Český lékopis 1997

Zkoušený roztok. Množství zkoušené látky podle následující tabulky 1 se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (1 + 9) a zředí se touto směsí na 75 ml.

Tab. 1.

Přidá se 60 ml hexanu R a protřepává se 3 min. Tvorbu pěny lze potlačit přídavkem několika kapek lihu 96% R. Hexanová vrstva se zfiltruje přes síran sodný bezvodý R, filtr se promyje třikrát 10 ml hexanu R a spojené filtráty se odpaří do sucha. 0,05 g vysušeného zbytku se rozpustí v 10 ml methanolu R (v některých případech roztok opalizuje).

Porovnávací roztok. 25 mg stearylalkoholu CRL se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 25 ml.

Odděleně se nanese po 20 μl zkoušeného a porovnávacího roztoku a vyvíjí se ethylacetatem R po dráze 15 cm. Pak se vrstva usuší a postříká se zkoumadlem vanilin-kyselina sírová připraveným následujícím způsobem: 0,50 g vanilinu R se rozpustí v 50,0 ml lihu 96% R a zředí se kyselinou sírovou R na 100,0 ml. Pak se vrstva usuší na vzduchu, zahřívá se 15 min při asi 130 °C a nechá se vychladnout na vzduchu. Na chromatogramu zkoušeného roztoku je několik skvrn, z nichž jedna odpovídá hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. E. 0,1 g se rozpustí nebo disperguje v 5 ml lihu 96% R, přidají se 2 ml vody R, 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, 10 ml chloridu barnatého RS1 a 10 ml roztoku kyseliny fosfomolybdenové R (100 g/l); vznikne sraženina.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 5 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 50 ml. Tento roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Zásaditě reagující látky. 2,0 g se rozpustí v horké směsi 10 ml vody R a 10 ml lihu 96% R a přidá se 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru na žluté se spotřebuje nejvýše 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g zkoušené látky.

Číslo hydroxylové (2.5.3, Metoda A). Vyhovuje hodnotám uvedeným v tabulce 2.

Tab. 2.

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 2,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). Nejvýše 3,0; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

1,4-Dioxan. Nejvýše 10 μg/g. Stanoví se postupem uvedeným ve stati Zbytková rozpouštědla (2.4.24).

Ethylenoxid. Nejvýše 1 μg/g; stanoví se head-space plynovou chromatografií (2.2.28).

Zkoušený roztok. 1,00 g zkoušené látky (m_T) se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 1,0 ml vody R, a je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C.

Porovnávací roztok (a). 1,00 g (m_R) zkoušené látky se přenese do lahvičky vhodného objemu, přidá se 0,20 g ochlazeného ethylenoxidu RS a 0,8 ml vody R. Je-li třeba, zahřívá se asi 10 min při 50 °C. Porovnávací roztok (b). K 0,1 g ethylenoxidu RS v lahvičce vhodné velikosti se přidá 0,1 ml čerstvě připraveného roztoku acetaldehydu R (0,01 g/l).

Lahvičky se ihned uzavřou zátkou s butyl-kaučukovou membránou a zátka se upevní hliníkovým nebo teflonovým uzávěrem. Obsah lahviček se homogenizuje protřepáním.

Nástřik statického head-space postupu se obvykle provádí za použití:

1. - rovnovážné teploty: nejméně 70 °C,
2. - doby ohřevu: 45 min,
3. - teploty převodové kapiláry: 75 °C,
4. - nosného plynu: helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R,
5. - doby tlakování: 30 s,
6. - objemu nástřiku: 1 ml.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - kapilární skleněné nebo křemenné kolony délky 30 m a vnitřního průměru 0,32 mm s vnitřním povrchem potaženým 1,0μm vrstvou polydimethylsiloxanu R,
2. - helia pro chromatografii R nebo dusíku pro chromatografii R jako nosného plynu při průtokové lineární rychlosti asi 20 cm/s a dělicím poměru 1 : 20,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje 5 min na 50 °C, pak se zvyšuje rychlostí 30 °C/min do 230 °C a 5 min se udržuje na 230 °C, přičemž teplota nástřikového prostoru se udržuje na 150 °C a teplota detektoru na 250 °C.

Nastříkne se 1 ml plynné fáze porovnávacího roztoku (b) a nastaví se citlivost systému tak, aby výšky dvou hlavních píků na chromatogramu nebyly menší než 15 % celé stupnice zapisovače. Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi píky ethylenoxidu a acetaldehydu na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) je nejméně 2,0 a jestliže poměr signálu píku ethylenoxidu na stejném chromatogramu k signálu pozadí je nejméně 10.

Nastříkne se odděleně vhodný objem (např. 1 ml) plynné fáze zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku (a). Postup se opakuje ještě dvakrát. Na chromatogramu zkoušeného roztoku průměrná plocha píku odpovídajícího ethylenoxidu není větší než polovina průměrné plochy píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže relativní směrodatná odchylka ploch tří nástřiků porovnávacího roztoku (a) je nejvýše 15 %.

Obsah ethylenoxidu v μg/g se vypočítá podle vztahu:

v němž značí:

1. A_T - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu zkoušeného roztoku,
2. A_R - plochu píku odpovídajícího ethylenoxidu na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 3,0 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede počet oxyethylenových jednotek na molekulu cetylstearylalkoholu (jmenovitá hodnota).

Cetostearylis isononanoas

Cetostearylisononanoat

Je to směs esterů cetylstearylalkoholu s kyselinou isononanovou, hlavně kyselinou 3,5,5-trimethylhexanovou.

Vlastnosti

Čirá bezbarvá nebo slabě nažloutlá kapalina. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v lihu 96% a v etheru petrolejovém, mísí se s mastnými oleji a s tekutým parafinem.

Viskozita je 15 mPa.s až 30 mPa.s, relativní hustota je 0,85 až 0,86 a index lomu je 1,44 až 1,45.

Zkoušky totožnosti

1. A. Po ochlazení pod 15 °C vzniká zákal.
2. B. Zkouška Číslo zmýdelnění, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje s referenčním spektrem Ph. Eur. pro cetostearylisononanoat.

Zkoušky na čistotu

Vzhled. Zkoušená látka je čirá (2.2.1) a není intenzivněji zbarvena než porovnávací barevný roztok Ž₆ (2.2.2, Metoda I).

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 1,0; stanoví se s 5,0 g.

Číslo hydroxylové (2.5.3). Nejvýše 5,0 (Metoda A).

Číslo jodové (2.5.4). Nejvýše 1,0.

Číslo zmýdelnění (2.5.6). 135 až 148; stanoví se s 1,0 g zkoušené látky.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce D na těžké kovy (10 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 10,0 g zkoušené látky.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 2,00 g zkoušené látky.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Cetrimidum

Cetrimid

(n = 11, 13, 15)

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý objemný sypký prášek. Je snadno rozpustný ve vodě a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 0,25 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 25,0 ml. Absorbance roztoku (2.2.25) měřená při 260 nm až 280 nm není větší než 0,05.
2. B. 5 mg se rozpustí v 5 ml tlumivého roztoku o pH 8,0 a vloží se proužek papíru se zelení methylovou R; po 5 min roztok vykazuje intenzivnější zelenomodré zbarvení než kontrolní roztok, připravený současně stejným způsobem.
3. C. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, při třepání silně pění.
4. D. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu silanizovaného HF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Porovnávací roztok. 0,10 g trimethyltetradecylamoniumbromidu CRL se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 5 ml.

   Na vrstvu se odděleně nanese po 1 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů acetonu R, roztoku octanu sodného R (270 g/l) a methanolu R (20 + 35 + 45) po dráze 12 cm. Vrstva se vysuší proudem horkého vzduchu, nechá se ochladit, vystaví se působení jodových par a pozoruje se v denním světle. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku se polohou, barvou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku.

1. E. Vyhovuje zkoušce (a) na bromidy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml červeně bromkresolové RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS nebo 0,1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Aminy a aminové soli. 5,0 g se rozpustí ve 30 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a methanolu, R (1 + 99) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidá 15,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamená se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměrného roztoku mezi těmito body větší než 2,0 ml.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 2,0 %; 1,000 g se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Směs se protřepe, chloroformová vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se protřepe třikrát s 10 ml chloroformu R a chloroformová vrstva se vždy odstraní. Potom se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do vymizení tmavě hnědého zbarvení. Přidají se 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud se barva chloroformové vrstvy dále nemění. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 33,64 mg C₁₇H₃₈BrN.

Cetylpyridinii chloridum

Cetylpyridiniumchlorid

Vlastnosti

Bílý prášek, slabě mýdlový na dotek. Je dobře rozpustný ve vodě a v lihu 96%, velmi těžce rozpustný v etheru. Vodné roztoky při třepání silně pění.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a D.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,10 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 5,0 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) při 240 nm až 300 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 259 nm a dvě prodlevy při asi 254 nm a při asi 265 nm. Specifická absorbance v maximu je 126 až 134, počítáno na bezvodou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem cetylpyridiniumchloridu CRL. Měří se látky v pevném stavu.
3. C. K 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS se přidá 0,1 ml modři bromfenolové RS, 5 ml chloroformu R a protřepe se; chloroformová vrstva je bezbarvá. Přidá se 0,1 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, a protřepe se; chloroformová vrstva se zbarví modře.
4. D. Roztok S vyhovuje zkoušce (a) na chloridy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,0 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S neopalizuje intenzivněji než porovnávací suspenze II (2.2.1) a je bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 50 ml roztoku S se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se použije nejvýše 2,5 ml hydroxidu sodného 0,02 mol/l VS.

Aminy a aminové soli. 5,0 g se rozpustí zahřátím ve 20 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l VS a methanolu R (3 + 97) a přidá se 100 ml 2-propanolu R. Roztokem se nechá pomalu probublávat dusík R a postupně se přidává 12,0 ml tetrabutylamoniumhydroxidu 0,1 mol/l VS a zaznamenává se potenciometrická titrační křivka (2.2.20). Jestliže křivka vykazuje dva inflexní body, není spotřeba odměrného roztoku mezi těmito body větší než 5,0 ml. Jestliže křivka nevykazuje inflexní bod, zkoušená látka nevyhovuje zkoušce. Jestliže křivka vykazuje jeden inflexní bod, zkouška se opakuje s tím, že před titrací se přidají 3,0 ml roztoku dimethyltetradecylaminu R (25 g/l) v 2-propanolu R Pokud titrační křivka vykazuje jen jeden inflexní bod i po tomto přidání, látka nevyhovuje zkoušce.

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 4,5 % až 5,5 %; stanoví se s 0,300 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

2,000 g se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. 25,0 ml tohoto roztoku se převede do dělicí nálevky, přidá se 25 ml chloroformu R, 10 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l RS a 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l). Směs se protřepe, chloroformová vrstva se oddělí a odstraní se. Vodná vrstva se protřepe třikrát s 10 ml chloroformu R a chloroformová vrstva se vždy odstraní. Potom se přidá 40 ml kyseliny chlorovodíkové R, nechá se ochladit a titruje se jodičnanem draselným 0,05 mol/l VS do vymizení tmavě hnědého zbarvení. Přidají se 2 ml chloroformu R a pokračuje se v titraci za silného protřepávání, dokud se barva chloroformové vrstvy dále nemění. Provede se slepá zkouška za použití směsi 10,0 ml čerstvě připraveného roztoku jodidu draselného R (50 g/l), 20 ml vody R a 40 ml kyseliny chlorovodíkové R.

1 ml jodičnanu draselného 0,05 mol/l VS odpovídá 34,0 mg C₂₁H₃₈ClN.

Chamomillae romanae flos

Květ heřmánku římského

Synonyma. Flos chamomillae romanae, Anthodium chamomillae romanae

Je to usušený úbor plnokvětých kulturních odrůd druhu Chamaemelum nobile (L.)ALL. (Anthemis nobilis L.). Obsahuje nejméně 7 ml silice v 1 kilogramu drogy.

Vlastnosti

Droga výrazného, charakteristického pachu. Úbory bílé až nažloutle šedé, polokulovité, jednotlivé. Na kuželovitém, plném lůžku jednotlivé květy, každý s průsvitnou plevinou.

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Úbory o průměru 8 mm až 20 mm; květní lůžko plné; bazální část květního lůžka kryta zákrovem tvořeným dvěma nebo třemi řadami silných, střechovitě se kryjících kališních lístků s kožovitými okraji. Většina květů jazykovitých, ve střední části úboru několik světle žlutých, trubkovitých květů. Jazykovité květy matně bílé, kopinaté, semeník spodní, tmavě hnědý; čnělka nitkatá, blizna dvoulaločná; trubkovité květy mají pěticípou korunu, pět srostlých, zákorunních tyčinek; gyneceum stejné jako u jazykovitých květů.
2. B. Úhor se rozdělí na jednotlivé části. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Všechny části úboru s četnými, malými, žlutě se lesknoucími žláznatými chlupy. Zákrovní lístky a pleviny mají pokožkové buňky uspořádané v podélných řadách; buňky na bázi ztlustlé, kryté kuželovitými chlupy asi 500 μm dlouhými. Chlupy tvořeny třemi až čtyřmi velmi krátkými, bazálními buňkami a dlouhou, ohnutou, koncovou buňkou asi 20 μm širokou. Koruna jazykovitých květů z papilózních buněk se zvrásněnou kutikulou. Semeníky obou druhů na bázi s jednořadým prstencem ztlustlých buněk. Květní lůžko a semeníky obsahují malé drúzy šťavelanu vápenatého. Pylová zrna o průměru asi 35 μm, kulovitá, trojhranná, se třemi klíčními pory a ostnitou exinou.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy vhodného silikagelu.

   Zkoušený roztok. 0,5 g práškované drogy (710) se smíchá s 10 ml methanolu R a zahřívá se 5 min ve vodní lázni při 60 °C za častého protřepávání. Po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 2,5 mg apigeninu R a 2,5 mg apigenin-7-glukosidu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl každého roztoku. Vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové ledové R, vody R a 1-butanolu R (17 + 17 + 66) po dráze 10 cm. Vrstva se suší 5 min při 100 °C až 105 °C, ještě horká se postříká roztokem difenylboryloxyethylaminu R (10 g/l) v methanolu R (asi 10 ml pro desku 200 mm x 200 mm) a pak stejným objemem roztoku makrogolu 400 R (50 g/l) v methanolu R. Po 30 min se pozoruje v ultrafialovém světle při 365 nm. Na chromatogramu porovnávacího roztoku je v horní třetině skvrna se žlutozelenou fluorescencí (apigenin) a ve střední části skvrna s nažloutlou fluorescencí (apigenin-7-glukosid). Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou skvrny odpovídající polohou a fluorescencí skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (apigenin a apigenin-7-glukosid); nad skvrnou apigenin-7-glukosidu je skvrna s nahnědlou fluorescencí (luteolin); těsně pod skvrnou apigenin-7-glukosidu je skvrna s lehce nahnědlou fluorescencí (apiin); těsně pod skvrnou apiinu je skvrna s jasně modrou fluorescencí a pod ní opět skvrna s jasně modrou fluorescencí; na chromatogramu mohou být i další méně výrazné skvrny.

Zkoušky na čistotu

Průměr úborů. Nejvýše 3 % úborů o průměru menším než 8 mm.

Znehodnocené úbory. Nejsou přítomny hnědé nebo ztmavlé úbory.

Voda, stanovení destilací (2.2.13). Nejvýše 10,0 %; stanoví se s 20,0 g nerozdrobněné drogy.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 8,0 %.

Stanovení obsahu

Provede se Stanovení silic v rostlinných drogách (2.8.12). 20,0 g nerozdrobněné drogy se destiluje 3 h rychlostí 3 ml/min až 3,5 ml/min v 500ml baňce se 250 ml vody R; do dělené trubice se přidá 0,50 ml xylenu R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

† Chlorali hydras

Chloralhydrát

Synonymum. Chloralum hydratum

Cl₃C - CH(OH)₂

Vlastnosti

Bezbarvé průsvitné krystaly. Je velmi snadno rozpustný ve vodě, snadno rozpustný v lihu 96% a v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. 10 ml roztoku S, viz Zkoušky na čistotu, se smíchá s 2 ml hydroxidu sodného zředěného RS; směs se zakalí a při zahřátí je cítit chloroform.
2. B. K 1 ml roztoku S se přidají 2 ml sulfidu sodného RS; vznikne žluté zbarvení, které rychle přechází na červenohnědé. Po krátkém stání může vzniknout červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 2,5 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí se jí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 3,5 až 5,5; měří se roztok S.

Chloralalkoholát. 1,0 g se zahřívá s 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, zfiltruje se a po kapkách se přidává jod 0,05 mol/l RS do vzniku žlutého zbarvení. Potom se nechá 1 h stát; nevznikne žádná sraženina.

Chloridy (2.4.4). 5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce na chloridy (100 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 7,5 ml roztoku S se zředí vodou R na 15 ml. Tento roztok vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití základního roztoku olova (1 μg Pb/ml).

Netěkavé látky. 2,00 g se odpaří na vodní lázni do sucha. Zbytek váží nejvýše 2 mg (0,1 %).

Stanovení obsahu

4,000 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 40,0 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS a nechá se 2 min stát. Po přidání 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru se titruje kyselinou sírovou 0,5 mol/l VS. Zneutralizovaný roztok se za použití 0,2 ml chromanu draselného RS jako indikátoru titruje dusičnanem stříbrným 0,1 mol/l VS. Spotřeba hydroxidu sodného 1 mol/l PS v ml se vypočítá tak, že se od množství hydroxidu sodného použitého na počátku odečte spotřeba kyseliny sírové 0,5 mol/l PS v ml z první části titrace, ke které se připočítají dvě patnáctiny spotřeby dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l VS zjištěné při druhé části titrace.

1 ml hydroxidu sodného 1 mol/l VS odpovídá 0,1654 g C₂H₃Cl₃O₂.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech.

Separandum.

† Chlorambucilum

Chlorambucil

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, snadno rozpustný v acetonu a v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14) je 64 °C až 67 °C.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem chlorambucilu CRL.
3. C. K 0,4 g se přidá 10 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS, promíchá se a nechá 30 min stát za občasného protřepání. Zfiltruje se a sraženina se promyje dvakrát 10 ml vody R, které se přidají k filtrátu. K 10 ml filtrátu spojeného s promývací tekutinou se přidá 0,5 ml tetrajodortuťnatanu draselného RS; vznikne světle hnědá sraženina. K dalším 10 ml spojeného filtrátu s promývací tekutinou se přidá 0,2 ml manganistanu draselného RS; ten se okamžitě odbarví.
4. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml acetonu R a zředí vodou R na 10 ml. Přidá se 0,05 ml kyseliny dusičné zředěné RS a 0,2 ml dusičnanu stříbrného RS2; ihned po přidání nevznikne žádná opalescence. Roztok se zahřeje na vodní lázni; vzniká opalescence.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Všechny operace se provádějí co nejrychleji, za ochrany před světlem. Roztoky se připraví v čas potřeby.

Zkoušený roztok. 0,2 g se rozpustí v acetonu R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 1 ml zkoušeného roztoku se zředí acetonem R na 50 ml.

Porovnávací roztok (b). 25 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí acetonem R na 100 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů toluenu R, methanolu R, heptanu R a 2-butanonu R (40 + 25 + 20 + 20) po dráze 10 cm. Vrstva se pozoruje v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (2,0 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 0,5 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí v 10 ml acetonu R a přidá se 10 ml vody R a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS za použití 0,1 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 30,42 mg C₁₄H₁₉Cl₂NO₂.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Chloramphenicoli natrii succinas

Sodná sůl chloramfenikolsukcinatu

Synonyma. Chloramphenicolum succinicum natricum, chloramfenikoljantaran sodný

Vlastnosti

Bílý nebo žlutobílý hygroskopický prášek. Je velmi snadno rozpustná ve vodě, snadno rozpustná v lihu 96%, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

1. A. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

   Zkoušený roztok. 20 mg se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   Porovnávací roztok (a). 20 mg chloramfenikoljantaranu sodného CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   Porovnávací roztok (b). 20 mg chloramfenikolu CRL se rozpustí ve 2 ml acetonu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny octové zředěné RS, methanolu R a chloroformu R (1 + 14 + 85) po dráze 15 cm. Vrstva se nechá usušit na vzduchu a hodnotí se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku jsou dvě hlavní skvrny, které svou polohou a velikostí odpovídají skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku (a). Jejich polohy se liší od polohy hlavní skvrny na chromatogramu porovnávacího roztoku (b).

1. B. Asi 10 mg se rozpustí v 1 ml lihu R 50% (V/V) přidají se 3 ml roztoku chloridu vápenatého R (10 g/l) a 50 mg zinku práškového R a zahřívá se 10 min na vodní lázni. Horký roztok se zfiltruje a ochladí. Přidá se 0,1 ml benzoylchloridu R a 1 min se třepe. Poté se přidá 0,5 ml chloridu železitého RS1 a 2 ml chloroformu R a protřepe se. Horní vrstva je světle fialově červená až purpurová.
2. C. 50 mg se rozpustí v 1 ml pyridinu R. Přidá se 0,5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 1,5 ml vody R. Zahřívá se 3 min na vodní lázni; vzniká červené zbarvení. Přidají se 2 ml kyseliny dusičné R a ochladí se pod tekoucí vodou. Přidá se 1 ml dusičnanu stříbrného 0,1 mol/l RS; pomalu vzniká bílá sraženina.
3. D. Vyhovuje zkoušce (a) na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu