Český lékopis 1997

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů formamidu R, 2-butanonu R a xylenu R (4 + 50 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu tak, aby spodní hrana desky byla ještě viditelně vlhká, a vyvíjení se opakuje. Vrstva se 20 min suší při 115 °C, nechá se ochladit a postříká se směsí objemových dílů čerstvě připraveného roztoku chloraminu T R (30 g/l) a roztoku kyseliny trichloroctové R (250 g/l) v lihu 96% R (1 + 15), 5 min se zahřívá při 115 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající digitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (1,0 %); skvrna odpovídající gitoxinu na chromatogramu zkoušeného roztoku není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) (2,0 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající digitoxinu a gitoxinu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je větší než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (1,0 %).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší ve vakuu.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem získaným ve zkoušce Ztráta sušením.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 199840,0 mg se rozpustí v lihu 96% R, je-li třeba zahřátím, a zředí se jím na 50,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Současně za stejných podmínek se připraví porovnávací roztok za použití 40,0 mg digoxinu CRL. K 5,0 ml každého roztoku se přidají 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS a nechá se 30 min stát za chránění před světlem. Měří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 495 nm proti současně připravenému kontrolnímu roztoku, kterým je směs 5,0 ml lihu 96% R a 3,0 ml trinitrofenolatu sodného RS.

účinné od 1. 2. 1998Obsah C₄₁H₆₄O₁₄ se vypočítá ze zjištěných absorbancí a koncentrací roztoků.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Venenum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. digitoxin,
2. účinné od 1. 2. 1998B. gitoxin.

účinné od 1. 2. 1998†† Dihydroergotamini mesilas

účinné od 1. 2. 1998Dihydroergotaminiummesilat

účinné od 1. 2. 1998Synonyma. Dihydroergotaminium mesylicum, mesylan dihydroergotaminia

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, mírně rozpustný v methanolu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B a C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. 5,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 281 nm a 291 nm, a prodlevu při 275 nm. Nad 320 nm je absorbance zanedbatelná. Specifická absorbance v maximu při 281 nm je 95 až 105, počítáno na vysušenou látku.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydroergotaminiummesilatu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, zbarvením a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. účinné od 1. 2. 1998D. K 0,1 g se přidá 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a třepe se asi 5 min. Zfiltruje se a přidá se 1 ml chloridu hornatého RS1; filtrát zůstává čirý. 0,1 g se smíchá s 0,4 g upráškovaného hydroxidu sodného R, zahřívá se do roztavení a potom ještě 1 min. Tavenina se po ochlazení vylouží 5 ml vody R, povaří se a výluh se zfiltruje. Filtrát se okyselí přidáním kyseliny chlorovodíkové RS1 a znovu zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,10 g se rozpustí ve směsi 0,1 ml roztoku kyseliny methansulfonové R (70 g/l) a 50 ml vody R; roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ nebo HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 4,4 až 5,4; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,10 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). -42° až -47°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití silikagelu G R. Porovnávací roztoky a zkoušené roztoky se připraví bezprostředně před nanášením v následujícím pořadí.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 20 mg dihydroergotaminiummesilatu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R ethylacetatu R a dichlormethanu R (1 + 6 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejvýše 1 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje za chránění před světlem v čerstvě připravené stejné vyvíjecí směsi po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a dostatečně se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS7 a suší se 2 min v proudu teplého vzduchu.

účinné od 1. 2. 1998Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 0,5000 g se suší 5 h při 100 °C až 105 °C a tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 199850,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 200,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 50,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg dihydroergotaminiummesilatu CRL. Ke 3,0 ml každého roztoku se pomalu a za opatrného míchání přidá 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6. Roztoky se nechají stát za chránění před světlem a přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku v maximu při 585 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je současně připravená směs 3,0 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l) a 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6.

účinné od 1. 2. 1998Obsah C₃₄H₄₁N₅O₈S se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Venenum.

účinné od 1. 2. 1998† Dihydroergotamini tartras

účinné od 1. 2. 1998Dihydroergotaminiumtartarat

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B a C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. 5,0 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 250 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 281 nm a 291 nm, a prodlevu při 275 nm. Nad 320 nm je absorbance zanedbatelná. Specifická absorbance v maximu při 281 nm je 95 až 115, počítáno na vysušenou látku.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety dihydroergotaminiumtartaratu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. účinné od 1. 2. 1998D. Asi 15 mg se suspenduje v 1 ml vody R. 0,1 ml suspenze vyhovuje zkoušce (b) na vínany (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v lihu R 85% (V/V) opatrným zahřátím ve vodní lázni při 40 °C a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok Ž₇ nebo HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,5; 50 mg se suspenduje v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 10 min se třepe a nechá se stát. Měří se čirá supernatantní tekutina.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). -52° až -57°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,250 g v pyridinu bezvodém R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R. Porovnávací roztoky a zkoušené roztoky se připraví bezprostředně před nanášením v následujícím pořadí.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 20 mg dihydroergotaminiumtartaratu CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 2,5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 2 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve směsi objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů methanolu R a chloroformu R (1 + 9) na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 5 µl každého roztoku a vyvíjí se za chránění před světlem směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a dichlormethanu R (1 + 6 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se suší nejvýše 1 min v proudu studeného vzduchu a vyvíjení se opakuje za chránění před světlem v čerstvě připravené stejné vyvíjecí směsi po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu studeného vzduchu a dostatečně se postříká dimethylaminobenzaldehydem RS7 a suší se 2 min v proudu teplého vzduchu.

účinné od 1. 2. 1998Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než hlavní skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; suší se 0,200 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 199850,0 mg se rozpustí v 10 ml methanolu R a zředí se roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 200,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem kyseliny vinné R (10 g/l) na 50,0 ml. Současně se stejným způsobem připraví porovnávací roztok za použití 50,0 mg dihydroergotaminiumtartaratu CRL. Ke 3,0 ml každého roztoku se pomalu a za opatrného míchání přidá 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6. Roztoky se nechají stát chráněny před světlem a přesně po 30 min se změří absorbance (2.2.25) každého roztoku v maximu při 585 nm proti kontrolnímu roztoku, kterým je současně připravená směs 3,0 ml roztoku kyseliny vinné R (10 g/l) a 6,0 ml dimethylaminobenzaldehydu RS6.

účinné od 1. 2. 1998Obsah C₇₀H₈₀N₁₀O₁₆ se vypočítá z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998† Dihydrostreptomycini sulfas

účinné od 1. 2. 1998Dihydrostreptomyciniumsulfat

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Výroba

účinné od 1. 2. 1998Výrobní postup je validován, aby se prokázalo, že pokud bude látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

účinné od 1. 2. 1998Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne 1 mg rozpuštěný v 0,5 ml vody na injekci R.

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v acetonu, v lihu 96% a v methanolu. Látka může být hygroskopická.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy o síle 0,75 mm připravené z následující směsi: 0,3 g karbomeru R se smíchá s 240 ml vody R a nechá se stát 1 h za mírného protřepávání; postupným přidáváním hydroxidu sodného zředěného RS za stálého protřepávání se upraví na pH 7 a přidá se 30 g silikagelu H R. Deska s vrstvou se 1 h zahřívá při 110 °C, nechá se vychladnout a ihned se použije.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 10 mg dihydrostreptomyciniumsulfatu CRL, 10 mg kanamyciniummonosulfatu CRL a 10 mg neomyciniumsulfatu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se roztokem dihydrogenfosforečnanu draselného R (70 g/l) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se směsí stejných objemů roztoku dihydroxynaftalenu R (2 g/l) v lihu 96% R a roztoku kyseliny sírové R (460 g/l). Zahřívá se 5 min až 10 min na 150 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá svou polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou patrny tři zřetelně oddělené skvrny.

1. účinné od 1. 2. 1998B. 0,1 g se rozpustí ve 2 ml vody R, přidá se 1 ml alfa-naftolu RS a 2 ml směsi stejných objemových dílů chlornanu sodného RS a vody R; vzniká červené zbarvení.
2. účinné od 1. 2. 1998C. 10 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. Zahřívá se 2 min na vodní lázni. Přidají se 2 ml roztoku alfa-naftolu R (5 g/l) v roztoku hydroxidu sodného 1 mol/l R a zahřívá se 1 min na vodní lázni; vznikne fialově-růžové zabarvení.
3. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce na sírany (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S není zbarven intenzivněji než stupeň 5 ve stupnici porovnávacích roztoků nejvhodnější barvy (Metoda II, 2.2.2). Nechá se 24 h stát chráněn před světlem, při teplotě asi 20 °C. Roztok S neopalizuje více než porovnávací suspenze II (2.2.1).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0; měří se roztok S.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). -83° až -91 °, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,200 g ve vodě R a zředěním vodou R na 10,0 ml

účinné od 1. 2. 1998Methanol. Nejvýše 0,2 %. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 8,0 mg methanolu R se zředí vodou R na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- kolony délky 1,5 m až 2,0 m a vnitřního průměru 2 mm až 4 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R (150 μm až 180 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při konstantní průtokové rychlosti 30 ml/min až 40 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- plamenoionizačního detektoru.

účinné od 1. 2. 1998Kolona se udržuje při konstantní teplotě mezi 120 °C až 140 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je nejméně o 50 °C vyšší než teplota kolony. Plocha píku odpovídajícího methanolu na chromatogramu zkoušeného roztoku není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.

účinné od 1. 2. 1998Streptomycin. Nejvýše 1 %; 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5,0 ml. Přidá se 5,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zahřívá přesně 10 min na vodní lázni. Roztok se chladí přesně 5 min v ledu, přidají se 3 ml roztoku síranu železito-amonného R (15 g/l) v kyselině sírové 0,25 mol/l RS, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se (zkoušený roztok). Současně a stejným způsobem se připraví porovnávací roztok s 10 mg streptomycinimsulfatu CRL v 50 ml vody R. S 5,0 ml tohoto roztoku se dále postupuje jako při přípravě zkoušeného roztoku. Přesně za 20 min po přidání roztoku síranu železito-amonného se měří absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 525 nm ve 2cm vrstvě proti kontrolnímu roztoku připravenému stejným způsobem bez přidání zkoušené látky. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (1%).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μl/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se 4 h se suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřekračujícím 0,1 kPa.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Sírany. 18,0 % až 21,5 %, počítáno na vysušenou látku. 0,250 g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26% R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg červeni ftaleinové R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS; když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialově modré zbarvení nezmizí.

účinné od 1. 2. 19981 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranů (SO₄).

účinné od 1. 2. 1998Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

účinné od 1. 2. 1998Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,50 m.j. endotoxinu v miligramu.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení účinnosti

účinné od 1. 2. 1998Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Označování

účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede, zda látka:

1. účinné od 1. 2. 1998- obsahuje stabilizátor, jeho název a množství,
2. účinné od 1. 2. 1998- je sterilní,
3. účinné od 1. 2. 1998- je prostá bakteriálních endotoxinů.

účinné od 1. 2. 1998§ Dikalii clorazepas

účinné od 1. 2. 1998Didraselná sůl klorazepatu

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo slabě žlutý krystalický prášek. Je snadno nebo velmi snadno rozpustná ve vodě, velmi těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v dichlormethanu. Roztoky ve vodě a v lihu 96% jsou nestabilní a připravují se v čas potřeby.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B a E.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. 10,0 mg se rozpustí v roztoku uhličitanu draselného R (0,3 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) roztoku A při 280 nm až 350 nm; roztok vykazuje široké absorpční maximum při asi 315 nm. Hodnota specifické absorbance v maximu je 49 až 56. 10,0 ml roztoku A se zředí roztokem uhličitanu draselného R (0,3 g/l) na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance roztoku B při 220 nm až 280 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Hodnota specifické absorbance v maximu je 800 až 870.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety didraselné soli klorazepatu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Asi 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm; roztok vykazuje žlutou fluorescenci.
4. účinné od 1. 2. 1998D. 0,5 g se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 0,1 ml modři thymolové RS; roztok se zbarví fialově modře.
5. účinné od 1. 2. 1998E. 1,0 g se umístí do kelímku, přidají se 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a zahřívá se nejprve na vodní lázni, pak se žíhá, dokud všechny černé částečky nezmizí. Po ochlazení se zbytek rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml; roztok vyhovuje zkoušce (b) na draslík (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 1,0 g se rychle za míchání rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. Tento roztok hodnocený bezprostředně po přípravě je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Zkouška se provádí za ochrany před světlem a roztoky se připravují těsně před použitím.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v roztoku uhličitanu draselného R (40 g/l) a zředí se jím na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 10 mg aminochlorbenzofenonu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 25 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 10 mg nordazepamu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 25 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí roztokem uhličitanu draselného R (40 g/l) na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a chloroformu R (15 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nordazepamu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající nordazepamu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem dusitanu sodného R (10 g/l) v kyselině chlorovodíkové zředěné RS, usuší se v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem naftyl-ethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) v lihu 96% R. Skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídající aminochlorbenzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,2 %; 1,000 g se 4 h suší ve vakuu při 60 °C.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,130 g se rozpustí v 10 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 30 ml dichlormethanu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) dvou inflexních bodů. Poměr objemu kyseliny chloristé spotřebované do druhého inflexního bodu k objemu kyseliny chloristé spotřebované do prvního inflexního bodu je 1,48 až 1,52. K výpočtu obsahu se použije spotřeba kyseliny chloristé zjištěná ve druhém inflexním bodu.

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 13,63 mg C₁₆H₁₁ClK₂N₂O₄.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Psychotropní látka.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

účinné od 1. 2. 1998

1. účinné od 1. 2. 1998A. 2-amino-5-chlorbenzofenon,

účinné od 1. 2. 1998

1. účinné od 1. 2. 1998B. nordazepam.

účinné od 1. 2. 1998† Diltiazemi hydrochloridum

účinné od 1. 2. 1998Diltiazemiumchlorid

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, v methanolu a v dichlormethanu, těžce rozpustný v ethanolu.

účinné od 1. 2. 1998Taje při asi 213 °C, za rozkladu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a D.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety diltiazemiumchloridu CRL.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,10 g diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové R, vody R, dichlormethanu R a ethanolu R (1 + 3 + 10 + 12) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. účinné od 1. 2. 1998C. 50 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml Reineckovy soli RS; vznikne růžová sraženina.
2. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 1,00 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 20,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3) 4,3 až 5,3; měří se roztok připravený zředěním 2,0 ml roztoku S vodou prostou oxidu uhličitého R na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost (2.2.7). +115° až +120°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený zředěním 5,0 ml roztoku S vodou R na 25,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 50,0 mg diltiazemiumchloridu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 200,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 3 mg diltiazemu nečistoty A CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1,2 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 0,3 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- nerezové ocelové kolony délky 0,10 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (3 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů ethanolu R, acetonitrilu R a roztoku obsahujícího v 1 litru 6,8 g dihydrogenfosforečnanu draselného R a 0,1 ml N,N-dimethyloktylaminu R (5 + 25 + 70), jejíž pH bylo upraveno na 4,5 pomocí kyseliny fosforečné zředěné RS, s průtokovou rychlostí 1,5 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- spektrofotometrického detektoru, 240 nm,
4. účinné od 1. 2. 1998- injektorové smyčky.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se odděleně po 20 μl každého roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nebyla menší než 10 % celé stupnice zapisovače. Chromatogram se zaznamenává po dobu odpovídající 5násobku retenčního času hlavního píku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) rozlišení mezi píky diltiazemu nečistoty A a diltiazemu je nejméně 4,0 a symetrie píků není větší než 2,0. Jestliže je třeba, upraví se koncentrace N,N-dimethyloktylaminu v mobilní fázi. Na chromatogramu zkoušeného roztoku součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,3 %). K píkům s plochou menší, než je 0,025násobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c), se nepřihlíží.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20,0 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Ph/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,400 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny mravenčí bezvodé R a 60 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 45,1 mg C₂₂H₂₇ClN₂O₄S.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. (2R,3S)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-methoxy-fenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzo-thiazepin-4(5H)-on,
2. účinné od 1. 2. 1998B. (2S,3S)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothiazepin-4(5H)-on,
3. účinné od 1. 2. 1998C. (2S,3S)-3-acetyloxy-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-2-(4-hydroxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on,
4. účinné od 1. 2. 1998D. (2S,3S)-3-acetyloxy-2-(4-methoxyfenyl)-5-[2-(methylamino)-ethyl]-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on,
5. účinné od 1. 2. 1998E. (2S,3S)-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothiazepin-4(5H)-on,
6. účinné od 1. 2. 1998F. (2S,3S)-5-[2-(dimethylamino)ethyl]-3-hydroxy-2-(4-methoxyfenyl)-2,3-dihydro-1,5-benzothia-zepin-4(5H)-on.

účinné od 1. 2. 1998† Dimenhydrinatum

účinné od 1. 2. 1998Dimenhydrinat

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: C.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, B a D, viz Obecné zásady (1.2).