Český lékopis 1997

Působením denního a umělého osvětlení určitých vlnových délek se snadno mění v nitrosofenylpyridinový derivát. Působením ultrafialového světla vzniká nitrofenylpyridinový derivát.

Roztoky se připravují těsně před použitím v temnu nebo za použití světla dlouhých vlnových délek (> 420 nm) a chrání se před světlem.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 171 °C až 175 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nifedipinu CRL. Měří se látky v pevném stavu.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg nifedipinu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se v nenasycené komoře směsí objemových dílů ethylacetatu R a cyklohexanu R (40 + 60) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, vzhledem při 254 nm a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. K 25 mg ve zkumavce se přidá 10 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R, vody R a lihu R (1,5 + 3,5 + 5) a mírným zahřátím se rozpustí. Přidá se 0,5 g zinku R granulováného a za občasného míchání se nechá 5 min stát. Roztok se zfiltruje do další zkumavky, k filtrátu se přidá 5 ml dusitanu sodného R (10 g/l) a nechá se 2 min stát. Přidají se 2 ml amidosíranu amonného R (50 g/l), silně se protřepe a přidají se 2 ml naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l); vzniká intenzivní červené zbarvení, které je stálé nejméně 5 min.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,200 g se rozpustí ve 20 ml methanolu R a zředí se mobilní fází na 50,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg nifedipinu nečistoty A CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nifedipinu nečistoty B CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25,0 ml.

Porovnávací roztok (c). 1,0 ml porovnávacího roztoku (a), 1,0 ml porovnávacího roztoku (b) a 0,1 ml zkoušeného roztoku se smíchá a zředí se mobilní fází na 20,0 ml. 2,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 10,0 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,15 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografií R (5 μm),
2. - mobilní fáze, kterou je směs objemových dílů acetonitrilu R, methanolu R a vody R (9 + 36 + 55). Průtoková rychlost je 1,0 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 235 nm; doporučuje se použít vhodný elektronický integrátor.

Nastříkne se 20 μl porovnávacího roztoku (c). Když je chromatogram zaznamenán za výše uvedených podmínek, látky se eluují v následujícím pořadí: nečistota A, nečistota B a nifedipin; retenční čas nifedipinu je asi 15,5 min. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě A a nečistotě B je větší než 1,5; rozlišení mezi píky odpovídajícími nečistotě B a nifedipinu je větší než 1,5; výška píku odpovídajícího nečistotě A není menší než 20 % celého rozsahu zapisovače.

Nastříkne se odděleně 20 μl zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (c) a zaznamenají se chromatogramy po dobu odpovídající dvojnásobku retenčního času nifedipinu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádný pík, kromě hlavního píku, píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B, nemá větší plochu, než je plocha píku odpovídajícího nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), plochy píků odpovídajících nečistotě A a nečistotě B nejsou větší než plochy odpovídajících píků na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %), celkové množství příbuzných látek nepřevyšuje 0,3 %. Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 10 % plochy píku nifedipinu na chromatogramu porovnávacího roztoku (c).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,1300 g se rozpustí ve směsi 25 ml terc. butanolu R a 25 ml kyseliny chloristé RS a titruje se tetrasulfatoceričitanem amonným 0,1 mol/l VS do odbarvení růžového zbarvení za použití 0,1 ml feroinu RS jako indikátoru. Před koncem titrace se titruje pomalu. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrasulfatoceričitanu amonného 0,1 mol/l VS odpovídá 17,32 mg C₁₇H₁₈N₂O₆.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat],
2. B. dimethyl-[2,6-dimethyl-4-(2-nitrosofenyl)-3,5-pyridindikarboxylat].

§ Nitrazepamum

Nitrazepam

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 226 °C až 230 °C.
2. B. Roztoky se chrání před světlem a absorbance se měří ihned po přípravě roztoku. 25,0 mg se rozpustí v roztoku kyseliny sírové R (5 g/l) v methanolu R a zředí se stejným rozpouštědlem na 250,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí stejným rozpouštědlem na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 280 nm. Specifická absorbance v maximu je 890 až 950.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem nitrazepamu CRL.
4. D. Asi 20 mg se rozpustí ve směsi 5 ml kyseliny chlorovodíkové R a 10 ml vody R. 5 min se vaří, ochladí se, přidají se 2 ml roztoku dusitanu sodného R (1 g/l) a směs se nechá 1 min stát. Potom se přidá 1 ml roztoku kyseliny amidosirové R (5 g/l), promíchá se a nechá se 1 min stát a přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (1 g/l); vznikne červené zbarvení.
5. E. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml methanolu R, je-li třeba zahřátím, a přidá se 0,05 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikne intenzivní žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Zkouška se provede za ochrany před světlem. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml. Roztok se připraví bezprostředně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 10 mg aminonitrobenzofenonu R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nitrazepamu nečistoty A CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 100 ml. 10 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 20 ml. 1 ml tohoto roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a nitromethanu R (15 + 85) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku skvrna odpovídající aminonitrobenzofenonu není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,1 %); žádná skvrna odpovídající nitrazepamu nečistotě A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,1 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrn odpovídajících aminonitrobenzofenonu a nitrazepamu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,1 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší 4 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %: stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí v 25 ml acetanhydridu R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 28,13 mg C₁₅H₁₁N₃O₃.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Psychotropní látka.

Nečistoty

1. A. 3-amino-6-nitro-4-fenylchinol-2-on,
2. B. 2-amino-5-nitrobenzofenon.

† Nitrofuralum

Nitrofural

Vlastnosti

Žlutý nebo hnědožlutý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Použije se roztok připravený pro zkoušku Stanovení obsahu. Změří se absorbance (2.2.25) při 220 nm až 400 nm. Absorpční maxima jsou při 260 nm a 375 nm. Poměr absorbance měřené v maximu při 375 nm k absorbanci měřené v maximu při 260 nm je 1,15 až 1,30.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety nitrofuralu CRL.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Porovnávací roztok. 10 mg nitrofuralu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 10 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu R a nitromethanu R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se fenylhydraziniumchloridem RS. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. D. Asi 1 mg se rozpustí v 1 ml dimethylformamidu R a smíchá se s 0,1 ml hydroxidu draselného v lihu RS; vznikne fialovočervené zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,0. Měří se následující roztok: 1,0 g se smíchá se 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, protřepe se a zfiltruje.

Příbuzné látky. Stanoví se kapalinovou chromatografií (2.2.29).

Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (a). 10,0 mg (5-nitro-2-furyl)methylen-diacetatu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 20,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 10 mg nitrofuralu CRL a 10 mg nitrofurantoinu R se rozpustí v mobilní fázi a zředí se jí na 100 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí mobilní fází na 100 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 0,25 m a vnitřního průměru 4,6 mm naplněné silikagelem oktadecylsilanizovaným pro chromatografii R (5 μm),
2. - mobilní fáze složené z objemových dílů acetonitrilu R a vody R (40 + 60), při průtokové rychlosti 1 ml/min,
3. - spektrofotometrického detektoru, 310 nm.

Nastříkne se 20 (z 1 porovnávacího roztoku (a), citlivost detektoru se upraví tak, aby výška hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku nebyla menší než 50 % celé stupnice zapisovače. Nastříkne se 20 (z 1 porovnávacího roztoku (b). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu je rozlišení mezi píky nitrofurantoinu a nitrofuralu nejméně 2,0.

Nastříkne se 20 μl zkoušeného roztoku a 20 μl porovnávacího roztoku (a). Chromatogramy se zaznamenávají po dobu odpovídající desetinásobku retenčního času nitrofuralu, který je asi 3 min. Na chromatogramu zkoušeného roztoku plocha žádného píku, kromě hlavního píku, není větší než plocha hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %); součet ploch všech píků, kromě hlavního píku, není větší než dvojnásobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Nepřihlíží se k píkům, jejichž plocha je menší než 0,05násobek plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14) Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. 60,0 mg se rozpustí ve 20 ml dimethylformamidu R a zředí se vodou R na 500,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem za použití 60,0 mg nitrofuralu CRL. Změří se absorbance (2.2.25) obou roztoků v maximu při 375 nm. Vypočítá se obsah C₆H₆N₄O₄ z naměřených absorbancí a koncentrací roztoků.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 5-nitro-2-furaldehydazin,

1. B. 5-nitro-2-furylmethandiyl-diacetat.

† Nitrofurantoinum

Nitrofurantoin

Vlastnosti

Žlutý krystalický prášek nebo žluté krystaly, bez pachu nebo téměř bez pachu. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v lihu 96%, dobře rozpustný v dimethylformamidu.

Zkoušky totožnosti

1. A. Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku připraveného pro zkoušku Stanovení obsahu při 220 nm až 400 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 266 nm a 367 nm. Poměr absorbance v maximu při 367 nm k absorbanci v maximu při 266 nm je 1,36 až 1,42.
2. B. Asi 10 mg se rozpustí v 10 ml dimethylformamidu R. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 0,1 ml hydroxidu draselného v lihu 96% 0,5 mol/l RS; vzniká hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF₂₅₄ R.

Zkoušený roztok. 0,25 g se rozpustí v co nejmenším množství dimethylformamidu R a zředí se acetonem R na 10 ml.

Porovnávací roztok. 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů methanolu, R a nitromethanu, R (10 + 90) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, 5 min se zahřívá při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Potom se vrstva postříká fenylhydraziniumchloridem RS a zahřívá se 10 min při 100 °C až 105 °C. Při hodnocení v ultrafialovém světle i po postřiku vrstvy žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (1,0%).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Zkouška se provede za ochrany před přímým světlem.

0,120 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a zředí se vodou R na 1000,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí roztokem obsahujícím octan sodný R (18 g/l) a kyselinu octovou ledovou R 0,14% (V/V) na 100,0 ml. Změří se absorbance (2.2.25) v maximu při 367 nm za použití výše popsaného roztoku octanu sodného jako kontrolní kapaliny.

Obsah C₈H₆N₄O₅ v procentech se vypočítá za použití specifické absorbance, jejíž hodnota je 765.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem, při teplotě do 25 °C.

Separandum.

Nitrogenii oxidum

Oxid dusný

Synonyma. Dinitrogenii oxidum, Nitrogenium oxydulatum

Vlastnosti

Bezbarvý plyn. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 1,5 objemového dílu vody.

Výroba

Oxid dusný se vyrábí tepelným rozkladem dusičnanu amonného.

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se lahev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 300 ml/m³ oxidu uhličitého R1 v oxidu dusném R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 3,5 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné ethylvinylbenzen-divinylbenzen kopolymerem R,
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 15 ml/min,
3. - tepelně vodivostního detektoru,
4. - injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 40 °C a detektoru na 90 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaných chromatogramech jsou zřetelně odděleny píky oxidu uhličitého a oxidu dusného.

Obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhličitého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; provede se plynová chromatografie (2.2.28) Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část plynu, která se odebere.

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Směs obsahující 5 ml/m³ oxidu uhelnatého R v oxidu dusném R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 60 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru s methanizérem.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C, teplota nástřikového prostoru a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače.

Obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu se vypočítá pomocí plochy píku oxidu uhelnatého na chromatogramu porovnávacího plynu.

Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Celkem nejvýše 2 ml/m³ v plynné a kapalné fázi; stanoví se za použití chemiluminiscenčního analyzátoru (2.5.26).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací směs (a). Oxid dusný R

Porovnávací směs (b). Směs obsahující 2 ml/m³ oxidu dusnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích směsí (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu dusnatého a oxidu dusičitého; odděleně se zkouší vzorky zkoušené látky odebrané z plynné fáze a z kapalné fáze.

Voda. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)

Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn. Oxid dusný R.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné silikagelem pro chromatografii R (250 μm až 355 μm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 50 ml/min,
3. - tepelně vodivostního detektoru.

Teplota kolony a nástřikového prostoru se udržuje na 60 °C a detektoru na 130 °C.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn. Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Plocha píku oxidu dusného na chromatogramu zkoušeného plynuje nejméně 98,0 % píku oxidu dusného na chromatogramu porovnávacího plynu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. oxidu dusného.
2. B. Doutnající dřevěná tříska se umístí do atmosféry zkoušeného plynu; tříska vzplane.
3. C. Zkoušený plyn se zavádí do pyrogallolu zásaditého RS; nevznikne hnědé zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Zkouší se plynná fáze.

Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, ponechá se láhev se zkoušeným plynem nejméně 6 h při pokojové teplotě ve vertikální poloze s vypouštěcím ventilem nahoře.

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6). Oxid dusnatý a oxid dusičitý. Nejvýše 2 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu dusnatého a oxidu dusičitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6} Pokud se zkouška provádí s tlakovou lahví, použije se první část zkoušeného plynu.

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6}

Uchovávání

Zkapalněný pod tlakem ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510. Kohouty a ventily se nepromazávají a neolejují.

Nečistoty

1. A. oxid uhličitý,
2. B. oxid uhelnatý,
3. C. oxid dusnatý,
4. D. oxid dusičitý,
5. E. voda.

Nitrogenum

Dusík

Synonymum. Nitrogenium

Vlastnosti

Bezbarvý plyn, bez pachu. Při 20 °C a tlaku 101 kPa se 1 objemový díl plynu rozpustí v asi 62 objemových dílech vody a asi v 10 objemových dílech lihu 96%.

Výroba

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.24)˙

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Dusík R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 300 ml/m³ oxidu uhličitého R1 v dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhličitého ve zkoušeném plynu.

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití infračerveného analyzátoru (2.5.25).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka; musí být filtrována, aby se vyloučily efekty rozptýleného světla. Porovnávací plyn (a). Dusík R1.

Porovnávací plyn (b). Směs obsahující 5 ml/m³ oxidu uhelnatého R v dusíku R1.

Za použití porovnávacích plynů (a) a (b) se přístroj kalibruje a nastaví se citlivost. Změří se obsah oxidu uhelnatého ve zkoušeném plynu.

Kyslík. Nejvýše 50 ml/m³; stanoví se za použití kyslíkového analyzátoru s elektrochemickým čidlem a rozsahem 0 ml/m³ až 100 ml/m³.

Zkoušený plyn prochází detekční komorou obsahující vodný roztok elektrolytu, obvykle hydroxidu draselného. Přítomnost kyslíku ve zkoušeném plynu způsobuje odchylku v elektrickém signálu zaznamenaném na výstupu, která je úměrná obsahu kyslíku.

Analyzátor se kalibruje v souladu s instrukcí výrobce. Plyn se nechá proudit přístrojem za použití vhodné tlakové regulace, vzduchotěsných kovových trubic a nastavení předepsané průtokové rychlosti tak, aby bylo dosaženo konstantních odečtů.

Voda. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití elektrolytického hygrometru (2.5.28)ˑ

Stanovení obsahu. Provede se plynová chromatografie (2.2.28).

Zkoušený plyn. Zkoušená látka.

Porovnávací plyn (a). Okolní vzduch.

Porovnávací plyn (b). Dusík R1.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - nerezové ocelové kolony délky 2 m a vnitřního průměru 2 mm naplněné vhodným molekulovým sítem pro chromatografii (0,5 nm),
2. - helia pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové rychlosti 40 ml/min,
3. - tepelně vodivostního detektoru,
4. - injektorové smyčky.

Teplota kolony se udržuje na 50 °C a teplota detektoru na 130 °C.

Nastříkne se porovnávací plyn (a). Nastříknutý objem a pracovní podmínky se nastaví tak, aby výška hlavního píku dusíku na chromatogramu porovnávacího plynu byla nejméně 35 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na získaných chromatogramech jsou zřetelně odděleny píky kyslíku a dusíku.

Nastříkne se zkoušený plyn a porovnávací plyn (b). Na chromatogramu zkoušeného plynuje plocha hlavního píku nejméně 99,5 % plochy hlavního píku na chromatogramu porovnávacího plynu (b).

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B a C, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Stanovení obsahu. Retenční čas hlavního píku na chromatogramu zkoušeného plynuje přibližně shodný s retenčním časem hlavního píku na chromatogramu porovnávacího plynu (b).
2. B. Do 250ml kuželové baňky s atmosférou zkoušeného plynu se umístí hořící nebo doutnající dřevěná tříska; tříska zhasne.
3. C. Do vhodné zkumavky se umístí 0,1 g hořčíku R ve formě hoblin, zkumavka se uzavře zátkou s dvěma otvory, kterou prochází skleněná trubička dosahující asi 1 cm nad hobliny. Trubičkou se zavádí do baňky zkoušený plyn nejprve 1 min bez zahřátí, potom 15 min při zahřívání zkumavky do červeného žáru. Po ochlazení se přidá 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS; vznikající páry zbarvují navlhčený papír lakmusový červený R modře.

Zkoušky na čistotu

Oxid uhličitý. Nejvýše 300 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhličitého (2.1.6).

Oxid uhelnatý. Nejvýše 5 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci oxidu uhelnatého (2.1.6).

Vodní pára. Nejvýše 60 ml/m³; stanoví se za použití trubičky k detekci vodní páry (2.1.6).

Uchovávání

Pod tlakem jako plyn nebo kapalina ve vhodných obalech vyhovujících ČSN 07 8510.

Nečistoty

1. A. oxid uhličitý,
2. B. oxid uhelnatý,
3. C. kyslík,
4. D. voda.

†† Norepinephrini hydrochloridum

Norepinefriniumchlorid

Synonymum. Noradrenalini hydrochloridum

Vlastnosti

Bílý nebo hnědavě bílý krystalický prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96%. Působením vzduchu a světla se zbarvuje.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A, D a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, C, E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Zkouška Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Teplota tání (2.2.16). 177 °C až 179 °C.
3. C. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 250 nm až 300 nm. Roztok vykazuje absorpční maximum při 279 nm. Specifická absorbance v maximuje 128 až 136.
4. D. 2 g se rozpustí ve 20 ml roztoku disiřičitanu sodného R (5 g/l) a zalkalizuje se přidáním amoniaku 17,5% R. Chladí se 1 h ve vodě s ledem a zfiltruje se. Sraženina se promyje třikrát 2 ml vody R, 5 ml lihu 96% R a nakonec 5 ml etheru R a suší se 3 h ve vakuu. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety takto izolované báze norepinefrinu se shoduje se spektrem tablety báze norepinefrinu stejným způsobem izolované z norepinefriniumhydrogentartaratu CRL.
5. E. K 1 ml roztoku zkoušené látky (1 g/l) se přidá 1 ml roztoku diethoxytetrahydrofuranu R 1% (V/V) v kyselině octové ledové R a zahřívá se 2 min při 80 °C. Po ochlazení ve vodě s ledem se přidají 3 ml roztoku dimethylaminobenzaldehydu R (20 g/l) ve směsi objemových dílů kyselíny chlorovodíkové A a kyseliny octové ledové R (1 + 19), zamíchá se a 2 min se nechá stát; roztok se zbarví intenzivně růžově.
6. F. 0,2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 0,500 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25,0 ml.

Vzhled roztoku. 0,2 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se hodnotí ihned po přípravě. Roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než roztok připravený za použití 0,2 ml základního barevného roztoku modrého, 0,4 ml základního barevného roztoku žlutého, 0,4 ml základního barevného roztoku červeného a 9 ml kyseliny chlorovodíkové (10 g/l HCl) (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 4,5, měří se roztok S.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). -37 až -41, počítáno na bezvodou látku; měří se roztok S.

Noradrenalon. 30,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 310 nm není větší než 0,20 (0,12 %).

Adrenalin. Provede se tenkovrstvá chromatografíe (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R

Zkoušený roztok. 0,15 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (a). 12,5 mg epinefriniumhydrogentartaratu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml. Roztok se připraví těsně před použitím.

Porovnávací roztok (b). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 2 ml zkoušeného roztoku se smíchají se 2 ml porovnávacího roztoku (b).

Na vrstvu se odděleně do proužků (20 mm x 2 mm) nanese 6 μl zkoušeného vzorku, 6 μl porovnávacího roztoku (a), 6 pl porovnávacího roztoku (b) a 12 pl porovnávacího roztoku (c). Usuší se na vzduchu a potom se proužky postříkají nasyceným roztokem hydrogenuhličitanu sodného R. Vrstva se usuší na vzduchu, proužky se dvakrát postříkají acetanhydridem R, přičemž se mezi postřiky usuší. Vrstva se zahřívá 90 min při 50 Ca vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R acetonu R a dichlormethanu R (0,5 + 50 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se čerstvě připravenou směsí objemových dílů ethylendiaminu R, methanolu R a roztoku hexakyanoželezitanu draselného R (5 g/l) (2 + 8 + 2). Vrstva se suší 10 min při 60 C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm a 365 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna umístěná nad hlavní skvrnou není intenzivnější než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,7 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) nad hlavní skvrnou je zřetelně oddělená skvrna odpovídající hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).