Český lékopis 1997

1. C. Ve zkumavce se zahřívá 0,5 ml nasyceného roztoku oxidu chromového R v kyselině sírové R přímo na plameni, dokud unikají bílé dýmy; roztok smáčí stěnu zkumavky a nejeví známky mastnoty. Přidají se asi 2 mg zkoušené látky a znovu se zahřívá přímo na plameni, dokud unikají bílé dýmy; roztok nesmáčí stěnu zkumavky a nelze jej snadno vylít.
2. D. Asi 5 mg se zahřívá se směsí 5 ml manganistanu draselného RS a 1 ml kyseliny sírové R. Je cítit pach benzaldehydu.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 25 mg bendroflumethiazidu CRL se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 1 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanesou 4 μl a 20 μl zkoušeného roztoku, 4 μl porovnávacího roztoku (a) a 20 μl porovnávacího roztoku (b) a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Vrstva se suší 10 min v proudu vzduchu a potom se postříká směsí stejných objemových dílů kyseliny sírové v lihu RS a lihu 96% R po malých dávkách tak, aby nedošlo k nadbytečnému zvlhčení vrstvy; použije se asi 10 ml na vrstvu o rozměru 200 mm x 200 mm. Potom se vrstva zahřívá 30 min při 100 °C až 105 °C a ihned se přemístí do skleněné komory nad 10 ml nasyceného roztoku dusitanu sodného R, opatrně se k němu přidá 0,5 ml kyseliny sírové R, komora se uzavře a nechá stát 15 min. Po vyjmutí z komory se vrstva zahřívá 15 min ve větratelné sušárně při 40 °C, postříká se třikrát 5 ml čerstvě připraveného roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (5 g/l) v lihu 96% R a pozoruje se v procházejícím světle. Žádná skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku s nanáškou 20 μl, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,0 %).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 50 ml pyridinu bezvodého R a titruje se tetrabutylamoniumhydroxidem 0,1 mol/l VS za potenciometrické indikace bodu ekvivalence (2.2.20) do druhého inflexního bodu. Provede se slepá zkouška.

1 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS odpovídá 21,07 mg C₁₅H₁₄F₃N₃O₄S₂.

Uchovávání

Separandum.

Bentonitum

Bentonit

Vlastnosti

Šedobílý s více nebo méně žlutým nebo růžovým odstínem velmi jemný homogenní prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a ve vodných roztocích. Bobtnáním s malým množstvím vody tvoří tvárnou hmotu.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,5 g se smíchá v kovovém kelímku s 1 g dusičnanu draselného R a 3 g uhličitanu sodného R a zahřívá se do roztavení směsi. Po vychladnutí se ke zbytku přidá 20 ml vroucí vody R, zamíchá se a zfiltruje. Zbytek se promyje 50 ml vody R a přidá se k němu 1 ml kyseliny chlorovodíkové R a 5 ml vody R a zfiltruje se. K filtrátu se přidá 1 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a opět se zfiltruje. K filtrátu se přidají 3 ml chloridu amonného RS; vylučuje se bílá rosolovitá sraženina.
2. B. Zkouška Bobtnavost ve vodě, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. 0,25 g vyhovuje zkoušce na křemičitany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Zásaditě reagující látky. Ke 2 g se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R a 5 min se třepe. K 5 ml suspenze se přidá 0,1 ml thymolftaleinu RS; kapalina zmodrá. Po přidání 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS se kapalina během 5 min odbarví.

Velikost částic. K 20 g se přidá 1000 ml vody R a míchá se 15 min vysokorychlostní míchačkou při rychlosti alespoň 5000 ot/min. Suspenze se proleje navlhčeným sítem (75), které se po sušení při 100 °C až 105 °C zváží, promyje se třikrát 500 ml vody R, při čemž je třeba zajistit, aby se shluky částic rozptýlily, pak se znovu suší při 100 °C až 105 °C a opět se zváží. Částice na sítu váží nejvýše 0,1 g (0,5 %).

Sedimentační objem. K 6,0 g se přidá 200 ml vody R a míchá se 20 min vysokorychlostní míchačkou při rychlost 10 000 ot/min. 100 ml suspenze se přeleje do odměrného válce a nechá se 24 h stát. Objem čiré supernatantní tekutiny je nejvýše 2 ml.

Bobtnavost ve vodě. 2,0 g se ve dvaceti dávkách po 2 min vsypou do 100ml odměrného válce o průměru asi 30 mm obsahujícího 100 ml roztoku laurylsíranu sodného R (10 g/l). Zjevný objem sedimentu do 2 hod je nejméně 22 ml.

Těžké kovy (2.4.8). K 5,0 g se přidá 7,5 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 27,5 ml vody R a vaří se 5 min. Suspenze se odstřeďuje, supernatantní tekutina se zfiltruje, zbytek po odstřeďování se promyje vodou R a zfiltruje se. Spojené filtráty se zředí vodou R na 50,0 ml. K 5 ml tohoto roztoku se přidá 5 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové R, 25 ml isobutylmethylketonu R a 2 min se protřepává. Vrstvy se oddělí a vodná vrstva se odpaří do sucha na vodní lázni. Zbytek po odpaření se rozpustí v 1 ml kyseliny octové R, zředí se vodou R na 25 ml a zfiltruje se. 12 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (50 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 15 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Mikrobiální znečištění (2.6.12). Nejvýše 103 živých mikroorganismů v gramu; stanoví se plotnovou metodou.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Benzalkonii chloridi solutio

Roztok benzalkoniumchloridu

Je to vodný roztok směsi alkylbenzyldimethylamoniumchloridů, jejichž alkylové skupiny mají délku řetězců C₈ až C₁₈. Obsahuje 475 g/l až 525 g/l alkylbenzyldimethylamoniumchloridů počítaných jako C₂₂H₄₀ClN (M_r 354,02). Roztok může obsahovat líh.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá tekutina, mísitelná s vodou a lihem 96%. Při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,3 ml se zředí vodou R na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Absorpční maxima roztoku jsou při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodleva je při asi 250 nm.
2. B. K 0,05 ml se přidají 2 ml vody R, 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C. K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.
3. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,05 ml zkoušeného roztoku a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.
4. D. K 0,05 ml se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS. Vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se zředí vodou prostou oxidu uhličitého R na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a amonné soli. 10,0 g se zahřátím smíchá s 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titrační křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušený roztok nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, opakuje se zkouška, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

Stanoví se hustota (2.2.5) zkoušeného roztoku. 4,000 g se zředí vodou R na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok prakticky neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C₂₂H₄₀ClN.

Označování

V označení na obalu se uvede obsah lihu, pokud je v přípravku přítomen.

Benzalkonii chloridum

Benzalkoniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek nebo nažloutlé želatinové kousky, hygroskopické, na dotyk mazlavé. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%. Při zahřívání se tvoří čirá mazlavá hmota. Vodný roztok při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

1. A. 80 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100 ml. Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí při 220 nm až 350 nm. Absorpční maxima roztoku jsou při 257 nm, 263 nm a 269 nm a prodleva je při asi 250 nm.
2. B. Ke 2 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se přidá 0,1 ml kyseliny octové ledové R a po kapkách 1 ml tetrafenylboritanu sodného RS; vznikne bílá sraženina. Směs se zfiltruje a sraženina se rozpustí ve směsi 1 ml acetonu R a 5 ml lihu 96% R zahřátím nejvýše na 70 °C.

   K teplému roztoku se po kapkách přidává voda R, až se vytvoří slabá opalescence. Potom se znovu opatrně zahřívá do vyjasnění roztoku a nechá se ochladit. Vzniknou bílé krystaly, které se odfiltrují, promyjí třikrát 10 ml vody R a usuší se ve vakuu nad oxidem fosforečným R nebo silikagelem bezvodým R při teplotě nepřevyšující 50 °C; krystaly tají (2.2.14) při 127 °C až 133 °C.

1. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml chloroformu R a protřepe se. Chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S a protřepe se; vznikne modré zbarvení chloroformové vrstvy.
2. D. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se po přidání 5 ml lihu 96% R rozpustí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a amonné soli. 5,0 g se zahřátím rozpustí ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztok se nechá pomalu probublávat proudem dusíku R. Postupně se přidá 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometricky (2.2.20) titrační křivka. Vykazuje-li titrační křivka dva inflexní body, objem titračního roztoku přidaný mezi těmito body není větší než 5,0 ml. Nevykazuje-li titrační křivka žádný inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce. Vykazuje-li titrační křivka jeden inflexní bod, opakuje se zkouška, ale před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R. Vykazuje-li titrační křivka po přidání 12,0 ml stejného titračního činidla pouze jeden inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje této zkoušce.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 10 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,00 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se přenese do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Dobře se protřepe, nechají se oddělit vrstvy a chloroformová vrstva se odstraní. Vodná vrstva se protřepe třikrát 10 ml chloroformu R a chloroformové vrstvy se odstraní. K vodné vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, pokud se tmavě hnědý roztok prakticky neodbarví. Potom se přidají 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za intenzivního třepání, dokud se barva chloroformové vrstvy již dále nemění. Současně se provede slepá zkouška se směsí 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 35,40 mg C₂₂H₄₀ClN.

† Benzathini benzylpenicillinum

Benzathin-benzylpenicilin

Synonyma. Benzylpenicillinum benzathinum, Benzylpenicillinum benzathinicum

Vlastnosti

Bílý prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v dimethylformamidu a ve formamidu, těžce rozpustný v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem benzathin-benzylpenicilinu CRL.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu H silanizovaného R.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí v 5 ml methanolu R.

   Porovnávací roztok. 25 mg benzathin-benzylpenicilinu CRL se rozpustí v 5 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 1 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R a roztoku octanu amonného R (154 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 7,0 amoniakem 17,5% RS, (30 + 70) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu, vystaví se působení par jodu do vzniku skvrn a pozoruje se v denním světle. Dvě hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou, barvou a velikostí dvěma hlavním skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

1. C. Asi 2 mg se převedou do zkumavky dlouhé asi 150 mm a o průměru 15 mm, zvlhčí se 0,05 ml vody R a přidají se 2 ml formaldehydu v kyselině sírové RS. Obsah zkumavky se promíchá krouživým pohybem; roztok je prakticky bezbarvý. Zkumavka se na 1 min vloží do vodní lázně; vzniká červenohnědé zbarvení.
2. D. K 0,1 g se přidají 2 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a 2 min se protřepává. Poté se směs vytřepe dvakrát 3 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se odpaří do sucha a odparek se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V). Přidá se 5 ml trinitrofenolu RS, 5 min se zahřívá při 90 °C a nechá se pomalu zchladnout. Krystaly se oddělí a překrystalují se z roztoku trinitrofenolu R (10 g/l) v lihu R (V/V). Krystaly tají (2.2.14) při asi 214 °C.

Zkoušky na čistotu

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 0,50 g se přidá 100 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se protřepává a zfiltruje se filtrem ze slinutého skla. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1; roztok je zelený nebo žlutý. Ke změně zbarvení roztoku do modra se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 5,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího pyrogeny, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se vstřikuje na 1 kg hmotnosti králíka 1 ml supernatantní tekutiny připravené takto: 40 mg se suspenduje ve 20 ml vody na injekci R důkladně se protřepe a odstřeďuje se.

Stanovení obsahu

N,N'-Dibenzylethylendiamin. K 1,0000 g se přidá 30 ml nasyceného roztoku chloridu sodného R a 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (200 g/l). Vytřepe se čtyřikrát 50 ml etheru R. Spojené etherové vrstvy se třikrát promyjí 10 ml vody R. Spojené vodné výtřepky se promyjí 25 ml etheru R, který se přidá k etherové vrstvě. Ta se odpaří na malý objem, k němuž se přidají 2 ml ethanolu R, a odpaří se do sucha. Odparek se rozpustí v 50 ml kyseliny octové ledové R a titruje se kyselinou chloristou 0,1 mol/l VS za použití 1 ml naftolbenzeinu RS jako indikátoru. Současně se provede slepá zkouška.

1 ml kyseliny chloristé 0,1 mol/l VS odpovídá 12,02 mg C₁₆H₂₀N₂.

Peniciliny.

Rozkladné produkty. 0,2500 g se rozpustí v 50 ml methanolu R a přidá se 25 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a ihned se titruje dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS. Bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody.

Obsah rozkladných produktů (D) vyjádřený jako C₄₈H₅₆N₆O₈S₂ se v procentech vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. m - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 mol/l VS v mililitrech.

Peniciliny. 70,0 mg se rozpustí v 20 ml methanolu R, přidá se 5 ml vody R a 5,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l RS a nechá se 15 min stát. Poté se přidá 5,0 ml kyseliny dusičné 1 mol/l RS, 20 ml tlumivého roztoku octanového o pH 4,6 a 20 ml vody R. Titruje se při 35 °C až 40 °C dusičnanem rtuťnatým 0,02 mol/l VS. Bod ekvivalence se stanoví potenciometricky (2.2.20) za použití srovnávací merkurosulfatové elektrody a indikační platinové nebo rtuťové elektrody. Titruje se tak pomalu, aby titrace trvala 15 min. Předběžná inflexe na titrační křivce se nebere v úvahu.

Obsah penicilinů vyjádřený jako C₄₈H₅₆N₆O₈S₂ se v procentech vypočte ze vzorce:

v němž značí:

1. m₁ - navážku zkoušené látky v gramech,
2. n₁ - spotřebu dusičnanu rtuťnatého 0,02 VS v mililitrech,
3. D - obsah rozkladných produktů v procentech.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech při teplotě nepřevyšující 30 °C. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede název a množství eventuálně přidaného stabilizátoru částic nebo suspenze a to, zda je látka:

1. - sterilní,
2. - prostá pyrogenních látek.

Benzethonii chloridum

Benzethoniumchlorid

Vlastnosti

Bílý nebo nažloutlý prášek. Je velmi snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, snadno rozpustný v dichlormethanu. Vodné roztoky při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

1. A. Teplota tání (2.2.14). 158 °C až 164 °C; stanoví se po vysušení při 105 °C po dobu 4 h.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu s fluorescenčním indikátorem pro detekci při 254 nm.

   Zkoušený roztok. 25 mg se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 25 mg benzethoniumchloridu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 20 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, kyseliny octové ledové R a methanolu R (5 + 5 + 100) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší proudem teplého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS1, 5 ml dichlormethanu R a protřepe se; spodní vrstva je bezbarvá. Potom se přidá 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a znovu se protřepe; spodní vrstva se zbarví modře.
2. D. Ke 2 ml roztoku S se přidá 1 ml kyseliny dusičné zředěné RS; vznikne bílá sraženina, která se rozpustí po přidání 5 ml lihu 96% R. Tento roztok vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 5,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 50 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není intenzivněji zbarven než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 25 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Přidá se 0,3 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS; roztok je růžový. Přidá se 0,1 ml červeně methylové RS a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,01 mol/l VS; roztok je oranžově červený.

Těkavé báze a jejich soli (2.4.1). 0,20 g vyhovuje limitní zkoušce B na amonium (50 μg/g). Připraví se porovnávací roztok za použití 0,1 ml základního roztoku amonia (100 μg NH₄/ml). Oxid hořečnatý těžký se nahradí 2,0 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 5,0 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C po dobu 4 h.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 10 ml roztoku hydroxidu sodného R (4 g/l), 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l) a 25 ml dichlormethanu R. Silně se protřepe, vrstvy se nechají oddělit a spodní vrstva se odstraní. Horní vrstva se protřepe třikrát s 10 ml dichlormethanu R a spodní vrstva se vždy odstraní. K horní vrstvě se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, ochladí se a titruje jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS, dokud tmavě hnědé zbarvení roztoku téměř nevymizí. Přidají se 4 ml dichlormethanu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud nevymizí hnědé zabarvení spodní vrstvy. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové- R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 44,81 mg C₂₇H₄₂ClNO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Benzocainum

Benzokain

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek nebo bezbarvé krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 89 °C až 92 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem benzokainu CRL.
3. C. K asi 50 mg ve zkumavce se přidá 0,2 ml roztoku oxidu chromového R (500 g/l). Ústí zkumavky se překryje filtračním papírem navlhčeným čerstvě připravenou směsí stejných objemových dílů roztoku nitroprussidu sodného R (50 g/l) a roztoku piperazinu hexahydrátu R (200 g/l) a mírně se vaří nejméně 30 s; na filtračním papíře se objeví modré zabarvení.
4. D. Asi 50 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100 ml. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 20 ml. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 0,5 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R předem zneutralizovaného za použití 0,05 ml fenolftaleinu RS. Přidá se 10 ml vody prosté oxidu uhličitého R; roztok zůstává bezbarvý. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l VS.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; suší se 1,000 g ve vakuu.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené láky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí ve směsi 25 ml kyseliny chlorovodíkové R a 50 ml vody R a provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8).

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 16,52 mg C₉H₁₁NO₂.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Benzoylis peroxidum cum aqua

Hydratovaný benzoylperoxid

Vlastnosti

Bílý amorfní nebo granulovaný prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v acetonu a dichlormethanu (za vylučování vody), těžce rozpustný v lihu 96%. Na vzduchu rychle ztrácí vodu.

Zkoušená látka se před provedením následujících zkoušek důkladně promíchá.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 80,0 mg se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok A). Měří se absorbance (2.2.25) tohoto roztoku v rozmezí 250 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 274 nm a prodlevu při asi 282 nm. 10,0 ml roztoku A se zředí lihem 96% R na 100,0 ml (roztok B). Měří se absorbance tohoto roztoku v rozmezí 220 nm až 250 nm; roztok B vykazuje absorpční maximum při 235 nm. Poměr absorbance v maximu při 235 nm (roztok B) k maximu při 274 nm (roztok A) je 1,17 až 1,21.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. hydratovaného benzoylperoxidu.
3. C. Asi 25 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R, přidá se 1 ml roztoku diethylfenylendiamoniumsulfatu R (10 g/l) a promíchá se; vznikne červené zbarvení, které rychle tmavne a během 5 min přejde na tmavě fialové.
4. D. K 1 g se přidá 5 ml lihu 96% R, 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 10 ml vody R. Směs se vaří 20 min pod zpětným chladičem a potom se ochladí. Tento roztok vyhovuje zkoušce (c) na benzoany (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Kysele reagující látky. Množství odpovídající 1,0 g dibenzoylperoxidu se rozpustí ve 25 ml acetonu R, přidá se 75 ml vody R a zfiltruje se. Filtr se promyje dvakrát 10 ml vody R a k filtrátu spojenému s promývací vodou R se přidá 0,25 ml fenolftaleinu RS1. Na změnu zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 1,25 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS. Provede se slepá zkouška.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Roztoky se připraví bezprostředně před použitím.

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky odpovídající 0,20 g dibenzoylperoxidu se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 100 ml.

Porovnávací roztok (b). 30 mg kyseliny benzoové R se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,4 ml benzylbenzoatu R se smíchá s 5 ml acetonu R a zředí se jím na 10 ml. K 1 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml zkoušeného roztoku a zředí se acetonem R na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové bezvodé R, acetonu R, toluenu R a etheru petrolejového R (1 + 15 + 20 + 40) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá 20 min sušit na vzduchu a potom se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku není žádná skvrna odpovídající skvrně kyseliny benzoové intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (1,5 %); žádná skvrna, mimo hlavní skvrny a skvrny odpovídající kyselině benzoové, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (1,0 %). Zkoušku lze hodnotit pouze v případě, že porovnávací roztok (c) vykazuje dvě zřetelně oddělené hlavní skvrny.

Chloridy (2.4.4). Množství zkoušené látky odpovídající 0,5 g dibenzoylperoxidu se rozpustí v 15 ml acetonu R. Za stálého míchání se přidá 50 ml kyseliny dusičné 0,05 mol/l RS, nechá se 10 min stát a zfiltruje se. Zbytek se promyje dvakrát 10 ml stejné kyseliny. Filtráty se spojí a zředí se kyselinou dusičnou 0,05 mol/l RS na 100 ml. 2,5 ml se zředí vodou R na 15,0 ml a tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (0,4 %).

Stanovení obsahu

2,500 g se bezprostředně před stanovením rozpustí v 75 ml dimethylformamidu R a zředí se jím na 100,0 ml (roztok a).

Dibenzoylperoxid. K 5,0 ml roztoku (a) se přidá 20 ml acetonu R, 3 ml roztoku jodidu draselného R (500 g/l) a promíchá se. Nechá se 1 min stát a potom se titruje thiosíranem sodným 0,1 mol/l VS do odbarvení roztoku. Provede se slepá zkouška.

1 ml thiosíranu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 12,11 mg C₁₄H₁₀O₄.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Ke směsi 20,0 ml methanolu bezvodého R a 3,0 ml roztoku jodidu draselného R (100 g/l) v dimethylformamidu R se přidá 5,0 ml roztoku (a) a před titrací se 5 min míchá. Provede se slepá zkouška.

Vypočítá se obsah vody v procentech podle vztahu:

v němž značí:

1. n₁ - spotřebu jodosiřičitého činidla VS v mililitrech,
2. n₂ - spotřebu jodosiřičitého činidla VS na slepou zkoušku v mililitrech,
3. w - obsah vody v jodosiřičitém činidle VS v miligramech na mililitr,
4. m - hmotnost zkoušené látky použité na přípravu roztoku (a) v gramech,
5. p - obsah dibenzoylperoxidu v procentech.

Uchovávání

V obalech vybavených zařízením k redukci statického výboje a nadměrného tlaku, při teplotě 2 °C až 8 °C, chráněn před světlem.

Separandum.

Upozornění

Hydratovaný benzoylperoxid je při teplotě vyšší než 60 °C a při sníženém obsahu vody výbušný. V přítomnosti redukujících látek je výbušný a zápalný. Nepoužité zbytky se nesmějí vracet zpět do nádoby, je nutno je rozkládat působením roztoku hydroxidu sodného R (100 g/l), dokud se z přidaného krystalu jodidu draselného R po okyselení kyselinou chlorovodíkovou zředěnou RS uvolňuje jod.

Benzylis benzoas

Benzylbenzoat

Synonymum. Benzylum benzoicum