Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 32/25 ve věci návrhu na zrušení § 9 odst. 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů
51. Ústavní soud posoudil napadenou právní úpravu z pohledu zachování principu rovnosti (čl. 1Listiny) ve spojení s právem na podnikání a provozování hospodářské činnosti (čl. 26 odst. 1Listiny) a právem na právní pomoc (čl. 37 odst. 2Listiny).
52. Oproti předchozím nálezům Ústavní soud nepoužil jako referenční kritérium čl. 26 odst. 3 a čl. 28Listiny, neboť tato ustanovení se týkají závislé práce, resp. pracovního poměru, nikoli podnikání, resp. hospodářské činnosti (srov. např. WINTR, J. In WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. ASPI, 2022, komentář k čl. 26).
53. Přestože platí, že advokát může vykonávat závislou činnost jako zaměstnaný advokát (srov. Pl. ÚS 22/19, bod 18), není vztah mezi advokátem v pozici zaměstnance a advokátem (resp. advokátní kanceláří) v pozici zaměstnavatele advokátním tarifem nijak regulován. Advokátní tarif se netýká vnitřních pracovněprávních vztahů uvnitř advokátní kanceláře, ale ceny právních služeb, tedy podnikání či provozování samostatné výdělečné činnosti ve smyslu čl. 26 odst. 1Listiny (kriticky k předchozí rozhodovací praxi Ústavního soudu aplikující též čl. 26 odst. 3 a čl. 28Listiny srov. např. ČERVÍNEK, Z. In KÜHN, Z., KRATOCHVÍL, J., KMEC, J., KOSAŘ, D. a kol. Listina základních práv a svobod. Velký komentář. Praha: Leges, 2022, s. 1053–1055).
55. Napadená právní úprava vychází ze stejného způsobu rozlišování jako již dříve zrušená právní úprava, a to stanovení významně nižší mimosmluvní odměny advokáta za úkony, které provede v postavení opatrovníka, oproti shodným úkonům (v totožných řízeních), které provede v postavení smluvního zástupce.
56. Podstata rozdílného zacházení plyne ze srovnání textu napadeného ustanovení § 9 odst. 7, citovaného výše, a obecné úpravy v § 9 odst. 2advokátního tarifu, který zní: „Ve věcech péče soudu o nezletilé, osvojení, podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu, ve věcech opatrovnických a ve věcech výživného zletilých dětí se považuje za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč.“
57. U části shora uvedených agend (tj. s výjimkou věcí týkajících se péče soudu o nezletilé, osvojení, věcí opatrovnických a výživného zletilých dětí) je podle napadeného ustanovení § 9 odst. 7 tarifní částka poloviční (5 000 Kč) oproti § 9 odst. 2 (10 000 Kč), a to jen proto, že právní služby ve stejných věcech bude poskytovat advokát jako opatrovník ustanovený soudem. Sazba odměny za právní služby ve věci s tarifní hodnotou 10 000 Kč činí podle § 7advokátního tarifu 1 500 Kč a při tarifní hodnotě 5 000 Kč pak 1 000 Kč, čili dvě třetiny.
58. Z pohledu samotné výše odměny Ústavní soud opakuje, že stát advokátům negarantuje právo na zisk. Právní úprava, která advokátům ukládá vykonávat určité druhy činností ve veřejném zájmu a za sníženou odměnu hrazenou státem, nebo dokonce bez nároku na odměnu, sama o sobě neodporuje ústavnímu pořádku (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 22/19, bod 16, či rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 23. 11. 1983 ve věci Van der Mussele proti Belgii a ze dne 18. 10. 2011 ve věci Graziani-Weiss proti Rakousku).
59. Přestože ministerstvo argumentuje tím, že oproti předchozí právní úpravě došlo k pětinásobnému zvýšení tarifní hodnoty pro opatrovníky ustanovené soudem (resp. ke zdvojnásobení výsledné odměny za právní úkon), nelze pustit ze zřetele, že ke zvýšení tarifních hodnot došlo vyhláškou č. 258/2024 Sb. v celém advokátním tarifu. Podstatné je, že oproti stavu po 8. 12. 2021, kdy po derogačním zásahu Ústavního soudu upravoval advokátní tarif odměnu pro advokáty i advokáty jako ustanovené opatrovníky v konkrétních řízeních shodně, došlo opětovně k zavedení „dvojkolejnosti“ odměňování.
60. Podstata otázky řešené Ústavním soudem tedy nespočívá v tom, zda je výše odměny plynoucí z napadeného ustanovení adekvátní, ale zda je rozlišování mezi odměnou advokáta, na straně jedné, a odměnou advokáta při výkonu funkce opatrovníka ustanoveného soudem, na straně druhé, při výkonu shodné agendy ospravedlnitelné.
61. Ústavní soud v předchozích nálezech zdůraznil, že rozlišování při stanovení odměny (tarifní hodnoty) nemůže být založeno na svévolných (libovolných) kritériích nebo úvahách. Kritéria, na jejichž základě se stanoví odlišné zacházení s obdobnými subjekty v obdobných či stejných situacích, musí být alespoň obecně rozumná a objektivizovaná. Předpoklad jednoduchosti a menší finanční náročnosti zastupování účastníků advokáty-opatrovníky je bez dalšího paušalizující a ničím nepodložený.
62. Ústavní soud shodně jako v předchozích nálezech dochází k závěru, že rozlišení tarifních hodnot (a tak i rozdílných sazeb odměny) u řízení vymezených ve výroku rozhodnutí, je projevem libovůle, resp. nedůvodného rozlišování. V § 9 odst. 2 a 7advokátního tarifu je určena tarifní odměna ve shodné agendě „podpůrných opatření, svéprávnosti, nezvěstnosti a smrti, přivolení k zásahu do integrity, přípustnosti převzetí nebo držení ve zdravotním ústavu“ odlišně, ačkoli jde o poskytování právních služeb ve stejných věcech. Rozdíl nespočívá v objektivní odlišnosti agend či typově rozdílné povaze právní služby, ale jen ve způsobu určení právního zástupce. Obecný závěr o tom, že v případě věcí vymezených v § 9 odst. 7advokátního tarifu bude náročnost úkonů právní služby např. obecně či typově nižší, či půjde o skutkově či právně méně náročné případy než u věcí vymezených v § 9 odst. 2, neobstojí právě proto, že jde o zcela shodnou agendu.
63. Argumentace, že úkony „v těchto věcech“ (vymezených v § 9 odst. 7) jsou objektivně typově jednodušší, často formálního charakteru a opakující se, resp. že jde o právní služby, u kterých se lze objektivně většinově setkat s nižší mírou náročnosti, není ničím podložena. Zjevně se jedná o totožné úkony se stejnou mírou náročnosti, jaké jsou vymezeny v § 9 odst. 2advokátního tarifu. Pokud je pro ně stanovena nižší míra odměny v závislosti na způsobu určení právního zástupce, právní úprava tím předpokládá, že činnost advokáta jako ustanoveného opatrovníka by měla být v těchto řízeních méně hodnotná nežli činnost advokáta prováděná ve shodných řízeních podle § 9 odst. 2advokátního tarifu.
64. Možnost zvýšení odměny u mimořádně obtížných úkonů se týká všech úkonů, nejen těch zakotvených v § 9 odst. 7advokátního tarifu. Systémově nerovné nastavení se tím tudíž nijak neodstraňuje.
65. Ústavní soud na základě uvedeného dospěl k závěru, že část napadené právní úpravy porušuje čl. 1Listiny ve spojení s čl. 26 odst. 1Listiny.
66. V kontextu namítaného porušení práva na právní pomoc lze souhlasit s názorem ministerstva, že advokát je povinen chránit a prosazovat práva a oprávněné zájmy klienta bez ohledu na své procesní postavení, výši odměny nebo skutečnost, zda je klient osobou se zdravotním postižením či nikoliv, přičemž za porušení těchto povinností je kárně odpovědný.
67. I při dodržení etických i právních povinností advokátů týkajících se kvality poskytovaných služeb však nelze vyloučit, že systémové a dlouhodobé nastavení nižších odměn advokátů-opatrovníků může v určitých typech řízení vést k nižšímu zájmu o výkon tohoto typu právní služby, a v důsledku toho ke snížení dostupnosti kvalitních právních služeb. Navíc jde z větší části o řízení, která jsou spojena se zásahy do základních práv (typicky omezování svéprávnosti, zásahy do integrity či omezení osobní svobody ve zdravotním ústavu). Pro zastupované osoby je tak činnost opatrovníka zásadní a představuje v mnoha případech jediný způsob, jak se mohou řízení efektivně účastnit. Advokát plní nejen roh právního zástupce, ale právě též opatrovníka, což může být spojeno (právě z důvodu specifické povahy opatrovnictví v těchto věcech) s potřebou zvýšené péče či osobního nasazení opatrovníka. Současně platí, že jeho odměna počítaná podle advokátního tarifu je odměnou za právní služby, neboť odměny za žádné jiné služby advokátní tarif nestanoví. Nižší odměna advokáta-opatrovníka je tak i nelogická.
68. Je namístě zdůraznit, že soudy mají podle § 29 odst. 4občanského soudního řádu povinnost primárně opatrovníkem ustanovit osobu blízkou, případně jinou vhodnou osobu. Advokáta soud jmenuje opatrovníkem, jen jestliže jím nemůže být jmenován nikdo jiný. Z tohoto vyplývá, že činnost advokáta-opatrovníka, který nahrazuje osobu blízkou, může být za určitých okolností i náročnější než zastupování na základě plné moci právě s ohledem na zranitelnost či zdravotní postižení zastupovaných osob, popř. nemožnost přímé komunikace se zastupovanými, odlišný způsob shromažďování relevantních informací než v případě zastupování na základě plné moci apod.
69. Skutečnost, že opatrovníkem nemusí být ustanoven pouze advokát, vyvrací argument Ministerstva spravedlnosti, že toto opatření je nezbytné pro snížení mandatorních výdajů státu na právní služby. Je zřejmé, že tyto náklady lze též snížit důsledným postupem soudů podle § 29 odst. 4občanského soudního řádu.
70. Ústavní soud tak shledává u části napadeného ustanovení porušení rovnosti (čl. 1Listiny) též ve spojení s právem na právní pomoc (čl. 37 odst. 2Listiny), neboť znevýhodnění advokátů jakožto ustanovených opatrovníků při jejich odměňování může vést k nižší dostupnosti, či dokonce nižší kvalitě právních služeb pro skupiny osob, jimž bude ustanoven jako zástupce advokát.
VII. 3. Zamítnutí návrhu v části týkající se tarifní hodnoty ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby
71. Ústavní soud akceptuje argumenty ministerstva, které se týkají zdůvodnění nižší tarifní hodnoty ve „věcech zrušení a likvidace právnické osoby“. Tento typ řízení není zmíněn ve výše citovaném § 9 odst. 2 a výslovně ani v jiném ustanovení advokátního tarifu. Právní zástupci aktivně činných právnických osob zastupují na základě plné moci v běžné agendě obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle § 9 odst. 4 písm. b)advokátního tarifu. Pro odlišení jejich činnosti a činnosti opatrovníků ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby lze shledat rozumné důvody.
72. U neaktivních či nekontaktních subjektů, kterým je ustanoven opatrovník právě za účelem jejich zrušení a likvidace, lze argument o odlišnosti právní služby akceptovat. Jde o řízení zahajovaná typicky bez návrhu, jejichž cílem je ve veřejném zájmu uvést formální stav do souladu s faktickým stavem. Lze proto rozumně předpokládat, že ve většině případů předmětem činnosti opatrovníka bude omezená komunikace s likvidátorem a soudem opírající se pouze o veřejně dostupné dokumenty a informace týkající se dané právnické osoby. Oproti tomu advokát poskytující právní služby právnické osobě při jejím zrušení či likvidaci na základě smlouvy o právní pomoci (za mimosmluvní odměnu podle § 9 odst. 4advokátního tarifu) pracuje s větším rozsahem informací a dokumentů, které mu poskytuje kontaktní klient, analyzuje ve spolupráci s klientem a komunikuje v těchto věcech se soudem a likvidátorem. Náplň činnosti advokáta a advokáta jako ustanoveného opatrovníka tedy zdaleka není totožná. Lze proto akceptovat odlišně stanovenou odměnu pro advokáty jako ustanovené opatrovníky. Pro výjimky, které by se této charakteristice vymykaly, lze aplikovat ustanovení § 12advokátního tarifu (které je určeno právě pro podobné výjimečné případy).
73. Ústavní soud proto nepřistoupil k derogaci celého § 9 odst. 7advokátního tarifu, neboť jeho část týkající se odměny advokáta jako ustanoveného opatrovníka ve věcech zrušení a likvidace právnické osoby není projevem nedůvodného rozlišování (libovůle), ale rozlišování založeného na racionálních a objektivních důvodech.