Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňují sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb., č. 93/2000 Sb. m. s. a č. 6/2002 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků Přílohy A - Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů a Přílohy B - Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

1. 6.1.5.1.1 Konstrukční typ každého obalu musí být zkoušen, jak je uvedeno v 6.1.5, v souladu se stanovenými postupy odsouhlasenými příslušným úřadem.
2. 6.1.5.1.2 Zkoušky musí být s úspěchem provedeny s každým konstrukčním typem obalu než takový obal je použit.. Konstrukční typ obalu je definován konstrukcí, rozměrem, materiálem a tloušťkou, způsobem výroby a systémem balení, ale mohou být zahrnuty různé úpravy povrchu. Zahrnuje též obaly, které se liší od konstrukčního typu pouze jejich menší konstrukční výškou.
3. 6.1.5.1.3 Zkoušky musí být opakovány na výrobních vzorcích (sériově vyráběných obalů) ve lhůtách stanovených příslušným úřadem. Pro takové zkoušky papírových a lepenkových obalů příprava při okolních podmínkách se považuje za rovnocennou požadavkům uvedeným v 6.1.5.2.3.
4. 6.1.5.1.4 Zkoušky musí být též opakovány po každé úpravě, která mění konstrukci, materiál nebo způsob výroby obalu.
5. 6.1.5.1.5 Příslušný úřad může povolit selektivní zkoušení obalů odlišujících se pouze nepatrně od již odzkoušeného konstrukčního typu, např. obaly obsahující vnitřní obaly menších rozměrů nebo nižší hmotnosti netto, nebo obaly jako sudy, pytle a bedny, které jsou vyrobeny s malými zmenšeními vnějších rozměrů.
6. 6.1.5.1.6 Pokud byl vnější obal skupinového obalu (balení) s úspěchem podroben zkoušce s různými typy vnitřních obalů, mohou být takové druhy vnitřních obalů společně uloženy do tohoto vnějšího obalu. Kromě toho, pokud je dodržena rovnocenná úroveň provedení, jsou povoleny dále uvedené varianty bez dalšího zkoušení balení:

   (a) Vnitřní obaly stejných nebo menších rozměrů mohou být používány, pokud:

   (i) vnitřní obaly jsou podobné konstrukce jako zkoušené vnitřní obaly (např. kruhové, pravoúhlé atd.);

   (ii) materiál konstrukce vnitřních obalů (sklo, plasty, kov atd.) poskytuje odolnost proti nárazu a stohovacím tlakům stejnou nebo vyšší než vnitřní obaly původně zkoušeného skupinového balení;

   (iii) vnitřní obaly mají stejné nebo menší otvory a uzávěr je podobné konstrukce (např. šroubovací víčko, vtlačné víčko atd.);

   (iv) je použit dostatečný dodatečný fixační materiál pro zaplnění volného prostoru a pro zabránění nekontrolovatelnému pohybu vnitřních obalů; a

   (v) vnitřní obaly jsou orientovány ve vnějším obalu stejným způsobem jako ve zkoušeném skupinovém balení.

   (b) Menší počet zkoušených vnitřních obalů nebo alternativních typů vnitřních obalů uvedených výše v odstavci (a) mohou být používány, pokud je dostatečně doplněn fixační materiál k vyplnění volného prostoru a pro zabránění nekontrolovatelnému pohybu vnitřních obalů.

1. 6.1.5.1.7 Předměty nebo vnitřní obaly jakéhokoli typu na tuhé látky nebo na kapaliny mohou být společně uloženy a přepravovány bez zkoušení ve vnějším obalu za následujících podmínek:

   (a) Vnější obal musel být úspěšně odzkoušen podle 6.1.5.3 s křehkými (např. skleněnými) vnitřními obaly obsahujícími kapaliny v parametrech pádové výšky pro obalovou skupinu I;

   (b) celková hmotnost vnitřních obalů ve skupinovém balení nesmí přesáhnout polovinu celkové hmotnosti vnitřních obalů použitých pro zkoušku pádem uvedenou výše v odstavci (a);

   (c) Tloušťka fixačního materiálu mezi vnitřními obaly a mezi vnitřními obaly a stěnou obalu nesmí být zmenšena pod odpovídající tloušťku v původně zkoušeném obalu; a jestliže byl použit samotný vnitřní obal při původní zkoušce, tloušťka fixace mezi vnitřními obaly nesmí být menší než tloušťka fixace mezi stěnou obalu a vnitřním obalem při původní zkoušce. Jestliže se použije buď menší počet nebo menší vnitřní obaly (ve srovnání s vnitřními obaly použitými při zkoušce pádem), musí být použit dodatečný fixační materiál v dostatečné množství pro vyplnění volného prostoru;

   (d) Prázdný vnější obal musí být podroben s úspěchem zkoušce stohováním podle 6.1.5.6. (Vždy prázdný!) Celková hmotnost identických obalů musí být založena na hmotnosti vnitřních obalů skupinového balení, použitých pro zkoušku pádem uvedenou výše v odstavci a);

   (e) Vnitřní obaly obsahující kapaliny musejí být úplně obklopeny dostatečným množstvím absorpčního materiálu k absorbování celkového obsahu kapalin ve vnitřních obalech;

   (f) Pokud vnější obal (skupinového balení) je určen pro vnitřní obaly obsahující kapaliny a není těsný nebo je určen pro vnitřní obaly obsahující tuhé látky a není prachotěsný, zajištění zábrany úniku jakékoli kapalné nebo tuhé látky musí být provedeno ve formě nepropustné vložky, vložkového plastového pytle, nebo jiných stejně účinných prostředků. V obalech obsahujících kapaliny musí být absorpční materiál požadovaný výše v odstavci e) umístěn mezi vnitřní obalové prostředky obsahujících kapalnou náplň;

   (g) Obaly musí být označeny (UN kódem) podle oddílu 6.1.3 jako odzkoušené pro obalovou skupinu I. v provedení pro skupinové obaly. Označená celková hmotnost v kilogramech musí být součtem hmotnosti vnějšího obalu a jedné polovině hmotnosti vnitřního(ch) obalu(ů), jak byly použity pro zkoušku pádem uvedené výše v odstavci a). Takové značení obalu musí též obsahovat písmeno "V", jak je popsáno v pododdílu 6.1.2.4.

1. 6.1.5.1.8 Příslušný úřad může kdykoli požadovat důkaz, aby se zkouškami podle tohoto odstavce prokázalo, že sériově vyráběné obaly splňují požadavky zkoušek konstrukčního typu. Pro účely ověření musí být protokoly o takových zkouškách zachovávány.
2. 6.1.5.1.9 Je-li z bezpečnostních důvodů požadována vnitřní úprava nebo povlak, musí si zachovat své ochranné vlastnosti i po zkouškách.
3. 6.1.5.1.10 Na jednom vzorku smí být provedeno několik zkoušek, pokud to neovlivní platnost výsledků zkoušek a pokud to schválí příslušný úřad.
4. 6.1.5.1.11 Záchranné obaly

   Záchranné obaly (viz. 1.2.1) musí být zkoušeny a označeny (UN kódem) podle ustanovení vztahujících se na obaly skupiny obalů II určených pro přepravu tuhých látek nebo vnitřních obalů, s výjimkou těchto:

   (a) Látkou použitou při provádění zkoušek musí být voda a obaly musí být naplněny nejméně na 98 % jejich nejvyššího vnitřního objemu. Je dovoleno použít přídavného zatížení, jako jsou pytle s olověnými broky, aby bylo dosaženo požadované celkové hmotnosti balení, pokud je umístěny tak, že nebudou ovlivněny výsledky zkoušek. Při provádění zkoušky pádem může být pádová výška měněna podle 6.1.5.3.4 b);

   (b) Obaly musí být kromě toho s úspěchem podrobeny zkoušce těsnosti při 30 kPa a výsledek této zkoušky musí být uveden ve zprávě o zkoušce (protokolu) požadované v 6.1.5.9; a

   (c) Obaly musí být označeny písmenem “T“, jak je předepsáno v 6.1.2.4.

1. 6.1.5.2.1 Zkoušky musí být provedeny s obaly připravenými jako k přepravě, včetně vnitřních obalů skupinového balení. Vnitřní nebo samostatné nádoby nebo obaly musí být naplněny nejméně do 98 % svého nejvyššího vnitřního objemu, jde-li o kapaliny, a nejméně do 95 %, jde-li o tuhé látky.

   Pro obaly skupinového obalu (balení), kde vnitřní obal je určen k přepravě kapalin nebo tuhých látek, se vyžaduje samostatné provedení zkoušky pro obojí obsahy, tj. kapaliny a tuhé látky.

   Látky nebo předměty, které mají být přepravovány v obalech, smějí být nahrazeny jinými látkami nebo předměty, pokud by tím nedošlo ke zkreslení výsledků zkoušek. Jsou-li tuhé látky nahrazeny jinými látkami, musí mít tyto látky stejné fyzikální vlastnosti (hmotnost, velikost zrna atd.) jako látky, které mají být přepravovány. Je dovoleno použít přívažky, jako sáčky s olověným šrotem, aby se dosáhlo potřebné celkové hmotnosti balení, pokud jsou umístěny tak, že neovlivní výsledky zkoušky.

1. 6.1.5.2.2 Použije-li se při zkoušce pádem u kapalných látek jiná kapalná látka, musí mít tato podobnou relativní hustotu a viskozitu jako látka, která se má přepravovat. Za podmínek stanovených v 6.1.5.3.4 smí být pro tyto zkoušky pádem použito i vody.
2. 6.1.5.2.3 Obaly z papíru nebo z lepenky musí být nejméně po dobu 24 hodin kondicionovány v prostředí, jehož teplota a relativní vlhkost jsou kontrolovány. Je možno volit jednu ze tří možností. Přednostně se doporučuje 23 ± 2 °C a 50 ± 2 % relativní vlhkosti vzduchu. Další dvě možnosti jsou 20 ± 2 °C a 65 ± 2 % nebo 27 ± 2 °C a 65 ± 2 % relativní vlhkosti vzduchu.
3. POZNÁMKA: Průměrné hodnoty se musí pohybovat uvnitř těchto mezí. Krátkodobé výkyvy a limity měření mohou být příčinou, že jednotlivá měření se pohybují v rozmezí ± 5 % relativní vlhkosti bez znatelného zhoršení reprodukovatelnosti zkoušky.

1. 6.1.5.2.4 Sudy z přírodního dřeva se zátkou musí být pod dobu nejméně 24 hodin před zkouškou nepřetržitě naplněny vodou.
2. 6.1.5.2.5 Sudy a kanystry z plastu podle 6.1.4.8 a, pokud je to nutné, kompozitní obaly (plast) podle 6.1.4.19 musí být po dobu 6 měsíců skladovány při teplotě okolí, aby se prokázala jejich dostatečná chemická snášenlivost s kapalnými látkami. Po tuto dobu musí zůstat zkušební vzorky naplněny látkami, které se v těchto obalech mají přepravovat.

   Během prvních a posledních 24 hodin skladování musí být zkušební vzorky postaveny uzávěrem dolů. U obalů opatřených odvětrávacím zařízením se to však provede vždy jen na dobu 5 minut. Po tomto skladování musí být zkušební vzorky podrobeny zkouškám předepsaným v 6.1.5.3 až 6.1.5.6.

   Je-li známo, že se pevnostní vlastnosti plastu vnitřních nádob kompozitních obalů (plast) působením plnící látky podstatně nezmění, není nezbytná kontrola, zda je chemická snášenlivost dostačující.

   Za podstatné změny pevnostních vlastností se považují:

   (a) zřetelné zkřehnutí;

   (b) značné snížení elasticity, pokud není spojeno alespoň s úměrným zvýšením prodloužení při zatížení.

   Pokud chování plastu bylo stanoveno jinými prostředky, výše uvedená zkouška snášenlivosti může být vypuštěna. Takové postupy musí být nejméně rovnocenné výše uvedené zkoušce snášenlivosti a musí být uznány příslušným úřadem.

3. POZNÁMKA: Pro sudy a kanystry z plastu a kompozitní obaly (plast) vyrobené z vysoko nebo středněmolekulárního polyethylenu, viz též níže 6.1.5.2.6.

1. 6.1.5.2.6 Pro sudy a kanystry z vysokomolekulárního polyethylenu podle 6.1.4.8 a, pokud je to nutné, pro kombinované obaly z vysokomolekulárního polyethylenu podle 6.1.4.19, které odpovídají následujícím specifikacím:
   1. - relativní hustota při 23°C po jednohodinovém tepelném kondicionování při 100°C ≥ 0,940, měřeno podle normy ISO 1183;
   2. - rychlost toku taveniny při 190 °C/21,6 kg závaží ≤ 12 g/10 min. měřeno podle normy ISO 1133,

      pro kanystry podle 6.1.4.8 obalové skupiny II a III a pokud je to nutné, pro kompozitní obaly podle 6.1.4.19 ze středněmolekulárního polyethylenu, které odpovídají následujícím specifikacím:

      1. - relativní hustota při 23°C po jednohodinovém tepelném kondicionování při 100 °C ≥ 0,940, měřeno podle normy ISO 1183;
      2. - rychlost toku taveniny při 190 °C/2,160 kg závaží ≤ 0,5 g/10 min a ≥ 0,1g/10 min měřeno podle normy ISO 1133,
      3. - rychlost toku taveniny při 190 °C/5 kg závaží ≤ 3 g/10 min. a ≥ 0,5 g/10min měřeno podle normy ISO 1133,

      může být chemická snášenlivost s kapalinami uvedenými v seznamu látek

      v 6.1.6.2 prokázána standardními kapalinami (viz pododdíl 6.1.6.1).

   Dostatečná chemická snášenlivost těchto obalů může být prokázána skladováním s vhodnou standardní kapalinou po dobu tří týdnů při teplotě 40°C; je-li jako standardní kapalina použita voda, není důkaz dostatečné chemické snášenlivosti nutný.

   Během prvních a posledních 24 hodin skladování musí být zkušební vzorky postaveny uzávěrem dolů. U obalů opatřených odvětrávacím zařízením se to však provede vždy jen na dobu 5 minut. Po tomto skladování musí být zkušební vzorky podrobeny zkouškám předepsaným v 6.1.5.3 až 6.1.5.6.

   Jestliže konstrukční typ obalu vyhověl schvalovacím zkouškám se standardní kapalinou, mohou být přiřazené plnící látky uvedené v seznamu v 6.1.6.2 připuštěny k přepravě bez další zkoušky za těchto podmínek:

   1. - relativní hustoty plnících látek nesmějí překročit relativní hustotu použitou při určení výšky pádu pro zkoušku pádem, a hmotnost pro zkoušku stohováním,
   2. - tenze par plnících látek při 50°C nebo 55°C, nesmějí překračovat tenzi par použitou při určení tlaku pro zkoušku vnitřním přetlakem.

   Zkouška snášenlivosti pro terc.-butylhydroperoxid s obsahem více než 40% peroxidu a kyselin peroxyoctových třídy 5.2 nesmí být prováděna použitím standardních kapalin. Pro tyto látky musí být důkaz dostatečné chemické snášenlivosti zkušebních vzorků prováděn s látkami, které jsou určeny k přepravě, v průběhu skladovacího období šesti měsíců při okolní teplotě.

   Postup dle tohoto bodu se rovněž používá pro obaly z vysokohustotního, vysoko nebo středně molekulárního polyethylenu, jehož vnitřní povrch je fluorován.

1. 6.1.5.2.7 Pro sudy a kanystry podle 6.1.4.8 a, pokud je to nutné pro kompozitní obaly podle 6.1.4.19 vyrobené z vysokomolekulárního nebo středněmolekulárního polyetylénu podrobené s úspěchem zkoušce podle 6.1.5.2.6, mohou být připuštěny i jiné plnicí látky než ty, které jsou uvedeny v 6.1.6.2. Toto schválení musí být založeno na výsledcích laboratorních zkoušek, které musí prokázat, že účinek těchto plnících látek na zkušební vzorky je menší než účinek standardních kapalin. Následující faktory zhoršení je třeba vzít v úvahu: změkčení nabobtnáním, vznik trhlinek vnitřním pnutím a molekulární degradací. Pro relativní hustoty a tenze par platí stejné podmínky, jaké jsou stanoveny v 6.1.5.2.6.
2. 6.1.5.2.8 Pokud se pevnostní vlastnosti plastů vnitřních obalů skupinového obalu (balení) působením plnící látky podstatně nezmění, není nezbytný důkaz chemické snášenlivosti. Za podstatné změny pevnostních vlastností se považují:

   (a) zřetelné zkřehnutí;

   (b) značné poklesy elasticity, pokud není spojeno alespoň s úměrným zvýšením prodloužení.

1. 6.1.5.3.1 Počet zkušebních vzorků (na konstrukční typ a výrobce) a orientace zkušebního vzorku pro zkoušku pádem:

   Pro jiné zkoušky než pádem naplocho se musí těžiště nacházet na svislici procházející bodem nárazu.

   Pokud je možných více než jedna orientace vzorku pro danou zkoušku pádem,musí být použita orientace, při níž nejpravděpodobněji vznikne poškození obalu.

   Obal	Počet zkušebních vzorků	Orientace zkušebního vzorku při zkoušce pádem
   (a)Sudy ocelové, hliníkové, z jiného kovu než ocel a hliník	Šest (tři pro každý typ pádu)	První typ pádu (se třemi zkušebními vzorky): obal musí dopadnout na dopadovou plochu diagonálně na hranu dna nebo, nemá-li jej, na obvodový šev nebo na obvod dna.
   Kanystry ocelové, hliníkové		Druhý typ pádu (se třemi dalšími zkušebními vzorky): obal musí narazit na dopadovou plochu nejslabším místem, které nebylo při první zkoušce pádem zkoušeno, např. uzávěr, nebo u některých válcových sudů, na podélný svar pláště sudu.
   Sudy překližkové
   Sudy z přírodního dřeva
   Sudy lepenkové
   Sudy a kanystry plastové
   Kompozitní obaly ve tvaru sudu
   Obaly z jemného plechu
   (b)Bedny z přírodního dřeva	Pět (jeden pro každý pád)	1. vzorek pád: na plochu dna
   Bedny překližkové		2. vzorek pád na plochu víka (na horní část)
   Bedny z rekonstituovaného dřeva
   Bedny lepenkové		3. vzorek pád na bok (na nejdelší stranu)
   Bedny plastové		4. vzorek pád: na čelo (na krátkou stranu)
   Bedny ocelové nebo hliníkové
   Kompozitní obaly ve tvaru bedny		5. vzorek pád na roh
   (c)Pytle – jednovrstvé s postranním švem	Tři (tři pády u každého pytle)	První pád: naplocho na širokou stranu
   		Druhý pád naplocho na úzkou stranu Třetí pád na dno pytle
   (d)Pytle – jednovrstvé bez postranního švu nebo vícevrstvé	Tři (dva pády u každého pytle)	První pád naplocho na širokou stranu
   		Druhá pád na dno pytle
   (e)Kompozitní obaly (sklo, kamenina nebo porcelán), označené symbolem “RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 a) ii) a které jsou ve tvaru sudu nebo bedny	Tři (jeden pro jeden pád )	Diagonálně na hranu dna nebo, na obvodový šev dna nebo na obvod dna

1. 6.1.5.3.2 Zvláštní příprava zkušebních vzorků pro zkoušku pádem

   Teplota zkušebního vzorku a jeho obsahu musí být redukována na -18°C nebo níže pro tyto obaly:

   (a) plastové sudy (viz 6.1.4.8);

   (b) plastové kanystry (viz 6.1.4.8);

   (c) plastové bedny kromě beden z pěnového plastu (viz 6.1.4.13);

   (d) kompozitní obaly (plast) (viz 6.1.4.19); a

   (e) skupinové obaly s vnitřními obaly z plastu, jinými než plastové sáčky, určené pro tuhé látky a předměty.

   Pokud jsou zkušební vzorky připraveny tímto způsobem, kondiciování podle 6.1.5.2.3 může být vypuštěno. Zkušební kapaliny musejí být udržovány v tekutém stavu, pokud je to nezbytné přidáním mrazuvzdorných látek.

1. 6.1.5.3.3 Dopadová plocha

   Dopadová plocha musí mít pevný, nepružný, rovný a vodorovný povrch.

1. 6.1.5.3.4 Výška pádu

   Pro tuhé látky a kapaliny, jestliže se zkouška provádí s tuhou látkou nebo kapalinou, která bude přepravována nebo s jinou látkou mající v podstatě tytéž fyzikální charakteristiky.

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   1,8 m	1,2 m	0,8 m

   Pro kapalné látky, jestliže se zkouška provádí s vodou:

   (a) pro látky, které mají být přepravovány, jejichž relativní hustota nepřesahuje 1,2:

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   1,8 m	1,2 m	0,8 m

   (b) pro látky, které mají být přepravovány, jejichž relativní hustota přesahuje 1,2 se výška pádu vypočte na základě relativní hustoty látky d) určené k přepravě, zaokrouhlené na první desetinné místo takto:

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   d x 1,5 (m)	d x 1,0 (m)	d x 0,67 (m)

   (c) pro obaly z jemného plechu označené symbolem “RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii) určené pro přepravu látek s viskozitou při 23°C vyšší než 200 mm²/s (což odpovídá výtokové době 30 sekund z normalizovaného kelímku ISO s výtokovou tryskou o vnitřním průměru 6 mm podle normy ISO 2431:1993);

   (i) jejichž relativní hustota nepřesahuje 1,2:

   Obalová skupina II	Obalová skupina III
   0,6 m	0,4 m

   (ii) pro látky, které mají být přepravovány, jejichž relativní hustota (d) přesahuje 1,2, se výška pádu vypočte na základě relativní (d) hustoty látky, která se má přepravovat, zaokrouhlené na první desetinné místo takto:

   Obalová skupina II	Obalová skupina III
   d x 0,5 m	d x 0,33 m

1. 6.1.5.3.5 Kritéria pro vyhovění zkoušce
   1. 6.1.5.3.5.1 Každý obal obsahující kapalinu musí zůstat po vyrovnání vnitřního a vnějšího tlaku těsný, kromě vnitřních obalů skupinových obalů a kromě vnitřních nádob, kompozitních obalů (sklo, porcelán nebo kamenina) označených symbolem “RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii), není nutné vyrovnání tlaků.
   2. 6.1.5.3.5.2 Pokud je obal na tuhé látky podroben zkoušce pádem a jeho horní část dopadne na dopadovou plochu, vyhověl zkušební vzorek zkoušce, jestliže celý obsah vnitřního (ch) obalu (ů) (např. plastový sáček) nebo vnitřní nádoby obsah úplně zadržel, i když uzávěr vnějšího obalu není již prachotěsný.
   3. 6.1.5.3.5.3 Obal nebo vnější obal kompozitního nebo skupinového balení nesmějí vykazovat žádná poškození, která by mohla ovlivnit bezpečnost během přepravy. Nesmí dojít k žádnému úniku látky z vnitřní nádoby nebo vnitřního(ch) obalu(ů).
   4. 6.1.5.3.5.4 Ani vnější vrstva pytle ani vnější obal nesmí vykazovat žádná poškození, která by mohla ovlivnit bezpečnost během přepravy.
   5. 6.1.5.3.5.5 Nepatrný únik obsahu z uzávěru(ů) při nárazu se nepovažuje za selhání obalu za předpokladu, že následně už nedochází k žádnému úniku.
   6. 6.1.5.3.5.6 Nesmí dojít k protržení obalů obsahujících věcí třídy 1, které by mohlo zapříčinit únik uvolněných výbušných látek nebo předmětů z vnějšího obalu.

Zkouška těsnosti musí být provedena u všech konstrukčních typů obalů určených pro kapalné látky; není však nutná u:

1. - vnitřních obalů skupinových obalů;
2. - vnitřních nádob kompozitních obalů (sklo, porcelán nebo kamenina) označených symbolem “RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii);
3. - obalů z jemného plechu označených symbolem “RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii) určených pro látky, jejichž viskozita při 23 °C je větší než 200 mm²/s;

1. 6.1.5.4.1 Počet zkušebních vzorků: tři zkušební vzorky od každého konstrukčního typu a výrobce.
2. 6.1.5.4.2 Zvláštní příprava zkušebních vzorků pro zkoušku: Uzávěry opatřené odvzdušňovacím ventilem musí být buď nahrazeny podobnými uzávěry bez odvzdušňovacího ventilu nebo uzávěry musejí být neprodyšně uzavřeny..
3. 6.1.5.4.3 Zkušební postup a použitý tlak vzduchu: obaly včetně jejich uzávěrů se musí ponořit pod vodu a udržovat tam po dobu 5 minut při současném udržování vnitřního přetlaku; způsob, jakým se drží pod vodou, nesmí ovlivnit výsledky zkoušky.

   Použitý tlak vzduchu (přetlak) musí být:

   Obalová skupina I	Obalová skupina II	Obalová skupina III
   Nejméně 30 kPa (0.3 bar)	Nejméně 20 kPa (0.2 bar)	Nejméně 20 kPa (0.2 bar)

   Mohou se také použít jiné nejméně stejně účinné postupy.

1. 6.1.5.4.4 Kritérium pro vyhovění zkoušce:

   Nesmí být zpozorován žádný únik vzduchu.

1. 6.1.5.5.1 Obaly pro zkoušku

   Zkouška vnitřním hydraulickým tlakem (musí být provedena u všech konstrukčních typů obalů z oceli, plastů a kompozitních obalů určených pro kapaliny. Avšak tato zkouška se nevyžaduje se u:

   1. - vnitřních obalů skupinových obalů;
   2. - vnitřních nádob kompozitních obalů (sklo, porcelán nebo kamenina) označených symbolem “RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii);
   3. - obalů z jemných plechů označených symbolem “RID/ADR“ podle 6.1.3.1 (a) (ii) určených pro látky, jejichž viskozita při 23°C je větší než 200 mm²/s;

1. 6.1.5.5.2 Počet zkušebních vzorků: tři zkušební vzorky od každého konstrukčního typu a výrobce.
2. 6.1.5.5.3 Zvláštní příprava zkušebních vzorků pro zkoušku: Každý odvzdušňovací ventil musí být buď nahrazeny obdobnými nepropustnými uzávěry nebo ventily musí být neprodyšně uzavřeny.
3. 6.1.5.5.4 Zkušební metoda a použitý tlak: obaly z kovu a kompozitní obaly (sklo, porcelán nebo kamenina) včetně jejich uzávěrů musí být podrobeny zkušebnímu tlaku po dobu 5 minut. Obaly z plastu a kompozitní obaly (plasty)musí být podrobeny zkušebnímu tlaku po dobu 30 minut. Tento tlak je tlakem uvedeným v značení požadovaném v 6.1.3.1 (d). Způsob podepření obalů nesmí zkreslit výsledky zkoušky. Tlak se musí zvyšovat postupně a bez rázů; zkušební tlak musí být po celou dobu trvání zkoušky konstantní. Hydraulický tlak (přetlak) stanovený jednou z dále uvedených metod musí být:

   (a) nejméně celkový změřený přetlak v obalu (tj. tenze par naplněné látky a parciální tlak vzduchu nebo jiných inertních plynů, minus 100 kPa) při 55°C, vynásobený koeficientem bezpečnosti 1,5; tento celkový přetlak se musí určit pro nejvyšší stupeň plnění podle 4.1.1.4 a plnicí teplotu 15 °C; nebo

   (b) nejméně 1,75 násobek tenze par naplněné látky při 50°C, minus 100 kPa, avšak nejmenší zkušební tlak 100 kPa; nebo

   (c) nejméně1,5 násobek tenze par naplněné látky při 55°C, minus 100 kPa, avšak nejmenší zkušební tlak 100 kPa.

1. 6.1.5.5.5 Navíc obaly určené pro látky obalové skupiny I musí být zkoušeny nejmenším zkušebním tlakem 250 kPa (přetlakem) po dobu 5 nebo 30 minut v závislosti na materiálu konstrukce obalu.
2. 6.1.5.5.6 Kritérium pro vyhovění zkoušce: nesmí dojít k žádnému úniku.

Všechny konstrukční typy obalů, s výjimkou pytlů a nestohovatelných kompozitních obalů (sklo, porcelán nebo kamenina), označených symbolem “RID/ADR“ podle pododdílu 6.1.3.1 (a) (ii) musejí být podrobeny zkoušce stohováním.

1. 6.1.5.6.1 Počet zkušebních vzorků: tři zkušební vzorky od každého konstrukčního typu a výrobce.
2. 6.1.5.6.2 Postup zkoušky: zkušební vzorek musí být vystaven zatížení vrchní plochy zkušebního vzorku rovnocennému celkové hmotnosti stejných obalů které by na něj mohly být v průběhu přepravy nastohovány; pokud zkušební vzorky obsahují jinou než nebezpečnou kapalinu s relativní hustotou odlišnou od kapaliny určené k přepravě, zatížení musí být vypočteno vzhledem k poslednímu. Minimální výška stohování, včetně zkušebního vzorku, musí být 3 m. Zkouška musí trvat 24 hodiny, s výjimkou sudů a kanystrů z plastu a kompozitních obalů z plastu 6HH1 a 6HH2 určených pro kapaliny, které musí být podrobeny zkoušce stohováním po dobu 28 dnů při teplotě nejméně 40 °C.

   Pro zkoušku dle 6.1.5.2.5 se použije originální plnící látka. Pro zkoušku dle 6.1.5.2.6 se zkouška stohováním provede se standardní kapalinou.

1. 6.1.5.6.3 Kritéria pro vyhovění zkoušce: žádný ze zkušebních vzorků se nesmí stát netěsným. U kombinovaných obalů nebo skupinových obalů nesmí dojít k úniku naplněné látky z vnitřní nádoby nebo vnitřního obalu. Žádný zkušební vzorek nesmí vykazovat poškození, která by mohla zhoršit bezpečnost během přepravy, ani deformace, které by mohly zmenšit jeho odolnost nebo způsobit nestabilitu, jsou-li obaly stohovány. Plastové obaly musí být před ohodnocením ochlazeny na okolní teplotu.

1. 6.1.5.7.1 Počet zkušebních vzorků: jeden sud.
2. 6.1.5.7.2 Postup zkoušky: sejmout všechny obruče nad břichem (max. průměr sudu) prázdného sudu nejméně dva dny starého.
3. 6.1.5.7.3 Kritérium pro vyhovění zkoušce: průměr příčného průřezu (mezi protilehlými luby) horní části sudu se nesmí zvětšit o více než 10 %.

U obalů z polyetylénu se tato zkouška provede jen tehdy, mají-li být schváleny pro přepravu benzenu, toluenu, xylenu nebo směsi a přípravků obsahujících tyto látky.

1. 6.1.5.8.1 Počet zkušebních vzorků: tři obaly od každého konstrukčního typu a výrobce.
2. 6.1.5.8.2 Zvláštní příprava zkušebního vzorku pro zkoušku: Zkušební vzorky se předem uskladní s originální náplní podle 6.1.5.2.5 nebo u obalů z vysokomolekulárního polyetylénu se standardní kapalinou - směs uhlovodíků (White spirit) podle 6.1.5.2.6.
3. 6.1.5.8.3 Zkušební postup: Zkušební vzorky naplněné látkou, pro kterou má být obal schválen, se před a po 28 denním skladování při teplotě 23°C a 50% relativní vlhkosti vzduchu zváží. U obalů z vysokomolekulárního polyetylénu smí být zkouška provedena se standardní kapalinou směsi uhlovodíků (White spirit) namísto benzenu, toluenu nebo xylenu.
4. 6.1.5.8.4 Kritérium pro vyhovění zkoušce: propustnost nesmí být větší než 0,008 g/l.h

1. 6.1.5.9.1 O provedených zkouškách) musí být sepsán protokol o zkoušce, obsahující minimálně následující podrobnosti a musí být k disposici uživatelům obalů
   1. 1. Název a adresa zkušebny;
   2. 2. Jméno a adresa žadatele, pokud je to vhodné;
   3. 3. Jednoznačná identifikace protokolu o zkoušce (např. číslo);
   4. 4. Datum protokolu o zkoušce;
   5. 5. Výrobce obalu;
   6. 6. Popis konstrukčního typu obalu (např. rozměry, materiály, uzávěry, tloušťka atd.) včetně způsobu výroby (např. vyfukování lisování, atd.), který může zahrnovat výkres(y) a/nebo fotografii(e);
   7. 7. Nejvyšší vnitřní objem;
   8. 8. Charakteristiky zkušebních náplní, např. viskozita a relativní hustota pro kapaliny a rozměry částic pro tuhé látky;
   9. 9. Popis zkoušky a výsledky;
   10. 10. Protokol o zkoušce musí být podepsán s uvedením jména a funkce podepsaného.

1. 6.1.5.9.2 Protokol o zkoušce musí obsahovat prohlášení, že obal určený pro přepravu byl odzkoušen podle příslušných požadavků tohoto odstavce a že použití jiných metod balení nebo komponent, může mít za následek jeho neplatnost. Kopie protokolu o zkoušce musí být dána k disposici příslušnému úřadu.

Pro tento plast se používají následující standardní kapaliny:

(a) Smáčecí roztok pro látky, které u polyetylénu pod napětím silně působí na vznik trhlin, zejména pro všechny roztoky a přípravky obsahující smáčecí prostředky.

Musí se použít 1 až 10 % vodný roztok smáčecího prostředku. Povrchové napětí tohoto roztoku musí být 31 až 35 mN/m při 23°C.

Pro zkoušku stohováním se bere za základ relativní hustota nejméně 1,20.

Je-li prokázána dostatečná chemická snášenlivost se smáčecím roztokem, nevyžaduje se zkouška snášenlivosti s kyselinou octovou.