Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/25 ve věci návrhu na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů
VI. 1. Obecná východiska týkající se odměňování advokátů při výkonu funkce opatrovníka
43. Ústavní soud již v dřívější rozhodovací praxi zdůraznil, že funkce opatrovníka byla v právním řádu zakotvena proto, aby takový soudem ustanovený opatrovník důsledně hájil zájmy zastupovaného, zejména prostudoval spis, podával vyjádření a vedl za něj celý spor tak, jako by to činil smluvní zástupce na základě plné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233)].
44.Ústavní soud se problematikou odlišného stanovení tarifní odměny pro advokáta, na straně jedné, a advokáta coby ustanoveného opatrovníka, na straně druhé, opakovaně zabýval. Předmětem přezkumu v předchozích nálezech bylo ustanovení § 9 odst. 5advokátního tarifu ve znění vyhlášek č. 486/2012 Sb. a č. 390/2013 Sb. Ústavním soudem zrušená právní úprava vycházela z podobného principu jako nyní napadený § 9 odst. 7, tedy z nižší tarifní odměny advokáta za úkony, které provádí v postavení soudem ustanoveného opatrovníka.
45.Při konkrétní kontrole norem vzešlé z jednotlivých ústavních stížností Ústavní soud postupně zrušil dílčí ustanovení § 9 odst. 5advokátního tarifu v závislosti na tom, o jaký typ opatrovnictví v řízení, z nichž vzešla ústavní stížnost, šlo. Zrušeny byly části § 9 odst. 5advokátního tarifu týkající se odměny advokáta za výkon funkce opatrovníka ustanoveného osobě neznámého pobytu [nález sp. zn. Pl. ÚS 4/19 ze dne 24. 9. 2019 (N 163/96 SbNU 88; 302/2019 Sb.)], opatrovníka ustanoveného osobě, která se z jiných zdravotních důvodů dlouhodobě nemůže účastnit řízení [nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19 ze dne 14. 1. 2020 (N 3/98 SbNU 22; 28/2020 Sb.)], opatrovníka ustanoveného soudem podle zákona o trestní odpovědnosti právnických osob [nález sp. zn. Pl. ÚS 23/19 ze dne 28. 1. 2020 (N 15/98 SbNU 116; 43/2020 Sb.)] a opatrovníka jmenovaného soudem podle zákona upravujícího zvláštní řízení soudní [nález sp. zn. Pl. ÚS 26/19 ze dne 3. 3. 2020 (N 37/99 SbNU 11; 176/2020 Sb.)].
46. V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 4/19 Ústavní soud dospěl k závěru, že došlo k porušení práva na právní pomoc (čl. 37 odst. 2Listiny) a práva získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3Listiny). Shrnul, že stanovil-li normotvůrce nižší odměnu, kterou obdrží advokát jako opatrovník osoby neznámého pobytu, nezvolil nejšetrnější řešení k dotčeným základním právům – tedy k právu na právní pomoc a k právu získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Snaha dosáhnout vyrovnaných veřejných rozpočtů nemůže sama o sobě ospravedlnit zásah do základního práva na právní pomoc, neboť stát má dostatek možností, aby s veřejnými prostředky hospodařil způsobem, který se žádného základního práva při běžném společenském vývoji nedotýká (bod 45 nálezu).
47. V nálezech sp. zn. Pl. ÚS 22/19, Pl. ÚS 23/19 a Pl. ÚS 26/19 Ústavní soud posunul referenční kritérium přezkumu a své závěry opřel primárně o princip rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1Listiny) ve spojení s právem na podnikání (čl. 26 odst. 1Listiny) a právem získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 3Listiny). Dodal, že právo podnikat lze považovat za „jednu z možností získávat prostředky pro životní potřeby prací“ (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19, bod 18).
48. Shora uvedená práva je navíc „nutno nazírat rovněž v kontextu práva na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2Listiny. Stanovil-li normotvůrce výrazně nižší výši odměny pro advokáty jako opatrovníky účastníků řízení, jimž jiné zdravotní důvody zabraňují nikoliv jen po přechodnou dobu účastnit se řízení, degradoval tím práci ustanovených advokátů v těchto případech oproti zastupování v případech jiných, a to bez jakéhokoliv rozumného opodstatnění“. Ústavní soud sice akceptoval, že kvalita odvedené právní služby advokáta se neodvíjí primárně od výše poskytnuté odměny, ovšem zdůraznil, že za odvedenou práci má každý právo na spravedlivou odměnu (čl. 28Listiny), přičemž odměna za srovnatelnou práci má být poskytnuta ve srovnatelné výši (nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19, body 19–20). Nálezy sp. zn. Pl. ÚS 23/19 a Pl. ÚS 26/19 již neaplikují čl. 28Listiny přímo, ale pouze per analogiam.
49. V nálezech sp. zn. Pl. ÚS 22/19, Pl. ÚS 23/19 a Pl. ÚS 26/19 Ústavní soud shodně zdůraznil, že není rozhodné, zda je právní pomoc poskytována na základě smlouvy nebo rozhodnutí soudu. Rozhodující je okolnost, že plnění (respektive splnění) uložené povinnosti je obsahově ekvivalentní poskytnutí právní pomoci na základě smlouvy.
50.Na návrh veřejného ochránce práv poté Ústavní soud nálezem sp. zn. Pl. ÚS 17/21 zrušil zbylou část § 9 odst. 5 ke dni 8. 12. 2021 (dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů pod č. 443/2021 Sb.). Zde shrnul, že „zákonodárcem stanovená nižší odměna pro advokáty-opatrovníky ... nese znaky libovůle a je v rozporu s ústavním principem rovnosti (čl. 1, čl. 3 odst. 1Listiny), ústavním právem podnikat a získávat prostředky pro své životní potřeby prací (čl. 26 odst. 1 a 3Listiny), právem na právní pomoc (čl. 37 odst. 2Listiny ...) nebo na spravedlivou odměnu za práci, resp. na srovnatelnou odměnu za srovnatelnou práci (čl. 28Listiny per analogiam)“. Rozdílně stanovená odměna nemůže být založena na svévolných (libovolných) kritériích nebo úvahách. Zrušení části advokátního tarifu stanovující sníženou odměnu u opatrovnictví osob stižených duševní poruchou či osob, které nejsou schopny se srozumitelně vyjadřovat, navíc přispěje k naplňování cílů Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením.