Český lékopis 1997

1. A. Teplota tání (2.2.14). 81 °C až 84 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem valininu CRL.
3. C. Chromatogram získaný při zkoušce na Příbuzné látky se pozoruje po postřiku v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K 5 ml nasyceného roztoku zkoušené látky se přidá 0,2 ml chloridu železitého RS1; vznikne modré zbarvení. Zahřátím na 80 °C roztok zhnědne, jeho ochlazením vznikne bílá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₆ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,1 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg vanilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, methanolu R a dichlormethanu R (0,5 + 1 + 98,5) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Pak se vrstva postříká zkoumadlem dinitrofenylhydrazinovým R a pozoruje se v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Reakce s kyselinou sírovou. 50 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny sírové R. Po 5 min není roztok zbarven intenzivněji než směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního červeného roztoku nebo směs 4,9 ml základního žlutého roztoku a 0,1 ml základního modrého roztoku (2.2.2, Metoda I).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v exsikátoru.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,120 g se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R, přidá se 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,21 mg C₈H₈O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Vaselinum album

Bílá vazelína

Je to bělená, čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty.

Vlastnosti

Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, bílá nebo lehce nazelenalá, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu.

Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a kyseliny chlorovodíkové R 15% (V/V) (1 + 9) (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Absorbance (2.2.25). 250 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 300 nm je nejvýše 0,6.

10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4.

Tuky, pryskyřice, mýdla. 5 g se smíchá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R a vaří se 2 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se oddělí čirá vodná vrstva a okyselí se kyselinou chlorovodíkovou R; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se rozpouštědla určená pro spektrální stanovení.

Zkoušený roztok. 1,0 g se převede do dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány) a protřepává se s 50 ml hexanu R do rozpuštění, je-li třeba mírným zahřátím. Pak se smíchá s 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Horní vrstva se protřepává znovu s 20 ml dimethylsulfoxidu R Ke spojeným dimethylsulfoxidovým vrstvám se přidá 20 ml hexanu R a protřepává se 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Horní vrstva se odstraní a spodní vrstva se dimethylsulfoxidem R zředí na 50 ml.

Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává 1 min s 25 ml hexanu R použije se čirá horní vrstva.

Porovnávací roztok. 60 μg naftalenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml.

Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku měřená při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti dimethylsulfoxidu R

Cizí, snadno zuhelnitelné látky. 5 ml roztavené látky se ve zkumavce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml kyseliny sírové R 90% a zahřívá se ve vodní lázni tak, aby se dno zkumavky nedotýkalo dna vodní lázně. Vždy po 2 min se zkumavka vyjme, uzavře se zátkou a otočí dnem vzhůru a zpět desetkrát v průběhu 10 s (zkumavka může být mimo vodní lázeň nejvýše 20 s). Po 10 min se zkumavka z vodní lázně vyjme; vrstva kyseliny sírové zůstane čirá a není zbarvena intenzivněji než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku a 3 ml základního žlutého roztoku (2.2.2, Metoda II).

Sloučeniny obsahující síru. 3 g se smíchají s 0,1 ml octanu olovnatého RS a 2 ml ethanolu A a směs se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 70 °C za častého protřepávání; směs neztmavne.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Vaselinum flavum

Žlutá vazelína

Je to čištěná směs polotuhých nasycených uhlovodíků získaných z nafty.

Vlastnosti

Vazká lehce roztíratelná homogenní hmota, světle žlutá až žlutá, průsvitná, prakticky bez pachu. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v etheru, dobře rozpustná v dichlormethanu, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v glycerolu.

Po roztavení vykazuje v denním světle nejvýše slabou fluorescenci.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. 12 g se roztaví na vodní lázni. Roztavená hmota není zbarvena intenzivněji než směs objemových dílů základního žlutého roztoku a základního červeného roztoku (7,6 + 2,4) (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml vroucí vody R a protřepává se intenzivně 1 min, po ochlazení se zfiltruje. 10 ml filtrátu se smíchá s 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení na růžové se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Absorbance (2.2.25). 50 mg se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v trimethylpentanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance tohoto roztoku měřená při 290 nm je nejvýše 0,6.

10,0 ml výše uvedeného roztoku se zředí trimethylpentanem R na 25,0 ml. Absorbance měřená při 275 nm je nejvýše 0,8; absorbance měřená při 295 nm je nejvýše 0,4.

Tuky, pryskyřice, mýdla. 5 g se smíchá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R a vaří se 2 min pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se oddělí čirá vodná vrstva a okyselí se kyselinou chlorovodíkovou R; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Vyšší aromatické uhlovodíky. Použijí se rozpouštědla určená pro spektrální stanovení.

Zkoušený roztok. 1,0 g se převede do dělicí nálevky (kohout ani zátka nejsou namazány) a protřepává se s 50 ml hexanu R do rozpuštění, je-li třeba mírným zahřátím. Pak se smíchá s 20 ml dimethylsulfoxidu R a protřepává se intenzivně 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Spodní vrstva se převede do jiné dělicí nálevky. Horní vrstva se protřepává znovu s 20 ml dimethylsulfoxidu R Ke spojeným dimethylsulfoxidovým vrstvám se přidá 20 ml hexanu R a protřepává se 1 min. Nechá se stát do oddělení dvou čirých vrstev. Horní vrstva se odstraní a spodní vrstva se dimethylsulfoxidem R zředí na 50 ml.

Kontrolní roztok. 10 ml dimethylsulfoxidu R se protřepává 1 min s 25 ml hexanu R; použije se čirá horní vrstva.

Porovnávací roztok. 90 μg naftalenu R se rozpustí v dimethylsulfoxidu R a zředí se jím na 10 ml.

Absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku měřená při 265 nm až 420 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti kontrolnímu roztoku není vyšší než absorbance porovnávacího roztoku měřená při 278 nm při tloušťce vrstvy 40 mm proti dimethylsulfoxidu R

Cizí, snadno zuhelnitelné látky. 5 ml roztavené látky se ve zkumavce se zabroušenou zátkou smíchá s 5 ml kyseliny sírové R 80% a zahřívá se ve vodní lázni tak, aby se dno zkumavky nedotýkalo dna vodní lázně. Vždy po 2 min se zkumavka vyjme, uzavře se zátkou a otočí dnem vzhůru a zpět desetkrát v průběhu 10 s (zkumavka může být mimo vodní lázeň nejvýše 20 s). Po 10 min se zkumavka z vodní lázně vyjme; vrstva kyseliny sírové zůstane čirá a není zbarvena intenzivněji než směs 0,5 ml základního modrého roztoku, 1,5 ml základního červeného roztoku a 3 ml základního žlutého roztoku (2.2.2, Metoda II).

Sloučeniny obsahující síru. 3 g se smíchají s 0,1 ml octanu olovnatého RS a 2 ml ethanolu R a směs se zahřívá ve vodní lázni při 70 °C za častého protřepávání; směs neztmavne.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Verapamili hydrochloridum

Verapamiliumchlorid

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 144 °C.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 20,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 50,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 340 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 229 nm a 278 nm, a může vykazovat prodlevu při 282 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 278 nm k absorbanci naměřené v maximu při 229 nm je 0,35 až 0,39.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety verapamiliumchloridu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané z první vrstvy ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí za mírného zahřívání ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití dvou vrstev vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,25 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg verapamiliumchloridu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí chloroformem R na 25 ml.

Na první vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, kyseliny octové ledové R, methanolu R a toluenu R (5 + 5 + 20 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu, pak se vyvíjení opakuje a suší se 30 min při 110 °C. Nechá se stát do vymizení pachu mobilní fáze.

Na druhou vrstvu se nanese odděleně 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c) a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min na vzduchu, pak se vyvíjení opakuje a suší se 90 min při 110 °C. Nechá se stát do vymizení pachu mobilní fáze.

Vrstvy se postříkají roztokem obsahujícím chlorid železitý R (50 g/l) a jod R (20 g/l) ve směsi stejných objemových dílů acetonu R a roztoku kyseliny vinné R (200 g/l); na vrstvu o ploše 200 mm2 se použije 15 ml až 20 ml. Obě vrstvy se ihned pozorují. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,05 %) a nejvýše tři takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,02 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna. Nepřihlíží se ke skvrnám, které zůstaly na startu.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1,0 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a přidá se 6 ml octanu rtuťnatého RS. Titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 49,11 mg C₂₇H₃₉ClN₂O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Veratri albi radix

Kořen kýchavice

Synonymum. Radix veratri albi

Je to usušený oddenek a kořeny druhu Veratrum album L.

Obsahuje nejméně 1,0 % alkaloidů, vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Droga bez pachu; práškovaná droga silně dráždí ke kýchání.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Oddenek někdy podélně rozpůlený, jednohlavý nebo vícehlavý, opakvejčitý nebo téměř válcovitý, až 5 cm dlouhý, o průměru 2 cm až 3 cm, nahoře někdy se zbytky listů. Na povrchu šedohnědý nebo černohnědý, hrubě prstencovitě zaškrcovaný, s četnými kořeny nebo s kořenovými jizvami. Oddenek na lomu bělošedý; kůra úzká, centrální cylindr široký. Kořeny o průměru až 3 mm, na povrchu šedožluté až nažloutle hnědé, svraskalé, na lomu bělošedé; kůra široká, centrální svazek cévní velmi malý.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky parenchymu s velkými mírně ztlustlými buňkami; kulovitá až vejčitá škrobová zrna o průměru 2 μm až 25 μm, někdy i dvojčetná až čtyřčetná zrna; malé rafidy šťavelanu vápenatého; úlomky černohnědého metadermu; úlomky pokožky kořenů a jednořadé endodermis s buňkami podkovovitě ztlustlými; tečkované a schodovitě ztlustlé cévy; mírně ztlustlá nezdřevnatělá vlákna.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 50 ml filtrátu ze zkoušky Stanovení obsahu se odpaří na vodní lázni do sucha a zbytek se rozpustí v 1 ml chloroformu R.

   Porovnávací roztok. 10 mg chininiumchloridu R a 50 mg atropiniumsulfatu R se rozpustí v 10 ml lihu 96% R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 40 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a cyklohexanu R (30 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě dvakrát za výše uvedených podmínek. Pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je patrná intenzivní skvrna pod čelem chromatogramu (zygadenin) a další odpovídající přibližně polohou skvrně atropiniumsulfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (veratroyl-zygadenin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným RS. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (veratroyl-zygadenin a protoveratrin B) odpovídají přibližně polohou skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Mezi skvrnou odpovídající veratroyl-zygadeninu a čelem chromatogramu jsou patrné dvě intenzivní skvrny (protoveratrin A a germitetrin). Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 3 % nadzemních částí matečné rostliny a nejvýše 1 % zčernalé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15,0 %. 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

7,000 g práškované drogy (355) se smíchá se 70,0 g etheru R a 3,0 ml amoniaku zředěného RS1 a protřepává se intenzivně 30 min. Pak se přidají 3 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfíltruje přes chomáček vaty, nálevka se během filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C.

40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se v dělicí nálevce protřepává 15 ml a pak třikrát 10 ml směsi složené z objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 10% RS a vody R (1 + 9). Spojené spodní vrstvy se v další dělicí nálevce zalkalizují amoniakem zředěným RS1 a protřepávají se pětkrát 15 ml etheru R. Spojené horní vrstvy se v předem zvážené baňce odpaří na vodní lázni do sucha, zbytek se suší 1 h v sušárně při 105 °C. Po vychladnutí v exsikátoru se zváží.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Verbasci flos

Diviznový květ

Synonymum. Flos verbasci

Je to usušená květní koruna druhu Verbascum phlomoides L. nebo druhu Verbascum densiflorum BERTOL. nebo jejich směs.

Vlastnosti

Droga charakteristického pachu po medu, nasládlé, slizovité chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A, B a C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Koruna souměrná, kolovitá, žlutá, trubka krátká, lem s pěti nestejnými cípy (dva horní nejmenší, spodní, prostřední největší). Koruna na spodní straně chlupatá, na svrchní straně lysá. Tyčinky ke koruně přirostlé, horní tři jsou bílé nebo nažloutle chlupaté, s ledvinitými, příčně nasazenými prašníky, dolní dvě tyčinky jsou delší, lysé, se sbíhavými prašníky.
2. B. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Buňky pokožky se stěnami mírně vlnitě zprohýbanými, obsahují sférokrystaly hesperidinu. Na spodní straně četné mnohobuněčné přeslenitě větvené krycí chlupy, jen zřídka žláznaté chlupy se čtyřbuněčnou až osmibuněčnou hlavičkou. Bezbarvý mezofyl několikavrstevný z okrouhlých až hvězdicovitých buněk s četnými intercelulárami a slizovými buňkami. Cévy jemné, šroubovitě ztlustlé, rozvětvené, anastomozující. Nitky horních tyčinek s dlouhými jednobuněčnými kyjovité rozšířenými chlupy, na povrchu bradavčitými. Chlupy mohou obsahovat sférokrystaly hesperidinu. Pylová zrna oranžovočervená kulovitá o průměru 30 μm až 45 μm, se třemi klíčními póry a jemně zrnitou exinou.
3. C. Droga se upráškuje (355). Prášek je žlutý. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky mnohobuněčných krycích chlupů přeslenitě větvených; úlomky pokožky se sférokrystaly hesperidinu a jemných šroubovité ztlustlých cév; jednobuněčné kyjovitě rozšířené krycí chlupy, někdy se sférokrystaly hesperidinu; pylová zrna oranžovočervená kulovitá o průměru 30 μm až 45 μm, se třemi klíčními póry a jemně zrnitou exinou.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (355) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 5 mg rutinu R a 5 mg hyperosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, kyseliny octové ledové R, vody R a ethylacetatu R (11 + 11 + 27 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně rutinu na chromatogramu porovnávacího roztoku a modře fluoreskující skvrna odpovídající přibližně polohou skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku. Bezprostředně nad a pod touto modře fluoreskující skvrnou jsou dvě skvrny fluoreskující oranžově žlutě, v blízkosti čela chromatogramu je intenzivně žlutá skvrna a pod ní skvrna fluoreskující modře.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 10 % zhnědlé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Číslo bobtnavosti (2.8.4). Nejméně 12,0; stanoví se s 0,200 g práškované drogy (355).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem a vlhkostí.

† Vinblastini sulfas

Vinblastiniumsulfat

Synonymum. Vinblastinium sulfuricum

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vinblastiniumsulfatu.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 50,0 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH. 3,5 až 5,0; měří se roztok připravený zředěním 3 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %).

Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením. Nejvýše 15,0 %; stanoví se termogravimetricky (2.2.34) se 3 mg zkoušené látky. Zahřívá se rychlostí 5 °C/min až na teplotu 200 °C v proudu dusíku pro chromatografii R přiváděného průtokovou rychlostí 40 ml/min.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se před použitím uchovávají v ledové vodě.

Zkoušený roztok. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg vinblastiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg vinkristiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm). Mezi pumpu a injektor se umístí předkolona naplněná vhodným silikagelem,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku diethylaminu R (1,5 % V/V) upraveného na hodnotu pH 7,5 přidáním kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a methanolu R (38 + 12 + 50), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 262 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se po 10 μl každého roztoku a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku vinblastinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píkem vinkristinu a píkem vinblastinu nejméně 4 a pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Vypočítá se obsah C₄₆H₆₀N₄O₁₃S v procentech z plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku a plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu vinblastiniumsulfatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -20 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených skleněných obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka sterilní.

† Vincristini sulfas

Vinkristiniumsulfat

Synonymum. Vincristinium sulfuricum.

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. vinkristiniumsulfatu.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou a přibližnou velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 50,0 mg se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda I).

Hodnota pH. 3,5 až 4,5; měří se roztok připravený zředěním 2 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,0 %) a součet ploch všech těchto píků není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (5,0 %).

Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Ztráta sušením. Nejvýše 12,0 %; stanoví se termogravimetricky (2.2.34) se 3 mg zkoušené látky. Zahřívá se rychlostí 5 °C/min až na teplotu 200 °C v proudu dusíku pro chromatografii R přiváděného průtokovou rychlostí 40 ml/min.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se před použitím uchovávají v ledové vodě.

Zkoušený roztok. 1,0 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zředí vodou R na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg vinkristiniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 mg vinblastiniumsulfatu CRL se rozpustí v 1,0 ml porovnávacího roztoku (a).

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí vodou R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm). Mezi čerpadlo a nástřikový prostor se umístí předkolona naplněná vhodným silikagelem,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku diethylaminu R (1,5 % V/V) upraveného na hodnotu pH 7,5 přídavkem kyseliny fosforečné R a methanolu R (30 + 70). Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 297 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se po 10 μl každého roztoku a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající 3násobku retenčního času píku vinkristinu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je rozlišení mezi píkem vinkristinu a píkem vinblastinu nejméně 4 a pík na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) má poměr signálu k šumu nejméně 5. Vypočítá se obsah C₄₆H₅₈N₄O₁₄S v procentech za použití plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku, hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) a deklarovaného obsahu vinkristiniumsulfatu CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných skleněných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující -20 °C. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních, vzduchotěsných, zabezpečených, skleněných obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka sterilní.

† Vitamini A pulvis

Vitamin A prášek

Je to ester retinolu (acetat, propionat nebo palmitat) nebo směs těchto esterů připravených synteticky dispergovaný želatinou, arabskou klovatinou nebo jinou vhodnou látkou. Obsahuje nejméně 250 000 m.j. vitaminu A na gram.

Přípravek obsahuje 95,0 % až 115,0 % obsahu uvedeného v označení a může obsahovat vhodné stabilizátory jako antioxidanty.

Vlastnosti

Nažloutlý prášek obvykle ve formě částic téměř stejné velikosti, které v závislosti na složení jsou prakticky nerozpustné ve vodě nebo bobtnají anebo tvoří emulzi.

Zkoušky totožnosti

Množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 50 000 m.j. se vpraví do zkumavky a umístí se do vodní lázně 60 °C teplé, přidá se 1,5 ml amoniaku zředěného RS2 zahřátého na 60 °C a občas se protřepe. Po 10 min se směs převede do odměrné baňky na 200 ml pomocí 40 ml ethanolu R a doplní se etherem R po značku. Protřepe se, nechá se stát několik minut a pro zkoušky totožnosti se použije supernatant, roztok (a).