Český lékopis 1997

1. E. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a aminové soli. 5,0 g se rozpustí ve 30 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a methanolu, R (1 + 99) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidá 15,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměrného roztoku mezi těmito body větší než 2,0 ml.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Směs se protřepe, chloroformová vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se protřepe třikrát s 10 ml chloroformu R a chloroformová vrstva se vždy odstraní. Potom se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do vymizení tmavě hnědého zbarvení. Přidají se 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud se barva chloroformové vrstvy dále nemění. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 33,64 mg C₁₇H₃₈BrN.

Cetylpyridinii chloridum

Cetylpyridiniumchlorid

Vlastnosti

Bílý prášek, slabě mýdlový na dotek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Vodné roztoky při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 240 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 259 nm a dvě prodlevy při asi 254 nm a při asi 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 126 až 134, počítáno na bezvodou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cetylpyridiniumchloridu CRL. Měří se látky v pevném stavu.
3. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS, 5 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví modře.
4. D. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se použije nejvýše 2,5 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Aminy a aminové soli. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidává 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamenává se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměrného roztoku mezi těmito body větší než 5,0 ml. Jestliže křivka nevykazuje inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje zkoušce. Jestliže křivka vykazuje jeden inflexní bod, zkouška se opakuje s tím, že před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R Pokud titrační křivka vykazuje jen jeden inflexní bod i po tomto přidání, látka nevyhovuje zkoušce.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Směs se protřepe, chloroformová vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se protřepe třikrát s 10 ml chloroformu R a chloroformová vrstva se vždy odstraní. Potom se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do vymizení tmavě hnědého zbarvení. Přidají se 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud se barva chloroformové vrstvy dále nemění. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 34,0 mg C₂₁H₃₈ClN.

Chamomillae romanae flos

Květ heřmánku římského

Synonyma. Flos chamomillae romanae, Anthodium chamomillae romanae

Je to usušený úbor plnokvětých kulturních odrůd druhu Chamaemelum nobile (L.)ALL. (Anthemis nobilis L.). Obsahuje nejméně 7 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga výrazného, charakteristického pachu. Úbory bílé až nažloutle šedé, polokulovité, jednotlivé. Na kuželovitém, plném lůžku jednotlivé květy, každý s průsvitnou plevinou.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Úbory o průměru 8 mm až 20 mm; květní lůžko plné; bazální část květního lůžka kryta zákrovem tvořeným dvěma nebo třemi řadami silných, střechovitě se kryjících kališních lístků s kožovitými okraji. Většina květů jazykovitých, ve střední části úboru několik světle žlutých, trubkovitých květů. Jazykovité květy matně bílé, kopinaté, semeník spodní, tmavě hnědý; čnělka nitkatá, blizna dvoulaločná; trubkovité květy mají pěticípou korunu, pět srostlých, zákorunních tyčinek; gyneceum stejné jako u jazykovitých květů.
2. B. Úhor se rozdělí na jednotlivé části. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Všechny části úboru s četnými, malými, žlutě se lesknoucími žláznatými chlupy. Zákrovní lístky a pleviny mají pokožkové buňky uspořádané v podélných řadách; buňky na bázi ztlustlé, kryté kuželovitými chlupy asi 500 μm dlouhými. Chlupy tvořeny třemi až čtyřmi velmi krátkými, bazálními buňkami a dlouhou, ohnutou, koncovou buňkou asi 20 μm širokou. Koruna jazykovitých květů z papilózních buněk se zvrásněnou kutikulou. Semeníky obou druhů na bázi s jednořadým prstencem ztlustlých buněk. Květní lůžko a semeníky obsahují malé drúzy šťavelanu vápenatého. Pylová zrna o průměru asi 35 μm, kulovitá, trojhranná, se třemi klíčními pory a ostnitou exinou.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 2,5 mg apigeninu R a 2,5 mg apigenin-7-glukosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (17 + 17 + 66) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R (asi 10 ml pro desku 200 mm x 200 mm) a pak stejným objemem roztoku makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Po 30 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní třetině skvrna se žlutozelenou fluorescencí (apigenin) a ve střední části skvrna s nažloutlou fluorescencí (apigenin-7-glukosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a fluorescencí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (apigenin a apigenin-7-glukosid); nad skvrnou apigenin-7-glukosidu je skvrna s nahnědlou fluorescencí (luteolin); těsně pod skvrnou apigenin-7-glukosidu je skvrna s lehce nahnědlou fluorescencí (apiin); těsně pod skvrnou apiinu je skvrna s jasně modrou fluorescencí a pod ní opět skvrna s jasně modrou fluorescencí; na chromatogramu mohou být i další méně výrazné skvrny.

Zkoušky na čistotu

Průměr úborů. Nejvýše 3 % úborů o průměru menším než 8 mm.

Znehodnocené úbory. Nejsou přítomny hnědé nebo ztmavlé úbory.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g nerozdrobněné drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g nerozdrobněné drogy se destiluje 3 h rychlostí 3 ml/min až 3,5 ml/min v 500ml baňce se 250 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Chlorali hydras

Chloralhydrát

Synonymum. Chloralum hydratum

Cl₃C - CH(OH)₂

Vlastnosti

Bezbarvé průsvitné krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchá s 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; směs se zakalí a při zahřátí je cítit chloroform.
2. B. K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml sulfidu sodného RS; vznikne žluté zbarvení, které rychle přechází na červenohnědé. Po krátkém stání může vzniknout červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Chloralalkoholát. 1,0 g se zahřívá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, zfiltruje se a po kapkách se přidává jod 0,05 mol/l RS do vzniku žlutého zbarvení. Potom se nechá 1 h stát; nevznikne žádná sraženina.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Netěkavé látky. 2,00 g se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,1 %).

Stanovení obsahu

4,000 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a nechá se 2 min stát. Po přidání 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS. Zneutralizovaný roztok se za použití 0,2 ml chromanu draselného RS jako indikátoru titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS. Spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l PS v ml se vypočítá tak, že se od množství hydroxidu sodného použitého na počátku odečte spotřeba kyseliny sírové 0,5 mol/l PS v ml z první části titrace, ke které se připočítají dvě patnáctiny spotřeby dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS zjištěné při druhé části titrace.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1654 g C₂H₃Cl₃O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Chlorambucilum

Chlorambucil

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14) je 64 °C až 67 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorambucilu CRL.
3. C. K 0,4 g se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se a nechá 30 min stát za občasného protřepání. Zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R, které se přidají k filtrátu. K 10 ml filtrátu spojeného s promývací tekutinou se přidá 0,5 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne světle hnědá sraženina. K dalším 10 ml spojeného filtrátu s promývací tekutinou se přidá 0,2 ml manganistanu draselného RS; ten se okamžitě odbarví.
4. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R a zředí vodou R na 10 ml. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; ihned po přidání nevznikne žádná opalescence. Roztok se zahřeje na vodní lázni; vzniká opalescence.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Všechny operace se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem. Roztoky se připraví v čas potřeby.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, methanolu R, heptanu R a 2-butanonu R (40 + 25 + 20 + 20) po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 10 ml acetonu R a přidá se 10 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,42 mg C₁₄H₁₉Cl₂NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Chloramphenicoli natrii succinas

Sodná sůl chloramfenikolsukcinatu

Synonyma. Chloramphenicolum succinicum natricum, chloramfenikoljantaran sodný

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg chloramfenikoljantaranu sodného CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   Porovnávací roztok (b). 20 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové zředěné RS, methanolu R a chloroformu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě hlavní skvrny, které svou polohou a velikostí odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jejich polohy se liší od polohy hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

1. B. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V) přidají se 3 ml roztoku chloridu vápenatého R (10 g/l) a 50 mg zinku práškového R a zahřívá se 10 min na vodní lázni. Horký roztok se zfiltruje a ochladí. Přidá se 0,1 ml benzoylchloridu R a 1 min se třepe. Poté se přidá 0,5 ml chloridu železitého RS1 a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Horní vrstva je světle fialově červená až purpurová.
2. C. 50 mg se rozpustí v 1 ml pyridinu R. Přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1,5 ml vody R. Zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a ochladí se pod tekoucí vodou. Přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l RS; pomalu vzniká bílá sraženina.
3. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 7,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,50 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +5,0° až +8,0°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g ve vodě R a zředěním vodou R na 10,0 ml.

Chloramfenikol a chloramfenikoldijantaran disodný. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml (roztok a'). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg chloramfenikoldijantaranu disodného CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml (roztok b). 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 25 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi, přidá se 5 ml roztoku (a') a 5 ml roztoku (b') a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku kyseliny fosforečné R (20 g/l), methanolu R a vody R (5 + 40 + 55), s průtokovou rychlostí 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 275 nm,
4. - pevné injektorové smyčky, 20 μl.

Nastříkne se zkoušený roztok a všechny porovnávací roztoky. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dva píky odpovídající píkům na chromatogramech (a) a (b) zřetelně odděleny od píků odpovídajících dvěma hlavním píkům na chromatogramu zkoušeného roztoku. Podle potřeby se upraví obsah methanolu v mobilní fázi.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího chloramfenikolu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %); plocha píku odpovídajícího chloramfenoldijantaranu disodnému není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; provede se s 0,500 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 2,5 ml roztoku zkoušené látky (2 mg/ml) ve vodě na injekci R.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 276 nm.

Vypočítá se obsah C₁₅H₁₅Cl₂N₂NaO₈; specifická absorbance je 220.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech chráněna před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na vnitřním a vnějším obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

† Chloramphenicoli palmitas

Chloramfenikolpalmitat

Synonymum. Chloramphenicolum palmiticum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý jemný mastný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v hexanu.

Teplota tání je 87 °C až 95 °C.

Je polymorfní. Termodynamicky stabilní forma má po orálním podání jen malou biologickou dostupnost.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve směsi 1 ml roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 5 ml acetonu R a nechá se 30 min stát. Poté se přidá 1,1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 3 ml acetonu R.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny palmitové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (c). 10 mg zkoušené látky se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 4 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů roztoku octanu amonného R (100 g/l) a lihu 96% R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem obsahujícím roztok dichlorfluoresceinu R (0,2 g/l) a roztok rhodamin B R (0,1 g/l) v lihu 96% R. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou tři skvrny, které mají shodnou polohu s hlavními skvrnami na chromatogramech porovnávacích roztoků (a), (b) a (c).

1. B. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml pyridinu R. Přidají se 2 ml roztoku hydroxidu draselného R (100 g/l) a zahřeje se na vodní lázni; vznikne červené zbarvení.
2. C. 10 mg se rozpustí v 5 ml lihu 96% R a přidá se 4,5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 50 mg zinku práškového R a nechá se 10 min stát. Případná usazenina se odstraní dekantací nebo filtrací. Roztok se ochladí v ledové vodě, přidá se 0,5 ml dusitanu sodného RS a nechá se 2 min stát. Pak se přidá 1 g močoviny R, 2 ml roztoku hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 1 ml 2-naftolu RS; vzniká červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. 1,0 g se rozpustí zahřátím na 35 °C v 5 ml směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a etheru R. K roztoku se přidá 0,2 ml fenolftaleinu RS. Ke vzniku růžového zbarvení trvajícího nejméně 30 s se spotřebuje nejvýše 0,4 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +22,5° až +25,5°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,25 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Volný chloramfenikol. Nejvýše 450 μg/g; 1,0 g se za mírného zahřátí rozpustí v 80 ml xylenu R. Po ochlazení se roztok třikrát protřepe s 15 ml vody R. Spojené vodné výtřepky se zředí vodou R na 50 ml. K tomuto roztoku se přidá 10 ml toluenu R a protřepe se. Toluenová vrstva se po oddělení vrstev odstraní. Část vodné vrstvy se odstředí a změří se její absorbance (A) (2.2.25) v maximu při 278 nm proti kontrolnímu roztoku získanému při slepé zkoušce, jehož absorbance není větší než 0,05.

Obsah volného chloramfenikolu v mikrogramech na gram se vypočítá podle vzorce:

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg izomerního chloramfenikolpalmitatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg chloramfenikoldipalmitatu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, chloroformu R a cyklohexanu R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou žádné skvrny izomerního chloramfenikolpalmitatu a chloramfenikoldipalmitatu intenzivnější než skvrny na chromatogramech porovnávacích roztoků (a) a (b) (2,0 %) a žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn izomeru chloramfenikolpalmitatu a chloramfenikoldipalmitatu, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h za tlaku nepřevyšujícího 0,1 kPa nad oxidem fosforečným R při teplotě 80 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

90,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 250,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 271 nm. Vypočítá se obsah C₂₇H₄₂Cl₂N₂O₆; specifický absorpční koeficient je 178.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (1R,2R)-2-(2,2-dichloracetamido)-3-hydroxy-1-(4-nitrofenyl)propylpalmitat (izomer chloramfenikolpalmitatu),
2. B. chloramfenikoldipalmitat.

† Chloramphenicolum

Chloramfenikol

Vlastnosti

Bílý, našedlý nebo nažloutlý jemný krystalický prášek nebo jemné krystalky, jehličky nebo protáhlé destičky. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v propylenglykolu, těžce rozpustný v etheru.

Roztok látky v lihu 96% je pravotočivý a roztok látky v ethylacetatu je levotočivý.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14) je 149 °C až 153 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chloramfenikolu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (1 μl) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V), přidají se 3 ml roztoku chloridu vápenatého R (10 g/l) a 50 mg zinku práškového R a zahřívá se 10 min na vodní lázni. Horký roztok se zfiltruje a nechá zchladnout. Přidá se 0,1 ml benzoylchloridu R a 1 min se třepe. Poté se přidá 0,5 ml chloridu železitého RS1 a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Vodná vrstva se zbarví slabě fialovočerveně až purpurově.
5. E. K 50 mg v porcelánovém kelímku se přidá 0,5 g uhličitanu sodného bezvodého R. Zahřívá se 10 min na otevřeném plameni, poté se nechá zchladnout, zbytek se rozpustí v 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zfiltruje se. K 1 ml tohoto filtrátu se přidá 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,1 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepe se a přidá se 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +18,5° až +20,5°. Měří se roztok připravený rozpuštěním 1,50 g v ethanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g chloramfenikolu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně 1 μl a 20 pl zkoušeného roztoku, 1 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b). Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R a chloroformu R (1 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (20 μl) není, kromě hlavní skvrny, žádná skvrna intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Chloridy (2.4.4). K 1,00 g se přidá 20 ml vody R a 10 ml kyseliny dusičné R a 5 min se třepe. Zfiltruje se přes papírový filtr, který byl předtím promýván dávkami po 5 ml vody R tak dlouho, až 5 ml filtrátu neopalizovalo po přidání 0,1 ml kyseliny dusičné R a 0,1 ml dusičnanu stříbrného RS1. 15 ml tohoto filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních nebo oftalmologických přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 2,5 ml roztoku, který v 1 ml obsahuje 2 mg zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 500,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 278 nm.

Vypočítá se obsah C₁₁H₁₂Cl₂N₂O₅; specifický absorpční koeficient je 297.

Uchovávání

Chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

1. V označení na obalu se uvede, zda je látka:
   1. - sterilní,
   2. - prostá pyrogenních látek.

† Chlorcyclizini hydrochloridum