Platné znění

Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/25 ve věci návrhu na zrušení nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění pozdějších předpisů, nebo alternativně na zrušení jeho přílohy č. 3 části A

vyhlášené znění

IX. / IX. 2. / a)

a) Referenční rámec ústavnosti v oblasti ochrany před nadměrným hlukem

  1. 81. Jak již bylo výše uvedeno, při výkladu práva na příznivé životní prostředí je potřeba brát v potaz, že pozitivní a negativní závazky plynoucí z tohoto základního práva jsou v českém ústavním pořádku zakotveny ve více ustanoveních, konkrétně v čl. 35 odst. 1 Listiny ve spojení s čl. 7 Ústavy a čl. 8 Úmluvy.
  2. 82. Podle čl. 7 Ústavy má stát dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Jedná se o obecný princip vládnutí, výsledek hodnotového rozhodnutí ústavodárce, jehož cílem byla ústavní ochrana hodnoty příznivého životního prostředí [Šimíček, V. Čl. 7 (Ochrana přírody). In: Šimíček, V. a kol. Ústava České republiky – Komentář. (Systém ASPI). Praha: Nakladatelství Linde, 2010. (cit. 14. 4. 2026). Dostupné z: https://www.aspi.cz].
  3. 83. V čl. 35 odst. 1 Listiny je pak zakotveno právo na příznivé životní prostředí. Na základě předpokladu racionálního ústavodárce platí, že čl. 35 odst. 1 Listiny není pouhou obdobou čl. 7 Ústavy, ale přiznává veřejné subjektivní právo na příznivé životní prostředí [nález ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 6/25 (N 228/132 SbNU 383), bod 92].
  4. 84. U práva na příznivé životní prostředí je také velmi podstatné, že jeho esenciální obsah nemusí mít pouze negativní složku, naopak nejen ve vztahu k tomuto právu, nýbrž i u řady dalších práv je zcela evidentní existence pozitivního esenciálního obsahu [Scheinin, M. Core Rights and Obligations. In: D. Shelton (Ed.). The Oxford Handbook of International Human Rights Law. Oxford: Oxford University Press, 2013, s. 536–537; a také OSN, Komise pro hospodářská, sociální a kulturní práva, General Comment No 3: The Nature of States Parties’ Obligations (Art 2, para 1), 14. 12. 1990, UN Doc E/1991/23]. V České republice půjde typicky o práva v režimu čl. 41 odst. 1 Listiny.
  5. 85. Navrhovatelka také argumentovala, že součástí referenčního rámce přezkumu ústavnosti je také Listina EU, protože se jedná o mezinárodní smlouvu o lidských právech ve smyslu konkursního nálezu. V tomto ohledu nelze navrhovatelce dát za pravdu. Listinu EU nelze považovat za referenční rámec přezkumu ústavnosti podle čl. 10 Ústavy před euronovelou ve smyslu konkursního nálezu, neboť nejde o mezinárodní smlouvu o lidských právech a základních svobodách ratifikovanou speciální procedurou podle čl. 39 odst. 4 a čl. 49 odst. 2 Ústavy ve znění účinném do 31. 5. 2002 [viz blíže nález ze dne 25. 3. 2026 sp. zn. Pl. ÚS 8/25 (N 41/135 SbNU 83; 58/2026 Sb.), Konkordátní smlouva se Svatým stolcem, body 97–102].
  6. 86. V posuzované věci přitom není referenčním rámcem přezkum ústavnosti ani na jiném základě. Jak bylo uvedeno, hlukové nařízení je transpozicí unijní právní úpravy, avšak přezkoumávaná ustanovení jsou vyjádřením uvážení českého normotvůrce při implementaci. V takovém případě je primárním přezkumným rámcem právě Listina, avšak závazky plynoucí z Listiny EU je třeba reflektovat při výkladu českého ústavního pořádku s ohledem na čl. 1 odst. 2, čl. 10a a 4 Ústavy [srov. nálezy ze dne 8. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 50/04, Cukerné kvóty III; a ze dne 3. 5. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 66/04 (N 93/41 SbNU 195; 434/2006 Sb.), Eurozatykač, body 80–83].
  7. 87. V nyní projednávané věci je tudíž rozhodující, že právo EU samo nestanoví limity hluku ve venkovním prostředí, jak vyplývá z výše uvedeného, a členskému státu je tak ponechán široký prostor pro vlastní právní úpravu. Primárním rámcem přezkumu je v takové situaci Listina, jak vyplývá z předchozího bodu. Je potřeba vyjít z předpokladu, že Listina zajišťuje požadovanou úroveň ochrany podle Listiny EU.

b) Modifikovaný test racionality při posuzování naplnění pozitivních závazků

  1. 88. Na zodpovězení otázky, zda je hlukové nařízení v souladu s ústavním pořádkem, aplikoval Ústavní soud modifikovaný test racionality.
  2. 89. Základního práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny se lze, stejně jako jiných práv v režimu čl. 41 odst. 1 Listiny, domáhat pouze v mezích jeho prováděcích zákonů. Zákonodárce má povinnost tato práva provést, a to v souladu s ústavními principy a při respektu k čl. 4 odst. 4 Listiny (nález ze dne 22. 10. 2025 sp. zn. Pl. ÚS 6/25, bod 92).
  3. 90. Ve vztahu k hodnocení zásahů do práv v režimu čl. 41 odst. 1 Listiny Ústavní soud definoval méně intenzivní standard přezkumu – test racionality [nález ze dne 20. 5. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 1/08 (N 91/49 SbNU 273; 251/2008 Sb.), body 102–105]. Obsahuje zhodnocení, zda se konkrétní zásah nedotýká samotné existence sociálního práva nebo jeho skutečné realizace (esenciálního obsahu). Pokud se nedotýká esenciálního obsahu sociálního práva, následuje posouzení, zda zásah sleduje legitimní cíl; tedy zda není svévolným snížením celkového standardu základních práv. Ústavní soud posuzuje, zda napadená právní úprava nepopírá podstatu či smysl ústavně garantovaného sociálního práva. Ustanovení čl. 41 odst. 1 Listiny totiž s ohledem na ustanovení čl. 4 odst. 4 Listiny nelze samo sebou vykládat tak, že umožňuje prostřednictvím (pod)zákonné úpravy ústavní garance popřít; v opačném případě by ústavní úprava sociálních práv postrádala praktický smysl. Konečně Ústavní soud posuzuje, zda je tento zásah rozumný [obdobně nález sp. zn. Pl. ÚS 4/18, bod 49 uvádějící užší verzi testu racionality, a nález ze dne 29. 5. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 10/13 (N 96/69 SbNU 465; 177/2013 Sb.), bod 229].
  4. 91. Zabývá-li se Ústavní soud tvrzenou absencí či nedostatečností právní úpravy, která má právo v režimu čl. 41 odst. 1 Listiny ústavně souladným způsobem naplnit, a současně toto právo není formulováno dostatečně konkrétně, je třeba test racionality modifikovat.
  5. 92. Používat pojem „zásah“ u testu racionality dává určitý smysl v případě pozitivních závazků, u nichž je dostatečně konkrétně stanoven jejich obsah. Tak tomu bylo právě v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 1/08, ve kterém byl test racionality poprvé formulován, a to ve vztahu k právu na bezplatnou zdravotní péči podle čl. 31 Listiny (Kratochvíl, J. Omezení práv a svobod zaručených v Listině. In: Kühn, Z., Kratochvíl, J., Kmec, J., Kosař, D. a kolektiv. Listina základních práv a svobod. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, s. 215 násl.). Před řešením otázky, zda hlukové nařízení zasahuje do práva na příznivé životní prostředí „rozumným“ způsobem, je třeba si vymezit standard, co je vlastně kýženým naplněním daného práva ve světle konkrétního předmětu jeho ochrany.
  6. 93. Ústavní soud proto pro posouzení souladu napadené úpravy s čl. 35 odst. 1 Listiny navázal na užší verzi testu racionality použitou v nálezu Pl. ÚS 4/18 a aplikoval modifikovaný test racionality sestávající z těchto kroků: 1. vymezení esenciálního obsahu práva spadajícího pod režim čl. 41 odst. 1 Listiny; 2. zhodnocení, zda je standard plynoucí z esenciálního obsahu daného práva naplněn (v opačném případě by Ústavní soud aplikoval test proporcionality); 3. posouzení, zda zájmy, které stojí proti pozitivnímu závazku, jsou legitimní; 4. zvážení otázky, zda právní úprava týkající se pozitivního závazku je s ohledem na protichůdné legitimní zájmy rozumná (racionální).