Český lékopis 1997

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutylftalatu R a protřepe se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. V blízkosti bodu ekvivalence se intenzivně protřepává.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků,
2. - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů,
3. - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofíltračních roztoků.

Natrii citras dihydricus

Dihydrát citronanu sodného

Synonyma. Natrii citras, Natrium citricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bílé zrnité krystaly, na vlhkém vzduchu slabě vlhne. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 4 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).
2. B. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Snadno zuhelnitelné látky. K 0,20 g upráškované látky se přidá 10 ml kyseliny sírové R, 60 min se zahřívá ve vodní lázni při (90 ±1) °Ca rychle se ochladí. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₂ nebo ZŽ₂ (2.2.2, Metoda II).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Šťavelany. 0,50 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, 1 g granulovaného zinku R, 1 min se zahřívá na vodní lázni a potom se 2 min nechá stát. Tekutina se slije do zkumavky obsahující 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Rychle se ochladí a převede se do odměrného válce a přidá se stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Protřepe se a 30 min se nechá stát. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než současně stejným způsobem připravený porovnávací roztok obsahující 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (50 mg/l) (300 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Po přidání látky se směs před titrací 15 min míchá.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě velkoobjemných parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně 10 ml čerstvě připraveného roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího v mililitru 10 mg zkoušené látky a 7,5 mg chloridu vápenatého R prostého pyrogenních látek.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v kyselině octové bezvodé R zahřátím na teplotu asi 50 °C a ochladí se. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátor a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,602 mg C₆H₅Na₃O₇.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Natrii cyclamas

Cyklamát sodný

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklamátu sodného CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina amidosírová, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 2 ml dusičnanu stříbrného RS1 a protřepe se; vznikne bílá krystalická sraženina.
4. D. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 4 ml chloridu barnatého RS1 a promíchá se; roztok je čirý. Přidají se 2 ml dusitanu sodného RS; vznikne objemná bílá sraženina a uniká plyn.
5. E. Směs 1 ml roztoku S a 1 ml vody R vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 270 nm není větší než 0,10.

Kyselina amidosírová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). Použije se roztok S.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g cyklamátu sodného CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny amidosírové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R amoniaku 26% R ethylacetatu R apropanolu R (10 + 10 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, zahřívá se 5 min při 105 °C a ještě horká se postříká chlornanem sodným RS zředěným na obsah aktivního chloru (5 g/l). Suší se v proudu studeného vzduchu, až se vrstva pod nanesenými body barví nejvýše slabě modře kapkou škrobu s jodidem draselným RS; dbá se, aby nedošlo k prodlouženému působení studeného vzduchu. Potom se postříká škrobem s jodidem draselným RS a do 5 min se hodnotí chromatogramy. Žádná skvrna odpovídající kyselině amidosírové na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Anilin, cyklohexylamin a dicyklohexylamin. Nejvýše 1 μg/g anilinu, 10 μg/g cyklohexylaminu a 1 μg/g dicyklohexylaminu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití tetradekanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 3,0 mg (asi 4 μl) tetradekanu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 2,00 g se rozpustí ve 100ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou v 18 ml vody R pomocí magnetické míchačky. Hodnota pH roztoku se upraví asi na 11 přidáním 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R, přidá se 30,0 ml toluenu R, baňka se uzavře a míchá se 2 min na magnetické míchačce. Roztok se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 3 min při asi 4000 ot/min. 20,0 ml supernatantní čiré tekutiny se převede do 25ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou obsahující 4,0 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné R a vody R a také magnetické míchadlo. Baňka se uzavře a míchá se 2 min, obsah (bez magnetického míchadla) se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 2 min při asi 4000 ot/min. 3,6 ml spodní vodné vrstvy se opatrně odsaje pipetou a převede do malé zkumavky opatřené vhodným uzávěrem a obsahující 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R a 200 pl roztoku vnitřního standardu. Dbá se, aby se nepřenesly kapky toluenu. Silně se třepe 2 min a krátce se odstředí při 2000 ot/min. Spodní vrstva, jež je určena pro chromatografií, se pomocí injekční stříkačky přemístí do malé nádobky s uzávěrem k opakovanému odběru.

Porovnávací roztok. 10 mg (asi 12 μl) cyklohexylaminu R, 1,0 mg (asi 1,1 pl) dicyklohexylaminu R a 1,0 mg (asi 1 μl) anilinu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok (a)). Dále se pracuje s 20,0 ml roztoku (a) (obsahujícího 20 pg cyklohexylaminu, 2 μg dicyklohexylaminu a 2 pg anilinu) tak, jak je výše uvedeno u zkoušeného roztoku, počínaje slovy "pH roztoku se upraví asi na 11..."

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony 1,8 m dlouhé a o vnitřním průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 9 % makrogolu 20 000 R a 1 % hydroxidu draselného R. Použije se kolona, na které se 18 hod ustavovala rovnováha dusíkem při 180 °C. Impregnace se může provést takto: 1,8 g makrogolu 20 000 R se rozpustí v 60 ml chloroformu R a roztok se přidá k 18,2 g křemeliny pro plynovou chromatografií R. Nechá se stát 1ha vysuší se do sucha na rotační vakuové odparce při 40 °C. 0,2 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 60 ml methanolu R a roztok se přidá k impregnované křemelině pro plynovou chromatografii, vysuší se do sucha při nejnižší možné teplotě,
2. - dusíku pro plynovou chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 75 °C, teplota nástřikového prostoru na 150 °C a teplota detektoru na 180 °C. Nastříknou se roztoky a po 1 min se zvyšuje teplota kolony rychlostí 8 °C/min až na 175 °C, při níž se udržuje 5 min. Ověří se kvalita stacionární fáze, použitých zkoumadel a rozpouštědel tak, že se nastříkne kontrolní roztok připravený jako zkoušený roztok, v němž místo v roztoku cyklamátu sodného bylo použito 20 ml vody R. Jestliže jsou na chromatogramu cizí píky, které mohou rušit, nebo jiné odchylky, použijí se zkoumadla vhodnější kvality. Nastříkne se 1,5 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Látky se eluují v pořadí: cyklohexylamin, tetradekan (vnitřní standard), dicyklohexylamin a anilin. K pikům, které se eluují po anilinu (artefakty), se nepřihlíží.

Sírany (2.4.13). 1,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g)). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí bez zahřívání v 60 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml naftol-benzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,12 mg C₆H₁₂NNaO₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii dihydrogenophosphas dihydricus

Dihydrát dihydrogenfosforečnanu sodného

Synonymum. Natrium dihydrogenphosphoricum

Vlastnosti

Bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě kyselý (2.2.4).
2. B. Roztok S vyhovuje zkouškám na fosforečnany (2.3.1).
3. C. Roztok S předem zneutralizovaný roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 4,5; měří se 5 ml roztoku S zředěného 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 min se zahřívá ve vodní lázni; roztok zůstává slabě červený.

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 5 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Arsen (2.4.2). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (10 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). 21,5 % až 24,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 130 °C.

Stanovení obsahu

2,500 g se rozpustí ve 40 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS prostým uhličitanů za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,120 g NaH₂PO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii disulfis

Disiřičitan sodný

Synonyma. Natrii metabisulfís, Natrii pyrosulfís, Natrium pyrosulfurosum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce Hodnota pH, viz Zkoušky na čistotu.
2. B. 1 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 10 ml. K 0,4 ml jodu RS se přidá 8 ml vody destilované R a 1 ml zředěného roztoku S; roztok je bezbarvý a vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).
3. C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,0; měří se roztok S.

Thiosírany. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Roztok zůstane čirý (2.2.1) nejméně 15 min.

Arsen (2.4.2). 0,20 g se smíchá s 2 ml vody R v odpařovací misce a po kapkách se přidá 1,5 ml kyseliny dusičné R. Směs se odpaří do sucha na vodní lázni, zahřívá se nad plamenem, dokud se nepřestane vyvíjet pára. Zbytek se rozpustí v 25 ml vody R; roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). K 40 ml roztoku S v křemenném kelímku se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a odpaří se do sucha. Zbytek se rozpustí v 19 ml vody R a přidá se 1 ml roztoku fluoridu sodného R (40 g/l). 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50,0 ml jodu 0,05 mol/l VS, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití 1 ml škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace.

1 ml jodu 0,05 mol/l VS odpovídá 4,753 mg Na₂S₂O₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Natrii fluoridum

Fluorid sodný

Synonymum. Natrium fluoratum

Vlastnosti

Bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,5 ml chloridu vápenatého RS; vznikne bílá gelovitá sraženina, která se rozpustí po přidání 5 ml chloridu železitého RS1.
2. B. K asi 4 mg se přidá směs 0,1 ml alizarinu S RS a 0,1 ml dusičnan-oxidu zirkoničitého RS a promíchá se; červené zbarvení se změní na žluté.
3. C. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R bez zahřívání a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 2,5 g dusičnanu draselného R se rozpustí ve 40 ml roztoku S a zředí se vodou prostou oxidu uhličitého R na 50 ml. Roztok se ochladí na 0 °C a přidá se 0,2 ml fenolftaleinu RS. Jestliže je roztok bezbarvý, spotřebuje se ke vzniku červeného zbarvení stálého nejméně 15 s nejvýše 1,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Jestliže je roztok červený, spotřebuje se ke změně zbarvení indikátoru nejvýše 0,25 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Fluorokřemičitany. Zneutralizovaný roztok ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky se zahřeje k varu a horký se titruje hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS, kterého se ke změně zbarvení indikátoru na červené spotřebuje nejvýše 0,75 ml.

Sírany (2.4.13). 0,25 g se rozpustí v 10 ml nasyceného roztoku kyseliny borité R ve vodě destilované R. Přidá se 5 ml vody destilované R a 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové RS1. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g). Porovnávací roztok se připraví smícháním 0,6 ml kyseliny chlorovodíkové RS1, 5 ml základního roztoku síranů (10 g SO₄/ml) a 10 ml nasyceného roztoku kyseliny borité R ve vodě destilované R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se 3 h suší v sušárně při 130 C.

Stanovení obsahu

K 80,0 mg se přidá směs 5 ml acetanhydridu R a 20 ml kyseliny octové bezvodé R a zahřívá se do rozpuštění. Po ochlazení se přidá 20 ml dioxanu R a potom 0,1 ml violeti krystalové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení. Provede se slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 4,199 mg NaF.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

† Natrii fusidas

Sodná sůl kyseliny fusidové

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je slabě hygroskopická, snadno rozpustná ve vodě a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se infračervená absorpční spektrofotometrie (2.2.24). 0,1 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidá se 5 ml chloroformu R, 0,1 ml kyseliny fosforečné zředěné RS a 1 min se silně třepe. Vrstvy se nechají oddělit a spodní vrstva se zfiltruje přes vatu s vrstvou síranu sodného bezvodého R. Extrakce se opakuje ještě dvakrát pokaždé s 5 ml chloroformu R a spojené extrakty se odpaří za sníženého tlaku do sucha. Zbytek se suší 2 h nad oxidem fosforečným R za sníženého tlaku, potom se rozpustí v 1 ml chloroformu R, spektrum se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. kyseliny fusidové.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 24 mg diethanolamoniumfusidatu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R, kyseliny octové ledové R, cyklohexanu R a chloroformu R (2,5 + 10 + 10 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. 1 g se spálí. Zbytek vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,5 g se rozpustí v 10 ml vody R. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₆ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,125 g v 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg kyseliny 3-ketofusidové CRL se rozpustí v 5 ml mobilní fáze. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 0,20 ml zkoušeného roztoku a zředí se mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 μl zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,125 m až 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm až 5 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů methanolu R, roztoku kyseliny fosforečné R (10 g/l), vody R a acetonitrilu R (10 + 20 + 20 + 50),
3. - průtokové rychlosti 2 ml/min,
4. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm,
5. - injektorové smyčky, 20 μl.

Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch píků, kromě hlavního píku a píku rozpouštědla, není větší než dvojnásobek plochy píku odpovídajícího sodné soli kyseliny fusidové na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %). K píkům, jejichž plocha je menší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b), se nepřihlíží. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi pikem kyseliny 3-ketofusidové a píkem sodné soli kyseliny fusidové na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) je nejméně 2,5 a poměr signálu hlavního píku na chromatogramu po rovnávacího roztoku (b) k sumu je nejméně 3.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 0,500 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve 30 ml vody R, přidá se 40 ml lihu 96% R a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 53,87 mg C₃₁H₄₇NaO₆.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Natrii hydrogenocarbonas

Hydrogenuhličitan sodný

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Zahřátím v suchém stavu nebo v roztoku se postupně mění na uhličitan sodný.

Zkoušky totožnosti