Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/25 ve věci návrhu na zrušení § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 24/2025 Sb.
6. Současně navrhovatelka upozorňuje, že pozměňovací návrh neprošel standardním připomínkovým řízením, a nemohl tak být předmětem případné odborné diskuze, a že byl prezentován stručným odůvodněním (bez důvodové zprávy a odborného stanoviska). Účelem původního návrhu zákona byla změna mechanizmu prodlužování dočasné ochrany a zavedení nového typu dlouhodobého pobytu, doplňkově úpravy v sociálním zabezpečení držitelů dočasné ochrany, a nikoliv vzdělávání. Podotýká, že kdyby byla jeho součástí napadená ustanovení, byla by předmětem připomínek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“), které veřejně vyjádřilo svůj nesouhlas s nimi. Také z doprovodného usnesení je patrno, že na pozměňovacím návrhu nepanovala shoda, naopak byl předmětem poměrně rozsáhlé diskuze, a neobdržel ani pozitivní stanoviska ve výborech Senátu. Namítá, že pozměňovací návrh vybočil z prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům, neboť se účel původního návrhu zákona rozchází s účelem pozměňovacího návrhu, takže nešlo o pozměňovací návrh v materiálním smyslu, resp. šlo o tzv. legislativní přílepek.
7. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (N 30/44 SbNU 349; 37/2007 Sb.) navrhovatelka tvrdí, že legislativní proces byl neústavní, neboť způsob přijetí odporoval nejen příslušným ustanovením zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „jednací řád“), ale došlo i k narušení principu dělby moci „s důsledky pro principy tvorby souladného, přehledného a předvídatelného práva“, které jsou spojeny s atributy demokratického právního státu, jakož i k obcházení zákonodárné iniciativy (čl. 41Ústavy) a k porušení práva vlády vyjádřit se k návrhu zákona (čl. 44Ústavy).
8. Současně navrhovatelka vyjádřila pochybnost ohledně samotného přijetí pozměňovacího návrhu, neboť v prvním hlasování (č. 69) byl návrh zamítnut, poté proběhla další dvě hlasování o jiných pozměňovacích návrzích. Následně se poslanec Radek Vondráček přihlásil s námitkou, které Poslanecká sněmovna vyhověla (hlasování č. 72), a v opakovaném hlasování (č. 73) byl pozměňovací návrh přijat. Nešlo však o námitku vyjádřenou při hlasování ani bezprostředně po něm (§ 76 odst. 5jednacího řádu), a tudíž měl platit výsledek prvního hlasování. Podle navrhovatelky jde o zneužití institutu námitky proti hlasování zakládající další neústavnost legislativního procesu.
9. Navrhovatelka, dovolávajíc se čl. 2 odst. 2 a 3Listiny, tvrdí, že napadená ustanovení jsou nejednoznačná a neurčitá, a že proto nesplňují atributy právního předpisu [nález ze dne 27. 11. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 1/12 (N 195/67 SbNU 333; 437/2012 Sb.)]. Důvodem má být, že v § 2 odst. 5zákona č. 67/2022 Sb. se hovoří o řediteli základní školy a o zápisu k povinné školní docházce, odkazuje se však na § 34 odst. 2zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, který upravuje zápis k předškolnímu vzdělání, což způsobuje aplikační nejistotu a znemožňuje adresátům zákona přesně určit, jaká práva a povinnosti z něho vyplývají.
II. b) Neústavnost napadených ustanovení
10. Navrhovatelka úvodem vysvětluje, že podstatou napadených ustanovení je umožnění tzv. zvláštního termínu zápisu k základnímu vzdělávání, a to po dohodě ředitele konkrétní základní školy se zřizovatelem. Tzv. zvláštní termín zápisu se má konat od 1. 6. do 15. 7. běžného roku a týkat se má výhradně cizinců, kterým byla poskytnuta dočasná ochrana podle zákona č. 65/2022 Sb. Tato kategorie cizinců není oprávněna podat přihlášku k zápisu do základní školy, která tento postup uplatní, v řádném termínu stanoveném školským zákonem, který se vyhlašuje v měsíci dubnu. Dále uvádí, že pozměňovací návrh byl zdůvodněn tak, že „napomůže rovnoměrnému rozložení cizinců podle zákona č. 65/2022 Sb. mezi jednotlivými školami, tj. jejich lepší integraci do většinové společnosti. Touto možností se umožní ředitelům a zřizovatelům škol lépe pracovat s kapacitami a rovnoměrněji umisťovat ukrajinské děti do prvních tříd“. To však není podloženo empirickými daty, studií nebo analýzou, je to podle navrhovatelky „čistě účelové“.
11. Neústavnost napadených ustanovení spatřuje navrhovatelka v tom, že umožňují přijímání diskriminačních opatření ve vzdělávání, která nesledují žádný legitimní cíl, který by to ospravedlnil, kdy navíc hrozí, že taková opatření budou rozšiřována na jiné skupiny obyvatel. Argumentuje tím, že když se k danému opatření přistoupí, nastane jistě situace, kdy pro zvláštní termín zápisu již nebude v konkrétních školách žádné volné místo, a to ani pro děti s dočasnou ochranou s místem pobytu v jejich spádovém obvodu. Zákonná úprava výslovně řediteli školy nezakazuje v rámci běžných zápisů v měsíci dubnu přijmout na volná místa „nespádové“ uchazeče, kteří tak „zaberou“ místa dětem s dočasnou ochranou. Zřizovatel více škol může „určit“, které školy tzv. zvláštní zápis vyhlásí, což může vést k tomu, že se cizinci budou primárně hlásit na jedinou školu, kde tzv. zvláštní zápis neproběhne, čímž fakticky dojde k segregaci, kdy cizinci budou koncentrováni na jediné škole. Navíc se může na společném postupu domluvit i několik zřizovatelů, v důsledku čehož mohou vznikat tzv. segregované školy v určitých oblastech.
12. V návaznosti na to navrhovatelka upozorňuje, že umisťování dětí s určitou znevýhodňující charakteristikou (etnický původ, mateřský jazyk, sociální vyloučení, zdravotní znevýhodnění apod.) je v rozporu s aktuálním stavem vědeckého poznání. Podle něho vede segregace ke zvyšování školní neúspěšnosti, horšímu přístupu k zaměstnání, zhoršování zdravotního stavu, naopak odstranění segregace vede k snižování míry trestné činnosti, zvyšování společenské soudržnosti, důvěry v demokratické principy a všestranný společenský rozvoj. Napadená ustanovení kolidují s doporučeními mezinárodních institucí i vládou schválenou „Strategií vzdělávací politiky do roku 2030+“, která jako „Strategický cíl 2“ stanovuje zajištění rovného přístupu ke kvalitnímu vzdělávání, jehož má být dosaženo omezením segregačních tendencí ve školství (kapitola 2.2, opatření č. 3). Zde se výslovně uvádí, že k segregačním tendencím může vést účelové využívání spádovosti ve městech, a doporučuje se podpora škol postižených segregací a metodická práce se zřizovateli škol v oblasti spádovosti a přijetí opatření směřujících k omezení segregačních tendencí.
13. Navrhovatelka má za to, že napadená úprava porušuje mezinárodní závazky České republiky, neboť je v rozporu se zákazem diskriminace podle čl. 14Úmluvy a čl. 26Paktu. Poukazuje na rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (dále též jen „ESLP“) ze dne 21. 6. 2011 ve věci Ponomaryovi proti Bulharsku, stížnost č. 5335/05, v němž se uvádí, že diskriminací se rozumí rozdílné zacházení bez objektivního a racionálního důvodu, a na rozsudek ze dne 10. 3. 2011 ve věci Kiyutin proti Rusku, stížnost č. 2700/10, z něhož má plynout, že držitelé dočasné ochrany jsou zvláště zranitelnou skupinou, u níž je míra „posuzovací volnosti státu“ velmi úzká (body 63 a 74). Zmiňuje také Obecné doporučení č. 30 a 31 (2005) Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace.
14. Právní úprava, která plošně, bez individuálního důvodu znemožňuje určité skupině obyvatel (určené v tomto případě typem pobytového oprávnění) konat povinnou školní docházku podle podmínek stanovených zákonem a platných pro veškeré ostatní subjekty v téže situaci (tj. nástupu k této docházce), vede podle navrhovatelky ke zjevné diskriminaci při realizaci práva na vzdělávání. Závažnost situace zvyšuje skutečnost, že jde o povinnou školní docházku a této skupině, resp. zákonným zástupcům se komplikuje plnění zákonné povinnosti. Napadená právní úprava, namísto aby podporovala a rozšiřovala přístup k základnímu vzdělání, jak předpokládá čl. 28 odst. 1Úmluvy o právech dítěte, tento přístup dotčené skupině dětí komplikuje. Nebudou-li moci děti nastoupit do spádové základní školy, vyvolá to nutnost dojíždění většího počtu dětí a může to vést k neschopnosti jejich rodičů, s ohledem na demografickou situaci především samotných matek, nastoupit do zaměstnání nebo v něm pokračovat kvůli doprovázení dětí. V krajním případě to může vést k nenastoupení některých dětí do školy. Omezí to také možnost dětí zapojit se do volnočasových a jiných aktivit v místě bydliště, a tím i jejich integrace.
15. Vzniká i neodůvodněná nerovnost mezi jednotlivými skupinami cizinců (v širším smyslu), neboť cizinci bez dočasné ochrany (s místem pobytu ve spádovém obvodu) se účastní běžného zápisu a mají stejný nárok na přijetí jako čeští občané. Samotné rozlišovací kritérium (dočasná ochrana) postrádá jakoukoliv racionalitu. Absurdním důsledkem je, že pro cizince je výhodnější nepožívat dočasné ochrany, ač jde o osoby, které byly donuceny opustit svůj domov kvůli vojenské agresi.
16. S odvoláním na judikaturu Ústavního soudu navrhovatelka tvrdí, že s ohledem na nedostatečné zdůvodnění pozměňovacího návrhu není jasné, o jaké veřejné hodnoty se rozdílný přístup opírá, a proto přijatá právní úprava nabývá prvku svévole [nález ze dne 18. 8. 2004 sp. zn. Pl. ÚS 7/03 (N 113/34 SbNU 165; 512/2004 Sb.)], resp. že zde pro něj žádné objektivní a rozumné důvody neexistují [nálezy ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.) a ze dne 21. 1. 2003 sp. zn. Pl. ÚS 15/02 (N 11/29 SbNU 79; 40/2003 Sb.)]. Poukazuje na to, že se Ústavní soud (v nálezu ze dne 15. 11. 2023 sp. zn. III. ÚS 1068/22), Nejvyšší soud (v rozsudku ze dne 5. 5. 2022 sp. zn. 25 Cdo 473/2021) i ESLP (v rozsudcích ze dne 30. 3. 2023 ve věci Szolcsán proti Maďarsku, stížnost č. 24408/16, a ze dne 13. 11. 2007, ve věci D. H. proti České republice, stížnost č. 57325/00) vyjádřily proti segregačním opatřením.
17. Vzhledem k judikatuře i právní úpravě [zejména v podobě zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)] nemůže podle navrhovatelky obstát opatření, které segregaci ve vzdělávání zakotvuje jako přípustné řešení, závislé jen na rozhodnutí ředitele a zřizovatele. Přitom není rozhodné, zda motivem takového rozhodnutí jsou případné nepřiměřené požadavky týkající se vzdělávání žáků s jiným mateřským jazykem.
18. Navrhovatelka informuje, že osob s dočasnou ochranou je nyní cca 370 000, z toho je dětí do 18 let asi 90 000, a že podle údajů MŠMT jsou kapacity základních škol v souhrnu dostačující. Nezpochybňuje, že v důsledku přijetí vyššího počtu dětí s odlišným jazykem než češtinou se mohou školy ocitnout v komplikované situaci, řešením však nemohou být diskriminační opatření, ale systémová, metodická a dlouhodobá podpora škol v integračních aktivitách ze strany státu. Argumentuje, že zákon č. 67/2022 Sb. obsahuje mechanizmy, jak základní školu zajistit cizincům s dočasnou ochranou (§ 2 a 7), které jsou přiměřenější a šetrnější k právům žáků, s tím, že napadená právní úprava, pokud by snad sledovala legitimní cíl, neobstojí ani v testu proporcionality, neboť není skutečně potřebná, resp. nezbytná. Dodává, že uvedený zákon již obdobnou právní úpravu obsahoval, ta však byla přijata za zcela odlišné situace, kdy z Ukrajiny přicházel velký počet osob, což vytvářelo nápor na školský systém, a kdy nebylo známo, kolik osob přijde a jak dlouho zde zůstanou.