Český lékopis 1997

Bílý zrnitý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Na vzduchu přijímá oxid uhličitý a přechází pomalu na hydrogenuhličitan draselný, který lze krátkým vyžíháním látky převést zpět na uhličitan draselný.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R; roztok je silně zásaditý (2.2.4).
2. B. 2 ml roztoku získaného ve zkoušce A vyhovují zkoušce na uhličitany a hydrogenuhličitany (2.3.1).
3. C. 1 ml roztoku získaného ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 4,0 g se rozpustí po částech ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 50 ml vody destilované R. Zahřeje se k varu, ochladí se, zneutralizuje se hydroxidem sodným zředěným RS na papír lakmusový červený R a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml.

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Alkalické hydroxidy a hydrogenuhličitany. 0,4 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml čirého filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok se nezbarví červeně. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). 0,4 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml vody R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (125 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 μg/g).

Amonium (2.4.1). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na amonium (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH₄/ml) a 11 ml vody R.

Arsen (2.4.2). 12,5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Vápník (2.4.3). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na vápník (100 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije 6 ml základního roztoku vápníku (10 μg Ca/ml) a 9 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,300 g se suší 5 h v sušárně při 120 °C.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,1 ml oranže methylové RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na žlutavě růžové. Roztok se opatrně zahřeje a vaří nejméně 2 min; zbarvení roztoku se změní na žluté. Po ochlazení se znovu titruje do vzniku žlutavě růžového zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 69,1 mg K₂CO₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Kalii chloridum

Chlorid draselný

Synonymum. Kalium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkouškám na chloridy (2.3.1).
2. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromidy. 1,0 ml roztoku S se zředí vodou R na 50 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidají 2 ml červeně fenolové RS2, 1,0 ml chloraminu T RS1 a okamžitě se zamíchá. Ihned po 2 min se přidá 0,15 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS, zamíchá se a zředí vodou R na 10,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 590 nm za použití vody R jako kontrolní tekutiny není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným postupem za použití 5 ml roztoku bromidu draselného R (3,0 mg/l) (0,1 %).

Jodidy. 5 g se po kapkách navlhčí čerstvě připravenou směsí 0,15 ml dusitanu sodného RS, 2 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, 25 ml škrobu prostého jodidů RS a 25 ml vody R. Po 5 min nevykazuje navlhčená substance v denním světle žádné modré zbarvení.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Baryum. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Roztok po 15 min neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml roztoku S a 6 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S zředěného vodou R na 10 ml vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Hořčík a kovy alkalických zemin (2.4.7). 10,0 g vyhovuje limitní zkoušce na hořčík a kovy alkalických zemin. Spotřeba edetanu disodného 0,01 mol/l VS je nejvýše 5,0 ml (200 μg/g, počítáno jako Ca).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Sodík. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků nebo hemodialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na sodík.

Nejvýše 0,1 % Na; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. 0,5084 g chloridu sodného R předem sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (200 μg Na/ml). Naředí se na požadovanou koncentraci.

Měří se emisní intenzita při 589 nm.

Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena k výrobě hemodialyzačních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.

4 g se rozpustí ve 100 ml vody R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (1 μg/g). Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Stanovení obsahu

1,300 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutylftalatu R a promíchá se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a za intenzivního míchání před koncem titrace. 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 7,46 mg KCl.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků,
2. - zda je látka vhodná pro výrobu hemodialyzačních roztoků.

Kalii citras

Citronan draselný

Vlastnosti

Bílý granulovaný prášek nebo průsvitné krystaly. Je hygroskopický, velmi snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 4 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).
2. B. 0,5 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení roztoku se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Snadno zuhelnitelné látky. K 0,20 g rozetřené zkoušené látky se přidá 10 ml kyseliny sírové R, zahřívá se 60 min ve vodní lázni při (90 ± 1) °C a pak se rychle ochladí. Roztok se nezbarví intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₂ nebo ZŽ₂ (2.2.2, Metoda II).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Šťavelany. 0,50 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R a 1 g zinku R granulovaného a zahřívá se 1 min na vodní lázni. Nechá se 2 min stát, tekutina se dekantuje do zkumavky s 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Směs se rychle ochladí a v odměrném válci se smíchá se stejným množstvím kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml hexakyanoželezitanu draselného RS, protřepe se a nechá 30 min stát. Roztok se nezbarví intenzivněji růžově než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (0,05 g/l) (300 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Sodík. Nejvýše 0,3 %; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda II).

Zkoušený roztok. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 100 ml.

Porovnávací roztoky. Porovnávací roztok chloridu sodného R obsahující 1 mg Na/ml se zředí podle potřeby vodou destilovanou R.

Měří se emisní intenzita při 589 nm.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,0 % až 7,0 %; stanoví se s 0,500 g. Před titrací se směs míchá 15 min po přidání zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí zahřátím na asi 50 °C ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R. Ochladí se a titruje kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 10,21 mg C₆H₅K₃O₇.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

† Kalii clavulanas

Draselná sůl kyseliny klavulanové

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický hygroskopický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, velmi těžce rozpustná v acetonu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. draselné soli kyseliny klavulanové.
2. B. Vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,400 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20,0 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se 5 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličité-ho R na 10 ml.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +53° až +63 °, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). 50,0 mg se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 (0,1 mol/l) a zředí se jím na 50,0 ml. Absorbance roztoku měřená ihned po jeho přípravě při 278 nm je nejvýše 0,40.

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připravují těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 0,250 g se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg lithné soli kyseliny klavulanové CRL a 10 mg amoxicillinu trihydrátu CRL se rozpustí v mobilní fázi A a zředí se jí na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného R (7,8 g/l) upraveného kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu pH 4,0 (mobilní fáze A) a methanolu R1 (mobilní fáze B), při průtokové rychlosti 2 ml/min a s následujícím gradientovým programem:

1. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Citlivost systému se nastaví tak, aby výška prvního píku (klavulan) na chromatogramu byla nejméně 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi prvním píkem (klavulan) a druhým píkem (amoxicillin) je nejméně 10.

Nastříkne se 20 pl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 10násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). Nepřihlíží se k píkům s plochou menší než 0,02násobek hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Terc.butylamin (1,1-dimethylethylamin). Nejvýše 0,2 %, stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí ve 3,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l) a protřepe se s 5,0 ml dichlormethanu R. Použije se spodní vrstva.

Porovnávací roztok. 5,0 ml roztoku terc.butylaminu R (80 mg/l) v dichlormethanu R se protřepe se 3,0 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l). Použije se spodní vrstva.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 4 m a vnitřního průměru 3 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R (135 μm až 175 μm) impregnovanou 8 % makrogolu 20 000Ra2% hydroxidu draselného R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 60 °C, teplota nástřikového prostoru na 150 °C, teplota detektoru na 180 °C.

Draselná sůl kyseliny klavam-2-karboxylové. Nejvýše 0,01 %, stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. Připraví se roztok obsahující asi 1,9 μg/ml draselné soli kyseliny klavam-2-karboxylové CRL.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R( 10 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok dihydrogenfosforečnanu sodného R (15,6 g/l) upravený kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotou pH 4,0, s průtokovou rychlostí 0,5 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 210 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku. Citlivost systému se nastaví tak, aby pík s retenčním časem přibližně 11 min byl měřitelný. Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku.

Obsah draselné soli kyseliny klavam-2-karboxylové se vypočítá z ploch hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku a odpovídajícího píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,03 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29). Roztoky se připraví těsně před použitím.

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v roztoku octanu sodného R (4,1 g/l) předem upraveným kyselinou octovou ledovou R na hodnotu pH 6,0 a zředí se stejným roztokem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 50,0 mg lithné soli kyseliny klavulanové CRL se rozpustí v roztoku octanu sodného R (4,1 g/l) předem upraveného kyselinou octovou ledovou R na hodnotu pH 6,0 a zředí se stejným roztokem na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 50,0 mg lithné soli kyseliny klavulanové CRL a 50,0 mg amoxicillinu trihydrátu CRL se rozpustí v roztoku octanu sodného R (4,1 g/l) předem upraveného kyselinou octovou ledovou R na hodnotu pH 6,0 a zředí se stejným roztokem na 50,0 ml.

Chromatografícký postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,3 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R( 10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí 5 objemových dílů methanolu R1 a 95 objemových dílů roztoku di-hydrogenfosforečnanu sodného R ( 15 g/l) předem upraveného kyselinou fosforečnou zředěnou RS na hodnotu pH 4,0, s průtokovou rychlostí 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, pokud rozlišení mezi prvním píkem (klavulan) a druhým píkem (amoxicillin) je nejméně 3,5 a symetrie píku odpovídající ho klavulanu je větší než 1,5. Šestkrát se nastříkne porovnávací roztok (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku klavulanu je menší než 1,0 %.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a).

1 mg CgH₉NO₅ odpovídá 1,191 mg C₈HgKNO₅.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech. Pokud je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka sterilní,
2. - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina (3S,5S)-7-oxo-4-oxa-1-azabicyklo[3,2,0]heptan-3-karboxylová,

1. B. R = H: pyrazin-2,5-diyl (diethanol),
2. C. R= CH₂CH₂COOH: kyselina 3-[3,6-bis(2-hydroxyethyl)pyrazin-2-yl]propionová,
3. D. R = CH₂CH₃: 3-ethylpyrazin-2,5-diyl (diethanol),

1. E. kyselina 4-(2-hydroxyethyl)pyrrol-3-karboxylová.

Kalii dihydrogenophosphas

Dihydrogenfosforečnan draselný

Synonymum. Kalium dihydrogenphosphoricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě kyselý (2.2.4).
2. B. Roztok S vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).
3. C. 0,5 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 4,5; měří se roztok připravený smícháním 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R s 5 ml roztoku S.

Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a směs se 5 min zahřívá na vodní lázni; roztok se úplně neodbarví.

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K pří-pravě porovnávací roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Sodík. Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků, vyhovuje následující zkoušce na sodík.

Nejvýše 0,1 % Na; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,5084 g chloridu sodného R předem sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 1000,0 ml (200 μg Na/ml). Zředí se podle potřeby.

Měří se emisní intenzita při 589 nm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 125 °C až 130 °C.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS prostým uhličitanů za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1361 g KH₂PO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zdaje látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků.

Kalii hydrogenocarbonas

Hydrogenuhličitan draselný

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zahřátím v suchém stavu nebo v roztoku přechází postupně na uhličitan draselný.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; vznikne světle růžové zbarvení. Roztok se zahřeje; vyvíjí se plyn a zbarvení se mění na červené.
2. B. Vyhovuje zkoušce na uhličitany a hydrogenuhličitany (2.3.1).
3. C. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí v 90 ml vody prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.