Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/25 ve věci návrhu na zrušení § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 24/2025 Sb.
90. Ústavní soud uzavírá, že nedospěl k závěru, že by posuzované opatření představovalo prostředek k dosažení deklarovaného cíle (viz bod 83). Rozdílné zacházení je přitom založeno na cizineckém (azylovém) statusu, což v kontextu nynější věci představuje rozlišovací kritérium srovnatelné (pro účely tohoto posouzení) s národností (srov. bod 79). Nelze ani pominout, že dopadá na děti, které navíc (jako uprchlíci) tvoří zvlášť zranitelnou skupinu (srov. bod 73), a rozdílné zacházení postihuje nejcitlivější oblast vzdělávání, tedy vzdělávání základní (srov. bod 71). Byť přístup k tomuto vzdělání posuzované opatření zásadně neomezuje, ve svém důsledku ho činí obtížnějším, a i když nejde o fatální překážku (jakou může být např. školné), nelze pominout, že dopadá na osoby, jejichž situace je složitější než u majority (se kterou se zachází příznivěji). Takový znevýhodňující přístup, jehož důsledkem může být nežádoucí a z hlediska ústavnosti neakceptovatelná segregace [srov. bod 80], sotva koresponduje se zájmem společnosti na co největší integraci ukrajinských dětí. Nelze současně pominout sociální rovinu dané věci, kdy stát na straně jedné deklaruje nutnost integrace a zároveň ukrajinské děti z většinové společnosti vyčleňuje. Tím dochází i k jejich stigmatizaci, jež může mít negativní dopady na psychiku dětí (i jejich rodičů). Jak také upozorňuje např. organizace EDUin, o. p. s., ve „Vyjádření k dvojím zápisům do základních škol pro ukrajinské žáky“ z ledna 2025, horší dostupnost škol spolu s nižší adaptabilitou některých ukrajinských rodin může být příčinou horší docházky (str. 2) a v krajním případě i toho, že se takové dítě ocitne mimo vzdělávací systém. Zákonodárce napadenými ustanoveními tak zasáhl do oblasti, kde má pro rozdílné zacházení velmi úzký prostor. Ztížil tím dotčeným osobám výkon základního práva na vzdělání, ač šlo o děti, a navíc uprchlíky, tedy o osoby zvláště zranitelné, a to z důvodu, který lze pro oblast základního vzdělávání kvalifikovat jako tzv. „podezřelý“, jenž je za daných okolností obdobou kritérií obsažených v čl. 3 odst. 1Listiny.
91. Ústavní soud tak uzavírá, že napadenými ustanoveními došlo k porušení ústavního principu rovnosti a zákazu diskriminace zakotvených v čl. 1 a čl. 3 odst. 1Listiny ve spojení s porušením práva na přístup ke vzdělání podle čl. 33 odst. 1 a 2Listiny. Z tohoto důvodu je podle § 70 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zrušil.
92. O návrhu na přednostní projednání věci Ústavní soud samostatně nerozhodoval, vyhověl mu však fakticky, když o návrhu na zrušení napadených ustanovení rozhodl v nejkratší možné době. Takto postupoval s ohledem na § 36 odst. 4školského zákona, podle kterého má povinnost zákonný zástupce přihlásit dítě k zápisu k povinné školní docházce v době od 15. ledna do 15. února kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku, a tudíž bylo třeba rozhodnout před tímto termínem.
93. Podle § 58 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou nálezy, kterými Ústavní soud rozhodl o návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení podle čl. 87 odst. 1 písm. a) a b)Ústavy, vykonatelné dnem jejich vyhlášení ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, pokud nerozhodne Ústavní soud jinak (čl. 89 odst. 1Ústavy). V posuzované věci Ústavní soud rozhodl, že nález je vykonatelný již uplynutím dne jeho vyhlášení. Učinil tak z důvodu, aby předešel situaci, že se nestane vykonatelným ještě před výše uvedeným termínem zápisu podle školského zákona, a to by obvyklé stanovení vykonatelnosti nálezu až jeho publikací ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv nezaručilo. Z § 12 odst. 9zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že akt (derogační nález) musí být vyhlášen ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv neprodleně po učinění požadavku na jeho vyhlášení, nejpozději však do 30 dnů, a právě v důsledku této mezní lhůty by přitom nemuselo být zaručeno, že nález bude vyhlášen včas [obdobně např. nález ze dne 14. 6. 2022 sp. zn. Pl. ÚS 10/22 (N 71/112 SbNU 132; 183/2022 Sb.)].