Český lékopis 1997

Síranový popel (2.4.14). 30,0 % až 36,0 %, počítáno na vysušenou látku. Stanoví se s 0,1000 g zkoušené látky.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů vgramu; stanoví se plotnovou metodou. Vyhovuje zkoušce na nepřítomnost Escherichia coli a Salmonella (2.6.13).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Natrii amidotrizoas

Sodná sůl kyseliny amidotrizoové

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v acetonu.

Taje při asi 261 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli kyseliny amidotrizoové CRL. Zkouší se látky sušené 3 h při 100 °C až 105 °C.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).
3. C. 50 mg se mírně zahřeje v malé porcelánové misce nad otevřeným plamenem; vyvíjejí se fialové páry.
4. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 20 ml.

Vzhled roztoku. 1 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 7,5 až 9,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄ R. Roztoky se připravují za tlumeného světla a při vyvíjení se chromatogramy chrání před světlem.

Zkoušený roztok (a). 0,50 g se rozpustí v roztoku amoniaku R 3% (V/V) v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí 3% (V/V) roztokem amoniaku 17,5% R v methanolu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí 3% (V/V) roztokem amoniaku 17,5% R v methanolu R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 50 mg sodné soli kyseliny amidotrizoové CRL se rozpustí v 3% (V/V) roztoku amoniaku 17,5% R v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R 2-butanonu R a toluenu R (20 + 25 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se suší do vytékání rozpouštědel a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,2 %).

Volné aromatické aminy. Roztoky a zkoumadla se udržují ve vodě s ledem chráněny před světlem. 0,50 g se naváží do odměmé baňky na 50 ml, přidá se 15 ml vody R, protřepe se, přidá se 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a ochladí se ve vodě s ledem. Ke směsi se přidá 5 ml čerstvě připraveného roztoku dusitanu sodného R (5 g/l) a 12 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS. Opatrně se protřepe a nechá se stát přesně 2 min po přidání kyseliny chlorovodíkové. Potom se přidá 10 ml roztoku amidosíranu amonného R (20 g/l). Nechá se stát 5 min za častého protřepání, pak se přidá 0,15 ml roztoku 1-naftolu R (100 g/l) v lihu 96% R, protřepe se a nechá se stát dalších 5 min. Potom se přidá 3,5 ml tlumivého roztoku o pH 10,9, promíchá se a zředí se vodou R na 50,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) při 485 nm měřená do 20 min po přípravě proti kontrolní tekutině připravené současně za stejných podmínek bez zkoušené látky je nejvýše 0,30.

Volný jod a jodidy. Nejvýše 50 μg/g. 1,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 10 ml. Po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS, dokud vzniká sraženina, a navíc se přidají 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Směs se zfiltruje, sraženina se promyje 5 ml vody R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 1 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R, 1 ml dichlormethanu R a protřepe se. Spodní vrstva není intenzivněji zbarvena než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 5 ml základního roztoku jodu (10 μg I/ml), 3 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 15 ml vody R.

Těžké kovy (2.4.8). 4 ml roztoku S se zředí vodou R na 20 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 (μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 11,0 %; stanoví se s 0,400 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

K 0,150 g ve varné baňce na 250 ml se přidá 5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS, 20 ml vody R, 1 g zinku práškového R a několik varných kuliček. Směs se vaří 30 min pod zpětným chladičem, pak se ochladí a chladič se promyje 20 ml vody R, které se přidají do baňky. Obsah baňky se zfiltruje, filtr se promyje několikrát vodou R. Ke spojenému filtrátu s promývací tekutinou se přidá 40 ml kyseliny sírové zředěné RS a ihned se titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) a použití vhodného systému elektrod, např. stříbrná-merkurosulfatová elektroda.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 21,20 mg C₁₁H₈l₃N₂NaO₄.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněna před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. R¹ = NH₂; R² = I: natrium-3-acetamido-5-amino-2,4,6-trijodbenzoat,
2. B. R¹ = NHCOCH₃; R² = H: natrium-3,5-bis(acetamido)-2,4-dijodbenzoat.

Natrii benzoas

Benzoan sodný

Synonymum. Natrium benzoicum

Vlastnosti

Bílý krystalický nebo zrnitý prášek nebo vločky. Je slabě hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 90% (V/V).

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkouškám (b) a (c) na benzoany (2.3.1).
2. B. Vyhovuje zkoušce na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 0,2 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS nebo 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Halogenované sloučeniny. Všechny skleněné nádoby použité v této zkoušce musí být prosty chloridů. Připraví se namočením do roztoku kyseliny dusičné R (500 g/l) přes noc a opláchnutím vodou. Uchovávají se naplněné vodou a doporučuje se, aby tyto nádoby byly používány pouze pro tuto zkoušku.

K 20,0 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R a zředí se lihem 96% R na 50,0 ml (zkoušený roztok).

Stanovení ionizovaného chloru. Do tří odměrných baněk na 25 ml se připraví následující roztoky.

Roztok (a). Ke 4,0 ml zkoušeného roztoku se přidají 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 3 ml lihu 96% R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku A.

Roztok (b). Ke 3 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidají 2 ml vody R a 5 ml lihu 96% R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku B.

Roztok (c). Ke 4,0 ml základního roztoku chloridu (8 μg Cl/ml) se přidá 6,0 ml vody R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku C.

Do čtvrté odměrné baňky na 25 ml se převede 10 ml vody R Do každé baňky se přidá 5 ml síranu amonnoželezitého RS5, promíchá se a po kapkách za míchání se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml thiokyanatanu rtuťnatého RS. Obsah baněk se protřepe, zředí se vodou R na 25,0 ml a nechá se stát 15 min ve vodní lázni při 20 °C. Měří se absorbance (2.2.25) při 460 nm ve 2cm kyvetách roztoku A proti roztoku B jako kontrolní tekutině a absorbance roztoku C proti roztoku připravenému za použití 10 ml vody R (čtvrtá odměrná baňka) jako kontrolní tekutině. Absorbance roztoku A není větší než absorbance roztoku C (200 μg/g).

Stanovení celkového chloru

Roztok (a). K 10,0 ml zkoušeného roztoku se přidá 7,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 0,125 g niklu Raneyova R a zahřívá se 10 min na vodní lázni. Směs se po ochlazení na pokojovou teplotu zfiltruje do odměrné baňky na 25 ml a filtr se promyje třikrát 2 ml lihu 96% R (může vzniknout jemná sraženina, která po okyselení zmizí). Filtrát a promývací tekutina se zředí vodou R na 25,0 ml. Tento roztok se použije k přípravě roztoku A.

Roztok (b). Současně se stejným způsobem připraví roztok, který místo zkoušeného roztoku obsahuje 5 ml lihu 96% R a 5 ml vody R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku B.

Roztok (c). K 6,0 ml základního roztoku chloridu (8 μg Cl/ml) se přidají 4,0 ml vody R. Tento roztok se použije k přípravě roztoku C.

Do čtyř odměrných baněk na 25 ml se odděleně převede 10 ml roztoku (a), 10 ml roztoku (b), 10 ml roztoku (c) a 10 ml vody R. Do každé baňky se přidá 5 ml síranu amonnoželezitého RS5, promíchá se a po kapkách za míchání se přidají 2 ml kyseliny dusičné R a 5 ml thiokyanatanu rtuťnatého RS. Obsah baněk se protřepe, zředí se vodou R na 25,0 ml a nechá se stát 15 min ve vodní lázni při 20 °C. Měří se absorbance (2.2.25) při 460 nm ve 2cm kyvetách roztoku A proti roztoku B jako kontrolní tekutině a absorbance roztoku C proti roztoku připravenému za použití 10 ml vody R (čtvrtá odměrná baňka) jako kontrolní tekutině. Absorbance roztoku A není větší než absorbance roztoku C (300 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,00 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí, je-li třeba zahřátím na 50 °C, ve 20 ml kyseliny octové bezvodé R, ochladí se, přidá se 0,05 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 14,41 mg C₇H₅NaO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii bromidum

Bromid sodný

Synonymum. Natrium bromatum

Vlastnosti

Bílý zrnitý prášek nebo malé bezbarvé průsvitné nebo neprůhledné krystaly. Je slabě hygroskopický, snadno rozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkouškám na bromidy (2.3.1).
2. B. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromičnany. K 10 ml roztoku S se přidá 1 ml škrobu RS, 0,1 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l), 0,25 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l VS a nechá se 5 min stát chráněn před světlem; nevznikne modré nebo fialové zbarvení.

Chloridy. 1,000 g se v kuželové baňce rozpustí ve 20 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Přidá se 5 ml peroxidu vodíku koncentrovaného R a zahřívá se na vodní lázni do úplného odbarvení roztoku. Stěny baňky se opláchnou malým množstvím vody R a roztok se zahřívá 15 min na vodní lázni. Po ochlazení se roztok zředí vodou R na 50 ml, přidá se 5,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 1 ml dibutylftalatu R. Protřepe se a titruje thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 5 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. Spotřeba dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS je nejvýše 1,7 ml (0,6 %). Tato spotřeba se zaznamená pro Stanovení obsahu.

Jodidy. K 5 ml roztoku S se přidá 0,15 ml chloridu železitého RS1, 2 ml chloroformu R, protřepe se a nechají se oddělit vrstvy; chloroformová vrstva je bezbarvá 2.2.2, Metoda I).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Baryum. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Po 15 min není opalescence tohoto roztoku intenzivnější než opalescence směsi 5 ml roztoku S a 6 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Hořčík a kovy alkalických zemin (2.4.7). 10,0 g vyhovuje limitní zkoušce na hořčík a kovy alkalických zemin. Spotřeba edetanu disodného 0,01 mol/l VS není vyšší než 5,0 ml (200 μg/g, počítáno jako Ca).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 3,0 %; 1,000 g se suší 3 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R. Protřepe se a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a za silného protřepávání v blízkosti konečného bodu. Odečte se spotřeba zjištěná ve zkoušce Chloridy.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 10,29 mg NaBr.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

† Natrii calcii edetas

Edetan sodno-vápenatý

Synonymum. Natrium calcium edeticum

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety edetanu sodno-vápenatého CRL.
2. B. 2 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 6 ml dusičnanu olovnatého RS, protřepe se a potom se přidají 3 ml jodidu draselného RS; nevznikne žlutá sraženina. Roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; vznikne bílá sraženina.
3. C. 0,5 g se rozpustí v 10 ml vody R, roztok se zalkalizuje na papír lakmusový červený R přidáním amoniaku zředěného RS2 a přidají se 3 ml šťavelanu amonného RS; vznikne nejvýše nepatrná sraženina.
4. D. Žíhá se; zbytek vyhovuje zkouškám na vápník (2.3.1).
5. E. Zbytek získaný ve zkoušce D vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 6,5 až 8,0. Měří se následující roztok: 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Edetan disodný. 5,0 g se rozpustí v 250 ml vody R přidá se 10 ml tlumivého roztoku s chloridem amonným o pH 10,0 a asi 50 mg černě eriochromové T s chloridem sodným R. Ke změně zbarvení indikátoru na fialové se použije nejvýše 1,5 ml chloridu hořečnatého 0,1 mol/l VS (1,0 %).

Chloridy (2.4.4). K 20 ml roztoku S se přidá 30 ml kyseliny dusičné zředěné RS, nechá se 30 min stát a zfiltruje se. 2,5 ml filtrátu se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (80 μg/g). Před přidáním kyseliny thioglykolové R se ke každému roztoku přidá 0,25 g chloridu vápenatého R

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,100 g zkoušené látky (Metoda B).

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 300 ml. Přidají se 2 g methenaminu R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a titruje se dusičnanem olovnatým 0,1 mol/l VS za použití asi 50 mg oranže xylenolové s dusičnanem draselným R jako indikátoru.

1 ml dusičnanu olovnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 37,43 mg C₁₀H₁₂CaN₂Na₂O₈.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Natrii carbonas

Uhličitan sodný

Synonymum. Natrii carbonas anhydricus

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý slabě zrnitý hygroskopický prášek. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml; roztok je silně zásaditý (2.2.4).
2. B. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).
3. C. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce (a) na na sodík (2.3.1).
4. D. Zkouška Ztráta sušením, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí po částech ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 25 ml vody destilované R. Roztok se zahřeje k varu a ochladí se. Přidá se tolik hydroxidu sodného zředěného RS, aby měl roztok neutrální reakci, a potom se zředí vodou destilovanou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než barevný porovnávací roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda I).

Alkalické hydroxidy a hydrogenuhličitany. 0,4 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok nezčervená. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). 0,4 g se rozpustí ve vodě R, přidají se 4 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (125 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 μg/g).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší při 300 °C.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na červené.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 52,99 mg Na₂CO₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Natrii carbonas decahydricus

Dekahydrát uhličitanu sodného

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé průsvitné zvětrávající krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml; roztok je silně zásaditý (2.2.4).
2. B. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).
3. C. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí po částech ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 25 ml vody destilované R. Roztok se zahřeje k varu a ochladí se. Přidá se tolik hydroxidu sodného zředěného RS, aby měl roztok neutrální reakci, a potom se zředí vodou destilovanou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. 4,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda I).

Alkalické hydroxidy a hydrogenuhličitany. 1,0 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok nezčervená. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). 1,0 g se rozpustí ve vodě, přidají se 4 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (100 μg/g).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (2 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (20 μg/g).

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 52,99 mg Na₂CO₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Natrii carbonas monohydricus

Monohydrát uhličitanu sodného

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. 1 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml; roztok je silně zásaditý (2.2.4).
2. B. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkoušce na uhličitany (2.3.1).