Český lékopis 1997

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Optická otáčivost (2.2.7). +0,15° až -0,15°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg zkoušené látky a 50 mg bomylacetatu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí hexanem R na 200,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R,
2. - dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 130 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 200 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku a citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku činila asi 80 % celé stupnice zapisovače. Zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času kafru. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím kafru a píkem bomylacetatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 1,5 a jestliže poměr signálu hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) k šumu je nejméně 5. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než 4 % plochy hlavního píku; plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než 2 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Halogeny. 1,0 g se rozpustí v destilační baňce v 10 ml 2-propanolu R, přidá se 1,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 50 mg niklu Raneyova R. Zahřívá se na vodní lázni do odpaření 2-propanolu R. Pak se ochladí, přidá se 5 ml vody R, dobře se promíchá a zfiltruje se přes vlhký filtr, který byl promytý vodou R do negativní reakce na chloridy. Filtrát se zředí vodou R na 10,0 ml. K 5,0 ml tohoto roztoku se přidává po kapkách kyselina dusičná R tak dlouho, až se vzniklá sraženina opět rozpustí, a roztok se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (2.4.4) (100 μg/g).

Voda. 1 g se rozpustí v 10 ml etheru petrolejového R; roztok je čirý (2.2.1).

Zbytek po odpaření. Nejvýše 1 mg (0,05 %); 2,0 g se odpaří zahříváním na vodní lázni a 1 h se suší při 100 °C až 105 °C.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Captoprilum

Kaptopril

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v dichlormethanu a v methanolu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 105 °C až 108 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem kaptoprilu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg kaptoprilu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 2 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R a toluenu R (1 + 3) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a postříká se roztokem kyseliny 5,5´-dithiobis(2-nitrobenzoové) R (20 g/l) v methanolu R, jehož pH bylo upraveno amoniakem zředěným RS na hodnotu 8. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml vody R, pak se přidá 0,5 ml jodu 0,05 mol/l RS; roztok se ihned odbarví.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2., Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 2,0 až 2,6; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -156° až -161°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg zkoušené látky se rozpustí v mobilní fázi, přidá se 1 ml jodu 0,05 mol/l RS a zředí se mobilní fází na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R, vody R a methanolu R (0,05 + 50 + 50), s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 40 % rozsahu celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou zřetelné tři píky a rozlišení mezi posledními dvěma hlavními píky není menší než 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než polovina plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %), součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k píkům s retenčním časem menším než 1,4 min nebo k píkům, jejichž plocha je menší než 0,1násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 30 ml vody R a titruje se jodem 0,05 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) s použitím kombinované platinové elektrody.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 21,73 mg C₉H₁₅NO₃S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Nečistoty

1. A. kyselina (2S,2´S)-1,1´-{3,3´-dithiobis[(2S)-2-methylpropanoyl]}bis(pyrrolidin-2-karboxylová) (kaptopril-disulfid).

† Carbamazepinum

Karbamazepin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 189 °C až 193 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem karbamazepinu CRL. Zkouší se látka v pevném stavu bez předchozí přípravy.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 1,0 g látky se třepe 15 min s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je červený. Přidá se 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je červený.

Příbuzné látky

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a chloroformu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí směsí stejných objemových dílů lihu 96% R a chloroformu R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml. Porovnávací roztok (b). 10 mg iminodibenzylu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů lihu 96% R a chloroformu R a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 10 ml.

   Na vrstvu o velikosti 100 mm² se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se v komoře o velikosti odpovídající rozměru vrstvy směsí objemových dílů methanolu R a toluenu R (14 + 90) po dráze 8 cm. Vrstva se suší 15 min na vzduchu a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (5 g/l) v kyselině sírové zředěné RS. Žádná skvrna odpovídající iminodibenzylu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Vrstva se zahřívá 15 min až 20 min při 140 °C a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna o R_F nižším, než má hlavní skvrna, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,01 %).

1. B. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

   Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok (a). K 1,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 5 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok (b). K 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 25 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 50,0 ml.

   Porovnávací roztok (c). 6,0 mg 10,11-dihydrokarbamazepinu R se rozpustí v 5 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 10,0 ml.

   Porovnávací roztok (d). K 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) a 10 ml směsi objemových dílů lihu 96% R a methanolu R (1 + 9) a zředí se vodou R na 25,0 ml.

   Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

   1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 ml a vnitřního průměru 4 mm naplněné pod tlakem suspenzí silikagelu s chemicky vázanými alkoholickými hydroxylovými skupinami v methanolu R,
   2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a roztoku kyseliny octové bezvodé R 0,05% (V/V) (5 + 5 + 90); průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
   3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

   Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem karbamazepinu a píkem 10,11-dihydrokarbamazepinuje větší než 1,5. V případě potřeby se sníží množství acetonitrilu R a methanolu R v mobilní fázi nebo se zvýší jejich objem na 7,5. Podobně lze upravit objem kyseliny octové.

   Nastříkne se odděleně po 10 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (b). Nastaví se citlivost tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 30 % celé stupnice zapisovače. Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času karbamazepinu (asi 18 min). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 25 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto zředěného roztoku se zředí methanolem R na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) v maximu při 285 nm.

Obsah C₁₅H₁₂N₂O se vypočítá pomocí specifické absorbance, jejíž hodnota je 490.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Carbenicillinum natricum

Sodná sůl karbenicilinu

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli karbenicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg zkoušené látky se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (a). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok (b). 25 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 25 mg sodné soli ampicilinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na 5,0 kyselinou octovou ledovou R, (10 + 90) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se dají do zkumavky asi 150 mm dlouhé a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vznikne žlutohnědé zbarvení.
2. D. Zkoušená látka vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +182° až +196°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 20,0 ml.

Sodná sůl benzylpenicilinu. Nejvýše 5,0 %; stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg sodné soli karbenicilinu CRL a 10,0 mg sodné soli benzylpenicilinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku octanu sodného bezvodého R (4,1 g/l), jehož hodnota pH byla předem upravena na 7,0 kyselinou octovou zředěnou RS, (40 + 60); průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm,
4. - injektorové smyčky 10 μl.

Nastříkne se porovnávací roztok (b) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píků odpovídala nejméně polovině celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky benzylpenicilinu a karbenicilinu není menší než 5. Podle potřeby se upraví koncentrace methanolu v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku benzylpenicilinu menší než 5,0 %. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (a). Z ploch píků sodné soli benzylpenicilinu na chromatogramech zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a) a z deklarovaného obsahu sodné soli benzylpenicilinu CRL se vypočítá obsah sodné soli benzylpenicilinu CRL v procentech.

Rozkladné produkty. Nejvýše 9,0 %. K 0,250 g se přidá 25 ml vody R a 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a míchá se do rozpuštění. Titruje se okamžitě dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

Obsah rozkladných produktů v procentech (D) vyjádřený jako C₁₇H₁₆N₂Na₂O₆S se vypočítá ze vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

Dimethylanilin. Nejvýše 20 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití naftalenu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg naftalenu R se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí cyklohexanem R na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. K 1,00 g ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se horní vrstva.

Porovnávací roztok. K 50,0 mg dimethylanilinu R se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R a 20 ml vody R, třepe se do rozpuštění a zředí se vodou R na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 250,0 ml. K 1,0 ml posledního roztoku ve zkumavce se zabroušenou zátkou se přidá 5 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 1,0 ml roztoku vnitřního standardu. Zkumavka se uzavře a intenzivně se 1 min třepe. V případě potřeby se odstředí a použije se horní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 3 % polymethylfenylsiloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 120 °C a teplota nástřikového prostoru a detektoru na 150 °C.

Nastřikuje se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku a 1 μl porovnávacího roztoku.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 5,5 %; stanoví se s 0,150 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,05 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

50,0 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 15 min stát. Přidá se 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při teplotě 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Doporučuje se očistit po každém stanovení srovnávací elektrodu kyselinou dusičnou zředěnou a indikační elektrodu roztokem thiosíranu sodného (100 g/l) a poté obě elektrody opláchnout vodou destilovanou R. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala asi 15 min. Předběžná inflexe na titrační křivce se nebere v úvahu.

Obsah C₁₇H₁₆N₂Na₂O₆S v procentech se počítá podle vzorce:

v němž značí:

1. m₁ - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n₁ - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech,
3. D - obsah rozkladných produktů v procentech,
4. B - obsah sodné soli benzylpenicilinu v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

† Carbidopum

Karbidopa

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek. Je těžce rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (8,5 g/l) v methanolu R a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny chlorovodíkové R (8,5 g/l) v methanolu R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 283 nm. Specifická absorbance v maximu je 135 až 150, počítáno na vysušenou látku.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbidopy CRL.
4. D. Asi 5 mg se 1 min intenzivně třepe s 10 ml vody R a pak se přidá 0,3 ml chloridu železitého RS2; vznikne intenzivně zelené zbarvení, které se rychle mění na červenohnědé.
5. E. Asi 20 mg se suspenduje v 5 ml vody R, přidá se 5 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; zbarvení roztoku se mění na tmavě hnědé a vzniká červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v 25 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Takto připravený roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ nebo H₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -22,5° až -26,5°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v chloridu hlinitém RS za použití ultrazvukové lázně a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Hydrazin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu H silanizovaného R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 2,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 25 g anexu silně zásaditého R se převede do každé ze dvou kuželových baněk se zábrusovou zátkou. Do každé baňky se přidá 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 30 min se nechá stát za občasného protřepávání. Vrchní vrstva se z obou baněk slije a postup se opakuje opět se 150 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Dva 100ml odměrné válce s vnitřním průměrem 3,5 cm až 4,5 cm se označí A a B. Do válce A se převede celý obsah anexu jedné kuželové baňky za použití 60 ml vody prosté oxidu uhličitého R a do odměrného válce B se převede obsah anexu druhé kuželové baňky za použití 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Do každého válce se vloží skleněná trubička na přívod plynu, která má na konci vnitřní průměr 2 mm až 3 mm a která dosahuje téměř na dno válce. Každá směs se probublává prudkým tokem dusíku pro chromatografii R tak, aby vznikly homogenní suspenze. Po 30 min bez přerušení probublávání se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) do odměrného válce A. Po 1 min se přeruší probublávání v odměrném válci A a obsah válce se převede přes navlhčený filtrační papír do odměrného válce B. Po 1 min se přeruší probublávání ve válci B, roztok se převede přes navlhčený filtrační papír do čerstvě připravené směsi 1 ml roztoku salicylaldehydu R (200 g/l) v methanolu R a 20 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 5,5 v kuželové baňce, 1 min se důkladně třepe a 15 min se zahřívá ve vodní lázni při 60 °C. Vznikne čirá tekutina. Ochladí se, přidají se 2,0 ml toluenu R a 2 min se silně třepe. Obsah baňky se převede do centrifugační zkumavky a centrifuguje se.

Toluenová vrstva se oddělí, převede se do 100ml dělicí nálevky a protřepe se silně dvakrát 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (200 g/l) a nakonec ještě dvakrát 50 ml vody R. Toluenová vrstva se oddělí.

Porovnávací roztok (a). 10 mg hydraziniumsulfatu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 50 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). Připraví se současně stejným způsobem jako zkoušený roztok (b) za použití 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) místo 1,0 ml zkoušeného roztoku (a).

Na vrstvu se nanese 10 μl zkoušeného roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 2) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm.

Žádná žlutě fluoreskující skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (20 μg/g hydrazinu).

Methyldopa a methylkarbidopa. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg methylkarbidopy CRL a 5 mg methyldopy CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg karbidopy CRL a 5 mg methyldopy CRL se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu, R a roztoku dihydrogenfosforečnanu draselného R (14 g/l) (2 + 98) s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 282 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se po 20 μl každého roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím methyldopě a píkem odpovídajícím karbidopě na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je větší než 4,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plochy píků odpovídajících methyldopě a methylkarbidopě nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 6,9 % až 7,9 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí mírným zahřátím v 75 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,62 mg C₁₀H₁₄N₂O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

† Carbimazolum

Karbimazol

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 122 °C až 125 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety karbimazolu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Thiamazol a jiné příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 10 mg se rozpustí ve směsi 50 ml vody R a 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a přidá se 1 ml jodobismutitanu draselného RS; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Thiamazol a jiné příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg karbimazolu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg thiamazolu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí dichlormethanem R na 20 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dichlormethanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se 30 min suší na vzduchu a pak se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající thiamazolu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající thiamazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 24 h v exsikátoru nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.