Český lékopis 1997

0,200 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové ledové R, přidá se 40 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 22,39 mg C₂₁H₂₉Cl₃N₂O₂.

Uchovávání

Ve vzduchtěsných obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 1-[(4-chlorfenyl)fenylmethyl]piperazin,

1. B. 4-dechlorhydroxyzin (dekloxizin).

† Hymecromonum

Hymechromon

Vlastnosti

Bílý až slabě nažloutlý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a mírně rozpustný v lihu 96 %.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 186 °C až 191 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety hymechromonu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, resorcinol, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 0,5 mg se rozpustí v 1 ml lihu 96% R, přidá se 1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 8 ml vody R; vznikne intenzivně modrá fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,250 g se rozpustí mírným zahřátím v 10 ml lihu R 70% (V/V). Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 6,5; měří se následující roztok: 1,0 g se 5 min třepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se.

Příbuzné látky, resorcinol. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Zkouška se provede za chránění před světlem. Nanášejí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,20 g hymechromonu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg resorcinolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. 0,5 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 25 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R, methanolu R a chloroformu R (5 + 10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a při 366 nm.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %). Potom se vrstva postříká směsí stejných objemových dílů chloridu železitého RS1 a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (10 g/l) a pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku případně přítomná skvrna odpovídající resorcinolu nepřevyšuje velikostí a intenzitou zbarvení skvrnu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,05 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 5 ml dimethylformamidu R, přidá se 20 ml lihu 96% R, 10 min se probublává proudem dusíku R a za stálého probublávání dusíkem se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,62 mg C₁₀H₈O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. resorcinol.

† Hyoscyami folium

Blínový list

Synonymum. Folium hyoscyami

Je to usušený list nebo usušený list spolu s kvetoucími a někdy i plodonosnými vrcholky druhu Hyoscyamus niger L.

Obsahuje nejméně 0,05 % alkaloidů, počítáno jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃; M_r 289,4), vztaženo na vysušenou drogu. Alkaloidy tvoří zejména hyoscyamin provázený proměnlivým množstvím hyoscinu (skopolaminu).

Vlastnosti

Droga má nepříjemný pach nutkající ke zvracení.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Listy žlutozelené až hnědozelené, křehké, často rozdrcené. Báze přízemních listů srdčitá, řapíkatých listů špičatá. Čepel zašpičatělá, okraj laloků čepele nepravidelně zubatý. Listy na obou stranách hustě chlupaté a lepkavé. Střední žilka je široká, zřetelně vyniklá, postranní žilky s ní svírají široký úhel a končí ve hrotech zubů listové čepele. Stonky jsou duté, válcovité. Květní vrcholky hustě chlupaté, kompaktní. Květy jsou nahloučené, hustě chlupaté, kryté velkými listeny. Květy mají srostloplátečný, široce zvonkovitý kalich s pěti trojúhelníkovitými, zašpičatělými ušty. Koruna pěticípá, krátce nálevkovitá, nažloutlá s hnědou žilnatinou. Plod je tobolka, v době zralosti asi 1,5 cm dlouhá, uzavřená v přirostlém vytrvalém lepkavém kalichu. Semena četná, hnědošedá se zprohýbaným, síťovitým osemením.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky čepele s buňkami pokožky se zvlněnými stěnami a hladkou kutikulou; anizocytické a anomocytické průduchy (2.8.3) četnější na spodní straně listu. Mnohobuněčné, jednořadé krycí chlupy a žláznaté chlupy s tenkými hladkými stěnami; žláznaté chlupy mají dlouhé mnohobuněčné nohy nebo krátké jednobuněčné nohy a dvoubuněčné nebo mnohobuněčné kyjovité hlavičky. Dorziventrální mezofyl s jednořadým parenchymem a houbovým parenchymem obsahujícím jednoduché nebo zdvojené krystaly šťavelanu vápenatého; kruhovitě a šroubovité ztlustlé cévy. V práškované droze mohou být patrna: vlákna a síťovitě ztlustlé cévy stonku; kulovitá pylová zrna o průměru až 60 μm, se třemi klíčními póry, s téměř hladkou exinou, úlomky koruny s papilózní pokožkou; úlomky semen obsahující žlutohnědé, zprohýbané, ztlustlé sklereidy osemení; občas drúzy nebo písek šťavelanu vápenatého.
3. C. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Chromatografie, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů.
4. D. 1 g práškované drogy (180) se protřepává 2 min s 10 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS. Zfiltruje se, k filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 5 ml vody R. Protřepává se opatrně s 15 ml etheru prostého peroxidických látek R tak, aby se netvořila emulze. Etherová vrstva se vysuší síranem sodným bezvodým R a pak se zfiltruje. Ether se odpaří na porcelánové misce, přidá se 0,5 ml kyseliny dusičné R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Přidá se 10 ml acetonu R a po kapkách roztok hydroxidu draselného (30 g/l) v lihu 96% R; vznikne tmavě fialové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 2,0 g práškované drogy (180) se protřepává 15 min s 20 ml kyseliny sírové 0,05 mol/l RS a pak se zfiltruje. Filtr se promývá kyselinou sírovou 0,05 mol/l RS až do konečného objemu 25 ml filtrátu. K filtrátu se přidá 1 ml amoniaku 26% R a protřepe se dvakrát 10 ml etheru prostého peroxidických látek R. Je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené etherové výtřepky se vysuší síranem sodným bezvodým R, zfiltrují se a odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 50 mg hyoscyaminiumsulfatu R se rozpustí v 9 ml methanolu R. 15 mg skopolaminiumbromidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R. 3,8 ml roztoku hyoscyaminiumsulfatu a 4,2 ml skopolaminiumbromidu se zředí methanolem R na 10 ml.

Nanese se odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl a 20 μl obou roztoků; vzdálenost mezi jednotlivými pruhy je 1 cm. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení se postříká jodobismutitanem draselným RS2 do vzniku oranžových nebo hnědých skvrn na žlutém pozadí. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou (hyoscyamin v dolní třetině, skopolamin v horní třetině chromatogramu) a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku nepřevyšují velikostí skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku při nanášce shodných objemů. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné i další skvrny; při nanášce 20 μl ve střední ěásti chromatogramu, při nanášce 10 μl v blízkosti startu. Vrstva se postříká dusitanem sodným RS tak, aby byla průsvitná. Pozoruje se po 15 min. Skvrny odpovídající hyoscyaminu na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku se zbarví červenohnědě, nejsou však šedomodré (atropin), další skvrny již nejsou patrné.

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2,5 % stonků o průměru větším než 7 mm.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 30,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 12,0 %.

Stanovení obsahu

Asi 100 g dobře zhomogenizované drogy se upráškuje (180). Práškovaná droga se použije ke zkouškám Ztráta sušením a Celkové alkaloidy.

1. a) Ztráta sušením (2.2.32). 2,000 g práškované drogy (180) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
2. b) Celkové alkaloidy. 40,0 g práškované drogy (180) se povlhčí směsí složenou z 8 ml amoniaku 17,5% RS, 10 ml lihu 96% R a 30 ml etheru prostého peroxidických látek R a důkladně se promíchá. Směs se převede do vhodného perkolátoru, je-li třeba pomocí extrakční směsi a nechá se 4 h stát. Pak se perkoluje směsí složenou z objemových dílů chloroformu R a etheru prostého peroxidických látek R (1 + 3) tak dlouho, dokud vytékající perkolát nereaguje pozitivně na přítomnost alkaloidů. Několik mililitrů perkolátu se odpaří do sucha, zbytek se rozpustí v kyselině sírové 0,25 mol/l RS a přítomnost alkaloidů se ověří tetrajodortuťnatanem draselným RS. Perkolát se zahustí na vodní lázni na objem asi 50 ml a pomocí etheru prostého peroxidických látek R se převede do dělicí nálevky. Přidá se ether prostý peroxidických látek R tak, aby jeho objem tvořil nejméně 2,1násobek objemu perkolátu a aby tekutina měla hustotu zřetelně nižší než voda. Protřepává se nejméně třikrát 20 ml kyseliny sírové 0,25 mol/l RS, je-li třeba, oddělí se vrstvy odstřeďováním. Spojené spodní vrstvy se převedou do druhé dělicí nálevky, zalkalizují se amoniakem 17,5% RS a protřepávají se třikrát 30 ml chloroformu R. Ke spojeným chloroformovým výtřepkům se přidají 4 g síranu sodného bezvodého R, nechá se stát 30 min za občasného protřepávání. Chloroform se slije a síran sodný se promyje třikrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové roztoky se odpaří na vodní lázni do sucha a odparek se suší 15 min v sušárně při 100 °C až 105 °C. Odparek se rozpustí v několika mililitrech chloroformu R, přidá se 20,0 ml kyseliny sírové 0,01 mol/l RS; chloroform se odstraní zahřátím na vodní lázni. Přidá se červeň methylová směsný indikátor R a nadbytek kyseliny se titruje hydroxidem sodným 0,02 mol/l VS.

   Celkový obsah alkaloidů v procentech, počítáno jako hyoscyamin (C₁₇H₂₃NO₃), se vypočítá ze vztahu:

   v němž značí:

   1. d - ztrátu sušením v procentech,
   2. n - spotřebu hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS v mililitrech,
   3. m - navážku drogy v gramech.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkem.

Separandum.

†† Hyoscyamini sulfas

Hyoscyaminiumsulfat

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé jehličkovité krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Taje při asi 203 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum zkoušené látky (2.2.24) se shoduje se spektrem hyoscyaminiumsulfatu CRL.
3. C. K 0,5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml kyseliny octové zředěné RS a zahřeje se. K horkému roztoku se přidají 4 ml trinitrofenolu RS a ochladí se za občasného protřepání. Vzniklé krystaly se promyjí dvakrát 3 ml ledové vody R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Krystaly tají (2.2.14) při 164 °C až 168 °C.
4. D. K asi 1 mg se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné dýmové R a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 2 ml roztoku hydroxidu draselného R (30 g/l) v methanolu R; vzniká fialové zbarvení.
5. E. Vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,2; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -24° až -29°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí ve 2 ml methanolu R.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (15 + 85) po dráze 10 cm v komoře předem nasycené amoniakem 26% R tak, že se do komory umístí válec s 10 ml amoniaku 26% R. Po vyjmutí z komory se vrstva suší 15 min při 100 °C až 105 °C a po ochlazení se stříká jodobismutitanem draselným zředěným RS do objevení se skvrn. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Apoatropin. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku (2.2.25) při 254 nm. Specifická absorbance v maximu není větší než 4,0, počítáno na vysušenou látku (asi 0,5 % apoatropinu).

Ztráta sušením (2.2.32). 2,0 % až 5,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 20 h.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v kyselině octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 67,7 mg C₃₄H₄₈N₂O₁₀S.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Venenum.

Hyperici herba

Třezalková nať

Synonymum. Herba hyperici

Jsou to usušené kvetoucí vrcholky druhu Hypericum perforatum L. Obsahuje nejméně 0,05 % hypericinu (C₃₀H₁₆Og; M_r 504,5).

Vlastnosti

Droga slabého, charakteristického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Stonek jen nahoře větvený, oblý, se dvěma podélnými tenkými lištami, lysý. Listy vstřícné, vejčitě oválné, přisedlé, 15 mm až 20 mm dlouhé, celokrajné. Na okrajích listů černé, žláznaté chlupy, čepel s četnými malými olejovými nádržkami, prosvítavě tečkovaná. Květy pětičetné pravidelné, uspořádané v širokém vrcholíku vidlanů. Kališní lístky zelené, s ušty kopinatými, na okrajích s černými, žláznatými chlupy; korunní lístky zlatožluté na okrajích s černými, žláznatými chlupy; četné zlatožluté tyčinky uspořádané ve třech svazečcích. Semeník svrchní, třípouzdrý, blizna trojčetná, červená.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky s anizocytickými průduchy (2.8.3); úlomky žebříčkovitě ztlustlých cév; červené olejové nádržky nebo jejich úlomky; četná jednotlivá nebo shlučená pylová zrna s třemi klíčními póry.
3. C. Práškovaná droga (355) se rozmačká mezi krycím a podložním sklíčkem. Pozoruje se ve vodě R; barví červenorůžově.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 %.

Chromatografie. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 10 g práškované drogy (355) se protřepává 15 min se 100 ml methanolu R a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 5 mg hyperosidu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Před nanášením roztoků se vrstva promyje methanolem R a usuší se na vzduchu. Na vrstvu se pak nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) 20 μl zkoušeného roztoku a 5 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, kyseliny mravenčí bezvodé R, vody R a ethylacetatu R (10 + 10 + 20 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se suší nejprve na vzduchu a pak 2 min v proudu horkého vzduchu. Ještě horká vrstva se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik oranžových skvrn, z nichž jedna odpovídá polohou, velikostí a intenzitou skvrně hyperosidu na chromatogramu porovnávacího roztoku; dvě červené skvrny s hodnotou R_F asi 0,85 (hypericin) a R_F asi 0,80 (pseudohypericin); pod skvrnou odpovídající hyperosidu jsou patrné dvě světle modré skvrny (kyselina chlorogenová).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 1,00 g práškované drogy (355).

Stanovení obsahu

1,00 g práškované drogy (710) se extrahuje v Soxhletově přístroji chloroformem R tak dlouho, až zpět stéká bezbarvý chloroform. Tekutina se odstraní a droga se usuší volně na vzduchu. Pak se znovu extrahuje v Soxhletově přístroji acetonem R tak dlouho, až zpět stéká bezbarvý aceton. Tekutina se odpaří za sníženého tlaku do sucha, zbytek se rozpustí v methanolu R, převede se do odměrné baňky a zředí se methanolem R na 25,0 ml. Tekutina se zfiltruje, první 2 ml filtrátu se odstraní. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 25,0 ml.

Změří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v maximu při 590 nm za použití methanolu R jako kontrolní tekutiny a vypočítá se obsah hypericinu (C₃₀H₁₆O₈) v procentech, podle vztahu:

v němž značí:

1. A - absorbanci zkoušeného roztoku při 590 nm,
2. m - navážku drogy v gramech.

Specifická absorbance hypericinu je 718.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Ibuprofenum

Ibuprofen

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu, v etheru, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 75 °C až 78 °C.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 240 nm až 300 nm za použití spektrofotometru s šířkou pásu 1,0 nm a rychlostí záznamu nejvýše 50 nm/min. Roztok vykazuje prodlevu při 258 nm a dvě absorpční maxima: při 264 nm a při 272 nm. Poměr absorbance změřené v maximu při 264 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,20 až 1,30. Poměr absorbance změřené v maximu při 272 nm k absorbanci změřené v prodlevě při 258 nm je 1,00 až 1,10.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety ibuprofenu CRL.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 50 mg ibuprofenu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a hexanu R (5 + 25 + 75) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 30 min při 120 °C a potom se lehce postříká roztokem manganistanu draselného R (10 g/l) v kyselině sírové zředěné RS a zahřívá se 20 min při 120 °C. Pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Optická otáčivost (2.2.7). -0,05° až +0,05°; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,50 g v methanolu R a zředěním stejným rozpouštědlem na 20,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg ibuprofenu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonitrilu R, přidá se 1 ml roztoku kyseliny 2-(4-butylfenyl)propionové CRL (0,06 g/l) v acetonitrilu R a zředí se mobilní fázi na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok připravený takto: smíchají se objemové díly kyseliny fosforečné R, acetonitrilu R a vody R (0,5 + 340 + 600), nechá se ustálit a zředí se vodou R na 1000 objemových dílů, průtoková rychlost je 2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 214 nm.

Kolona se ustaluje promýváním mobilní fází rychlostí 2 ml/min po dobu 45 min.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost systému tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu byla 70 % až 90 % celého rozsahu stupnice zapisovače.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je retenční čas ibuprofenu asi 20 min. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b) a na získaném chromatogramu se měří výš-ka (A) píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové a výška (B) nejnižšího bodu křivky mezi tímto píkem a píkem ibuprofenu od základní linie. Zkoušku lze hodnotit, jestliže výška A je 1,5krát větší než výška B. V případě potřeby se upraví koncentrace acetonitrilu v mobilní fázi tak, aby bylo dosaženo požadovaného rozlišení.

Nastříkne se 20 μ zkoušeného roztoku a 20 μ porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 1,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího kyselině 2-(4-butylfenyl)-propionové větší než plocha píku kyseliny 2-(4-butylfenyl)-propionové na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,3 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího kyselině 2-(4-butylfenyl)-propionové, není větší než 0,3násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %) a součet ploch takových píků není větší než 0,7násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,7 %). Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům s plochou menší, než je 0,1 násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 μg Pb/ml) připraveného zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) methanolem R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu nad oxidem fosforečným R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,450 g se rozpustí v 50 ml methanolu, R, přidá se 0,4 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do červeného zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 20,63 mg C₁₃H₁₈O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Nečistoty

1. A. kyselina 2-(3-isobutylfenyl)propionová,
2. B. kyselina 2-(4-butylfenyl)propionová,
3. C. 2-(4-isobutylfenyl)propionamid,
4. D. kyselina 2-(4-methylfenyl)propionová,
5. E. 4-isobutylacetofenon.

Ichthammolum

Ichthamol

Synonymum. Ichthamolum

Vlastnosti

Hustá černohnědá kapalina, mísitelná s vodou a s glycerolem. Je těžce rozpustný v lihu 96%, v etheru, v mastných olejích a v tekutém parafinu. Tvoří homogenní směsi s voskem z ovčí vlny a s vazelínou.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1,5 g se rozpustí v 15 ml vody R (roztok A). Ke 2 ml roztoku A se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové R; vznikne pryskyřičná sraženina. Tekutina nad sraženinou se slije. Sraženina je částečně rozpustná v etheru R.
2. B. 2 ml roztoku A ze zkoušky A, vyhovují zkoušce na amonné soli a soli těkavých bází (2.3.1).
3. C. Směs roztoku A a hydroxidu sodného zředěného RS získaná ve zkoušce B se odpaří a vyžíhá. Zbytek se smíchá s 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS; uvolňující se páry barví papír s octanem olovnatým R hnědě nebo černě. Roztok se zfiltruje; filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10,0 ml čirého filtrátu získaného ve zkoušce Celkový amoniak se přidá 0,05 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Relativní hustota (2.2.5). 1,040 až 1,085; stanoví se se směsí stejných objemových dílů zkoušené látky a vody R.