Český lékopis 1997

1. C. Roztok připravený ve zkoušce A vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí po částech ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 25 ml vody destilované R. Roztok se zahřeje k varu a ochladí se. Přidá se tolik hydroxidu sodného zředěného RS, aby měl roztok neutrální reakci, a potom se zředí vodou destilovanou R na 50 ml.

Vzhled roztoku. 2,0 g se rozpustí v 10 ml vody R. Tento roztok je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda I).

Alkalické hydroxidy a hydrogenuhličitany. 0,4 g se rozpustí ve 20 ml vody R, přidá se 20 ml chloridu barnatého RS1 a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok nezčervená. Zbytek filtrátu se 2 min vaří; roztok zůstane čirý (2.2.1).

Chloridy (2.4.4). 0,4 g se rozpustí ve vodě R, přidají se 4 ml kyseliny dusičné zředěné RS a zředí se vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (125 μg/g).

Sírany (2.4.13). 15 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na sírany (250 μg/g).

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (5 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (2 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 10 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na železo (50 μg/g).

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve 25 ml vody R, přidá se 0,2 ml oranže methylové RS jako indikátoru a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 1 mol/l VS.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS odpovídá 52,99 mg Na₂CO₃.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Natrii cetylo- et stearylosulfas

Cetylstearylsíran sodný

Vlastnosti

Bílý nebo světle žlutý amorfní nebo krystalický prášek, rozpuštěním v horké vodě vzniká opalizující roztok. Je prakticky nerozpustný ve studené vodě, částečně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B, D a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 50 mg se rozpustí zahřátím na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V).

   Porovnávací roztok. 50 mg cetylstearylsíranu sodného CRL se rozpustí na vodní lázni v 10 ml lihu 70% (V/V).

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, acetonu R a methanolu R (20 + 40 + 40) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem kyseliny fosfomolybdenové R (50 g/l) v lihu 96% R a zahřívá se 25 min při 120 °C. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční časy dvou hlavních píků na chromatogramu zkoušeného roztoku (c) jsou shodné s retenčními časy dvou hlavních píků na chromatogramu porovnávacího roztoku.
2. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R a protřepe se; vytvoří se pěna.
3. D. Zkoušená látka barví nesvítivý plamen žlutě.
4. E. K 0,1 ml roztoku připraveného ve zkoušce C se přidá 0,1 ml roztoku modři methylenové R (1 g/l), 2 ml kyseliny sírové zředěné RS a 2 ml dichlormethanu R a zatřepe se; dichlormethanová vrstva se zbarví intenzivně modře.
5. F. Asi 10 mg se smíchá s 10 ml ethanolu R, za častého protřepávání se zahřeje na vodní lázni k varu, ihned se zfiltruje a odpaří do sucha. Zbytek se rozpustí v 7 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a roztok se odpaří na poloviční objem. Po vychladnutí se zfiltruje. K filtrátu se přidá 1 ml chloridu barnatého RS1; vznikne bílá krystalická sraženina.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se zahříváním rozpustí ve směsi 10 ml vody R a 15 ml lihu R 90% (V/V). Přidá se 0,1 ml fenolftaleinu RS1; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS; roztok je červený.

Chlorid sodný a síran sodný. Nejvýše 8,0 %.

Chlorid sodný. 5,00 g se rozpustí v 50 ml vody R, po kapkách se přidává kyselina dusičná zředěná RS do neutrální reakce na papír lakmusový modrý R, přidají se 2 ml chromanu draselného RS a titruje se dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Síran sodný. 0,500 g se rozpustí, je-li třeba mírným zahřátím, ve 20 ml vody R, přidá se 1 ml roztoku dithizonu R (0,5 g/l) v acetonu R. Pokud je roztok červený, přidává se po kapkách kyselina dusičná 1 mol/l VS, dokud se roztok nezbarví modrozeleně. Přidají se 2,0 ml kyseliny dichloroctové RS a 80 ml acetonu R. Titruje se dusičnanem olovnatým 0,01 mol/l VS do stálého oranžovočerveného zbarvení.

1 ml dusičnanu olovnatého 0,01 mol/l VS odpovídá 1,420 mg Na₂SO₄.

Volný cetostearylalkohol. Nejvýše 4 %; hodnotí se chromatogram zkoušeného roztoku (a), viz Stanovení obsahu.

Obsah volného cetylstearylalkoholu v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. S - součet ploch píků cetylalkoholu a stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. m_H - hmotnost přidaného vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (a) v miligramech,
3. S_Ha(corr) - korigovaná plocha píku vnitřního standardu chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
4. m - hmotnost cetylstearylsíranu sodného použitého při přípravě zkoušeného roztoku (a) v miligramech.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,5 %; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28).

Roztok vnitřního standardu. 0,20 g heptadekanolu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 50 ml.

Zkoušený roztok (a). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R, přidají se 2 ml roztoku vnitřního standardu a 48 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Organické vrstvy se spojí a vodně-lihová vrstva se uschová pro přípravu zkoušených roztoků (c) a (d). Organická vrstva se dvakrát promyje 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se.

Zkoušený roztok (b). 0,300 g se rozpustí v 50 ml ethanolu R a přidá se 50 ml vody R. Čtyřikrát se protřepe 25 ml pentanu R a přidá se chlorid sodný R, pokud je to nezbytné k usnadnění oddělení vrstev. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 30 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfíltrují se.

Zkoušený roztok (c). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml roztoku vnitřního standardu a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se protřepe čtyřikrát 20 ml pentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfíltrují se.

Zkoušený roztok (d). 25 ml vodně-lihové vrstvy získané při přípravě zkoušeného roztoku (a) se převede do 200ml baňky, ke které lze připojit zpětný chladič. Přidá se 20 ml kyseliny chlorovodíkové R, 10 ml ethanolu R a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po vychladnutí se protřepe čtyřikrát 20 ml pentanu R. Spojené organické vrstvy se promyjí dvakrát 20 ml vody R, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfíltrují se.

Porovnávací roztok. 50 mg cetylalkoholu CRL a 50 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v ethanolu R a zředí se jím na 10 ml.

Chromatografický postup se provádí za použití:

1. - kapilární kolony z křemenného skla délky 25 m a vnitřního průměru 0,25 mm naplněné polydimethylsiloxanem R nebo jinou vhodnou polární fází,
2. - dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru,
4. - dělicího poměru 1 : 100.

Teplota kolony při nástřiku je 150 °C, pak se zvyšuje rychlostí 5 °C/min až na 250 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru je 250 °C.

Látky se elují v následujícím pořadí: cetylalkohol, heptadekanol (vnitřní standard) a stearylalko- hol.

Korekce interference. Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (a) a 1 μl zkoušeného roztoku (b). Pokud na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je pík při stejném retenčním čase jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a), vypočítá se poměr podle vzorce:

v němž značí:

1. S_ci - plochu píku cetylalkoholu na chromatogranu zkoušeného roztoku (b),
2. S_i - plochu píku se stejným retenčním časem jako pík vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Pokud je r menší než 300, počítá se korigovaná plocha S_Ha(corr)píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) podle vzorce:

v němž značí:

1. S՛_Ha - plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a),
2. S_c - plochu píku cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (a).

Odděleně se nastříkne 1 μl zkoušeného roztoku (c) a 1 μl zkoušeného roztoku (d). Provede se korekce interference stejným způsobem jako pro zkoušený roztok (a) a počítá se korigovaná plocha S _Ha(corr) píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).

Odděleně se nastříknou stejné objemy porovnávacího roztoku, zkoušeného roztoku (c) a zkoušeného roztoku (d). Porovnají se retenční časy píků na chromatogramech zkoušených roztoků s retenčními časy píků na chromatogramu porovnávacího roztoku a stanoví se plochy jednotlivých píků.

Vypočítá se obsah cetylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech podle vzorce:

v němž značí:

1. A plochu píku cetylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c),
2. m՛_H - navážku přidaného vnitřního standardu ve zkoušeném roztoku (c) v miligramech,
3. S_Hc(Corr) - korigovanou plochu píku vnitřního standardu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c),
4. m՛ - navážku zkoušené látky ve zkoušeném roztoku (c) v miligramech.

Obsah stearylsíranu sodného ve zkoušené látce v procentech se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. B - plochu píku stearylalkoholu na chromatogramu zkoušeného roztoku (c).

Obsah cetylstearylsíranu sodného v procentech odpovídá součtu obsahů cetylsíranu sodného a stearylsíranu sodného v procentech.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii chloridum

Chlorid sodný

Synonymum. Natrium chloratum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystalky. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v ethanolu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Vyhovuje zkouškám na chloridy (2.3.1).
2. B. Vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 20,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100,0 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 20 ml roztoku S se přidá 0,1 ml modře bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS nebo nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Bromidy. K 1,0 ml roztoku S se přidají 4,0 ml vody R, 2,0 ml červeně fenolové RS2,1,0 ml roztoku chloraminu T R (0,1 g/l) a okamžitě se zamíchá. Přesně za 2 min se přidá porovnávacího roztoku připraveného současně stejným postupem za použití 5,0 ml roztoku bromidu draselného R (3,0 mg/l) (50 μg/g).

Kyanoželeznatany. 2,0 g se rozpustí v 6 ml vody R, přidá se 0,5 ml směsi připravené za použití 5 ml roztoku síranu amonno-železitého R (10 g/l) v roztoku kyseliny sírové R (2,5 g/l) a 95 ml roztoku síranu železnatého R (10 g/l). Do 10 min nevznikne modré zbarvení.

Jodidy. 5 g se po kapkách navlhčí čerstvě připravenou směsí 0,15 ml dusitanu sodného RS, 2 ml kyseliny sírové 0,5 mol/l RS, 25 ml škrobu prostého jodidů RS a 25 ml vody R. Po 5 min stání se pozoruje v denním světle; směs nevykazuje modré zbarvení.

Dusitany. K 10 ml roztoku S se přidá 10 ml vody R. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 354 nm není větší než 0,01.

Fosforečnany (2.4.11). 2 ml roztoku S zředěného vodou R na 100 ml vyhovují limitní zkoušce na fosforečnany (25 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 30 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Hliník (2.4.17). Pokud je látka určena k výrobě roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofiltračních roztoků, vyhovuje následující zkoušce na hliník.

20,0 g se rozpustí ve 100 ml vody R a přidá se 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,2 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použij e směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. K přípravě kontrolního roztoku se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.

Arsen (2.4.2). 5 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g).

Baryum. K 5 ml roztoku S se přidá 5 ml vody destilované R a 2 ml kyseliny sírové zředěné RS. Tento roztok za 2 h neopalizuje intenzivněji než směs 5 ml roztoku S a 7 ml vody destilované R.

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (5 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Železo (2.4.9). 10 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce na železo (2 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije směs 4 ml základního roztoku železa (1 μg Fe/ml) a 6 ml vody R.

Hořčík a kovy alkalických zemin (2.4.7). 10,0 g vyhovuje limitní zkoušce na hořčík a kovy alkalických zemin. Spotřeba edetanu disodného 0,01 mol/l PS je nejvýše 2,5 ml (100 μg/g, počítáno jako Ca).

Draslík. Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků nebo hemodialyzačních roztoků, hemofiltračních roztoků, roztoků pro peritoneální dialýzu, obsahuje nejvýše 500 μg K/g; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).

Zkoušený roztok. 1,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztoky. 1,144 g chloridu draselného R předem sušeného 3 h při 100 °C až 105 °C se rozpustí ve vodě R zředí se jí na 1000,0 ml (600 μg K/ml) a dále se zředí dle potřeby.

Měří se emisní intenzita při 768 nm.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 5 m.j. endotoxinu v gramu.

Stanovení obsahu

1,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml vody R, 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS, 2 ml dibutylftalatu R a protřepe se. Titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS za použití 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru. V blízkosti bodu ekvivalence se intenzivně protřepává.

1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 5,844 mg NaCl.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - zda je látka vhodná pro výrobu parenterálních přípravků,
2. - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů,
3. - zda je látka vhodná pro výrobu roztoků pro peritoneální dialýzu, hemodialyzačních roztoků nebo hemofíltračních roztoků.

Natrii citras dihydricus

Dihydrát citronanu sodného

Synonyma. Natrii citras, Natrium citricum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bílé zrnité krystaly, na vlhkém vzduchu slabě vlhne. Je snadno rozpustný ve vodě, prakticky nerozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidají 4 ml vody R Tento roztok vyhovuje zkoušce na citronany (2.3.1).
2. B. 1 ml roztoku S vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Snadno zuhelnitelné látky. K 0,20 g upráškované látky se přidá 10 ml kyseliny sírové R, 60 min se zahřívá ve vodní lázni při (90 ±1) °Ca rychle se ochladí. Roztok není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₂ nebo ZŽ₂ (2.2.2, Metoda II).

Chloridy (2.4.4). 10 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/g).

Šťavelany. 0,50 g se rozpustí ve 4 ml vody R, přidají se 3 ml kyseliny chlorovodíkové R, 1 g granulovaného zinku R, 1 min se zahřívá na vodní lázni a potom se 2 min nechá stát. Tekutina se slije do zkumavky obsahující 0,25 ml roztoku fenylhydraziniumchloridu R (10 g/l) a zahřeje se k varu. Rychle se ochladí a převede se do odměrného válce a přidá se stejný objem kyseliny chlorovodíkové R a 0,25 ml hexakyanoželezitanu draselného RS. Protřepe se a 30 min se nechá stát. Růžové zbarvení roztoku není intenzivnější než současně stejným způsobem připravený porovnávací roztok obsahující 4 ml roztoku kyseliny šťavelové R (50 mg/l) (300 μg/g).

Sírany (2.4.13). K 10 ml roztoku S se přidají 2 ml kyseliny chlorovodíkové RS a zředí se vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (150 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 11,0 % až 13,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky. Po přidání látky se směs před titrací 15 min míchá.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě velkoobjemných parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogenní látky, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstříkne nitrožilně 10 ml čerstvě připraveného roztoku ve vodě na injekci R obsahujícího v mililitru 10 mg zkoušené látky a 7,5 mg chloridu vápenatého R prostého pyrogenních látek.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí v kyselině octové bezvodé R zahřátím na teplotu asi 50 °C a ochladí se. Přidá se 0,25 ml naftolbenzeinu RS jako indikátor a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do vzniku zeleného zbarvení.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 8,602 mg C₆H₅Na₃O₇.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Natrii cyclamas

Cyklamát sodný

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a velmi těžce rozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a E.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cyklamátu sodného CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané při zkoušce Kyselina amidosírová, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. K 1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 1 ml vody R, 2 ml dusičnanu stříbrného RS1 a protřepe se; vznikne bílá krystalická sraženina.
4. D. K 1 ml roztoku S se přidá 5 ml vody R, 2 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 4 ml chloridu barnatého RS1 a promíchá se; roztok je čirý. Přidají se 2 ml dusitanu sodného RS; vznikne objemná bílá sraženina a uniká plyn.
5. E. Směs 1 ml roztoku S a 1 ml vody R vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 5,5 až 7,5; měří se roztok S.

Absorbance (2.2.25). Absorbance roztoku S měřená při 270 nm není větší než 0,10.

Kyselina amidosírová. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok (a). Použije se roztok S.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 0,10 g cyklamátu sodného CRL se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg kyseliny amidosírové R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R amoniaku 26% R ethylacetatu R apropanolu R (10 + 10 + 20 + 70) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, zahřívá se 5 min při 105 °C a ještě horká se postříká chlornanem sodným RS zředěným na obsah aktivního chloru (5 g/l). Suší se v proudu studeného vzduchu, až se vrstva pod nanesenými body barví nejvýše slabě modře kapkou škrobu s jodidem draselným RS; dbá se, aby nedošlo k prodlouženému působení studeného vzduchu. Potom se postříká škrobem s jodidem draselným RS a do 5 min se hodnotí chromatogramy. Žádná skvrna odpovídající kyselině amidosírové na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %).

Anilin, cyklohexylamin a dicyklohexylamin. Nejvýše 1 μg/g anilinu, 10 μg/g cyklohexylaminu a 1 μg/g dicyklohexylaminu. Stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití tetradekanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 3,0 mg (asi 4 μl) tetradekanu R se rozpustí v dichlormethanu R a zředí se jím na 100,0 ml.

Zkoušený roztok. 2,00 g se rozpustí ve 100ml kuželové baňce se zabroušenou zátkou v 18 ml vody R pomocí magnetické míchačky. Hodnota pH roztoku se upraví asi na 11 přidáním 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R, přidá se 30,0 ml toluenu R, baňka se uzavře a míchá se 2 min na magnetické míchačce. Roztok se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 3 min při asi 4000 ot/min. 20,0 ml supernatantní čiré tekutiny se převede do 25ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou obsahující 4,0 ml směsi stejných objemových dílů kyseliny octové zředěné R a vody R a také magnetické míchadlo. Baňka se uzavře a míchá se 2 min, obsah (bez magnetického míchadla) se převede do vhodné zkumavky a odstřeďuje se 2 min při asi 4000 ot/min. 3,6 ml spodní vodné vrstvy se opatrně odsaje pipetou a převede do malé zkumavky opatřené vhodným uzávěrem a obsahující 0,5 ml hydroxidu sodného koncentrovaného R a 200 pl roztoku vnitřního standardu. Dbá se, aby se nepřenesly kapky toluenu. Silně se třepe 2 min a krátce se odstředí při 2000 ot/min. Spodní vrstva, jež je určena pro chromatografií, se pomocí injekční stříkačky přemístí do malé nádobky s uzávěrem k opakovanému odběru.

Porovnávací roztok. 10 mg (asi 12 μl) cyklohexylaminu R, 1,0 mg (asi 1,1 pl) dicyklohexylaminu R a 1,0 mg (asi 1 μl) anilinu R se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 1000,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml (roztok (a)). Dále se pracuje s 20,0 ml roztoku (a) (obsahujícího 20 pg cyklohexylaminu, 2 μg dicyklohexylaminu a 2 pg anilinu) tak, jak je výše uvedeno u zkoušeného roztoku, počínaje slovy "pH roztoku se upraví asi na 11..."

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony 1,8 m dlouhé a o vnitřním průměru 2 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografií R impregnovanou 9 % makrogolu 20 000 R a 1 % hydroxidu draselného R. Použije se kolona, na které se 18 hod ustavovala rovnováha dusíkem při 180 °C. Impregnace se může provést takto: 1,8 g makrogolu 20 000 R se rozpustí v 60 ml chloroformu R a roztok se přidá k 18,2 g křemeliny pro plynovou chromatografií R. Nechá se stát 1ha vysuší se do sucha na rotační vakuové odparce při 40 °C. 0,2 g hydroxidu draselného R se rozpustí v 60 ml methanolu R a roztok se přidá k impregnované křemelině pro plynovou chromatografii, vysuší se do sucha při nejnižší možné teplotě,
2. - dusíku pro plynovou chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 75 °C, teplota nástřikového prostoru na 150 °C a teplota detektoru na 180 °C. Nastříknou se roztoky a po 1 min se zvyšuje teplota kolony rychlostí 8 °C/min až na 175 °C, při níž se udržuje 5 min. Ověří se kvalita stacionární fáze, použitých zkoumadel a rozpouštědel tak, že se nastříkne kontrolní roztok připravený jako zkoušený roztok, v němž místo v roztoku cyklamátu sodného bylo použito 20 ml vody R. Jestliže jsou na chromatogramu cizí píky, které mohou rušit, nebo jiné odchylky, použijí se zkoumadla vhodnější kvality. Nastříkne se 1,5 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku. Látky se eluují v pořadí: cyklohexylamin, tetradekan (vnitřní standard), dicyklohexylamin a anilin. K pikům, které se eluují po anilinu (artefakty), se nepřihlíží.

Sírany (2.4.13). 1,5 ml roztoku S se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml roztoku S vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (10 μg/g)). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Stanovení obsahu

0,150 g se rozpustí bez zahřívání v 60 ml kyseliny octové bezvodé R, přidá se 0,1 ml naftol-benzeinu RS a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS do změny žlutého zbarvení na zelené.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 20,12 mg C₆H₁₂NNaO₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Natrii dihydrogenophosphas dihydricus

Dihydrát dihydrogenfosforečnanu sodného

Synonymum. Natrium dihydrogenphosphoricum

Vlastnosti

Bílý prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, velmi těžce rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, je slabě kyselý (2.2.4).
2. B. Roztok S vyhovuje zkouškám na fosforečnany (2.3.1).
3. C. Roztok S předem zneutralizovaný roztokem hydroxidu draselného R (100 g/l) vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R připravené z vody destilované R a zředí se stejným rozpouštědlem na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 4,2 až 4,5; měří se 5 ml roztoku S zředěného 5 ml vody prosté oxidu uhličitého R.

Redukující látky. K 5 ml roztoku S se přidá 0,25 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a 5 ml kyseliny sírové zředěné RS a 5 min se zahřívá ve vodní lázni; roztok zůstává slabě červený.

Chloridy (2.4.4). 2,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (200 μg/g).