Český lékopis 1997

0,400 g látky se rozpustí v 50 ml lihu 96% R, přidá se 5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 51,35 mg C₂₉H₃₄Cl₂N₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-[4-(4´-chlorbifenyl-4-yl)-4-hydroxypiperidino]-N,N-dimethyl-2,2-difenylbutyramid,
2. B. 4-(4-chlorfenyl)-1,1´-bis[4-(dimethylamino)-4-oxo-3,3-difenylbutyl]-4-hydroxypiperidi-niumbromid,
3. C. 4-(4-chlorfenyl)piperidin-4-ol,
4. D. 4-(4-hydroxy-4-fenylpiperidino)-N,N-dimethyl-2,2-difenylbutyramid,
5. E. 4-(4-chlorfenyl)-1-{4-[4-(4-chlorfenyl)-4-hydroxypiperidino]-2,2-difenylbutyryl}-piperidin-4- -ol.

§ Lorazepamum

Lorazepam

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%, mírně rozpustný nebo těžce rozpustný v dichlormethanu.

Vykazuje polymorfismus.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 10,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml. Měří se absorbance roztoku (2.2.25) při 210 nm až 280 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 230 nm. Specifická absorbance v maximu je 1070 až 1170.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky měřené při 600 cm^-1 až 2000 cm^-1 se shoduje se spektrem tablety lorazepamu CRL. Tablety se připraví za použití bromidu draselného R.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

Deska s vrstvou se umístí do chromatografické komory a vyvíjí se methanolem R po dráze 17 cm, pak se usuší na vzduchu a zahřívá se 1 h při 100 °C až 105 °C.

Zkoušený roztok (a). 0,200 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 2 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg lorazepamu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí acetonem R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 mg nitrazepamu CRL se rozpustí v acetonu R, přidá se 5 ml porovnávacího roztoku (a) a zředí se acetonem R na 20 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se ve směru vyvíjení methanolem směsí objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R (10 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,2 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně ve vysokém vakuu při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny octové ledové R a 30 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace (2.2.20) bodu ekvivalence.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 32,12 mg C₁₅H₁₀Cl₂N₂O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

1. A. 2-amino-2´-dichlorbenzofenon,
2. B. 3-acetoxy-1,3-dihydro-7-chlor-5-(2-chlorfenyl)-2H-1,4-benzodiazepin-2-on.

Lupuli flos

Chmelová šištice

Synonyma. Lupuli strobilus, Strobilus lupuli.

Je to usušené, zpravidla celé samičí květenství druhu Humulus lupulus L.

Vlastnosti

Droga charakteristického aromatického pachu.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Chmelové šištice jsou obyčejně jednotlivé, 2 cm až 5 cm dlouhé, listenaté, vejčitého tvaru, složené z četných oválných zelenožlutých, přisedlých, suchomázdřitých, překrývajících se listenů. Zevní listeny ploché, pravidelné, vnitřní listeny delší, na bázi nepravidelné, úplně uzavírající plod (nažku). Semeníky nebo řidčeji plody, báze listenů a zejména listence jsou pokryty malými oranžově žlutými žlázkami.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je zelenožlutý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky listenů a listenců s mnohohrannými, nepravidelnými pokožkovými buňkami, se stěnami vlnitě zprohýbanými; jednobuněčné, kuželovité, přímé nebo zahnuté krycí chlupy s tenkými, hladkými stěnami; zřídka anomocytické průduchy; úlomky mezofylu s malými drúzami šťavelanu vápenatého; četné charakteristické oranžově žluté žláznaté chlupy s krátkou dvoubuněčnou dvouřadou nohou, nahoře pohárkovitě rozšířené; pohárkovitá část o průměru 150 μm až 250 μm je tvořena polokulovitou vrstvou sekrečních buněk, jejichž kutikula je vychlípena pryskyřičným sekretem; úlomky protáhlých sklerenchymatických buněk osemení se silnými na povrchu zvrásnělými stěnami a s četnými tečkami.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s přísadou fluorescenčního indikátoru pro detekci při 254 nm.

Zkoušený roztok. 1,0 g čerstvě upráškované drogy (355) se smíchá s 10 ml směsi objemových dílů vody R a methanolu R (3 + 7), 15 min se protřepává a pak se zfiltruje.

Porovnávací roztok. 1,0 mg červeně sudanové R, 2,0 mg kurkuminu R a 2,0 mg dimethylaminobenzaldehydu R se rozpustí ve 20 ml methanolu R.

Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 20 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, ethylacetatu R a cyklohexanu R (2 + 38 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou tři skvrny: v dolní čtvrtině slabě zbarvená skvrna (kurkumin), ve střední části skvrna odpovídající dimethylaminobenzaldehydu a nad ní skvrna odpovídající červeni sudanové. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou četné skvrny; v poloze přibližně odpovídající skvrně kurkuminu na chromatogramu porovnávacího roztoku je slabě zbarvená skvrna (xanthohumol), v poloze přibližně odpovídající skvrně dimethylaminobenzaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrné skvrny humulonů a v poloze přibližně odpovídající skvrně červeně sudanové na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou patrny skvrny lupulonů. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrny lupulonů na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou zbarveny modře, skvrny humulonů hnědě a skvrna xanthohumolu je zbarvena tmavě hnědě. Vrstva se postříká zkoumadlem fosfomolybdenan-wolframovým zředěným R a vloží se do komory nasycené parami amoniaku; pozoruje se v denním světle. Skvrny humulonů a lupulonů na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou zbarveny modrošedě, skvrna xanthohumolu zelenošedě; na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou modrošedé až hnědošedé skvrny.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Vyhovuje požadavkům zkoušky Cizí příměsi.

Látky extrahovatelné lihem R 70% (V/V). 10,0 g práškované drogy (355) se smíchá s 300 ml lihu R 70% (V/V) a zahřívá se 10 min na vodní lázní pod zpětným chladičem. Po ochlazení se zfiltruje, prvních 10 ml filtrátu se odstraní. 30,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázní do sucha a zbytek se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,250 g (25,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 1,000 g práškované drogy (355) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 12,0 %.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Lynestrenolum

Lynestrenol

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 161 °C až 165 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem lynestrenolu CRL.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, v ultrafialovém světle při 365 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, fluorescencí a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -9,5° až -11°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 0,900 g v lihu 96% R a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). 0,125 g se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 25 ml.

Zkoušený roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí chloroformem R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí chloroformem R na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 mg lynestrenolu CRL se rozpustí v chloroformu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a heptanu R (20 + 80) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se kyselinou sírovou v lihu 0,25 mol/l RS, zahřívá se 10 min při 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější, než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 0,500 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí ve 40 ml tetrahydrofuranu R, přidá se 5,0 ml roztoku dusičnanu stříbrného R (100 g/l) a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS. Bod ekvivalence se určí potenciometricky (2.2.20) za použití skleněné elektrody jako indikační a argentchloridové elektrody jako srovnávací s můstkem obsahujícím nasycený roztok dusičnanu draselného R. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 28,44 mg C₂₀H₂₈O.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Lysini hydrochloridum

Lysiniumchlorid

Synonymum. L-Lysinium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, B a E.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety lysiniumchloridu CRL. Pokud se získaná spektra liší, rozpustí se odděleně zkoušená látka a referenční látka v co nejmenším množství vody R, odpaří se do sucha při 60 °C a se zbytky se zaznamenají nová spektra.
3. C. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Látky reagující s ninhydrinem, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. K asi 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 2 ml vody R a 1 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l); vznikne žlutavě bílá sraženina.
5. E. K 0,1 ml roztoku S se přidají 2 ml vody R; roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok H₇ nebo ZŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +21,0° až +22,5°, počítáno na vysušenou látku; měří se roztok připravený rozpuštěním 2,00 g v kyselině chlorovodíkové RS a zředěním stejným rozpouštědlem na 25,0 ml.

Látky reagující s ninhydrinem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 50 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg lysiniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí vodou R na 20 ml.

Porovnávací roztok (c). 10 mg lysiniumchloridu CRL a 10 mg argininu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 25 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku, usuší se na vzduchu a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R a 2-propanolu R (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se suší při 100 °C až 105 °C do úplného odstranění amoniaku, postříká se ninhydrinem RS a zahřívá se 15 min při 100 °C až 105 °C. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Sírany (2.4.13). 5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (300 μg/g).

Amonium. Připraví se komůrka sestavená ze dvou hodinových sklíček o průměru 60 mm, která se položí okraji těsně na sebe. Na vnitřní stěnu horního sklíčka se přilepí čtvereček papíru lakmusového červeného R o straně 5 mm a zvlhčí se několika kapkami vody R. 50 mg jemně upráškované zkoušené látky se umístí na spodní sklíčko a rozpustí se v 0,5 ml vody R. K roztoku se přidá 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R a rychle se zamíchá skleněnou tyčinkou. Sklíčko s papírem lakmusovým se ihned přiloží na sklíčko se zkoušenou látkou a zahřívá se 15 min při 40 °C. Papír lakmusový není intenzivněji modře zbarvený než porovnávací vzorek připravený současně stejným způsobem za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml), 0,5 ml vody R a 0,30 g oxidu horečnatého těžkého R (200 μg/g).

Železo (2.4.9). 0,33 g se rozpustí v dělicí nálevce v 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a vytřepává se třikrát po 3 min vždy s 10 ml isobutylmethylketonu R1. Ke spojeným organickým vrstvám se přidá 10 ml vody R a třepe se 3 min. Vodná vrstva vyhovuje limitní zkoušce na železo (30 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v 5 ml kyseliny mravenčí bezvodé R, přidá se 50 ml kyseliny octové bezvodé R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 18,27 mg C₆H₁₅ClN₂O₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Macidis etheroleum

Muškátová silice

Synonyma. Macidis aetheroleum, Oleum macidis

Je to silice získaná ze zralých semen a míšku druhu Myristica fragrans HOUTT. destilací s vodní párou.

Vlastnosti

Bezbarvá až nažloutlá čirá kapalina, charakteristického pachu a chuti. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 10 mg myristicinu R a 10 mg eugenolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další, méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,860 až 0,915 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,472 až 1,488.

Optická otáčivost (2.2.7). +10° až +45°.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Nejvýše 0,150 g.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve čtyřech objemových dílech lihu R 90% (V/V).

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

Macrogolum 300

Makrogol 300

Synonymum. Polyethylenglycolum 300

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo téměř bezbarvá hygroskopická kapalina, mísitelná s vodou. Je velmi snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou hubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnaté-ho RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina.
3. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Viskozita (2.2.9). 80 mPa.s až 105 mPA.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,120 g/ml).

Hydroxylové číslo. 340 až 394. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 1,5 g (m g) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (n1 ml). Provede se slepá zkouška (n₂ ml).

Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu:

Redukující látky. K 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí.

Ethylenglykol a diethylenglykol. Nejvýše 0,4 %, počítáno jako součet obsahu ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,10 g ethylenglykolu R a 0,50 g diethylenglykolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,8 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné křemelinou silanizovanou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 5 % makrogolu 20 000 R,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Je-li třeba, stabilizuje se kolona zahříváním při 200 °C po dobu 15 h. Teplota vstřikovacího prostoru a detektoru se udržuje na 250 °C. Počáteční teplota kolony se upraví tak, aby bylo dosaženo retenčního času pro diethylenglykol 14 min až 16 min.

Nastříkne se po 2 μl každého roztoku a teplota kolony se zvýší asi o 30 °C rychlostí 2 °C/min, ale nepřevýší 170 °C. Provede se pět opakovaných nástřiků, aby se zkontrolovala reprodukovatelnost odezvy detektoru.

Změří se plochy píků odpovídajících ethylenglykolu a diethylenglykolu na chromatogramu zkoušeného a porovnávacího roztoku. Vypočítá se obsah ethylenglykolu a diethylenglykolu ve zkoušeném roztoku.

Ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zásobní roztok ethylenoxidu. Zavede se 0,50 g (odpovídá asi 270 ml) plynného ethylenoxidu R do 100 ml vody R. Obsah absorbovaného ethylenoxidu (m_EO) se stanoví zvážením před a po absorpci. Zředí se vodou R na 200,0 ml. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a je použitelný 14 dnů. Pracovní roztok ethylenoxidu. 2,0 ml zásobního roztoku ethylenoxidu se zředí vodou R na 50,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Připravuje se bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m_T se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml vody R, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m_R) zkoušené látky se přenese do 20ml lahvičky, přidá se 1,0 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C. Porovnávací roztok (b). Do 20ml lahvičky se přenese 1 ml pracovního roztoku ethylenoxidu, přidá se 0,1 ml roztoku acetaldehydu R (10 mg/l), uzavře se zátkou s butylkaučukovou membránou, zátka se zajistí hliníkovým uzávěrem a obsah lahvičky se promíchá. Nechá se stát 20 min při 80 °C.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kolony délky 4 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné styrendivinylbenzen-kopolymerem R (150 μm až 180 μm) impregnovaným 5 % makrogolu 20 000 R,
2. - dusíku pro chromatografií R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 80 °C, teplota nástřikového prostoru na 120 °C. Nastřikuje se 500 μl par nad zkoušeným roztokem a po 500 μl nad porovnávacími roztoky (a) a (b) plynotěsnou stříkačkou z lahviček zahřátých na 80 °C.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky odpovídajícími ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 1,9.

Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. A_T - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. A_R - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Těžké kovy (2.4.8). 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A pro těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použij e základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 2,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Macrogolum 400

Makrogol 400

Synonymum. Polyethylenglycolum 400

Vlastnosti

Čirá viskózní bezbarvá nebo téměř bezbarvá hygroskopická kapalina. Je mísitelný s vodou, velmi snadno rozpustný v acetonu, v lihu 96% a v dichlormethanu, prakticky nerozpustný v etheru, v mastných a minerálních olejích.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška Viskozita, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. K 1 g se ve zkumavce přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, uzavře se zátkou opatřenou zahnutou trubicí a zahřívá se do vývinu bílého dýmu, který se trubicí zavádí do 1 ml chloridu rtuťnatého RS; vznikne objemná bílá krystalická sraženina.
3. C. K 0,1 g se přidá 1 g thiokyanatanu draselného R a 1 g dusičnanu kobaltnatého R a pečlivě se promíchá skleněnou tyčinkou. Přidá se 5 ml dichlormethanu R a protřepe; kapalná fáze se zbarví modře.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 12,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 5,0 g se rozpustí v 50 ml vody prosté oxidu uhličitého R a přidá se 0,15 ml modři bromthymolové RS1; roztok je žlutý nebo zelený. Ke změně zbarvení indikátoru do modra se spotřebuje nejvýše 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Viskozita (2.2.9). 105 mPa.s až 130 mPa.s (počítáno za předpokladu, že hustota je 1,120 g/ml).

Hydroxylové číslo. 264 až 300. Do suché kuželové baňky opatřené zpětným chladičem se přenese 1,9 g (m g) zkoušené látky. Přidá se 25,0 ml ftalanhydridu RS, míchá se do rozpuštění, vaří se 30 min pod zpětným chladičem na horké desce a nechá se ochladit. Chladič se opláchne nejprve 25 ml pyridinu R a potom 25 ml vody R, přidá se 1,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se hydroxidem sodným 1 mol/l VS do světle růžového zabarvení (n₁ ml). Provede se slepá zkouška (n₂ ml).

Hydroxylové číslo se vypočítá podle vztahu:

Redukující látky. K 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) se přidá 0,1 ml kyseliny sírové zředěné RS a 0,5 ml roztoku manganistanu draselného R (1 g/l); během 10 min zbarvení manganistanu zcela nezmizí.

Ethylenglykol a diethylenglykol. Nejvýše 0,4 %; počítáno jako součet obsahu ethylenglykolu a diethylenglykolu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Porovnávací roztok. 0,10 g ethylenglykolu R a 0,50 g diethylenglykolu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 10,0 ml.