Zkoušený roztok. V 50ml odměrné baňce se rozpustí 0,250 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS, přidá se 5,0 ml základního roztoku fluoridů (1 μg F/ml) a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 50,0 ml. K 20,0 ml roztoku se přidá 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a 3 ml roztoku octanu sodného bezvodého R (82 g/l), upraví se hodnota pH na 5,2 amoniakem R a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Porovnávací roztoky. K 5,0 ml, 2,0 ml, 1,0 ml, 0,5 ml a 0,25 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) se přidá po 20,0 ml tlumivého roztoku k úpravě celkové iontové síly a zředí se vodou destilovanou R na 50,0 ml.
Měří se 20,0 ml každého roztoku. Koncentrace fluoridů se vypočítá z kalibrační křivky; v úvahu je nutno brát přidání fluoridu k roztoku zkoušené látky.
Sírany (2.4.13). 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 25 ml. 15 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).
Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (4 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). 13 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (30 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).
Látky nerozpustné v kyselině. 5,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 30 ml vody R. Zfiltruje se, zbytek se promyje vodou R a suší se do konstantní hmotnosti při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 10 mg (0,2 %).
Ztráta žíháním. Nejvýše 8,0 %; 1,000 g se žíhá 30 min při 800 °C.
0,200 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R. Přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml; pH se upraví amoniakem 26% R na hodnotu asi 10. Přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a několik miligramů černi eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové.
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.
V dobře uzavřených obalech.
Stearan vápenatý
| CAS 1592-23-0 |
Je to směs vápenatých solí různých mastných kyselin obsahující hlavně stearan vápenatý [(C17H35COO)2Ca; Mr 607,03] a palmitan vápenatý [(C5H31CO2O) Ca; Mr 550,92] s menším množstvím jiných mastných kyselin. Počítáno na vysušenou látku, obsahuje 6,4 % až 7,4 % Ca (Ar 40,08). Podíl mastných kyselin obsahuje nejméně 40 % kyseliny stearové a součet kyselin stearové a palmitové je nejméně 90,0 %.
Jemný bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, v lihu 96% a v etheru.
Základní sestava zkoušek: C a D.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Roztok S. K 5,0 g se přidá 50 ml etheru prostého peroxidických látek R, 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 20 ml vody destilované R. Směs se zahřívá pod zpětným chladičem až do úplného rozpuštění a nechá se ochladit. Převede se do dělicí nálevky, oddělí se vodná vrstva a etherová vrstva se protřepe dvakrát 5 ml vody destilované R. Spojené vodné vrstvy se promyjí 15 ml etheru prostého peroxidických látek R a vodná vrstva se zředí vodou destilovanou R na 50 ml (roztok S). Etherová vrstva se odpaří, zbytek se suší při 100 °C až 105 °C a použije se ke zkoušce totožnosti A a B.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 1,0 g se přidá 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R, vaří se 1 min za stálého míchání, ochladí se a zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se použije nejvýše 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,05 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.
Chloridy (2.4.4). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).
Sírany (2.4.13). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,3 %).
Kadmium. Nejvýše 3 μg Cd/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 50,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku kadmia (10 μg Cd/ml) a zředí se podle potřeby roztokem kyseliny chlorovodíkové R 1% (V/V).
Měří se absorbance při 228,8 nm za použití kadmiové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.
Olovo. Nejvýše 10 μg Pb/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku olova (10 μg Pb/ml) a zředí se podle potřeby vodou R.
Měří se absorbance při 283,3 nm za použití olověné lampy s dutou katodou jako zdroje záření.
Nikl. Nejvýše 5 μg Ni/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. 40,0 mg se umístí do polytetrafluoroethylenové lahve a přidá se 0,5 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a kyseliny dusičné prosté olova a kadmia R (1 + 5). Digeruje se 5 h při 170 °C a ochladí se. Zbytek se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku niklu (10 μg Ni/ml) a zředí se podle potřeby vodou R.
Měří se absorbance při 232,0 nm za použití niklové lampy s dutou katodou jako zdroje záření.
Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 6,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli (2.6.13).
Vápník. K 0,500 g v 250ml kuželové baňce se přidá 50 ml směsi stejných objemových dílů 1-butanolu R a ethanolu R, 5 ml amoniaku 26% R, 3 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0, 30,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a 15 mg černi eriochromové T s chloridem sodným RS. Zahřívá se při 45 °C až 50 °C, dokud není roztok čirý. Po ochlazení se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška.
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.
Mastné kyseliny. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).
Zkoušený roztok. 0,100 g se v kuželové baňce s nasazeným zpětným chladičem rozpustí v 5 ml roztoku fluoridu boritého R (140 g/l) v methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem. Přidají se 4 ml heptanu R, znovu se vaří 10 min pod zpětným chladičem a ochladí se. Přidá se 20 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R, protřepe se a nechají se oddělit vrstvy. Odebere se asi 1 ml organické vrstvy a vysuší se nad 0,1 g síranu sodného bezvodého R.
Porovnávací roztok. Připraví se stejným způsobem jako zkoušený roztok za použití 66,0 mg kyseliny stearové CRL a 33,0 mg kyseliny palmitové CRL místo zkoušené látky.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony při nástřiku se udržuje při 80 °C, potom se teplota zvyšuje rychlostí 6 °C/min do 200 °C a při této teplotě se udržuje po dobu 20 min. Teplota vstřikovacího prostoru se udržuje na 300 °C a teplota detektoru na 290 °C.
Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku rozlišení mezi píky kyseliny stearové a kyseliny palmitové je nejméně 5. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku a vypočítá se procentuální obsah kyseliny stearové a kyseliny palmitové běžnými postupy.
V dobře uzavřených obalech.
Dihydrát síranu vápenatého
| CaSO4 . 2H2O | Mr 172,17 | CAS 10101-41-1 |
Obsahuje 98,0 % až 102,0 % sloučeniny CaSO4 . 2H2O.
Bílý jemný prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Roztok S. 1,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R 10% (V/V) zahříváním při 50 °C po dobu 5 min. Roztok se nechá vychladnout.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,5 g se 5 min třepe s 15 ml vody prosté oxidu uhličitého R. Nechá se 5 min stát a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 0,30 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok se odbarví. Přidá se 0,2 ml červeně methylové R; roztok je červenooranžový.
Chloridy (2.4.4). 0,5 g se třepe 5 min s 15 ml vody R. Nechá se 15 min stát a zfiltruje se. 5 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (300 μg/g).
Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (10 μg/g).
Těžké kovy (2.4.8). K 2,5 g se přidá směs 2 ml kyseliny chlorovodíkové R, 15 ml vody R a zahřeje se k varu. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS. Opatrně se přidává amoniak 26% R, dokud se zbarvení nezmění na růžové. Přidá se 0,5 ml kyseliny octové ledové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).
Železo (2.4.9). K 0,25 g se přidá směs 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, zahřeje se k varu, ochladí se a zfiltruje. 10 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na železo (100 μg/g).
Ztráta žíháním. 18,0 % až 22,0 %; 1,000 g se žíhá do konstantní hmotnosti při 800 °C.
0,150 g se rozpustí ve 120 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,22 mg CaSO4 . 2H2O
V dobře uzavřených obalech.
Hemihydrát síranu vápenatého
Synonyma. Calcii sulfuricum ustum, pálený síran vápenatý
| CaSO4 . 1/2H2O | Mr 145,15 | CAS 10034-76-1 |
Je to α- nebo β-hydratovaný síran vápenatý nebo směs obou forem a může obsahovat vhodné urychlovače nebo zpomalovače tuhnutí. Obsahuje nejméně 90,0 % sloučeniny CaSO4 . 0,5H2O.
Bílý nebo téměř bílý jemný prášek, slabě hygroskopický. Je těžce rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.
Roztok S. 4,0 g se třepou s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a směs se ihned zfiltruje.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 5,0 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.
Stanovení velikostí částic (2.9.13). Nejméně 98 % projde sítem (250); stanoví se s 25 g zkoušené látky.
Cizí částice. Zbytek získaný ve zkoušce Stanovení velikosti částic neobsahuje šedá zrna.
Zkouška tuhnutí. Při roztírání 20 g s 10 ml vody R vzniká po 4 min až 11 min tuhá, netvárná hmota. Po 3 h stání se tato hmota vyznačuje dostatečnou odolností vůči tlaku prstů na hrany, které mají zůstat v liniích ostré a nemají se drobit.
Ztráta žíháním. 4,5 % až 8,0 %; 1,000 g se žíhá do konstantní hmotnosti při 800 °C.
0,100 g se rozpustí ve 120 ml vody R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).
1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 14,51 mg CaSO4 . 1/2H2O.
V dobře uzavřených obalech.
Lososí kalcitonin
| C145H240N44O48S2 | Mr 3431,88 | CAS 47931-85-1 |
Je to syntetický polypeptid, jehož struktura odpovídá lososímu kalcitoninu I. Snižuje koncentraci vápníku v plazmě savců tím, že snižuje vyplavování vápníku z kostí. Jeho účinnost je nejméně 4000 m.j. v 1 miligramu peptidu.
Bílý nebo téměř bílý lehký prášek. Je snadno rozpustný ve vodě.
Zkoušený roztok. 4 mg se rozpustí ve 2 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98). Připraví se bezprostředně před použitím.
Porovnávací roztok. 2 mg lososího kalcitoninu CRL se rozpustí v 1 ml směsi objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98). Připraví se bezprostředně před použitím.
Na vrstvu se nanese po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, pyridinu R, vody R a 1-butanolu R (6 + 20 + 24 + 30) po dráze 15 cm. Vrstva se 1 h suší volně na vzduchu, potom se 10 min zahřívá při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká čerstvě připraveným chlornanem sodným RS zředěným před použitím vodou R na koncentraci obsahující v litru 5 g aktivního chloru. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu tak dlouho, až na postříkané části vrstvy pod startem po nanesení kapky škrobu s jodidem draselným RS vzniká nejvýše velmi slabě modré zbarvení; další sušení v proudu vzduchu se zastaví. Potom se deska postříká škrobem s jodidem draselným RS do zřetelného objevení skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.
Absorbance (2.2.25). 2 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a měří se absorbance při 250 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 275 nm. Hodnota absorbance počítaná na obsah peptidu je 0,40 až 0,55. Poměr absorbance v maximu k absorbanci při 254 nm je nejméně 1,6.
Kyselina octová. Nejvýše 15 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití dioxanu R jako vnitřního standardu.
Zkoušený roztok (a). Připraví se roztok 10 g/1.
Zkoušený roztok (b). Připraví se roztok 10 g/l s obsahem 0,1 % (V/V) dioxanu R.
Porovnávací roztok. Připraví se roztok kyseliny octové ledové R (1 g/l) s obsahem 0,1 % (V/V) dioxanu R.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Teplota kolony se udržuje na 150 °C.
Aminokyseliny. Stanoví se pomocí analyzátoru aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se kalibruje pomocí směsi obsahující ekvimolární množství amoniaku, glycinu a následujících L-aminokyselin:
| lysin | serin | methionin |
| histidin | kyselina glutamová | isoleucin |
| arginin | prolin | leucin |
| kyselina asparagová | alanintyrosin | fenylalanin |
| threonin | valin |
společně s polovinou ekvimolárního množství L-cystinu.
Roztok vnitřního standardu. 0,10 g DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se stejnou směsí na 200,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10,0 ml.
Zkoušený roztok. 1,0 mg se smíchá v pečlivě vymyté silnostěnné zkumavce délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm s přesně odměřeným objemem roztoku vnitřního standardu obsahujícího takové množství DL-norleucinu R, které odpovídá polovině očekávaného obsahu zkoušené látky v molech. Zkumavka se ponoří do chladicí směsi při -5 °C a evakuuje na tlak nižší než 133 Pa. Potom se těsně uzavře a zahřívá 24 h při 110 °C až 115 °C. Po ochlazení se otevře a obsah se převede do 10ml baňky za pomoci pětkrát 0,2 ml vody R. Potom se obsah baňky odpaří do sucha za sníženého tlaku nad hydroxidem draselným R. Zbytek se převede do vhodného tlumivého roztoku o pH 2,2 a zředí se jím na vhodný objem.
Přesně změřený vhodný objem zkoušeného roztoku se vpraví do analyzátoru aminokyselin. Objem by měl být takový, aby výška píku nejvíce zastoupené aminokyseliny zaujímala větší část stupnice zapisovače.
Obsah každé aminokyseliny se vyjádří v molech. Relativní podíl jednotlivých aminokyselin se vypočte za předpokladu, že dvacetina molárního množství kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, valinu, leucinu, histidinu, argininu a lysinu se rovná jedné. Relativní obsah jednotlivých aminokyselin je v rozmezí: kyselina asparagová 1,8 až 2,2; kyselina glutamová 2,7 až 3,3; prolin 1,7 až 2,3; glycin 2,7 až 3,3; valin 0,9 až 1,1; leucin 4,5 až 5,3; histidin 0,9 až 1,1; arginin 0,9 až 1,1; lysin 1,8 až 2,2; serin 3,2 až 4,2; threonin 4,2 až 5,2; tyrosin 0,7 až 1,1; polovina množství cystinu 1,4 až 2,1.
Peptidy. Nejméně 80,0 %; za základ výpočtu slouží hodnoty získané ve zkoušce Aminokyseliny. Obsah se vypočte podle vzorce:
v němž značí:
Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet molů norleucinu nalezených ve zkoušce Aminokyseliny korigovaný na použitý objem zkoušeného roztoku se odchyluje nejvýše o ±5 % od množství použitého pro hydrolýzu.
Příbuzné látky.
Zkoušený roztok. Použije se čerstvě připravený zkoušený roztok uvedený ve Zkoušce totožnosti B.
Porovnávací roztok. 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí objemových dílů kyseliny octové R a vody R (2 + 98) na 20,0 ml. Použije se čerstvě připravený roztok.
Na vrstvu se nanese po 10 μl každého roztoku do pruhů 10 mm dlouhých a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R pyridinu R vody R a 1-butanolu R (4 + 24 + 30 + + 42) po dráze 15 cm. Potom se vrstva suší 1 h volně na vzduchu, 10 min se zahřívá při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká chlornanem sodným RS zředěným před použitím vodou R na koncentraci obsahující v litru 5 g aktivního chloru a suší se v proudu studeného vzduchu tak dlouho, až na postříkané části vrstvy pod startem po nanesení kapky škrobu s jodidem draselným RS vzniká nejvýše velmi slabě modré zbarvení. Další sušení vzduchem se zastaví. Potom se vrstva postříká škrobem s jodidem draselným RS tak, aby byly pruhy skvrn zřetelně viditelné. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější, než je hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (5,0 %).
Zkoušený roztok. 2 mg se rozpustí v 0,2 ml vody R.
Porovnávací roztok. 2 mg lososího kalcitoninu CRL se rozpustí v 0,2 ml vody R.
Na pruh nosiče se nanese po 1 μl každého roztoku a nechá se 1 h působit elektrické pole při napětí 17 V/cm a teplotě 5 °C. Pruh se vysuší stlačením a ponoří se do roztoku 1 g hexakyanoželezitanu draselného R v 50 ml vody R, ke kterému byly přidány 2 ml nasyceného roztoku chloridu železitého R. Potom se pruh odbarvuje ve směsi objemových dílů kyseliny fosforečné R a vody R (5 + 95) až do zesvětlení pozadí a nakonec se promyje vodou R. Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku žádná zóna, kromě hlavní zóny, není intenzivnější než zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku.
Chloridy (2.4.4). 0,7 mg se rozpustí v 15 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (7 %).
Voda. Nejvýše 10 %. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methanolu bezvodého R jako vnitřního standardu.
Roztok vnitřního standardu. 50 μl methanolu bezvodého R se zředí 2-propanolem R1 na 100 ml.
Zkoušený roztok (a). 2 mg se rozpustí v 0,5 ml 2-propanolu R1.
Zkoušený roztok (b). 2 mg se rozpustí v 0,5 ml roztoku vnitřního standardu.
Porovnávací roztok. 10 μl vody R se rozpustí v 50 ml roztoku vnitřního standardu.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Používají se suché skleněné nádoby (které mohou být silikonované) po celou dobu zkoušky.
Teplota kolony se udržuje na 114 °C, teplota detektoru na 150 °C. Nastříkne se odděleně zvolené množství každého roztoku. Vypočítá se obsah vody s předpokládanou relativní hustotou vody (2.2.5) při 20 °C 0,9972 g/ml a s nalezeným množstvím celkového obsahu vody v roztoku vnitřního standardu.
Kyselina octová a voda. Nejvýše 20 %. Vypočítá se z hodnot získaných ve zkouškách Kyselina octová a Voda.
Účinnost se stanoví za daných podmínek porovnáním hypokalcemie, kterou tato látka vyvolává, s účinností mezinárodního referenčního přípravku lososího kalcitoninu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.
Mezinárodní jednotka je účinnost deklarovaného množství mezinárodního referenčního přípravku lyofilizovaného syntetického lososího kalcitoninu s mannitolem. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
Nalezená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) nalezené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti.
Stanovení účinnosti se provede jednou z následujících metod.
Stanovení účinnosti nitrožilně. Použijí se potkani stejného pohlaví a hmotnosti 40 g až 140 g, přičemž rozdíl mezi nejlehčím a nejtěžším zvířetem je nejvýše 15 g. V noci před pokusem zvířata hladoví, ale mají volný přístup k vodě destilované R. V den zkoušky se zvířata namátkově rozdělí do skupin nejméně po pěti tak, aby se utvořily tři skupiny pro zkoušenou látku a tři pro referenční látku. Zvolí se tři různé dávky zkoušené a referenční látky tak, aby nejnižší dávka působila ještě měřitelné snížení a nejvyšší dávka nepůsobila maximální snížení koncentrace vápníku v plazmě. Toho může být dosaženo nejlépe tak, že je střední dávka 3x a nejvyšší dávka 9x vyšší než dávka nejnižší. Obvykle se používají dávky přibližně 1,3 a 9 milijednotek na jedno zvíře. Množství látky na jednu dávku se rozpustí v 0,4 ml albuminu lidského RS1.
Se zvířaty se zachází tak, aby se vyloučil jakýkoli stres. Ocas každého zvířete se ponoří na 20 s do vody 48 °C až 50 °C teplé a do ocasní žíly se vstříkne příslušná dávka v době přibližně 5 s. Zvíře se označí podle pořadí dávky a času podání. Doba mezi injekcemi (asi 90 s až 120 s) není kratší než doba mezi následnými odběry krve.
Přesně za 1 h po podání se zvířata narkotizují vhodným těkavým anestetikem v koncentraci, která rychle způsobí ztrátu vědomí, ale ne zástavu dechu. Krev se odebere vhodnou metodou tak rychle, jak je to možné. Rychle a pečlivě se oddělí krevní plazma a obsah vápníku se stanoví metodou atomové absorpční spektrometrie (2.2.23). Vhodnou statistickou metodou se vypočítá vztah mezi koncentrací vápníku a logaritmem použité dávky.
Stanovení účinností podkožně. Provede se jako zkouška Stanovení účinnosti nitrožilně s následujícími změnami:
V obalech dobře uzavřených, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Separandum.
V označení na obalu se uvede:
Kalcitriol
| C27H44O3 | Mr 416,64 | CAS 32222-06-3 |
Je to (5Z,7E)-9,10-sekocholesta-5,7,10(19)-trien-1α,3β,25-triol. Obsahuje 97,0 % až 103,0 % sloučeniny C27H44O3.
Bílé nebo téměř bílé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, dobře rozpustný v etheru a v mastných olejích. Je citlivý na vzduch, teplo a světlo.
V roztoku může dojít k reverzibilní izomerizaci na prekalcitriol v závislosti na teplotě a času.
Absorbance (2.2.25). Smíchají se stejné objemové díly zkoušeného roztoku, viz Stanovení obsahu a mobilní fáze. Absorbance tohoto roztoku měřená v maximu při 265 nm je 0,38 až 0,42.
Příbuzné látky. Nejvýše 1 %; z ploch píků na chromatogramu zkoušeného roztoku, viz Stanovení obsahu, se vypočítá metodou vnitřní normalizace procentuální obsah příbuzných látek, kromě prekalcitriolu, které jsou eluovány po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času kalcitriolu.
Provede se co nejrychleji, za ochrany před přímým světlem a vzduchem. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).
Zkoušený roztok. 1,000 mg se rozpustí bez zahřátí v 50,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (a). 1,000 mg kalcitriolu CRL se rozpustí bez zahřátí v 50,0 ml mobilní fáze.
Porovnávací roztok (b). 25 ml porovnávacího roztoku (a) se 45 min zahřívá pod dusíkem R ve vodní lázni při 90 °C pod zpětným chladičem a potom se ochladí.
Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (b) a zaznamená se chromatogram celkem šestkrát. Pokud jsou chromatogramy zaznamenány za předepsaných podmínek, je relativní retenční čas prekalcitriolu, vztaženo ke kalcitriolu, asi 1,3. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka odezvy kalcitriolu je nejvýše 1,0 % a rozlišení mezi píkem kalcitriolu a pikem prekalcitriolu je nejméně 2,0. Je-li třeba, upraví se poměry složek mobilní fáze tak, aby bylo dosaženo uvedených požadavků.
Nastříkne se 100 μl porovnávacího roztoku (a) a zaznamená se chromatogram. Nastříkne se 100 μl zkoušeného roztoku a zaznamenává se chromatogram za stejných podmínek po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času hlavního píku.
Ve vzduchotěsných obalech, pod dusíkem, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.
Obsah otevřeného obalu se ihned spotřebuje.
Venenum.
Racemický kafr
| C10H16O | Mr 152,24 | CAS 21368-68-3 |
Je to (1RS,4RS)-2-bornanon.
Bílý krystalický prášek nebo sypká krystalická hmota, silně těkající při pokojové teplotě. Je těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v lihu 96%, v etheru a v etheru petrolejovém, snadno rozpustný v mastných olejích, velmi těžce rozpustný v glycerolu.
Základní sestava zkoušek: A a C.
Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).
Je nezbytné navazovat rychle.
Roztok S. 2,50 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml.
Následující stránka