Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 30/25 ve věci návrhu na zrušení § 2 odst. 5 a 6 zákona č. 67/2022 Sb., o opatřeních v oblasti školství v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 24/2025 Sb.
21. Poslanecká sněmovna prostřednictvím své předsedkyně Markéty Pekarové Adamové ve vyjádření ze dne 2. 9. 2025 sdělila, že napadená ustanovení byla do zákona č. 67/2022 Sb. vložena zákonem č. 24/2025 Sb. Návrh tohoto zákona byl předložen vládou Poslanecké sněmovně v 9. volebním období dne 12. 6. 2024 a rozeslán dne následujícího jako sněmovní tisk 727/0. První čtení proběhlo dne 25. 6. 2024, návrh zákona byl přikázán k projednání výboru pro bezpečnost jako garančnímu výboru a výboru pro sociální politiku. Posledně uvedený výbor ho projednal a vydal dne 11. 7. 2024 usnesení s doporučením jeho schválení (tisk 727/1), výbor pro bezpečnost ho projednal a vydal dne 6. 9. 2024 usnesení s pozměňovacími návrhy. Druhé čtení se uskutečnilo na 115. schůzi dne 22. 10. 2024, kde byl v podrobné rozpravě jako sněmovní dokument 4956 načten pozměňovací návrh, všechny pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk 727/3. Třetí čtení bylo zahájeno dne 20. 11. 2024 a pokračovalo ve dnech 6. 11. a 18. 12. 2024, kde byl pozměňovací návrh hlasováním č. 69 zamítnut, kdy ze 176 poslankyň a poslanců hlasovalo 84 pro a 29 proti. Poslanec Radek Vondráček toto hlasování zpochybnil a hlasováním č. 72 byl jeho návrh přijat (ze 177 přítomných 170 hlasovalo pro a 2 proti). Hlasováním č. 73 byl pozměňovací návrh schválen, neboť ze 176 přítomných 121 hlasovalo pro a 28 proti. V závěrečném hlasování o návrhu zákona jako celku z přítomných 177 bylo pro 99 a 78 proti. Návrh zákona byl přijat. Návrh zákona byl postoupen Senátu dne 30. 12. 2024, který ho zařadil na svou 5. schůzi dne 22. 1. 2025, usnesení však k němu nepřijal (pouze doprovodné usnesení). Zákon byl doručen prezidentovi republiky k podpisu dne 30. 1. 2025, prezident ho podepsal dne 6. 2. 2025. Zákon byl vyhlášen dne 10. 2. 2025 ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv v částce 24 pod č. 24/2025 Sb. Podle Poslanecké sněmovny byl zákon schválen potřebnou většinou poslankyň a poslanců, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen, přičemž zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou a s právním řádem.
IV. b) Vyjádření Senátu
22. Senát prostřednictvím svého předsedy Miloše Vystrčila ve vyjádření ze dne 27. 8. 2025 uvedl, že zákon č. 67/2022 Sb. obsahoval v období od 24. 1. 2023 do 31. 8. 2024 téměř totožnou úpravu a obdobnou úpravu i předtím, v období od 1. 9. 2024 do 10. 2. 2025 zvláštní zápis upraven nebyl, a to v důsledku přijetí zákona č. 454/2023 Sb. Dále uvedl, že návrh zákona č. 24/2025 Sb., postoupený Poslaneckou sněmovnou dne 30. 12. 2024, byl projednán v Senátu jako tisk č. 35 v 15. funkčním období. Garanční výbor ho projednal dne 15. 1. 2025 a přijal usnesení č. 29, kterým doporučil vrátit návrh zákona s pozměňovacím návrhem, kterým by byla vypuštěna napadená úprava. Výbor pro sociální politiku ho projednal dne 14. 1. 2025 a přijal usnesení č. 14, které obsahovalo mj. stejné doporučení. Ústavně-právní výbor jej projednal téhož dne, avšak žádné usnesení nepřijal, protože žádný ze třech pozměňovacích návrhů nezískal podporu. Výbor pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice návrh projednal dne 16. 1. 2025 a přijal usnesení č. 25, ve kterém doporučil mj. vypuštění dané právní úpravy. Současně přijal doprovodné usnesení č. 26, v němž upozornil na problematické aspekty a vyzval vládu k některým opatřením.
23. Senát se návrhem zabýval na své 5. schůzi dne 22. 1. 2025. V mnohahodinové diskusi vystoupili odpůrci i příznivci návrhu zákona, kontroverzně byla vnímána problematika, která se stala předmětem pozměňovacích návrhů obsažených ve zmíněných usneseních výborů. Po skončení obecné rozpravy bylo hlasováno (hlasování č. 5) o návrhu zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou, v němž se ze 73 přítomných senátorek a senátorů vyslovilo pro přijetí 21 a proti bylo 27, poté bylo přistoupeno k hlasování o návrhu na zamítnutí zákona (hlasování č. 6), ale ani tento návrh nebyl přijat, neboť pro se vyslovilo 15 a proti bylo 47 ze 74 přítomných. Následně zahájil předsedající podrobnou rozpravu, ale protože se do ní nikdo nepřihlásil, bylo přistoupeno k hlasování o pozměňovacích návrzích, které byly součástí usnesení výborů, žádný však nebyl přijat. Senát nepřijal žádné usnesení a podle čl. 46 odst. 3Ústavy nastala domněnka přijetí návrhu zákona. Nad rámec toho Senát přijal tzv. doprovodné usnesení týkající se vzdělávání a zápisů do škol. Závěrem Senát konstatoval, že při projednávání návrhu zákona postupoval v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem.
IV. c) Vyjádření vlády
24. Vláda v dopise ze dne 10. 9. 2025 Ústavnímu soudu sdělila, že svého práva vstoupit do řízení v postavení vedlejšího účastníka (§ 69 odst. 2 zákona o Ústavním soudu) nevyužije.
IV. d) Vyjádření veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
25. Veřejný ochránce práv a ochránce práv dětí (dále též jen „ochránci“ či „vedlejší účastníci“) Ústavnímu soudu ve společném dopise ze dne 15. 9. 2025 sdělili, že vstupují do řízení. Zmínili činnosti, které vykonávají v rámci své působnosti v oblasti, která s řešenou problematikou souvisí, a s návrhem i jeho odůvodněním se ztotožnili. Současně prezentovali poznatky ze své činnosti, konkrétně že vzdělávání ukrajinských dětí se stalo důležitým tématem, které řeší na různých platformách, např. účastí ve Výkonném výboru grémia pro adaptaci a integraci držitelů dočasné ochrany, ve Výboru pro práva cizinců Rady vlády pro lidská práva či v Pracovní skupině Úřadu vlády k dětem – migrantům. Problémem jsou děti, které zde žijí, ale nechodí do školy. Mezi podněty zaznamenali případ, kdy nezletilý Ukrajinec s dočasnou ochranou se dva roky nevzdělával, protože ho všechny oslovené školy z kapacitních důvodů odmítaly přijmout. Během šetření vyšlo najevo, že kapacita základních škol v Praze je nedostatečná, neboť se nepodařilo umístit desítky ukrajinských dětí, a že v České republice může být až několik tisíc nescholarizovaných dětí.
26. Dále ochránci zmiňují, že proti napadeným ustanovením se vyslovili ihned po jejich přijetí tak, že jsou neopodstatněná a škodlivá, a podpořili doporučení Senátu. Za znepokojivé považují, že se do zákona dostala na základě pozměňovacího návrhu, tedy aniž by proběhlo mezirezortní připomínkové řízení, kde by mohli své výhrady vyjádřit, a bez širší diskuse, navzdory tomu, že se s nimi neztotožnil Senát, Ministerstvo vnitra ani MŠMT, které se naopak aktivně snaží užívání zvláštních zápisů metodicky usměrnit.
27. Zmínili, že se obrátili na organizaci META, o. p. s., (dále též jen „META“), která podporuje žáky s odlišným mateřským jazykem v rovném přístupu ke vzdělání, ohledně jejích zkušeností se zápisy na školní rok 2025/2026. Podle informací této organizace v prvním termínu se většina volných míst zaplnila českými dětmi a pro druhý termín určený ukrajinským dětem jich zbylo jen málo nebo žádné. Koordinace zřizovatelů spíše neprobíhala nebo byly děti umístěny do škol, o které čeští rodiče neměli zájem, čímž docházelo k segregaci. Nastaly i případy, kdy děti nebyly přijaty nikam, a tak zůstávaly na čekacích listinách i několik měsíců. Současně zřejmě mnoho škol ke dvojím zápisům nepřistoupilo, což uvedená organizace vysvětluje mimo jiné metodickým vedením MŠMT. Za problematickou považuje zejména situaci v Praze, kde jsou některé školy přetížené.
28. Ochránci se ztotožnili s právní argumentací navrhovatelky a dále ji rozvinuli tak, že napadená ustanovení omezují přístup ukrajinských dětí ke vzdělávání, čímž zasahují do jejich práva zaručeného čl. 33 odst. 1Listiny s tím, že i když jde o sociální právo, kterého se lze domáhat v mezích zákona, má nepodmíněné, přímo použitelné jádro, jehož součástí je i zásada nediskriminace (čl. 1 a čl. 3 odst. 1Listiny). Posledně uvedené ustanovení zakotvuje akcesorickou rovnost ve vztahu k jiným základním právům a zakazuje diskriminaci z vyjmenovaných důvodů.
29. Napadená ustanovení podle ochránců neobstojí v tzv. testu diskriminace. Děti ukrajinských uprchlíků tvoří ve vztahu k přístupu ke vzdělání a přijímání do prvních tříd srovnatelnou skupinu s českými dětmi a s ostatními zahraničními dětmi. Důvodem odlišného zacházení je nejenom pobytový status, ale především ukrajinská národnost (státní příslušnost), neboť přímým „terčem“ napadených ustanovení jsou ukrajinské děti. Jde tedy o tzv. podezřelý důvod. Méně příznivé zacházení spočívá v tom, že mohou být v době konání zvláštních zápisů již všechna místa obsazena a ukrajinské děti se nebudou mít kde vzdělávat, a byť k tomu nedochází často, už i takové případy byly zaznamenány. Reálnou hrozbou je vznik segregovaných škol, přičemž o škodlivosti a protiprávnosti takového jevu nejsou pochybnosti. Kromě toho zápis do první třídy představuje v životě dítěte důležitý milník a vyčlenění z něho může být pro ukrajinské děti zraňující a stigmatizující. S ohledem na „podezřelý“ důvod odlišného zacházení je třeba napadená ustanovení podrobit nejpřísnější míře přezkumu proporcionality zvoleného řešení vzhledem ke sledovanému cíli, tedy zda sledují legitimní cíl vhodnými, nezbytnými a přiměřenými prostředky.
30. Podle ochránců zmíněný legitimní cíl chybí. V této souvislosti poukazují na legislativní vývoj u tzv. zvláštních zápisů i na zdůvodnění pozměňovacího návrhu. Podle nich by zde formulovaný cíl mohl být legitimní, jestliže by šlo o objektivně zdůvodněný, promyšlený a desegregační návrh, čemuž ale nic nenasvědčuje. Není zřejmé, v čem prospěšné by mělo být rovnoměrnější rozložení výhradně ukrajinských uprchlíků, netýkají-li se zvláštní zápisy dětí s odlišným mateřským jazykem. Toto zdůvodnění spíš zakrývá skutečný záměr – pomoci některým školám vyhnout se přijímání ukrajinských dětí. Snahu o vyčlenění za legitimní cíl považovat nelze.
31. I kdyby tomu tak bylo, nelze daného cíle napadenými ustanoveními dosáhnout. Odůvodnění nevychází z žádných empirických dat, ač existují statistiky počtu ukrajinských žáků na českých školách. Napadená ustanovení nepřinášejí žádný konkrétní mechanizmus, který by školy s největším počtem identifikoval a zajistil jejich lepší rozprostření. Neobsahují ani žádné pojistky proti riziku, že při pozdějším termínu zápisů již nezbude místo a ukrajinské děti se budou disproporčně koncentrovat ve zbylých školách, takže by daná úprava mohla působit kontraproduktivně. Není tak splněna podmínka vhodnosti. Kdyby toto kritérium bylo shledáno splněným, dané opatření neobstojí z hlediska kritéria nezbytnosti, neboť daného cíle lze dosáhnout šetrnějšími prostředky, a to – jak uvedla organizace META – pomocí „kvalitní koordinace ze strany zřizovatelů, kvalitní a včasné komunikace s rodiči a školami, organizace předběžných zápisů zřizovatelem pro všechny budoucí žáky 1. tříd a zajištěním dostatečné podpory pro děti s odlišným mateřským jazykem“. Pokud by šlo o nezbytné opatření, byla by újma na právech ukrajinských dětí nepřiměřená. Zvláštní zápisy mohou některým školám (zejm. kapacitně nejvytíženějším) ulevit, oproti nim však stojí již zmíněná negativa. Dodávají, že jde o opatření plošné, bez časového omezení a analýzy dopadů, a jeho využití je bez možnosti přezkumu ponecháno na libovůli ředitelů a zřizovatelů. Nad takto razantním opatřením s negativními dopady nemůže zájem na dílčí a pravděpodobně lokálně omezené pomoci převážit. Požadavek přiměřenosti v užším smyslu nebyl splněn.
32. Závěrem ochránci uznávají, že začlenění velkého množství příchozích ukrajinských dětí do českého školství představuje nelehkou výzvu a školy a zřizovatelé se často nacházejí ve velmi obtížné situaci. Mají však za to, že systémové problémy je třeba řešit koncepčně, nikoliv nepromyšlenými kroky, které neodůvodněně omezují základní práva zranitelné skupiny, a navíc menšiny. Upozornili současně na možný rozpor s právem Evropské unie (dále též jen „EU“), konkrétně s čl. 14 a čl. 51 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie, čl. 14 odst. 1 směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími, implementované zákonem č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců, ve znění zákona č. 343/2007 Sb., s tím, že Komise upřesnila, že přístup ke vzdělávání musí být pro všechny děti zajištěn co nejdříve, jak je to prakticky možné.
IV. e) Replika navrhovatelky
33. Ústavní soud zaslal vyjádření účastníků a vedlejších účastníků navrhovatelce k případné replice, která této možnosti nevyužila.