Český lékopis 1997

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 50 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R, přidá se 0,2 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,43 mg C₂₆H₂₈N₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-(difenylmethyl)piperazin,

1. B. (Z)-1-difenylmethyl-4-(3-fenyl-2-propenyl)piperazin,

1. C. (E)-1,1bis(3-fenyl-2-propenyl)-4-(difenylmethyl)piperaziniumchlorid,

1. D. (E)-1-difenylmethyl-4-{4-fenyl-1-[(E)-2-fenylvinyl]-3-butenyl}piperazin,

1. E. 1,4-bis(difenylmethyl)piperazin.

† Ciprofloxacinum

Ciprofloxacin

Vlastnosti

Světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v ethanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěné kyselině octové.

Zkoušky totožnosti

Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem ciprofloxacinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,25 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Kyselina fluorochinolová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v amoniaku zředěném RS1 a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fluorochinolové CRL se rozpustí ve směsi složené z 0,1 ml amoniaku zředěného RS1 a 90 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se vloží odpařovací miska s 50 ml amoniaku 26% R, komora se uzavře a vrstva se vystaví na 15 min působení par amoniaku. Pak se deska vloží do druhé komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna odpovídající kyselině fluorochinolové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). K 25 mg se přidá 0,2 ml kyseliny fosforečné zředěné RS, zředí se mobilní fází na 50,0 ml a nechá se v ultrazvukové lázni do získání čirého roztoku.

Zkoušený roztok (b). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml. Tento roztok se použije i k přípravě porovnávacího roztoku (d). 1,0 ml roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,1 ml zkoušeného roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 1,0 ml porovnávacího roztoku (c) popsaných výše se smíchají a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným deaktivovaným pro chromatografii bazických látek R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné 0,025 mol/l RS (13 + 87) a jejíž pH bylo upraveno triethylaminem R na hodnotu 3,0; průtoková rychlost je 1,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 278 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Nastříkne se odděleně 50 μl zkoušeného roztoku (b) a po 50 μl porovnávacích roztoků (a), (b), (c) a (d). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas ciprofloxacinu asi 9 min. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky ciprofloxacinu nečistoty B a ciprofloxacinu nečistoty C nejméně 1,3 a rozlišení mezi píky ciprofloxacinu a ciprofloxacinu nečistoty D je nejméně 3,0.

Nastříkne se odděleně 50 μl zkoušeného roztoku (a) a po 50 μl porovnávacích roztoků (b) a (c) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času ciprofloxacinu.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) plochy píků odpovídající ciprofloxacinu nečistotě C a ciprofloxacinu nečistotě D nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) a (c) (0,2 %); plochy jiných vedlejších píků nejsou větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,25násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g se rozpustí v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 30 ml. Přidají se 2 ml vody R místo 2 ml tlumivého roztoku o pH 3,5. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 120 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 80 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 33,14 mg C₁₇H₁₈FN₃O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (kyselina fluorchinolonová),

1. B. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-4-oxo-7-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (defluorovaná sloučenina),

1. C. kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (ethylendiaminová sloučenina),

1. D. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-6-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (vedlejší sloučenina A),

1. E. 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-7-(1-piperazinyl)-4-chinolon (dekarboxylovaná sloučenina).

† Ciprofloxacinum hydrochloridum

Ciprofloxaciniumchlorid

Vlastnosti

Světle žlutý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v methanolu, velmi těžce rozpustný v ethanolu, prakticky nerozpustný v acetonu, v ethylacetatu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ciprofloxaciniumchloridu CRL.
2. B. 0,1 g vyhovuje zkoušce (b) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,0 až 4,5; měří se roztok S.

Kyselina fluorochinolonová (ciprofloxacin nečistota A). Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg kyseliny fluorochinolonové CRL se rozpustí ve směsi 0,1 ml amoniaku zředěného RS1 a 90 ml vody R a zředí se vodou R na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku se ředí vodou R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 µl každého roztoku. Na dno chromatografické komory se umístí odpařovací miska obsahující 50 ml amoniaku 26% R. Komora se uzavře a vrstva se na 15 min vystaví parám amoniaku. Pak se deska přenese do jiné chromatografické komory a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (10 + 20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající kyselině fluorochinolonové není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,2 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29) způsobem popsaným ve Stanovení obsahu. Nastříkne se 50 μl zkoušeného roztoku a 50 μl porovnávacího roztoku (e) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času ciprofloxacinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku: plocha žádného píku odpovídajícího ciprofloxacinu nečistotě C a ciprofloxacinu nečistotě D není větší než plocha odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,2 %); plochy žádných píků nejsou větší než plocha ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než 2,5násobek plochy píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,25násobek plochy píku ciprofloxacinu nečistoty C na chromatogramu porovnávacího roztoku (e).

Těžké kovy (2.4.8). 0,25 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 30 ml a provede se předfiltrace. Filtrát vyhovuje limitní zkoušce E na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 5 ml základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,7 % až 6,7 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 25,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg ciprofloxaciniumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty B CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty C CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 2,5 mg ciprofloxacinu nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (e). Smíchá se 0,1 ml zkoušeného roztoku, 1,0 ml porovnávacího roztoku (b), 1,0 ml porovnávacího roztoku (c), 1,0 ml porovnávacího roztoku (d) a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 µm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí asi 1,5 ml/min, která je směsí objemových dílů acetonitrilu R a kyseliny fosforečné (2,45 g H₃PO₄/l) (13 + 87), jejíž pH bylo předem upraveno triethylenaminem R na hodnotu 3,0,
3. - spektrofotometrického detektoru, 278 nm,

Teplota kolony se udržuje na 40 °C.

Při průtoku mobilní fáze 1,5 ml/min se kolona ustaluje po dobu asi 30 min. Nastříkne se 50 μl porovnávacího roztoku (e). Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek se látky eluují v tomto pořadí: ciprofloxacin nečistota B, ciprofloxacin nečistota C, ciprofloxacin a ciprofloxacin nečistota D; retenční čas ciprofloxacinu je asi 9 min. Citlivost systému se nastaví tak, aby výška píku ciprofloxacinu nečistoty C byla nejméně 40 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ciprofloxacinu nečistoty B a ciprofloxacinu nečistoty C je nejméně 1,3 a rozlišení mezi píky ciprofloxacinu a ciprofloxacinu nečistoty D je nejméně 3,0. Je-li třeba, upraví se složení mobilní fáze. Nastříkne se šestkrát 10 μl porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, je-li relativní směrodatná odchylka plochy píku ciprofloxacinu nejvýše 1,0 %. Vstřikuje se střídavě 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a).

Obsah ciprofloxaciniumchloridu se vypočítá v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (kyselina fluorchinolonová),

1. B. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-4-oxo-7-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (defluorovaná sloučenina),

1. C. kyselina 7-[(2-aminoethyl)amino]-1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-4-oxo-3-chinolinkarboxylová (ethylendiaminová sloučenina),

1. D. kyselina 1-cyklopropyl-1,4-dihydro-7-chlor-4-oxo-6-(1-piperazinyl)-3-chinolinkarboxylová (vedlejší sloučenina A),

1. E. 1-cyklopropyl-6-fluor-1,4-dihydro-4-oxo-7-(1-piperazinyl)chinolin(dekarboxylovaná sloučenina).

† Cisapridum

Cisaprid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, dobře rozpustný v dichlormethanu a mírně rozpustný v methanolu.

Je polymorfní.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cisapridu CRL. Jestliže se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v minimálním množství methanolu R, odpaří se do sucha v proudu vzduchu a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
2. B. Asi 5 mg se smíchá se 45 mg oxidu horečnatého těžkého R a žíhá se v kelímku do získání téměř bílého zbytku (obvykle méně než 5 min). Po ochlazení se přidá 1 ml vody R, 0,05 ml fenolftaleinu RS1 a asi 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS do odbarvení roztoku a zfiltruje se. 1 ml filtrátu se přidá k čerstvě připravené směsi 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS. Promíchá se, nechá se 5 min stát a porovná se zbarvení tohoto roztoku s barvou kontrolního roztoku připraveného stejným způsobem; zkoušený roztok je žlutý a kontrolní roztok je červený.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 20,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5,0 mg cisapridu CRL a 40,0 mg haloperidolu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 5,0 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - ocelové nerezové kolony délky 0,1 m a vnitřního průměru 4,0 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 µm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů methanolu R a roztoku tetrabutylamoniumhydrogensulfatu R (34 g/l) (2,5 + 7,5), s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min. Složení mobilní fáze se mění pomocí lineárního gradientu na směs objemových dílů výše uvedených složek (5 + 5) během 15 min a následuje eluce methanolem R po dobu 10 min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 275 nm.

Kolona se alespoň 30 min promývá methanolem R a potom se nejméně 5 min ustaluje promýváním mobilní fází o počátečním složení.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 µl porovnávacího roztoku (a). Pokud se chromatogram zaznamenává za předepsaných podmínek, jsou retenční časy cisapridu asi 8 min a haloperidolu asi 9 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky haloperidolu a cisapridu není menší než 3,0. V případě potřeby se upraví množství methanolu v konečném složení mobilní fáze nebo časový program lineárního gradientu.

Nastříkne se odděleně 10 µl methanolu R jako kontrolní roztok, 10 µl zkoušeného roztoku a 10 µl porovnávacího roztoku (b). Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům odpovídajícím píkům na chromatogramu kontrolního roztoku a k píkům s plochou menší než 0,1násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 3,4 % až 4,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí v 70 ml směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R a 2-butanonu R (1 + 7) a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 46,60 mg C₂₃H₂₉ClFN₃O₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (±)-cis-4-amino-5-chlor-2-methoxy-N-[3-methoxy-1-(3-fenoxypropyl)-4-piperidyl]-benzamid,
2. B. 4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-4-piperidyl}-2-methoxybenzamid,
3. C. (±)-trans-4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxy-4-piperidyl}-2-methoxybenzamid,
4. D. (±)-cis-4-amino-5-chlor-N- {2-chlor-4-[[1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl]-3-methoxypiperidin-4- yl]aminokarbonyl]-5-methoxyfenyl}-2-methoxybenzamid,
5. E. (±)-cis-4-amino-5-chlor-N-{1-[3-(4-fluorfenoxy)propyl])-3-hydroxy-4-piperidyl}2-methoxybenzamid.

† Cisplatinum

Cisplatina

Vlastnosti

Žlutý prášek nebo žluté až oranžově žluté krystaly. Je těžce rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v dimethylformamidu a prakticky nerozpustná v lihu 96%.

Rozkládá se při asi 270 °C za současného černání.

Zkouška totožnosti B, Zkoušky na čistotu (kromě zkoušky Stříbro) a Stanovení obsahu se provádějí za ochrany před světlem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety cisplatiny CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 50 mg se přidá k 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS ve skleněné misce a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny dusičné R a 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se do sucha; zbytek je oranžový. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml vody R a přidá se 0,5 ml chloridu amonného RS; vznikne žlutá krystalická sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S1. 25 mg se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) připraveném za použití vody prosté oxidu uhličitého R a zředí se stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Roztok S2. 0,20 g se rozpustí v dimethylformamidu R a zředí se jím na 10 ml.

Vzhled roztoku S1. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Vzhled roztoku S2. Roztok je čirý (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S1 ihned po přípravě.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy celu losy pro chromatografii R1 aktivované zahříváním 1 h při 150 °C.

Zkoušený roztok (a). 1 ml roztoku S2 se zředí dimethylformamidem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). Použije se roztok S2.

Porovnávací roztok (a). 10 mg cisplatiny CRL se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R.

Porovnávací roztok (b). 1 ml roztoku S2 se zředí dimethylformamidem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese 2,5 µl zkoušeného roztoku (a), 2,5 µl porovnávacího roztoku (a), 5 µl zkoušeného roztoku (b) a 5 µl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a dimethylformamidu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se roztokem chloridu cínatého R (50 g/l) ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vody R. Po 1 h na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) není žádná skvrna s R_F nižším, než je R_F hlavní skvrny, a žádná skvrna s R_F vyšším, než je R_F hlavní skvrny, intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Stříbro. Nejvýše 250 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v 15 ml kyseliny dusičné R zahřáté na 80 °C, ochladí se a zředí se vodou R na 25,0 ml.

Porovnávací roztoky. K vhodným objemům (10 ml až 30 ml) základního roztoku stříbra (5 μg Ag/ml) se přidá 50 ml kyseliny dusičné R a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Měří se absorbance při 328 nm za použití stříbrné lampy s dutou katodou jako zdroje záření, plamene vzduch-acetylen a spektrální štěrbiny šíře 0,5 nm. Současně se provede slepá zkouška.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 50,0 mg cisplatiny CRL se rozpustí v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii, aniontovým měničem R (10 µm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů roztoku chloridu sodného R (9 g/l) a methanolu R (10 + 90), s průtokovou rychlostí 1,2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 220 nm,
4. - injektorové smyčky.

Nastříkne se odděleně 20 µl zkoušeného roztoku a 20 µl porovnávacího roztoku.

Z plochy hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku, plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku a deklarovaného obsahu cisplatiny CRL se vypočítá obsah cisplatiny v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Citri etheroleum

Citronová silice

Synonyma. Limonis aetheroleum, Oleum citri

Vlastnosti

Čirá těkavá světle žlutá až zelenožlutá kapalina.

Silice může být při nízkých teplotách zakalená. Je mísitelná s ethanolem, s etherem a kyselinou octovou ledovou.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 1 ml se smíchá s 1 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (a). 10 mg citroptenu R a 50 µl citralu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg citroptenu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 10 µl citralu R a zředí se toluenem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je ve střední části skvrna zhášející fluorescenci (citral) a v dolní třetině světle modře fluoreskující skvrna (citropten). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a); kromě toho těsně nad skvrnou citralu je skvrna bergamotinu; pod skvrnou citralu je světle modře fluoreskující skvrna (5-geranyloxy-7-methoxykumarin); pod skvrnou citroptenu je skvrna odpovídající derivátu psoralenu a pod ní skvrna biakangelicinu. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající derivátu psoralenu fluoreskuje zelenožlutě, skvrna citroptenu světle fialovomodře, skvrna 5-geranyloxy-7-methoxykumarinu světle modře a skvrna bergamotinu žlutě.

Zkoušky na čistotu

Optická otáčivost (2.2.7). +57° až +70°.

Relativní hustota (2.2.5). 0,850 až 0,858.

Index lomu (2.2.6). 1,474 až 1,476.

Absorbance (2.2.25). 0,250 g se rozpustí v lihu 96% R, zamíchá se a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 260 nm až 400 nm. Není-li k dispozici automatický přístroj, měří se absorbance v intervalech po 5 nm od vlnové délky 260 nm až do oblasti asi 12 nm před předpokládaným maximem absorpce, následující tři měření se provedou v intervalech po 3 nm, do asi 5 nm za maximem absorpce se použijí intervaly 1 nm a do dosažení vlnové délky 400 nm intervaly 10 nm.

Znázorní se graficky absorpční křivka tak, aby hodnoty absorbance byly uvedeny na ose Y a hodnoty vlnové délky na ose X. Spojí se body A a B (viz obrázek 1). Absorpční maximum C je při (315 ± 3) nm. Z bodu C se vede kolmice na osu X, zjistí se průsečík D s úsečkou AB. Od absorbance C se odečte absorbance v bodu D.

Nalezená hodnota absorbance je 0,20 až 0,96 a nejméně 0,45 pro citronovou silici italského typu.

Příměsi. Chromatogramy získané ve Zkoušce totožnosti se hodnotí v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je skvrna zhášející fluorescenci, která odpovídá citralu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná zhášející skvrna nad skvrnou odpovídající bergamotinu (methylanthranilat a methylsalicylat) nebo žádná zhášející skvrna ve stejné oblasti odpovídající citroptenu (chalkony) není intenzivnější než zhášející skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Chromatogram se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je světle modře fluoreskující skvrna citroptenu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná fialově nebo modře fluoreskující skvrna nad skvrnou odpovídající bergamotinu není intenzivnější než fluoreskující skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). Vrstva se vystaví působení par kyseliny chlorovodíkové a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou v dolní třetině nebo ve střední části žádné červené skvrny (chalkony), světle modré nebo žluté skvrny (ostatní příměsi), ale mohou se objevit v horní třetině chromatogramu.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Obr. 1.

Cizí silice. Použije se destilační přístroj se čtyřmi destilačními patry, průměry pater od nejnižšího jsou 60 mm, 35 mm, 30 mm, 25 mm, vzdálenost mezi dnem baňky a bočním ramenem je 200 mm. Destiluje se 50 ml zkoušené látky rychlostí 1 kapka/s do získání 5 ml destilátu. Optická otáčivost (2.2.7) destilátu se může lišit od původní hodnoty optické otáčivosti silice nejvýše o 6°. Index lomu (2.2.6) destilátu se může lišit od původní hodnoty indexu lomu silice nejvýše o 0,003.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). 1,8 % až 3,6 %; zahřívá se 4 h na vodní lázni.

Stanovení obsahu

9,000 g zkoušené látky se smíchá s 20 ml ethanolu R. Přidá se 10,0 ml hydroxylamoniumchloridu RS2 a 0,4 ml modři bromfenolové RS2. Titruje se zvolna hydroxidem draselným v lihu 0,5 mol/l VS do změny zbarvení ze žluté na olivově zelenou. Nechá se stát 5 min, a je-li třeba, titruje se opět do změny zbarvení ze žluté na olivově zelenou.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS odpovídá 76,1 mg karbonylových sloučenin, počítáno jako citral (C₁₀H₁₆O).

Uchovávání

Ve zcela naplněných, vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda látka obsahuje citronovou silici italského typu.

† Clindamycini dihydrogenophosphas

Klindamycindihydrogenfosfat

Synonymum. Clindamycini phosphas

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý slabě hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu a v etheru.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem klindamycindihydrogenfosfatu CRL. Měří se spektra látek, které se upraví takto: do dvou zkumavek se odděleně vpraví 50 mg zkoušené látky a 50 mg referenční látky, přidá se po 0,2 ml vody R a zahřívá se do úplného rozpuštění. Potom se za sníženého tlaku odpaří do sucha, suší se 2 h při 100 °C až 105 °C a se zbytky se připraví tablety s bromidem draselným R.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg klindamycindihydrogenfosfatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg linkomyciniumchloridu CRL se rozpustí v 5 ml porovnávacího roztoku (a).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 60) po dráze 12 cm. Vrstva se suší 30 min při 100 °C až 105 °C a postříká se roztokem manganistanu draselného R (1 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 10 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 3 min se zahřívá na vodní lázni. Přidají se 4 ml uhličitanu sodného RS a 1 ml roztoku nitroprussidu sodného R (20 g/l). Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití klindamycindihydrogenfosfatu CRL. Zbarvení zkoušeného roztoku se shoduje se zbarvením porovnávacího roztoku.
2. D. K 0,1 g se přidá směs 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 5 ml vody R a vaří se 90 min pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 5 ml kyseliny dusičné R, protřepe se třikrát 15 ml dichlormethanu R, přičemž se dichlormethanová vrstva vždy odstraní. Vodná vrstva se zfiltruje přes papírový filtr. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,00 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R a po ochlazení se jí zředí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5; měří se následující roztok: 5,0 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 20 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +115° až +130°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g ve vodě R a zředěním vodou R na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie postupem uvedeným ve zkoušce Stanovení obsahu. Nastříkne se porovnávací roztok (c) a nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se zkoušený roztok a zaznamenává se chromatogram po dobu odpovídající retenčnímu času klindamycinu: na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než 2,5násobek plochy píku odpovídajícího klindamycindihydrogenfosfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (2,5 %) a součet ploch všech píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než čtyřnásobek plochy píku odpovídajícího klindamycinhydrogenfosfatu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (4,0 %). K píkům, jejichž plocha je menší než 10,0 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c), se nepřihlíží.