Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňují sdělení č. 61/1991 Sb., č. 251/1991 Sb., č. 29/1998 Sb., č. 60/1999 Sb., č. 9/2002 Sb. m. s., č. 46/2003 Sb. m. s., č. 8/2004 Sb. m. s. a č. 34/2005 Sb. m. s. o vyhlášení změn a doplňků Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), přijaté v Bernu dne 9. května 1980, vyhlášené pod č. 8/1985 Sb., změněné Protokolem z roku 1990, vyhlášeným pod č. 274/1996 Sb. a Protokolem z roku 1999, vyhlášeným pod č. 49/2006 Sb. m. s., 19/2007 Sb. m. s., vyhlášené znění

Předchozí stránka

Všeobecné předpisy pro třídu 7Kapitola 1.7

1.7.1 Všeobecně
1. 1.7.1.1 RID stanoví normy bezpečnosti, které obsahují přijatelnou úroveň kontroly záření, kritického stavu a tepelného ohrožení osob, majetku a životního prostředí, spojených s přepravou radioaktivních látek. RID je založen na IAEA předpisech pro přepravu radioaktivních látek, soubor bezpečnostních norem vydání 2005, Safety Standards Series No. TS-R-1, IAEA, Vídeň (2005). Vysvětlující materiál je obsažen v dokumentu „Advisory Material for the IAEA Regulations for the Safe Transport of Radioactive Material“, bezpečnostní normy série č. ST-G-1.1 (ST-2), IAEA, Vídeň (2002).
2. 1.7.1.2 Cílem RID je ochrana osob, majetku a životního prostředí před účinky záření během přepravy radioaktivních látek. Této ochrany se dosahuje těmito požadavky:
  (a) uzavřením radioaktivního obsahu;
  (b) kontrolou vnějších dávkových intenzit;
  (c) zabráněním kritického stavu; a
  (d) zamezením škodám způsobených teplem.
  Tyto požadavky se uspokojují za prvé uplatňováním odstupňovaného přístupu k limitům obsahu pro kusy a vozy a uplatněním norem týkajících se konstrukce kusu v závislosti na riziku, které představuje radioaktivní obsah. Za druhé se uspokojují uplatňováním předpisů pro konstrukci a používání kusů a pro údržbu obalů s přihlédnutím k povaze radioaktivního obsahu. Dále jsou uspokojovány vyžadováním administrativních kontrol a popřípadě schválením příslušnými orgány.
1. 1.7.1.3 RID se vztahuje na železniční přepravu radioaktivních látek včetně přepravy, která souvisí s používáním radioaktivních látek. Přeprava zahrnuje všechny činnosti a podmínky spojené a vyvolané přemisťováním radioaktivních látek; ty pak zahrnují konstrukci, výrobu, údržbu a opravy obalů a přípravu, odeslání, nakládku, přepravu včetně tranzitního skladování, vykládku a příjem v konečném místě určení nákladů radioaktivních látek a kusů. K plnění požadavků RID se aplikuje odstupňovaný přístup, který je charakterizován třemi všeobecnými stupni přísnosti:
  (a) běžné podmínky přepravy (bez nehod);
  (b) normální podmínky přepravy (drobné nehody);
  (c) nehodové podmínky přepravy.

1.7.2 Program ochrany proti záření
1. 1.7.2.1 Přeprava radioaktivních látek musí probíhat podle programu ochrany proti záření, který obsahuje systematický soubor ustanovení zaměřených na provádění přiměřených ochranných opatření proti záření.
2. 1.7.2.2 Povaha a rozsah opatření prováděných v tomto programu musí být závislé na velikosti a pravděpodobnosti vystavení záření. Program musí zahrnovat požadavky uvedené v pododdílech 1.7.2.3 a 1.7.2.4 a oddílu 7.5.11, CW 33 (1.1) a použitelná nouzová opatření. Doklady týkající se programu musí být na požádání předloženy ke kontrole příslušnému orgánu.
3. 1.7.2.3 Osobní dávky musí být nižší, než jsou příslušné dávkové limity. Ochrana a bezpečnost musí být optimalizovány tak, aby velikost individuálních dávek, počet osob vystavených záření a pravděpodobnost zdraví škodlivého vystavení záření byly udrženy tak nízké, jak je to jen rozumně dosažitelné s přihlédnutím k ekonomickým a sociálním faktorům kromě toho, že individuální dávky jsou omezeny dávkovými limity. Musí být zvolen strukturalizovaný a systematický postup s ohledem na vztahy mezi přepravou a ostatními činnostmi.
4. 1.7.2.4 Pro profesní vystavení záření vznikající při dopravních činnostech, kde se odhaduje, že účinná dávka:
  (a) bude pravděpodobně mezi 1 mSv a 6 mSv za 1 rok, musí být prováděn program vyhodnocování dávek monitorováním pracovního místa nebo individuálním monitorováním;
  (b) pravděpodobně překročí 6 mSv za 1 rok, musí být prováděno individuální monitorování.
  Pokud je prováděno monitorování pracovního místa nebo individuální monitorování, příslušné záznamy musí být uchovány.

1.7.3 Zajištění kvality
Programy zajištění kvality založené na mezinárodních, vnitrostátních nebo jiných normách, které jsou přijatelné pro příslušný orgán, musí být zavedeny a aplikovány, aby se zajistilo dodržení příslušných ustanovení RID týkajících se konstrukce, výroby, zkoušení, dokumentace, použití, údržby a kontroly všech zvláštních forem radioaktivní látek, nízkodisperzních radioaktivních látek a všech kusů při přepravě, tranzitním skladování a překládce. Potvrzení, že specifikace konstrukce byly v plném rozsahu dodrženy, musí být k dispozici příslušnému orgánu. Výrobce, odesilatel nebo uživatel musí být připraven dát příslušnému orgánu k dispozici prostředky pro provedení kontroly v průběhu výroby a používání a prokázat jakémukoli zúčastněnému příslušnému orgánu že:
(a) používané výrobní postupy a použité materiály odpovídají schváleným specifikacím konstrukce; a
(b) všechny obaly jsou pravidelně kontrolovány a, pokud je to nezbytné, opravovány a udržovány v dobrém stavu tak, aby i nadále při jejich opakovaném použití odpovídaly příslušným předpisům a specifikacím.
Jestliže se požaduje schválení příslušného orgánu, musí toto schválení přihlížet k přiměřenosti programu zajištění kvality a musí být na něm závislé.

1.7.4 Zvláštní ujednání
1. 1.7.4.1 Zvláštním ujednáním se rozumí taková ustanovení schválená příslušným orgánem, podle nichž mohou být přepravovány zásilky radioaktivních látek, které nesplňují všechny příslušné požadavky RID.
2. Poznámka: Zvláštní ujednání se nepovažuje za dočasnou odchylku podle oddílu 1.5.1.
1. 1.7.4.2 Zásilky, pro které je prakticky neproveditelné vyhovět ustanovením vztahujícím se na třídu 7, nesmějí být přepravovány jinak, než podle zvláštního ujednání. Pokud je příslušný orgán přesvědčen, že soulad s ustanoveními RID pro třídu 7 je prakticky neproveditelný a že splnění nezbytných bezpečnostních norem předepsaných RID bylo prokázáno alternativními prostředky, příslušný orgán může schválit zvláštní ujednání o přepravách pro jednotlivou zásilku nebo plánovanou sérii více zásilek. Celková úroveň bezpečnosti přepravy musí být nejméně rovnocenná úrovni, které by bylo dosaženo při dodržení všech příslušných předpisů. Pro mezinárodní zásilky tohoto typu se požaduje vícestranné schválení.

1.7.5 Radioaktivní látky s dalšími nebezpečnými vlastnostmi
Kromě radioaktivních a štěpných vlastností musí být brány v úvahu v dokladech, při balení, označování bezpečnostními značkami a nápisy, tranzitním skladování, oddělování a přepravě všechna další vedlejší nebezpečí obsahu kusu, jako je výbušnost, hořlavost, samozápalnost, chemická toxicita a žíravost, aby odpovídaly všem příslušným ustanovením pro nebezpečné věci podle RID.

1.7.6 Nedodržení limitů
1. 1.7.6.1 V případě nedodržení jakéhokoli limitu v RID platného pro dávkovou intenzitu nebo kontaminaci
  (a) odesilatel musí být informován o nedodržení
  (i.) dopravcem, pokud se nedodržení zjistí během přepravy; nebo
  (ii.) příjemcem, pokud se nedodržení zjistí při příjmu;
  (b) dopravce, odesilatel popřípadě příjemce musí:
  (i.) učinit okamžitá opatření ke zmírnění následků nedodržení;
  (ii.) vyšetřit nedodržení a jeho příčiny, okolnosti a následky;
  (iii.) učinit vhodná opatření k odstranění příčin a okolností, které vedly k nedodržení a zamezit opakování podobných okolností, které vedly k nedodržení; a
  (iv.) sdělit příslušným orgánům příčiny nedodržení a nápravná nebo preventivní opatření, která byla nebo mají být učiněna; a
  (c) informování odesilatele, popřípadě příslušných orgánů musí být provedeno bezodkladně, a musí být okamžité, jestliže se vyvinula nebo vyvíjí situace kritického ozáření.

Kontroly a jiná podpůrná opatření pro zajištění plnění bezpečnostních požadavkůKapitola 1.8

1.8.1 Kontroly nebezpečných věcí
1. 1.8.1.1 Příslušné orgány smluvních stran mohou kdykoli na svém území provádět namátkové kontroly pro ověření, zda jsou dodržovány předpisy pro přepravu nebezpečných věcí včetně požadavků pododdílu 1.10.1.5.
  Tyto kontroly však musí být prováděny bez ohrožení osob, majetku nebo životního prostředí a bez nepřiměřeného narušení železničního provozu.
1. 1.8.1.2 Účastníci přepravy nebezpečných věcí (kapitola 1.4) musí bezodkladně v rámci svých příslušných povinností poskytnout příslušným orgánům a jejich pověřeným zástupcům informace, nezbytné pro provedení kontrol.
2. 1.8.1.3 Příslušné orgány mohou též v objektech podniků zúčastněných na přepravě nebezpečných věcí (kapitola 1.4), za účelem kontroly provádět inspekci, prozkoumat nezbytné doklady a odebrat vzorky nebezpečných věcí nebo obalů pro zkoušky, pokud tím není ohrožena bezpečnost. Účastníci přepravy nebezpečných věcí (kapitola 1.4) musí též zpřístupnit vozy nebo jejich části a zařízení a vybavení pro účely kontrol, pokud je to možné a zdůvodněné. Mohou též, pokud se jim to jeví nezbytným, určit osobu z podniku pro doprovod zástupce příslušného orgánu.
3. 1.8.1.4 Pokud příslušné orgány zjistí, že předpisy RID nejsou dodrženy, mohou zakázat odeslání zásilky nebo přerušit přepravu, dokud zjištěné nedostatky nejsou odstraněny, nebo mohou předepsat jiná vhodná opatření. Přerušení přepravy může být provedeno na místě nebo na jiném místě určeném příslušným orgánem z bezpečnostních důvodů. Tato opatření nesmějí způsobit nepřiměřené narušení železničního provozu.

1.8.2 Vzájemná úřední podpora
1. 1.8.2.1 Členské státy se mohou dohodnout o vzájemné úřední podpoře při uplatňování RID.
2. 1.8.2.2 Pokud členský stát zjistí, že bezpečnost přepravy nebezpečných věcí po jeho území je ohrožena následkem velmi vážných nebo opakovaných porušení předpisů, ze strany podniku, který má své sídlo na území jiného členského státu, musí takové přestupky oznámit příslušným orgánům tohoto členského státu. Příslušné orgány členského státu, na jejichž území byly zjištěny velmi vážné nebo opakované přestupky, mohou požádat příslušné orgány členského státu, na jehož území má podnik své sídlo, aby přijaly vhodná opatření proti viníkům. Předávání údajů osobního charakteru není dovoleno, ledaže je to nezbytné pro postih velmi vážných nebo opakovaných přestupků.
3. 1.8.2.3 Takto informované orgány musí sdělit příslušným orgánům členského státu, na jehož území byly předpisy porušeny, jaká opatření, pokud to bylo nezbytné, byla učiněna vůči tomuto podniku.

1.8.3 Bezpečnostní poradce
1. 1.8.3.1 Každý podnik, jehož činnosti zahrnují železniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související operace balení, nakládky, plnění nebo vykládky nebezpečných věcí, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí, odpovědných za pomoc při zabránění rizikům při těchto činnostech s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí.
2. 1.8.3.2 Příslušné orgány smluvních stran mohou stanovit, že se tyto předpisy nevztahují na podniky:
  (a) jejichž činnosti se vztahují na přepravy nebezpečných věcí přepravními prostředky, které patři ozbrojeným silám nebo podléhají jejich odpovědnosti nebo
  (b) jejichž činnosti se týkají množství, která jsou v každé dopravní jednotce menší než limity uvedené v pododdíle 1.1.3.6, odstavci 2.2.7.1.2, jakož i v kapitolách 3.3 a 3.4, nebo
  (c) jejichž hlavní nebo vedlejší činnosti nejsou přeprava nebo související nakládka nebo vykládka nebezpečných věcí, ale které se příležitostně zabývají vnitrostátní přepravou nebo související nakládkou nebo vykládkou nebezpečných věcí představujících malé nebezpečí nebo riziko znečistění.
1. 1.8.3.3 Hlavním úkolem bezpečnostního poradce, při zachování odpovědnosti vedoucího podniku, je snažit se všemi vhodnými prostředky a opatřeními v mezích příslušných činností výše uvedeného podniku usnadnit provádění těchto činností v souladu s platnými předpisy a co nejbezpečnějším způsobem.
  S přihlédnutím k činnostem podniku má bezpečnostní poradce zejména tyto povinnosti:
  1. – dohlížet na dodržování předpisů pro přepravu nebezpečných věcí,
  2. – radit svému podniku při operacích souvisejících s přepravou nebezpečných věcí,
  3. – připravit výroční zprávu pro vedení svého podniku nebo pro místní orgán veřejné správy, o činnostech podniku týkajících se přepravy nebezpečných věcí. Takové výroční zprávy musí být uchovávány po dobu pěti let a musí být k dispozici státním orgánům na jejich žádost.
  Bezpečnostní poradce má rovněž povinnost sledovat zejména tyto činnosti a postupy vztahující se k dotčeným činnostem podniku:
  1. – postupy pro dodržování předpisů upravujících zařazování nebezpečných věcí určených k přepravě;
  2. – postup podniku při pořizování dopravních prostředků s ohledem na respektování všech zvláštních požadavků souvisejících s přepravou nebezpečných věcí;
  3. – postupy kontrol zařízení užívaného při přepravě, nakládce nebo vykládce nebezpečných věcí;
  4. – vlastní školení zaměstnanců podniku a vedení záznamů o tomto školení;
  5. – uplatňování vhodných nouzových postupů v případě jakékoli nehody nebo mimořádné události, která může nepříznivě ovlivnit bezpečnost přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí;
  6. – analýzy a, pokud je to potřebné, vypracovávání zpráv týkajících se vážných nehod, mimořádných událostech nebo závažných porušení předpisů zjištěných během přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí;
  7. – uplatňování vhodných opatření k zamezení opakování nehod, mimořádných událostí nebo závažných porušení předpisů;
  8. – dodržování právních předpisů a zvláštních požadavků spojených s přepravou nebezpečných věcí, týkajících se volby a využití subdodavatelů nebo jiných třetích osob;
  9. – ověřování, že zaměstnanci účastnící se přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí mají k dispozici podrobné pracovní postupy a pokyny;
  10. – zavádění opatření ke zvýšení informovanosti o nebezpečích spojených s přepravou, nakládkou a vykládkou nebezpečných věcí;
  11. – uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit, aby v dopravních prostředcích byly k dispozici doklady a bezpečnostní výbava, které musí doprovázet přepravu a aby tyto doklady a výbava byly v souladu s předpisy;
  12. – uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit dodržování předpisů pro nakládku a vykládku;
  13. – existenci bezpečnostního plánu uvedeného v pododdílu 1.10.3.2.
1. 1.8.3.4 Bezpečnostním poradcem může být též vedoucí podniku, osoba s jinými povinnostmi v podniku nebo osoba, která výše uvedeným podnikem není přímo zaměstnána, pokud je tato osoba odborně způsobilá pro vykonávání povinností bezpečnostního poradce.
2. 1.8.3.5 Každý dotčený podnik musí na požádání informovat o totožnosti svého bezpečnostního poradce příslušný orgán nebo organizaci pověřenou pro tento účel každou smluvní stranou.
3. 1.8.3.6 Kdykoli během přepravy, nakládky nebo vykládky prováděné dotčeným podnikem postihne nehoda osobu, majetek nebo životní prostředí, zajistí bezpečnostní poradce po shromáždění všech potřebných informací vypracování zprávy o nehodě pro vedení podniku nebo popřípadě pro místní orgán veřejné správy. Tato zpráva nesmí nahrazovat žádnou zprávu vypracovanou vedením podniku, která by mohla být požadována jinými mezinárodními nebo vnitrostátními předpisy.
4. 1.8.3.7 Bezpečnostní poradce musí být držitelem osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po železnici. Toto osvědčení musí být vydáno příslušným orgánem nebo organizací pověřenou pro tento účel každou smluvní stranou.
5. 1.8.3.8 K získání osvědčení se musí uchazeč podrobit školení a úspěšně složit zkoušku schválenou příslušným orgánem smluvní strany.
6. 1.8.3.9 Hlavním účelem školení je poskytnout uchazečům dostatečné znalosti o nebezpečích při přepravě nebezpečných věcí a dostatečné znalosti právních a správních předpisů, platných pro konkrétní druhy dopravy, jakož i dostatečné znalosti povinností uvedených v pododdílu 1.8.3.3.
7. 1.8.3.10 Zkouška musí být organizována příslušným orgánem nebo jím pověřenou zkušební organizací. Zkušební organizace nesmí být školícím zařízením.
  Pověření zkušební organizace musí být provedeno písemnou formou. Toto schválení může být časově omezeno a musí být založeno na následujících kriteriích:
  1. – způsobilost zkušební organizace;
  2. – specifikace forem zkoušek navržené zkušební organizací;
  3. – opatření určená pro zajištění nestrannosti zkoušek;
  4. – nezávislost zkušební organizace na všech fyzických nebo právnických osobách zaměstnávajících bezpečnostní poradce.
1. 1.8.3.11 Hlavním účelem zkoušky je zjistit, zda uchazeči mají potřebnou úroveň znalostí potřebných pro výkon funkce bezpečnostního poradce, jak je uvedeno v pododdílu 1.8.3.3, pro získání osvědčení předepsaného v pododdílu 1.8.3.7, a musí zahrnovat nejméně následující témata:
  (a) znalost druhů následků, které mohou být způsobeny při nehodě s nebezpečnými věcmi a znalost hlavních příčin nehody,
  (b) ustanovení vnitrostátních předpisů, mezinárodních úmluv a dohod, zejména pokud jde o:
  1. – klasifikaci nebezpečných věcí (postup pro klasifikaci roztoků a směsí, struktura seznamu látek, třídy nebezpečných věcí a zásady jejich klasifikace, povaha přepravovaných nebezpečných věcí, fyzikální, chemické a toxikologické vlastnosti nebezpečných věcí);
  2. – všeobecná ustanovení o obalech, cisternách a cisternových kontejnerech (druhy, kódování, značení, konstrukce, první a periodické prohlídky a zkoušky);
  3. – nápisy a bezpečnostní značky, oranžové označení (nápisy a bezpečnostní značky na kusech, umísťování a odstraňování velkých bezpečnostních značek (placards) a oranžového označení);
  4. – údaje v přepravním dokladu (požadované informace);
  5. – způsob odesílání a omezení při odesílání (vozová zásilka, přeprava ve volně loženém stavu, přeprava v IBC, přeprava v kontejnerech, přeprava v nesnímatelných nebo snímatelných cisternách);
  6. – přepravu osob (cestujících);
  7. – zákazy a bezpečnostní opatření týkající se společné nakládky;
  8. – vzájemné oddělování věcí;
  9. – limity přepravovaných množství a množství vyňatá z platnosti předpisů;
  10. – manipulaci a uložení (nakládka a vykládka, stupně plnění, uložení ve voze a vzájemné oddělování);
  11. – čištění nebo odplyňování před nakládkou a po vykládce;
  12. – odborné školení doprovodu vlaku;
  13. – příslušné doklady (přepravní doklady, kopie všech odchylek, jiné doklady);
  14. – únik znečišťujících látek během provozu a při nehodách;
  15. – předpisy týkající se dopravních prostředků.
1. 1.8.3.12 Zkoušky
  1. 1.8.3.12.1 Zkouška sestává z písemného testu, který může být doplněn ústní zkouškou.
  2. 1.8.3.12.2 Při písemných testech není dovoleno použití žádných jiných dokumentů kromě mezinárodních nebo vnitrostátních předpisů.
  3. 1.8.3.12.3 Elektronická media smějí být použita jen tehdy, pokud byla poskytnuta zkušební organizací. Kandidát nesmí mít žádnou možnost pořizovat jiná data do poskytnutého elektronického media; kandidát smí odpovídat pouze na položené otázky.
  4. 1.8.3.12.4 Písemný test musí mít dvě části:
    (a) Uchazeč obdrží dotazník. Ten musí obsahovat nejméně dvacet otevřených otázek zahrnujících nejméně témata uvedená v seznamu v pododdílu 1.8.3.11. Mohou však být použity také otázky s uvedením několika možných odpovědí, z nichž pouze jedna je správná. V tomto případě se takové dvě otázky počítají za jednu otevřenou otázku. Zvláštní pozornost musí být věnována těmto tématům:
    1. – všeobecná preventivní a bezpečnostní opatření;
    2. – klasifikace nebezpečných věcí;
    3. – všeobecná ustanovení o balení, včetně cisteren, cisternových kontejnerů, cisternových vozů atd.;
    4. – označování a bezpečnostní značky;
    5. – údaje v přepravním dokladu;
    6. – manipulace a zabezpečení nákladu;
    7. – odborné školení osádky a doprovodu;
    8. – přepravní doklady;
    9. – předpisy týkající se dopravních prostředků.
    (b) Každý uchazeč musí vypracovat případovou studii podle povinností bezpečnostního poradce uvedených v pododdílu 1.8.3.3, aby prokázal, že má nezbytnou kvalifikaci pro plnění funkce bezpečnostního poradce.
1. 1.8.3.13 Smluvní strany mohou rozhodnout, že uchazeči, kteří hodlají pracovat pro podniky specializované na přepravu určitých druhů nebezpečných věcí mohou být zkoušeni pouze z témat, která jsou spojena s jejich činností. Tyto druhy věcí jsou:
  1. – třída 1;
  2. – třída 2;
  3. – třída 7;
  4. – třídy 3, 4.1, 4.2, 4.3, 5.1, 5.2, 6.1, 6.2, 8 a 9;
  5. – UN čísla 1202, 1203 a 1223.
  Osvědčení předepsané v pododdíle 1.8.3.7 musí zřetelně uvádět, že je platné pouze pro druhy nebezpečných věcí uvedených v tomto pododdíle a pro které byl bezpečnostní poradce zkoušen podle podmínek uvedených v pododdíle 1.8.3.12.
1. 1.8.3.14 Příslušný orgán nebo zkušební organizace musí uchovávat seznam zkušebních otázek, které byly použity při zkoušce.
2. 1.8.3.15 Osvědčení předepsané v pododdíle 1.8.3.7 musí mít formu podle vzoru uvedeného v pododdílu a musí být uznáváno všemi členskými státy.
3. 1.8.3.16 Platnost a prodloužení platnosti osvědčení
  1. 1.8.3.16.1 Osvědčení je platné po dobu pěti let.
    Doba platnosti osvědčení se prodlouží o pět let od data uplynutí jeho platnosti, pokud jeho držitel během posledního roku před uplynutím doby jeho platnosti složil zkoušku. Zkouška musí být schválena příslušným orgánem.
  1. 1.8.3.16.2 Účelem zkoušky je ověřit, zda má držitel potřebné znalosti k vykonávání povinností uvedených v pododdílu 1.8.3.3. Vyžadované znalosti jsou uvedeny v pododdílu 1.8.3.11 b) a musí zahrnovat změny předpisů, k nimž došlo od získání posledního osvědčení. Zkouška musí být organizována a dozorována na stejném základě, jak je uvedeno v pododdílech 1.8.3.10 a 1.8.3.12 až 1.8.3.14. Držitel osvědčení však nemusí vypracovat případovou studii podle ustanovení pododdílu 1.8.3.12.4 b).
1. 1.8.3.17 Ustanovení uvedená v pododdílech 1.8.3.1 až 1.8.3.16 se považují za splněná, jestliže byly splněny příslušné podmínky směrnice Rady 96/35/ES ze dne 3. června 1996 o jmenování a odborné způsobilosti bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, železnici a vnitrozemských vodních cestách¹² a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/18/ES ze dne 17. dubna 2000 o minimálních požadavcích na zkoušky bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí po silnici, železnici nebo vnitrozemských vodních cestách¹³.
2. 1.8.3.18 Vzor osvědčení

1.8.4 Seznam příslušných orgánů a jimi pověřených organizací
Členské státy oznámí Ústřednímu úřadu adresy příslušných orgánů a jimi pověřených organizací, které jsou kompetentní podle vnitrostátních předpisů pro uplatňování RID, přičemž uvedou pro každý případ příslušné ustanovení RID, jakož i adresy, na které je třeba zasílat příslušné žádosti.
Ústřední úřad pořídí na základě obdržených informací seznam a udržuje jej v aktuálním stavu. Oznamuje tento seznam a jeho změny dává na vědomí členským státům.

1.8.5 Hlášení o nehodách a mimořádných událostech při přepravě nebezpečných věcí
1. 1.8.5.1 Dojde-li během nakládky, plnění, přepravy nebo vykládky nebezpečných věcí na území členského státu k závažné nehodě nebo mimořádné události, je nakládce, plnič, dopravce, příjemce nebo popřípadě provozovatel železniční infrastruktury povinen zajistit, aby byla pro příslušný orgán dotyčného členského státu vypracována a předložena zpráva podle vzoru předepsaného v pododdíle 1.8.5.4.
2. 1.8.5.2 Tento členský stát musí, je-li to žádoucí, zaslat zprávu na Ústřední úřad za účelem informování ostatních členských států.
3. 1.8.5.3 Události, které podléhají povinnosti vypracování zprávy podle pododdílu 1.8.5.1, je událost, při níž došlo k úniku nebezpečných věcí nebo hrozilo bezprostřední riziko úniku látky, došlo-li ke zranění osob, k hmotným škodám nebo ke škodám na životním prostředí, nebo pokud byly zapojeny orgány (úřady) a je-li splněno alespoň jedno z následujících kritérií:
  Zranění osob znamená událost, při níž došlo k usmrcení nebo zranění v přímém vztahu k přepravovaným nebezpečným věcem, přičemž zranění
  (a) vyžaduje intenzivní lékařskou péči,
  (b) vyžaduje nejméně jednodenní pobyt v nemocnici, nebo
  (c) má za následek pracovní neschopnost v trvání nejméně tří po sobě jdoucích dnů.
  Únik látky znamená uniknutí nebezpečných věcí
  (a) přepravní kategorie 0 nebo 1 v množství větším než 50 kg nebo 50 litrů,
  (b) přepravní kategorie 2 v množství větším než 333 kg nebo 333 litrů, nebo
  (c) přepravní kategorie 3 nebo 4 v množství větším než 1000 kg nebo 1000 litrů.
  Kriterium úniku látky platí také v případě bezprostředního rizika úniku látky ve výše uvedených množstvích. Zpravidla se toto riziko musí předpokládat, jestliže z důvodu poškození své konstrukce již dopravní nebo přepravní prostředky nejsou způsobilé pro další přepravu nebo jestliže z nějakého jiného důvodu již nemůže být zajištěna dostatečná úroveň bezpečnosti (např. z důvodů deformace cisterny nebo kontejneru, převrácení cisterny nebo požár v bezprostřední blízkosti).
  Dojde-li k nehodě nebo mimořádné události při přepravě nebezpečných věcí třídy 6.2, předkládá se zpráva o nehodě vždy, bez ohledu na množství uniklé látky.
  Dojde-li k nehodě nebo mimořádné události při přepravě látek třídy 7, jsou kriteria pro unik látky následující:
  (a) jakýkoli únik radioaktivních látek z kusů;
  (b) expozice vedoucí k překročení mezních hodnot stanovených v předpisech pro ochranu pracovníků a veřejnosti proti ionizujícímu záření (Schedule II of IAEA Safety Series No. 115 – „International Basic Safety Standards for Protection Against Ionizing Radiation and for Safety Radiation Sources“); nebo
  (c) je-li důvod předpokládat, že došlo k významnému zhoršení bezpečnostní funkce kusu (kontejnment, stínění, tepelná ochrana nebo kritičnost), které může učinit kus nezpůsobilým pro pokračování přepravy bez dodatečných bezpečnostních opatření.
4. Poznámka: Viz ustanovení pro nedoručitelné zásilky oddílu 7.5.11, dodatečné ustanovení CW 33 (6).
1. 1.8.5.4 Vzor zprávy o nehodě nebo mimořádné události při přepravě nebezpečných věcí

Dopravní omezení stanovená příslušnými orgányKapitola 1.9

1.9.1 Členský stát může pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí na svém území stanovit určité doplňkové požadavky, které nejsou obsaženy v RID, za podmínky, že tyto doplňkové požadavky
1. – jsou v souladu s požadavky oddílu 1.9.2,
2. – nejsou v rozporu s požadavky oddílu 1.1.2, písm. b),
3. – tvoří součást vnitrostátního práva členského státu a platí také pro vnitrostátní železniční přepravu nebezpečných věcí na území členského státu,
4. – na území daného členského státu nevedou k zákazu železniční přepravy nebezpečných věcí, která je upravena těmito předpisy.

1.9.2 Dodatečná ustanovení, která mohou být uplatňována podle oddílu 1.9.1 jsou tato:
(a) dodatečné bezpečnostní požadavky nebo omezení přepravy v zájmu bezpečnosti přepravy
1. – při níž dochází k průjezdu určitou infrastrukturou, jako jsou mosty nebo tunely¹⁴,
2. – při níž jsou používána zařízení kombinované přepravy, např. terminály, a nebo
3. – která začíná nebo končí v přístavech, na seřaďovacích nádražích nebo v jiných přepravních terminálech.
(b) podmínky, za nichž je zakázána přeprava určitých nebezpečných věcí trasami se zvláštními a místně podmíněnými riziky, jako jsou trasy procházející obydlenými místy, ekologicky citlivými oblastmi, hospodářskými středisky nebo průmyslovými oblastmi s nebezpečnými provozy, nebo se řídí zvláštními podmínkami, kterými jsou např. provozní opatření (snížená rychlost, stanovení určité průjezdní doby, zákaz potkávání atd.). Příslušné orgány musí, je-li to možné, určit náhradní trasy, které lze použít namísto uzavřených tras, popřípadě namísto tras, pro které platí zvláštní podmínky;
(c) zvláštní předpisy, v nichž jsou uvedeny vyloučené nebo určité závazné trasy, nebo závazné předpisy, vyžadující dočasné zastavení při extrémních povětrnostních podmínkách, zemětřeseních, nehodách, demonstracích, veřejných nepokojích nebo ozbrojených povstáních.

1.9.3 Užití doplňujících požadavků podle oddílu 1.9.2 a) a b) přepokládá, že příslušný orgán prokáže nutnost takových opatření¹⁵.
1.9.4 Příslušný orgán členského státu, který na svém území aplikuje doplňující požadavky podle oddílu 1.9.2 a) a b), zpravidla užití uvedených ustanovení předem sdělí Ústředním úřadu, který na ně upozorní ostatní členské státy.
1.9.5 Nehledě na ustanovení oddílů 1.9.1 a 1.9.2 mohou členské státy vydat zvláštní bezpečnostní předpisy pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí, jestliže daná oblast není upravena RID; to platí zvláště pro
1. – vlakový provoz;
2. – provozní pravidla pro činnosti podmíněné dopravními potřebami, jako je manipulace nebo odstavování;
3. – zaznamenávání údajů o přepravovaných nebezpečných věcech.
za předpokladu, že tyto předpisy tvoří součást vnitrostátního práva členského státu a platí rovněž pro vnitrostátní železniční přepravu nebezpečných věcí na území tohoto členského státu.
Tyto zvláštní předpisy se nesmí dotýkat oblastí upravených RID, zejména oblastí uvedených v oddílech 1.1.2 a) a 1.1.2 b).

Následující stránka