Český lékopis 1997

Optická otáčivost (2.2.7). +0,2° až -0,2°; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografii (2.2.28).

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 40,0 mg zkoušené látky a 40,0 mg isomentholu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 0,10 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí dichlormethanem R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 40,0 mg mentholu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou pro chromatografii R impregnovanou 15 % makrogolu 1500 R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony je 120 °C, teplota nástřikového prostoru je 150 °C a teplota detektoru je 200 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku a zaznamenávají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času píku mentholu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) součet ploch píků, kromě hlavního, není větší než 1 % plochy hlavního píku. Nepřihlíží se k píku rozpouštědla a k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05 % plochy hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky mentholu a isomentholu je nejméně 1,4 a poměr signálu hlavního píku k šumu není menší než 5.

Zbytek po odpaření. 2,00 g zkoušené látky se odpaří na vodní lázni a zahřívá se 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejvýše 1,0 mg (0,05 %).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, v chladu.

§ Meprobamatum

Meprobamát

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý amorfní nebo krystalický prášek. Je těžce rozpustný ve vodě a v etheru, snadno rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 104 °C až 108 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem meprobamátu CRL.
3. C. K 0,5 g se přidá 1 ml acetanhydridu R a 0,05 ml kyseliny sírové R, promíchá se a nechá se 30 min stát za občasného protřepání. Pak se roztok po kapkách přidá k 50 ml vody R, promíchá se a nechá stát. Třením stěn zkumavky skleněnou tyčinkou se vyvolá tvorba sraženiny, která po zfiltrování, promytí a vysušení při 60 °C taje (2.2.14) při 124 °C až 128 °C.
4. D. 0,2 g se rozpustí v 15 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l RS a vaří se 15 min pod zpětným chladičem.

   Přidá se 0,5 ml kyseliny octové ledové R a 1 ml roztoku dusičnanu kobaltnatého R (50 g/l) v ethanolu R; vzniká temně modré zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml ethanolu R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů pyridinu R, acetonu R a hexanu R (10 + 30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 30 min při 120 °C a po ochlazení se postříká roztokem vanilinu R (0,25 g) ve vychlazené směsi 10 ml lihu 96% R a 40 ml kyseliny sírové R. Pak se zahřívá 30 min při 100 °C až 105 °C. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0 %).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85) a zředí se stejnou směsí na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce B na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok (1 μg Pb/ml) se připraví zředěním základního roztoku olova (100 μg Pb/ml) směsí objemových dílů vody R a acetonu R (15 + 85).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší ve vakuu při 60 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1000 g se rozpustí v 15 ml roztoku kyseliny sírové R 25% (V/V) a 3 h se vaří pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se obsah baňky opatrně zředí 30 ml vody R, znovu se ochladí a převede se do přístroje na destilaci s vodní párou. Přidá se 40 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a ihned se začne destilovat s vodní párou. Destilát se jímá do 40 ml roztoku kyseliny borité R (40 g/l), až celkový objem dosáhne asi 200 ml. Po přidání 0,25 ml indikátoru směsného BMF RS se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS ze zeleného do fialového zbarvení. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l PS odpovídá 10,91 mg C₉H₁₈N₂O₄.

Uchovávání

Psychotropní látka.

† Mepyramini hydrogenomaleas

Mepyraminiumhydrogemnaleinat

Synonymum. Mepyramini maleas

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 99 °C až 103 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mepyraminiumhydrogenmaleinatu CRL. Měří se roztoky v dichlormethanu R (50 g/l) za použití 0,1 mm kyvet.
3. C. 0,100 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 239 nm a při 316 nm. Specifická absorbance v maximu při 239 nm je 431 až 477 a v maximu při 316 nm je 196 až 220.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je shodná polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
5. E. 0,1 g se rozetře s 3 ml vody R a 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a vytřepe se třikrát 5 ml etheru R. K 0,1 ml vodné vrstvy se přidají 3 ml kyseliny sírové R obsahující 10 mg resorcinolu R a směs se 15 min zahřívá na vodní lázni; nevznikne žádné zbarvení. Ke zbytku vodné vrstvy se přidá 1 ml bromové vody RS, 15 min se zahřívá na vodní lázni, pak se zahřeje k varu a ochladí se. K 0,2 ml tohoto roztoku se přidají 3 ml kyseliny sírové R obsahující 10 mg resorcinolu R a 15 min se zahřívá na vodní lázni; vzniká fialově růžové zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. 5 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 25 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,9 až 5,2; měří se roztok připravený zředěním 1 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok (a). 0,4 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,4 g mepyraminiumhydrogenmaleinatu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml. Připraví se těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí chloroformem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (d). K 2 ml porovnávacího roztoku (c) se přidají 2 ml chloroformu R.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R a ethylacetatu R (2+ 100) po dráze 15 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, nevykazuje větší intenzitu zhášení fluorescence než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže R_Fhlavních skvrn na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) a porovnávacího roztoku (a) není menší než 0,2 a skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je zřetelně viditelná. Skvrna na startu (kyselina maleinová) se nebere v úvahu.

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,25 %; 1,000 g se suší v sušárně při 80 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,07 mg C₂₁H₂₇N₃O₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Mercaptopurinum

Merkaptopurin

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v etheru, těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

1. A. 20 mg se rozpustí v 5 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 200 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje pouze jedno absorpční maximum při 325 nm.
2. B. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R zahřátého na 60 °C a přidá se 1 ml nasyceného roztoku octanu rtuťnatého R v lihu 96% R; vzniká bílá sraženina.
3. C. Asi 20 mg se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R zahřátého na 60 °C a přidá se 1 ml roztoku octanu olovnatého R (10 g/l) v lihu 96% R; vzniká žlutá sraženina.

Zkoušky na čistotu

Hypoxanthin. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF ₂₅₄R. Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v 1 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 10 ml. Porovnávací roztok. 10 mg hypoxanthinu R se rozpustí v 10 ml dimethylsulfoxidu R a zředí se methanolem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, vody R a acetonu R (3 + 7 + 90) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna odpovídající hypoxanthinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (2,0 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 10,0 % až 12,0 %; stanoví se s 0,250 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 15,22 mg C₅H₄N₄S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Mestranolum

Mestranol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 150 °C až 154 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem mestranolu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 1 ml kyseliny sírové R; vzniká červené zbarvení, které v ultrafialovém světle při 365 nm zelenožlutě fluoreskuje. Roztok se přidá k 10 ml vody R a promíchá se; zbarvení roztoku se změní na růžové a stáním vzniká růžová až fialová sraženina.

Zkoušky na čistotu

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -20° až -24°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,100 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml.

Absorbance (2.2.25). 25,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance tohoto roztoku při 260 nm až 310 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 279 nm a 288 nm, a minimum při 286 nm. Specifická absorbance v maximu při 279 nm je 62 až 68 a při 288 nm je 59 až 64.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg mestranolu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R a toluenu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se suší na vzduchu do vymizení pachu rozpouštědel. Pak se deska zahřívá 10 min při 110 °C a ještě horká vrstva se postříká kyselinou sírovou v lihu RS. Deska se znovu zahřívá 10 min při 110 °C a pozoruje se v denním světle a v ultrafialovém světle při 365 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %) a pouze jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 5 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Provede se slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 31,04 mg C₂₁H₂₆O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Metformini hydrochloridum

Metforminiumchlorid

Vlastnosti

Bílé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v acetonu a v dichlormethanu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 222 °C až 226 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem metforminiumchloridu CRL. Měří se tablety látek připravené za použití chloridu draselného R.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg metforminiumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se horní vrstvou směsi objemových dílů kyseliny octové ledové R, 1-butanolu R a vody R (10 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší 15 min při 100 °C až 105 °C a postříká se směsí stejných objemových dílů roztoku nitroprussidu sodného R (100 g/l), roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (100 g/l) a roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l) připravených 20 min před použitím.

   Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduj e s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

   1. D. Asi 5 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Ke 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,25 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 0,10 ml 1-naftolu RS. Promíchá se a nechá se 15 min stát ve vodě s ledem. Přidá se 0,5 ml bromnanu sodného RS a promíchá se; vzniká růžové zabarvení.
   2. E. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,50 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 20,0 mg kyanoguanidinu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 200,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg melaminu R se rozpustí v asi 90 ml vody R přidá se 5,0 ml zkoušeného roztoku a zředí se vodou R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 50,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné nepravidelným porézním silikagelem s chemicky vázanými skupinami kyseliny benzensulfonové (10 μm), nebo nerezové ocelové kolony 0,11 m dlouhé s vnitřním průměrem 4,7 mm naplněné pravidelným porézním silikagelem s chemicky vázanými skupinami kyseliny benzensulfonové (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je roztok dihydrogenfosforečnanu amonného R (17 g/l), jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 3,0,
3. - spektrofotometrického detektoru, 218 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píkem odpovídajícím melaminu a píkem odpovídajícím metforminiumchloridu není menší než 10.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2násobku retenčního času metforminiumchloridu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyanoguanidinu není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,02 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku odpovídajícího kyanoguanidinu, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 5 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Z důvodu předejití přehřátí reakčního prostředí se po celou dobu stanovení důkladně míchá a titrace se zastaví okamžitě po dosažení bodu ekvivalence.

60,0 mg se rozpustí ve 4 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,28 mg C₄H₁₂ClN₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyanguanidin,

1. B. 1-(4,6-diamino-1,3,5-triazin-2-yl)guanidin,

1. C. N,N-dimethyl-2,4,6-triamino-1,3,5-triazin,

1. D. 2,4,6-triamino-1,3,5-triazin (melamin),

1. E. 1-methylbiguanid.

§§ Methadoni hydrochloridum

Methadoniumchlorid

Synonymum. Methadonium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Optická otáčivost (2.2.7) roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, měřená ve 2dm trubici je -0,05 ° až +0,05°.
2. B. Teplota tání (2.2.14). 233 °C až 236 °C.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. methadoniumchloridu.
4. D. 2,0 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a 6 ml thiokyanatanu amonného RS. Během několika min se za míchání vytvoří krystalická sraženina, která po vysušení při 100 °C až 105 °C taje (2.2.14) při 143 °C až 148 °C.
5. E. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R a 1 ml amoniaku zředěného RS1. Promíchá se a po 5 min se zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,50 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 10 ml roztoku S se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 25 ml. K 10 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml červeně methylové RS a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je červený.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Zkoušený roztok. 0,5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a lihu 96% R (10 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí v 50 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 5 ml octanu rtuťnatého RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru do změny fialově modrého zbarvení roztoku na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 34,59 mg C₂₁H₂₈ClNO.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Omamná látka.

§ Methaqualonum

Methakvalon

Synonymum. Methachalonum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěné kyselině sírové.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 114 °C až 117 °C.