Český lékopis 1997

Hořčík a alkalické kovy. Ke směsi 20 ml roztoku S a 80 ml vody R se přidají 2 g chloridu amonného R, 2 ml amoniaku zředěného RS1, zahřeje se k varu a do vroucího roztoku se přileje horký roztok obsahující 5 g šťavelanu amonného R v 75 ml vody R. Nechá se 4 h stát, zředí se vodou R na 200 ml a zfiltruje se vhodným filtrem. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti při 600 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,3 %).

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 100 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,91 mg CaCl₂ . 6H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná pro výrobu dialyzačních roztoků.

Calcii dobesilas

Dobesilan vápenatý

Synonyma. Calcium dobesilicum, Calcii dobesilas monohydricum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu, velmi těžce rozpustný v 2-propanolu, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 200,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 221 nm a 301 nm. Specifická absorbance v maximu při 301 nm je 174 až 181.
2. B. 1 ml chloridu železitého RS2, 1 ml čerstvě připraveného roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a 0,1 ml kyseliny dusičné R se smíchají. K této směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku S, viz Zkoušky na čistotu; ihned vznikne modré zbarvení a sraženina.
3. C. 2 ml čerstvě připraveného roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovují zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Čerstvě připravený roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Hydrochinon. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg hydrochinonu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku, nanesené body se vysuší proudem studeného vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů dichlormethanu R methylacetatu R a ethylacetatu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající hydrochinonu není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (15 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 1,5 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 6,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a titruje se síranem ceričitým 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml síranu ceričitého 0,1 mol/l VS odpovídá 10,91 mg C₁₂H₁₀CaO₁₀S₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Nečistoty

1. A. hydrochinon (1,4-dihydroxybenzen).

Calcii folinas

Vápenatá sůl kyseliny folinové

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek. Je mírně rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v acetonu a v lihu 96%. Amorfní forma může tvořit ve vodě přesycené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety vápenaté soli kyseliny folinové CRL. Pokud spektra vykazují rozdíly, zkoušená látka a referenční látka se odděleně rozpustí v co nejmenších objemech vody R a po kapkách se přidává takové množství acetonu R, aby vznikla sraženina. Směsi se nechají 15 min stát, sraženiny se oddělí odstředěním, promyjí se dvakrát malým množstvím acetonu R, vysuší se a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celulosy pro chromatografii F₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 15 mg se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 15 mg vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí v roztoku amoniaku 17,5% RS 3% (V/V) a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů isoamylalkoholu R a roztoku kyseliny citronové R (50 g/l), jehož pH bylo předem upraveno amoniakem 17,5% RS na hodnotu 8, (1 + 10) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

   Zkoušky na čistotu a Stanovení obsahu se provedou co nejrychleji a za ochrany před přímým světlem.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 40 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1). Absorbance (2.2.25) roztoku S měřená při 420 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není vyšší než 0,60.

Hodnota pH (2.2.3). 6,8 až 8,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +14,4° až +18,0°; počítáno na látku bezvodou a prostou rozpouštědel; měří se roztok S.

Aceton, ethanol a methanol. Nejvýše 0,5 % acetonu, nejvýše 3,0 % ethanolu a nejvýše 0,5 % methanolu. Stanoví se plynovou chromatografií head-space metodou standardního přidání (2.2.28, Metoda b).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,125 g acetonu R, 0,750 g ethanolu R a 0,125 g methanolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kolony délky 10 m a vnitřního průměru 0,32 mm potažené styrendivinyl-benzen-kopolymerem R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 4 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se zvyšuje z 80 °C na 220 °C rychlostí 10 °C/min, teplota nástřikového prostoru se udržuje na 110 °C a teplota detektoru na 270 °C. Vzorky se vloží do komory s řízenou teplotou na dobu 20 min při 80 °C a tlakují se 30 s. Nástřiky se opakují nejméně třikrát.

Příbuzné látky. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině formyllistové větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku kyseliny formyllistové, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).

Chloridy (2.4.4). 72 mg se rozpustí v 10 ml vody R a přidají se 3 ml kyseliny octové R. Sraženina se odfiltruje a postupně se pětkrát promyje 5 ml vody R. Filtrát a promývací tekutiny se spojí a zředí se vodou R na 100 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). K 0,80 g ve vhodném žíhacím kelímku se přidá takové množství kyseliny sírové R, aby byla látka dostatečně zvlhčena, a opatrně se zahřívá při nízké teplotě až do úplného zuhelnatění. Ke zbytku se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 0,25 ml kyseliny sírové R a opatrně se zahřívá, až přestanou unikat bílé dýmy. Pak se žíhá při 500 °C až 600 °C až do úplného spálení uhlíku. Po vychladnutí se přidají 4 ml kyseliny chlorovodíkové RS. Kelímek se přikryje, zahřívá se 15 min na vodní lázni, pak se odkryje a obsah kelímku se pomalu odpaří na vodní lázni do sucha. Ke zbytku se přidá 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml horké vody R. Nechá se 2 min stát a pak se po kapkách přidává amoniak zředěný RS1 do alkalické reakce na papír lakmusový červený R. Roztok se zředí vodou R na 25 ml a kyselinou octovou zředěnou RS se upraví pH roztoku na 3,0 až 4,0. Je-li třeba, zfiltruje se, kelímek i filtr se promyjí 10 ml vody R a filtrát spojený s promývací tekutinou se zředí vodou R na 40 ml.

K 12 ml roztoku získaného výše uvedeným způsobem se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, směs se promíchá a přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) se zředí vodou R na 25 ml, hodnota pH se upraví kyselinou octovou zředěnou RS na 3,0 až 4,0 a zředí se vodou R na 40 ml; k 12 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5, promíchá se, přidá se 1,2 ml zkoumadla thioacetamidového R a ihned se opět promíchá (50 μg/g).

Platina. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se rentgenovou fluorescenční spektrometrií (2.2.37).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 17,0 %; stanoví se s 0,200 g velmi jemně upráškované látky, která se před vlastní titrací 6 min míchá v rozpouštědle. Použije se vhodné titrační činidlo, které neobsahuje pyridin.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Vápník. 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Vápenatá sůl kyseliny folinové. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny formyllistové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: 220 ml methanolu R se smíchá se 780 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu RS a 2,2 g hydrogenfosforečnanu sodného R, jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,5; v případě potřeby dosažení předepsaného rozlišení se upraví koncentrace methanolu,
3. - spektrofotometrického detektoru při 280 nm,
4. - injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C až 45 °C.

Odděleně se nastříkne po 10 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími vápenaté soli kyseliny folinové a kyselině formyllistové na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,2 a když relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku pro šest opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 2,0 %.

Obsah C₂₀H₂₁CaN₇O₇ v procentech se vypočte z ploch píků a deklarovaného obsahu vápenaté soli kyseliny folinové CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina 4-aminobenzoylglutamová,
2. B. kyselina 5,10-diformyltetrahydrolistová,
3. C. kyselina listová,
4. D. kyselina 10-formyllistová,
5. E. kyselina 5-formyltetrahydropteroová.

Calcii gluconas

Glukonan vápenatý

Synonymum. Calcium gluconicum

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, v 1 ml vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (40%). Po 5 min se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na 60 °C a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Roztok není zbarven intenzivněji než směs 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R a 5 min se vaří. Po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). 12,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10,0 g se zahřátím rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové R a 90 ml vody destilované R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Zkoušená látka se opatrně zahřívá, dokud se nezmění na bílou hmotu, která se vyžíhá. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Hořčík a alkalické kovy. 1,00 g se rozpustí ve 100 ml vroucí vody R, přidá se 10 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku R a po kapkách 50 ml horkého šťavelanu amonného RS. Nechá se 4 h stát, potom se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 100 ml filtrátu se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

Stanovení obsahu

0,800 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C₁₂H₂₂CaO₁₄ . H₂O.

Calcii gluconas pro iniectione

Glukonan vápenatý na injekci

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min se chromatogram pozoruje na denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je hlavní skvrna polohou, barvou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 10,0 g se přidá 90 ml vroucí destilované vody R; směs se vaří za stálého míchání nejvýše 10 s a míchá se do úplného rozpuštění. Zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 8,3; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R zahřátím na vodní lázni.

Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení směsi 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R.

Šťavelany. Nejvýše 100 μg/g; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R, přidá se 0,5 ml roztoku šťavelanu sodného R (0,152 g/l) ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - předkolony délky 30 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným silným anexem (30 μm až 50 μm),
2. - dvou analytických kolon délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněných vhodným silným anexem (30 μm až 50 μm),
3. - mikromembránové anionpotlačující kolony, která je zapojena v sérii na předkolonu a dvě analytické kolony; anionpotlačující kolona je vybavena mikromembránou, která odděluje mobilní fázi od regeneračního potlačujícího roztoku protékajícího proti toku mobilní fáze rychlostí 4 ml/min,
4. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min připravené následovně: 0,212 g uhličitanu sodného bezvodého R a 63 mg hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 1000,0 ml,
5. - regeneračního anionpotlačujícího roztoku; roztok kyseliny sírové R (1,23 g/l) ve vodě pro chromatografii R,
6. - vodivostního detektoru,
7. - injektorové smyčky.

50 μl porovnávacího roztoku se vstříkne pětkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku je nejvýše 2 %. 50 μl každého roztoku se vstříkne třikrát.

Obsah šťavelanu v μg/g se vypočte podle vzorce:

v němž značí:

1. S_T - plochu píku šťavelanu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. S_R - plochu píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R. 5 min se vaří, po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát 10 min. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). K 10 ml zfiltrovaného roztoku S se přidá 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml zfiltrovaného roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví smícháním 7,5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) a 7,5 ml vody destilované R.

Železo. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 g se vloží do 100ml polytetrafluorethylenové kádinky, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a vaří se, dokud roztok není odpařen téměř do sucha. Přidá se 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opět se odpaří téměř do sucha. Přidání a odpaření peroxidu vodíku se opakuje, dokud se nezíská čirý roztok. Za použití 2 ml kyseliny dusičné R se převede získaný čirý roztok do 25ml odměrné baňky a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS po značku. Stejným způsobem se připraví kontrolní roztok za použití 0,65 g chloridu vápenatého R1 místo zkoušené látky.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Provede se základní korekce za použití deuteriové lampy.

Hořčík a alkalické kovy. K 0,50 g se přidá směs obsahující 1,0 ml kyseliny octové zředěné RS a 10,0 ml vody R. Rychle se zahřeje k varu a míchá se do úplného rozpuštění. K vroucímu roztoku se přidá 5,0 ml šťavelanu amonného RS a nechá se nejméně 6 h stát. Zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla (1,6) do porcelánového kelímku, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 167 m.j. v gramu.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus (2.6.13).

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11) za použití 50 mg kyseliny kalkonkarboxylové s chloridem sodným R.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C₁₂H₂₂CaO₁₄ . H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii glycerophosphas

Glycerofosforečnan vápenatý

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se ve zkumavce se skleněnou trubičkou smíchá s 1 g hydrogensíranu draselného R a silně se zahřeje. Tvoří se bílé dýmy, které se zachytávají do kousku filtračního papíru impregnovaného čerstvě připraveným roztokem nitroprussidu sodného R (10 g/l); filtrační papír se zbarví do modra při styku s piperidinem R.
2. B. 0,1 g se žíhá v kelímku. Zbytek se převede do 5 ml kyseliny dusičné R, zahřívá se 1 min na vodní lázni a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,5 g se rozpustí při pokojové teplotě ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 150 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Kyselina citronová. 5,0 g se protřepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml kyseliny sírové R a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidá 5 ml síranu rtuťnatého RS, zahřeje se k varu, přidá se 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (3,2 g/l) a opět se zahřeje k varu; nevznikne sraženina.

Glycerol a látky rozpustné v lihu 96%. 1,000 g se třepe 1 min s 25 ml lihu 96% R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se suší 1 h při 70 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %).

Chloridy (2.4.4). 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny octové R a 8 ml vody R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (400 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).