Český lékopis 1997

Roztoky se uchovávají při 0 °C až 5 °C. 1 ml každého roztoku se ohřeje na asi 25 °C a po 15 min se z každého roztoku použije 50 μl (odpovídá asi 25 nanokatalům) k titraci. Titrace se provádí v dusíkové atmosféře. Do reakční nádobky se přidá 10,0 ml roztoku chloridu vápenatého 0,01 mol/l RS a za míchání 0,35 ml acetyltyrosinethylesteru 0,2 mol/l RS. Když je teplota ustálena na (25,0 ± 0,1) °C (asi po 5 min), upraví se pH přesně na hodnotu 8,0 hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS. Přidá se 50 μl zkoušeného roztoku (odpovídá asi 5 μg zkoušené látky) a měří se stopkami čas. Udržuje se pH na hodnotě 8,0 přidáváním hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS a zaznamenává se objem přidaného roztoku po 30 s. Vypočítá se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu mezi 30. s a 210. s. Za stejných podmínek se provede titrace s porovnávacím roztokem a stanoví se spotřeba hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu.

Vypočítá se účinnost v mikrokatalech na mg podle vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v miligramech,
2. m´ - navážku chymotrypsinu BRP v miligramech,
3. V - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u zkoušeného roztoku,
4. V´ - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS za sekundu u porovnávacího roztoku,
5. A - účinnost chymotrypsinu BRP v mikrokatalech na miligram.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě 2 °C až 8 °C, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - množství chymotrypsinu a celková účinnost v mikrokatalech na balení,
2. - že amorfní látka je hygroskopická.

† Ciclosporinum

Cyklosporin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklosporinu CRL.
2. B. Na chromatogramu zkoušeného roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu je retenční čas hlavního píku shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,5 g se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 15 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₅, HŽ₅ nebo Č₇ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -185° až 193°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v methanolu R a zředěním methanolem R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se odděleně zkoušený roztok a porovnávací roztok (b). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,7násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než 0,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,7 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědel a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). Zbytek získaný ve zkoušce Ztráta sušením vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 15 Pa.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,84 m.j. endotoxinů v miligramu. 50 mg zkoušené látky se rozpustí ve směsi 280 mg lihu 96% R a 650 mg ricinového oleje polyoxyethylenovaného R a zředí se vodou pro LAL na požadovanou koncentraci.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 30,0 mg se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 30,0 mg cyklosporinu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R a zředí se touto směsí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R na 200 ml.

Porovnávací roztok (c). 3 mg cyklosporinu U CRL se rozpustí ve 2,5 ml směsi stejných objemových dílů acetonitrilu R a vody R. Přidá se 2,5 ml porovnávacího roztoku (a).

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm až 5 μm); kolona je spojena s dávkovacím zařízením kovovou kapilárou asi 1 m dlouhou o vnitřním průměru 0,25 mm,
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny fosforečné R terc. butylmethyletheru R, acetonitrilu R a vody R (1 + 50 + 430 + 520) s průtokovou rychlostí asi 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm,
4. - injektorové smyčky, 20 μl.

Teplota kolony a kovové kapiláry se udržuje na 80 ° C.

Nastříkne se porovnávací roztok (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi dvěma hlavními píky je 1,0 až 1,8. Je-li třeba, upraví se poměr terc. butylmethyletheru k acetonitrilu v mobilní fázi. Zkoušku lze hodnotit, jestliže retenční čas hlavního píku je 25 min až 30 min. Je-li třeba, upraví se poměr acetonitrilu k vodě v mobilní fázi. Porovnávací roztok (a) se nastříkne šestkrát. Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy hlavního píku nejvýše 1,0 %. Zkoušený roztok a porovnávací roztok (a) se nastřikují střídavě.

Obsah cyklosporinu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. cyklosporiny B, C, D, E, G, H, L, T, U, V,
2. B. dihydrocyklosporin A,
3. C. isocyklosporin A.

† Cimetidinum

Cimetidin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných minerálních kyselinách.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 139 °C až 144 °C; je-li třeba, rozpustí se zkoušená látka v 2-propanolu R, odpaří se do sucha a stanovení teploty tání se opakuje.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cimetidinu CRL. Jestliže se spektra v pevném stavu liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v 2-propanolu R, odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (d).
4. D. Asi 1 mg se rozpustí ve směsi 1 ml ethanolu R a 5 ml čerstvě připraveného roztoku kyseliny citronové R (20 g/l) v acetanhydridu R. Směs se zahřívá 10 min až 15 min na vodní lázni; vzniká červenofialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 3,0 g se rozpustí ve 12 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se vodou R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzívněli než porovnávací barevný roztok Ž₅ (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml. 20 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 10 mg cimetidinu CRL se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

1. A. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl každého roztoku a vrstva se nechá 15 min stát v komoře nasycené parami mobilní fáze, která je směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (15 + 20 + 65), a ihned se vyvíjí stejnou směsí po dráze 15 cm.

   Vrstva se usuší proudem studeného vzduchu a vystaví se účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna.

1. B. Na vrstvu se odděleně nanese po 4 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a ethylacetatu R (8 + 8 + 84) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší proudem studeného vzduchu a vystaví se účinku par jodu do získání kontrastních skvrn. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je zřetelně viditelná skvrna.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 60 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 25,23 mg C₁₀H₁₆N₆S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Cinchocaini hydrochloridum

Cinchokainiumchlorid

Synonymum. Cinchocainium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly, hygroskopický. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu. Velmi snadno se sráží.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 60,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se jí na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 246 nm a při 319 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 246 nm k absorbanci naměřené v maximu při 319 nm je 2,7 až 3,0.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cinchokainiumchloridu CRL. Tablety se připraví za použití chloridu draselného R.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R. Po přidání 1 ml amoniaku zředěného RS2 vznikne bílá sraženina. Sraženina se zfiltruje, promyje se pětkrát 10 ml vody R a vysuší se v exsikátoru. Taje při 64 °C až 66 °C (2.2.14).
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,0; měří se roztok připravený zředěním 10 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg cinchokainiumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). 20 mg benzokainu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

1 ml tohoto roztoku a 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 17,5% R, methanolu R, acetonu R a toluenu R (1 + 5 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše jedna skvrna je intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou patrny dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 0,500 g se suší ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a 50 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence do druhé inflexe. Spotřeba se vypočítá z rozdílu mezi oběma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 37,99 mg C₂₀H₃₀ClN₃O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = Cl; R² = NH(CH₂)₂N(C₂H₅)₂: 2-chlor-N-(2-diethylaminoethyl)-4-chinolinkarboxamid,
2. B. R¹ = OH; R² = OH: kyselina 2-4-hydroxy-4-chinolinkarboxylová,
3. C. R¹ = OH; R² = NH(CH₂)₂N(C₂H₅)₂: 2-hydroxy-N-(2-diethylaminoethyl)-4-chinolin-karboxamid,
4. D. R¹ = O(CH₂)₃CH₃; R² = OH: kyselina 2-butoxy-chinolinkarboxylová.

Cinchonae cortex

Chinovníková kůra

Synonyma. Cortex chinae, chinová kůra

Je to usušená kůra druhu Cinchona pubescens VAHL (Cinchona succirubra PAV.) nebo jeho odrůd a kříženců.

Obsahuje nejméně 6,5 % veškerých alkaloidů, z toho nejméně 30 % až 60 % alkaloidů chininového typu.

Vlastnosti

Droga intenzivně hořké, poněkud svíravé chuti.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Kůra kmenů a větví je tvořena rourkovitými nebo žlábkovitými, 2 mm až 6 mm silnými kusy. Zevní strana je matná, hnědošedá nebo šedá, na povrchu často s lišejníky. Je obvykle drsná, se zřetelnými příčnými prasklinami, podélně zbrázděná nebo vrásčitá a popraskaná. U některých odrůd je odštěpena primární kůra. Vnitřní strana je rýhovaná, tmavě červenohnědá. Lom je v zevní části krátký, ve vnitřní části vláknitý. Kůra kořene je nepravidelně žlábkovitá, svinutá nebo zkroucená. Na zevní straně je poněkud šupinovitá, na vnitřní straně více nebo méně rýhovaná. Barva na obou stranách je stejná jako u kůry kmene. Lom je vláknitý.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: tenkostěnné buňky korku s červeno-hnědým obsahem; žlutá, vřetenovitě protáhlá lýková vlákna až 90 μm v průměru a až 1300 μm dlouhá, se silně ztlustlými stěnami, nestejným luminem a s nápadnými nálevkovitými tečkami. Parenchymatické idioblasty jsou vyplněny hranolovitými mikrokrystaly šťavelanu vápenatého. Pozoruje se v glycerolu R 50% (V/V). Jsou patrna škrobová zrna o průměru 6 μm až 10 μm.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy (180) se ve zkumavce smíchá s 0,1 ml amoniaku 26% RS a 5 ml chloroformu R. Občas se silně protřepe a po 30 min se zfiltruje. Filtrát se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se rozpustí v 1 ml lihu 96% R.

   Porovnávací roztok. 17,5 mg chininu R, 0,5 mg chinidinu R, 10 mg cinchoninu R a 10 mg cinchonidinu R se rozpustí v 5 ml lihu 96% R.

   Na vrstvu se nanese ve vzdálenosti 2 cm po 1 μl a 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a chloroformu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do vymizení pachu diethylaminu R (asi 10 min). Po vychladnutí se postříká kyselinou mravenčí bezvodou R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny odpovídající chininu a chinidinu fluoreskují intenzivně modře. Postříká se zkoumadlem jodoplatičitým R. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři fialové skvrny, které se barví fialově šedě a odpovídají chininu (R_F 0,2 - 0,3), chinidinu (R_F 0,3 - 0,4) a cinchoninu (R_F 0,4 - 0,5); těsně pod skvrnou odpovídající chinidinu je intenzivně tmavě modrá skvrna cinchonidinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny, které svou polohou, zbarvením a intenzitou odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanesení stejných objemů.

1. D. 0,5 g práškované drogy (180) se ve zkumavce opatrně zahřeje nad přímým plamenem. Na stěně zkumavky kondenzují krvavě červené kapky. Po ochlazení se tyto kapky rozpustí v 10 ml lihu R 70% (V/V). Roztok v ultrafialovém světle při 365 nm fluoreskuje intenzivně modře.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 1,0 %.

Stanovení obsahu

1,000 g práškované drogy (180) se v 250ml kuželové baňce smíchá s 10 ml vody R a 7 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Zahřívá se 30 min na vodní lázni. Po ochlazení se přidá 25 ml chloroformu R, 50 ml etheru R a 5 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Směs se 30 min protřepává, pak se přidají 3 g práškovaného tragantu R a protřepává se, dokud roztok není čirý.

Zfiltruje se chomáčkem vaty a baňka i vata se propláchnou pětkrát 20 ml směsi objemových dílů chloroformu R a etheru R (1 + 2). Spojené filtráty a promývací tekutiny se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v 10,0 ml ethanolu R. 5,0 ml tohoto roztoku se odpaří do sucha, odparek se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí sejí na 1000,0 ml.

Porovnávací roztok chininu. 30,0 mg chininu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.

Porovnávací roztok cinchoninu. 30,0 mg cinchoninu R se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 1000,0 ml.

Změří se absorbance (2.2.25) těchto roztoků při 316 nm a 348 nm a obsah alkaloidů v procentech se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. m - navážku drogy v gramech,
2. x - procentuální obsah alkaloidů chininového typu,
3. y - procentuální obsah alkaloidů cinchoninového typu,
4. A₃₁₆ - absorbanci zkoušeného roztoku při 316 nm,
5. A₃₄₈ - absorbanci zkoušeného roztoku při 348 nm,
6. A_316c - absorbanci porovnávacího roztoku cinchoninu při 316 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku),
7. A_316q - absorbanci porovnávacího roztoku chininu při 316 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku),
8. A_348c - absorbanci porovnávacího roztoku cinchoninu při 348 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku),
9. A_348q - absorbanci porovnávacího roztoku chininu při 348 nm (počítáno na koncentraci 1 mg látky v 1000 ml roztoku).

Obsah veškerých alkaloidů (x + y) a relativní obsah alkaloidů chininového typu se vypočítá podle vztahu:

Uchovávání

Chráněna před světlem a vlhkostí.

Cinnamomi cortex

Kůra skořicovníku

Je to usušená kůra mladých větví druhu Cinnamomum ceylanicum NEES. zbavená zevní vrstvy korku a parenchymu kůry. Obsahuje nejméně 12 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga charakteristického, aromatického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Kůra je asi 0,2 mm až 0,8 mm silná, po více kusech stočená do jednoduchých nebo dvojitých rourek. Svrchní strana hladká, žlutohnědá s nevýraznými jizvami po listech a postranních pupenech, s jemným bělavým podélným rýhováním. Vnitřní strana poněkud tmavší, podélně rýhovaná. Lom je krátký, vláknitý.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutlý až červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: skupiny okrouhlých sklereid s tečkovanými, žlábkovitými a mírně ztlustlými stěnami; četná, bezbarvá, jednoduchá vlákna, často celá, s úzkým luminem a se ztlustlými, zdřevnatělými, řídce tečkovanými stěnami; malé krystalky šťavelanu vápenatého. Pozoruje se v glycerolu R 50% (V/V); práškovaná droga obsahuje četná škrobová zrna. Úlomky korku chybějí nebo jsou patrné jen velmi zřídka.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 0,1 g práškované drogy (500) se protřepává 15 min se 2 ml dichlormethanu R.

   Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří na vodní lázni téměř do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,4 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 50 μl cinnaldehydu R a 10 μl eugenolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se dichlormethanem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší volně na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramech zkoušeného a porovnávacího roztoku je ve střední části patrna skvrna odpovídající cinnaldehydu, bezprostředně nad ní skvrna odpovídající eugenolu. Skvrny se označí. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je světle modrá skvrna (o-methoxycinnaldehyd), bezprostředně pod ní skvrna odpovídající cinnaldehydu. Vrstva se postříká floroglucinem RS. Skvrna odpovídající cinnaldehydu je zbarvena žlutohnědě, skvrna o-methoxycinnaldehydu je zbarvena fialově.

Zkoušky na čistotu

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g drogy se upráškuje (710) bezprostředně před použitím. Destiluje se 3 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v 500ml baňce s 200 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

† Cinnarizinum

Cinarizin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 118 °C až 122 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cinarizinu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vhodného oktadecylsilanizovaného silikagelu s fluorescenčním indikátorem optimální intenzity při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg cinarizinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg cinarizinu CRL a 10 mg flunariziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (1 mol/l), methanolu R a acetonu R (20 + 30 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. 0,2 g kyseliny citronové bezvodé R se rozpustí v 10 ml acetanhydridu R ve vodní lázni při 80 °C a dále se zahřívá 10 min ve vodní lázni při 80 °C. Přidá se asi 20 mg zkoušené látky; vzniká fialově červené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo alkalicky reagující látky. 0,5 g se smíchá s 15 ml vody R, 2 min se vaří, ochladí se a zfiltruje. Filtrát se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. K 10 ml roztoku se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS a 0,25 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. K dalším 10 ml roztoku se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg cinarizinu CRL a 15,0 mg flunariziniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 20,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (3 μm),
2. - mobilní fáze o průtokové rychlosti 1,5 ml/min, gradientového programu za použití následujících podmínek:
   1. - mobilní fáze A - roztok octanu amonného R (10 g/l),
   2. - mobilní fáze B - roztok 0,2 % (V/V) kyseliny octové ledové R v acetonitrilu R;

   Uchovávání Označování † Ciclosporinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Označování Nečistoty † Cimetidinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Cinchocaini hydrochloridum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Nečistoty Cinchonae cortex Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání Cinnamomi cortex Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu Stanovení obsahu Uchovávání † Cinnarizinum Vlastnosti Zkoušky totožnosti Zkoušky na čistotu

   Čas (min)	Mobilní fáze A % (V/V)	Mobilní fáze B % (V/V)	Poznámky
   0 - 20	75 → 10	25 → 90	lineární gradient
   20 - 25	10	90	izokratická eluce
   25 - 30	75	25	přechod na počáteční eluční směs
   30 = 0	75	25	nové spuštění gradientu

1. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Kolona se ustaluje nejméně 30 min počáteční eluční směsí.

Citlivost systému se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu zaznamenaného s 10 μl porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. V případě potřeby se upraví koncentrace kyseliny octové ledové v mobilní fázi B k dosažení horizontální základní linie na chromatogramu.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (a). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: cinarizinu asi 11 min a flunarizinu asi 11,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími cinarizinu a flunarizinu je nejméně 5,0. V případě potřeby se upraví časový program gradientové eluce.

Nastříkne se odděleně 10 μl methanolu R jako slepá zkouška, 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě plochy hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %); součet ploch píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píku zaznamenanému při slepé zkoušce a k píkům s plochou menší než 0,2násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85). Přidává se kyselina chlorovodíková zředěná RS až do úplného rozpuštění a zředí se stejnou směsí vody R a acetonu R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 10 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml), který se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí vody R a acetonu R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 60 C.