účinné od 1. 2. 1998Pozoruje se v roztoku glycerolu R 50% (V/V). V parenchymatických buňkách jsou patrna škrobová zrna buď jednotlivá, nebo ve složení po dvou až osmi, u C. ipecacuanha až 15 μm v průměru, u C. acuminata až 22 μm v průměru. Při hodnocení v glycerolu 85% R mohou být patrné krystaly laktosy.
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 0,1 g se smíchá ve zkumavce s 0,05 ml amoniaku 26% R a 5 ml etheru R a směs se důkladně promíchá skleněnou tyčinkou. Po 30 min stání se zfiltruje.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. 2,5 mg emetiniumdichloridu CRL a 30 mg cefaěliniumdichloridu R se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 20 ml.
účinné od 1. 2. 1998Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů (20 mm x 3 mm) po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, methanolu R, ethylacetatu R a toluenu R (2 + 15 + + 18 + 65) po dráze 10 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se roztokem jodu R (5 g/l) v lihu 96% R a suší se 10 min při 60 °C. Pozoruje se v denním světle. Na chromatogramech zkoušeného i porovnávacího roztoku je v dolní části patrna žlutá skvrna (emetin) a pod ní světle hnědá skvrna (cefaëlin). Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Skvrna odpovídající emetinu je intenzivně žlutá, skvrna odpovídající cefaëlinu světle modrá. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být patrné další, méně výrazné skvrny.
účinné od 1. 2. 1998C. acuminata hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, zbarvením a velikostí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.
účinné od 1. 2. 1998C. ipecacuanha liší se od výše uvedeného druhu tím, že skvrna odpovídající cefaëlinu na chromatogramu zkoušeného roztoku je výrazně menší než odpovídající skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku.
účinné od 1. 2. 1998Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 5,0 %.
účinné od 1. 2. 1998Popel nerozpustný v kyselině chlorovodíkové (2.8.1). Nejvýše 3,0 %.
účinné od 1. 2. 1998Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %. 1,000 g drogy se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.
účinné od 1. 2. 19987,50 g se odváží do suché baňky, přidá se 100 ml etheru R a protřepává se 5 min. Pak se přidá 5 ml amoniaku zředěného RS1 a protřepává se 1 h. Přidá se 5 ml vody R a znovu se intenzivně protřepe. Etherová vrstva se zfiltruje chomáčkem vaty. Zbytek v baňce se promyje dvakrát 25 ml etheru R a každý etherový podíl se zfiltruje chomáčkem vaty, použitým k první filtraci. Spojené etherové podíly se oddestilují do sucha. Odparek se rozpustí ve 2 ml lihu R 90% (V/V), odpaří se do sucha a odparek se suší 5 min při 100 °C. Zbytek po odpaření se na vodní lázni rozpustí v 5 ml předem neutralizovaného lihu R 90% (V/V). Přidá se 15,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, 0,5 ml červeně methylové směsného indikátoru R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS.
účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 24,03 mg celkových alkaloidů, počítáno jako emetin (C29H40N2O4; Mr 480,7).
účinné od 1. 2. 1998Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před světlem.
účinné od 1. 2. 1998Separandum.
účinné od 1. 2. 1998Injekce s lypresinem
účinné od 1. 2. 1998Je to sterilní roztok cyklického nonapeptidu lypresinu ve vodě na injekci. Může obsahovat vhodný tlumivý roztok a protimikrobní konzervační látku a může být izotonizován s krví přídavkem chloridu sodného. Rozplňuje se asepticky do sterilních skleněných obalů třídy I (3.2.1), které se potom zataví. Vyhovuje článku Parenteralia.
účinné od 1. 2. 1998Čirý bezbarvý roztok.
účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 3,7 až 4,3.
účinné od 1. 2. 1998Aminokyseliny. Stanoví se analyzátorem aminokyselin za použití DL-norleucinu R jako vnitřního standardu. Přístroj se nastaví směsí obsahující ekvimolámí množství amoniaku, glycinu a L-forem následujících aminokyselin:
| lysin | serin | methionin |
| histidin | kyselina glutamová | isoleucin |
| arginin | prolin | leucin |
| kyselina asparagová | alanin | tyrosin |
| threonin | valin | fenylalanin |
účinné od 1. 2. 1998a polovinu ekvimolárního množství L-cystinu.
účinné od 1. 2. 1998Roztok vnitřního standardu. 0,25 g DL-norleucinu R se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R a zředí se touto směsí na 100,0 ml.
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Připraví se kolona o průměru asi 10 mm za použití 5 ml katexu slabě kyselého R. Katex se promyje roztokem kyseliny octové ledové R (500 g/l) a pak se promývá vodou R, až eluát reaguje neutrálně na červeň methylovou. Sloupcem se nechá protéct množství zkoušeného přípravku odpovídající 1000 m.j. Pak se sloupcem nechá protéct šestkrát po 5 ml roztoku kyseliny octové ledové R (1 g/l) k odstranění nebílkovinných složek. Eluce lypresinu se provede roztokem kyseliny octové ledové R (500 g/l) desetkrát po 5 ml. Tyto druhé eluáty se spojí a odpaří do sucha za sníženého tlaku při 30 °C, ke zbytku se přidá přesně odměřený objem roztoku vnitřního standardu, který obsahuje množství DL-norleucinu R odpovídající asi předpokládanému počtu molů lypresinu. Roztok se přenese do pečlivě vymyté zkumavky z tvrzeného skla délky 100 mm a vnitřního průměru 6 mm pomocí čtyřikrát 0,3 ml směsi stejných objemů kyseliny chlorovodíkové R a vody R. Zkumavka se vloží do mrazicí směsi při -5 °C, vytvoří se podtlak nepřevyšující 133 Pa a zkumavka se zataví.
účinné od 1. 2. 1998Poté se 16 h zahřívá na 110 °C až 115 °C. Zkumavka se po ochlazení otevře, její obsah se převede do 10 ml baňky pomocí pěti dávek vody R po 0,2 ml. Odpaří se do sucha nad hydroxidem draselným R za sníženého tlaku. Odparek se rozpustí ve vhodném tlumivém roztoku (pH 2,2) a zředí se jím na vhodný objem.
účinné od 1. 2. 1998Do analyzátoru aminokyselin se přesně odměří objem zkoušeného roztoku tak, aby píky aminokyselin přítomných v největším množství zaujímaly většinu dosažitelné výšky záznamu. Obsahy jednotlivých aminokyselin se vyjádří v molech. Vypočítá se relativní zastoupení aminokyselin za předpokladu, že jedna šestina součtu počtu molů kyseliny asparagové, kyseliny glutamové, prolinu, glycinu, fenylalaninu a lysinu se rovná 1. Hodnoty pro jednotlivé aminokyseliny jsou v těchto rozmezích: kyselina asparagová 0,95 až 1,05, kyselina glutamová 0,95 až 1,05, prolin 0,95 až 1,05, glycin 0,95 až 1,05, lysin 0,95 až 1,05, fenylalanin 0,95 až 1,05, tyrosin 0,7 až 1,05, polovina cystinu 1,4 až 2,1. Arginin, isoleucin a leucin nejsou přítomny, ostatní aminokyseliny jsou jen ve stopách.
účinné od 1. 2. 1998Obsah peptidu. Množství aminokyselin stanovených, jak je předepsáno ve zkoušce Aminokyseliny, odpovídá obsahu (3,7 ± 0,4) μg lypressinu/m.j. stanovené vasopresorické účinnosti. Zkoušku lze hodnotit, jestliže počet molů norleucinu přepočtený na objem použitého zkoušeného roztoku je v rozmezí ±5 % množství použitého pro hydrolýzu.
účinné od 1. 2. 1998Účinnost zkoušeného vzorku se stanoví ze zvýšení krevního tlaku laboratorního potkana porovnáním s účinkem mezinárodního standardu lysin-vasopresinu nebo s referenčního přípravku lysin-vasopresinu kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.
účinné od 1. 2. 1998Mezinárodní jednotka je vasopresorická účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, který obsahuje syntetický lysin-vasopressin, albumin a kyselinu citronovou. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.
účinné od 1. 2. 1998Do ocasní žíly samce bílého laboratorního potkana o hmotnosti asi 300 g se pomalu vstříkne roztok vhodného α-adrenergního blokátoru, např. 10 ml/kg tělesné hmotnosti roztoku připraveného rozpuštěním 5 mg fenoxybenzamoniumchloridu R v 0,1 ml lihu 96% R, přidáním 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na 5 ml. Za 18 h se provede anestezie zvířete anestetikem vhodným pro udržení stálého krevního tlaku. Za 45 min až 60 min se anestezovaný potkan upevní k operačnímu stolku připoutáním zadních končetin v poloze na zádech. Zavede se skleněná nebo polyethylenová kanyla o zevním průměru 2,5 mm do průdušnice a vypreparuje se arteria carotis. V místech tříselného vazu se vypreparuje vena femoralis. K jedné straně se odkloní povrchová stydká žíla a nastříhne se femorální žíla směrem k tříselnému vazu. Z hloubky přicházející přívodní větev femorální žíly se podváže, aby se zabránilo krvácení při zavádění kanyly. Zavede se krátká polyethylenová kanyla o zevním průměru 1 mm, upevní se dvěma podvázáními a připojí se pomocí krátké ohebné hadičky na byretu s obsahem 1 ml s připojenou skleněnou nálevkou s ostrým zakončením. Byreta je naplněna roztokem chloridu sodného R (9 g/l) o teplotě asi 37 °C. Preparované místo a kanyla se zakryje navlhčenou chirurgickou rouškou, která se připevní. Vstříkne se heparin rozpuštěný v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) v dávce 200 m.j./100 g hmotnosti pokusného zvířete. Do arteria carotis se zavede kanyla o zevním průměru 1 mm a naplní se pomocí hadiček roztokem chloridu sodného R (9 g/l), do něhož byl přidán heparin, připojí se na vhodný přístroj měřící tlak, jako je např. rtuťový manometr o vnitřním průměru 2 mm až 3 mm. Centrální a periferní nervový systém, včetně vagů a souvisejících sympatických nervů, zůstávají bez porušení. Umělé dýchání není zapotřebí. Všechny roztoky se vstříknou do žilní kanyly pomocí 1 ml injekční stříkačky dělené po 0,01 ml. Po každém podání se vstříkne 0,2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) z byrety. Dává se pozor, aby nebyl vstříknut vzduch.
účinné od 1. 2. 1998Referenční přípravek a zkoušený přípravek se naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby vstřikovaný objem byl v rozmezí 0,1 ml až 0,5 ml. Zvolí se dvě dávky referenčního přípravku tak, aby zvýšení krevního tlaku odpovídalo asi 4 kPa pro nižší dávku a asi 6,67 kPa pro vyšší, ale ne maximální dávku. Poměr nižší k vyšší dávce je určen vzestupem krevního tlaku a je obvykle v poměru 3:5. Pro počáteční přiblížení se mohou zkusit dávky 3 milijednotky a 5 milijednotek. Během zkoušky se dvě dávky zkoušeného přípravku zvolí tak, aby jejich účinek odpovídal zvoleným dávkám referenčního přípravku a poměr mezi těmito dávkami byl stejný jako u referenčního přípravku. Dávky se vstřikují v intervalech 10 min až 15 min. Dvě dávky zkoušeného přípravku tvoří s dvěma dávkami referenčního přípravku jednu skupinu o čtyřech dávkách. Pořadí vstřikovaných dávek se při zkoušce náhodně střídá tak, aby vzniklo čtyři až pět skupin (šestnáct až dvacet dávek celkem). Zaznamená se nejvyšší zvýšení krevního tlaku po každé dávce. Výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami.
účinné od 1. 2. 1998Stanovená hodnota účinnosti není nižší než 90 % a vyšší než 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 80 % až 120 % deklarované účinnosti.
účinné od 1. 2. 1998Při teplotě 2 °C až 15 °C.
účinné od 1. 2. 1998Separandum.
účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede:
účinné od 1. 2. 1998Roztoky pro hemofiltraci
účinné od 1. 2. 1998Jsou to roztoky určené k parenterálnímu podání. Obsahují ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu.
účinné od 1. 2. 1998Vyhovují požadavkům uvedeným v tomto článku.
účinné od 1. 2. 1998Roztoky pro hemofiltraci jsou dodávány:
účinné od 1. 2. 1998Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2).
účinné od 1. 2. 1998Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých látek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích:
| Vyjádřeno v milimolech | Vyjádřeno v miliekvivalentech | |
|---|---|---|
| sodík | 125 - 150 | 125 - 150 |
| draslík | 0 - 4,5 | 0 - 4,5 |
| vápník | 1,0 - 2,5 | 2,0 - 5,0 |
| hořčík | 0,25 - 1,5 | 0,50 - 3,0 |
| octan nebo mléčnan | 30 - 60 | 30 - 60 |
| chloridy | 90 - 120 | 90 - 120 |
| glukosa | 0 - 25 |
účinné od 1. 2. 1998K roztokům se nepřidávají antioxidancia, jako disiřičitan.
účinné od 1. 2. 1998Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se zkoušený přípravek. Jestliže obsahuje glukosu, hodnota pH je 4,5 až 6,5.
účinné od 1. 2. 1998Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu, jako je zkoušený přípravek.
účinné od 1. 2. 1998Hliník (2.4.17). Ke 200 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
účinné od 1. 2. 1998Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného přípravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19).
| Velikost částic | větší než 5 μm | větší než 25 μm |
|---|---|---|
| Neivyšší počet částic v mililitru | 100 | 5 |
účinné od 1. 2. 1998Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro infuzní přípravky.
účinné od 1. 2. 1998Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
účinné od 1. 2. 1998Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.
účinné od 1. 2. 1998Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
účinné od 1. 2. 1998Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
účinné od 1. 2. 19981 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
účinné od 1. 2. 1998Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
účinné od 1. 2. 1998Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
účinné od 1. 2. 1998Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
účinné od 1. 2. 1998Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H12O6) za použití tabulky 3.
| Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml) | Glukosa bezvodá (mg) |
|---|---|
| 8 | 19,8 |
| 9 | 22,4 |
| 10 | 25,0 |
| 11 | 27,6 |
| 12 | 30,3 |
| 13 | 33,0 |
| 14 | 35,7 |
| 15 | 38,5 |
| 16 | 41,3 |
účinné od 1. 2. 1998Při teplotě nad 4 °C.
účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede:
účinné od 1. 2. 1998Roztoky pro hemodialýzu
účinné od 1. 2. 1998Jsou to roztoky obsahující ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu.
účinné od 1. 2. 1998Roztoky pro hemodialýzu se používají ve velkých objemech, proto se obvykle připravují ředěním koncentrovaných roztoků vodou vhodné jakosti, viz Voda pro ředění roztoků pro hemodialýzu, s použitím např. automatického dávkovacího zařízení.
účinné od 1. 2. 1998Při přípravě a uchovávání koncentrovaných roztoků pro hemodialýzu se používají materiály a postupy, které zajišťují co nejmenší mikrobiální kontaminaci. V určitých případech je nutno použít roztoky sterilní.
účinné od 1. 2. 1998Během ředění a použití roztoků se dodržují opatření zamezující mikrobiální kontaminaci. Zředěné roztoky se použijí ihned po přípravě.
účinné od 1. 2. 1998Koncentrované roztoky pro hemodialýzu jsou dodávané:
účinné od 1. 2. 1998Používají se dva typy koncentrovaných roztoků.
účinné od 1. 2. 1998Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích.
| Vyjádřeno v mmol | Vyjádřeno v mEkv | |
|---|---|---|
| sodík | 130 - 145 | 130 - 145 |
| draslík | 0 - 3,0 | 0 - 3,0 |
| vápník | 0 - 2,0 | 0 - 4,0 |
| hořčík | 0 - 1,2 | 0 - 2,4 |
| octan nebo mléčnan | 32 - 45 | 32 - 45 |
| chloridy | 90 - 120 | 90 - 120 |
| glukosa | 0 - 12,0 |
účinné od 1. 2. 1998Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem se ředí před použitím.
účinné od 1. 2. 1998Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem a před neutralizací hydrogenuhličitanem sodným jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích.
| Vyjádřeno v mmol | Vyjádřeno v mEkv | |
|---|---|---|
| sodík | 80 - 110 | 80 - 110 |
| draslík | 0 - 3,0 | 0 - 3,0 |
| vápník | 0 - 2,0 | 0 - 4,0 |
| hořčík | 0 - 1,2 | 0 - 2,4 |
| kyselina octová | 2,5 - 10 | 2,5 - 10 |
| chloridy | 90 - 120 | 90 - 120 |
| glukosa | 0 - 12,0 |
účinné od 1. 2. 1998Hydrogenuhličitan sodný se přidá těsně před použitím ve formě roztoku nebo v pevném stavu. Jeho konečná koncentrace není vyšší než 45 mmol v litru. Koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného je dodáván ve zvláštním obalu. Koncentrované kyselé roztoky a koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného se ředí a smíchávají ve vhodném zařízení těsně před použitím. Do zředěného roztoku je možné přidat hydrogenuhličitan sodný též v pevném stavu.
účinné od 1. 2. 1998Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
účinné od 1. 2. 1998Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Hliník (2.4.17). Ke 20 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,1 mg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg A l/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
účinné od 1. 2. 1998Využitelný objem (2.9.17). Změřený objem není menší než jmenovitý objem uvedený v označení.
účinné od 1. 2. 1998Sterilita (2.6.1). Pokud je v označení na obalu uvedeno, že koncentrovaný roztok pro hemodialýzu je sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
účinné od 1. 2. 1998Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru zředěného roztoku.
účinné od 1. 2. 1998Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Zkoušený přípravek se zředí vodou na injekci R na koncentraci předepsanou pro použití. Vstřikuje se 10 ml tohoto roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
účinné od 1. 2. 1998Stanoví se relativní hustota (2.2.5) a obsah se vypočítá v g/l a mmol/l.
účinné od 1. 2. 1998Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
účinné od 1. 2. 1998Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l PS a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
účinné od 1. 2. 19981 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
účinné od 1. 2. 1998Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
účinné od 1. 2. 1998Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
účinné od 1. 2. 19981 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
účinné od 1. 2. 1998Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
účinné od 1. 2. 19981 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHCO3.
účinné od 1. 2. 1998Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěné ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
účinné od 1. 2. 1998Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H12O6) za použití tabulky 3.
| Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml) | Glukosa bezvodá (mg) |
|---|---|
| 8 | 19,8 |
| 9 | 22,4 |
| 10 | 25,0 |
| 11 | 27,6 |
| 12 | 30,3 |
| 13 | 33,0 |
| 14 | 35,7 |
| 15 | 38,5 |
| 16 | 41,3 |
účinné od 1. 2. 1998Při teplotě nad 4 °C.
účinné od 1. 2. 1998V označení na obalu se uvede:
účinné od 1. 2. 1998Voda pro ředění koncentrovaných hemodialyzačních roztoků
účinné od 1. 2. 1998Následující článek má informativní charakter a jeho ustanovení nejsou závazná.
účinné od 1. 2. 1998Popsané analytické metody a navrhované limity slouží k validaci postupu pro získání vody.
účinné od 1. 2. 1998Voda pro ředění koncentrovaných dialyzačních roztoků se získá destilací, reverzní osmózou, výměnou iontů nebo jinou vhodnou metodou z pitné vody. Podmínky přípravy, dopravy a uchovávání mají být takové, aby riziko chemické a mikrobiologické kontaminace bylo co nejmenší.
účinné od 1. 2. 1998Když voda získaná jednou z výše popsaných metod není dostupná, je možno pro domácí dialýzu použít pitnou vodu. Protože se chemické složení pitné vody značně liší od jedné lokality ke druhé, je nutné brát v úvahu její chemické složení a obsah iontů se musí upravit tak, aby jejich koncentrace ve zředěném roztoku odpovídala zamýšlenému použití.
účinné od 1. 2. 1998Je nutné též dát pozor na možnou přítomnost zbytků z ošetření vody (např. chloraminy) a na přítomnost těkavých halogenovaných uhlovodíků.
účinné od 1. 2. 1998Pro dohled na kvalitu vody pro ředění koncentrovaných dialyzačních roztoků jsou určeny následující metody, jež stanoví chemické složení a případně též detekují přítomnost možných nečistot spolu s návrhem limitů, které je nutno dodržet.
účinné od 1. 2. 1998Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti.
účinné od 1. 2. 1998Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml zkoušené čerstvě převařené a ochlazené vody v kádince z borokřemičitého skla se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok není červený. K 10 ml zkoušené vody se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok není modrý.
účinné od 1. 2. 1998Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a vaří se 5 min; roztok zůstane slabě růžový.
účinné od 1. 2. 1998Celkový volný chlor. Do 125ml zkumavky (A) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku o pH 6,5, 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RS a 1 g jodidu draselného R. Do druhé zkumavky (B) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku o pH 6,5 a 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RS. Pokud možno současně se přidá do zkumavky A 100 ml zkoušené vody a do zkumavky B porovnávací roztok připravený takto: k 1 ml roztoku jodičnanu draselného R (10 mg/l) se přidá 1 g jodidu draselného R, 1 ml kyseliny sírové zředěné RS, nechá se 1 min stát, pak se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se na 100 ml vodou R. Zbarvení směsi se zkoušenou vodu není intenzivnější než zbarvení směsi porovnávacího roztoku (0,1 μg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Chloridy (2.4.4). 1 ml se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Fluoridy. K 50 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku jantaranového o pH 4,6, 10 ml kyseliny aminomethylalizarindioctové RS, 5 ml roztoku dusičnanu lanthanitého R (0,4 g/l) a 20 ml acetonu R. Po každém přidání se směs zamíchá a nakonec se zředí vodou R na 100 ml. Nechá se 1 h stát ve tmě. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku současně stejným způsobem připraveného za použití směsi 1 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) a 49 ml vody R (0,2 μg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Dusičnany. 2 ml se zředí vodou prostou dusičnanů R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se převede do zkumavky umístěné v ledové lázni, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l) a 0,1 ml difenylaminu RS a potom se přidává po kapkách a za třepání 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přenese do vodní lázně teplé 50 °C a ponechá se v ní 15 min. Modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 0,1 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO3/ml) a 4,9 ml vody prosté dusičnanů R (2 μg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Sírany (2.4.13). 3 ml se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Hliník (2.4.17). Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.
účinné od 1. 2. 1998Amonium. Ke 20 ml v průhledné zkumavce s plochým dnem se přidá 1 ml tetrajodortuťatanu draselného zásaditého RS a nechá se 5 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH4/ml) a 16 ml vody prosté amoniaku R (0,2 μg/ml). Roztok se pozoruje ve směru podélné osy zkumavky.
účinné od 1. 2. 1998Vápník. Nejvýše 2 μg Ca/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml) se připraví porovnávací roztoky (1 μg/ml. až 5 μg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
účinné od 1. 2. 1998Hořčík. Nejvýše 2 μg Mg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. 10 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztok. Za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml) se připraví porovnávací roztoky (0,1 μg/ml až 0,5 μg/ml).
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
účinné od 1. 2. 1998Rtuť. Nejvýše 0,001 μg Hg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií 2.2.23, Metoda I).
účinné od 1. 2. 1998Zkoušený roztok. K 1 litru se přidá 5 ml kyseliny dusičné R. Do 50 ml baňky z borokřemičitého skla se zabroušenou zátkou se převede 20 ml zkoušené vody a 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Po zamíchání se přidá 0,3 ml bromové vody R1. Baňka se uzavře, protřepe se, 4 h se zahřívá při 45 °C a pak se nechá ochladit. Jestliže se roztok nezbarví do žlutá, přidá se 0,3 ml bromové vody Rl a znovu se 4 h zahřívá při 45 °C. Přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxylamoniumchloridu R (10 g/l), zatřepe se a nechá se 20 min stát.
účinné od 1. 2. 1998Porovnávací roztoky. Připraví se postupem uvedeným u zkoušeného roztoku za použití základního roztoku rtuti (1000 μg Hg/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R 5% (V/V). Použijí se čerstvě připravené roztoky v koncentracích 0,0005 μg/ml až 0,002 μg Hg/ml.
účinné od 1. 2. 1998K objemu roztoku vhodnému pro použitý přístroj se přidá chlorid cínatý RS2 v množství odpovídajícím jedné pětině tohoto objemu. Ihned se přemístí do zařízení pro odsávání rtuťových par. Za 20 s se nechá zařízením projít proud dusíku R jako nosného plynu.
účinné od 1. 2. 1998Měří se absorbance při 253,7 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou nebo výbojky jako zdroje záření a atomizéru, který umožní, aby rtuť mohla přejít do formy studené páry, použije-li se systém bez plamene.
účinné od 1. 2. 1998Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá v odpařovací misce na vodní lázni, až se objem zmenší na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/ml). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Následující stránka