Český lékopis 1997

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se zahřeje za občasného promíchávání ve vodní lázni. Při teplotě nad 50 °C vzniká zákal nebo vločkovitá sraženina. Po ochlazení je roztok opět čirý.
2. B. K 10 ml roztoku S se přidá 0,3 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml roztoku taninu R (100 g/l); vznikne nažloutle bílá vločkovitá sraženina, která se rozpouští v amoniaku zředěném RS1.
3. C. 1 g se ve zkumavce asi 160 mm dlouhé pečlivě smíchá se 2 g jemně upráškovaného síranu manganatého R. Do horní části zkumavky 2 cm hluboko se vloží proužek filtračního papíru, který je napuštěn čerstvě připravenou směsí objemových dílů roztoku diethanolaminu R 20% (V/V) a roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) (1 + 11), jejíž pH bylo upraveno kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS na hodnotu asi 9,8. Zkumavka se ponoří 8 cm hluboko do lázně se silikonovým olejem vyhřáté na 190 °C až 200 °C; proužek filtračního papim se během 10 min nezbarví modře. Současně se provede slepá zkouška.
4. D. 0,2 g se bez zahřátí úplně rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R 70%. Roztok se za promíchávání vleje do 100 ml ledové vody R a zředí se jí na 250 ml. K 1 ml tohoto roztoku se ve zkumavce za opatrného promíchávání a chlazení ve vodě s ledem přidá po kapkách 8 ml kyseliny sírové R. Poté se roztok zahřívá přesně 3 min ve vodní lázni a ihned se ochladí ve vodě s ledem. K ochlazené směsi se opatrně přidá 0,6 ml ninhydrinu RS2, dobře se promíchá a nechá se stát při 25 °C; ihned vznikne růžové zbarvení, které se během 100 min nezmění na fialové.
5. E. 1 ml roztoku S se naleje na skleněnou desku. Po odpaření vody vznikne tenký film.
6. F. 0,2 g se nerozpustí v 10 ml toluenu R ani v 10 ml ethanolu R.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. Množství odpovídající 1,0 g vysušené látky se za promíchávání vnese do 50 g vody prosté oxidu uhličitého R zahřáté na 90 °C. Po ochlazení se upraví hmotnost roztoku vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 g a míchá se do úplného rozpuštění. Před provedením zkoušky Vzhled roztoku se roztok nechá stát 1 h při 2 °C až 8 °C.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 8,0; měří se roztok S.

Zdánlivá viskozita. 75 % až 140 % deklarované hodnoty. Množství odpovídající 6,00 g vysušené zkoušené látky se za promíchávání vnese do 150 g vody R zahřáté na 90 °C. 10 min se míchá vrtulovou míchačkou, potom se vloží na 40 min do lázně obsahující vodu s ledem a promíchává se do úplného rozpuštění. Hmotnost roztoku se upraví na 300 g a odstřeďuje se do odstranění vzduchu. Roztok se vytemperuje na (20 ±1) °Ca stanoví se viskozita (2.2.10) pomocí rotačního viskozimetru při 20 °C a smykové rychlosti 10^s-1.

Chloridy (2.4.4). 1 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20μlg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede zdánlivá viskozita 2% roztoku v mPa.s.

† Methyldopum

Methyldopa

Vlastnosti

Bílý až žlutobílý krystalický prášek nebo bezbarvé až téměř bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru, snadno rozpustná ve zředěných minerálních kyselinách.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methyldopy CRL.
2. B. Asi 2 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 0,2 ml chloridu železitého RS2; vzniká zelené zbarvení, které se přidáním 0,1 g methenaminu R změní na modrofialové.
3. C. Asi 5 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 5 ml vody R, přidá se 0,1 ml dusitanu sodného RS obsahujícího molybdenan amonný R (100 g/l); vznikne žluté zbarvení, které se přidáním hydroxidu sodného koncentrovaného RS změní na hnědočervené.
4. D. K asi 5 mg se přidá 1 ml vody R, 1 ml pyridinu R a 5 mg nitrobenzoylchloridu R a zahřeje se k varu. Za třepání se přidá 0,2 ml uhličitanu sodného RS; vznikne oranžové nebo oranžově hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 25 ml. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ ₆nebo H₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí zahříváním ve 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,1 ml červeně methylové RS. Na změnu zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Optická otáčivost (2.2.7). -1,10° až1,23°; měří se následující roztok: množství odpovídající 2,20 g bezvodé zkoušené látky se rozpustí v chloridu hlinitém RS a zředí se jím na 50,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 40,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou kyselinou na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximuje 122 až 137, počítáno na bezvodou látku.

Methoxymethyldopa a příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí ve směsi 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové RS1 a 9,6 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (a). 5 mg 3-methoxymethyldopy CRL se rozpustí ve 100 ml methanolu R.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se smíchá s 1 ml porovnávacího roztoku (a).

Na vrstvu se odděleně nanese 10 μl zkoušeného roztoku, 10 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (15 + 25 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se ihned vysuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí 5 objemových dílů roztoku dusitanu sodného R (50 g/l) a 45 objemových dílů roztoku nitroanilinu R (3 g/l) ve směsi 20 objemových dílů vody R a 80 objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R. Vrstva se rychle usuší v proudu teplého vzduchu, postříká se roztokem uhličitanu sodného R (200 g/l) a ihned se pozoruje. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 g/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 15 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, 30 ml kyseliny octové bezvodé R a 30 ml dioxanu R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 21,12 mg C₁₀H₁₃NO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Methyleni chloridum

Dichlormethan

Vlastnosti

Čirá bezbarvá těkavá kapalina. Je mírně rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96% a s etherem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Ethanol, amylen a jiné příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se shoduje velikostí a retenčním časem s hlavním píkem na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 2 ml se zahřívají 30 min s 2 g hydroxidu draselného R a 20 ml lihu 96% R pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 15 ml kyseliny sírové zředěné RS a roztok se zfiltruje. K 1 ml filtrátu se přidá 1 ml roztoku kyseliny chromotropové sodné soli R (15 g/l), 2 ml vody R a 8 ml kyseliny sírové R; vznikne fialové zbarvení.
5. E. 2 ml filtrátu získaného ve zkoušce D vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Je to čirá (2.2.1) a bezbarvá (2.2.2, Metoda II) kapalina.

Kysele reagující látky. K 50 ml methanolu R předem zneutralizovaného za použití 0,1 ml modře bromthymolové RS1 se přidá 50 g zkoušené látky. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,320 až 1,332.

Index lomu (2.2.6). 1,423 až 1,425.

Ethanol, amylen a jiné příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). Zkoušená látka.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml dichlormethanu CRL se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (c). K 20,0 ml ethanolu R se přidá 0,3 ml amylenu R a zředí se zkoušeným roztokem (a) na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí zkoušeným roztokem (a) na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,1 ml methanolu R a 0,1 ml dichlormethanu CRL se zředí vodou R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (136 μm až 173 μm),
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 90 °C až do nástřiku a potom se zvyšuje rychlostí 4 °C/min až na teplotu 190 °C, při které se udržuje 15 min; teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 240 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku (d). Jestliže se použije zapisovač, nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku methanolu nebyla menší než 25 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) rozlišení mezi píky odpovídajícími methanolu a dichlormethanu není menší než 3,0.

Nastříknou se dvakrát 2 μl porovnávacího roztoku (c). Jestliže získané píky mají rozdíl ploch větší než 1,0 %, ověří se reprodukovatelnost ze čtyř oddělených nástřiků porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku není větší než 5,0 %.

Nastříknou se 2 μl zkoušeného roztoku (a), 2 μl porovnávacího roztoku (b) a 2 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plochy píků odpovídajících ethanolu a případně amylenu nejsou větší než rozdíl ploch píků odpovídajících pikům ethanolu a amylenu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) a chromatogramu zkoušeného roztoku (a) (2,0 %, případně 0,03 %).

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píků ethanolu a amylenu, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Volný chlor. Do zkumavky se zabroušenou zátkou se přenese 5 ml, přidá se 5 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) a 0,2 g škrobu rozpustného R. 30 s se třepe a nechá se 5 min stát; nevzniká modré zbarvení.

Těžké kovy (2.4.8). 25,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a znovu se odpaří. Odparek se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R a zředí se vodou R na 25 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (1 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Zbytek po odpaření. 50,0 g se odpaří do sucha na vodní lázni a 30 min se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C; zbytek váží nejvýše 1 mg (20 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,05 %; stanoví se s 10,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede název a koncentrace použitých stabilizátorů.

Nečistoty

1. A. tetrachlormethan,
2. B. trichlormethan (chloroform),
3. C. ethanol,
4. D. methanol,
5. E. 2-methyl-2-buten (amylen).

Methylis salicylas

Methylsalicylat

Synonymum. Methylum salicylicum

Vlastnosti

Bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mísitelný s lihem, s tuky a se silicemi.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,25 ml se zahřívá 5 min s 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS na vodní lázni. Přidají se 3 ml kyseliny sírové zředěné RS. Vzniklá sraženina se zfiltruje, promyje vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) sraženiny je 156 °C až 161 °C.
2. B. K 10 ml nasyceného roztoku se přidá 0,05 ml chloridu železitého RS1; vzniká fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. Ke 2 ml se přidá 10 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. 5,0 g se rozpustí ve směsi 50 ml lihu 96% R a 0,2 ml zeleně bromkresolo vé RS předem zneutralizované do modrého zbarvení hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Do znovuobjevení se modrého zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Index lomu (2.2.6). 1,535 až 1,538.

Relativní hustota (2.2.5). 1,180 až 1,186.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 25 ml lihu 96% R, přidá se 0,05 ml červeně fenolové RS a roztok se neutralizuje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Ke zneutralizovanému roztoku se přidá 50,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a 30 min se zahřívá pod zpětným chladičem na vodní lázni. Po ochlazení se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS použitého ke zmýdelnění. Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 15,21 mg sloučeniny C₈H₈O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Methylparabenum

Methylparaben

Synonymum. Methylis parahydroxybenzoas

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 125 °C až 128 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylparabenu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
4. D. K asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS, 30 s se vaří a ochladí se (roztok a). K dalším asi 10 mg se ve zkumavce přidá 1 ml uhličitanu sodného RS; látka se částečně rozpustí (roztok b). K roztokům (a) a (b) se současně přidá 5 ml aminopyrazolonu RS a 1 ml hexakyanoželezitanu draselného RS a promíchá se; roztok (b) je žlutý až oranžově hnědý; roztok (a) je oranžový až červený a jeho zbarvení je zřetelně intenzivnější než zbarvení roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2 ml roztoku S se přidají 3 ml lihu 96% R, 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,1 ml zeleně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu oktadecylsilanizovaného s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg methylparabenu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg ethylparabenu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R vody R a methanolu R (1 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) nepřevyšuje žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzitou skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se odváží do baňky se zabroušenou zátkou, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a vaří se 30 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zpětný chladič propláchne 5 ml vody R a promývací tekutina se přidá do baňky. Nadbytek hydroxidu sodného se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhé inflexe. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 152,1 mg C₈H₈O_3.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. kyselina 4-hydroxybenzoová,
2. B. ethyl-4-hydroxybenzoat (ethylparaben),
3. C. propyl-4-hydroxybenzoat (propylparaben),
4. D. butyl-4-hydroxybenzoat (butylparaben).

§ Methylphenobarbitalum

Methylfenobarbital

† Methylprednisoloni acetas

Methylprednisolonacetat

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96 %, těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem methylprednisolonacetatu CRL. Pokud se získaná spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství acetonu R, odpaří se do sucha a se zbytky se znovu zaznamenají spektra.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg methylprednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg prednisolonacetatu CRL a 10 mg methylprednisolonacetatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 1-butanolu R, toluenu R a etheru R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, zbarvením při denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm jsou patrny dvě skvrny, které nemusí být zcela odděleny.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok (a). 25 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě zkoušeného roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Zkoušený roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zabroušené zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 1 h při 45 °C za ochrany před světlem a pak se nechá vychladnout.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg methylprednisolonacetatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml. Tento roztok se rovněž použije k přípravě porovnávacího roztoku (b). 2 ml tohoto roztoku se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 2 ml roztoku získaného při přípravě porovnávacího roztoku (a) se převedou do 15ml skleněné zábrusové zkumavky se skleněnou nebo polytetrafluorethylenovou zátkou. Přidá se 10 ml hydrogenuhličitanu draselného nasyceného v methanolu RS a ihned se probublává proudem dusíku R po dobu 5 min. Zkumavka se uzavře a zahřívá se ve vodní lázni 1 h při 45 °C za ochrany před světlem a ochladí se.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se mobilní fází připravenou smícháním směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1,2 + 8) a směsi objemových dílů etheru R a dichlormethanu R (15 + 77) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu příslušných porovnávacích roztoků. Pak se vrstva postříká kyselinou sírovou v lihu RS a 10 min se zahřívá při 120 °C nebo tak dlouho, až se objeví skvrny. Po vychladnutí se vrstva pozoruje v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na každém z chromatogramů zkoušených roztoků se polohou, zbarvením v denním světle, fluorescencí v ultrafialovém světle při 365 nm a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu příslušného porovnávacího roztoku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku (b) má hodnotu R_F zřetelně nižší než hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a).

1. D. K asi 2 mg se přidají 2 ml kyseliny sírové R a třepe se do rozpuštění; během 5 min vznikne intenzivní červené zbarvení. Při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok červenohnědě fluoreskuje. K roztoku se přidá 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení zmizí a při pozorování v ultrafialovém světle při 365 nm roztok zelenožlutě fluoreskuje.
2. E. Asi 10 mg vyhovuje zkoušce na acetyl (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +97° až +105°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v dioxanu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 5 ml tetrahydrofuranu R a zředí se vodou R na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). 4 mg methylprednisolonacetatu CRL a 4 mg dexamethasonacetatu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, která se připraví takto: v 1000ml odměrné baňce se smíchá 260 ml tetrahydrofuranu R a 700 ml vody R a nechá se ustát. Potom se doplní vodou R na 1000 ml a opět se promíchá,
3. - spektrofotometrického detektoru, 254 nm.

Při průtoku mobilní fáze 1 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 45 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a).

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy látek: methylprednisolonacetatu asi 43 min a dexamethasonacetatu asi 57 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími methylprednisolonacetatu a dexamethasonacetatu je nejméně 6,5. V případě potřeby se upraví koncentrace vody R v mobilní fázi.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,025násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).