Český lékopis 1997

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A, B a D.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2.).

1. účinné od 1. 2. 1998A. 0,5 g se rozpustí ve směsi 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 4 ml teplého acetonu R, ochladí se ve vodě s ledem a třením tyčinkou o stěny zkumavky se iniciuje krystalizace. Tvoří se bílá sraženina, která se odfiltruje odsátím za pomocí vakua, promyje se acetonem R a vysuší se prosáváním vzduchu. Roztok sraženiny (10 g/l) je pravotočivý.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Penicilamindisulfid, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní pík na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a přibližně i velikostí hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. účinné od 1. 2. 1998C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve 4 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 10 mg penicilaminu CRL se rozpustí ve 4 ml vody R.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a 1-butanolu R (18 + 18 + 72) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C a na 5 min až 10 min se vystaví působení par jodu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. účinné od 1. 2. 1998D. 40 mg se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny fosfowolframové RS a nechá se 5 min stát; vzniká modré zbarvení.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 5,5; měří se 1 ml roztoku S zředěného vodou prostou oxidu uhličitého R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Specifická optická otáčivost. -61,0° až65,0°, počítáno na vysušenou látku. Měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v hydroxidu sodném 1 mol/l RS a zředěným stejným rozpouštědlem na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Penicilamindisulfid. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 40 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 40 mg penicilaminu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 20 mg penicilamindisulfidu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí sejí na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- nerezové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 5 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- mobilní fáze, kterou je roztok kyseliny methansulfonové R (2 g/l) a edetanu disodného R (0,1 g/l), s průtokovou rychlostí 2,0 ml/min,
3. účinné od 1. 2. 1998- spektrofotometrického detektoru, 220 nm.

účinné od 1. 2. 1998Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha píku odpovídajícího penicilamindi sulfidu větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

účinné od 1. 2. 1998Látky absorbující v ultrafialovém světle. 0,100 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. Absorbance (2.2.25) tohoto roztoku měřená při 268 nm není větší než 0,07 (asi 0,5 % kyseliny penilové).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Rtuť. Nejvýše 10 μg Hg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. K 1,00 g se přidá 10 ml vody R a 0,15 ml kyseliny chloristé R a krouživým pohybem se zcela rozpustí. Přidá se 1,0 ml roztoku pyrrolidinyldithiokarbaminanu amonného R (10 g/l), který byl těsně před použitím třikrát promyt vždy stejným objemem isobutylmethylketonu R. Promíchá se a přidají se 2,0 ml isobutylmethylketonu R a 1 min se třepe. Pak se směs zředí vodou A na 25,0 ml a vrstvy se nechají oddělit. Použije se isobutylmethylketonová vrstva.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Rozpustí se množství oxidu rtuťnatého A odpovídající 0,108 g HgO v co nejmenším objemu kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou A na 1000,0 ml (100 μg Hg/ml). Připraví se porovnávací roztoky stejným způsobem jako zkoušený roztok, avšak namísto zkoušené látky se použijí vhodné objemy roztoku obsahujícího 100 μg Hg/ml.

účinné od 1. 2. 1998Změří se absorbance při 254 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Přístroj se nastaví na nulu za použití isobutylmethylketonová vrstvy získané postupem popsaným při přípravě zkoušeného roztoku bez zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Penicilin. Všechny postupy se provádějí v atmosféře prosté penicilinu a se zařízením používaným pouze pro tuto zkoušku. Zařízení se sterilizuje 3 h při 180 °C a tlumivé roztoky se sterilizují před použitím 20 min při 121 °C.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 1,000 g se rozpustí v 8 ml tlumivého roztoku o pH 2,5, přidá se 8 ml etheru A a 1 min se intenzivně třepe. Extrakce se opakuje a etherové vrstvy se spojí. Pak se přidá 8 ml tlumivého roztoku o pH 2,5, 1 min se protřepává, nechá se ustát a kvantitativně se oddělí horní vrstva, přičemž se zcela oddělí vodná fáze (penicilin je nestálý při pH 2,5; operace se provádějí při tomto pH během 6 min až 7 min). Přidá se 8 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,0 (2), třepe se 5 min, nechá se ustát, oddělí se vodná vrstva a ověří se, že hodnota pH je 6,0.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). Ke 2 ml zkoušeného roztoku (a) se přidá 20 μl penicilinasy RS a inkubuje se 1 h při 37 °C.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 5 mg benzylpenicilinu sodné soli A se rozpustí v 500 ml tlumivého roztoku fosforečnanového o pH 6,0 (2). 0,25 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem o pH 2,5 na 200,0 ml a provede se extrakce za použití 8 ml tohoto roztoku, jak je popsáno pro zkoušený roztok (a).

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). Ke 2 ml porovnávacího roztoku (a) se přidá 20 μl penicilinasy RS a inkubuje se 1 h při 37 °C.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). Připraví se kontrolní roztok způsobem popsaným pro zkoušený roztok (a) bez zkoušené látky (slepá zkouška).

účinné od 1. 2. 1998Připraví se vhodná živná půda, např. taková, jaká je popsána níže, a naočkuje se při vhodné teplotě kulturou mikroba Micrococcus flavus (ATCC 9341). Výsledná koncentrace by měla být 5.104 mikroorganismů v mililitru nebo jiné množství, je-li to třeba, aby byla získána požadovaná citlivost a tvorba jasně definovaných inhibičních zón vhodného průměru. Naočkovaná půda se ihned naleje do pěti Petriho misek o průměru 10 cm, aby vznikly vrstvy tloušťky 2 mm až 5 mm. Půda může být též složena ze dvou vrstev, přičemž je naočkovaná pouze horní vrstva. Misky se uchovávají tak, aby před použitím se neprojevil žádný růst nebo úhyn mikroorganismů a aby povrch živné půdy byl v době použití suchý. Do každé misky se dá pět nerezových dutých válečků o průměru 6 mm na povrchu agaru rovnoměrně rozmístěných v kruhu s poloměrem asi 25 mm a soustředně s miskou. Na každou misku se dá do oddělených válečků 0,15 ml zkoušených roztoků (a) a (b) a porovnávacích roztoků (a), (b) a (c). Misky se udržují alespoň 24 h při 30 °C. Pak se změří průměry inhibičních zón s přesností alespoň 0,1 mm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok (a) vykazuje čistou inhibiční zónu a nedávají-li porovnávací roztoky (b) a (c) žádné inhibiční zóny. Pokud zkoušený roztok (a) vykazuje inhibiční zónu, je způsobena penicilinem tehdy, jestliže zkoušený roztok (b) nevykazuje inhibiční zónu. Je-li tomu tak, průměrná velikost inhibičních zón, která je nalezena u zkoušeného roztoku (a) pro pět Petriho misek, je menší než průměrná velikost inhibičních zón, které vykazuje porovnávací roztok (a) (0,1 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Živná půda (pH 6,0)

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným R při 60 °C a při tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,1000 g se rozpustí v 30 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,92 mg C₅H₁₁NO₂S.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

účinné od 1. 2. 1998

1. účinné od 1. 2. 1998A. kyselina 3,3՛-(disulfandiyl)bis[(2S)-2-amino-3-methylmáselná] (penicilamindisulfid),

účinné od 1. 2. 1998

1. účinné od 1. 2. 1998B. penicilin.

účinné od 1. 2. 1998† Pentamidini diisetionas

účinné od 1. 2. 1998Pentamidiniumdiisetionat

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý prášek nebo bezbarvé krystaly, hygroskopický. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v dichlormethanu.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: B, C a F.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. 20,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí na 100,0 ml lihem 96% R Měří se absorbance (2.2.25) roztoku v rozmezí 230 nm až 340 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 265 nm. Specifická absorbance v maximuje 520 až 560, počítáno na vysušenou látku.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pentamidiniumdiisetionatu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. 40 mg se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se po kapkách za třepání 1 ml roztoku chloridu sodného R (10 g/l) a nechá se stát 5 min; směs zůstane čirá.
4. účinné od 1. 2. 1998D. 0,5 g se rozpustí zahřátím asi na 80 °C v 5 ml vody R přidá se 10 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS, ochladí se v ledové vodě a zfiltruje se. K 2 ml tohoto roztoku se přidá 0,2 ml kyseliny dusičné R a potom 0,2 ml roztoku hexanitratoceričitanu amonného R (400 g/l) v kyselině dusičné zředěné RS; vzniká oranžovočervené zbarvení. Kontrolní roztok připravený současně stejným způsobem se zbarví žlutě.
5. účinné od 1. 2. 1998E. Asi 30 mg zkoušené látky a 30 mg ninhydrinu R se rozpustí v 5 ml vody R a přidá se 1 ml roztoku tetraboritanu sodného R (20 g/l) ve vodě R; pomalu vzniká objemná bílá sraženina.
6. účinné od 1. 2. 1998F. 0,150 g se zpracuje metodou spalování organických látek (2.5.10). K absorpci produktů spalování se použije 10 ml peroxidu vodíku zředěného RS. Roztok vyhovuje zkoušce (a) na sírany (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 20 ml. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než nejpodobnější porovnávací barevný roztok intenzity 6 (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,5; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,5 g zkoušené látky ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 2,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). K 0,5 g v kuželové baňce se přidá 50 ml vody R a skleněné kuličky a vaří se 30 min. Ochladí se a zředí se vodou R na 25 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20 ml.

účinné od 1. 2. 1998Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. účinné od 1. 2. 1998- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. účinné od 1. 2. 1998- mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs objemových dílů methanolu R a roztoku octanu amonného R (30 g/l), jehož hodnota pH byla upravena na 7,5 přídavkem triethylaminu R, (65 + 35),
3. účinné od 1. 2. 1998- spektrofotometrického detektoru, 265 nm.

účinné od 1. 2. 1998Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaném chromatogramu jsou dva hlavní píky a rozlišení mezi těmito píky je nejméně 2,0. Nastříkne se odděleně 10 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 3,5násobku retenčního času hlavního píku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,4 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,lnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 4,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,250 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R, přidá se 0,25 ml modře thymolové RS a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS v atmosféře dusíku R do změny zbarvení indikátoru na modré. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 29,63 mg C₂₃H₃₆N₄O₁₀S₂.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

účinné od 1. 2. 1998

1. účinné od 1. 2. 1998A. 4-{[5-(4-amidinofenoxy)pentyl]oxy}benzenkarboxamidu-2-hydroxyethansulfonat.

účinné od 1. 2. 1998§ Pentobarbitalum

účinné od 1. 2. 1998Pentobarbital

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v ethanolu a v etheru. S alkalickými hydroxidy, uhličitany a s amoniakem tvoří ve vodě rozpustné sloučeniny.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. Stanoví se teplota tání zkoušené látky (2.2.14). Pak se smíchají stejné díly zkoušené látky a pentobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 133 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,1 g pentobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μ každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. účinné od 1. 2. 1998C. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg vanilinu R a 2 ml kyseliny sírové R. Směs se 2 min zahřívá na vodní lázni; vzniká červenohnědé zbarvení. Po ochlazení se opatrně přidá 5 ml ethanolu R; zbarvení roztoku se změní na fialové a potom na modré.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 4 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 6 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

účinné od 1. 2. 1998Kysele reagující látky. K 1,0 g se přidá 50 ml vody R, směs se 2 min vaří a po ochlazení se zfiltruje. K 10 ml filtrátu se přidá 0,15 ml červeně methylové RS; roztok je oranžově žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na čistě žluté se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 20 každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm a potom se postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku v ultrafialovém světle při 254 nm a po postřiku detekčním činidlem, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Izomer. 0,3 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím, v 5 ml roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (50 g/l). Přidá se roztok nitrobenzylchloridu R (0,3 g) v 10 ml lihu 96% R a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Ochladí se na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna nádoby skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Zfiltruje se, sraženina se promyje pětkrát 5 ml vody R. V malé baňce se sraženina rozpustí zahříváním pod zpětným chladičem ve 25 ml lihu 96% R na čirý roztok (asi 10 min). Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna baňky skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Vyloučená sraženina se zfiltruje, promyje dvakrát 5 ml vody R a suší se 30 min při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 136 °C až 148 °C.

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,100 g se rozpustí v 5 ml pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS a 10 ml dusičnanu stříbrného v pyridinu RS. Titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 11,31 mg C₁₁H₁₈N₂O₃.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Psychotropní látka.

účinné od 1. 2. 1998§ Pentobarbitalum natricum

účinné od 1. 2. 1998Sodná sůl pentobarbitalu

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Pentobarbitalum solubile

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý krystalický hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, prakticky nerozpustná v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

1. účinné od 1. 2. 1998A. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R a přidá se 5 ml kyseliny octové zředěné RS. Vznikne bílá krystalická sraženina, která se odfiltruje, promyje se vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C. Stanoví se teplota tání (2.2.14) sraženiny. Smíchají se stejné díly získané sraženiny a pentobarbitalu CRL a stanoví se teplota tání této směsi. Stanovené teploty tání, které jsou asi 131 °C, se od sebe liší nejvýše o 2 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 25 mg sraženiny získané ve zkoušce totožnosti A se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 25 mg pentobarbitalu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25 ml.

   účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 18 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. účinné od 1. 2. 1998C. K asi 10 mg se přidá asi 10 mg vanilinu R a 2 ml kyseliny sírové R Směs se 2 min zahřívá na vodní lázni; vzniká červenohnědé zbarvení. Po ochlazení se opatrně přidá 5 ml ethanolu R- zbarvení roztoku se změní na fialové a potom na modré.
2. účinné od 1. 2. 1998D. 1 g se spálí. Zbytek vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 9,6 až 11,0; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředěním stejným rozpouštědlem na 10,0 ml. Roztok se měří ihned po přípravě.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí lihem 96% R na 100 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se spodní vrstvou směsi objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R a chloroformu R (5 + 15 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se ihned pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Potom se vrstva postříká zkoumadlem difenylkarbazon-rtuťnatým R Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká čerstvě připraveným hydroxidem draselným v lihu RS zředěným lihem 96% prostým aldehydů R (1 : 5), 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a ihned se hodnotí v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

účinné od 1. 2. 1998Volný pentobarbital. Nejvýše 3,5 %. 2,00 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v 75 ml dimethylformamidu R. Přidá se 0,25 ml roztoku modře thymolové R (10 g/l) v dimethylformamidu R a titruje se methoxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny olivově zeleného zbarvení na modré. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml methoxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 22,63 mg pentobarbitalu.

účinné od 1. 2. 1998Izomer. 0,3 g se rozpustí v 5 ml roztoku uhličitanu sodného bezvodého R (50 g/l). Přidá se roztok nitrobenzylchloridu R (0,3 g) v 10 ml lihu 96% R a zahřívá se 30 min pod zpětným chladičem. Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna nádoby skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Roztok se zfiltruje, sraženina se promyje pětkrát 5 ml vody R. V malé baňce se sraženina rozpustí zahříváním pod zpětným chladičem ve 25 ml lihu 96% R na čirý roztok (asi 10 min). Roztok se ochladí na 25 °C, je-li třeba, tře se stěna baňky skleněnou tyčinkou k vyvolání krystalizace. Vyloučená sraženina se zfiltruje, promyje dvakrát 5 ml vody R a suší se 30 min při 100 °C až 105 °C. Sraženina taje (2.2.14) při 136 °C až 148 °C.

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml. K 7,5 ml tohoto roztoku se přidá 2,5 ml kyseliny octové zředěné RS a 2,5 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a zfiltruje se. Filtrát se zředí vodou R na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Při přípravě porovnávacího roztoku se nahradí tlumivý roztok vodou R. K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,200 g se rozpustí v 15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (127,5 g/l) v pyridinu R, přidá se 0,5 ml thymolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným v ethanolu 0,1 mol/l VS do jasně modrého zbarvení. Provede se slepá zkouška.

účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného v ethanolu 0,1 mol/l VS odpovídá 24,83 mg C₁₁H₁₇N₂NaO₃.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech.

účinné od 1. 2. 1998Psychotropní látka.

účinné od 1. 2. 1998† Pentoxifyllinum

účinné od 1. 2. 1998Pentoxifylin

účinné od 1. 2. 1998

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 1998Základní sestava zkoušek: A a B.

účinné od 1. 2. 1998Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. účinné od 1. 2. 1998A. Teplota tání (2.2.14). 103 °C až 107 °C.
2. účinné od 1. 2. 1998B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety pentoxifylinu CRL.
3. účinné od 1. 2. 1998C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) polohou a velikostí odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. účinné od 1. 2. 1998D. Vyhovuje zkoušce na xanthiny (2.3.1).

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se jí na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II.

účinné od 1. 2. 1998Kysele reagující látky. K 8 ml roztoku S se přidá 12 ml vody R a 0,05 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení indikátoru na modré se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

účinné od 1. 2. 1998Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (a). 20 mg pentoxifýlinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí methanolem R na 50 ml.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok (c). 20 mg pentoxifýlinu CRL a 20 mg theofylinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se odděleně nanese po 20 μl 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a ethylacetatu R (15 + 85) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

účinné od 1. 2. 1998Chloridy (2.4.4). 20 ml roztoku S se protřepe v dělicí nálevce dvakrát s 20 ml isobutanolu R. 10 ml vodné vrstvy se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 (μg/g).

účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g)K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 700 Pa.

účinné od 1. 2. 1998Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

účinné od 1. 2. 1998Stanovení obsahu

účinné od 1. 2. 19980,200 g se rozpustí v 5 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 20 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 27,83 mg C₁₃H₁₈N₄O₃.

účinné od 1. 2. 1998Uchovávání

účinné od 1. 2. 1998V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

účinné od 1. 2. 1998Separandum.

účinné od 1. 2. 1998Nečistoty

1. účinné od 1. 2. 1998A. theobromin.

účinné od 1. 2. 1998Pepsini pulvis

účinné od 1. 2. 1998Pepsin práškový

účinné od 1. 2. 1998Synonymum. Pepsinum

účinné od 1. 2. 1998Vlastnosti

účinné od 1. 2. 1998Bílý nebo slabě žlutý krystalický nebo amorfní hygroskopický prášek. Je dobře rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru. Vodný roztok může slabě opalizovat a mít slabě kyselou reakci.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky totožnosti

účinné od 1. 2. 199830 mg modře fibrinové R se suspenduje ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2. 1 ml této suspenze se umístí na filtrační papír, který se pak promývá kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS2 do získání bezbarvého filtrátu. Ve filtračním papim se udělá otvor a modř fibrinová R se vymývá 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 do kuželové baňky. Před použitím se protřepe. Množství zkoušené látky odpovídající nejméně 20 Ph.Eur.j. se rozpustí ve 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2 a hodnota pH se upraví na 1,6 ± 0,1. 1 ml tohoto roztoku se přenese do zkumavky obsahující 4 ml suspenze modře fibrinové R, promíchá se, umístí se za opatrného protřepávání do vodní lázně při 25 °C. Současně se stejným způsobem provede slepá zkouška za použití 1 ml vody R. Po 15min zahřívání je kontrolní roztok získaný při slepé zkoušce bezbarvý a roztok se zkoušenou látkou je modrý.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušky na čistotu

účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 0,500 g se suší 4 h nad oxidem fosforečným R při 60 °C a tlaku nepřevyšujícím 670 Pa.

účinné od 1. 2. 1998Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10⁴živých mikroorganismů v gramu, stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

účinné od 1. 2. 1998Stanovení účinnosti

účinné od 1. 2. 1998Stanoví se porovnáním množství peptidů nevysrážených kyselinou trichloroctovou RS a stanovených zkoumadlem fosfomolybdenan-wolframovým R, uvolněných za 1 min z roztoku substrátu hemoglobinu RS s množstvím peptidů uvolněných pepsinem práškovým BRP ze stejného substrátu a za stejných podmínek.

účinné od 1. 2. 1998Během přípravy zkoušeného a porovnávacího roztoku je třeba se vyvarovat jejich třepání a zpěnění.

účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Těsně před použitím se připraví roztok zkoušené látky v kyselině chlorovodíkové zředěné RS2 s předpokládanou účinností 0,5 Ph.Eur.j. v mililitru, je-li třeba, upraví se hodnota pH na 1,6 ± 0,1 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se na příslušný objem.

účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. Méně než 15 min před použitím se připraví roztok pepsinu práškového BRP obsahující 0,5 Ph.Eur.j. v 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS2, je-li třeba, upraví se hodnota pH na 1,6 ± 0,1 kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l RS a zředí se na příslušný objem.

účinné od 1. 2. 1998Kyselina trichloroctová RS a hemoglobin RS se temperují ve vodní lázni při (25 ±0,1) °C. Do stojanu se připraví tři zkumavky pro porovnávací roztok označené S₁, S₂, S₃a tři zkumavky pro slepou zkoušku (kontrolní roztoky) označené B_S1, B_S2, B_S3, ve kterých je tyčinka na míchání. Do dalšího stojanu se umístí tři zkumavky pro zkoušený roztok označené T₁, T₂, T₃a tři zkumavky pro slepou zkoušku (kontrolní roztoky) označené B_T1, B_T2, B_T3. Oba stojany se dají do vodní lázně při (25 ± 0,1) °C.

účinné od 1. 2. 1998Do zkumavek S₁, S₂, S₃ a B_S1, B_S2, B_S3 se přidá 1,0 ml porovnávacího roztoku a do zkumavek T₁, T₂, T₃ a B_T1, B_T2, B_T3 se přidá 1,0 ml zkoušeného roztoku. Nechá se temperovat při (25 ±0,1) °C.

účinné od 1. 2. 1998Do zkumavek B_S1, B_S2, B_S3 a B_T1, BT₂, B_T3 se přidá 10,0 ml kyseliny trichloroctové RS.

účinné od 1. 2. 1998V čase 0 se přidá postupně 5,0 ml hemoglobinu RS v 30s intervalech do zkumavek S₁, S₂, S₃, a T₁, T₂, T₃. Roztoky se mírně promíchají.

účinné od 1. 2. 1998Pak se přidá 5,0 ml hemoglobinu RS do zkumavek B_S1, B_S2, B_S3 a B_T1, B_T2, B_T3a mírně se promíchá. Přesně 10 min po přidání hemoglobinu RS a v intervalech 30 s se reakce zastaví přidáním 10,0 ml kyseliny trichloroctové RS do zkumavek S₁, S₂, S₃ a T₁, T₂, T₃ (použije se pevná dělená pipeta nebo automatická pipeta s odvzdušněním) a promíchá se.

účinné od 1. 2. 1998Obsah každé zkumavky (zkoušené roztoky, porovnávací roztoky i kontrolní roztoky) se přefiltruje dvakrát přes vhodný filtrační papír, který byl předem promyt roztokem kyseliny trichloroctové R (50 g/l), pak vodou R a vysušen. Prvních 5 ml filtrátu se odstraní. 3,0 ml každého filtrátu se převede odděleně do zkumavek s 20 ml vody R a promíchá se.