Český lékopis 1997

Tuhne při teplotě asi -18 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Absorbance, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se zkouška Totožnost mastných olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro mandlový olej.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,911 až 0,920.

Absorbance (2.2.25). 0,100 g se rozpustí v cyklohexanu R a zředí se jím na 10,0 ml. Absorbance roztoku měřená při 264 nm až 276 nm je nejvýše 0,20.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 2,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 10,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7). Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má toto složení:

1. - nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C₁₆: nejvýše 0,1 %,
2. - kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,
3. - kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %,
4. - kyselina margarová: nejvýše 0,2 %,
5. - kyselina stearová: nejvýše 3,0 %,
6. - kyselina olejová (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %,
7. - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %,
8. - kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %,
9. - kyselina arachidová: nejvýše 0,1 %,
10. - kyselina gadolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,1 %,
11. - kyselina behenová: nejvýše 0,1 %,
12. - kyselina eruková (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %.

Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů obsahuje:

1. - cholesterol: nejvýše 0,7 %,
2. - kampesterol: nejvýše 4,0 %,
3. - stigmasterol: nejvýše 3,0 %,
4. - β-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %,
5. - Δ5-avenasterol: nejméně 10,0 %,
6. - Δ7-avenasterol: nejvýše 3,0 %,
7. - Δ7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %,
8. - fukosterol: nejvýše 2,0 %,
9. - brassikasterol: nejvýše 0,3 %.

Meruňkový nebo broskvový olej. 2 ml se 5 min protřepávají se směsí 1 ml kyseliny dusičné dýmové R a 1 ml vody R. Po oddělení vrstev nevznikne v žádné z nich růžové nebo hnědé zbarvení.

Sezamový olej. 10 ml se asi 1 min protřepává v odměrném válci se zabroušenou zátkou se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R. Zfiltruje se filtračním papírem smočeným v acetanhydridu R. K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevznikne modrozelené zbarvení.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Amygdalae oleum raffinatum

Mandlový olej čištěný

Synonymum. Oleum amygdalae raffinatum

Je to olej získaný čištěním a deodorizací mandlového oleje získaného ze zralých semen druhu Prunus dulcis (MILL.) D.A. WEBB var. dulcis nebo Prunus dulcis (MILL.) D.A. WEBB var. amara (D.C.) BUCHHEIM nebo směs obou druhů. Může obsahovat vhodný antioxidant.

Vlastnosti

Slabě žlutá čirá průhledná kapalina. Je těžce rozpustný v lihu 96%, mísitelný s etherem petrolejovým.

Tuhne při teplotě asi -18 °C.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se zkouška Totožnost olejů tenkovrstvou chromatografií (2.3.2). Chromatogram zkoušeného roztoku se shoduje s charakteristickým chromatogramem pro mandlový olej.

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,911 až 0,920.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 0,5; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo peroxidové (2.5.5). Nejvýše 5,0.

Nezmýdelnitelné látky (2.5.7) Nejvýše 0,7 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Cizí mastné oleje. Provede se zkouška Cizí oleje v mastných olejích plynovou chromatografií (2.4.22). Podíl mastných kyselin má toto složení:

1. - nasycené mastné kyseliny s délkou řetězce méně než C₁₆: nejvýše 0,1 %,
2. - kyselina palmitová: 4,0 % až 9,0 %,
3. - kyselina palmitolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 16,3): nejvýše 0,6 %,
4. - kyselina margarová: nejvýše 0,2 %,
5. - kyselina stearová: nejvýše 3,0 %,
6. - kyselina olejová (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 18,3): 62,0 % až 86,0 %,
7. - kyselina linolová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 18,9): 20,0 % až 30,0 %,
8. - kyselina linolenová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 19,7): nejvýše 0,4 %,
9. - kyselina arachidová: nejvýše 0,1 %,
10. - kyselina gadolejová (délkou řetězce odpovídá makrogoladipatu 20,3): nejvýše 0,1 %,
11. - kyselina behenová: nejvýše 0,1 %,
12. - kyselina eruková (délkou řetezce odpovídá makrogoladipatu 22,3): nejvýše 0,1 %.

Steroly. Provede se zkouška Steroly v mastných olejích (2.4.23). Podíl sterolů obsahuje:

1. - cholesterol: nejvýše 0,7 %,
2. - kampesterol: nejvýše 4,0 %,
3. - stigmasterol: nejvýše 3,0 %,
4. - β-sitosterol: 73,0 % až 87,0 %,
5. - Δ5-avenasterol: nejméně 10,0 %,
6. - Δ7-avenasterol: nejvýše 3,0 %,
7. - Δ7-stigmastenol: nejvýše 3,0 %,
8. - fukosterol: nejvýše 2,0 %,
9. - brassikasterol: nejvýše 0,3 %.

Meruňkový nebo broskvový olej. 2 ml se 5 min protřepávají se směsí 1 ml kyseliny dusičné dýmové R a 1 ml vody R. Po oddělení vrstev nevznikne v žádné z nich růžové nebo hnědé zbarvení.

Sezamový olej. 10 ml se asi 1 min protřepává v odměrném válci se zabroušenou zátkou se směsí 0,5 ml roztoku furfuralu R (3,5 ml/l) v acetanhydridu R a 4,5 ml acetanhydridu R. Zfiltruje se filtračním papírem smočeným v acetanhydridu R. K filtrátu se přidá 0,2 ml kyseliny sírové R; nevznikne modrozelené zbarvení.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Jestliže je látka určena k výrobě parenterálních lékových forem, obsahuje nejvýše 0,3 % vody; stanoví se s 3,000 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve zcela naplněných, dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu parentálních lékových forem,
2. - název a koncentrace přidaného antioxidantu.

Anisi etheroleum

Anýzová silice

Synonyma. Anisi aetheroleum, Oleum anisi

Je to silice získaná ze zralých suchých plodů druhu Pimpinella anisum L. nebo Illicium verum HOOK. fil. destilací s vodní parou.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo světle žlutá kapalina za chladu tuhnoucí. Je prakticky nerozpustná ve vodě, mísitelná s lihem 96%, etherem, etherem petrolejovým a dichlormethanem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 1 g zkoušené látky se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 80 μl anetholu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

   Porovnávací roztok (b). 3 μl anisaldehydu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

   Porovnávací roztok (c). 1 μl linalolu R se rozpustí v toluenu R a zředí se jím na 1 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (7 + 93) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (b). V horní třetině chromatogramu zkoušeného roztoku je skvrna odpovídající polohou skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Vrstva se postříká zkoumadlem vanilinovým R a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Pozoruje se do 10 min v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je modrá skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) a oranžově růžová skvrna odpovídající polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na čele chromatogramu je fialová skvrna (monoterpeny). U silice z P. anisum může být ještě hnědá skvrna bezprostředně nad skvrnou odpovídající anisaldehydu.

1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Chromatografický profil, viz Zkoušky na čistotu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je šest píků, které svými retenčními časy odpovídají šesti píkům na chromatogramu porovnávacího roztoku.
   

   Obr. 1. Vzor chromatogramu silice z druhu Illicium verum

Zkoušky na čistotu

Relativní hustota (2.2.5). 0,978 až 0,994.

Index lomu (2.2.6). 1,552 až 1,561.

Teplota tuhnutí (2.2.18). 15 °C až 19 °C.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; 5,0 g se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7).

Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice v silicích.

Chromatografický profil. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený roztok. Zkoušená látka.

Porovnávací roztok. Jednotlivé složky se odváží tak, aby jejich celkové množství činilo asi 20 %. K 1 g hexanu R se přidá 20 mg linalolu R, 20 mg estragolu R, 20 mg a-terpineolu R, 10 mg cis-anetholu R, 60 mg anetholu R a 30 mg anisaldehydu R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 30 m až 60 m vnitřního průměru 0,3 mm s vnitřní stěnou pokrytou vrstvou makrogolu 20 000 R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - programované teploty; teplota kolony se udržuje po dobu 4 min na 60 °C, pak se zvyšuje rychlostí 2 °C/min až na 210 °C, při níž se udržuje 15 min,
5. - teploty nástřikového prostoru 180 °C až 210 °C a detektoru 220 °C až 250 °C.

Nastříkne se 0,2 μl porovnávacího roztoku. Při dodržení předepsaných podmínek se eluují jednotlivé látky v pořadí uvedeném ve složení porovnávacího roztoku. Zaznamenají se retenční časy těchto látek.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet teoretických pater je nejméně 30 000, počítáno od píku estragolu při 120 °C, a je-li rozlišení mezi píky estragolu a α-terpineolu nejméně 1,3 při 130 °C.

Nastříkne se asi 0,2 μl zkoušeného roztoku. Porovnáním retenčních časů píků na chromatogramu zkoušeného roztoku s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku se identifikuje šest látek, přítomných na chromatogramu zkoušeného roztoku (nepřihlíží se k píku odpovídajícímu hexanu R).

Obsah jednotlivých látek v procentech se stanoví metodou absolutní kalibrace.

Obsah látek v procentech se pohybuje v rozmezí:

Obr. 2. Vzor chromatogramu silice z druhu Pimpinella anisum

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem a teplem.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda silice pochází z druhu P. anisum nebo I. verum.

Vzor chromatogramu je uveden pro informaci a jako návod při aplikaci analytické metody. Netvoří součást požadavků článku.

Anisi fructus

Anýzový plod

Synonymum. Fructus anisi vulgaris

Je to celá usušená dvojnažka druhu Pimpinella anisum L.

Obsahuje nejméně 20 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga má charakteristický pach po anetholu. Je to obvykle celá dvojnažka, často s malým zbytkem tenké tuhé lehce zakřivené stopky.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Dvojnažka je vejčitá nebo hruškovitá, z boku lehce zmáčklá, žlutozelená nebo zelenošedá, 3 mm až 5 mm dlouhá a až 3 mm široká, ukončená stylopodiem se dvěma krátkými, nazpět ohnutými konci. Nažky jsou na vrcholu spojené karpoforem; poutcová strana je plochá, hřbetní strana vypouklá s krátkými bradavčitými chlupy viditelnými pod lupou. Nažky mají pět primárních podélných, málo výrazných žeber světlejší barvy, tři hřbetní a dvě postranní.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý až hnědozelený. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: krycí chlupy nebo jejich úlomky jsou většinou jednobuněčné, někdy zakřivené, na konci tupé, s bradavčitou kutikulou nebo jejich úlomky; úlomky pokožky s buňkami se zvrásněnou kutikulou, někdy s anomocytickými průduchy, úlomky četných úzkých rozvětvených siličných kanálků, úlomky endospermu s aleuronovými zrny a malými drúzami šťavelanu vápenatého; podlouhlé sklereidy z poutcové strany, svazky sklerenchymatických vláken karpoforu a stopky. Škrob chybí.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 0,10 g práškované drogy (1500) se protřepává 15 min s 2 ml dichlormethanu R. Zfiltruje se a filtrát se opatrně odpaří do sucha ve vodní lázni při 60 °C. Zbytek se rozpustí v 0,5 ml toluenu R.

   Porovnávací roztok. 3 μl anetholu R a 40 μl oleje olivového R se rozpustí v 1 ml toluenu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně ve vzdálenostech 2 cm 2 μl a 3 μl zkoušeného roztoku a 1 μl, 2 μl a 3 μl porovnávacího roztoku. Vyvíjí se toluenem R po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Ve střední části chromatogramů je patrna skvrna anetholu. Vrstva se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 5 min při 120 °C. Skvrny odpovídající anetholu jsou zbarveny modře. Skvrna anetholu na chromatogramů zkoušeného roztoku při nanášce 2 μl převyšuje velikostí a intenzitou skvrnu na chromatogramů porovnávacího roztoku při nanášce 1 μl a nepřevyšuje velikostí a intenzitou skvrnu porovnávacího roztoku při nanášce 3 μl. Na chromatogramech zkoušeného roztoku je v dolní třetině patrna skvrna odpovídající svojí polohou a zbarvením skvrně na chromatogramů porovnávacího roztoku (triacylglyceroly olivového oleje).

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 7,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 2,5 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 10,0 g drogy (710) upráškované bezprostředně před použitím se destiluje 2 h rychlostí 2,5 ml/min až 3,5 ml/min v baňce na 250 ml se 100 ml vody R; do dělené hubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Anisi stellati fructus

Plod badyáníku

Synonymum. Fructus anisi stellati

Je to usušené souplodí druhu Illicium verum HOOK. fil. Obsahuje nejméně 70 ml silice v 1 kilogramu drogy, vztaženo na sušinu.

Vlastnosti

Je to souplodí složené z měchýřků. Každý měchýřek asi 12 mm až 20 mm dlouhý a 6 mm až 11 mm široký. Semena až 8 mm dlouhá. Plodolisty jsou hnědé, charakteristického pachu po anetholu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Souplodí složeno ze šesti až jedenácti (obvykle osmi) často nepravidelně vyvinutých člunkovitých měchýřků, paprsčitě uspořádaných kolem krátkého středního, tupě zakončeného sloupku. Mohou být přítomny jednotlivé měchýřky a semena.

   Distální část každého měchýřku je protažena v tupý zobákovitý hrot. Zevní strana měchýřku je červenohnědá až šedohnědá, hrubě vrásčitá; vnitřní strana lesklá, červenohnědá, hladká. Zralé měchýřky mají nahoře podélnou trhlinu, odhalující jedno tvrdé, vejčité, ze stran zmáčknuté, lesklé, hnědé semeno. Plodní stopka malá, s distální částí silně zakřivenou, často chybí.

1. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je červenohnědý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: hnědé buňky epikarpu, při pohledu shora mnohohranné, se silně zvrásněnou kutikulou a příležitostně s anomocytickými průduchy (2.8.3); úlomky endokarpu s palisádovými buňkami až 600 μm dlouhými; úlomky mezokarpu s velkými parenchymatickými buňkami; cévy; siličné buňky a skupiny velkých, dlouze protáhlých sklereid se ztlustlými, tečkovanými stěnami; úlomky semen s palisádovými, žlutými sklereidami až 200 μm dlouhými se silně tečkovanými stěnami; úlomky endospermu s kapkami oleje a aleuronovými zrny; oddělené úlomky sloupku a plodní stopky se silně ztlustlými sklereidami nepravidelného tvaru až 400 μm dlouhými a až 150 μm širokými, zašpičatělými, částečně hvězdovitými (astrosklereidy); kosočtverečné nebo hranolovité krystaly šťavelanu vápenatého.
2. C. Hodnotí se chromatogramy ze Zkoušky na čistotu Illicium anisatum. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou patrny skvrny (anethol, triacylglyceroly) odpovídající polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Illicium anisatum. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok. 100 μl roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu (roztok silice v xylenu).

Porovnávací roztok (a). 3 μl anetholu R a 50 μl oleje olivového R se rozpustí v 1 ml toluenu R.

Porovnávací roztok (b). 1 μl myristicinu R se rozpustí v 10 ml toluenu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů hexanu R a toluenu R (50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, pak se postříká čerstvě připraveným roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (200 g/l) v lihu 96% R. Zahřívá se 5 min při 120 °C. Skvrny odpovídající sloučeninám porovnávacích roztoků jsou modré. Skvrna odpovídající myristicinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) se nachází v poloze vymezené skvrnami anetholu a triacylglycerolů olivového oleje na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Na chromatogramu zkoušeného roztoku není patrna skvrna myristicinu.

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi. Souplodí neobsahuje měchýřky s protáhlým, nahoru otočeným zobákovitým hrotem, s plodní stopkou přímou, nezakřivenou na distálním konci (souplodí druhu Illicium anisatum L. syn. I. religiosum SIEB. et ZUCC.).

Voda, semimikrostanovení (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g práškované drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 4,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v drogách (2.8.12). 50,0 g drogy se bezprostředně před stanovením rozdrobní na hrubý prášek (1400) a promíchá se. Asi 10,0 g této směsi se rozdrobní na jemný prášek (710). 2,50 g práškované drogy (710) se destiluje 2 h rychlostí 2 ml/min až 3 ml/min. Použije se baňka na 250 ml, 100 ml vody R jako destilační tekutiny a 0,50 ml xylenu R do dělené trubice.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Antazolini hydrochloridum

Antazoliniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%, těžce rozpustný v dichlormethanu.

Taje při asi 240 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky a chloridu draselného R se shoduje se spektrem tablety antazoliniumchloridu CRL a chloridu draselného R.
2. B. Hodnotí se chromatogramy ze zkoušky Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v denním světle po postřiku. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztok (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se po kapkách přidává hydroxid sodný zředěný RS do alkalické reakce, zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R. Sraženina se vysuší v exsikátoru za sníženého tlaku a stanoví se její teplota tání (2.2.14), která je 119 °C až 123 °C.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 60 °C, ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a po ochlazení se zředí stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,2 ml červeně methylové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,01 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Vrstva se před použitím 15 min zahřívá při 110 °C.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí methanolem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 20 mg antazoliniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (c). 20 mg xylometazoliniumchloridu CRL se rozpustí v 1 ml zkoušeného roztoku (a) a zředí se methanolem R na 5 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, methanolu R a ethylacetatu R (5 + 10 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se 15 min suší v proudu teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny. Potom se vrstva postříká směsí stejných objemových dílů roztoku chloridu železitého R (200 g/l) a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) a ihned se pozoruje v denním světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se se zbytkem ze zkoušky Ztráta sušením.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve 100 ml lihu 96% R, přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1 a titruje se hydroxidem draselným v lihu 0,1 mol/l VS.

1 ml hydroxidu draselného v lihu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,18 mg C₁₇H₂₀ClN₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. N-(2-aminoethyl)-2-[(benzyl)(fenyl)amino] acetamid.

† Apomorphini hydrochloridum

Apomorfiniumchlorid

Synonymum. Apomorphinium chloratum

Vlastnosti

Bílý nebo slabě nažloutlý až zelenavě šedý, krystalický prášek nebo krystaly. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Na vzduchu a světle se barví zřetelně zeleně.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm (2.2.25). Absorpční maximum roztoku je při 273 nm a prodleva při 300 nm až 310 nm. Specifická absorbance v maximu je 530 až 570.
2. B. K 5 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá několik mililitrů hydrogenuhličitanu sodného RS; vylučuje se bílá sraženina, která se zvolna barví zeleně. Přidá se 0,25 ml jodu 0,05 mol/l RS a protřepe se; sraženina se zbarví šedozeleně. Sraženina se odfiltruje; po rozpuštění v etheru R vzniká červeně zbarvený roztok, po rozpuštění v chloroformu R vzniká fialovomodře zbarvený roztok a po rozpuštění v lihu 96% R vzniká modrý roztok.
3. C. K 2 ml roztoku S se přidá 0,1 ml kyseliny dusičné R, promíchá se a zfiltruje. Filtrát vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S (10 ml) je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací roztok připravený takto: 5 mg zkoušené látky se rozpustí ve 100 ml vody R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 6 ml vody R, 1 ml hydrogenuhličitanu sodného RS, 0,5 ml jodu 0,05 mol/l VS, po 30 s 0,6 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 10 ml.

Hodnota pH (2.2.3). 4,0 až 5,0; měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -48° až -52°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,25 g v kyselině chlorovodíkové 0,02 mol/l RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Morfin. Provede se tenkovrstvá chromatografie za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 50 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonitrilu R, ethylacetatu R, dichlormethanu R, kyseliny mravenčí bezvodé R a vody R (30 + 30 + 30 + 5 + 5) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem dusitanu sodného R (30 g/l) a vystaví se na několik minut v uzavřené nádobě parám amoniaku. Po vyjmutí se ponechá 1 h stát na světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku se neobjeví žádná červenooranžová skvrna o R_F, které je 0,3 až 0,5násobkem R_F hlavní skvrny (asi 2 % morfinu).

Zkoušku lze hodnotit, jestliže je na chromatogramu porovnávacího roztoku zřetelně viditelná skvrna.

Ztráta sušením (2.2.32). 2,5 % až 4,2 %; suší se 0,50 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.