Český lékopis 1997

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 17,0 %; stanoví se s 0,200 g velmi jemně upráškované látky, která se před vlastní titrací 6 min míchá v rozpouštědle. Použije se vhodné titrační činidlo, které neobsahuje pyridin.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení obsahu

Vápník. 0,400 g se rozpustí ve 150 ml vody R, zředí se jí na 300 ml a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Vápenatá sůl kyseliny folinové. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg vápenaté soli kyseliny folinové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 10,0 mg kyseliny formyllistové CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí vodou R na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5,0 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 1 ml/min, kterou je směs připravená takto: 220 ml methanolu R se smíchá se 780 ml roztoku obsahujícího 2,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu RS a 2,2 g hydrogenfosforečnanu sodného R, jehož pH bylo upraveno kyselinou fosforečnou R na hodnotu 7,5; v případě potřeby dosažení předepsaného rozlišení se upraví koncentrace methanolu,
3. - spektrofotometrického detektoru při 280 nm,
4. - injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C až 45 °C.

Odděleně se nastříkne po 10 μl každého roztoku a chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající 2,5násobku retenčního času hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími vápenaté soli kyseliny folinové a kyselině formyllistové na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) je nejméně 2,2 a když relativní směrodatná odchylka ploch hlavního píku pro šest opakovaných nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 2,0 %.

Obsah C₂₀H₂₁CaN₇O₇ v procentech se vypočte z ploch píků a deklarovaného obsahu vápenaté soli kyseliny folinové CRL.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem. Jestliže je látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá bakteriálních endotoxinů.

Nečistoty

1. A. kyselina 4-aminobenzoylglutamová,
2. B. kyselina 5,10-diformyltetrahydrolistová,
3. C. kyselina listová,
4. D. kyselina 10-formyllistová,
5. E. kyselina 5-formyltetrahydropteroová.

Calcii gluconas

Glukonan vápenatý

Synonymum. Calcium gluconicum

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C, v 1 ml vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl 1 každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a po ochlazení se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (40%). Po 5 min se hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku shoduje polohou, barvou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě R zahřátím na 60 °C a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Roztok není zbarven intenzivněji než směs 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R a 5 min se vaří. Po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). 12,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).

Sírany (2.4.13). 10,0 g se zahřátím rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny octové R a 90 ml vody destilované R. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Zkoušená látka se opatrně zahřívá, dokud se nezmění na bílou hmotu, která se vyžíhá. Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Hořčík a alkalické kovy. 1,00 g se rozpustí ve 100 ml vroucí vody R, přidá se 10 ml chloridu amonného RS, 1 ml amoniaku R a po kapkách 50 ml horkého šťavelanu amonného RS. Nechá se 4 h stát, potom se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 100 ml filtrátu se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

Stanovení obsahu

0,800 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C₁₂H₂₂CaO₁₄ . H₂O.

Calcii gluconas pro iniectione

Glukonan vápenatý na injekci

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrněný prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Porovnávací roztok. 20 mg glukonanu vápenatého CRL se rozpustí v případě potřeby zahřátím ve vodní lázni při 60 °C v 1 ml vody R.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R, amoniaku 26% R, vody R a lihu 96% R (10 + 10 + 30 + 50) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 20 min při 100 °C a potom se postříká roztokem dichromanu draselného R (50 g/l) ve 40% roztoku kyseliny sírové R. Po 5 min se chromatogram pozoruje na denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je hlavní skvrna polohou, barvou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Asi 20 mg vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. K 10,0 g se přidá 90 ml vroucí destilované vody R; směs se vaří za stálého míchání nejvýše 10 s a míchá se do úplného rozpuštění. Zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S zahřátý na 60 °C není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok H₇ (2.2.2, Metoda II). Po ochlazení na 20 °C roztok neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1).

Hodnota pH (2.2.3). 6,4 až 8,3; měří se roztok připravený rozpuštěním 1,0 g ve 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R zahřátím na vodní lázni.

Organické nečistoty a kyselina boritá. 0,5 g se převede do porcelánové misky předem opláchnuté kyselinou sírovou R a vloží se do ledové lázně. Přidají se 2 ml ochlazené kyseliny sírové R a promíchá se; nevznikne žluté nebo hnědé zbarvení. Přidá se 1 ml chromotropinu 2 B RS; vznikne fialové zbarvení, které nepřechází na tmavě modré. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení směsi 1 ml chromotropinu 2 B RS a 2 ml ochlazené kyseliny sírové R.

Šťavelany. Nejvýše 100 μg/g; provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě pro chromatografii R, přidá se 0,5 ml roztoku šťavelanu sodného R (0,152 g/l) ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - předkolony délky 30 mm a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným silným anexem (30 μm až 50 μm),
2. - dvou analytických kolon délky 0,25 m a vnitřního průměru 4 mm naplněných vhodným silným anexem (30 μm až 50 μm),
3. - mikromembránové anionpotlačující kolony, která je zapojena v sérii na předkolonu a dvě analytické kolony; anionpotlačující kolona je vybavena mikromembránou, která odděluje mobilní fázi od regeneračního potlačujícího roztoku protékajícího proti toku mobilní fáze rychlostí 4 ml/min,
4. - mobilní fáze s průtokovou rychlostí 2 ml/min připravené následovně: 0,212 g uhličitanu sodného bezvodého R a 63 mg hydrogenuhličitanu sodného R se rozpustí ve vodě pro chromatografii R a zředí se jí na 1000,0 ml,
5. - regeneračního anionpotlačujícího roztoku; roztok kyseliny sírové R (1,23 g/l) ve vodě pro chromatografii R,
6. - vodivostního detektoru,
7. - injektorové smyčky.

50 μl porovnávacího roztoku se vstříkne pětkrát. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka plochy píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku je nejvýše 2 %. 50 μl každého roztoku se vstříkne třikrát.

Obsah šťavelanu v μg/g se vypočte podle vzorce:

v němž značí:

1. S_T - plochu píku šťavelanu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. S_R - plochu píku šťavelanu na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Sacharosa a redukující cukry. 0,5 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 10 ml vody R. 5 min se vaří, po ochlazení se přidá 10 ml uhličitanu sodného RS a nechá se stát 10 min. Potom se zředí vodou R na 25 ml a zfiltruje se. K 5 ml filtrátu se přidají 2 ml vínanu měďnatého RS, 1 min se vaří a 2 min se nechá stát; nevznikne červená sraženina.

Chloridy (2.4.4). K 10 ml zfiltrovaného roztoku S se přidá 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml zfiltrovaného roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/g). Porovnávací roztok se připraví smícháním 7,5 ml základního roztoku síranů (10 μg SO₄/ml) a 7,5 ml vody destilované R.

Železo. Nejvýše 5 μg/g; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 2,0 g se vloží do 100ml polytetrafluorethylenové kádinky, přidá se 5 ml kyseliny dusičné R a vaří se, dokud roztok není odpařen téměř do sucha. Přidá se 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a opět se odpaří téměř do sucha. Přidání a odpaření peroxidu vodíku se opakuje, dokud se nezíská čirý roztok. Za použití 2 ml kyseliny dusičné R se převede získaný čirý roztok do 25ml odměrné baňky a zředí se kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS po značku. Stejným způsobem se připraví kontrolní roztok za použití 0,65 g chloridu vápenatého R1 místo zkoušené látky.

Porovnávací roztoky. Připraví se zředěním základního roztoku železa (20 μg Fe/ml) kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS.

Měří se absorbance při 248,3 nm za použití železné lampy s dutou katodou jako zdroje záření a plamene vzduch-acetylen. Provede se základní korekce za použití deuteriové lampy.

Hořčík a alkalické kovy. K 0,50 g se přidá směs obsahující 1,0 ml kyseliny octové zředěné RS a 10,0 ml vody R. Rychle se zahřeje k varu a míchá se do úplného rozpuštění. K vroucímu roztoku se přidá 5,0 ml šťavelanu amonného RS a nechá se nejméně 6 h stát. Zfiltruje se přes filtr ze slinutého skla (1,6) do porcelánového kelímku, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,4 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 167 m.j. v gramu.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 10² živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli, Pseudomonas aeruginosa a Staphylococcus aureus (2.6.13).

Stanovení obsahu

0,350 g se rozpustí ve 20 ml horké vody R a po ochlazení se zředí vodou R na 300 ml. Provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11) za použití 50 mg kyseliny kalkonkarboxylové s chloridem sodným R.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,84 mg C₁₂H₂₂CaO₁₄ . H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii glycerophosphas

Glycerofosforečnan vápenatý

Vlastnosti

Bílý hygroskopický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se ve zkumavce se skleněnou trubičkou smíchá s 1 g hydrogensíranu draselného R a silně se zahřeje. Tvoří se bílé dýmy, které se zachytávají do kousku filtračního papíru impregnovaného čerstvě připraveným roztokem nitroprussidu sodného R (10 g/l); filtrační papír se zbarví do modra při styku s piperidinem R.
2. B. 0,1 g se žíhá v kelímku. Zbytek se převede do 5 ml kyseliny dusičné R, zahřívá se 1 min na vodní lázni a zfiltruje se. Filtrát vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).
3. C. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,5 g se rozpustí při pokojové teplotě ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 150 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze III (2.2.1).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. Ke 100 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Kyselina citronová. 5,0 g se protřepe s 20 ml vody prosté oxidu uhličitého R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 0,15 ml kyseliny sírové R a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidá 5 ml síranu rtuťnatého RS, zahřeje se k varu, přidá se 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (3,2 g/l) a opět se zahřeje k varu; nevznikne sraženina.

Glycerol a látky rozpustné v lihu 96%. 1,000 g se třepe 1 min s 25 ml lihu 96% R a zfiltruje se. Filtrát se odpaří do sucha na vodní lázni a zbytek se suší 1 h při 70 °C. Zbytek váží nejvýše 5 mg (0,5 %).

Chloridy (2.4.4). 0,1 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny octové R a 8 ml vody R a zředí se vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (500 μg/g).

Fosforečnany (2.4.11). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 100 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na fosforečnany (400 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Arsen (2.4.2). 0,33 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (3 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g se rozpustí v 10 ml tlumivého roztoku o pH 3,5 a zředí se vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve vodě R a provede se chelatometrická titrace vápníku (2.5.11).

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 4,008 mg Ca.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii hydrogenophosphas

Hydrogenfosforečnan vápenatý

Synonymum. Calcii hydrogenophosphas anhydricus

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a zředěné kyselině dusičné.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. 0,1 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 5 ml kyseliny octové R a přidá se 0,5 ml hexakyanoželeznatanu draselného RS; roztok zůstane čirý. Přidá se asi 50 mg chloridu amonného R a nechá se 5 min stát; vzniká bílá krystalická sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, v případě potřeby se zfiltruje a přidává se amoniak zředěný RS1, dokud se nevytvoří sraženina. Přidá se minimální množství kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se sraženina rozpustila, a směs se zředí vodou destilovanou R na 50 ml.

Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý. 2,00 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se 20 ml vody R a 0,05 ml modři bromfenolové RS. Nadbytek kyseliny chlorovodíkové se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS. Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS je 14,0 ml až 15,5 ml.

Uhličitany. 0,5 g se protřepe s 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; roztok nešumí.

Chloridy (2.4.4). 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 vody R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Fluoridy (2.4.5). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 25 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Arsen (2.4.2). 2 ml roztoku S vyhovují limitní zkoušce A na arsen (10 μg/g).

Baryum. K 10 ml filtrovaného roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 0,5 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 150 °C.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R, přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml. Směs se neutralizuje amoniakem 26% R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS až do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 13,61 mg CaHPO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Calcii hydrogenophosphas dihydricus

Dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého

Synonymum. Calcium hydrogenphosphoricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě a v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěné kyselině chlorovodíkové a ve zředěné kyselině dusičné.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,1 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 5 ml vody R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na fosforečnany (2.3.1).
2. B. Vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1).
3. C. Rozmezí Stanovení obsahuje zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, v případě potřeby se zfiltruje a přidává se amoniak zředěný RS1, dokud se nevytvoří sraženina. Potom se přidá takové množství kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, aby se sraženina rozpustila, a směs se zředí vodou destilovanou R na 50 ml.

Dihydrogenfosforečnan vápenatý a fosforečnan vápenatý. 2,00 g se rozpustí ve 30,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS, přidá se 20 ml vody R a 0,05 ml oranže methylové RS. Nadbytek kyseliny chlorovodíkové se titruje hydroxidem sodným 1 mol/l VS. Spotřeba kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS je 11,0 ml až 12,5 ml.

Uhličitany. 0,5 g se protřepe s 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 1 ml kyseliny chlorovodíkové R; roztok nešumí.

Chloridy (2.4.4). 0,5 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 50 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Fluoridy (2.4.5). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce na fluoridy (100 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a zředí se vodou destilovanou R na 25 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,5 %).

Arsen (2.4.2). 2 ml roztoku S vyhovují limitní zkoušce A na arsen (10 μg/g).

Baryum. K 10 ml roztoku S se přidá 0,5 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min roztok neopalizuje intenzivněji než směs 10 ml roztoku S a 0,5 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (40 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 0,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (400 μg/g).

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve směsi 1 ml kyseliny chlorovodíkové RS a 5 ml vody R, přidá se 25,0 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 200 ml. Směs se neutralizuje amoniakem 26% R, přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Nadbytek edetanu disodného se titruje síranem zinečnatým 0,1 mol/l VS do změny modrého zbarvení na fialové. Provede se slepá zkouška.

1 ml edetanu disodného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,21 mg CaHPO₄ . 2H₂O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Calcii hydroxidum

Hydroxid vápenatý

Vlastnosti

Bílý jemný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 0,80 g ve třecí misce se přidá 10 ml vody R, 0,5 ml fenolftaleinu RS a promíchá se; suspenze zčervená. Po přidání 17,5 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS se suspenze odbarví bez šumění. Suspenze se 1 min roztírá; červené zbarvení se znovu objeví. Přidá se 6 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a znovu se rozetře; směs se odbarví.
2. B. 20 mg se rozpustí v kyselině octové R a zředí se jí na 50 ml. Tento roztok vyhovuje zkoušce (b) na vápník (2.3.1)

Zkoušky na čistotu

Látky nerozpustné v kyselině chlorovodíkové. 2,0 g se rozpustí ve 30 ml kyseliny chlorovodíkové R, povaří se a roztok se zfiltruje. Zbytek se promyje horkou vodou R vysuší se a zváží se; hmotnost zbytku je nejvýše 10 mg (0,5 %).

Uhličitany. Nejvýše 5,0 % CaCO₃. Ke ztitrovanému roztoku ze zkoušky Stanovení obsahu se přidá 5,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS za použití 0,5 ml oranže methylové RS jako indikátoru.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 50,05 mg CaCO₃.

Chloridy (2.4.4). 0,30 g se rozpustí ve směsi 2 ml kyseliny dusičné R a 10 ml vody R a zředí se vodou R na 30 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (330 μg/g).

Sírany (2.4.13). 0,15 g se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 10 ml vody R a zředí se vodou destilovanou R na 60 ml. 15 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,4 %).

Arsen (2.4.2). 0,50 g se rozpustí v kyselině chlorovodíkové s bromem RS a zředí se vodou R na 50 ml. 25 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce na arsen (4 μg/g).

Hořčík a alkalické kovy. 1,0 g se rozpustí ve směsi 10 ml kyseliny chlorovodíkové R a 40 ml vody R, povaří se a přidá se 50 ml roztoku kyseliny šťavelové R (63 g/l). Zneutralizuje se amoniakem 17,5% RS, zředí se vodou R na 200 ml, nechá se 1 h stát a zfiltruje se přes vhodný filtr. Ke 100 ml filtrátu se přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, opatrně se odpaří do sucha a vyžíhá se. Zbytek váží nejvýše 20 mg (4,0 %, počítáno jako sírany).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové RS a odpaří se na vodní lázni do sucha. Zbytek se rozpustí ve 20 ml vody R a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (2 μg Pb/ml).

Stanovení obsahu

K 1,500 g v třecí misce se přidá 20 ml až 30 ml vody R a 0,5 ml fenolftaleinu RS. Titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS za roztírání látky do odstranění červeného zbarvení. Ztitrovaný roztok se použije ve zkoušce Uhličitany, viz Zkoušky na čistotu.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 37,05 mg Ca(OH)₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Calcii lactas pentahydricus

Pentahydrát mléčnanu vápenatého

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický nebo zrněný prášek snadno větrající. Je dobře rozpustný ve vodě, snadno rozpustný ve vroucí vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Vyhovuje zkoušce na mléčnany (2.3.1).