Do ocasní žíly samce bílého laboratorního potkana o hmotnosti asi 300 g se pomalu vstříkne roztok vhodného α-adrenergního blokátoru, např. 10 ml/kg tělesné hmotnosti roztoku připraveného rozpuštěním 5 mg fenoxybenzamoniumchloridu R v 0,1 ml lihu 96% R, přidáním 0,05 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředěním roztokem chloridu sodného R (9 g/l) na 5 ml. Za 18 h se provede anestezie zvířete anestetikem vhodným pro udržení stálého krevního tlaku. Za 45 min až 60 min se anestezovaný potkan upevní k operačnímu stolku připoutáním zadních končetin v poloze na zádech. Zavede se skleněná nebo polyethylenová kanyla o zevním průměru 2,5 mm do průdušnice a vypreparuje se arteria carotis. V místech tříselného vazu se vypreparuje vena femoralis. K jedné straně se odkloní povrchová stydká žíla a nastříhne se femorální žíla směrem k tříselnému vazu. Z hloubky přicházející přívodní větev femorální žíly se podváže, aby se zabránilo krvácení při zavádění kanyly. Zavede se krátká polyethylenová kanyla o zevním průměru 1 mm, upevní se dvěma podvázáními a připojí se pomocí krátké ohebné hadičky na byretu s obsahem 1 ml s připojenou skleněnou nálevkou s ostrým zakončením. Byreta je naplněna roztokem chloridu sodného R (9 g/l) o teplotě asi 37 °C. Preparované místo a kanyla se zakryje navlhčenou chirurgickou rouškou, která se připevní. Vstříkne se heparin rozpuštěný v roztoku chloridu sodného R (9 g/l) v dávce 200 m.j./100 g hmotnosti pokusného zvířete. Do arteria carotis se zavede kanyla o zevním průměru 1 mm a naplní se pomocí hadiček roztokem chloridu sodného R (9 g/l), do něhož byl přidán heparin, připojí se na vhodný přístroj měřící tlak, jako je např. rtuťový manometr o vnitřním průměru 2 mm až 3 mm. Centrální a periferní nervový systém, včetně vagů a souvisejících sympatických nervů, zůstávají bez porušení. Umělé dýchání není zapotřebí. Všechny roztoky se vstříknou do žilní kanyly pomocí 1 ml injekční stříkačky dělené po 0,01 ml. Po každém podání se vstříkne 0,2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l) z byrety. Dává se pozor, aby nebyl vstříknut vzduch.
Referenční přípravek a zkoušený přípravek se naředí roztokem chloridu sodného R (9 g/l) tak, aby vstřikovaný objem byl v rozmezí 0,1 ml až 0,5 ml. Zvolí se dvě dávky referenčního přípravku tak, aby zvýšení krevního tlaku odpovídalo asi 4 kPa pro nižší dávku a asi 6,67 kPa pro vyšší, ale ne maximální dávku. Poměr nižší k vyšší dávce je určen vzestupem krevního tlaku a je obvykle v poměru 3:5. Pro počáteční přiblížení se mohou zkusit dávky 3 milijednotky a 5 milijednotek. Během zkoušky se dvě dávky zkoušeného přípravku zvolí tak, aby jejich účinek odpovídal zvoleným dávkám referenčního přípravku a poměr mezi těmito dávkami byl stejný jako u referenčního přípravku. Dávky se vstřikují v intervalech 10 min až 15 min. Dvě dávky zkoušeného přípravku tvoří s dvěma dávkami referenčního přípravku jednu skupinu o čtyřech dávkách. Pořadí vstřikovaných dávek se při zkoušce náhodně střídá tak, aby vzniklo čtyři až pět skupin (šestnáct až dvacet dávek celkem). Zaznamená se nejvyšší zvýšení krevního tlaku po každé dávce. Výsledky zkoušky se vypočítají obvyklými statistickými metodami.
Stanovená hodnota účinnosti není nižší než 90 % a vyšší než 111 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 80 % až 120 % deklarované účinnosti.
Při teplotě 2 °C až 15 °C.
Separandum.
V označení na obalu se uvede:
Roztoky pro hemofiltraci
Jsou to roztoky určené k parenterálnímu podání. Obsahují ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu.
Vyhovují požadavkům uvedeným v tomto článku.
Roztoky pro hemofiltraci jsou dodávány:
Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2).
Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých látek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích:
| Vyjádřeno v milimolech | Vyjádřeno v miliekvivalentech | |
|---|---|---|
| sodík | 125 - 150 | 125 - 150 |
| draslík | 0 - 4,5 | 0 - 4,5 |
| vápník | 1,0 - 2,5 | 2,0 - 5,0 |
| hořčík | 0,25 - 1,5 | 0,50 - 3,0 |
| octan nebo mléčnan | 30 - 60 | 30 - 60 |
| chloridy | 90 - 120 | 90 - 120 |
| glukosa | 0 - 25 |
K roztokům se nepřidávají antioxidancia, jako disiřičitan.
Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 7,5; měří se zkoušený přípravek. Jestliže obsahuje glukosu, hodnota pH je 4,5 až 6,5.
Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu, jako je zkoušený přípravek.
Hliník (2.4.17). Ke 200 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
Kontaminace částicemi. S 50 ml zkoušeného přípravku se provede zkouška na částice pod hranicí viditelnosti (2.9.19).
| Velikost částic | větší než 5 μm | větší než 25 μm |
|---|---|---|
| Neivyšší počet částic v mililitru | 100 | 5 |
Využitelný objem (2.9.17). Vyhovuje zkoušce předepsané pro infuzní přípravky.
Sterilita (2.6.1). Vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.
Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Vstřikuje se 10 ml roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Je-li třeba, zředí se zkoušený přípravek vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně odměřený objem zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěného ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H12O6) za použití tabulky 3.
| Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml) | Glukosa bezvodá (mg) |
|---|---|
| 8 | 19,8 |
| 9 | 22,4 |
| 10 | 25,0 |
| 11 | 27,6 |
| 12 | 30,3 |
| 13 | 33,0 |
| 14 | 35,7 |
| 15 | 38,5 |
| 16 | 41,3 |
Při teplotě nad 4 °C.
V označení na obalu se uvede:
Roztoky pro hemodialýzu
Jsou to roztoky obsahující ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma. Mohou obsahovat také glukosu.
Roztoky pro hemodialýzu se používají ve velkých objemech, proto se obvykle připravují ředěním koncentrovaných roztoků vodou vhodné jakosti, viz Voda pro ředění roztoků pro hemodialýzu, s použitím např. automatického dávkovacího zařízení.
Při přípravě a uchovávání koncentrovaných roztoků pro hemodialýzu se používají materiály a postupy, které zajišťují co nejmenší mikrobiální kontaminaci. V určitých případech je nutno použít roztoky sterilní.
Během ředění a použití roztoků se dodržují opatření zamezující mikrobiální kontaminaci. Zředěné roztoky se použijí ihned po přípravě.
Koncentrované roztoky pro hemodialýzu jsou dodávané:
Používají se dva typy koncentrovaných roztoků.
Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích.
| Vyjádřeno v mmol | Vyjádřeno v mEkv | |
|---|---|---|
| sodík | 130 - 145 | 130 - 145 |
| draslík | 0 - 3,0 | 0 - 3,0 |
| vápník | 0 - 2,0 | 0 - 4,0 |
| hořčík | 0 - 1,2 | 0 - 2,4 |
| octan nebo mléčnan | 32 - 45 | 32 - 45 |
| chloridy | 90 - 120 | 90 - 120 |
| glukosa | 0 - 12,0 |
Koncentrované roztoky s octanem nebo mléčnanem se ředí před použitím.
Používá se několik složení těchto roztoků. Koncentrace látek v roztocích je taková, aby po zředění na předepsaný objem a před neutralizací hydrogenuhličitanem sodným jeden litr roztoku obsahoval jednotlivé látky obvykle v následujících rozmezích.
| Vyjádřeno v mmol | Vyjádřeno v mEkv | |
|---|---|---|
| sodík | 80 - 110 | 80 - 110 |
| draslík | 0 - 3,0 | 0 - 3,0 |
| vápník | 0 - 2,0 | 0 - 4,0 |
| hořčík | 0 - 1,2 | 0 - 2,4 |
| kyselina octová | 2,5 - 10 | 2,5 - 10 |
| chloridy | 90 - 120 | 90 - 120 |
| glukosa | 0 - 12,0 |
Hydrogenuhličitan sodný se přidá těsně před použitím ve formě roztoku nebo v pevném stavu. Jeho konečná koncentrace není vyšší než 45 mmol v litru. Koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného je dodáván ve zvláštním obalu. Koncentrované kyselé roztoky a koncentrovaný roztok hydrogenuhličitanu sodného se ředí a smíchávají ve vhodném zařízení těsně před použitím. Do zředěného roztoku je možné přidat hydrogenuhličitan sodný též v pevném stavu.
Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1). Jestliže neobsahuje glukosu, je bezbarvý (2.2.2, Metoda I). Jestliže obsahuje glukosu, není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž7 (2.2.2, Metoda I).
Hliník (2.4.17). Ke 20 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (0,1 mg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 1 ml základního roztoku hliníku (2 μg A l/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
Využitelný objem (2.9.17). Změřený objem není menší než jmenovitý objem uvedený v označení.
Sterilita (2.6.1). Pokud je v označení na obalu uvedeno, že koncentrovaný roztok pro hemodialýzu je sterilní, vyhovuje zkoušce na sterilitu.
Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,5 m.j. endotoxinu v mililitru zředěného roztoku.
Pyrogenní látky (2.6.8). Zkoušené přípravky, u kterých nelze provést validovanou zkoušku na bakteriální endotoxiny, vyhovují zkoušce na pyrogenní látky. Zkoušený přípravek se zředí vodou na injekci R na koncentraci předepsanou pro použití. Vstřikuje se 10 ml tohoto roztoku na kilogram hmotnosti králíka.
Stanoví se relativní hustota (2.2.5) a obsah se vypočítá v g/l a mmol/l.
Sodík. 97,5 % až 102,5 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda II).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R tak, aby jeho koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml).
Měří se absorbance při 589,0 nm za použití sodíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Draslík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro stanovení na použitém přístroji. Ke 100 ml roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku draslíku (100 μg K/ml). Ke 100 ml každého porovnávacího roztoku se přidá 10 ml roztoku chloridu sodného R (22 g/l).
Měří se absorbance při 766,5 nm za použití draslíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Vápník. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Hořčík. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku se zředí vodou R na koncentraci, která je vhodná pro stanovení na použitém přístroji.
Porovnávací roztoky. Připraví se za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového nebo vzduch-propanového plamene.
Celkové chloridy. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Přesně zvážené množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 60 mg chloridového iontu se zředí vodou R na 50 ml. Přidá se 5 ml kyseliny dusičné zředěné RS, 25,0 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l PS a 2 ml dibutylftalatu R Po protřepání se přidají 2 ml síranu amonno-železitého RS2 jako indikátoru a titruje se thiokyanatanem amonným 0,1 mol/l VS do červenožlutého zbarvení.
1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS odpovídá 3,545 mg Cl.
Octany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol octanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol octanu.
Mléčnany. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. K množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu asi 0,7 mmol mléčnanu se přidá 10,0 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS a 50 ml acetonitrilu R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20). Odečte se spotřeba mezi dvěma inflexními body.
1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 0,1 mmol mléčnanu.
Hydrogenuhličitan sodný. 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství. Objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající asi 0,1 g hydrogenuhličitanu sodného se titruje kyselinou chlorovodíkovou 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20).
1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 8,40 mg NaHCO3.
Redukující cukry (vyjádřeno jako glukosa bezvodá). 95,0 % až 105,0 % deklarovaného množství glukosy. Do 250ml kuželové baňky se zabroušenou zátkou se převede objemové množství zkoušeného přípravku odpovídající 25 mg glukosy a přidá se 25,0 ml citronanu měďnatého RS a několik zrnek pemzy. Zahřívá se 2 min pod zpětným chladičem k varu a potom se přesně 10 min vaří. Po ochlazení se přidají 3 g jodidu draselného R rozpuštěné ve 3 ml vody R a opatrně po malých dávkách se přidává 25 ml roztoku kyseliny sírové R (25%). Titruje se thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS za použití škrobu RS jako indikátoru přidaného před koncem titrace. Provede se slepá zkouška s 25,0 ml vody R.
Obsah redukujících cukrů se vyjádří jako glukosa bezvodá (C6H12O6) za použití tabulky 3.
| Spotřeba thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS (ml) | Glukosa bezvodá (mg) |
|---|---|
| 8 | 19,8 |
| 9 | 22,4 |
| 10 | 25,0 |
| 11 | 27,6 |
| 12 | 30,3 |
| 13 | 33,0 |
| 14 | 35,7 |
| 15 | 38,5 |
| 16 | 41,3 |
Při teplotě nad 4 °C.
V označení na obalu se uvede:
Voda pro ředění koncentrovaných hemodialyzačních roztoků
Následující článek má informativní charakter a jeho ustanovení nejsou závazná.
Popsané analytické metody a navrhované limity slouží k validaci postupu pro získání vody.
Voda pro ředění koncentrovaných dialyzačních roztoků se získá destilací, reverzní osmózou, výměnou iontů nebo jinou vhodnou metodou z pitné vody. Podmínky přípravy, dopravy a uchovávání mají být takové, aby riziko chemické a mikrobiologické kontaminace bylo co nejmenší.
Když voda získaná jednou z výše popsaných metod není dostupná, je možno pro domácí dialýzu použít pitnou vodu. Protože se chemické složení pitné vody značně liší od jedné lokality ke druhé, je nutné brát v úvahu její chemické složení a obsah iontů se musí upravit tak, aby jejich koncentrace ve zředěném roztoku odpovídala zamýšlenému použití.
Je nutné též dát pozor na možnou přítomnost zbytků z ošetření vody (např. chloraminy) a na přítomnost těkavých halogenovaných uhlovodíků.
Pro dohled na kvalitu vody pro ředění koncentrovaných dialyzačních roztoků jsou určeny následující metody, jež stanoví chemické složení a případně též detekují přítomnost možných nečistot spolu s návrhem limitů, které je nutno dodržet.
Čirá bezbarvá kapalina, bez chuti.
Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 10 ml zkoušené čerstvě převařené a ochlazené vody v kádince z borokřemičitého skla se přidá 0,05 ml červeně methylové RS; roztok není červený. K 10 ml zkoušené vody se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok není modrý.
Oxidovatelné látky. Ke 100 ml se přidá 10 ml kyseliny sírové zředěné RS, 0,1 ml manganistanu draselného 0,02 mol/l VS a vaří se 5 min; roztok zůstane slabě růžový.
Celkový volný chlor. Do 125ml zkumavky (A) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku o pH 6,5, 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RS a 1 g jodidu draselného R. Do druhé zkumavky (B) se postupně převede 5 ml tlumivého roztoku o pH 6,5 a 5 ml diethylfenylendiamoniumsulfatu RS. Pokud možno současně se přidá do zkumavky A 100 ml zkoušené vody a do zkumavky B porovnávací roztok připravený takto: k 1 ml roztoku jodičnanu draselného R (10 mg/l) se přidá 1 g jodidu draselného R, 1 ml kyseliny sírové zředěné RS, nechá se 1 min stát, pak se přidá 1 ml hydroxidu sodného zředěného RS a zředí se na 100 ml vodou R. Zbarvení směsi se zkoušenou vodu není intenzivnější než zbarvení směsi porovnávacího roztoku (0,1 μg/ml).
Chloridy (2.4.4). 1 ml se zředí vodou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (50 μg/ml).
Fluoridy. K 50 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku jantaranového o pH 4,6, 10 ml kyseliny aminomethylalizarindioctové RS, 5 ml roztoku dusičnanu lanthanitého R (0,4 g/l) a 20 ml acetonu R. Po každém přidání se směs zamíchá a nakonec se zředí vodou R na 100 ml. Nechá se 1 h stát ve tmě. Zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku současně stejným způsobem připraveného za použití směsi 1 ml základního roztoku fluoridů (10 μg F/ml) a 49 ml vody R (0,2 μg/ml).
Dusičnany. 2 ml se zředí vodou prostou dusičnanů R na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se převede do zkumavky umístěné v ledové lázni, přidá se 0,4 ml roztoku chloridu draselného R (100 g/l) a 0,1 ml difenylaminu RS a potom se přidává po kapkách a za třepání 5 ml kyseliny sírové R. Zkumavka se přenese do vodní lázně teplé 50 °C a ponechá se v ní 15 min. Modré zbarvení roztoku není intenzivnější než zbarvení porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem za použití směsi 0,1 ml základního roztoku dusičnanů (2 μg NO3/ml) a 4,9 ml vody prosté dusičnanů R (2 μg/ml).
Sírany (2.4.13). 3 ml se zředí vodou destilovanou R na 15 ml. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na sírany (50 μg/ml).
Hliník (2.4.17). Ke 400 ml se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R. Roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (10 μg/l). Jako porovnávací roztok se použije směs 2 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 98 ml vody R. Jako kontrolní roztok se použije směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 100 ml vody R.
Amonium. Ke 20 ml v průhledné zkumavce s plochým dnem se přidá 1 ml tetrajodortuťatanu draselného zásaditého RS a nechá se 5 min stát. Roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací roztok připravený současně stejným způsobem za použití směsi 4 ml základního roztoku amonia (1 μg NH4/ml) a 16 ml vody prosté amoniaku R (0,2 μg/ml). Roztok se pozoruje ve směru podélné osy zkumavky.
Vápník. Nejvýše 2 μg Ca/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I). Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku vápníku (400 μg Ca/ml) se připraví porovnávací roztoky (1 μg/ml. až 5 μg/ml).
Měří se absorbance při 422,7 nm za použití vápníkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
Hořčík. Nejvýše 2 μg Mg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. 10 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml.
Porovnávací roztok. Za použití základního roztoku hořčíku (100 μg Mg/ml) se připraví porovnávací roztoky (0,1 μg/ml až 0,5 μg/ml).
Měří se absorbance při 285,2 nm za použití hořčíkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
Rtuť. Nejvýše 0,001 μg Hg/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií 2.2.23, Metoda I).
Zkoušený roztok. K 1 litru se přidá 5 ml kyseliny dusičné R. Do 50 ml baňky z borokřemičitého skla se zabroušenou zátkou se převede 20 ml zkoušené vody a 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Po zamíchání se přidá 0,3 ml bromové vody R1. Baňka se uzavře, protřepe se, 4 h se zahřívá při 45 °C a pak se nechá ochladit. Jestliže se roztok nezbarví do žlutá, přidá se 0,3 ml bromové vody Rl a znovu se 4 h zahřívá při 45 °C. Přidá se 0,5 ml čerstvě připraveného roztoku hydroxylamoniumchloridu R (10 g/l), zatřepe se a nechá se 20 min stát.
Porovnávací roztoky. Připraví se postupem uvedeným u zkoušeného roztoku za použití základního roztoku rtuti (1000 μg Hg/ml) zředěného roztokem kyseliny dusičné R 5% (V/V). Použijí se čerstvě připravené roztoky v koncentracích 0,0005 μg/ml až 0,002 μg Hg/ml.
K objemu roztoku vhodnému pro použitý přístroj se přidá chlorid cínatý RS2 v množství odpovídajícím jedné pětině tohoto objemu. Ihned se přemístí do zařízení pro odsávání rtuťových par. Za 20 s se nechá zařízením projít proud dusíku R jako nosného plynu.
Měří se absorbance při 253,7 nm za použití rtuťové lampy s dutou katodou nebo výbojky jako zdroje záření a atomizéru, který umožní, aby rtuť mohla přejít do formy studené páry, použije-li se systém bez plamene.
Těžké kovy (2.4.8). 150 ml se zahřívá v odpařovací misce na vodní lázni, až se objem zmenší na 15 ml. 12 ml tohoto roztoku vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (0,1 μg/ml). Porovnávací roztok se připraví za použití roztoku olova (1 μg Pb/ml).
Draslík. Nejvýše 2 μg K/ml; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok (a). 50,0 ml se zředí vodou destilovanou R na 100 ml. Tento roztok se použije pro stanovení. Jestliže obsah draslíku je větší než 0,75 mg/l, zředí se zkoušená voda dle potřeby vodou destilovanou R.
Zkoušený roztok (b). Použije se 50,0 ml zkoušené vody nebo, jestliže je to nutné, vody zředěné, jak je uvedeno u zkoušeného roztoku (a). Přidá se 1,25 ml základního roztoku draslíku (20 μg K/ml) a zředí se vodou destilovanou R na 100,0 ml.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku draslíku (20 μg K/ml) se připraví porovnávací roztoky o koncentraci 0 μg/ml; 0,25 μg/ml; 0,50 μg/ml; 0,75 μg/ml a 1 μg/ml.
Měří se intenzita emise při 766 nm.
Obsah draslíku vyjádřený v μg/ml, se vypočítá podle vzorce:
v němž značí:
Sodík. Nejvýše 50 μg Na/ml; stanoví se atomovou emisní spektrometrií (2.2.22, Metoda I).
Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda. Jestliže obsah sodíku je vyšší než 10 mg na litr, ředí se vodou destilovanou R tak, aby koncentrace byla vhodná pro použitý přístroj.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku sodíku (200 μg Na/ml) se připraví porovnávací roztoky 0 μg/ml; 2,5 μg/ml; 5,0 μg/ml; 7,5 μg/ml a 10 μg/ml.
Měří se intenzita emise při 589 nm.
Zinek. Nejvýše 0,1 μg Zn/ml; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).
Zařízení k odběru vzorků a k analýze musí být prosto zinku nebo ho nesmí v podmínkách zkoušky uvolňovat.
Zkoušený roztok. Použije se zkoušená voda.
Porovnávací roztoky. Za použití základního roztoku zinku (100 μg Zn/ml) se připraví porovnávací roztoky o koncentraci 0,05 μg až 0,15 μg Zn/ml.
Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového oxidačního plamene.
Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 102 živých mikroorganismů v mililitru. Stanoví se plotnovou metodou.
Bakterální endotoxiny (2.6.14). Nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v mililitru.
Roztoky pro peritoneální dialýzu
Jsou to roztoky určené k intraperitoneálnímu podání. Obsahují ionty v přibližně stejné koncentraci jako plazma a proměnlivá množství glukosy.
Roztoky pro peritoneální dialýzu jsou dodávány:
Obaly a uzávěry vyhovují požadavkům pro obaly určené pro přípravky k parenterálnímu použití (3.2.1) a (3.2.2).
Používají se roztoky různého složení. Koncentrace jednotlivých látek v litru roztoku jsou obvykle v následujících rozmezích:
| Vyjádřeno v milimolech | Vyjádřeno v miliekvivalentech | |
|---|---|---|
| sodík | 125 - 150 | 125 - 150 |
| draslík | 0 - 4,5 | 0 - 4,5 |
| vápník | 0 - 2,5 | 0 - 5,0 |
| hořčík | 0,25 - 1,5 | 0,50 - 3,0 |
| octan nebo mléčnan | 30 - 60 | 30 - 60 |
| chloridy | 90 - 120 | 90 - 120 |
| glukosa | 25 - 250 |
K roztokům se nepřidávají antioxidancia, jako disiřičitan, pokud není uvedeno a schváleno jinak.
Podle složení se provádějí následující zkoušky (2.3.1):
Vzhled roztoku. Zkoušený přípravek je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž4 (2.2.2, Metoda I).
Hodnota pH (2.2.3). 5,0 až 6,5; měří se zkoušený přípravek.
Hydroxymethylfurfural. K objemovému množství zkoušeného přípravku odpovídajícímu 25 mg glukosy se přidá 5,0 ml roztoku p-toluidinu R (100 g/l) v 2-propanolu R obsahujícím 10 % (V/V) kyseliny octové ledové R a 1,0 ml roztoku kyseliny barbiturové R (5 g/l). Směs se nechá 2 min až 3 min stát; absorbance tohoto roztoku (2.2.25) měřená při 550 nm není větší než absorbance porovnávacího roztoku připraveného současně stejným způsobem obsahujícího 10 μg hydroxymethylfurfuralu R ve stejném objemu jako zkoušený přípravek.
Hliník (2.4.17). Ke 400 ml zkoušeného přípravku, jehož pH bylo upraveno na hodnotu 6,0, se přidá 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0; roztok vyhovuje limitní zkoušce na hliník (15 μg/l). Porovnávací roztok se připraví za použití 3 ml základního roztoku hliníku (2 μg Al/ml), 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 9 ml vody R. Připraví se kontrolní roztok, kterým je směs 10 ml tlumivého roztoku octanového o pH 6,0 a 10 ml vody R.
Následující stránka