Český lékopis 1997

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady(1.2).

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
3. C. 2 ml roztoku zkoušené látky (1 g/l) v lihu 96% R se převrství čerstvě připraveným roztokem obsahujícím 20 mg dimethylaminobenzaldehydu R ve 2 ml kyseliny sírové R. Po 2 min na rozhraní obou kapalin vznikne žlutočervené zbarvení, které postupně přechází na červené.
4. D. Vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1). Po zahřátí k varu se ochladí, přidají se 3 ml lihu 96% R a okyselí se 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.3.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Relativní hustota (2.2.5). 0,850 až 0,855.

Index lomu (2.2.6). 1,434 až 1,437.

Viskozita (2.2.9). 5 mPa.s až 6 mPa.s.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 202 až 212; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografíe (2.2.28) za použití trikosanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg trikosanu R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 250,0 ml.

Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 20,0 mg isopropyltetradekanoatu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,2 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,2μm vrstvou polykyanopropylsiloxanu R,
2. - vodíku pro chromatografii R jako nosného plynu a tlaku 0,15 MPa,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - injektoru s děličem (1/40).

Teplota kolony se zvyšuje ze 125 °C na 185 °C rychlostí 10 °C/min, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržují na 250 °C.

Nastříkne se vhodný objem zkoušeného roztoku (asi 2 μl) a stejný objem porovnávacího roztoku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Isopropylis palmitas

Isopropylpalmitat

Vlastnosti

Čirá bezbarvá olejovitá kapalina. Je nemísitelný s vodou, mísitelný s lihem 96%, s etherem, s dichlormethanem, s mastnými oleji a s tekutým parafínem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Relativní hustota, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku.
3. C. 2 ml roztoku zkoušené látky (1 g/l) v lihu 96% R se převrství čerstvě připraveným roztokem obsahujícím 20 mg dimethylaminobenzaldehydu R ve 2 ml kyseliny sírové R. Po 2 min na rozhraní obou kapalin vznikne žlutočervené zbarvení, které postupně přechází na červené.
4. D. Vyhovuje zkoušce na estery (2.3.1). Po zahřátí k varu se ochladí, přidají se 3 ml lihu 96% R a okyselí se 1 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.3.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₇ (2.2.2, Metoda II).

Index lomu (2.2.6). 1,436 až 1,440.

Relativní hustota (2.2.5). 0,850 až 0,855.

Viskozita (2.2.9). 5 mPa.s až 10 mPa.s.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 183 až 193; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 5,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Provede se plynová chromatografíe (2.2.28) za použití trikosanu R jako vnitřního standardu. Roztok vnitřního standardu. 50,0 mg trikosanu R se rozpustí v heptanu R a zředí se jím na 250,0 ml. Zkoušený roztok. 20,0 mg se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 100,0 ml. Porovnávací roztok. 20,0 mg isopropylhexadekanoatu CRL se rozpustí v roztoku vnitřního standardu a zředí se jím na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - křemenné kapilární kolony délky 50 m a vnitřního průměru 0,2 mm s vnitřními stěnami pokrytými 0,2μm vrstvou polykyanopropylsiloxanu R,
2. - vodíku pro chromatografii R jako nosného plynu při tlaku 0,15 MPa,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - injektoru s děličem (1/40).

Teplota kolony se zvyšuje ze 125 °C na 185 °C rychlostí 10 °C/min, teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C.

Nastříkne se vhodný objem zkoušeného roztoku (asi 2 μl) a stejný objem porovnávacího roztoku.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Isosorbidi dinitras dilutus

Triturace isosorbiddinitratu

Vlastnosti

Neředěný isosorbiddinitrat je jemný bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, velmi snadno rozpustný v acetonu a mírně rozpustný v lihu 96%.

Rozpustnost triturace isosorbiddinitratu závisí na pomocné látce a její koncentraci.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené ze zbytku zkoušené látky ze Zkoušky totožnosti D se shoduje se spektrem tablety isosorbiddinitratu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 10 mg isosorbiddinitratu se protřepává 5 min 10 ml lihu 96% R a pak se zfíltruje.

   Porovnávací roztok. Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 10 mg isosorbiddinitratu se protřepává 5 min 10 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pak se postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vrstva se vystaví na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se protřepává 10 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruje.

   Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejná objemová množství porovnávacího roztoku (a) a porovnávacího roztoku (b).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a startovní body se dobře usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm.

   Poměry jednotlivých složek mobilní fáze je třeba dodržet, i malý nadbytek vody způsobí zákal.

   Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené směsi, pak se vrstva usuší v proudu horkého vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se zahřívá 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, barvou a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) odpovídající laktose nebo hlavní skvrně na chroma-togramu porovnávacího roztoku (b) odpovídající mannitolu. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. D. Množství zkoušené látky odpovídající 25 mg isosorbiddinitratu se protřepává 5 min 10 ml acetonu R, pak se zfíltruje a odpaří do sucha při teplotě nepřevyšující 40 °C. Zbytek se suší 16 h nad oxidem fosforečným R při tlaku 0,7 kPa. Teplota tání (2.2.14) zbytku je 69 °C až 72 °C.

Zkoušky na čistotu

Anorganické nitraty. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g isosorbiddinitratu se protřepává s 5 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 10 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu do odstranění pachu kyseliny octové. Pak se důkladně postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vystaví se na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající nitratovému iontu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %, počítáno jako dusičnan draselný).

Isosorbid-5-nitrat, isosorbid-2-nitrat. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29), viz Stanovení obsahu, při vlnové délce 210 nm až 215 nm.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: isosorbiddinitratu asi 5 min; isosorbid-2-nitratu asi 8 min; isosorbid-5-nitratu asi 11 min.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (c). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) byla nejméně 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (e). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) rozlišení mezi píky isosorbiddinitratu a isosorbid-2-nitratu je nejméně 6,0.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (c) a 10 μl porovnávacího roztoku (d). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha píku odpovídajícího iso-sorbid-2-nitratu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a plocha píku isosorbid-5-nitratu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Množství zkoušené látky odpovídající 25,0 mg isosorbiddinitratu CRL se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (a). Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 25,0 mg isosorbiddinitratu se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfiltruje se vhodným membránovým filtrem.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml. Porovnávací roztok (c). 10,0 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 10,0 mg isosorbidmononitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se smíchá s 0,5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se mobilní fází na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylmethylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (15 + 85), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (b). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) byla nejméně 50 % celé stupnice zapisovače. Pokud se plochy píků dvou po sobě následujících nástřiků liší o více než 1,0 %, nastříkne se roztok ještě čtyřikrát a spočítá se relativní směrodatná odchylka ze všech šesti nástřiků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka šesti nástřiků není větší než 2,0 %.

Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (b).

Vypočítá se obsah isosorbiddinitratu v procentech deklarovaného obsahu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah isosorbiddinitratu v procentech.

Nečistoty

1. A. anorganické dusičnany

1. B. isosorbid-2-nitrat,

1. C. isosorbid-mononitrat (isosorbid-5-nitrat).

† Isosorbidi mononitras dilutus

Triturace isosorbidmononitratu

Vlastnosti

Neředěný isosorbidmononitrat je bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu.

Rozpustnost triturace isosorbidmononitratu závisí na pomocné látce a její koncentraci.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, C a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zbytku zkoušené látky ze Zkoušky totožnosti D se shoduje se spektrem tablety isosorbidmononitratu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

   Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 10 mg isosorbidmononitratu se protře-pává 5 min s 10 ml lihu 96% R a pak se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 10 mg isosorbidmononitratu CRL se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (5 + 95) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší v proudu vzduchu a pak se postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vrstva se vystaví na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

   Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g laktosy nebo mannitolu se protřepává s 10 ml vody R, v případě potřeby se zfiltruje.

   Porovnávací roztok (a). 0,10 g laktosy R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 0,10 g mannitolu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

   Porovnávací roztok (c). Smíchají se stejné objemové díly porovnávacího roztoku (a) a porovná-vacího roztoku (b).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl každého roztoku a nanesené body se dobře usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R(10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm.

   Poměry jednotlivých složek mobilní fáze je třeba přesně dodržet, i malý nadbytek vody způ-sobí zákal.

   Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a vyvíjení se ihned opakuje za použití nově připravené mobilní fáze. Usuší se v proudu teplého vzduchu a postříká se kyselinou 4-aminobenzoovou RS. Vrstva se suší v proudu studeného vzduchu do odstranění pachu acetonu a pak se suší 15 min při 100 °C. Po ochlazení se postříká roztokem jodistanu sodného R (2 g/l), usuší se v proudu studeného vzduchu a zahřívá se 15 min při 100 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) odpovídající laktose nebo hlavní skvrně na chromatogramu (b) odpovídající mannitolu.

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně od sebe oddělené skvrny.

1. D. Množství zkoušené látky odpovídající 25 mg isosorbidmononitratu se protřepává 5 min s 10 ml acetonu R, pak se zfíltruje a odpaří do sucha při teplotě nepřesahující 40 °C. Zbytek se suší 16 h nad oxidem fosforečným R při tlaku 0,7 kPa. Teplota tání (2.2.14) zbytku je 89 °C až 91 °C.

Zkoušky na čistotu

Anorganické dusičnany. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H R.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,10 g isosorbidmononitratu se protřepává s 5 ml lihu 96% R a pak se zfíltruje.

Porovnávací roztok. 10 mg dusičnanu draselného R se rozpustí v 1 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R a toluenu R (15 + 30 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší v proudu vzduchu do odstranění pachu kyseliny octové. Pak se důkladně postříká čerstvě připraveným škrobem s jodidem draselným RS a vystaví se na 15 min působení ultrafialového světla při 254 nm. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající dusična-novému iontu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (0,5 %, počí-táno jako dusičnan draselný).

Isosorbiddinitrat, isosorbid-2-nitrat. Provede se kapalinová chromatografíe (2.2.29), viz Stanovení obsahu, při vlnové délce 210 nm až 215 nm.

Při zaznamenání chromatogramu za předepsaných podmínek jsou retenční časy: isosorbiddinitratu asi 5 min; isosorbid-2-nitratu asi 8 min; isosorbid-5-nitratu asi 11 min.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (b). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) nebyla menší než 20 % celé stupnice zapisovače.

Nastříkne se 10 μl porovnávacího roztoku (d). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) je rozlišení mezi píky isosorbid-2-nitratu a isosorbid-5-nitratu nejméně 4,0.

Nastříkne se 10 μl zkoušeného roztoku (a), 10 μl porovnávacího roztoku (b) a 10 μl porovnávacího roztoku (c). Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není plocha píku odpovídajícího isosorbid-2-nitratu větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %) a plocha píku isosorbiddinitratu není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %).

Stanovení obsahu

Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok (a). Množství zkoušené látky odpovídající 25,0 mg isosorbidmononitratu se smíchá s 20 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 25,0 ml a zfíltruje se vhodným membránovým filtrem.

Zkoušený roztok (b). 1,0 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 25,0 mg isosorbidmononitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 25,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10,0 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10,0 ml. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 20,0 ml.

Porovnávací roztok (c). Množství isosorbiddinitratu CRL odpovídající 10,0 mg isosorbiddinitratu se smíchá s 15 ml mobilní fáze a míchá se 15 min pomocí ultrazvuku, pak se zředí mobilní fází na 20,0 ml a zfíltruje se vhodným membránovým filtrem. 0,1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 5 mg isosorbidmononitratu CRL a 5 mg isosorbid-2-nitratu CRL se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 10 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

- nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem aminopropylmethylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),

- mobilní fáze, která je směsí objemových dílů ethanolu R a trimethylpentanu R (15 + 85), při průtokové rychlosti 1 ml/min,

- spektrofotometrického detektoru, 230 nm.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (a). Při použití zapisovače se nastaví citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače.

Pokud se plochy píků dvou po sobě následujících nástřiků liší o více než 1,0 %, nastříkne se roztok ještě čtyřikrát a spočítá se relativní směrodatná odchylka ze všech šesti nástřiků. Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka šesti nástřiků není větší než 2,0 %. Nastřikuje se střídavě zkoušený roztok (b) a porovnávací roztok (a).

Vypočítá se obsah isosorbidmononitratu v procentech deklarovaného obsahu.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah isosorbidmononitratu v procentech.

Nečistoty

1. A. anorganické dusičnany,

1. B. isosorbid-dinitrat,

1. C. isosorbid-2-nitrat.

† Isotretinoinum

Isotretinoin

Vlastnosti

Žlutý nebo světle žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v etheru, těžce rozpustný v lihu 96 %. Vlivem tepla, světla a vzduchu se rozkládá, zejména v roztoku.

Všechny postupy se provádějí co nejrychleji a za ochrany před světlem; použijí se čerstvě připravené roztoky.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 75,0 mg se rozpustí v 5 ml dichlormethanu R a ihned se zředí okyseleným 2-propanolem R (připraví se zředěním 1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l RS 2-propanolem R na 1000 ml) na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí okyseleným 2-propanolem R na 100,0 ml a 5,0 ml takto zředěného roztoku se dále zředí stejným rozpouštědlem na 50,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 300 nm až 400 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 354 nm. Specifická absorbance v maximu je 1290 až 1420.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isotretinoinu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg isotretinoinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg isotretinoinu CRL a 10 mg tretinoinu CRL se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, acetonu R, etheru prostého peroxidických látek R a cyklohexanu R (2 + 4 + 40 + 54) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se shoduje polohou a velikostí s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. D. Asi 5 mg se rozpustí v 2 ml chloridu antimonitého RS; vzniká intenzivní červené zbarvení, které se později změní na fialové.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se kapalinová chromatografie (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,100 g se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg tretinoinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí methanolem R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a) a 0,5 ml zkoušeného roztoku se promíchá a zředí se methanolem R na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,5 ml zkoušeného roztoku se zředí methanolem R na 100,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (10 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je roztok kyseliny octové ledové R 0,5% (V/V) ve směsi objemových dílů methanolu R a vody R v takovém poměru, aby retenční čas tretinoinu byl asi 15 min (obvykle 77 + 23). Průtoková rychlost je 1,4 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 353 nm.

Odděleně se nastříkne po 10 μl každého z porovnávacích roztoků (b), (c) a (d) a zkoušeného roztoku. Nastaví se citlivost detektoru tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnáva čího roztoku (b) nebyla menší než 70 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky isotretinoinu a tretinoinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) je nej -méně 2,0. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha píku odpovídajícího tretinoinu není větší, než je plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (2,0 %); součet ploch všech píku, kromě hlavního píku, píku rozpouštědla a píku tretinoinu, není větší než plocha hlavní-ho píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 0,5 g vyhovuje limitní zkoušce (d) na těžké kovy. K přípravě porovnávacího roztoku se použije 1 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 16 h ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 70 ml acetonu R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 30,04 mg C₂₀H₂₈O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem, při teplotě nepřevyšující 25 °C. Doporučuje se chránit zbylý obsah otevřeného použitého obalu v atmosféře inertního plynu.

Separandum.

Nečistoty

1. A. tretinoin,
2. B. kyselina (2Z,4E,6Z,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9,13-di-cis-retinoová),
3. C. kyselina (2Z,4Z,6E,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 11,13-di-cis-retinoová),
4. D. kyselina (2E,4E,6Z,8E)-3,7-dimethyl-9-(2,6,6-trimethyl-1-cyklohexenyl)-2,4,6,8-nonatetraenová (kyselina 9-cis-retinoová),
5. E. oxidační produkty isotretinoinu.

† Isoxsuprini hydrochloridum

Isoxsupriniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je mírně rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru a dichlormethanu.

Taje asi při 205 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,1 mol/l RS a zředí se jí na 50,0 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku při 230 nm až 350 nm. Roztok vykazuje dvě maxima, při 269 nm a 275 nm. Specifické absorbance v maximu při 269 nm je 71 až 74 a v maximu při 275 je 70 až 73. Zkoušku lze hodnotit, jestliže při zkoušce rozlišení (2.2.25) poměr absorbancí je nejméně 1,7.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety připravené z bromidu draselného R a zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety isoxsupriniumchloridu CRL připravené stejným způsobem. Pokud spektra vykazují rozdíly, rozpustí se 50 mg zkoušené látky a porovnávací látky odděleně ve 2 ml methanolu R, přidá se 15 ml dichlormethanu R odpaří se do sucha a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GR.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 20 mg isoxsupriniumchloridu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R a dichlormethanu R (0,25 + 15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu a postříká se roztokem manganistanu draselného R (10 g/l). Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. K 1 ml roztoku S (viz Zkoušky na čistotu) se přidá 0,05 ml síranu měďnatého RS a 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS; roztok zmodrá. Přidá se 1 ml etheru R, protřepe se a vrstvy se nechají oddělit; horní vrstva zůstává bezbarvá.
2. E. 2 ml roztoku S vyhovují zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,50 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve vodě prosté oxidu uhličitého R, ochladí se a zředí se jí na 50,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,5 až 6,0; měří se roztok S.

Optická otáčivost (2.2.7). Úhel optické otáčivosti roztoku S je -0,05° až +0,05°.

Fenony. 10,0 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Absorbance (2.2.25) měřená v maximu při 310 nm je nejvýše 0,10 (1,0 %, počítáno jako nečistota B).

Příbuzné látky. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití hexakosanu R jako vnitřního standardu. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Roztok vnitřního standardu (a). 0,1 g hexakosanu R se rozpustí v trimethylpentanu R a zředí se jím na 20 ml.