Nález
Ústavní soud rozhodl pod sp. zn. Pl. ÚS 52/23 dne 24. dubna 2024 v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj), Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu N. G., dříve A. V., rodným jménem L. V., zastoupeného Mgr. Petrem Kallou, advokátem, sídlem Slavíčkova 372/2, Praha 6, na zrušení § 29 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 21 a 23 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění zákona č. 202/2017 Sb., vyslovení neústavnosti § 62 odst. 1 a § 72 odst. 3 a 5 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, za účasti Parlamentu České republiky jako účastníka řízení, takto:
I. Změna návrhu spočívající v jeho rozšíření o návrh na zrušení ustanovení § 72a odst. 2 a odst. 3 věty druhé zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2024, se nepřipouští.
II. Ustanovení § 29 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se ruší uplynutím dne 30. 6. 2025.
III. Ustanovení § 21 odst. 1 věty první zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění pozdějších předpisů, se ruší uplynutím dne 30. 6. 2025.
IV. Ve zbývající části se návrh odmítá.
Odůvodnění
I. Vymezení věci
1. N. G. (dále též "navrhovatel") je člověk, který usiluje o právní změnu pohlaví a který si přeje, aby úředně evidované informace o něm reflektovaly, jak se cítí, aniž by musel podstoupit vyžadovaný chirurgický zákrok. Stát jej dosud jako člověka jiného pohlaví nerespektuje.
2. V řízení o ústavní stížnosti vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2776/23 N. G. navrhl, aby Ústavní soud zrušil zákonná ustanovení, která změnu pohlaví provedením chirurgického zákroku spočívajícím ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů podmiňují, jakož i další, upravující podmínky pro změnu jména v návaznosti na pohlaví člověka. Navrhovatel především namítá, že předmětná zákonná ustanovení jsou v rozporu s jeho lidskou důstojností, právem na rovnost, ochranu zdraví, respektování soukromého života i na rodičovství.
3. První senát Ústavního soudu dne 13. 12. 2023 řízení o ústavní stížnosti přerušil a návrh na zrušení sporných zákonných ustanovení postoupil k rozhodnutí plénu.
4. V projednávané věci jsou klíčové dvě otázky:
1) Zaprvé, zda má plénum Ústavního soudu návrh N. G. na zrušení zákonných ustanovení věcně přezkoumat přesto, že o návrhu jiného člověka na zrušení částečně totožných ustanovení Ústavní soud již rozhodl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/20 ze dne 9. 11. 2021 (112/2022 Sb.).
2) Zadruhé, zda je v souladu s ústavním pořádkem nutit lidi podstupovat chirurgické zákroky spočívající ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů proto, aby byla změna jejich pohlaví uznána státem.
II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci
5. Navrhovatel se narodil s biologickými znaky ženy a po narození byl úředně evidován jako žena s ženským jménem a formátem rodného čísla. Navrhovatel se však identifikuje jako trans člověk - muž (označení trans lidé je používáno i dále v textu), prochází procesem změny pohlaví, ale nehodlá podstoupit vyžadovaný chirurgický zákrok, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů.
6. V roce 2019 navrhovatel správní orgány požádal o: 1) zápis změny neutrálního jména ("A. V. ") na jméno mužské ("G. V."), 2) zápis změny ženského formátu rodného čísla na formát mužský, 3) zápis změny úředního označení pohlaví z ženského ("F") na mužské ("M").
7. Příslušné správní orgány řízení o žádostech navrhovatele zastavily, jelikož nepředložil potvrzení o ukončení léčby pro změnu pohlaví a neodstranil podstatné vady žádostí [§ 66 odst. 1 písm. c) správního řádu]. Magistrát hlavního města Prahy (dále jen "odvolací správní orgán") rozhodnutími ze dne 4. 9. 2019 odvolání navrhovatele zamítl.
8. Navrhovatel proti rozhodnutím odvolacího správního orgánu podal žalobu u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud"), který nejprve řízení přerušil do doby rozhodnutí Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn. II. ÚS 2460/19. V tomto řízení o ústavní stížnosti plénum Ústavního soudu vydalo nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20, jímž zamítlo návrh jiné navrhovatelky na zrušení § 29 odst. 1 občanského zákoníku, § 21 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, (dále též "ZSZS") a § 13 odst. 3 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. Městský soud - po rozhodnutí Ústavního soudu - žalobu nynějšího navrhovatele zamítl rozsudkem č. j. 10 A 180/2019-43 ze dne 18. 8. 2022.
9. Nejvyšší správní soud (dále jen "NSS") rozsudkem č. j. 6 As 207/2022-43 ze dne 17. 8. 2023 zamítl kasační stížnost navrhovatele jako nedůvodnou; odkázal na příslušná zákonná ustanovení [§ 17a a § 72 odst. 5 písm. b) zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a § 17 odst. 2 písm. d) zákona o evidenci obyvatel], z nichž vyplývá, že změna jména, formátu rodného čísla a označení pohlaví jsou podmíněny ukončením léčby (procedury), která spočívá v chirurgickém zákroku při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů dotčeného člověka. Změna pohlaví je v tomto smyslu definována v § 29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 ZSZS. Podle NSS byla rozhodnutí správních orgánů v meritu zákonná, protože stěžovatel nedoložil lékařské potvrzení o ukončení léčby vyžadované pro změnu pohlaví.
10. NSS dospěl k závěru, že bez provedení požadovaného chirurgického zákroku nebo zrušení § 29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách nemůže navrhovatel se svými žádostmi uspět. Namítá-li navrhovatel protiústavnost zákonné podmínky chirurgického zákroku, bylo namístě zvážit podání návrhu na zrušení příslušných zákonných ustanovení Ústavnímu soudu; NSS dovodil, že důvod postupovat podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") nemá.
11. Dále NSS uvedl, že podle čl. 89 odst. 1 a 2 Ústavy je vázán závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 a (navazujícího) nálezu sp. zn. II. ÚS 2460/19 ze dne 7. 6. 2022, ve kterých Ústavní soud ústavnost napadených ustanovení hodnotil a nezrušil je. Byť Ústavní soud § 29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 ZSZS nepovažoval v jím projednávané věci za relevantní, k jejich ústavnosti se přesto vyjádřil. Nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 je zamítavý - jeho jediný výrok zní, že se návrh zamítá. Ústavní soud tehdejší návrh neodmítl usnesením proto, že předmětná ustanovení nebyla podle něj v řízení před obecnými soudy použita.
12. K námitkám navrhovatele, který relativizoval procesní postup Ústavního soudu i závaznost a legitimitu jeho nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 poukazem na hlasovací poměry a odlišná stanoviska, NSS uvedl, že Ústava ani zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nerozlišují mezi nálezy přijatými relativní či kvalifikovanou většinou a nálezy opřenými o rozhodnutí "kvalifikované menšiny" - tedy plenárními nálezy vydanými v situaci, kdy se nepodařilo získat většinu devíti soudců pro zrušení zákona podle § 13 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb. Důvodem pro opětovný ústavní přezkum nemůže být ani personální obměna Ústavního soudu. NSS je vázán rovněž svými dřívějšími rozsudky (č. j. 2 As 199/2018-37 ze dne 30. 5. 2019 a č. j. 9 As 61/2018-64 ze dne 25. 7. 2019).
13. V České republice se podle NSS dosud neprosadilo subjektivní pojetí právního (sociálního) pohlaví, založené nikoli na primárních pohlavních znacích, nýbrž na tom, jak sebe vnímá konkrétní jednotlivec, což odráží napadená zákonná úprava, která změnu právního pohlaví podmiňuje požadavkem, aby před jejím provedením nastal určitý soulad mezi primárními pohlavními znaky jednotlivce a kýženým pohlavím. Byť existuje trend spočívající v posunu od objektivních kritérií k subjektivním, změnu by podle NSS neměly prosazovat či urychlovat soudy, které by ve statusových otázkách - mezi něž otázka změny pohlaví patří - měly být zdrženlivé a měly by řešení ponechat zákonodárci či státům na mezinárodní úrovni. Změna musí být provedena na základě celospolečenské a odborné debaty.
14. Podle NSS lze objektivní právně-biologické pojetí pohlaví považovat za součást veřejného pořádku. Jde především o ochranu základních přirozených atributů rodiny a rodičovství: dítě má otce-muže a matku-ženu, která dítě porodila; české rodinné právo stanoví, že rodiči dítěte jsou muž a žena (§ 775-779 občanského zákoníku). Mohla-li by se osoba, která se narodila jako žena, stát právně mužem bez znemožnění reprodukční funkce, mohla by porodit dítě jako muž a přitom by se nemohla stát jeho matkou ve smyslu § 775 občanského zákoníku, což je podle NSS v rozporu nejen s popsaným základním principem českého rodinného práva, ale i dalšími právními instituty ochrany a podpory mateřství, např. v pracovním a sociálním právu. Ochrana "tradiční" rodiny je legitimní cíl pro omezení jiných základních práv, byť jde o dobově a kulturně podmíněný termín. Podle NSS jde především "o základní přirozený atribut rodičovství, zejména mateřství, resp. o korespondující právo dosud nenarozeného dítěte, aby je porodila žena, která se tak stane jeho matkou. To, v jaké rodině (zda v původní, ‚tradiční' či jiné) pak bude vyrůstat a jaké budou právní vztahy mezi členy takové rodiny, mezi dítětem a jeho ‚sociálními' rodiči, je již úplně jiný příběh".
15. NSS se v napadeném rozhodnutí vypořádává i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen "ESLP") a zdůrazňuje, že problematiku podmíněnosti změny pohlaví chirurgickým sterilizačním zákrokem ESLP dosud výslovně neposuzoval z perspektivy ochrany základních přirozených principů rodičovství (mateřství).
16. Navrhovatel proti právě shrnutým rozsudkům městského soudu a NSS brojí ústavní stížností v řízení vedeném pod sp. zn. I. ÚS 2776/23. První senát Ústavního soudu dospěl k závěru, že akcesorický návrh, kterým se navrhovatel domáhá zrušení v záhlaví označených zákonných ustanovení, postoupí podle § 78 odst. 1 zákona o Ústavním soudu plénu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 2776/23 ze dne 13. 12. 2023).
III. Argumentace navrhovatele
17. Navrhovatel zjednodušeně řečeno namítá, že podmínění změny pohlaví provedením chirurgického zákroku, který spočívá ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, je protiústavní. Zákonné podmínky změny pohlaví jsou neurčité, nelegitimní, nepotřebné a nepřiměřené. Podle navrhovatele je protiústavní zákonem nutit trans lidi ke sterilizaci a popírat jejich právo na rodičovství, na rozdíl od lidí jiných.
18. Závěry nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 a (navazujícího) nálezu sp. zn. II. ÚS 2460/19 nejsou pro souzenou věc přiléhavé, protože navrhovatel není nebinární osobou, která si změnu pohlaví nepřeje. Z uvedených nálezů vyplývá, že Ústavní soud ústavnost napadených zákonných ustanovení nepřezkoumal, protože je nepovažoval za relevantní; sporné závěry byly zároveň přijaty menšinou ústavních soudců, a proto nemají "precedenční" povahu. Ústavní soud podle navrhovatele rozhodl v rozporu s judikaturou ESLP a v současné době je v této věci proti České republice vedeno před ESLP řízení.
IV. Vyjádření účastníků řízení
19. Soudce zpravodaj podle § 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníků řízení o zrušení napadených zákonných ustanovení.
20. Poslanecká sněmovna popsala legislativní proces: Návrh občanského zákoníku předložila vláda Poslanecké sněmovně v květnu 2011 (6. volební období, 2010-2013, sněmovní tisk č. 362/0). Návrh byl projednán v prvním čtení a přikázán k projednání ústavně právnímu výboru, který k němu přijal usnesení s pozměňovacími návrhy (sněmovní tisk č. 362/2). Druhé čtení proběhlo v říjnu 2011. Ve třetím čtení dne 9. 11. 2011 z přihlášených 154 poslanců hlasovalo pro přijetí zákona 92 poslanců, proti 35. Poslanecká sněmovna popisuje proceduru přijetí zákona o specifických zdravotních službách a zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Ustanovení § 72 odst. 5 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, v napadeném znění, bylo zrušeno zákonem č. 414/2023 Sb. Podle Poslanecké sněmovny byly všechny napadené zákony schváleny potřebnou většinou poslanců, podepsány příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášeny.
21. Senát ve vyjádření rekapituluje argumentaci navrhovatele a popisuje legislativní proces: Návrh občanského zákoníku byl Senátu postoupen v lednu 2012 (Senát, 8. funkční období, 2010-2012, senátní tisk č. 259), který jej projednal dne 25. 1. 2012 a k návrhu zákona nepřijal žádné usnesení. Senát dále popisuje proceduru přijetí zákona o specifických zdravotních službách a zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů. Povinnost podstoupit chirurgický zákrok při změně pohlaví nebyla vůbec předmětem diskuse horní komory Parlamentu u žádného z napadených předpisů. Ustanovení § 72 odst. 5 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, v napadeném znění, bylo zákonem č. 414/2023 Sb. s účinností od 1. 1. 2024 zrušeno (materie byla změněna a přesunuta do nového § 72a).
22. Soudce zpravodaj zaslal návrh podle § 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu vládě a Veřejnému ochránci práv, kteří do řízení nevstoupili.
23. Navrhovatel v replice na vyjádření uvedl, že předpokládá, že Ústavní soud podle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu částečně zastaví řízení ve vztahu k ustanovení § 72 odst. 5 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 1. 1. 2024. Podle navrhovatele by však Ústavní soud měl prověřit a případně zrušit i § 72a odst. 2 a odst. 3 větu druhou zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2024, protože obsahově souvisí se zrušovaným ustanovením, bez něhož ztrácí smysl. Rozdíl mezi právní úpravou účinnou do 31. 12. 2023 a od 1. 1. 2024 spočívá v tom, že do 31. 12. 2023 bylo o změně jména a příjmení vydáváno správní rozhodnutí, zatímco od 1. 1. 2024 se tak děje faktickým zápisem změny jména.
24. Současná vláda se k návrhu nevyjádřila. Pro účely objasnění problematiky změny pohlaví v českém právním řádu lze odkázat i na vyjádření dřívější vlády, jakož i na vyjádření Veřejného ochránce práv, Odborné komise Ministerstva zdravotnictví pro provedení změny pohlaví transsexuálních pacientů a další odborná vyjádření podaná ve věci sp. zn. Pl. ÚS 2/20 (viz body 13-18 příslušného nálezu).
V. Upuštění od ústního jednání
25. Ústavní soud neočekával od ústního jednání další objasnění věci, takže od něj upustil podle § 44 věty první zákona o Ústavním soudu.
VI. Znění napadených zákonných ustanovení
26. Ustanovení § 29 odst. 1 občanského zákoníku zní:
"Změna pohlaví člověka nastává chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů. Má se za to, že dnem změny pohlaví je den uvedený v potvrzení vydaném poskytovatelem zdravotních služeb."
27. Ustanovení § 21 a 23 zákona o specifických zdravotních službách, ve znění od 1. 11. 2017:
"§ 21
(1) Změnou pohlaví transsexuálních pacientů se pro účely tohoto zákona rozumí provedení zdravotních výkonů, jejichž účelem je provedení změny pohlaví chirurgickým zákrokem při současném znemožnění reprodukční funkce. Transsexuálním pacientem se rozumí osoba, u níž je trvalý nesoulad mezi psychickým a tělesným pohlavím (dále jen ,porucha sexuální identifikace').
(2) Chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví lze provést pacientovi,
a) u něhož byla jednoznačně stanovena porucha sexuální identifikace a prokázána schopnost žít trvale jako osoba opačného pohlaví a
b) který neuzavřel manželství nebo který nevstoupil do registrovaného partnerství anebo do obdobného svazku osob stejného pohlaví v cizině, popřípadě prokáže, že jeho manželství nebo registrované partnerství anebo obdobný svazek zaniklo.
(3) Chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví se provedou pacientovi, který dovršil věk 18 let, a to na základě
a) jeho písemné žádosti a
b) kladného stanoviska odborné komise.
(4) Chirurgické výkony směřující ke změně pohlaví se provedou pacientovi s omezenou svéprávností, a to na základě
a) písemné žádosti opatrovníka pacienta; tím není dotčeno ustanovení § 35 zákona o zdravotních službách,
b) kladného stanoviska odborné komise a
c) souhlasu soudu.
[...]
§ 23
(1) Provádění změny pohlaví lze započít, jestliže k tomu pacient nebo opatrovník pacienta bezprostředně před jejím započetím udělil písemný souhlas.
(2) O provedení změny pohlaví vydá poskytovatel pacientovi a opatrovníkovi pacienta potvrzení."
28. V ustanovení § 62 odst. 1 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2023, se uvádí:
"§ 62
(1) Do matriční knihy lze zapsat jakékoliv existující jméno, a to v správné pravopisné podobě. Nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká. Fyzické osobě mužského pohlaví nelze zapsat jméno ženské a naopak. Matriční úřad dále nezapíše jméno, pokud je mu známo, že toto jméno užívá žijící sourozenec, mají-li sourozenci společné rodiče. Vzniknou-li pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné podobě, je občan povinen předložit doklad vydaný znalcem6."
29. Ustanovení § 72 odst. 3 a 5 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění od 15. 8. 2017 do 31. 12. 2023, stanoví:
"§ 72
[...]
(3) Změna jména se nepovolí, žádá-li fyzická osoba mužského pohlaví o změnu na jméno ženské, nebo naopak, žádá-li o změnu jména na jméno neexistující, zkomolené, zdrobnělé, domácké, nebo na jméno, které má žijící sourozenec společných rodičů. Vzniknou-li pochybnosti o existenci jména nebo jeho správné podobě, je žadatel povinen předložit doklad vydaný znalcem6.
[...]
(5) Matriční úřad povolí na základě žádosti fyzické osoby a potvrzení poskytovatele zdravotních služeb změnu jména, popřípadě jmen, a příjmení
a) na neutrální jméno a příjmení, byla-li zahájena léčba pro změnu pohlaví, nebo
b) na jiné jméno, popřípadě jména, a příjmení, byla-li léčba pro změnu pohlaví dokončena24. Nepožádá-li fyzická osoba po změně pohlaví o změnu jména a příjmení, matriční úřad uvede v knize narození její příjmení v souladu s pravidly české mluvnice ve tvaru odpovídajícím novému pohlaví; jméno do knihy narození nezapíše a učiní o tom oznámení soudu."
Poznámka číslo 24: § 29 odst. 1 občanského zákoníku.
VII. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
30. Ústavní soud nejprve hodnotil naplnění procesních předpokladů pro řízení o návrhu na zrušení zákonů.
31. Podle Ústavního soudu procesní předpoklady v nyní projednávané věci naplněny byly z následujících důvodů: Zaprvé, návrh na zrušení § 29 odst. 1 občanského zákoníku a § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách je přípustný, byť o návrhu někoho jiného na zrušení stejných ustanovení Ústavní soud již dříve rozhodl nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/20 (VII. 1). Zadruhé, navrhovatel je aktivně legitimován k podání návrhu, protože mezi všemi napadenými zákonnými ustanoveními a soudními rozhodnutími existuje úzká vazba (VII. 2). Zatřetí, řízení o návrhu na zrušení novelizovaných (zrušených) ustanovení zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů nelze zastavit, je třeba jej posoudit jako návrh na vyslovení neústavnosti těchto ustanovení (VII. 3).
32. Ústavní soud nepřipustil změnu návrhu spočívající v jeho rozšíření o návrh na zrušení ustanovení § 72a odst. 2 a odst. 3 věty druhé zákona č. 301/2011 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném od 1. 1. 2024, protože uvedené ustanovení v případě navrhovatele nebylo aplikováno (VII. 4).
VII. 1 Nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 a překážka věci rozsouzené
33. Jsou-li podle čl. 89 odst. 2 Ústavy vykonatelné nálezy Ústavního soudu závazné pro všechny orgány i osoby, musí být závazné i pro Ústavní soud [takto již nález sp. zn. III. ÚS 425/97 ze dne 2. 4. 1998 (N 42/10 SbNU 285)].
34. Vnitřní závaznost judikatury Ústavního soudu se projevuje především v § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož je návrh na zahájení řízení nepřípustný, týká-li se věci, o které Ústavní soud již rozhodl nálezem. Překážka věci rozsouzené (res iudicata) Ústavnímu soudu brání meritorně rozhodovat o stejné věci opakovaně.
35. Zásada ne bis in idem, ze které zákonná překážka věci rozsouzené vyplývá, garantuje právní jistotu a důvěru v právo. V řízení před Ústavním soudem nelze znovu "otevírat" již jednou vyřešené otázky ve skutkově a právně totožných věcech. Ústavní soud má pravomoc autoritativně vykládat ústavní pořádek s konečnou platností, není místem pro nekončící polemiky s již vyslovenými důvody rozhodnutí [srov. obecně v jiném kontextu např. nález sp. zn. III. ÚS 1275/10 ze dne 22. 12. 2010 (N 253/59 SbNU 581); nález sp. zn. Pl. ÚS 29/09 ze dne 3. 11. 2009 (N 233/55 SbNU 197; 387/2009 Sb.), bod 100].
36. Ústavní soud v minulosti zamítl návrh jiné navrhovatelky na zrušení § 29 odst. 1 občanského zákoníku a § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách nálezem sp. zn. Pl. ÚS 2/20. Dříve, než Ústavní soud vyloží, proč tento nález nepředstavuje překážku věci rozsouzené, stručně jej zrekapituluje:
Tehdejší navrhovatelka se narodila s biologickými znaky muže, ale necítila se být ani mužem, ani ženou, nýbrž osobou neutrálního pohlaví; u správních orgánů a soudů se domáhala změny rodného čísla. Podstatou její argumentace bylo, že má právo na změnu pohlaví i při nesplnění podmínek uvedených v § 29 odst. 1 občanského zákoníku; její rodné číslo mělo být evidováno v "neutrálním" či "ženském" tvaru.
Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh není důvodný. Jelikož se navrhovatelka necítila být mužem ani ženou, bylo podle Ústavního soudu nadbytečné zabývat se podmínkami, za nichž lze v České republice změnit pohlaví z mužského na ženské či naopak. Řízení, z něhož návrh vzešel, se týkalo rodného čísla, a proto se Ústavní soud zaměřil pouze na jeho podobu ve smyslu § 13 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel.
Podle Ústavního soudu není neústavní, zaznamenává-li stát v rodném čísle informaci o pohlaví jednotlivce, ani je-li pohlaví v rámci rodných čísel pojímáno binárně. V České republice se lidé dělí na ženy a muže. Toto chápání binární existence lidského druhu nemá původ ve vůli státu, neboť veřejná moc je pouze akceptovala jako společenskou realitu. Existenci mužů a žen bere na vědomí český právní řád, včetně předpisů ústavního pořádku a mezinárodních smluv. Podle čl. 29 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále též jen "Listina") kupříkladu mají ženy právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a zvláštní pracovní podmínky. Podle čl. 12 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") mají muži a ženy právo uzavřít manželství a založit rodinu. Občanský zákoník obdobně definuje manželství jako "trvalý svazek muže a ženy". S binárním konceptem pohlaví pracuje i trestní řád, podle kterého osobní prohlídku vykonává vždy osoba stejného pohlaví. Rozdíl mezi muži a ženami je v České republice činěn také u soukromoprávních aktivit: existují sportovní soutěže pořádané výhradně pro ženy, muži a ženy mívají samostatné šatny či toalety, vlaky dámská kupé a podobně.
Uznání existence žen a mužů není z ústavněprávního hlediska problematické. Je-li ústavně akceptováno, a dokonce ústavním pořádkem předvídáno, že se lidé dělí na muže a ženy a že má dělení právní či praktické dopady, pak je logické, že stát informaci o pohlaví, tedy o tom, zda je člověk mužem nebo ženou, v určité formě zaznamenává.
Na uvedených závěrech podle Ústavního soudu nic nemění, že pohlaví, které lze dovodit z rodného čísla, nemusí vždy odpovídat tomu, s nímž se člověk vnitřně identifikuje. Smyslem ustanovení upravujícího rodné číslo žen není prezentace, s jakým pohlavím se nositel rodného čísla identifikuje; informace o pohlaví člověka, kterou lze z rodného čísla dovodit, o vnitřních pocitech člověka nevypovídá nic. Tím, že stát v rodném čísle zachytává informaci o pohlaví člověka, nepředurčuje, jakým způsobem na sebe člověk nahlíží nebo nahlížet má.
Rodné číslo obsahuje informaci o pohlaví, které stát eviduje, neboť může být z hlediska fungování státu i společnosti užitečná, zatímco informace o "pohlavní identitě", která pro stát nemá objektivní, smysluplné využití, zůstává mimo státní evidenci, jelikož pro ni chybí rozumný důvod. Existují-li objektivní důvody, pro které je vhodné určitou informaci evidovat, nelze z práva na soukromí dovodit právo, aby v případě, že je někomu informace nepříjemná, ji stát neevidoval, případně místo ní evidoval informaci neodpovídající realitě.
Jde-li o navrhovatelkou odkazované rozsudky ESLP, měl Ústavní soud o přenositelnosti některých vyslovených závěrů ESLP stran pohlaví do prostředí českého právního řádu pochybnosti; neměl však prostor se k této problematice podrobněji vyjádřit, neboť judikatura ESLP se týkala právně i skutkově odlišných případů.
Ústavní soud v nálezu vyslovil závěr, že je v souladu s ústavním pořádkem, lze-li z rodného čísla dovodit pohlaví jeho nositele. Tento závěr neomezuje zákonodárce ve vztahu k právní úpravě určování či změny pohlaví, které je z rodného čísla identifikovatelné. Řešení otázek týkajících se člověka jako biologického druhu, jeho života a vztahů, náleží Parlamentu České republiky; jejich judicializace by mohla vést k politizaci Ústavního soudu.
37. Ústavní soud dospěl k závěru, že právě shrnutý nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 pro nyní projednávaný případ překážku věci rozsouzené ve smyslu § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu z několika důvodů nezakládá.
38. Pro posouzení existence překážky věci rozsouzené je nezbytné zabývat se otázkou, o čem Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 meritorně rozhodl, tedy v jakém konkrétním rozsahu mohla překážka věci rozhodnuté vzniknout.
39. Podstatné je, že v řízení o kontrole norem (abstraktní či konkrétní) je předmětem řízení posuzování ústavnosti napadeného právního předpisu bez ohledu na osobu či typ navrhovatele. Identitu (jednotu) věci ve smyslu překážky věci rozsouzené je třeba hodnotit totožností napadeného ustanovení i tvrzených a následně zkoumaných důvodů protiústavnosti (srov. přiměřeně nález sp. zn. Pl. ÚS 29/09, bod 97, jenž se jinak týká přezkumu mezinárodních smluv); rozsah reálně provedeného ústavního přezkumu je určující.
40. Jinými slovy, překážku věci rozsouzené je třeba vymezovat nejen podle shodnosti napadených zákonných ustanovení, ale i podle referenčních kritérií ústavnosti, kterými se Ústavní soud již dříve v rámci přezkumu ústavnosti skutečně zabýval [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 25/21 ze dne 17. 1. 2023 (40/2023 Sb.), bod 26; shodně viz VYHNÁNEK, L. Judikatura v ústavním právu. In: BOBEK, M., KÜHN, Z. a kolektiv. Judikatura a právní argumentace. 2. vyd. Praha: Auditorium, 2013, s. 355].
41. Vznikla-li by překážka věci rozsouzené automaticky ve všech případech, kdy Ústavní soud návrh na zrušení zákona zamítne nálezem, znamenalo by to absolutní nemožnost opakovaně posuzovat ústavnost stejného zákona, byť z jiných důvodů, než tomu bylo v předchozím případě. Takový výklad § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je neudržitelný: představa, že Ústavní soud je v rámci jednoho přezkumu schopen apriorně postihnout bez ohledu na argumentaci obsaženou v návrhu všechny myslitelné ústavně relevantní kontexty projednávané věci, je nerealistická (shodně HOLLÄNDER, P. § 35 in: FILIP, J., HOLLÄNDER, P., ŠIMÍČEK, V. Zákon o Ústavním soudu. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 166).
42. Ústavní soud vždy posuzuje ústavnost právních předpisů v konkrétním kontextu. Rigidní lpění na zásadě "jednou a dost", bez ohledu na to, jakými otázkami se Ústavní soud materiálně zabýval, by bylo formalistické. V důsledku by pouhá forma zamítavého nálezu mohla Ústavnímu soudu do budoucna zabránit plnit roli orgánu ochrany ústavnosti, což by popíralo smysl jeho existence. Proto i vývoj společenských a právních poměrů v důsledku plynutí času může být proměnou kontextu, v němž Ústavní soud rozhoduje.
43. Perspektivou uvedenou v předchozích bodech je v nyní projednávané věci třeba nahlížet na nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20. Ústavní soud se v tomto rozhodnutí zabýval primárně ústavností zákonného tvaru rodného čísla (tj. § 13 odst. 3 zákona o evidenci obyvatel), ústavnost podmínek, za nichž lze změnit pohlaví, věcně nehodnotil; překážka věci rozsouzené proto ve vztahu k § 29 odst. 1 občanského zákoníku ani § 21 odst. 1 zákona o specifických zdravotních službách dána není. Přestože výrok nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 byl zamítavý ve vztahu ke všem tehdy napadeným zákonným ustanovením, z jeho odůvodnění vyplývá, že se plénum ústavností § 29 odst. 1 občanského zákoníku ve spojení s § 21 odst. 1 ZSZS věcně nezabývalo, protože nepovažovalo citovaná ustanovení za relevantní pro tehdy projednávaný případ. Ústavní soud k tomu v bodě 31 nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 výslovně uvedl, že "[n]emá smysl zabývat se konkrétními podmínkami pro změnu pohlaví z mužského na ženské na podkladě případu navrhovatele, který se ženou nenarodil, za ženu se nepovažuje a zatím se ani nerozhodl, že změnit pohlaví na ženské vůbec chce". Právě citovaný závěr měl být (v ideálním případě) reflektován ve výroku odmítnutím návrhu pro neoprávněnost tehdejší navrhovatelky, ale to není pro vyřešení otázky rei iudicatae podstatné. Posuzovat existenci překážky věci rozsouzené pouze na základně znění výroku rozhodnutí nelze - bylo by to nepřípustně formalistické.
44. V nyní projednávané věci se přímo projevuje, že rozsah přezkumu ústavnosti v rámci řízení o tzv. konkrétní kontrole norem je závislý na kontextu případu, ze kterého návrh na zrušení zákona vzešel. Je to "praktický život sám, který formuluje ústavní otázky spojené s aplikací určité právní normy v konkrétních skutkově utvořených situacích, na které by měl Ústavní soud odpovědět" [viz odlišné stanovisko Elišky Wagnerové v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 31/03 ze dne 11. 2. 2004 (N 16/32 SbNU 143; 105/2004 Sb.)].
45. Zvolilo-li plénum v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 minimalistický přístup proto, že tehdejší navrhovatelka se necítila být ani mužem, ani ženou, neznamená to automaticky, že bude přenositelný do všech dalších případů. Nynější případ je jiný: navrhovatel není nebinární osobou, která si změnu pohlaví nepřeje, nýbrž jde o trans člověka, který o změnu z ženského na mužské (úředně evidované) pohlaví aktivně usiluje. Zamítavý nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 mu žádné odpovědi na jeho námitky proti ústavnosti zákonných podmínek pro změnu pohlaví neposkytuje, a proto ani nemůže vytvořit relevantní překážku věci rozsouzené.
46. Nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 věcnému posouzení nyní projednávaného návrhu nebrání také proto, že představuje pouze stanovisko takzvané relevantní menšiny pléna Ústavního soudu. Vnitřní závaznost závěrů vyslovených v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 2/20 je tudíž při hodnocení existence překážky věci rozsouzené výrazně oslabena.
47. Lze dodat, že ze stejných důvodů je zásadně oslabena též obecná normativní funkce předchozího nálezu. Obecně jistě platí, že stabilita judikatury Ústavního soudu představuje ústavní hodnotu per se, která má zaručit relativní stálost právního prostředí. Plénum Ústavního soudu proto zásadně nemůže již vyslovený právní názor měnit jen z důvodu proměny hlasovacích poměrů či soudcovského sboru [nález sp. zn. Pl. ÚS 27/22 ze dne 20. 12. 2023 (19/2024 Sb.), bod 27]. Avšak právní závěry, k nimž dospěla jen tzv. relevantní menšina pléna, nemohou vyvolat stejné legitimní očekávání o své nezměnitelnosti jako plenární nálezy přijaté kvalifikovanou většinou pléna [pro podobný názor srov. již nález sp. zn. Pl. ÚS 42/2000 ze dne 24. 1. 2001 (N 16/21 SbNU 113; 64/2001 Sb.), část VII. - 2)].
VII. 2 Aktivní legitimace navrhovatele
48. Byť nález sp. zn. Pl. ÚS 2/20 přezkumu ústavnosti zákonných podmínek pro změnu pohlaví nebrání, je nutné zhodnotit, zda je navrhovatel k podání návrhu na zrušení napadených ustanovení oprávněn (aktivně legitimován).
49. Podle § 74 zákona o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 48/2002 Sb., platí, že stěžovatel může spojit ústavní stížnost s návrhem na zrušení jednotlivých ustanovení zákona, "jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti". Mezi ústavní stížností napadeným rozhodnutím a sporným zákonným ustanovením musí existovat úzká vazba v tom smyslu, že nebýt napadeného zákonného ustanovení, nebylo by vydáno ani rozhodnutí jako jeho následek [srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 19/14 ze dne 27. 1. 2015 (N 16/76 SbNU 231; 97/2015 Sb.), bod 21; nález sp. zn. Pl. ÚS 5/16 ze dne 11. 10. 2016 (N 186/83 SbNU 43; 393/2016 Sb.), bod 40; nález sp. zn. Pl. ÚS 15/17 ze dne 27. 2. 2018 (N 33/88 SbNU 457; 69/2018 Sb.), bod 14]. Podle Ústavního soudu v nyní projednávaném případě úzká vazba mezi všemi zákonnými ustanoveními a ústavní stížností napadenými rozhodnutími správních soudů existuje.
50. Napadená ustanovení zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů upravují podmínky, na základě kterých matriční úřad vyhoví žádosti člověka o změnu jména v návaznosti na jeho změněné pohlaví. Správní orgány a soudy při posuzování žádosti navrhovatele o zápis změny neutrálního jména ("A. V.") na jméno mužské ("G. V.") předně vycházely z pravidla, že jednotlivci ženského pohlaví nelze zapsat jméno mužské (§ 62 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023). V tomto ohledu platí, že neexistovalo-li by uvedené pravidlo, mohly by správní orgány žádosti navrhovatele vyhovět. Následně správní orgány a soudy použily speciální ustanovení § 72 odst. 5 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023, které míří na osoby podstupující proces změny pohlaví. Podle uvedeného ustanovení lze v takových případech změnu jména a příjmení povolit pouze na základě potvrzení poskytovatele zdravotních služeb o dokončení léčby pro změnu pohlaví. I v tomto smyslu platí, že nevyžadoval-li by zákon potvrzení o dokončení léčby pro změnu pohlaví, mohlo být žádosti navrhovatele na změnu jména a příjmení vyhověno.
51. Z právě uvedeného vyplývá, že úzká vazba v projednávané věci existuje i k § 29 odst. 1 občanského zákoníku, který upravuje právní status jednotlivce při změně pohlaví - je zde definováno, co se změnou pohlaví míní, a dále, kdy nastává. Posouzení, jaký má navrhovatel status ve vztahu k pohlaví (tj. zda je mužem, nebo ženou), určuje, zda je možná změna jeho stávajícího jména na jméno mužské. Jinými slovy, povolení změny jména závisí na posouzení, zda u navrhovatele nastala "statusová" změna pohlaví ve smyslu § 29 odst. 1 věty první občanského zákoníku. Jelikož navrhovatel nepodstoupil chirurgický zákrok spočívající ve znemožnění reprodukční funkce a přeměně pohlavních orgánů, brání předmětné ustanovení tomu, aby jeho žádosti na změnu jména bylo vyhověno: podle existující právní úpravy má navrhovatel status ženského pohlaví, a proto změnu jeho jména na jméno mužské nebylo možné povolit (§ 62 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2023).