Český lékopis 1997

1. B. Teplota tání (2.2.14). 174 °C až 177 °C.
2. C. 50 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maxima při 291 nm a 310 nm. Poměr absorbance v maximu při 310 nm k absorbanci v maximu při 291 nmje 1,2 až 1,3.
3. D. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem noskapinu CRL.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok hodnocený ihned po přípravě je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +42° až +48°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,500 g v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 ml každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, lihu 96% R, acetonu R a toluenu R (1 + 3 + 20 + 20) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a postříká se jodobismutitanem draselným zředěným RS. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí mírným zahřátím ve 40 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 41,34 mg C₂₂H₂₃NO₇.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Nystatinum

Nystatin

Výroba

Výrobní postup se validuje, aby se prokázalo, že bude-li látka zkoušena, vyhoví následující zkoušce:

Neškodnost (2.6.9). Každé myši se vstříkne intraperitoneálně množství odpovídající nejméně 600 m.j. suspendované v 0,5 ml roztoku arabské klovatiny R (5 g/l).

Vlastnosti

Žlutý až slabě nahnědlý hygroskopický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu, těžce rozpustný v methanolu, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku připraveného ve zkoušce Absorbance při 220 nm až 350 nm. Tento roztok vykazuje čtyři absorpční maxima, při 230 nm, 291 nm, 305 nm a 319 nm, a prodlevu při 280 nm. Poměry absorbanci v maximu při 291 nm a v maximu při 319 nm k absorbanci v maximu při 305 nm jsou 0,61 až 0,73 a 0,83 až 0,96. Poměr absorbance v maximu při 230 nm k absorbanci v prodlevě při 280 nm je 0,83 až 1,25.
2. B. K asi 2 mg se přidá 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové R; vzniká hnědé zbarvení.
3. C. K asi 2 mg se přidá 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká hnědé zbarvení, které stáním přechází na fialové.

Zkoušky na čistotu

Absorbance (2.2.25). 0,10 g se rozpustí ve směsi 5,0 ml kyseliny octové ledové R a 50 ml methanolu R a zředí se methanolem R na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml. Do 30 min od přípravy roztoku je absorbance tohoto roztoku v maximu při 305 nm nejméně 0,60.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší 3 h při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 3,5 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení účinnosti

Při zkoušce se roztoky chrání před světlem.

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2). Zkoušená látka a nystatin CRL se rozpustí v dimethylformamidu R a ředí se směsí objemových dílů dimethylformamidu R a tlumivého roztoku o pH 6,0 (5 + 95).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě 2 °C až 8 °C.

Separandum.

Octyldodecanolum

Oktyldodekanol

Vlastnosti

Čirá bezbarvá až nažloutlá olejovitá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mísitelný s lihem 96 %.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Index lomu, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Zkouška Hydroxylové číslo, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 20 ml.

   Porovnávací roztok. 0,2 g oktyldodekanolu CRL se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se asi 7 ml směsi objemových dílů roztoku vanilinu R (25 g/l) v lihu 96% a kyseliny sírové R (1 + 4) a 5 min až 10 min se zahřívá při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se pečlivě míchá 1 min se směsí 0,1 ml modři bromthymolově RS1, 2 ml heptanu R a 10 ml vody R. Je-li vodná vrstva modrá, spotřebuje se na změnu zbarvení roztoku na žluté nejvýše 0,15 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS. Je-li vodná vrstva žlutá, přidá se 0,45 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l a silně se třepe. Nechá se stát do úplného rozdělení vrstev; vodná vrstva je modrá.

Relativní hustota (2.2.5). 0,830 až 0,850.

Index lomu (2.2.6). 1,454 až 1,456.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 175 až 190.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 8,0.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 5, stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/mT)

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %, stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanovení se provede plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární kolony z křemenného skla délky 20 m a vnitřního průměru 0,3 mm pokryté filmem (0,25 μm) poly(difenyl)(dimethyl)siloxanuR nebo poly(difenyl)(dimethyl)(divinyl)siloxanu R,
2. - vodíku pro chromatografií R nebo helia pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1,1 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 280 °C, teplota nástřikového prostoru na 290 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastříknou se 2 μl zkoušeného roztoku.

Obsah C₂₀H₄₂O v procentech se vypočítá z plochy píku na chromatogramu zkoušeného roztoku metodou vnitřní normalizace.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Oleomacrogolum

Oleomakrogol

Synonymum. Macrogoli aetherum oleicum

Vlastnosti

Oleomakrogol s 2 až 5 oxyethylenovými jednotkami v molekule je žlutá kapalina, prakticky nerozpustná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v petroletheru.

Oleomakrogol s 10 až 20 oxyethylenovými jednotkami v molekule je žlutavě bílá voskovitá hmota, dobře rozpustná nebo dispergovatelná ve vodě, dobře rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v petroletheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Číslo hydroxylové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Číslo jodové, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 0,20 g se rozpustí v methanolu R zředí se jím na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 40 mg oleylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml. 2 ml tohoto roztoku se zředí methanolem R na 10 ml.

   Vrstva se impregnuje vyvíjením v chromatografícké komoře obsahující dostatečné množství roztoku kyseliny šťavelové R (30 g/l) v lihu 96% R Vrstva se nechá usušit na vzduchu, odděleně se nanese po 5 μl zkoušeného a porovnávacího roztoku a vyvíjí se dvakrát ethylacetatem R po dráze 15 cm. Po každém vyvíjení se vrstva usuší a potom se postříká zkoumadlem vanilin--kyselina sírová připraveným následujícím způsobem: 0,50 g vanilinu R se rozpustí v 50,0 ml lihu 96% R a zředí se kyselinou sírovou R na 100,0 ml. Pak se vrstva usuší na vzduchu, zahřívá se 10 min při asi 130 °C a nechá se vychladnout na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn, z nichž jedna odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RS1 a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l); vznikne sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 5,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Číslo jodové (2.5.4). Vyhovuje hodnotám uvedeným v následující tabulce.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

1,4-Dioxan. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24).

Ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m_T) se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m_R) zkoušené látky se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,010 g/l).

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s hliníkovou nebo polytetrafluoroethylenovou membránou a zátka se upevní hliníkovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití:

1. - rovnovážné teploty: nejméně 70 °C,
2. - doby ohřevu: 45 min,
3. - teploty převodové kapiláry: 75 °C,
4. - nosného plynu: helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R,
5. - doby tlakování: 30 s,
6. - objemu nástřiku: 1 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární skleněné kolony nebo kolony z křemenného skla délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografií R nebo dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu nebyly menší než 15 % stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k šumu je nejméně 10.

Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze nad zkoušeným roztokem a porovnávacím roztokem (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15%.

Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. A_T - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. A_R - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,000 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek reagujících s oleylalkoholem (jmenovitá hodnota).

Olivae oleum

Olivový olej

Vlastnosti

Čirá žlutá nebo zelenožlutá průhledná tekutina, charakteristického pachu. Je prakticky nerozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým. Kalí se při teplotě asi 10 °C; při teplotě asi 0 °C tuhne na měkkou hmotu.

Zkoušky totožnosti

Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušené látky se shoduje s charakteristickým chromatogramem olivového oleje. Pro určité druhy olivového oleje je rozdíl mezi velikostí skvrn E a F méně významný než na obrázku.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,910 až 0,916.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g.

Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo kyselosti nejvýše 0,5.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15,0. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků, je číslo peroxidové nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky. Nejvýše 1,5 %. 5,0 g se v baňce na 150 ml smíchá s 50 ml hydroxidu draselného v lihu 2 mol/l RS. Zahřívá se 1 h pod zpětným chladičem na vodní lázni za častého protřepávání. Pak se přidá zpětným chladičem 50 ml vody R, protřepe se a po ochlazení se převede do dělicí nálevky. Baňka se promyje po částech celkem 50 ml etheru petrolejového Rl a promývací tekutiny se přidají do dělicí nálevky. Intenzivně se protřepává 1 min a po rozdělení vrstev se spodní vrstva převede do druhé dělicí nálevky. Tvoří-li se emulze, přidají se malá množství lihu 96% R nebo koncentrovaný roztok hydroxidu draselného R. Vodná vrstva se protřepe dvakrát 50 ml etheru petrolejového Rl. Spojené horní vrstvy se převedou do třetí dělicí nálevky a protřepou se třikrát 50 ml lihu 50% (V/V). Vrstva etheru petrolejového se převede do předem zvážené baňky na 250 ml. Dělicí nálevka se promyje několikrát malým množstvím etheru petrolejového Rl, promývací tekutiny se spojí s roztokem v baňce. Ether petrolejový se odpaří na vodní lázni, baňka se suší 15 min ve vodorovné poloze při 100 °C až 105 °C. Po ochlazení v exsikátoru se zváží. Sušení se vždy po 15 min opakuje tak dlouho, dokud není rozdíl hmotností dvou po sobě následujících vážení větší než 0,1 %. Zbytek se rozpustí ve 20 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného po přidání 0,1 ml modři bromfenolové RS. Je-li třeba, titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS. Vypočítá se obsah nezmýdelnitelných látek v procentech podle vzorce:

v němž značí:

1. a - hmotnost zbytku po vysušení v gramech,
2. b - spotřebu kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS v mililitrech,
3. m - navážku zkoušené látky v gramech.

   Pokud hodnota 0,032b je větší než 5 % hodnoty a, je zkouška neplatná a musí se opakovat.

Absorbance (2.2.25). 1,00 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 100,0 ml. Absorbance měřená v maximu při 270 nm není vyšší než 0,20. Poměr absorbance naměřené při 232 nm k absorbanci naměřené při 270 nm je větší než 8.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích (2.4.22). Podíl mastných kyselin oleje má následující složení:

1. - nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C16: nejvýše 0,1 %,
2. - kyselina palmitová: 7,5 % až 20,0 %,
3. - kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 3,5 %,
4. - kyselina stearová: 0,5 % až 5,0 %,
5. - kyselina olejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 56,0 % až 85,0 %,
6. - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 3,5 % až 20,0 %,
7. - kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 1,2 %,
8. - kyselina arachidová: nejvýše 0,7 %,
9. - kyselina eikosenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,4 %,
10. - kyselina behenová: nejvýše 0,2 %,
11. - kyselina lignocerová: nejvýše 0,2 %.

Steroly (2.4.23). Podíl sterolů oleje má následující složení:

1. - β-sitosterol (mohou být přítomny jiné steroly s relativním retenčním časem tR shodným s tR β-sitosterolu a jsou počítány jako β-sitosterol): nejméně 93 %,
2. - cholesterol: nejvýše 0,5 %,
3. - Δ7-stigmasterol (mohou být přítomny jiné steroly s relativním retenčním časem tR shodným s tR Δ7-stigmasterolu a jsou počítány jako Δ7-stigmasterol): nejvýše 0,5 %,
4. - kampesterol: nejvýše 4 %.

   Obsah stigmasterolu je menší než obsah kampesterolu.

Sezamový olej. 10 ml zkoušené látky se v odměrném válci se zabroušenou zátkou protřepává asi 1 min se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R Zfiltruje se filtračním papírem impregnovaným acetanhydridem R. K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevzniká žádné modrozelené zbarvení.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Pokud je látka určená k výrobě parenterálních lékových forem, vyhovuje následující zkoušce.

Nejvýše 0,1 % vody; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky. Použije se směs stejných objemových dílů dekanolu R a methanolu bezvodého R jako rozpouštědla.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě nejvýše 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka vhodná k přípravě parenterálních lékových forem.

† Omeprazolum

Omeprazol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, v methanolu a v dichlormethanu. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 2,0 mg se rozpustí v hydroxidu sodném 0,1 mol/l RS a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima při 276 nm a 305 nm. Poměr absorbance zjištěné v maximu při 305 nm k absorbanci zjištěné v maximu při 276 nm je 1,6 až 1,8.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem omeprazolu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Omeprazol nečistota C, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Deska s vrstvou se vloží do komory nasycené parami kyseliny octové RS; skvrny rychle zhnědnou.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1).

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 440 nm je nejvýše 0,10. (Tento limit odpovídá 0,035 % omeprazol nečistotě B nebo omeprazol nečistotě A.)

Omeprazol nečistota C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF ₂₅₄ R

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 2,0 ml směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg omeprazolu CRL se rozpustí ve 2,0 ml methanolu R

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí stejnou směsí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů 2-propanolu R, dichlormethanu R předem protřepaného s amoniakem 26% R( 100 ml dichlormethanu R se protřepe v dělicí nálevce s 30 ml amoniaku 26% R, po oddělení vrstev se použije spodní vrstva) a dichlormethanu R (20 + 40 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruj e se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna o R F vyšším, než má skvrna odpovídající omeprazolu, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 3,0 mg se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 1,0 mg omeprazolu CRL a 1,0 mg omeprazol nečistoty D CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R a roztoku hydrogenfosforečnanu sodného R (1,4 g/l), jehož pH bylo předem upraveno na hodnotu 7,6 kyselinou fosforečnou R (27 + 73), průtoková rychlost je 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 280 nm.

Jestliže se chromatogramy zaznamenávají za předepsaných podmínek, retenční čas omeprazolu je asi 9 min a relativní retenční čas omeprazolu nečistoty D je asi 0,8. Nastřikuje se odděleně 40 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající trojnásobku retenčního času omeprazolu. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) rozlišení mezi píky omeprazol nečistoty D a omeprazolu není menší než 3.

Pokud je třeba, upraví se pH mobilní fáze nebo koncentrace acetonitrilu R. Zvýšení pH zlepšuje rozlišení mezi píky.

Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku, kromě hlavního píku, větší než plocha píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Zbytková rozpouštědla. Provede se (head-space) plynová chromatografie (2.2.28) metodou standardního přídavku. Obsah chloroformu je nejvýše 50 μg/g, obsah dichlormethanu je nejvýše 100 μg/g a obsah trichlorethylenu je nejvýše 100 μg/g.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm pokryté 1,8μm filmem poly(kyanopropylmethylfenylmethyl)siloxanu R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - vhodného head-space dávkovače.

0,50 g se odváží do 10ml "head-space lahvičky", přidají se 4,0 ml dimethylacetamidu R a lahvička se uzavře zátkou. Ustaluje se 1 h při 80 °C.