Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňují sdělení č. 159/1997 Sb., č. 186/1998 Sb., č. 54/1999 Sb., č. 93/2000 Sb. m. s., č. 6/2002 Sb. m. s., č. 65/2003 Sb. m. s., č. 77/2004 Sb. m. s., č. 33/2005 Sb. m. s., č. 14/2007 Sb. m. s. a č. 21/2008 Sb. m. s. o vyhlášení přijetí změn a doplňků „Přílohy A – Všeobecná ustanovení a ustanovení týkající se nebezpečných látek a předmětů“ a „Přílohy B – Ustanovení o dopravních prostředcích a o přepravě“ Evropské dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR)

vyhlášené znění

  1. 2.2.8.1.6 Látky, včetně směsí, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, mohou být přiřazeny k vhodným položkám pododdílu 2.2.8.3 a k odpovídající obalové skupině na základě délky doby kontaktu, která je nutná k tomu, aby byla poškozena lidská pokožka v celé své tloušťce v souladu s kritérii odstavců (a) až (c) dále.

    U kapalin a u tuhých látek, které mohou zkapalnit během přepravy, o nichž se předpokládá, že nevyvolají poškození lidské pokožky v celé její tloušťce, je třeba ještě zohlednit jejich schopnost způsobit korozi některých kovových povrchů. Při přiřazování látek k obalovým skupinám se musí zohlednit zkušenosti, získané při jejich náhodném působení. Jestliže takové zkušenosti chybí, je třeba přiřazení provést na základě výsledků pokusů podle směrnice OECD 4047.

    (a) K obalové skupině I jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 60 minut, počínající po době působení 3 minut nebo kratší, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce.

    (b) K obalové skupině II jsou přiřazeny látky, které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 3 minuty, nejvýše však 60 minut, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce.

    (c) K obalové skupině III jsou přiřazeny látky:

    1. - které během pozorovací doby 14 dní, počínající po době působení delší než 60 minut, nejvýše však 4 hodiny, způsobí zničení neporaněné kožní tkáně v její celé tloušťce; nebo
    2. - u kterých se předpokládá, že nezpůsobí zničení neporaněné kožní tkáně v celé její tloušťce, u kterých však rychlost koroze buď na ocelových nebo hliníkových površích při zkušební teplotě 55 °C překračuje hodnotu 6,25 mm za rok, zkouší-li se na obou materiálech. Pro zkoušky je nutno použít ocel typu S235JR+CR (1.0037 resp. St 37-2), S275J2G3+CR (1.0144 resp. St 44-3), ISO 3574, Unifikovaný číslovací systém (UNS) G10200 nebo SAE 1020 a pro zkoušky hliníku nepotažené typy 7075-T6 nebo AZ5GU-T6. Uznávaná zkouška je předepsána v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 37.
  2. POZNÁMKA: Pokud první zkouška buď na oceli, nebo hliníku ukáže, že je zkoušená látka korozivní, nevyžaduje se již následná zkouška na tom druhém kovu.
  1. 2.2.8.1.7 Jestliže látky třídy 8 vlivem příměsí spadají do jiných kategorií nebezpečnosti než do těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
  2. POZNÁMKA: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.
  1. 2.2.8.1.8 Na základě kritérií uvedených v 2.2.8.1.6 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs obsahující jmenovitě uvedenou látku takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením této třídy.
  2. 2.2.8.1.9 Látky, roztoky a směsi, které:
    1. - neodpovídají kritériím směrnic 67/548/EHS8 nebo 1999/45/ES9 v jejich platném znění a nejsou podle těchto směrnic v jejich platném znění zařazeny jako žíravé látky; a
    2. - nepůsobí korozivně na ocel nebo hliník,

    mohou být považovány za látky nepatřící do třídy 8.

  3. POZNÁMKA: UN 1910 OXID VÁPENATÝ a UN 2812 HLINITAN SODNÝ, které jsou uvedeny ve Vzorových předpisech í OSN, nepodléhají předpisům ADR.
  1. 2.2.8.2 Látky nepřipuštěné k přepravě
    1. 2.2.8.2.1 Chemicky nestálé látky třídy 8 je dovoleno přepravovat jen tehdy, jestliže byla učiněna potřebná opatření k zabránění jejich nebezpečnému rozkladu nebo polymeraci během přepravy. Pro tento účel je zejména nutno dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly žádné látky, které by mohly tyto reakce podporovat.
    2. 2.2.8.2.2 K přepravě nejsou připuštěny následující látky:
      1. - UN 1798 KYSELINA DUSIČNÁ A CHLOROVODÍKOVÁ (solná), SMĚS,
      2. - chemicky nestálé směsi odpadní kyseliny sírové,
      3. - chemicky nestálé směsi nitrační kyseliny nebo směsi odpadní kyseliny sírové a dusičné, nedenitrované,
      4. - kyselina chloristá, vodné roztoky s více než 72 % hm. čisté kyseliny nebo směsi kyseliny chloristé s jinými kapalnými látkami než s vodou.
  1. 2.2.8.3 Seznam hromadných položek
    Vedlejší nebezpečíKlasifikační
    kód    		UN-
    číslo    		Pojmenování látek nebo předmětů
    Žíravé látky bez vedlejšího nebezpečí
    2584KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, ob-sahující více než 5 % volné kyseliny sírové nebo
    2584KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové
    2693HYDROGERNSIŘIČITANY, VODNÝ ROZTOK, J.N,
    kapalnéC12837HYDROGENSULFÁTY, VODNÝ ROZTOK
    anorganické3264LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, KYSELÁ, ANORGANICKÁ, J.N.
    Látky kyselého charakterutuhéC21740HYDROGENFLUORIDY, J.N.
    2583KYSELINY ALKYLISULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové nebo
    2583KYSELINY, ARYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující více než 5 % volné kyseliny sírové
    3260LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, KYSELÁ, ANORGANICKÁ, J.N.
    2586KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové nebo
    kapalnéC32586KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, KAPALNÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové
    2987CHLORSILANY ŽÍRAVÉ, J.N.
    3145ALKYLFENOLY, KAPALNÉ, J.N. (včetně C2-C12-homologů)
    3265LÁTKA, ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, KYSELÁ, ORGANICKÁ, J.N.
    organické2430ALKYLFENOLY, TUHÉ, J.N. (včetně C2-C12-homologů)
    tuhéC42585KYSELINY ALKYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové nebo
    2585KYSELINY ARYLSULFONOVÉ, TUHÉ, obsahující nejvýše 5 % volné kyseliny sírové
    3261LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, KYSELÁ, ORGANICKÁ, J.N.
    1719LÁTKA ŽÍRAVÁ, ALKALICKÁ, KAPALNÁ, J.N.
    kapalnéC52797ELEKTROLYT PRO AKUMULÁTORY (BATERIE), ALKALICKÝ
    3266LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, ALKALICKÁ, ANORGANICKÁ, J.N.
    anorganické tuhéC63262LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, ALKALICKÁ, ANORGANICKÁ, J.N.
    Látky zásaditého charakteru2735AMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
    2735POLYAMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N.
    kapalnéC73267LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, ALKALICKÁ, ORGANICKÁ, J.N.
    organické3259POLYAMINY, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
    3259POLYAMINY, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N.
    tuhéC83263LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, ALKALICKÁ, ORGANICKÁ, J.N.
    1903 PROSTŘEDEK DEZINFEKČNÍ, KAPALNÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    2801BARVIVO KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, J.N., nebo
    2801MEZIPRODUKT PŘI VÝROBĚ BARVIV, KAPALNÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    kapalnéC93066BARVA ( včetně barev, laků, emailů, mořidel, šelak, fermež, politura a kapalné základy laků) nebo
    3066LÁTKY POMOCNÉ K VÝROBĚ BAREV (včetně ředidel a složek odstraňovačů)
    Jiné žíravé látky1760LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, J.N.
    3147BARVIVO, TUHÉ, ŽÍRAVÉ, J.N. nebo
    tuhéaC103147MEZIPRODUKT PŘI VÝROBĚ BARVIV, TUHÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    3244LÁTKY TUHÉ, OBSAHUJÍCÍ ŽÍRAVOU KAPALNOU LÁTKOU, J.N.
    1759LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, J.N.
    2794AKUMULÁTORY (BATERIE), NAPLNĚNÉ KYSELÝM KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
    PředmětyC112795AKUMULÁTORY (BATERIE), NAPLNĚNÉ ALKALICKÝM KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
    2800AKUMULÁTORY (BATERIE), JIŠTĚNÉ PROTI VYTEČENÍ NAPLNĚNÉ KAPALNÝM ELEKTROLYTEM
    3028AKUMULÁTORY (BATERIE), SUCHÉ, OBSAHUJÍCÍ TUHÝ HYDROXID DRASELNÝ
    Žíravé látky s vedlejším (i) nebezpečím (i)
    2734AMINY, KAPALNÉ ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N. nebo
    2734POLYAMINY, KAPALNÉ, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N.
    kapalnéCF12986CHLORSILANY, ŽÍRAVÉ, HOŘLAVÉ, J. N.
    hořlavéb)2920LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, HOŘLAVÁ, J.N.
    CF3470BARVA, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ (včetně laků, emailů, mořidel, šelaku a fermeží, leštidel a kapalných základových složek laků) nebo
    3470LÁTKA POMOCNÁ K VÝROBĚ BAREV, ŽÍRAVÁ, HOŘLAVÁ (včetně ředidel a složek odstraňovačů)
    tuhéCF22921LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, HOŘLAVÁ, J.N.
    kapalnéCS13301LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, SCHOPNÁ SAMOOHŘEVU, J. N.
    schopné samoohřevu
    CStuhéCS23095LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, SCHOPNÁ, SAMOOHŘEVU, J. N.
    reagující s vodoukapalnéb)CW13094LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, J. N.
    CW
    tuhéCW23096LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, REAGUJÍCÍ S VODOU, J. N.
    podporující hoření COkapalnéCO13093LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J. N.
    tuhéCO23084LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ;J. N.
    kapalnéc)CT12922LÁTKA ŽÍRAVÁ, KAPALNÁ, TOXICKÁ, J. N.
    Toxickéd)3471HYDROGENFLUORIDY, ROZTOK, J.N.
    CT
    tuhée)CT22923LÁTKA ŽÍRAVÁ, TUHÁ, TOXICKÁ, J. N.
    hořlavé, toxické, kapalnéd)CFT(není k dispozici žádná hromadná položka s tímto klasifikačním kódem; je-li nutné přiřazení k hromadné položce s klasifikačním kódem, určí se z tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10)
    podporující hoření, toxickéd),e)COT(není k dispozici žádná hromadná položka s tímto klasifikačním kódem; je-li nutné přiřazení k hromadné položce s klasifikačním kódem, určí se z tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10)
  2. Poznámky:
  3. a) Směsi tuhých látek, které nepodléhají předpisům ADR, s žíravými kapalnými látkami mohou být přepravovány pod UN číslem 3244, bez toho, aby předtím byla použita přiřazovací kritéria pro třídu 8, za předpokladu, že v době nakládky látky nebo uzavírání obalu, vozidla nebo kontejneru není viditelná žádná volná kapalina. Každý obal musí odpovídat konstrukčnímu typu obalu, který obstál s úspěchem při zkoušce těsnosti pro obalovou skupinu II.
  4. b) Chlorsilany, které s vodou nebo vlhkým vzduchem vyvíjejíí hořlavé plyny, jsou látkami třídy 4.3.
  5. c) Chlorformiáty s převažujícími toxickými vlastnostmi jsou látkami třídy 6.1.
  6. d) Žíravé látky, které jsou podle odstavců 2.2.61.1.4 až 2.2.61.1.9 při vdechnutí velmi toxické, jsou látkami třídy 6.1
  7. e) UN 1690 FLUORID SODNÝ, TUHÝ, UN 1812 FLUORID DRASELNÝ, TUHÝ, UN 2505 FLUORID AMONNÝ, UN 2674 HEXAFLUOROKŘEMIČITAN SODNÝ, UN 2856 HEXAFLUOROKŘEMIČITANY, J. N., UN 3415 FLUORID SODNÝ, ROZTOK a UN 3422 FLUORID DRASELNÝ, ROZTOK jsou látkami třídy 6.1.
  1. 2.2.9 Třída 9 Jiné nebezpečné látky a předměty
    1. 2.2.9.1 Kritéria
      1. 2.2.9.1.1 Název třídy 9 zahrnuje látky a předměty, které během přepravy představují jiné nebezpečí, než jsou nebezpečí ostatních tříd.
      2. 2.2.9.1.2 Látky a předměty třídy 9 jsou rozděleny následovně:
        M1Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví
        M2Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny
        M3Látky, uvolňující hořlavé páry
        M4Lithiové baterie
        M5Záchranné prostředky
        M6-M8Látky ohrožující životní prostředí
        M6Látky znečišťující vodu, kapalné
        M7Látky znečišťující vodu, tuhé
        M8Geneticky změněné mikroorganismy a organismy
        M9-M10Zahřáté látky
        M9kapalné
        M10tuhé
        M11Jiné látky, které během přepravy vytvářejí nebezpečí a neodpovídají definici žádné jiné třídy.

      Definice a klasifikace

      1. 2.2.9.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 9 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení látek a předmětů, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, k odpovídající položce této tabulky nebo pododdílu 2.2.9.3 musí být provedeno v souladu s ustanoveními odstavců 2.2.9.1.4 až 2.2.9.1.14.

        Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví

      1. 2.2.9.1.4 Látky, které při vdechnutí jemného prachu mohou ohrozit zdraví, zahrnují azbest a směsi obsahující azbest.

        Látky a přístroje, které mohou v případě požáru vytvářet dioxiny

      1. 2.2.9.1.5 Látky a přístroje, které v případě požáru mohou vytvářet dioxiny, zahrnují polychlorované bifenyly (PCB) a terfenyly (PCT) a polyhalogenované bifenyly a terfenyly a směsi obsahující tyto látky, jakož i přístroje, jako transformátory, kondensátory a jiné přístroje, které tyto látky nebo směsi obsahují.
      2. POZNÁMKA: Směsi s obsahem PCB nebo PCT nejvýše 50 mg/kg nepodléhají předpisům ADR.

      Látky uvolňující hořlavé páry

      1. 2.2.9.1.6 Látky uvolňující hořlavé páry zahrnují polymery, které obsahují hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí do 55° C.

      Lithiové baterie

      1. 2.2.9.1.7 Pojem „lithiová baterie“ zahrnuje všechny články a baterie obsahující lithium v jakékoli formě. Mohou být zařazeny do třídy 9, jestliže odpovídají požadavkům zvláštního ustanovení 230 kapitoly 3.3. Předpisům ADR nepodléhají, pokud odpovídají požadavkům zvláštního ustanovení 188 kapitoly 3.3. Zařazují se v souladu s postupem uvedeným v oddílu 38.3 Příručky zkoušek a kritérií.

      Záchranné prostředky

      1. 2.2.9.1.8 Záchranné prostředky zahrnují záchranné prostředky a díly motorových vozidel, které odpovídají definicím uvedeným ve zvláštních ustanoveních 235 nebo 296 kapitoly 3.3.

        Látky ohrožující životní prostředí

      1. 2.2.9.1.9 (Vypuštěno)

        Látky znečišťující vodu

      1. 2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
        1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
          1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).

            Pro účely odstavce 2.2.9.1.10 „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.

          1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí.10 Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním a bioakumulačním chování.
          2. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod11.
          3. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
            1. - BCF: Faktor biokoncentrace;
            2. - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
            3. - COD: Chemická potřeba kyslíku;
            4. - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
            5. - EC50: účinná koncentrace látky, která způsobí 50 % maximální reakce;
            6. - ErC50: EC50 ve smyslu brzdění růstu;
            7. - Kow: rozdělovači koeficient oktanol/voda;
            8. - LC50 (50 % smrtelná koncentrace): koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50 % (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;
            9. - L(E)C50: LC50 nebo EC50;
            10. - NOEC: koncentrace, u níž se nezjistí žádný účinek;
            11. - Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
        1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
          1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:
            1. - akutní vodní toxicita;
            2. - bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace;
            3. - degradace (biotická nebo abiotická) pro organické chemikálie; a
            4. - chronická vodní toxicita.
          1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně bylo dohodnuto, že údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů mohou být považovány za rovnocenné údaje a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praktik (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
          2. 2.2.9.1.10.2.3 Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhradu pro všechny vodní organizmy a údaje z jiných druhů, jako je lemna, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.
          3. 2.2.9.1.10.2.4 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).

            Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log Kow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.

          1. 2.2.9.1.10.2.5 Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek OECD pro biologickou odbouratelnost (Směrnice pro zkoušení OECD 301 (A-F)). Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině prostředí. Toto jsou sladkovodní zkoušky a tak bylo zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořská prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD (5 dní)/COD > 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.

            Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být všechny brány v úvahu při definování rychlé odbouratelnosti12.

            Látky jsou považovány za rychle odbouratelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:

            (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:

            (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70 %;

            (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60 % teoretického maxima;

            Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10 % látky; nebo

            (b) V těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD5/COD ≥ 0,5; nebo

            (c) Je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka nebo směs může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70 % v období 28 dní.

          1. 2.2.9.1.10.2.6 Údaje o chronické toxicitě jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity „Koncentrace, u nichž se nezjistí žádný účinek" (NOEC) nebo jiné ekvivalentní L(E)Cx.
        1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek

          Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle následujících tabulek:

          Akutní toxicita

          Definice a klasifikace Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Akutní toxicita
          Kategorie: Akutní 1
          Akutní toxicita:
          96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)≤1 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 1 mg/l

          Chronická toxicita

          Definice a klasifikace Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Akutní toxicita Chronická toxicita
          Kategorie: Chronická 1
          Akutní toxicita:
          96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)≤ 1 mg/l
          a látka není rychle odbouratelná a/nebo log Kow ≥ 4 (ledaže experimentálně zjištěná BCF< 500)
          Definice a klasifikace Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Akutní toxicita Chronická toxicita
          Kategorie: Chronická 2
          Akutní toxicita:
          96 hodin LC50 (pro ryby)> 1 až ≤ 10 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)> 1 až ≤ 10 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)> 1 až ≤ 10 mg/l
          a látka není rychle odbouratelná a/nebo log Kow ≥ 4 (ledaže experimentálně zjištěná BCF < 500), pokud není chronciká toxicita NOEC > 1 mg/l
          1. Dále uvedený klasifikační postupový diagram ukazuje postup, který je nutno dodržet:
          Obrázek
        1. 2.2.9.1.10.4 Kategorie a kritéria klasifikace směsi
          1. 2.2.9.1.10.4.1 Klasifikační systém pro směsi zahrnuje klasifikační kategorie, které jsou používány pro látky, tj. akutní kategorii 1 a chronické kategorie 1 a 2. Za účelem využití všech disponibilních údajů pro klasifikaci nebezpečí směsi pro vodní prostředí se vychází z následujícího předpokladu, který se použije, kde je to náležité:

            „Relevantní složky“ směsi jsou ty složky, které jsou přítomny v koncentraci 1 % (hm.) nebo vyšší, pokud neexistuje domněnka (např. v případě velmi toxických složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 1 % může být přesto významná pro klasifikaci směsi z hlediska jejích nebezpečí pro vodní prostředí.

          1. 2.2.9.1.10.4.2 Přístup ke klasifikaci nebezpečí pro vodní prostředí je víceúrovňový a je závislý na druhu disponibilních informací pro vlastní směs a pro její složky. Prvky víceúrovňového přístupu zahrnují:

            (a) klasifikaci založenou na vyzkoušených směsích;

            (b) klasifikaci založenou na překlenovacích zásadách;

            (c) použití „součtu klasifikovaných složek“ a/nebo „aditivního vzorce“.

            Dále uvedený obrázek 2.2.9.1.10.4.2 ukazuje postup, který je nutno dodržet:

            Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsi z hlediska jejich akutních a chronických nebezpečí pro vodní prostředí

            Obrázek
          1. 2.2.9.1.10.4.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro kompletní směs
            1. 2.2.9.1.10.4.3.1 Pokud byla směs jako celek podrobena zkoušce za účelem zjištění její vodní toxicity, musí být zařazena podle kritérií, která byla schválena pro látky, avšak pouze pro akutní toxicitu. Klasifikace je založena na údajích pro ryby, korýše a řasy/rostliny. Klasifikace směsí za použití údajů LC50 nebo EC50 pro směs jako celek není možná pro chronické kategorie, neboť jsou nutné jak údaje o toxicitě, tak i údaje o úhynu, a nejsou žádné údaje o odbouratelnosti a bioakumulaci pro směsi jako celek. Není možné použít kritéria pro chronickou klasifikaci, neboť údaje ze zkoušek odbouratelnosti a bioakumulace směsí nemohou být interpretovány; ty mají smysl pouze pro jednotlivé látky.
            2. 2.2.9.1.10.4.3.2 Jsou-li k dispozici údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50 nebo EC50) pro směs jako celek, musí být tyto údaje, jakož i informace týkající se klasifikace složek z hlediska chronické toxicity, použity k doplnění klasifikace zkoušené směsi, jak je uvedeno dále. Jsou-li k dispozici také údaje o chronické (dlouhodobé) toxicitě (NOEC), musí být rovněž použity.

              (a) L(E)C50 (LC50 nebo EC50 ) zkoušené směsi ≤ 1 mg/l a NOEC zkoušené směsi ≤ 1,0 mg/l nebo neznámá:

              1. - zařadit směs do kategorie akutní 1;
              2. - použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro chronickou klasifikaci (chronická 1,2 nebo není nutná chronická klasifikace);

              (b) L(E)C50 zkoušené směsi ≤ 1 mg/l a NOEC zkoušené směsi > 1,0 mg/l:

              1. - zařadit směs do kategorie akutní 1;
              2. - použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro klasifikaci do kategorie chronická 1. Není-li směs zařazena do kategorie chronická 1, není nutná chronická klasifikace;

              (c) L(E)C50 zkoušené směsi > 1 mg/l nebo nerozpustná ve vodě a NOEC zkoušené směsi ≤ 1,0 mg/l nebo neznámá:

              1. - není nutná klasifikace z hlediska akutní toxicity;
              2. - použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro chronickou klasifikaci nebo chronická klasifikace není nutná;

              (d) L(E)C50 zkoušené směsi > 1 mg/l nebo nerozpustná ve vodě a NOEC zkoušené směsi > 1,0 mg/l:

              1. - není nutná klasifikace z hlediska akutní ani chronické toxicity.
          1. 2.2.9.1.10.4.4 Překlenovací zásady
            1. 2.2.9.1.10.4.4.1 Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího nebezpečí pro vodní prostředí, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích, aby přiměřeným způsobem charakterizovaly nebezpečí této směsi, musí se tyto údaje použít v souladu s následujícími schválenými překlenovacími pravidly. Tímto se zajišťuje, aby se při klasifikačním procesu využilo k charakteristice nebezpečí směsi v co největším možném rozsahu disponibilních údajů, bez nutnosti dodatečných zkoušek na zvířatech.
            2. 2.2.9.1.10.4.4.2 Ředění
              1. 2.2.9.1.10.4.4.2.1 Je-li směs vytvořena zředěním jiné klasifikované směsi nebo látky ředidlem, které má stejnou nebo nižší klasifikaci z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí, než nejméně toxická původní složka, a od něhož se neočekává, že ovlivní nebezpečí pro vodní prostředí jiných složek, musí být směs klasifikována jako rovnocenná s původní směsí nebo látkou.
              2. 2.2.9.1.10.4.4.2.2 Je-li směs vytvořena zředěním jiné klasifikované směsi nebo látky vodou nebo jiným zcela netoxickým materiálem, musí být toxicita směsi vypočtena z původní směsi nebo látky.
            1. 2.2.9.1.10.4.4.3 Dávkování

              Klasifikace jedné výrobní šarže komplexní směsi z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí musí být považována za v podstatě rovnocennou klasifikaci jiné výrobní šarže téhož obchodního produktu, vyráběného týmž výrobcem nebo pod kontrolou téhož výrobce, pokud není důvodu věřit, že došlo k významné změně, takže se změnila klasifikace šarže z hlediska jejího nebezpečí pro vodní prostředí. Pokud k tomuto dojde, je nutná nová klasifikace.

            1. 2.2.9.1.10.4.4.4 Koncentrace směsí, které jsou zařazeny do nejpřísnějších klasifikačních kategorií (chronická 1 a akutní 1)

              Je-li směs klasifikována jako chronická 1 a/nebo akutní 1 a složky směsi, které jsou klasifikovány jako chronická 1 a/nebo akutní 1, jsou ještě více koncentrovány, musí být více koncentrovaná směs zařazena do stejné klasifikační kategorie jako původní směs bez dodatečných zkoušek.

            1. 2.2.9.1.10.4.4.5 Interpolace uvnitř jedné kategorie toxicity

              Jestliže jsou směsi A a B v téže klasifikační kategorii a je vytvořena směs C, v níž mají toxikologicky aktivní složky koncentrace mezilehlé mezi koncentracemi složek ve směsích A a B, potom musí být směs C v téže kategorii jako A a B. Je třeba upozornit, že totožnost složek ve všech třech směsích je stejná.

            1. 2.2.9.1.10.4.4.6 V podstatě podobné směsi
              1. Jsou-li dány následující předpoklady:

                (a) dvě směsi:

                (i) A + B;

                (ii) C + B;

                (b) koncentrace složky B je stejná v obou směsích;

                (c) koncentrace složky A ve směsi (i) se rovná koncentraci složky C ve směsi (ii);

                (d) klasifikace pro A a C jsou k dispozici a jsou stejné, tj. jsou v téže kategorii nebezpečí a neočekává se, že ovlivní vodní toxicitu B,

                potom není nutno zkoušet směs (ii), je-li směs (i) již charakterizována zkouškami a obě směsi jsou zařazeny do téže kategorie.

          1. 2.2.9.1.10.4.5 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo jen pro některé složky směsi
            1. 2.2.9.1.10.4.5.1 Klasifikace směsi musí být založena na součtu koncentrací jejích klasifikovaných složek. Procentní podíl složek klasifikovaných jako „akutní" nebo „chronická" bude zahrnut přímo do součtové metody. Detaily součtové metody jsou popsány v 2.2.9.1.10.4.6.1 až 2.2.9.1.10.4.6.4.
            2. 2.2.9.1.10.4.5.2 Směsi smějí být vytvořeny z kombinace jak složek, které jsou klasifikovány (jako akutní 1 a/nebo chronická 1,2), tak i složek, pro které jsou k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek. Jsou-li k dispozici dostatečné údaje o toxicitě pro více než jednu složku ve směsi, vypočte se celková toxicita těchto složek použitím následujícího aditivního vzorce a vypočtená toxicita se použije k tomu, aby se této části směsi přiřadilo nebezpečí akutní toxicity, které se následně použije při aplikaci součtové metody.

              kde:

              1. Ci = koncentrace složky i (procento hmotnosti);
              2. L(E)C50i = (mg/l) LC50 nebo EC50 pro složku i;
              3. n = počet složek, i se pohybuje od 1 do n;
              4. L(E)C50m = L(E)C50 části směsi s údaji ze zkoušek.
            1. 2.2.9.1.10.4.5.3 Při použití aditivního vzorce pro část směsi je vhodnější vypočítat toxicitu této části směsi tak, že se pro každou látku použijí hodnoty toxicity, které se vztahují ke stejným druhům (tj. rybám, dafniím nebo řasám), a pak se použije nejvyšší toxicita (nejnižší hodnota) (tj. použít nejcitlivější z těchto tří druhů). Nejsou-li však k dispozici údaje o toxicitě pro každou složku od stejných druhů, musí být hodnota toxicity pro každou složku zvolena stejným způsobem, jakým jsou voleny hodnoty toxicity pro klasifikaci látek, tj. použije se nejvyšší toxicita (od nejcitlivějšího pokusného organizmu). Vypočtená akutní toxicita pak musí být použita pro klasifikaci této části směsi jako akutní 1 za použití stejných kritérií, jaká jsou popsána pro látky.
            2. 2.2.9.1.10.4.5.4 Jestliže je směs klasifikována více než jen jedním způsobem, musí se použít ta metoda, která dává nejkonzervativnější výsledek.
          1. 2.2.9.1.10.4.6 Součtová metoda
            1. 2.2.9.1.10.4.6.1 Klasifikační postup

              Všeobecně převažuje přísnější klasifikace pro směsi nad méně přísnou klasifikací, např. klasifikace chronická 1 převažuje nad klasifikací chronická 2. V důsledku toho je klasifikační postup již ukončen, je-li výsledkem klasifikace kategorie chronická 1. Přísnější klasifikace než chronická 1 není možná a proto není nutné pokračovat dále v klasifikačním postupu.

            1. 2.2.9.1.10.4.6.2 Klasifikace dokategorie akutní 1
              1. 2.2.9.1.10.4.6.2.1 V úvahu se musí vzít všechny složky klasifikované jako akutní 1. Je-li součet těchto složek nejméně 25 %, musí být celá směs klasifikována jako kategorie akutní 1. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie akutní 1, klasifikační postup je ukončen.
              2. 2.2.9.1.10.4.6.2.2 Klasifikace směsí z hlediska akutních nebezpečí založená na tomto součtu klasifikovaných složek je sumarizována v tabulce 2.2.9.1.10.4.6.2.2 dále.

                Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.2.2: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek

                Definice a klasifikace Látky uvolňující hořlavé páry Lithiové baterie Záchranné prostředky Akutní toxicita Chronická toxicita Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsi z hlediska jejich akutních a chronických nebezpečí pro vodní prostředí Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.2.2: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek
                Součet složek klasifikovaných jako:Směs je klasifikována jako:
                akutní 1 x Ma ≥ 25 %akutní 1
              3. a K vysvětlení součinitele M viz 2.2.9.1.10.4.6.4
            1. 2.2.9.1.10.4.6.3 Klasifikace do kategorií chronická 1,2
              1. 2.2.9.1.10.4.6.3.1 Zaprvé se berou v úvahu všechny složky klasifikované jako chronické 1. Je-li součet těchto složek nejméně 25 %, musí být směs klasifikována jako kategorie chronická 1. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie chronická 1, klasifikační postup je ukončen.