Český lékopis 1997

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů vody R kyseliny octové ledové R hexanu R a dichlormethanu R (0,25 + 20 + 500 + 500), s průtokovou rychlostí 1 ml/min. Nejdříve se přidá voda ke kyselině octové, potom hexan a nakonec dichlormethan. Směs se vloží na 2 min do ultrazvukové lázně. Během analýzy se směs neodplyftuje heliem,
3. - spektrofotometrického detektoru, 250 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (d). Při zaznamenání chromatogramů za předepsaných podmínek jsou relativní retenční časy vztažené na kyselinu tiaprofenovou následující: kyseliny tiaprofenové nečistoty A 0,19; kyseliny tiaprofenové nečistoty B 0,43; kyseliny tiaprofenové nečistoty C 0,86. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky odpovídajícími kyselině tiaprofenové a kyselině tiaprofenové nečistotě C nejméně 3,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku, 20 μl porovnávacího roztoku (a), 20 μl porovnávacího roztoku (b) a 20 μl porovnávacího roztoku (c). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času kyseliny tiaprofenové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího kyselině thiaprofenové nečistotě C není větší než plocha odpovídajícího píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %); plocha žádného píku, kromě hlavního píku a píku nečistoty C, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); součet ploch všech píků, kromě plochy hlavního píku a plochy píku nečistoty C, není větší než 1,5násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,3 %). Nepřihlíží se k pikům, jejichž plocha je menší než polovina plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g zkoušené látky vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 (μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h ve vakuové sušárně při 60 °C a tlaku nejvýše 0,7 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g zkoušené látky se rozpustí v 25 ml lihu 96% R. Přidá se 25 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 26,03 mg C₁₄H₁₂O₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. (5-ethyl-2-thienyl)fenylketon,

1. B. (5-acetyl-2-thienyl)fenylketon,

1. C. kyselina (RS)-2-(5-benzoyl-3-thienyl)propionová,

1. D. kyselina benzoová,

1. E. kyselina (RS)-2-(2-thienyl)propionová.

† Acidum tranexamicum

Kyselina tranexamová

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě a v kyselině octové ledové, prakticky nerozpustná v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety kyseliny tranexamové CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 0,2 g se rozpustí v 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, přidá se 5 ml vody R a 0,2 ml benzoylchloridu R, silně se 10 min protřepává a upraví se pH na hodnotu 4 kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS. Pak se roztok zfiltruje, zbytek na filtru se promyje 5 ml etheru R a vysuší při 50 °C za sníženého tlaku. Teplota tání (2.2.14) je 184 °C až 187 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 50 mg kyseliny tranexamové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny tranexamové nečistoty A CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se smíchá s 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (20 + 20 + 80) po dráze 15 cm. Po vysušení na vzduchu se vrstva postříká ninhydrinem RS a 15 min se zahřívá při 130 °C. Žádná skvrna odpovídající nečistotě kyseliny tranexamové a žádná skvrna s hodnotou R_F menší než hodnota R_F hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Kyselina cis-4-(aminomethyl)cyklohexankarbonová. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v 1 ml roztoku kyseliny borité R (6 g/l), přidají se 4 ml roztoku 1-fluor-2-nitro-4-trifluormethylbenzenu R (100 g/l) v dimethylsulfoxidu R a 10 min se třepe. Pak se přidá 50 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové zředěné RS 5% (V/V) a protřepe se dvakrát 10 ml chloroformu R. Spojené chloroformové vrstvy se odpaří do sucha a zbytek se rozpustí ve 2,0 ml chloroformu prostého ethanolu R.

Kontrolní roztok. Připraví se stejně jako zkoušený roztok, ale bez zkoušené látky.

Porovnávací roztok. 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí chloroformem prostým ethanolu R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony 0,25 m dlouhé s vnitřním průměrem 4 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, chloroformu prostého ethanolu R a hexanu R (1 + 80 + 120), s průtokovou rychlostí 2 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 420 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku a nastaví se citlivost tak, že výška hlavního píku na chromatogramu je nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek je relativní retenční čas kyseliny cis-4(aminomethyl)cyklohexankarboxylové vzhledem ke kyselině tranexamové 0,8. Pak se nastříkne 20 μl každého roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není plocha žádného píku s retenčním časem menším než hlavní pík větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %). Nepřihlíží se k píkům rozpouštědla a zkoumadel.

Bromidy. 2 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. K 15 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS a směs se převede do zkumavky obsahující 1 ml dusičnanu stříbrného RS2. Nechá se 5 min stát za chránění před světlem. Zkoušený roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití 15 ml roztoku bromidu draselného R (0,005 g/l) (670 μg/g, počítáno jako bromid). Roztoky se hodnotí ze strany proti tmavému pozadí.

Těžké kovy (2.2.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,140 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R. Přidá se 0,1 ml violeti krystalové RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny modrofialového zbarvení na modrozelené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 15,72 mg C₈H₁₅NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. kyselina trans, trans-4,4´-(iminodimethylen)di(cyklohexankarboxylová),
2. B. kyselina cis-4-(aminomethyl)cyklohexankarboxylová.

Acidum undecylenicum

Kyselina undecylenová

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá krystalická hmota nebo bezbarvá nebo světle žlutá kapalina. Je prakticky nerozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, v etheru, v tucích a v silicích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Index lomu (2.2.6). 1,447 až 1,450; stanoví se při (25 ± 0,5) °C.
2. B. Teplota tuhnutí (2.2.18). 21 °C až 24 °C.
3. C. K 2,0 g se přidají 2 ml čerstvě předestilovaného anilinu R a směs se 10 min vaří pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 30 ml etheru R, třikrát se protřepe vždy s 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a potom s 20 ml vody R. Organická vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se dvakrát rekrystalizuje lihem R 70% (V/V) a pak se suší 3 h ve vakuu; teplota tání (2.2.14) je 66 °C až 68 °C.
4. D. 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 ml kyseliny octové ledové R. Potom se přidá po kapkách 0,25 ml manganistanu draselného RS; roztok se odbarví.

Zkoušky na čistotu

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10.

Vázané a minerální oleje. K 1,0 g se přidá 5 ml uhličitanu sodného RS a 25 ml vody R a 3 min se vaří. Horký roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Kyseliny rozpustné ve vodě. K 1,0 g se přidá 20 ml vody R zahřáté na 35 °C až 45 °C a 2 min se třepe. Po ochlazení se vodná vrstva zfiltruje přes navlhčený filtr. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Stupeň nenasycenosti. 85,0 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 30 ml kyseliny octové ledové R. Titruje se bromičnanem draselným 0,0167 mol/l VS do odbarvení červeného zbarvení za použití 0,5 ml ethoxychrysoidiniumchloridu RS jako indikátoru přidaného na konci titrace. Spotřeba bromičnanu draselného 0,0167 mol/l VS je 8,9 ml až 9,4 ml.

Stanovení obsahu

0,750 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R a titruje se hydroxidem sodným 0,5 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru do vzniku růžového zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,5 mol/l VS odpovídá 92,14 mg C₁₁H₂₀O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených nekovových obalech, chráněna před světlem, na chladném místě.

† Aconiti radix

Omějový kořen

Synonyma. Radix aconiti, Tuber aconiti

Je to usušená hlíza druhů z okruhu Aconitum napellus L. Obsahuje nejméně 0,8 % alkaloidů rozpustných v etheru, počítáno jako akonitin (C₃₄H₄₇NO₁₁; M_r 645,8), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Mateřská hlíza řepovitého tvaru, 4 cm až 10 cm dlouhá, o průměru 1 cm až 3 cm, na povrchu tmavohnědá, vrásčitá, někdy se zbytky četných tenkých postranních kořínků; dceřiná hlíza světlejší, nahoře s krátkým osním pupenem; na povrchu hladká nebo jen lehce zvrásněná, s ojedinělými jizvami po postranních kořenech.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je šedohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky tmavě hnědého metadermu; úlomky parenchymu; jednotlivá škrobová zrna, okrouhlá, o průměru až 18 μm; řidčeji škrobová zrna o průměru až 30 μm se štěrbinovitou nebo hvězdicovitou trhlinou; šroubovitě, síťovitě nebo tečkovitě ztlustlé cévy, jednotlivě nebo ve skupinách; drobné skupinky sítkovic s úzkým luminem; jednotlivé obdélníkovité až čtvercovité, zřetelně tečkované sklereidy.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. Filtrát ze zkoušky Stanovení obsahu.

Porovnávací roztok. 15 mg akonitiniumnitratu R se rozpustí v 10 ml směsi objemových dílů chloroformu R a 2-propanolu R (2 + 1).

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů 20 μl zkoušeného roztoku a 10 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů chloroformu R, diethylaminu R a cyklohexanu R (10 + 10 + 80) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjí se ještě jednou za výše uvedených podmínek. Pak se vrstva suší 10 min při 110 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně intenzivní skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanem draselným zředěným RS1. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku; na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 2 % a nejvýše 5 % zčernalé drogy.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 2,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 7,0 %.

Stanovení obsahu

10,000 g práškované drogy (355) se v kuželové baňce na 250 ml smíchá se 100,0 g etheru prostého peroxidických látek R, 2,0 ml amoniaku zředěného RS1 a 3 ml vody R a protřepává se intenzivně 30 min. Pak se přidá 5 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Po usazení částic drogy se rychle zfiltruje přes chomáček vaty, nálevka se během filtrace přikryje hodinovým sklem. Filtrát se použije i ve Zkoušce totožnosti C.

40,00 g filtrátu (odpovídá 4,00 g drogy) se ve 150ml baňce odpaří ve vodní lázni při 40 °C do sucha. Odparek se smíchá dvakrát s 5,0 ml etheru prostého peroxidických látek R a odpaří se ve vodní lázni při 40 °C do sucha. Zbytek se rozpustí v 5,0 ml lihu 96% R, smíchá se s 30 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,1 ml červeně methylové směsného indikátoru RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,02 mol/l VS do vzniku slabě červenofialového zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS odpovídá 12,91 mg alkaloidů rozpustných v etheru, počítáno jako akonitin (C₃₄H₄₇NO₁₁).

Uchovávání

Ve velmi dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Adeninum

Adenin

Vlastnosti

Bílý prášek, velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích minerálních kyselin a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety adeninu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. K 1 g se přidá 3,5 ml anhydridu kyseliny propionové R a vaří se za míchání 15 min. Po ochlazení se k vzniklé krystalické hmotě přidá 15 ml etheru petrolejového R a směs se uvede za silného míchání do varu. Po ochlazení se zfiltruje a sraženina se dvakrát promyje 5 ml etheru petrolejového R, rozpustí se v 10 ml vody R a vaří se 1 min. Směs se zfiltruje při 30 °C až 40 °C a nechá se zchladnout. Vzniklá sraženina se odfiltruje a suší se 1 h při 100 °C až 105 °C; teplota tání (2.2.14) je 237 °C až 241 °C.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se suspenduje v 50 ml vody destilované R a 3 min se vaří. Po ochlazení se zředí vodou destilovanou R na 50 ml a zfiltruje se. Filtrát se použije jako roztok S.

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové zředěné RS a zředí se jí na 50 ml. Tento roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1 a 0,2 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je modrý. Přidá se 0,4 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je žlutý.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg adeninu CRL se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí kyselinou octovou zředěnou RS na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg adeninu CRL a 10 mg adenosinu R se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, v kyselině octové zředěné RS a zředí se jí na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethylacetatu R a 1-propanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Po vysušení proudem teplého vzduchu se vrstva prohlíží v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Chloridy (2.4.4). K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml amoniaku 26% R a 3 ml dusičnanu stříbrného RS2 a zfiltruje se. Sraženina se promyje malým množstvím vody R a filtrát se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g). Při zkoušce se místo 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS přidají 2 ml této kyseliny.

Sírany (2.4.13). 10 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka sestávající ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm položených okraji na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí papír lakmusový červený R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 0,5 g upráškované zkoušené látky se umístí na spodní hodinové sklíčko a suspenduje se v 0,5 ml vody R. K suspenzi se přidá 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s lakmusovým papírem se přiklopí na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zabarven než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,05 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu hořečnatého těžkého R (10 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nevýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,100 g se rozpustí ve směsi 20 ml acetanhydridu R a 30 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciomerické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l PS odpovídá 13,51 mg C₅H₅N₅.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Adeps lanae

Tuk z ovčí vlny

Synonymum. Cera lanae, vosk z ovčí vlny

Vlastnosti

Slabě žlutá mastná hmota, taví se na čirou nebo prakticky čirou žlutou tekutinu. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru a těžce rozpustný ve vroucím ethanolu. Roztok v etheru petrolejovém opalizuje.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení.
2. B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 5,0 g se roztaví na vodní lázni, přidá se 75 ml vody R zahřáté na 90 °C až 95 °C a 2 min se silně protřepává. Po ochlazení se zfiltruje navlhčeným filtrem. K 60 ml filtrátu, jenž nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Teplota skápnutí (2.2.17). 38 °C až 44 °C. Zkoušená látka se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C.

Emulgační schopnost. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R. K 10 g v třecí misce se přidává voda R z byrety po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání vody R se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 20.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 90 až 105; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.

Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; po 10 min se roztok zcela neodbarví.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Jako vnitřní standard se použije methyldekanoat R.

Roztok vnitřního standardu. 0,2 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,
2. - dusíku pro chromatografii R při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru je 180 °C a teplota detektoru je 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a zvolený objem porovnávacího roztoku.

Parafiny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec bezvodého oxidu hlinitého 230 mm dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového R1 do skleněné trubice opatřené uzávěrem. Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového R1, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového R1. Eluáty se spojí, předestilují, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %).

Chloridy. Nejvýše 150 μg/g. 1,0 g se 5 min vaří s 20 ml lihu R 90% (V/V) pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 1 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,15 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán.

Adeps lanae cum aqua

Lanolin

Synonyma. Cera lanae hydrosa, Adeps lanae hydrosus

Je to směs 75 % tuku z ovčí vlny a 25 % vody. Získává se postupným přidáváním vody k roztavenému tuku z ovčí vlny za stálého míchání. Může obsahovat nejvýše 150 μg/g butylhydroxytoluenu.

Vlastnosti

Slabě žlutá mastná hmota.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se rozpustí v 5 ml chloroformu R a přidá se 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vzniká zelené zbarvení.
2. B. 50 mg se rozpustí v 5 ml chloroformu R, přidá se 5 ml kyseliny sírové R a protřepe se; vzniká červené zbarvení a ve spodní vrstvě se objeví intenzivní zelená fluorescence.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě. 6,7 g se rozpustí na vodní lázni, přidá se 75 ml vody R zahřáté na 90 °C až 95 °C a 2 min se silně protřepává. Po ochlazení se zfiltruje navlhčeným filtrem. K 60 ml filtrátu, jenž nemusí být čirý, se přidá 0,25 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l VS nebo 0,15 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Teplota skápnutí (2.2.17). 38 °C až 44 °C. Část zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se roztaví na vodní lázni, ochladí se na teplotu asi 50 °C, naleje se do kovové nádobky přístroje na stanovení teploty skápnutí a nechá se stát 24 h při teplotě 15 °C až 20 °C.

Emulgační schopnost. Zkoušená látka přijme nejméně 20 ml vody R. 10 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se přenese do třecí misky a přidává se z byrety voda R po 0,2 ml až 0,5 ml. Po každém přidání se obsah třecí misky intenzivně promíchá, aby došlo k úplnému pojmutí vody R. Když jsou viditelné kapky vody, kterou již zkoušená látka nepojímá, je zkouška ukončena.

Číslo kyselostí (2.5.1). Nejvýše 0,8; 5,0 g se rozpustí v 25 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 15.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 67 až 79; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky. Zahřívá se 4 h pod zpětným chladičem.

Oxidovatelné látky rozpustné ve vodě. K 10 ml filtrátu ze zkoušky Kysele nebo zásaditě reagující látky rozpustné ve vodě se přidá 1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS; do 10 min se roztok zcela neodbarví.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 150 μg/g. Provede se plynová chromatografie (2.2.28). Jako vnitřní standard se použije methyldekanot R.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,
2. - dusíku pro chromatografii R při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota vstřikovacího prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastřikují se zvolené objemy zkoušených roztoků (a) a (b) a zvolený objem porovnávacího roztoku.

Parafiny. Uzávěr sloupce a vatová zátka se zbaví tuku. Připraví se sloupec bezvodého oxidu hlinitého 230 mm dlouhý o průměru 20 mm naplněním řídkou směsí oxidu hlinitého bezvodého R a etheru petrolejového R1 do skleněné trubice opatřené uzávěrem. Směs se nechá usadit tak, aby rozpouštědlo nad sloupcem tvořilo vrstvu asi 40 mm. 3,0 g zbytku získaného ve zkoušce Obsah tuku z ovčí vlny se rozpustí v 50 ml teplého etheru petrolejového R1, ochladí se a roztok se nechá prokapávat přes sloupec rychlostí 3 ml/min. Potom se sloupec promyje 250 ml etheru petrolejového R1. Eluáty se spojí, předestilují, odpaří se na vodní lázni a zbytek se suší v intervalech trvajících 10 min při 105 °C tak dlouho, až dvě po sobě následující vážení se neliší o více než 1 mg. Zbytek váží nejvýše 30 mg (1,0 %).

Chloridy. Nejvýše 115 μg/g; 1,3 g se 5 min vaří s 20 ml lihu R 90% (V/V) pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 40 ml vody R, 0,5 ml kyseliny dusičné R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) a roztok se ponechá 5 min chráněn před světlem. Roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně přidáním 0,15 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (10 g/l) v lihu R 90% (V/V) ke směsi 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,02 mol/l RS, 20 ml lihu R 90% (V/V), 40 ml vody R a 0,5 ml kyseliny dusičné R.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; 5,00 g zkoušené látky se spálí a se zbytkem se provede zkouška na síranový popel.

Obsah tuku z ovčí vlny. 72,5 % až 77,5 %. 30,0 g zkoušené látky se ve vhodné, předem zvážené nádobě zahřívá na vodní lázni za stálého míchání do konstantní hmotnosti. Zbytek se zváží.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, při teplotě nepřevyšující 25 °C.

Označování

V označení na obalu se uvede koncentrace butylhydroxytoluenu, pokud byl přidán.

Adeps lanae hydrogenatus

Ztužený tuk z ovčí vlny

Synonymum. Cera lanae hydrogenata, vosk z ovčí vlny ztužený

Vlastnosti

Bílá nebo světle žlutá mazlavá hmota. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v etheru petrolejovém a ve vroucím lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Mastné alkoholy a steroly, viz Zkoušky na čistotu. Retenční čas a velikost hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají přibližně hlavnímu píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
3. C. 50 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R, smíchá se s 1 ml acetanhydridu R a 0,1 ml kyseliny sírové R; vznikne zelené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Teplota tání (2.2.15). 45 °C až 55 °C. Nechá se stát 16 h při 20 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). 140 až 180.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 8,0. 2,00 g se zahřívají 4 h pod zpětným chladičem.

Mastné alkoholy a steroly. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Porovnávací roztok. 0,25 g ztuženého tuku z ovčí vlny CRL se rozpustí v 60 ml ethanolu R a zředí se jím na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,25 mm se stěnou pokrytou vrstvou 0,25 μm polydimethylsiloxanu R nebo jinou nepolární fází,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 100 kPa,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje po nástřiku 5 min při 100 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 300 °C, při níž se udržuje 15 min. Teploty nástřikového prostotu se udržuje při 325 °C a teplota detektoru při 350 °C.

Nastříkne se odděleně po 1 μl každého roztoku. Chromatogram zkoušeného roztoku se významně neliší od chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku nejsou patrné píky cizích alkoholů a sterolů.

Butylhydroxytoluen. Nejvýše 200 μg. Provede se plynová chromatografie (2.2.28) za použití methyldekanoatu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g methyldekanoatu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10 ml.

Zkoušený roztok (a). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 10,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 1,0 g se rozpustí v sirouhlíku R, přidá se 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,2 g butylhydroxytoluenu R se rozpustí v sirouhlíku R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí sirouhlíkem R na 10,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 1,0 ml roztoku vnitřního standardu a zředí se sirouhlíkem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografii R, impregnovanou 10 % polydimethylsiloxanu R; předřadí se kolona naplněná silanizovanou skelnou vatou,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,

Teplota kolony se udržuje na 150 °C, teplota nástřikového prostoru na 180 °C a teplota detektoru na 300 °C. Nastříkne se odpovídající množství zkoušeného roztoku (a) a zkoušeného roztoku (b) a porovnávacího roztoku.