Nález
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 98/20 dne 27. dubna 2021 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala (soudce zpravodaj), Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu Okresního soudu v Chrudimi na zrušení § 284 odst. 1 ve slovech "větším než malém", § 285 odst. 1 a 3 ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu" a § 289 odst. 3 ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285" zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za účasti Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a Senátu Parlamentu České republiky jako účastníků řízení a vlády jako vedlejší účastnice řízení, takto:
I. Ustanovení § 289 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285" se zrušuje dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.II. Současně pozbývají platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku, ve znění nařízení vlády č. 3/2012 Sb., dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů.III. Ve zbytku se návrh zamítá.
Odůvodnění
I. Vymezení věci
1. Ústavnímu soudu byl dne 1. 10. 2020 doručen podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále též jen "Ústava") a § 64 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrh Okresního soudu v Chrudimi (dále jen "navrhovatel") na zrušení částí § 284 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "trestní zákoník") ve slovech "větším než malém", § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu" a § 289 odst. 3 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285".
2. Navrhovatel poukazuje na to, že projednává dvě obžaloby z přečinů týkajících se konopí setého, které bylo v jednom případě drženo (přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle § 284 odst. 1 trestního zákoníku) a ve druhém pěstováno (přečin nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku), za což mají být obžalovaní trestně postiženi, ačkoli zákon ve spojení s judikaturou dopředu nestanovuje meze trestnosti s nutnou mírou určitosti, což podle názoru navrhovatele odporuje ústavnímu pořádku.
3. Navrhovatel tvrdí, že skutkové podstaty trestných činů uvedených v § 284 odst. 1 a v § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku nenaplňují ani ve spojení s judikaturou požadavek na nezbytnou míru určitosti vyslovený naposledy v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 26. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 46/18 (N 104/100 SbNU 207; 312/2020 Sb.; veřejně dostupný na https://nalus.usoud.cz, stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zde odkazovaná). Uvádí, že trestněprávní praxe zjišťuje znaky trestnosti příslušných jednání (tedy to, zda byly stanovené látky přechovávány či pěstovány v množství větším než malém, resp. ve větším rozsahu), složitou expertizou, jejíž výsledky nemůže adresát daných ustanovení s patřičnou mírou určitosti předvídat. Takový postup podle navrhovatele odporuje ústavnímu pořádku, jehož součástí je i článek 39 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), podle něhož "jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit".
4. Navrhovatel namítá rovněž protiústavnost § 289 odst. 3 trestního zákoníku s odůvodněním, že zmocnění v něm zakotvené svou povahou odpovídá zmocnění obsaženému v původním znění § 289 odst. 2 trestního zákoníku, které Ústavní soud nálezem ze dne 23. 7. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 13/12 (N 126/70 SbNU 147; 259/2013 Sb.) z důvodu protiústavnosti s účinností k 23. 8. 2013 zrušil.
5. Navrhovatel proto navrhuje, aby Ústavní soud zrušil § 284 odst. 1 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém", § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu", jakož i § 289 odst. 3 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285" s tím, že zruší-li Ústavní soud předmětné části zákona, aby tak učinil s účinností odloženou minimálně o jeden rok, aby bylo možno nalézt ústavně souladnou hranici trestnosti.
II. Argumentace navrhovatele
6. Navrhovatel zdůrazňuje, že orgány činné v trestním řízení musí typovou společenskou škodlivost jednání spojeného s pěstováním, resp. držením konopí při aplikaci § 284 a 285 trestního zákoníku stanovovat pomocí složitého postupu, na jehož konci je exaktní poznatek o množství tetrahydrokanabinolu (dále též jen "THC") obsaženém v držené, resp. pěstované hmotě. Teprve poté je rozhodnuto, zda byl naplněn znak trestnosti v podobě vypěstování či držení omamné či psychotropní látky v množství větším než malém či ve větším rozsahu.
7. Navrhovatel konstatuje, že užití relativně neurčitých pojmů není v hmotném právu obvyklé. Právo se bez takových pojmů patrně neobejde, kvůli nutnosti naplňovat příkře protikladné požadavky jednak na stabilitu práva a jednak na jeho použitelnost na měnící se realitu. Neobvyklé ani není, že konkrétní naplnění relativně neurčitého znaku typově popisujícího trestné jednání je určováno až na základě odborného zjišťování (expertizy). Podle navrhovatele však z hlediska požadavků, které právní stát klade na vymezení trestní postižitelnosti jednání, nepochybně platí, že adresát trestněprávní normy, tedy onen pověstný "každý, kdo", musí mít dopředu alespoň v hrubých rysech představu, že dopustí-li se toho kterého jednání, půjde o jednání trestné, resp. kvalifikovaně trestné. Skutkové podstaty trestných činů uvedené v § 284 a 285 trestního zákoníku takovému požadavku v současné době nedokáží dostát. Trestněprávní praxe zjišťuje znaky trestnosti složitou expertizou, jejíž výsledky adresát těchto právních norem nemůže s patřičnou mírou určitosti předvídat.
8. V další části návrhu navrhovatel odkazuje na nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 (již výše zmíněný), kterým byla zrušena část § 289 odst. 2 trestního zákoníku a současně pozbyly platnosti § 2 a příloha č. 2 nařízení vlády č. 467/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za jedy a jaké je množství větší než malé u omamných látek, psychotropních látek, přípravků je obsahujících a jedů, ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. Podle mínění navrhovatele Ústavní soud v tomto nálezu nabízel judikaturní nalézání obecněji aplikovaných hranic trestní odpovědnosti (trestnosti), avšak v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 46/18 se přiklonil k tomu, že obecně aplikované hranice trestní odpovědnosti mají být stanoveny jasně a určitě, přičemž judikaturní či aplikační řešení je vyhrazeno individuálním, nezobecnitelným případům.
9. K odůvodnění návrhu na zrušení části § 289 odst. 3 trestního zákoníku navrhovatel poukazuje na odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, podle kterého není možné, aby byla skutková podstata fakticky doplňována podzákonným předpisem, a že by takový postup byl v rozporu se zásadou nullum crimen sine lege zakotvenou v čl. 39 Listiny. Navrhovatel namítá, že § 289 odst. 3 trestního zákoníku v době projednávání nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 nebyl předmětem přezkumu a je stále součástí trestního zákoníku, ačkoli stojí na stejných základech jako ustanovení, které Ústavní soud zrušil pro protiústavnost.
10. Závěrem navrhovatel dodává, že trestní právo hmotné je tvořeno zákony, které vymezují pole svobodného jednání a chování spojené s jistotou, že nejde o chování trestně postižitelné. Jsou-li nejisté hranice zákonných požadavků, tj. nejsou-li respektována legitimní očekávání založená na zákonu, je nejistá i svoboda. Proto je ochrana legitimního očekávání nedílnou součástí vlády práva. Příkaz chránit legitimní očekávání je jedním z principů právního státu a jako takový plyne též z článku 1 odst. 1 Ústavy České republiky, podle něhož je Česká republika demokratickým právním státem založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana. Z hlediska legitimního očekávání založeného na zákonu platí, že hranice trestnosti vyjádřená materiálním znakem nesmí být tak nízká, aby kvůli počtu jednání, jež jsou při daném nastavení prahu trestnosti trestná, nebylo trestní stíhání té které osoby věcí náhody, či spíše arbitrární selektivity (libovůle), spíše než systematického potírání trestných jednání. Taková aplikace práva odporuje přiměřenosti trestní represe [viz nález ze dne 18. 11. 2008 sp. zn. II. ÚS 254/08 (N 197/51 SbNU 393)].
III. Vyjádření účastníků řízení
11. Ústavní soud podle § 69 zákona o Ústavním soudu zaslal návrh komorám Parlamentu České republiky jako účastníkům řízení, jakož i vládě a Veřejnému ochránci práv jako orgánům, které jsou oprávněny vstoupit do řízení jako vedlejší účastníci řízení.
12. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále jen "Poslanecká sněmovna") ve svém vyjádření uvádí, že platné znění § 284 odst. 1, § 285 odst. 1 a 3 a § 289 odst. 3 trestního zákoníku (v napadených částech) bylo schváleno zákonem č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, který projednávala Poslanecká sněmovna v 5. volebním období jako sněmovní tisk č. 410. Návrh zákona byl v Poslanecké sněmovně schválen ve třetím čtení dne 11. 11. 2008 (ze 152 přítomných poslanců hlasovalo 120 pro, 23 proti), po schválení Senátem Parlamentu České republiky (dále jen "Senát") (ve znění schváleném Poslaneckou sněmovnou) byl přijatý zákon podepsán prezidentem republiky. Následně byl zákon řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů. Ustanovení § 284 a 285 trestního zákoníku byla (nikoli v napadených částech) dílčím způsobem novelizována zákonem č. 86/2015 Sb., který v těchto ustanoveních přizpůsobil terminologii trestního zákoníku nové terminologii občanského zákoníku. Aplikace § 284, 285 a 289 trestního zákoníku byla zásadním způsobem ovlivněna nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12.
13. Senát ve svém vyjádření uvádí, že návrhem napadená ustanovení jsou součástí trestního zákoníku již od jeho přijetí. Ustanovení § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 došla sice drobné změny v důsledku novelizace provedené zákonem č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, šlo však o čistě legislativně-technickou úpravu užité terminologie v souladu s novým občanským zákoníkem, která není z hlediska posuzovaného návrhu nikterak relevantní. Poslanecká sněmovna postoupila návrh trestního zákoníku Senátu dne 12. 12. 2008. Lhůta třiceti dnů pro projednání návrhu zákona Senátem podle čl. 46 odst. 1 Ústavy tudíž skončila dnem 12. 1. 2009. Senát návrh trestního zákoníku schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své třetí schůzi v sedmém funkčním období usnesením č. 78 ze dne 8. 1. 2009. V hlasování č. 4 se pro schválení postoupeného znění návrhu trestního zákoníku vyslovilo 74 ze 76 přítomných senátorů. Proti byl jeden senátor a jeden z přítomných senátorů se hlasování zdržel. Návrh zákona byl tedy Senátem přijat v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Problematika určitosti stanovení skutkových podstat předmětných drogových deliktů nebyla při jednání Senátu předmětem rozpravy k návrhu trestního zákoníku. Uvedená problematika byla nicméně diskutována v rozpravě k návrhu zákona publikovanému jako zákon č. 112/1998 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Uvedeným zákonem byl mimo jiné do trestního zákona vložen § 187a, jímž došlo k zakotvení právní úpravy trestného činu přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, a to prostřednictvím odstavce 1. Předmětem diskuse v Senátu byla především otázka vhodnosti samotné kriminalizace přechovávání drog takříkajíc pro vlastní potřebu (ačkoli toto slovní spojení součástí citovaného ustanovení nebylo, na rozdíl od platného a účinného § 284 odst. 1 trestního zákoníku), vystoupení některých senátorů a senátorek se však věnovala přímo problematice neurčitosti pojmu "množství větší než malé". Senát návrh zákona nakonec schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své druhé schůzi v prvním funkčním období usnesením č. 25 ze dne 18. 3. 1998. Pro schválení návrhu zákona se vyslovilo 40 z přítomných 71 senátorů. Proti bylo 21 senátorů, 10 se hlasování zdrželo.
14. Vláda usnesením ze dne 30. 11. 2020 č. 1237 schválila svůj vstup do řízení a zmocnila ministryni spravedlnosti, aby ve spolupráci s ministrem vnitra a národní protidrogovou koordinátorkou vypracovala vyjádření k návrhu.
15. Ve svém vyjádření vláda nejprve vyjadřuje své pochybnosti o aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu, neboť má za to, že 1. napadená ustanovení lze ústavně konformně interpretovat, 2. případný derogační výrok Ústavního soudu by nevedl k odlišnému výsledku v právním posouzení navrhovatelem projednávaných (konkrétních) jednání obžalovaných a 3. postup navrhovatele je v rozporu s principem předvídatelnosti soudního rozhodování a ochrany legitimního očekávání procesních stran podkladových řízení, a tím i s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.
16. Dále vláda nesdílí závěry navrhovatele o rozpornosti jím napadených částí ustanovení trestního zákoníku s ústavním pořádkem. Nesouhlasí s návrhem na zrušení § 289 odst. 3 trestního zákoníku ve slovech "a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285", neboť je přesvědčena, že napadená právní úprava splňuje limity podzákonné normotvorby, jak je formuloval Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí. Tedy že 1. nařízení nesmí vybočovat ze zákonných mezí a ani s výslovným souhlasem zákonodárce není vláda oprávněna nařízením upravovat otázky stojící mimo předmět prováděného zákona [srov. nález ze dne 9. 2. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 6/07 (N 20/56 SbNU 207; 66/2010 Sb.)], 2. nařízení by se mělo držet v mezích plynoucích přinejmenším z účelu a smyslu zákona, 3. zákonodárce by měl v zákoně projevit vůli k úpravě nad zákonný standard [srov. nález ze dne 25. 10. 1995 sp. zn. Pl. ÚS 17/95 (N 67/4 SbNU 157; 271/1995 Sb.)], 4. nařízením nelze ukládat primární práva a povinnosti (čl. 4 odst. 1 Listiny) nebo stanovovat meze základních práv a svobod (čl. 4 odst. 2 Listiny) [srov. nález ze dne 10. 7. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 35/95 (N 64/5 SbNU 487; 206/1996 Sb.) nebo nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12]. Vláda podotýká, že přestože akceptuje nosné důvody odůvodnění nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, tak nedílnou součástí zásady nullum crimen sine lege je i zásada nullum crimen sine lege scripta, kterou musí zákonodárce též reflektovat (a v napadené právní úpravě ji i podle názoru vlády reflektoval). Připomíná komentářovou literaturu k zásadě nullum crimen sine lege a zejména pak odlišná stanoviska soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky k nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12, s jejichž obsahem se ztotožňuje. Vláda je přesvědčena, že napadenými ustanoveními je prostřednictvím trestního zákoníku zákonodárcem stanovena určitá hranice, která slouží k rozlišení, zda jednání bude či nebude považováno za trestné (čímž je vyhověno zásadě nullum crimen sine lege), a zároveň je prostřednictvím výslovného zmocnění vlády k vydání nařízení zajištěno jednotné posuzování tohoto znaku trestnosti na celém území České republiky, a tím i maximální možná míra právní jistoty a předvídatelnosti práva (čl. 1 odst. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 Listiny) pro adresáty právní normy.
17. Vláda se nepřiklání ani k návrhu na zrušení § 284 odst. 1 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu". Nesouhlasí jak s tvrzeními navrhovatele, že užití relativně neurčitých pojmů v § 284 a 285 trestního zákoníku není vhodné, neboť ponechává adresáta trestněprávní normy v nejistotě, tak ani s tím jeho míněním, že užívání neurčitých pojmů v hmotném právu (trestním) není obvyklé. Má za to, že užívání neurčitých pojmů je naopak v právu nezbytné a zákonodárce využívá této možnosti relativně často (a to i v trestním právu), a to zejména z důvodu, aby bylo možné reagovat na dynamicky se měnící podmínky a variabilitu životních situací. K tomu odkazuje na nález ze dne 25. 9. 2018 sp. zn. Pl. ÚS 18/17 (N 156/90 SbNU 525; 261/2018 Sb.), podle kterého používání tzv. neurčitých pojmů zákonodárcem je postaveno na tom, že jejich konkrétní obsah naplňuje až aplikační činnost orgánů veřejné moci, aniž by to mělo znamenat v právním státě porušení ústavního pořádku (např. právní jistoty). V opačném případě by bylo nemožné efektivně realizovat veřejnou správu. Podle vlády je zjevné, že napadená právní úprava umožňuje ústavně konformní výklad neurčitých právních pojmů, což také připouští samotný Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 13/12. Ústavní soud již dovodil, že z ústavněprávního hlediska nepovažuje za potřebné přijetí nové právní úpravy, neboť i samotná rozhodovací právní praxe obecných soudů může dodatečně učinit danou trestněprávní normu předvídatelnou pro její adresáty, aniž by ji tak bylo možno označit za neurčitou, a tedy odporující zásadě nullum crimen sine lege. Vláda zdůrazňuje, že je přitom nezpochybnitelnou úlohou soudů, aby se ujaly interpretace neurčitých právních pojmů, a rozptýlily tak případné přetrvávající pochybnosti, což tyto (s výjimkou navrhovatele) i činí.
18. V závěru vyjádření vláda poukazuje na to, že vyhovění návrhu by nejenom učinilo právní úpravu obsaženou v napadených ustanoveních trestního zákoníku nesrozumitelnou, ale vedlo by i k faktickému zásadnímu zpřísnění politiky státu v oblasti postihu drogové kriminality a závislostního chování způsobeného užíváním nelegálních návykových látek. Podle jejího mínění by se vyhověním návrhu jakékoliv přechovávání omamných látek konopí, pryskyřice z konopí nebo psychotropní látky obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu a nedovolené pěstování rostlin konopí stalo trestným, resp. posouzení trestnosti by bylo závislé na individuálním rozhodnutí Policie České republiky, státního zastupitelství a soudů, což je stav sice ústavně konformní, avšak z pohledu právní jistoty občanů nevhodný. Dalším (negativním) důsledkem vyhovění návrhu by podle vlády byla faktická překrytí skutkových podstat trestných činů a přestupků v dané oblasti a další podstatné snížení míry právní jistoty.
19. Ze shora uvedených důvodů vláda navrhuje, aby Ústavní soud podaný návrh zamítl s tím, že kdyby dospěl k závěru, že zrušení napadených částí ustanovení trestního zákoníku je pro jejich rozpor s ústavním pořádkem nezbytné, bylo by vhodné zároveň přistoupit k časovému odkladu derogačních účinků takového nálezu.
20. Ústavní soud zaslal obdržená vyjádření navrhovateli k replice. Navrhovatel tohoto svého práva využil a v replice uvedl, že souhlasí s Poslaneckou sněmovnou, že nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12 ovlivnil zásadním způsobem aplikaci § 284, 285 a 289 trestního zákoníku. K aktivní legitimaci zdůraznil, že skutkové podstaty § 284 a 285 trestního zákoníku mají být aplikovány v předmětných trestních věcech. Nabízené ústavně souladné výklady § 284 a 285 trestního zákoníku se opírají o protichůdná východiska, která jsou vzájemně neslučitelná, což je podle něj neakceptovatelné, neboť to mimo jiné odporuje požadavku harmonie právního řádu a rovnosti před zákonem. Dodal, že nabízí-li vláda obecným soudům postup podle čl. 95 odst. 1 Ústavy, tedy možnost neaplikovat nařízení vlády, tak tímto postupem, užitým pro výklad těchto skutkových podstat trestných činů, by se dále zvyšovala nejistota adresátů právních norem. Jednotná měřítka platná na území celého státu podle jeho mínění vyúsťují ve výsledky, které svědčí o širokém rozptylu hranic trestnosti a kvalifikované trestnosti a nabízí otázku, zda se z hlediska adresátů předmětných skutkových podstat výklad neustálil v nejistotě, byť jsou v jednotlivých případech všechna rozhodnutí pečlivě odůvodněna. K návrhu na zrušení § 289 odst. 3 trestního zákoníku opětovně poukázal na nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12 a k užití relativně neurčitých pojmů poznamenal, že si je vědom, že užití těchto pojmů je běžnou metodou právní regulace, a to i v trestním právu hmotném, že však platí, že adresát trestněprávní normy musí mít dopředu alespoň v hrubých rysech představu, že dopustí-li se toho kterého jednání, půjde o jednání trestné, resp. kvalifikovaně trestné. Skutkové podstaty trestných činů uvedené v § 284 a 285 trestního zákoníku takovému požadavku podle něj v současné podobě nedokáží dostát. Navrhovatel je přesvědčen, že jeho návrh nesměřuje ani ke snížení právní jistoty, ani ke zpřísnění právní regulace, ačkoli vláda dovozuje opak.
21. Veřejný ochránce práv na výzvu Ústavního soudu podle § 69 odst. 3 zákona o Ústavním soudu sdělil, že svého práva nevyužije a do řízení v této věci nevstoupí.
IV. Ústní jednání
22. Ústavní soud v souladu s § 44 zákona o Ústavním soudu uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by nijak nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z písemných úkonů navrhovatele a účastníků řízení. Nenařízení ústního jednání odůvodňuje i skutečnost, že Ústavní soud nepovažuje za potřebné provádět ve věci dokazování. Ani účastníci řízení, ani vedlejší účastník řízení přitom konání ústního jednání nepožadovali.
V. Dikce napadených ustanovení
23. Ustanovení § 284 odst. 1, § 285 odst. 1 a 3 a § 289 odst. 3 trestního zákoníku znějí:
"§ 284
Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu
(1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu přechovává v množství větším než malém omamnou látku konopí, pryskyřici z konopí nebo psychotropní látku obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC), bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci."
"§ 285
Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku
(1) Kdo neoprávněně pro vlastní potřebu pěstuje v množství větším než malém rostlinu konopí, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců, peněžitým trestem nebo propadnutím věci.
(3) Odnětím svobody až na tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve větším rozsahu."
"§ 289
Společné ustanovení
(3) Vláda nařízením stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku podle § 285 a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu § 285."
24. Jde-li o pojem "množství větší než malé" v § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 trestního zákoníku, jsou jím vymezeny hranice, při jejichž naplnění je již přechovávání omamné látky konopí, pryskyřice z konopí nebo psychotropní látky obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC) pro vlastní potřebu či nedovolené pěstování rostliny konopí pro vlastní potřebu trestným činem. Uvedený zákonný znak v těchto ustanoveních má podstatný význam, neboť pomocí něj se odlišují tyto trestné činy od korespondujících přestupků. Podobně je tomu s pojmem "ve větším rozsahu" v § 285 odst. 3 trestního zákoníku, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, a v důsledku toho odlišuje právní posouzení přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle kvalifikované skutkové podstaty podle § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku od základní skutkové podstaty tohoto přečinu podle § 285 odst. 1 trestního zákoníku.
25. V souladu s napadenou částí § 289 odst. 3 trestního zákoníku byly rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku pro účely trestního zákoníku a jejich množství větší než malé stanoveny v příloze 2 nařízení vlády č. 455/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, které rostliny nebo houby se považují za rostliny a houby obsahující omamnou nebo psychotropní látku a jaké je jejich množství větší než malé ve smyslu trestního zákoníku. Toto nařízení vlády bylo změněno nařízením vlády č. 3/2012 Sb., kterým ovšem nedošlo ke změnám v příloze 2, kterou byly stanoveny hodnoty určující množství větší než malé u rostlin a hub obsahujících omamnou nebo psychotropní látku pro účely trestního zákoníku.
VI. Podmínky meritorního posouzení návrhu a aktivní legitimace
26. Ústavní soud nejprve posuzoval otázku, zda je navrhovatel oprávněn podat návrh na zrušení napadených ustanovení trestního zákoníku. Podle čl. 95 odst. 2 Ústavy, dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu. Tuto úpravu dále rozvádí § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, podle kterého návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je oprávněn podat též soud v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. K tomu, aby obecný soud mohl zpochybnit ústavnost konkrétního zákona, resp. jeho jednotlivého ustanovení a věc předložit Ústavnímu soudu, je přitom nezbytná jeho reálná aplikace, a nikoli jen jeho hypotetické použití, resp. jiné širší souvislosti [srov. nálezy ze dne 29. 9. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 33/09 (N 205/58 SbNU 827; 332/2010 Sb.), ze dne 6. 9. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 11/10 (N 148/62 SbNU 277; 314/2011 Sb.), ze dne 2. 2. 2016 sp. zn. Pl. ÚS 14/15 (N 22/80 SbNU 257; 87/2016 Sb.) a usnesení ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 12/08 (U 12/51 SbNU 823)]. Musí jít tedy o zákon (jeho část), který překáží dosažení žádoucího (ústavně konformního) výsledku. Nebyl-li by odstraněn, byl by výsledek probíhajícího řízení jiný [srov. nález ze dne 28. 1. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 49/10 (N 10/72 SbNU 111; 44/2014 Sb.)]. Ústavní soud považuje podmínky čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu v předmětné věci za splněné, neboť jde o ustanovení zákona, která souvisejí s rozhodovací činností navrhovatele a jichž má být bezprostředně při řešení věci použito. Jde tak o konkrétní kontrolu ústavnosti ustanovení zákona, jak plyne z předestření skutkového a právního základu věci.
27. Navrhovatel dospěl k závěru, že napadené části § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, které budou v předmětných soudních řízeních aplikovány, jsou v rozporu s ústavním pořádkem, a z tohoto důvodu navrhl Ústavnímu soudu, aby rozhodl o jejich zrušení. Podle § 68 odst. 1 zákona o Ústavním soudu v řízení o zrušení zákonů a jiných právních předpisů platí, že nebyl-li návrh odmítnut a nevzniknou-li v průběhu řízení důvody zastavení řízení, je Ústavní soud povinen návrh projednat a rozhodnout o něm i bez dalších návrhů. Pro tento druh řízení před Ústavním soudem tedy platí zásada oficiality [srov. např. nález ze dne 14. 5. 2019 sp. zn. Pl. ÚS 21/18 (N 77/94 SbNU 54; 173/2019 Sb.)]. Za této situace byly splněny podmínky podle čl. 95 odst. 2 Ústavy a § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, za nichž může soud podat Ústavnímu soudu návrh na zrušení zákona, a návrh na zrušení napadeného ustanovení byl podán oprávněným navrhovatelem.
28. U návrhu na zrušení části § 289 odst. 3 trestního zákoníku jde o ustanovení zákona, které zmocňuje vládu k vydání podzákonného předpisu a v důsledku toho nařizuje jeho aplikaci. Obecný soud je v režimu čl. 95 odst. 2 Ústavy povinen Ústavnímu soudu předložit věc s otázkou, zda je zákonodárce oprávněn to, co má být podle názoru obecného soudu předmětem zákona, který má soud v jím řešené věci použít, přenést na vládu (srov. již shora uvedený nález sp. zn. Pl. ÚS 13/12).
29. Ústavní soud konstatuje, že návrh splňuje veškeré náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Návrh okresního soudu byl podán aktivně legitimovaným orgánem (§ 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy), Ústavní soud je k projednání tohoto návrhu příslušný [čl. 87 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 95 odst. 2 Ústavy]. Návrh není nepřípustný (§ 66 zákona o Ústavním soudu) a není důvod k postupu podle § 67 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb.
VII. Posouzení ústavní konformity zákonodárného procesu
30. V řízení o kontrole norem Ústavní soud podle § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., nejprve posuzuje, zda napadený zákon byl přijat a vydán v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
31. Z příslušných sněmovních tisků, údajů o průběhu hlasování a vyjádření obou komor Parlamentu plyne, že platné znění § 284 odst. 1, § 285 odst. 1 a 3 a § 289 odst. 3 trestního zákoníku (v napadených částech) bylo schváleno Poslaneckou sněmovnou ve třetím čtení dne 11. 11. 2008 na 42. schůzi (hlasování č. 39, usnesení č. 948). Senát návrh zákona schválil ve znění postoupeném mu Poslaneckou sněmovnou na své třetí schůzi v sedmém funkčním období usnesením č. 78 dne 8. 1. 2009. Prezident republiky zákon podepsal dne 27. 1. 2009 a po podpisu předsedou vlády byl zákon vyhlášen ve Sbírce zákonů v částce 11 pod č. 40/2009 Sb. Pokud § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 trestního zákoníku byly změněny zákonem č. 86/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, nedotkla se tato novelizace napadených částí těchto ustanovení, neboť šlo pouze o změnu názvu trestu propadnutí věci.
32. Napadená ustanovení trestního zákoníku byla tedy přijata a vydána v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Ostatně ani navrhovatel nevznesl proti zákonodárné proceduře žádné námitky.
VIII. Věcné posouzení návrhu
A) K návrhu na zrušení § 284 odst. 1 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ve slovech "větším než malém" a "ve větším rozsahu"
a) obecná východiska
33. Z judikatury Ústavního soudu vyplývá, že Ústavnímu soudu v zásadě samo o sobě nepřísluší, aby posuzoval šíři hranic trestněprávní kriminalizace určitých typů jednání, nemá-li dublovat nebo suplovat ústavní roli zákonodárného orgánu [srov. např. nález ze dne 20. 2. 2001 sp. zn. Pl. ÚS 5/2000 (N 31/21 SbNU 273; 127/2001 Sb.)]. Skutková podstata trestného činu představuje vždy formální vyjádření takového jednání, které je společností reprezentovanou většinou dosaženou při hlasování v zákonodárném sboru považováno za natolik společensky škodlivé, že musí být jako určitý specifický typ či druh jednání samostatně prohlášeno za trestné a vymezeno jako samostatná skutková podstata trestného činu (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 46/18).
34. Pravidlo obsažené v čl. 40 odst. 6 Listiny (promítnuté též do § 2 odst. 1 trestního zákoníku) vychází z myšlenky, že jednotlivec v právním státě musí žít v jistotě při úvaze, zda jednání, které koná či zamýšlí konat, nezavdává příčinu k aktivizaci nástrojů trestního práva [srov. nález ze dne 2. 8. 2016 sp. zn. IV. ÚS 2975/14 (N 143/82 SbNU 277)]. Jinak řečeno, mezi základní principy právního státu patří právní jistota adresátů právní normy ohledně toho, co jest jejím obsahem. Podle judikatury Ústavního soudu jazyková správnost, jednoznačnost, přesnost, ustálenost a zřetelnost jsou náležitostí právních termínů a právní stylistiky. Samozřejmé lpění na těchto požadavcích nesmí se však zvrhnout v nepřiměřený požadavek mající za potřebné kdekterý pojem v právním předpise použitý v tomtéž předpise definovat, a to s mylným předpokladem, že takový postup je nezbytný pro odstranění jeho údajné neurčitosti. Ve skutečnosti je jistá míra neurčitosti nezbytnou vlastností každé právní normy. Teprve neurčitost vylučující seznání jejího normativního obsahu za pomoci obvyklých interpretačních postupů činí právní normu rozpornou s ústavním požadavkem právní jistoty [srov. nález ze dne 23. 4. 2013 sp. zn. Pl. ÚS 28/12 (N 63/69 SbNU 187; 176/2013 Sb.)]. Používání tzv. neurčitých pojmů zákonodárcem je postaveno na tom, že jejich konkrétní obsah naplňuje až aplikační činnost orgánů veřejné moci, aniž by to mělo znamenat v právním státě porušení ústavního pořádku (např. právní jistoty). V opačném případě by bylo nemožné efektivně realizovat výkon práva soudy a státními orgány. Je to v jistém smyslu projev širšího ideového východiska - tzv. doktríny skepse o normách. Ne všechna pravidla chování, právní pojmy se dají pro futuro (přesně) naformulovat. Pro určité typy případů - z důvodu jejich povahy - se zformulují především principy, cíle, které potom soudy a státní orgány uvádějí v život aplikační činností [srov. nález ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 8/08 (N 137/58 SbNU 115; 256/2010 Sb.)]. Ústavní soud však v této souvislosti musí zdůraznit, že důvodem protiústavnosti toho kterého ustanovení právního předpisu zásadně nejsou případné potíže při výkladu zákona. Neposkytuje-li ustanovení pro některé situace jazykově jednoznačnou odpověď, neznamená to samo o sobě jeho protiústavnost (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 18/17).
35. Lze připomenout, že neurčité právní pojmy "ve větším množství" a "v množství větším než malém" či "ve značném množství" anebo obdobné neurčité pojmy zákonodárce použil v mnoha skutkových podstatách trestných činů, např. také u trestného činu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 a odst. 3 písm. a) a b) trestního zákoníku, pojem "ve větším množství" u trestného činu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle § 288 odst. 1 trestního zákoníku, pojmy "nikoli nepatrně", "ve značném rozsahu" a "ve velkém rozsahu" například u trestného činu porušení chráněných průmyslových práv podle § 269 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku či pojmy "ve větším rozsahu", "ve značném rozsahu" a "ve velkém rozsahu" u trestných činů poškození a ohrožení životního prostředí podle § 293 odst. 1, odst. 2 písm. d) a § 294 odst. 1 a odst. 2 písm. c) trestního zákoníku.
36. Z hlediska posuzované věci je podstatné, že užívání neurčitých pojmů je v právu nezbytné a zákonodárce využívá této možnosti i v trestním právu poměrně často, a to jak při vymezení základní skutkové podstaty trestného činu, tak při popisu okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (okolnosti zvlášť přitěžující). Je tomu tak zejména z důvodu, aby bylo možné reagovat na dynamicky se měnící podmínky a variabilitu životních situací, přičemž ani trestní právo není v tomto ohledu žádnou výjimkou. Již na základě tohoto obecného východiska tedy nelze souhlasit se základním tvrzením navrhovatele, že užití relativně neurčitých pojmů není ve hmotném právu obvyklé. Nakonec i sám navrhovatel v podaném návrhu uvádí, že "[p]rávo se bez takových pojmů patrně neobejde, díky nutnosti naplňovat příkře protikladné požadavky jednak na stabilitu práva a jednak na jeho použitelnost na měnící se realitu. Neobvyklé ani není, že konkrétní naplnění relativně neurčitého znaku typově popisujícího trestné jednání je určováno až na základě odborného zjišťování (expertizy)" (viz bod 10 návrhu).
b) meritorní přezkum návrhu
37. Podle navrhovatele představují napadené části textu neurčité právní pojmy, přičemž skutečnost, zda je naplněn znak trestnosti podle § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku spočívající v určitém množství omamné látky konopí, pryskyřice z konopí nebo psychotropní látky obsahující jakýkoli tetrahydrokanabinol, izomer nebo jeho stereochemickou variantu (THC) nebo v určitém množství rostlin konopí (množství větší než malé) nebo spočívající ve spáchání činu ve větším rozsahu, se podle navrhovatele zjišťuje zpětně až na základě složité expertizy, což je údajně v rozporu s principem předvídatelnosti práva, nevyhovuje zásadě nullum crimen sine lege, požadavku právní jistoty a zásadě, že jen zákon stanoví, co je trestným činem. Dále má navrhovatel za to, že nález pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 13/12 nebyl dostatečný, neboť přestože se výklad neurčitého pojmu "množství větší než malé" v judikatuře ustálil, stále ponechává adresáty normy v nejistotě, kde leží hranice trestnosti.
38. V návaznosti na shora zmíněná obecná východiska Ústavní soud nemůže navrhovateli přisvědčit v tom jeho názoru, že užívání neurčitých pojmů v trestním právu hmotném není obvyklé a že užití relativně neurčitých pojmů v § 284 odst. 1 a § 285 odst. 1 a 3 trestního zákoníku ponechává adresáta trestněprávní normy v nejistotě.