Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se mění a doplňuje sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 19/2007 Sb. m. s. o vyhlášení nového znění Přípojku C – Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí (RID) Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)

vyhlášené znění

ČÁST 2

Kapitola 2.1

Doplnit nový odstavec v tomto znění:

  1. „2.1.3.5.5 Je-li látka, která se má přepravovat, odpad se složením, které není přesně známo, smí být její přiřazení k UN číslu a obalové skupině podle 2.1.3.5.2 založeno na znalosti odesilatele odpadu, včetně všech dostupných technických a bezpečnostních údajů, jak jsou vyžadovány platnou legislativou pro bezpečnost a životní prostředí1.

    V případě pochybnosti musí být zvolena nejvyšší úroveň nebezpečí.

    Jestliže je však možno na základě znalosti složení odpadu a fyzikálních a chemických vlastností jeho identifikovaných složek dokázat, že vlastnosti odpadu neodpovídají vlastnostem obalové skupiny I, smí být odpad zařazen pod nejvhodnější j.n. položku obalové skupiny II.

    Tento postup nesmí být použit pro odpady obsahující látky zmíněné v 2.1.3.5.3, látky třídy 4.3, látky případu zmíněného v 2.1.3.7 ani pro látky, které nejsou připuštěny k přepravě podle 2.2.x.2.

  • 1 Takovou legislativou je např. rozhodnutí Komise 2000/532/ES z 3. května 2000 nahrazující rozhodnutí 94/3/ES stanovící seznam odpadů na základě článku 1(a) směrnice Rady 75/442/EHS o odpadech (nahrazena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/12/ES (Úřední věstník Evropských společenství č. L 114 z 27. dubna 2006, strana 9)) a rozhodnutí Rady 94/904/ES stanovící seznam nebezpečných odpadů na základě článku 1(4) směrnice Rady 91/689/EHS o nebezpečných odpadech (Úřední věstník Evropských společenství č. L 226 z 6. září 2000, strana 3).“
    1. 2.1.3.8 Pozměnit do tohoto znění:

      „Látky tříd 1 až 9, jiné než jsou látky přiřazené k UN číslům 3077 nebo 3082, splňující kritéria 2.2.9.1.10 se navíc ke svým nebezpečím tříd 1 až 9 považují za látky ohrožující životní prostředí. Jiné látky splňující kritéria 2.2.9.1.10 se přiřadí k UN číslům 3077 nebo 3082, jak je to náležité.“

    Kapitola 2.2

    Oddíl 2.2.1

    1. 2.2.1.1.7.5 Upravit formulaci Poznámky 2 následovně:
    2. “Poznámka 2: “Výbušková slož” se v této tabulce vztahuje na pyrotechnické slože v práškové formě nebo pyrotechnické díly předmětů zábavní pyrotechniky, které se používají k vytváření zvukového efektu nebo jako trhavá nebo startovací náložka, vyjma toho, když se Zkouškou série 2(c)(i) “Time/pressure test“ Příručky zkoušek a kriterií prokáže, že čas nárůstu tlaku je delší než 8 ms pro 0,5 g pyrotechnické slože.

    Do tabulky pod “Puma kulová nebo válcová/přebitý moždíř, puma v moždíři" vložit následující novou třetí položku:

    TypObsahuje:/
    Synonymum:    		DefiniceSpecifikaceKlasifikace
    Barevná puma: s > 25% výbuškové slože jako volný prášek a/nebo s třeskovým efektem1.1 G
    1. 2.2.1.1.8 Do “PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ, TÍSŇOVÉ, lodní” přidat na konec: “0505, 0506”

      Do “PROSTŘEDKY SIGNÁLNÍ, DÝMOVÉ” přidat na konec: ”0507”

    1. 2.2.1.1.8 V poznámce 2. změnit „Sloupec (2)“ na:

      „Sloupec 1“.

    Oddíl 2.2.2

    1. 2.2.2.3 U klasifikačního kódu „6F“ doplnit následující nové položky:

      „3478 ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ, obsahující zkapalněný hořlavý plyn nebo

      3478 ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍCH, obsahující zkapalněný hořlavý plyn nebo

      3478 ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍMI, obsahující zkapalněný hořlavý plyn

      3479 ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ, obsahující vodík v kovovém hydridu nebo

      3479 ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍCH, obsahující vodík v kovovém hydridu nebo

      3479 ZÁSOBNÍKY DO PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍMI, obsahující vodík v kovovém hydridu“.

    Oddíl 2.2.3

    1. 2.2.3.1.5 Na začátku namísto „a nežíravé“ uvést:

      „nežíravé a životní prostředí neohrožující“.

    Oddíl 2.2.41

    1. 2.2.41.1.9 (e) změnit „(viz pozn. 2)“ na:

      „(viz pozn. 3)“.

    1. 2.2.41.1.18 Namísto „a 3380“ uvést: „, 3380 a 3474“.
    2. 2.2.41.3 Pod „Znecitlivěné tuhé výbušné látky bez vedlejšího nebezpečí“, klasifikační kód D, UN 3344, vložit za „PENTAERYTHRITOLTETRANITRÁT“:

      „(PENTAERYTHRITOLTETRANITRÁT, PETN)“.

    Oddíl 2.2.42

    1. 2.2.42.1.5 V Poznámce 3 namísto „2.3.6“ uvést:

      „2.3.5“.

    Oddíl 2.2.43

    1. 2.2.43.1.5 V Poznámce namísto „2.3.6“ uvést:

      „2.3.5“.

    1. 2.2.43.2 Vypustit: „látky reagující s vodou, hořlavé, přiřazené k UN číslu 3132, tuhé“ a „a tuhé látky reagující s vodou, schopné samoohřevu, přiřazené k UN číslu 3135“.
    2. 2.2.43.3 U „WF2“, UN čísla 3132 vypustit:

      „(nepřipuštěna k přepravě, viz 2.2.43.2)“.

      U „WS“, UN čísla 3135 vypustit:

      „(nepřipuštěna k přepravě, viz 2.2.43.2)“.

    Oddíl 2.2.52

    1. 2.2.52.4 V tabulce pozměnit dále uvedené položky takto:
      Organický peroxidSloupecZměna
      terc-AMYLPEROXY-3,5,5-
      TRIMETHYLHEXANOÁT      		Způsob baleníNamísto
      „OP5“
      uvést
      „OP7“.
      ČísloNamísto
      „3101“
      uvést
      „3105“.
      DIKUMYLPEROXID (Koncentrace >52-100)1. řádekInertní tuhá látkaVypustit:
      „< 57“.
      DI-(2-ETHYLHEXYL) PEROXYDIKARBONAT
      (Koncentrace ≤ 62 jako stabilní disperze ve vodě)      		3. řádekČísloNamísto
      „3117“
      uvést
      „3119“.
      DI-(2-ETHYLHEXYL) PEROXYDIKARBONAT
      (Koncentrace ≤ 52 jako stabilní disperze ve vodě)      		4. řádekVypustit
      [netýká se českého překladu]
      [netýká se českého překladu]
      [netýká se českého překladu]

      Do tabulky vložit následující nové položky:

      Organický peroxid(2)(3)(4)(5)(6)(7)(8)(9)
      terc-AMYL PEROXYNEO- DEKANOAT≤ 47≥ 533119zakázáno
      terc-BUTYLPEROXY-3,5,5-
      TRIMETHYLHEXANOAT      		≤ 42≥ 58OP73106
      KUMYLPEROXYNEO-
      DEKANOAT      		≤ 87≥ 133115zakázáno
      2,2-DI-(terc-
      AMYLPEROXY)BUTAN      		≤ 57≥ 43OP73105
      1,1-DI-(terc-
      BUTYLPEROXY)-
      CYKLOHEXAN      		≤ 72≥ 28OP53103(30)
      1,1-DI-(terc- BUTYLPEROXY)- CYKLOHEXAN + terc- BUTYLPEROXY-2- ETHYLHEXANOAT≤ 43 +
      ≥ 16      		≥ 41OP73105
      1,1-DI-(terc-
      BUTYLPEROXY)-3,3,5-
      TRIMETHYLCYKLOHEXAN      		≥ 90≥ 10OP53103(30)
      DI-2,4-DICHLORBENZOYL
      PEROXID      		≤ 52
      jako
      pasta      		3118zakázáno
      3-HYDROXY-1,1-
      DIMETHYLBUTYL
      PEROXYNEODEKANOAT      		≤ 77≥ 233115zakázáno
      3-HYDROXY-1,1-DIMETHYLBUTYL
      PEROXYNEODEKANOAT      		≤ 52
      jako
      stabilní
      disperze ve vodě      		3119zakázáno
      3-HYDROXY-1,1-
      DIMETHYLBUTYL
      PEROXYNEODEKANOAT      		≤ 52≥ 483117zakázáno
      METHYLISOPROPYL KETON PEROXID(Y)viz
      pozná
      mku
      (31)      		≥ 70OP83109(31)
      3,3,5,7,7-PENTAMETHYL- 1,2,4-TRIOXEPAN≤ 100OP83107

      Za tabulkou doplnit následující nové poznámky:

    2. „(30) Ředidlo typu B s bodem varu > 130°C.
    3. (31) Aktivní kyslík ≤ 6.7 %.“

    Oddíl 2.2.62

    1. 2.2.62.1.5.6 Přečíslovat stávající Poznámku na Poznámku 1.

      V Poznámce 1 (stávající Poznámce) za text „zjišťování protilátek u lidí nebo zvířat“ doplnit:

      „pokud není žádná obava z infekce (např. vyhodnocení imunity vyvolané vakcínou, diagnostikování autoimunní nemoci atd.)“.

      Doplnit novou Poznámku 2 v tomto znění:

    2. „2: Pro leteckou dopravu musí obaly pro vzorky vyňaté podle tohoto odstavce splňovat podmínky uvedené pod písmeny (a) až (c).“
    1. 2.2.62.1.11.2 Doplnit na konec před poznámky:

      „Pro přiřazení se mohou vzít v úvahu mezinárodní, regionální nebo vnitrostátní katalogy odpadů.“

    1. 2.2.62.1.12.2 Pozměnit do tohoto znění:
      1. „2.2.62.1.12.2 Zvířecí materiál obsahující původce nemocí kategorie A nebo původce nemocí, kteří by byli přiřazeni ke kategorii A jen v kulturách, musí být přiřazen k UN 2814 nebo UN 2900, jak je to náležité. Zvířecí materiál obsahující původce nemocí kategorie B, jiné než původce nemocí, kteří by byli přiřazeni ke kategorii A, pokud by byli v kulturách, musí být přiřazen k UN 3373.“

    Oddíl 2.2.7

    Doplňte 2.2.7 v následujícím znění:

    1. “2.2.7 Třída 7: Radioaktivní látky
      1. 2.2.7.1 Definice
        1. 2.2.7.1.1 Radioaktivní látky jsou jakékoliv látky obsahující radionuklidy, ve kterých jak hmotnostní aktivita, tak i celková aktivita v zásilce převyšuje hodnoty uvedené v bodech 2.2.7.2.2.1 a 2.2.7.2.2.6
        2. 2.2.7.1.2 Kontaminace

          Kontaminace - přítomnost radioaktivní látky na povrchu v množstvích více než 0.4 Bq/cm2 pro beta a gama zářiče a nízkotoxické alfa zářiče, nebo 0.04 Bq/cm2 pro všechny ostatní alfa zářiče.

          Nefixovaná kontaminace - kontaminace, která může být odstraněna z povrchu za běžných podmínek během přepravy.

          Fixovaná kontaminace - jakákoliv jiná kontaminace než nefixovaná kontaminace.

        1. 2.2.7.1.3 Definice specifických termínů

          A1 a A2

          A1 - je hodnota aktivity radioaktivních látek zvláštní formy uvedená v tabulce 2.2.7.7.2.1 nebo odvozená podle 2.2.7.2.2.2, která se používá pro určení mezních hodnot aktivity pro účely požadavků RID.

          A2 - je hodnota aktivity radioaktivních látek, jiných než jsou radioaktivní látky zvláštní formy, která je uvedena v tabulce 2.2.7.7.2.1 nebo odvozena podle pododdílu 2.2.7.2 a která se používá pro určení mezních hodnot aktivity pro účely požadavků RID.

          Látka s nízkou specifickou aktivitou (LSA) - je radioaktivní látka, která má ze své povahy omezenou specifickou aktivitu, nebo radioaktivní látka, pro kterou platí mezní hodnoty odhadované střední specifické aktivity. Při stanovení odhadované střední specifické aktivity se neberou v úvahu vnější stínící materiály obklopující LSA.

          Neozářené thorium - thorium, které obsahuje nejvýše 10-7 g uranu-233 na gram thoria-232,

          Neozářený uran - uran, který obsahuje nejvýše 2x103 Bq plutonia na gram uranu-235, nejvýše 9x106 Bq štěpných produktů na gram uranu-235 a nejvýše 5x10-3 g uranu-236 na gram uranu-235.

          Nízkodisperzní radioaktivní látka je buď tuhá radioaktivní látka, nebo tuhá radioaktivní látka v uzavřené kapsli, která má omezenou schopnost se rozptylovat a není v práškovité formě.

          Nízkotoxické alfa zářiče jsou: přírodní uran, ochuzený uran, přírodní thorium, uran-235 nebo uran-238, thorium-232, thorium-228 a thorium-230, jsou-li tyto obsaženy v rudách nebo fyzikálních nebo chemických koncentrátech, nebo alfa zářiče s poločasem rozpadu méně než 10 dní.

          Povrchově kontaminovaný předmět (SCO) - tuhý předmět, který sám není radioaktivní, ale na jehož povrchu je rozptýlena radioaktivní látka.

          Radioaktivní látka zvláštní formy - je

          1. a) nerozptýlitelná tuhá radioaktivní látka; nebo
          2. b) těsně uzavřené pouzdro, obsahující radioaktivní látku.

          Specifická aktivita radionuklidu - aktivita radionuklidu vztažená na jednotku hmotnosti tohoto nuklidu. Specifická aktivita látky je aktivita vztažená na jednotku hmotnosti této látky, ve které je radionuklid v podstatě rovnoměrně rozptýlen.

          Štěpné látky jsou uran-233, uran-235, plutonium-239, plutonium-241, nebo jakákoliv kombinace z těchto radionuklidů. Vyjmuty z této definice jsou:

          1. a) neozářený přírodní uran nebo neozářený ochuzený uran; a
          2. b) přírodní uran nebo ochuzený uran, které byly ozářeny výhradně v tepelných reaktorech.

          Uranem - přírodním, ochuzeným, obohaceným se rozumí:

          Přírodní uran je uran (včetně chemicky separovaného), ve kterém se vyskytují izotopy uranu (v množství cca 99.28% hmot. uranu-238, a cca 0.72% hmot. uranu-235).

          Ochuzený uran je uran s menším hmotnostním podílem uranu-235 než má přírodní uran.

          Obohacený uran je uran s vyšším hmotnostním (procentním) podílem uranu-235 než 0.72%.

          Ve všech případech se vyskytuje nepatrný hmotnostní podíl uranu-234.

      1. 2.2.7.2 Klasifikace
        1. 2.2.7.2.1 Všeobecné předpisy
          1. 2.2.7.2.1.1 Radioaktivní látky musí být přirazeny k jednomu z UN čísel definovanému v Tabulce 2.2.7.2.1.1 v závislosti na úrovni aktivity radionuklidů obsažených v kusu, štěpných nebo jiných než štěpných vlastností těchto radionuklidů, typu kusu, který byl předán k přepravě, a povahy nebo formy obsahu kusu nebo zvláštních ujednání řídících přepravní operace v souladu s opatřeními stanovenými v 2.2.7.2.2 až 2.2.7.2.5.
            Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel
            Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel
            Vyjmuté kusy (1.7.1.5)
            UN 2908LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – PRÁZDNÝ OBAL
            UN 2909LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – VÝROBKY Z PŘÍRODNÍHO URANU nebo OCHUZENÉHO URANU nebo PŘÍRODNÍHO THORIA
            UN 2910LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – OMEZENÁ MNOŽSTVÍ
            UN 2911LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – PŘÍSTROJE nebo VÝROBKY
            Látky s nízkou hmotnostní aktivitou 2.2.7.2.3.1
            UN 2912LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU HMOTNOSTNÍ AKTIVITOU (LSA-I) jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3321LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-II), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3322LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-III), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3324LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-II), ŠTĚPNÁ
            UN 3325LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, S NÍZKOU SPECIFICKOU AKTIVITOU (LSA-III), ŠTĚPNÁ
            Povrchově kontaminované předměty (2.2.7.2.3.2)
            UN 2913LÁTKA, RADIOAKTIVNÍ - POVRCHOVĚ KONTAMINOVANÉ PŘEDMĚTY (SCO-I nebo SCO-II), jiné než štěpné nebo vyjmuté štěpné
            3326RADIOAKTIVNÍ LÁTKA, POVRCHOVĚ KONTAMINOVANÉ PŘEDMĚTY (SCO-I nebo SCO-II), ŠTĚPNÉ
            Kusy typu A (2.2.7.2.4.4)
            UN 2915LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A jiná než zvláštní formy, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3327LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A, ŠTĚPN Á, jiné než zvláštní formy
            UN 3333LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A, ZVLÁŠTNÍ FORMY, ŠTĚPNÁ
            UN 3332LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU A, ZVLÁŠTNÍ FORMY, jiné než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            Kusy typu B(U) (2.2.7.2.4.6)
            UN 2916LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (U), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3328LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (U), ŠTĚPNÁ
            Kusy typu B(M) (2.2.7.2.4.6)
            UN 2917LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (M), jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3329LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU B (M), ŠTĚPNÁ
            Kusy typu C (2.2.7.2.4.6)
            UN 3323LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU C, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3330LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, KUS TYPU C, ŠTĚPNÁ
            Zvláštní podmínky (2.2.7.2.5)
            UN 2919LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, PŘEPRAVOVANÁ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
            UN 3331LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, PŘEPRAVOVANÁ ZA ZVLÁŠTNÍCH PODMÍNEK, ŠTĚPNÁ
            Hexafluorid uranu (2.2.7.2.4.5)
            UN 2977LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, ŠTĚPNÁ
            UN 2978LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná
        1. 2.2.7.2.2 Určení úrovně aktivity
          1. 2.2.7.2.2.1 V tabulce 2.2.7.2.2.1 jsou uvedeny následující základní hodnoty pro jednotlivé radionuklidy:

            (a) A1 a A2 v TBq;

            (b) koncentrace aktivity pro vyjmuté látky v Bq/g; a

            (c) mezní hodnoty aktivity pro vyjmuté zásilky v Bq.

            Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů

            [Vložit stávající Tabulku 2.2.7.7.2.1) s poznámkami (a) - (g)]

          1. 2.2.7.2.2.2 Stanovení základních hodnot zmíněných v tabulce 2.2.7.2.2.1 pro jednotlivé radionuklidy, které nejsou v tabulce 2.2.7.2.2.1 uvedeny, se vyžaduje vícestranné schválení. Jestliže je známa chemická forma každého radionuklidu, je přípustné použít hodnotu A2 vypočtenou s použitím dávkového koeficientu pro příslušný typ absorpce plícemi (retence) podle doporučení Mezinárodní komise pro radiologickou ochranu (International Commission of Radiological Protection), bude-li zohledněna chemická forma každého radionuklidu jak za normálních, tak i havarijních podmínek přepravy. Alternativně se smějí použít bez schválení příslušného orgánu pro radionuklidy hodnoty uvedené v tabulce 2.2.7.2.2.2.
            Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé
            Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé
            Radioaktivní obsahA1A2Meze hmotnostní aktivity pro vyjmuté látkyMeze aktivity pro vyjmuté zásilky
            [TBq][TBq][Bq/g][Bq]
            Je známa pouze přítomnost radionuklidů emitujících záření beta nebo gama0.10.021 x 1011 x 104
            Je známa přítomnost nuklidů emitujících záření alfa, ale není známa přítomnost neutronových zářičů0.29 x 10-51 x 10-11 x 103
            Je známa přítomnost neutronových zářičů nebo nejsou dostupné žádné údaje0.0019 x 10-51 x 10-11 x 103
          1. 2.2.7.2.2.3 Při stanovení hodnot A1 a A2 pro radionuklid neobsažený v tabulce 2.2.7.2.2.1 se jednoduchá radioaktivní rozpadová řada, v níž jsou radionuklidy obsaženy v poměru, ve kterém se vyskytují v přírodě, a v níž žádný dceřiný radionuklid nemá poločas rozpadu delší než 10 dní, nebo delší než poločas rozpadu mateřského radionuklidu, považuje za jednotlivý radionuklid; v tomto případě je třeba vzít v úvahu aktivitu a použít hodnoty A1 nebo A2 odpovídající mateřskému nuklidu v řadě. U radioaktivní rozpadové řady, v níž má kterýkoli dceřiný nuklid poločas rozpadu buď delší než 10 dnů, nebo větší než mateřský radionuklid, je nutno považovat mateřský radionuklid a takové dceřiné nuklidy za směsi různých nuklidů.
          2. 2.2.7.2.2.4 K určování základních hodnot pro směsi radionuklidů, kde základní hodnoty jednotlivých radionuklidů jsou uvedeny v tabulce 2.2.7.2.2.1, platí vztah:

            kde:

            f(i) je podíl aktivity nebo specifické aktivity příslušného radionuklidu i ve směsi;

            X(i) je příslušná hodnota A1 nebo A2 nebo mez specifické aktivity pro vyjmutou látku nebo mez aktivity pro vyjmutou zásilku pro příslušný radionuklid i; a

            Xm je odvozená hodnota z hodnot A1 nebo A2 nebo specifické aktivity pro vyjmutou látku nebo z meze aktivity pro vyjmutou zásilku v případě směsi.

          1. 2.2.7.2.2.5 Je-li známa identita každého radionuklidu, ale nejsou-li známy hodnoty aktivity některých radionuklidů, mohou být radionuklidy seskupeny do skupin a nejnižší hodnota aktivity v každé skupině může být použita při výpočtech podle vzorců uvedených v bodech 2.2.7.2.2.4 a 2.2.7.2.4.4. Skupiny mohou být vytvořeny na základě celkové alfa aktivity a celkové beta/gama aktivity, pokud jsou známy; k výpočtu se používá nejnižších hodnot jak pro zářiče alfa tak pro zářiče beta/gama.
          2. 2.2.7.2.2.6 Pro jednotlivé radionuklidy nebo směsi radionuklidů, pro které nejsou k dispozici příslušné údaje, se použijí hodnoty uvedené v tabulce 2.2.7.2.2.2.
        1. 2.2.7.2.3 Stanovení dalších materiálových charakteristik
          1. 2.2.7.2.3.1 Látky s nízkou specifickou aktivitou (LSA)
            1. 2.2.7.2.3.1.1 (Vyhrazeno)
            2. 2.2.7.2.3.1.2 Látky LSA se rozdělují do tří skupin:

              (a) LSA-I

              (i) uranové a thoriové rudy, koncentráty těchto rud a další rudy obsahující přírodně se vyskytující radionuklidy, které jsou určeny ke zpracování pro využití těchto radionuklidů;

              (ii) přírodní uran, ochuzený uran, přírodní thorium nebo jejich sloučeniny nebo směsi, za předpokladu, že nebyly ozářeny a jsou tuhé nebo kapalné;

              (iii) radioaktivní látku, pro niž je hodnota A2 neomezena s výjimkou štěpné látky v množstvích, která nejsou vyňata z požadavků na štěpnou látku podle 2.2.7.2.3.5; nebo

              (iv) další radioaktivní látky, ve kterých je aktivita zcela rozptýlena a stanovená průměrná specifická aktivita nepřekračuje třicetinásobek hodnoty stanovené podle 2.2.7.2.2.1 až 2.2.7.2.2.6, s výjimkou štěpné látky v množstvích, která nejsou vyňata z požadavků na štěpnou látku podle 2.2.7.2.3.5;

              (b) LSA-II

              (i) voda s tritiem 0 koncentraci do 0,8 TBq/l; nebo

              (ii) další látky, ve kterých je aktivita zcela rozptýlena a stanovená průměrná specifická aktivita nepřevyšuje 10-4 A2/g pro tuhé látky a plyny a 10-5 A2/g pro kapaliny;

              (c) LSA-III

              Tuhé látky (t.j. zpevněné odpady, aktivované materiály) s výjimkou prášků, v nichž současně:

              (i)) radioaktivní látka je zcela rozptýlena v tuhé látce nebo v tuhých předmětech nebo je v podstatě rovnoměrně rozptýlena v kompaktní pojivé látce (jako je beton, bitumen, keramika apod.);

              (ii) radioaktivní látka je relativně nerozpustná nebo je vázána v relativně nerozpustném podkladu, takže ani v případě ztráty funkčnosti obalového souboru by ztráta radioaktivních látek z jednoho obalu loužením ve vodě po dobu sedm dní nepřesáhla 0,1 A2; a

              (iii) stanovená průměrná hmotnostní aktivita tuhé látky bez stínícího materiálu nepřekračuje 2.10-3 A2/g.

            1. 2.2.7.2.3.1.3 Látky LSA-III musí být tuhými látkami takové povahy, že jestliže by se celkový obsah kusu podrobil zkoušce uvedené v 2.2.7.2.3.1.4, aktivita ve vodě by nepřekročila 0,1 A2.
            2. 2.2.7.2.3.1.4 Látky LSA-III se zkoušejí následovně:

              Vzorek tuhé látky představující úplný obsah kusu (ne méně) musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vychovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude přinejmenším dosahovat 10 % objemu samotného vzorku tuhé látky. Voda musí mít počáteční pH 6 - 8 a maximální měrnou vodivost 1mS/m při 20°C. Celková aktivita volného objemu vody musí být měřena po skončení sedmidenní zkoušky.

            1. 2.2.7.2.3.1.5 Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.1.4 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2.
          1. 2.2.7.2.3.2 Povrchově kontaminovaný předmět (SCO)

            SCO se zařazují do jedné ze dvou skupin:

            (a) SCO-I: tuhý předmět, na kterém:

            (i) nefixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše průměrně 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 4 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 0.4 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a

            (ii) fixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše průměrně 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 4 x 104 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 4 x 103 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a

            (iii) součet nefixované a fixované kontaminace na nepřístupném povrchu větším než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 4 x 104 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 4 x 103 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů;

            (b) SCO-II: tuhý předmět, na jehož povrchu překračuje fixovaná nebo nefixovaná kontaminace meze uvedené v (a), a na kterém:

            (i) nefixovaná kontaminace na přístupném povrchu o ploše větší než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 400 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou, nebo 40 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a

            (ii) fixovaná kontaminace na přístupném povrchu na ploše větší než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 8 x 105 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou nebo 8 x 104 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů; a

            (iii) součet nefixované a fixované kontaminace na nepřístupném povrchu o ploše větší než 300 cm2 (nebo na celé ploše, je-li menší než 300 cm2) nepřekračuje 8 x 105 Bq/cm2 u beta a gama zářičů a alfa zářičů s nízkou toxicitou nebo 8 x 104 Bq/cm2 u všech ostatních alfa zářičů.

          1. 2.2.7.2.3.3 Radioaktivní látky zvláštní formy
            1. 2.2.7.2.3.3.1 Radioaktivní látka zvláštní formy musí mít alespoň jeden rozměr nejméně 5 mm. Pokud uzavřené pouzdro obsahuje část radioaktivní látky zvláštní formy, pouzdro musí být vyrobeno tak, aby je bylo možno otevřít pouze destrukcí. Vzor radioaktivní látky zvláštní formy vyžaduje jednostranné schválení.
            2. 2.2.7.2.3.3.2 Radioaktivní látka zvláštní formy musí být takové povahy, nebo musí být vyrobena tak, aby po provedených zkouškách podle 2.2.7.2.3.3.4 až 2.2.7.2.3.3.8 splňovala následující požadavky:

              (a) nepraskne nebo se nerozdrtí v průběhu zkoušek na náraz, tlak a ohyb podle 2.2.7.2.3.3.5 (a), (b), (c) a 2.2.7.2.3.3.6(a);

              (b) neroztaví se nebo se nerozptýlí při tepelných zkouškách specifikovaných v 2.2.7.2.3.3.5 (d) nebo 2.2.7.2.3.3.6 (b); a

              (c) aktivita vody při stanovení vyluhovatelnosti podle 2.2.7.2.3.3.7. a 2.2.7.2.3.3.8 nepřekročí 2 kBq; nebo u uzavřených zářičů rychlost objemového úniku při zkoušce hodnotící objemový únik, specifikovaný v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Radiační ochrana - uzavřené radioaktivní zářiče - metody zkoušek netěsnosti, ISO 9987:1992 E, ISO, Ženeva, 1992“, nepřekročí příslušnou mez stanovenou příslušným orgánem.

            1. 2.2.7.2.3.3.3 Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.3.2 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2.
            2. 2.2.7.2.3.3.4 Vzorky, které obsahují nebo simulují radioaktivní látku zvláštní formy, musí být podrobeny pádové zkoušce, zkoušce nárazem, ohýbací zkoušce a tepelné zkoušce podle 2.2.7.2.3.3.5 nebo alternativně zkoušce podle 2.2.7.2.3.3.6. Pro každou z těchto zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být provedeno stanovení vyluhovatelnosti nebo test rychlosti objemového úniku daného vzorku pomocí metody, která nesmí být méně citlivá než metody specifikované v 2.2.7.2.3.3.7 pro nerozptýlitelnou tuhou látku nebo podle bodu 2.2.7.2.3.3.8 pro zapouzdřenou látku.
            3. 2.2.7.2.3.3.5 Závazné zkušební metody jsou:

              (a) Pádová zkouška: Vzorek musí padnout na podložku (terč) z výšky 9 m. Podložka musí odpovídat definici v 6.4.14;

              (b) Zkouška průrazem: vzorek musí být umístěn na plátu olova, podepřeném hladkou tuhou plochou a musí do něj narazit plochou přední stranou tyč z měkké oceli tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr (3,0 ± 0,3) mm. Olovo o tvrdosti 3,5 - 4,5 podle Vickersovy stupnice a o tloušťce nejvýše 25 mm musí překrývat plochu větší, než činí plocha vzorku. Pro každý náraz musí být použit nový olověný povrch. Tyč musí na vzorek narazit v místě předpokládaného největšího poškození;

              (c) Zkouška ohybem se musí provádět pouze pro dlouhé a tenké zdroje, které mají minimální délku 10 cm a současně poměr délky k minimální šířce činí nejméně 10. Vzorek musí být pevně uchycen tak, aby jedna jeho polovina vyčnívala přes okraj uchycení. Orientace vzorku musí být taková, aby došlo k jeho maximálnímu poškození, když na jeho volný konec narazí přední plocha ocelové tyče. Ocelová tyč musí na vzorek narazit tak, aby způsobila náraz odpovídající důsledku nárazu hmoty 1,4 kg padající volným pádem z 1 m. Spodní část tyče musí mít průměr 25 mm s hranami zaoblenými na poloměr (3,0 ± 0,3) mm;

              (d) Tepelná zkouška: Vzorek musí být ohříván na vzduchu na teplotu 800 °C, na této teplotě musí být udržován 10 minut a po té se musí nechat vychladnout.

            1. 2.2.7.2.3.3.6 Vzorky, které obsahují nebo simulují radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru, nemusí být prověřovány:

              (a) zkouškami předepsanými v bodech 2.2.7.2.3.3.5 (a) a (b), za předpokladu, že hmotnost radioaktivní látky zvláštní formy je:

              (i) menší než 200 g a alternativně jsou vystaveny zkoušce nárazem 4. třídy, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci ISO 2919:1999 „Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace"; nebo

              (ii) menší než 500 g a alternativně jsou vystaveny zkoušce nárazem 5. třídy, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci ISO 2919:1999 „Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace”; a

              (b) zkouškou, předepsanou v 2.2.7.2.3.3.5 (d), za předpokladu, že alternativně jsou vystaveny teplotní zkoušce 6. třídy, předepsané v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: ISO 2919:1999 „Radiační ochrana – Uzavřené radioaktivní zářiče – Všeobecné požadavky a klasifikace".

            1. 2.2.7.2.3.3.7 Pro vzorky obsahující nebo simulující nerozptýlitelnou tuhou látku, musí být stanovení vyluhovatelnosti prováděno následovně:

              (a) vzorek musí být na sedm dní ponořený do vody (ke stanovení vyluhovatelnosti) při pokojové teplotě. Objem vody použité ke zkoušce musí být takový, aby na konci sedmidenního zkušebního období zaručoval, že volný objem neabsorbované a nezreagované vody bude při nejmenším dosahovat 10% objemu samotného vzorku tuhé látky. Voda musí mít počáteční pH 6-8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C;

              (b) voda se vzorkem se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

              (c) potom musí být stanovena aktivita vody;

              (d) nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90%;

              (e) následně musí být vzorek ponořen do vody o stejné specifikaci jako v bodě (a) výše a tato voda se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a, tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

              (f) nakonec musí být stanovena aktivita vody.

            1. 2.2.7.2.3.3.8 Pro vzorky obsahující nebo simulující radioaktivní látku uzavřenou v hermetickém pouzdru, musí být provedeno buď stanovení vyluhovatelnosti, nebo rychlosti objemového úniku, a to následujícím způsobem:

              (a) Vyluhovací zkouška musí sestávat z následujících kroků:

              (i) vzorek musí být ponořený do vody při pokojové teplotě. Voda musí mít počáteční pH 6-8 a maximální vodivost 1 mS/m při 20 °C;

              (ii) voda se vzorkem se musí poté ohřát na teplotu 50 ± 5 °C a tato teplota musí být udržována po dobu 4 hodin;

              (iii) potom musí být stanovena aktivita vody;

              (iv) nato musí být vzorek ponechán v klidném ovzduší po dobu sedmi dnů při minimální teplotě 30 °C a minimální relativní vlhkosti 90%;

              (v) postup podle bodů (i), (ii) a (iii) musí být opakován.

              (b) Alternativní stanovení rychlosti objemového úniku musí zahrnovat kteroukoliv ze zkoušek, předepsaných v publikaci Mezinárodní organizace pro standardizaci: „Radiační ochrana – uzavřené radioaktivní zářiče – metody zkoušek netěsnosti, ISO 9987:1992, které jsou přijatelné pro příslušný orgán.

          1. 2.2.7.2.3.4 Radioaktivní látky s nízkou rozptýlitelností
            1. 2.2.7.2.3.4.1 Konstrukce radioaktivní látky s malou rozptýlitelností podléhá vícestrannému schválení. Radioaktivní látka s malou rozptýlitelností musí být takové povahy, aby celkové množství této radioaktivní látky v kusu splnilo následující požadavky:

              (a) hodnota příkonu dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 3 m od nestíněné radioaktivní látky nesmí překročit hodnotu 10 mSv/h;

              (b) po provedení testů specifikovaných v 6.4.20.3 a 6.20.4, nesmí aktivita uvolněných aerosolů ve formě plynné nebo tuhých částic překročit, až do aerodynamického ekvivalentu průměru 100 μm, hodnotu 100 A2. Pro každou zkoušku může být použit zvláštní vzorek; a

              (c) po provedení zkoušky podle 2.2.7.2.3.1.4, aktivita ve vodě nesmí nepřekročit 100 A2. Při tomto testu musí být vzato v úvahu poškození v důsledku zkoušek uvedených v bodu (b).

            1. 2.2.7.2.3.4.2 Radioaktivní látka s malou rozptýlitelností musí být zkoušena následovně:

              Vzorek obsahující nebo simulující radioaktivní látku s malou rozptýlitelností musí být podroben rozšířené tepelné zkoušce specifikované v 6.4.20.3 a nárazové zkoušce specifikované v 6.4.20.4. Pro každou ze zkoušek může být použit jiný vzorek. Po každé zkoušce musí být vzorek podroben vyluhovací zkoušce specifikované v 2.2.7.2.3.1.4. Po každé zkoušce musí být stanoveno, zda jsou naplněny aplikovatelné požadavky uvedené v 2.2.7.2.3.4.1.

            1. 2.2.7.2.3.4.3 Důkaz o dodržení požadovaných kritérií podle 2.2.7.2.3.4.1 a 2.2.7.2.3.4.2 musí být v souladu s 6.4.12.1 a 6.4.12.2.
          1. 2.2.7.2.3.5 Štěpná látka

            Kusy obsahující štěpné látky musí být klasifikovány podle závazného údaje Tabulky 2.2.7.2.1.1 pro štěpnou látku, ledaže by tento splňoval jednu z podmínek uvedených v (a) až (d) tohoto bodu. V rámci jedné dodávky smí být uplatněna pouze jedna výjimka.

            (a) Hmotnostní mez na dodávku je stanovena níže uvedenou rovnicí:

            kde X a Y jsou hmotnostní meze definované v tabulce 2.2.7.2.3.5 za předpokladu, že nejmenší vnější rozměr každé radioaktivní zásilky je nejméně 10 cm a navíc:

            (i) každý individuální kus obsahuje nejvýše 15 g štěpné látky, toto hmotnostní omezení se aplikuje na dodávku nebalené látky na jednom voze; nebo

            (ii) štěpné látky jsou homogenní vodné roztoky nebo jejich směsi, kde poměr štěpných nuklidů vůči vodíku je menší než 5% hmotnostních; nebo

            (iii) nejvýše 5 g štěpné látky je obsaženo v libovolném desetilitrovém objemu.

            Berylium ani deuterium nesmí být přítomné v množstvích překračujících 1% použitého limitního množství zásilky dle tabulky 2.2.7.2.3.5 vyjma deuteria v přírodní koncentraci vodíku.

            (b) uran obohacený maximálně na 1% hmotnosti uranu-235 a s celkovým obsahem plutonia a uranu-233 nepřevyšujícím 1% hmotnosti uranu-235 za předpokladu, že štěpná látka je rozložena zcela homogenně v celém objemu. Navíc, je-li uran-235 ve formě kovu, oxidu nebo karbidu, nesmí být uspořádán ve tvaru mříže;

            (c) kapalné roztoky dusičnanu uranylu s uranem obohaceným maximálně na 2% hmotnosti uranu-235, přičemž celkový obsah plutonia a uranu-233 nesmí přesáhnout 0,002% hmotnosti uranu a minimální poměr počtu atomů dusíku k počtu atomů uranu (N/U) musí být 2;

            (d) kusy, individuálně, obsahující plutonium o celkové hmotnosti nejvýše 1 kg, přičemž nejvýše 20% hmotnosti plutonia smí být tvořeno izotopy plutonia-239, plutonia-241 nebo jakoukoliv kombinací těchto radionuklidů.

            Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky
            Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky
            Štěpná látkaHmotnost štěpné látky (g) smíšené s látkami majícími průměrnou hustotu vodíkových atomů nižší nebo rovnou hustotě vodíkových atomů ve voděHmotnost štěpné látky (g) smíšené s látkami majícími průměrnou hustotu vodíkových atomů vyšší než hustota vodíkových atomů ve vodě
            Uran–235 (X)400290
            Další štěpné látky (Y)250180
        1. 2.2.7.2.4 Klasifikace kusů nebo nebalené látky

          Množství radioaktivní látky v kusu nesmí překročit příslušné meze, jak je uvedeno v následujícím.

          1. 2.2.7.2.4.1 Klasifikace jako vyjmutý kus
            1. 2.2.7.2.4.1.1 Kusy mohou být klasifikovány jako vyjmuté pokud:

              (a) Jsou prázdnými obaly, které obsahovaly radioaktivní látku;

              (b) Obsahují výrobky nebo přístroje v omezeném množství;

              (c) Obsahují výrobky vyrobené z přírodního uranu, ochuzeného uranu nebo přírodního thoria; nebo

              (d) Obsahují radioaktivní látku v omezeném množství.

            1. 2.2.7.2.4.1.2 Kus, který obsahuje radioaktivní látky, může být klasifikován jako vyjmutý kus pokud dávkový příkon na libovolném místě jeho vnějšího povrchu nepřevyšuje 5 μSv/h.
              Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy
              Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy
              Fyzikální stav obsahu (skupenství)Přístroj nebo výrobekLátky – meze pro
              radioaktivní kusy(a)
              Meze pro předměty(a)Meze pro
              radioaktivní kusy(a)
              (1)(2)(3)(4)
              Tuhé látky
              zvláštní forma10-2 A1A110-3 A1
              jiné10-2A2A210-3A2
              Kapaliny10-3A210-1 A210-4A2
              Plyny
              tritium2 x 10-2 A22 x 10-1 A22 x 10-2 A2
              zvláštní forma10-3 A110-2 A110-3 A1
              jiné10-3A210-3A210-3A2
            2. (a) Pro směsi radionuklidů, viz 2.2.7.2.2.4 až 2.2.7.2.2.6.
            1. 2.2.7.2.4.1.3 Radioaktivní látky, které jsou uzavřeny v přístroji nebo obsaženy ve výrobku, nebo tvoří součást těchto předmětů, mohou být klasifikovány jako UN 2911 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS – PŘÍSTROJE nebo VÝROBKY, pokud:

              (a) příkon dávkového ekvivalentu ve vzdálenosti 10 cm od libovolného místa vnějšího povrchu nebaleného přístroje nebo výrobku není vyšší než 0,1 mSv/h; a

              (b) každý přístroj nebo výrobek je opatřen nápisem „RADIOAKTIVNÍ” („RADIOACTIVE“) s výjimkou:

              (i) hodin nebo zařízení opatřených značením provedeným barvami světélkujícími na základě radioluminiscence;

              (ii) spotřebního zboží majícího povolení příslušného úřadu podle 1.7.1.4 (d) nebo nepřesahujícího limity aktivity pro vyjmuté kusy uvedené v tabulce 2.2.7.2.2.1 (sloupec 5), za předpokladu, že takové výrobky jsou přepravovány v obalovém souboru, který je označen nápisem „Radioaktivní“ na vnitřním povrchu takovým způsobem, že toto upozornění na přítomnost radioaktivní látky je viditelné po otevření obalu; a

              (c) radioaktivní látka je úplně uzavřena neaktivními součástmi (přitom zařízení, jehož jediným účelem je obsahovat radioaktivní látku nelze považovat za přístroj nebo výrobek ve výše uvedeném smyslu); a

              (d) platí limity specifikované ve sloupcích 2. a 3. tabulky 2.2.7.2.4.1.2 pro každou jednotlivou položku a každý kus.

            1. 2.2.7.2.4.1.4 Radioaktivní látka, jejíž aktivita nepřekračuje meze stanovené ve sloupci 4 tabulky 2.2.7.2.4.1.2, může být klasifikována jako UN 2910 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS - OMEZENÁ MNOŽSTVÍ, pokud:

              (a) kus udrží svůj radioaktivní obsah za podmínek běžné přepravy; a

              (b) kus je na vnitřním povrchu obalu opatřen nápisem „RADIOAKTIVNÍ” („RADIOACTIVE“), takže při jeho otevření je viditelné upozornění na přítomnost radioaktivní látky.

            1. 2.2.7.2.4.1.5 Prázdný obal, který obsahoval radioaktivní látky, a jeho aktivita nepřekračuje meze stanovené ve sloupci 4 tabulky 2.2.7.2.4.1.2, může být klasifikován jako UN 2908 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS - PRÁZDNÝ OBAL, pokud

              (a) je v bezvadném stavu a je bezpečně uzavřen;

              (b) vnější povrch každé jeho součásti z uranu nebo thoria je uzavřen neaktivním pláštěm z kovového nebo jiného tuhého materiálu;

              (c) úroveň nefixované kontaminace na jeho vnitřním povrchu o ploše větší než 300 cm2 nepřekračuje:

              (i) 400 Bq/cm2 pro beta a gama zářiče a nízkotoxické alfa zářiče; a

              (ii) 40 Bq/cm2 pro všechny ostatní alfa zářiče; a

              (d) veškeré bezpečnostní značky, které na něm mohly být umístěny v souladu s 5.2.2.1.11.1, jsou zakryty, znehodnoceny nebo odstraněny.

            1. 2.2.7.2.4.1.6 Výrobky vyrobené z přírodního uranu, ochuzeného uranu nebo přírodního thoria a výrobky, ve kterých jsou jedinými radioaktivními látkami neozářený přírodní uran, neozářený ochuzený uran nebo neozářené přírodní thorium, mohou být klasifikovány jako UN 2909 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, VYJMUTÝ KUS - VÝROBKY Z PŘÍRODNÍHO URANU nebo OCHUZENÉHO URANU nebo PŘÍRODNÍHO THORIA za předpokladu, že vnější povrch uranu nebo thoria je uzavřen v neaktivním plášti z kovu nebo jiného tuhého materiálu.
          1. 2.2.7.2.4.2 Klasifikace jako látka s nízkou specifickou aktivitou (LSA)

            Radioaktivní látka může být zatříděna jako látka LSA pouze za předpokladu, že jsou splněny podmínky dle 2.2.7.2.3.1 a 4.1.9.2.

          1. 2.2.7.2.4.3 Klasifikace jako povrchově kontaminovaný předmět (SCO)

            Radioaktivní látka může být zatříděna jako SCO za předpokladu, že jsou splněny podmínky dle 2.2.7.2.3.2. a 4.1.9.2.

          1. 2.2.7.2.4.4 Klasifikace jako kus typu A

            Kusy obsahující radioaktivní látky mohou být zatříděny jako kus typu A za předpokladu dodržení následujících podmínek:

            Kusy typu A nesmí obsahovat aktivity vyšší než:

            (a) hodnotu A1; pro radioaktivní látku zvláštní formy; nebo

            (b) hodnotu A2; pro všechny ostatní radioaktivní látky.

            Pro směsi radionuklidů, jejichž identita a příslušné aktivity jsou známy, platí následující podmínka pro radioaktivní látky kusu typu A:

            kde:

            B(i) je aktivita radionuklidu i jako radioaktivní látky zvláštní formy;

            A1 (i) je hodnota A1 pro radionuklid i;

            C(j) je aktivita radionuklidu j jako radioaktivní látky jiné než radioaktivní látka zvláštní formy; a

            A2(j) je hodnota A2 pro radionuklid j.

          1. 2.2.7.2.4.5 Klasifikace hexafluoridu uranu

            Hexafluorid uranu může být přiřazen pouze k položce UN 2977 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, ŠTĚPNÁ, nebo 2978 LÁTKA RADIOAKTIVNÍ, HEXAFLUORID URANU, jiná než štěpná nebo vyjmutá štěpná

            1. 2.2.7.2.4.5.1 Kusy obsahující hexafluorid uranu nesmí obsahovat:

              (a) hexafluorid uranu o hmotnosti odlišné od hmotnosti stanovené v rozhodnutí o typovém schválení kusu;

              (b) hexafluorid uranu o hmotnosti větší než takové, která umožňuje volný objem menší než 5% v kusu při maximální teplotě kusu, jak je popsáno pro systémy toho zařízení, kde se bude s kusem nakládat; nebo

              (c) hexafluorid uranu v jiném než tuhém skupenství nebo za vnitřního tlaku vyššího než je tlak atmosférický při předání k přepravě.

          1. 2.2.7.2.4.6 Zatřídění jako kusy typu B(U), typu B(M) nebo typu C
            1. 2.2.7.2.4.6.1 Kusy, které nejsou zatříděny podle 2.2.7.2.4 (2.2.7.2.4.1 až 2.2.7.2.4.5) musí být zatříděny v souladu s rozhodnutím o typovém schválení kusu vydaným příslušným orgánem v zemi původu nebo konstrukce vzoru.
            2. 2.2.7.2.4.6.2 Kus může být zatříděn jako kus typu B(U) pouze pokud neobsahuje:

              (a) vyšší aktivity než ty, které byly povoleny pro daný konstrukční typ;

              (b) jiné radionuklidy než které byly povoleny pro daný konstrukční typ; nebo

              (c) radioaktivní obsah ve formě nebo chemickém či fyzikálním stavu jiném, než který byl povolen pro daný konstrukční typ;

              jak je popsáno v rozhodnutí o typovém schválení.

            1. 2.2.7.2.4.6.3 Kus může být zatříděn jako kus typu B(M) pouze pokud neobsahuje:

              (a) vyšší aktivity než ty, které byly povoleny pro daný konstrukční typ;

              (b) jiné radionuklidy než které byly povoleny pro daný konstrukční typ; nebo

              (c) radioaktivní obsah ve formě nebo chemickém či fyzikálním stavu jiném, než který byl povolen pro daný konstrukční typ;

              jak je popsáno v rozhodnutí o typovém schválení.

            1. 2.2.7.2.4.6.4 Kus může být zatříděn jako kus typu C pouze pokud neobsahuje:

              (a) vyšší aktivity než ty, které byly povoleny pro daný konstrukční typ;

              (b) jiné radionuklidy než které byly povoleny pro daný konstrukční typ; nebo

              (c) radioaktivní obsah ve formě nebo chemickém či fyzikálním stavu jiném, než který byl povolen pro daný konstrukční typ;

              jak je popsáno v rozhodnutí o typovém schválení.

        1. 2.2.7.2.5 Zvláštní ujednání

          Radioaktivní látka musí být zatříděna jako přepravovaná podle zvláštního ujednání když je určena k přepravě v souladu s 1.7.4.“

    Oddíl 2.2.8

    Poznámky pod čarou 8 až 10 se pozměňují na poznámky pod čarou 7 až 9.

    1. 2.2.8.1.6 (c) V první větě druhé odrážky namísto „rychlost koroze na ocelových“ uvést:

      „rychlost koroze buď na ocelových,“.

      Na konec první věty druhé odrážky vložit text:

      „zkouší-li se na obou materiálech.“

      Na konec připojit novou poznámku:

    2. „Poznámka: Pokud první zkouška buď na oceli, nebo hliníku ukáže, že je zkoušená látka korozivní, nevyžaduje se již následná zkouška na tom druhém kovu.“

    Oddíl 2.2.9

    1. 2.2.9.1.7 Vložit následující novou první větu:

      „Pojem „lithiová baterie“ zahrnuje všechny články a baterie obsahující lithium v jakékoli formě.“

      Na začátku druhé věty (stávající první věty) vypustit slova: „Lithiové články a baterie“.

    1. 2.2.9.1.9 Vypustit předcházející nadpis („Látky ohrožující životní prostředí“) a tento pododdíl pozměnit do tohoto znění:
      1. „2.2.9.1.9 (Vypuštěno)“.
    1. 2.2.9.1.10 Pozměnit do tohoto znění:
      1. „2.2.9.1.10 Látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)
        1. 2.2.9.1.10.1 Všeobecné definice
          1. 2.2.9.1.10.1.1 Látky ohrožující životní prostředí zahrnují, mimo jiné, kapalné nebo tuhé látky znečišťující vodní prostředí a roztoky a směsi takových látek (jako jsou přípravky a odpady).

            Pro účely 2.2.9.1.10,

            „látka“ znamená chemické prvky a jejich sloučeniny v přírodním stavu nebo získané výrobním procesem, včetně jakékoli přísady potřebné k zachování stálosti produktu a jakýchkoli nečistot pocházejících z použitého procesu, ale s výjimkou jakéhokoli rozpouštědla, které může být odděleno bez ovlivnění stálosti látky nebo změny jejího složení.

          1. 2.2.9.1.10.1.2 Vodní prostředí může být posuzováno ve smyslu vodních organizmů, které žijí ve vodě a vodního ekosystému, jehož jsou součástí.10 Proto je základem pro identifikaci nebezpečí vodní toxicita látky nebo směsi, i když tato může být modifikována dalšími informacemi o degradačním nebo bioakumulačním chování.
          2. 10 To se netýká látek znečišťujících vodu, u nichž může být nutné posoudit účinky nad rámec vodního prostředí, jako jsou dopady na lidské zdraví atd.
          1. 2.2.9.1.10.1.3 I když je následující klasifikační postup určen k použití pro všechny látky a směsi, uznává se, že v některých případech, např. u kovů nebo špatně rozpustných anorganických sloučenin, bude nutný speciální návod11.
          2. 11 Tento návod je možno nalézt v příloze 10 GHS.
          1. 2.2.9.1.10.1.4 Pro akronymy nebo pojmy používané v tomto oddílu platí následující definice:
            1. - BCF: Faktor biokoncentrace;
            2. - BOD: Biochemická potřeba kyslíku;
            3. - COD: Chemická potřeba kyslíku;
            4. - GLP: Dobré laboratorní praktiky;
            5. - EC50: účinná koncentrace látky, která způsobí 50% maximální reakce;
            6. - ErC50: EC50 ve smyslu brzdění růstu;
            7. - Kow: rozdělovací koeficient oktanol/voda;
            8. - LC50 (50% smrtelná koncentrace):

              koncentrace látky ve vodě, která způsobí smrt 50% (poloviny) ve skupině pokusných zvířat;

            1. - L(E)C50: LC50 nebo EC50;
            2. - NOEC: koncentrace, u níž se nezjistí žádný účinek;
            3. - OECD Směrnice pro zkoušení OECD – Test Guidelines publikované Organizací pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD).
        1. 2.2.9.1.10.2 Definice a požadavky na údaje
          1. 2.2.9.1.10.2.1 Základními prvky pro klasifikaci látek ohrožujících životní prostředí (vodní prostředí) jsou:
            1. - Akutní vodní toxicita;
            2. - Bioakumulační potenciál nebo aktuální bioakumulace;
            3. - Degradace (biotická nebo abiotická) pro organické chemikálie; a
            4. - Chronická vodní toxicita.
          1. 2.2.9.1.10.2.2 Zatímco se upřednostňují údaje z mezinárodně harmonizovaných zkušebních metod, v praxi se smějí používat také údaje z vnitrostátních metod, kde jsou považovány za rovnocenné. Všeobecně mohou být za rovnocenné údaje považovány údaje o toxicitě sladkovodních a mořských druhů a mají být přednostně získány za použití Směrnic pro zkoušení OECD nebo jejich ekvivalentu podle zásad dobrých laboratorních praktik (GLP). Nejsou-li takové údaje k dispozici, musí být klasifikace založena na nejlepších disponibilních údajích.
          2. 2.2.9.1.10.2.3 Akutní vodní toxicita se normálně stanoví za použití rybích druhů 96 hodin LC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 203 nebo ekvivalent), korýšovitých druhů 48 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 202 nebo ekvivalent) a/nebo vodních řas 72 nebo 96 hodin EC50 (Směrnice pro zkoušení OECD 201 nebo ekvivalent). Tyto druhy se považují za náhrady pro všechny vodní organizmy. Údaje z jiných druhů, jako je lemna, smějí být rovněž vzaty v úvahu, je-li vhodná zkušební metodologie.
          3. 2.2.9.1.10.2.4 Bioakumulace znamená čistý výsledek absorpce, přeměny a vyloučení látky v organizmu v důsledku vystavení jejímu působení všemi cestami (tj. vzduchem, vodou, usazeninou/půdou a potravou).

            Bioakumulační potenciál se normálně stanoví za použití rozdělovacího koeficientu oktanol/voda, obvykle vyjadřovaného jako log Kow, stanoveného podle Směrnice pro zkoušení OECD 107 nebo 117. Zatímco toto představuje bioakumulační potenciál, poskytuje experimentálně zjištěný faktor biokoncentrace (BCF) lepší důkaz a musí být používán přednostně, pokud je k dispozici. BCF se stanoví podle Směrnice pro zkoušení OECD 305.

          1. 2.2.9.1.10.2.5 Environmentální degradace může být biotická nebo abiotická (např. hydrolýza) a použitá kritéria odrážejí tuto skutečnost. Snadná biodegradace se nejsnadněji definuje použitím zkoušek OECD pro biologickou odbouratelnost (Směrnice pro zkoušení OECD 301 (A-F)). Překročení úrovně v těchto zkouškách smí být považováno za důkaz rychlé degradace ve většině vodních prostředí. Vzhledem k tomu, že toto jsou sladkovodní zkoušky, je zahrnuto také použití výsledků ze Směrnice pro zkoušení OECD 306, která je vhodnější pro mořské prostředí. Nejsou-li takové údaje k dispozici, potom se poměr BOD5 (5 dní)/COD ≥ 0,5 považuje za důkaz rychlé degradace.

            Abiotická degradace, jako je hydrolýza, primární degradace, jak abiotická, tak i biotická, degradace v nevodních mediích a prokázaná rychlá degradace v životním prostředí smějí být brány v úvahu při definování rychlé odbouratelnosti12.

          2. 12 Zvláštní návod k interpretaci údajů poskytuje kapitola 4.1 a příloha 9 ke GHS.

            3. Látky jsou považovány za rychle odbouratelné v životním prostředí, jsou-li splněna následující kritéria:

            (a) Při pozorováních snadné biodegradace po dobu 28 dní je dosaženo následujících úrovní degradace:

            (i) zkoušky založené na rozpuštěném organickém uhlíku: 70%;

            (ii) zkoušky založené na ztrátě kyslíku nebo vyvíjení oxidu uhličitého: 60% teoretického maxima;

            Těchto úrovní biodegradace musí být dosaženo do 10 dní od počátku degradace, kteréhožto bodu je dosaženo v době, kdy bylo odbouráno 10% látky; nebo

            (b) V těch případech, kdy jsou k dispozici pouze údaje BOD a COD, je-li poměr BOD5/COD ≥ 0,5; nebo

            (c) Je-li k dispozici jiný přesvědčivý vědecký důkaz, který může prokázat, že látka nebo směs může být odbourána (bioticky a/nebo abioticky) ve vodním prostředí na úroveň nad 70% v období 28 dní.

          1. 2.2.9.1.10.2.6 Chronická toxicita – údaje jsou méně dostupné než akutní údaje a rozsah zkušebních postupů je méně standardizován. Údaje získané podle Směrnice pro zkoušení OECD 210 (ryby v počátečním stádiu života) nebo 211 (rozmnožování dafnií) a 201 (zábrana růstu řas) mohou být akceptovány. Je dovoleno použít také jiné uznané a mezinárodně akceptované zkoušky. Musí být použity „Koncentrace, u nichž se nezjistí žádný účinek“ (NOEC) nebo jiné ekvivalentní L(E)Cx.
        1. 2.2.9.1.10.3 Kategorie a kritéria klasifikace látek

          Látky musí být klasifikovány jako „látky ohrožující životní prostředí (vodní prostředí)“, jestliže vyhovují kritériím pro kategorii Akutní 1, Chronická 1 nebo Chronická 2 podle následujících tabulek:

          Akutní toxicita
          Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy Akutní toxicita
          Kategorie: Akutní 1
          Akutní toxicita:
          96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)1 mg/l
          Chronická toxicita
          Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy Akutní toxicita Chronická toxicita
          Kategorie: Chronická 1
          Akutní toxicita:
          96 hodin LC50 (pro ryby)≤ 1 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)≤ 1 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)1 mg/l
          a látka není rychle odbouratelná a/nebo log Kow ≥ 4 (ledaže experimentálně zjištěná BCF<500)
          Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy Akutní toxicita Chronická toxicita
          Kategorie: Chronická 2
          Akutní toxicita:
          96 hodin LC50 (pro ryby)> 1 až ≥ 10 mg/l a/nebo
          48 hodin EC50 (pro korýše)> 1 až ≤ 10 mg/l a/nebo
          72 nebo 96 hodin ErC50 (pro řasy nebo jiné vodní rostliny)> 1 až ≤ 10 mg/l
          a látka není rychle odbouratelná a/nebo log Kow ≥ 4 (ledaže experimentálně zjištěná BCF< 500), pokud není chronická toxicita NOEC > 1 mg/l

          Dále uvedený klasifikační postupový diagram ukazuje postup, který je nutno dodržet:

          Obrázek
        2. a Nejnižší hodnota 96 hodin LC50, 48 hodin EC50, nebo 72 hodin nebo 96 hodin ErC50, je přiměřena.
        1. 2.2.9.1.10.4 Kategorie a kritéria klasifikace směsí
          1. 2.2.9.1.10.4.1 Klasifikační systém pro směsi zahrnuje klasifikační kategorie, které jsou používány pro látky, tj. akutní kategorii 1 a chronické kategorie 1 a 2. Za účelem využití všech disponibilních údajů pro klasifikaci nebezpečí směsi pro vodní prostředí se vychází z následujícího předpokladu, který se použije, kde je to náležité:

            „Významné složky“ směsi jsou ty složky, které jsou přítomny v koncentraci 1% (hmotnosti) nebo vyšší, pokud neexistuje domněnka (např. v případě velmi toxických složek), že složka přítomná v koncentraci nižší než 1% může být přesto významná pro klasifikaci směsi z hlediska jejích nebezpečí pro vodní prostředí.

          1. 2.2.9.1.10.4.2 Přístup ke klasifikaci nebezpečí pro vodní prostředí je víceúrovňový a je závislý na druhu disponibilních informací pro vlastní směs a pro její složky. Prvky víceúrovňového přístupu zahrnují:

            (a) klasifikaci založenou na vyzkoušených směsích;

            (b) klasifikaci založenou na překlenovacích zásadách;

            (c) použití „součtu klasifikovaných složek“ a/nebo „aditivního vzorce“.

            Dále uvedený obrázek 2.2.9.1.10.4.2 ukazuje postup, který je nutno dodržet:

            Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a chronických nebezpečí pro vodní prostředí
            Obrázek
          1. 2.2.9.1.10.4.3 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro kompletní směs
            1. 2.2.9.1.10.4.3.1 Pokud byla směs jako celek podrobena zkoušce za účelem zjištění její vodní toxicity, musí být zařazena podle kritérií, která byla schválena pro látky, avšak pouze pro akutní toxicitu. Klasifikace je založena na údajích pro ryby, korýše a řasy/rostliny. Klasifikace směsí za použití údajů LC50 nebo EC50 pro směs jako celek není možná pro chronické kategorie, neboť jsou nutné jak údaje o toxicitě, tak i údaje o úhynu, a nejsou žádné údaje o odbouratelnosti a bioakumulaci pro směsi jako celek. Není možné použít kritéria pro chronickou klasifikaci, neboť údaje ze zkoušek odbouratelnosti a bioakumulace směsí nemohou být interpretovány; ty mají smysl pouze pro jednotlivé látky.
            2. 2.2.9.1.10.4.3.2 Jsou-li k dispozici údaje ze zkoušek akutní toxicity (LC50 nebo EC50) pro směs jako celek, musí být tyto údaje, jakož i informace týkající se klasifikace složek z hlediska chronické toxicity, použity k doplnění klasifikace zkoušené směsi, jak je uvedeno dále. Jsou-li k dispozici také údaje o chronické (dlouhodobé) toxicitě (NOEC), musí být použity k tomu navíc:

              (a) L(E)C50 (LC50 nebo EC50) zkoušené směsi ≤ 1 mg/l a NOEC zkoušené směsi ≤ 1,0 mg/l nebo neznámá:

              1. - zařadit směs do kategorie akutní 1;
              2. - použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro chronickou klasifikaci (chronická 1, 2 nebo není nutná chronická klasifikace);

              (b) L(E)C50 zkoušené směsi ≤ 1 mg/l a NOEC zkoušené směsi > 1,0 mg/l

              1. - zařadit směs do kategorie akutní 1;
              2. - použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz odstavce 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro klasifikaci do kategorie chronická 1. Není-li směs zařazena do kategorie chronická 1, není nutná chronická klasifikace;

              (c) L(E)C50 zkoušené směsi > 1 mg/l nebo nerozpustná ve vodě a NOEC zkoušené směsi ≤ 1,0 mg/l nebo neznámá:

              1. - není nutná klasifikace z hlediska akutní toxicity;
              2. - použít přístup součtu klasifikovaných složek (viz odstavce 2.2.9.1.10.4.6.3 a 2.2.9.1.10.4.6.4) pro chronickou klasifikaci nebo chronická klasifikace není nutná;

              (d) L(E)C50 zkoušené směsi > 1 mg/l nebo nerozpustná ve vodě a NOEC zkoušené směsi > 1,0 mg/l:

              1. - není nutná klasifikace z hlediska akutní ani chronické toxicity.
          1. 2.2.9.1.10.4.4 Překlenovací zásady
            1. 2.2.9.1.10.4.4.1 Pokud směs sama nebyla podrobena zkoušce ke zjištění jejího nebezpečí pro vodní prostředí, ale existují dostatečné údaje o jednotlivých složkách a podobných zkoušených směsích, aby přiměřeným způsobem charakterizovaly nebezpečí této směsi, musí se tyto údaje použít v souladu s následujícími schválenými překlenovacími pravidly. Tímto se zajišťuje, aby se při klasifikačním procesu využilo k charakteristice nebezpečí směsi v co největším možném rozsahu disponibilních údajů, bez nutnosti dodatečných zkoušek na zvířatech.
            2. 2.2.9.1.10.4.4.2 Ředění
              1. 2.2.9.1.10.4.4.2.1 Je-li směs vytvořena zředěním jiné klasifikované směsi nebo látky ředidlem, které má stejnou nebo nižší klasifikaci z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí, než nejméně toxická původní složka, a od něhož se neočekává, že ovlivní nebezpečí pro vodní prostředí jiných složek, musí být směs klasifikována jako rovnocenná s původní směsí nebo látkou.
              2. 2.2.9.1.10.4.4.2.2 Je-li směs vytvořena zředěním jiné klasifikované směsi nebo látky vodou nebo jiným zcela netoxickým materiálem, musí být toxicita směsi vypočtena z původní směsi nebo látky.
            1. 2.2.9.1.10.4.4.3 Dávkování

              Klasifikace jedné výrobní šarže komplexní směsi z hlediska nebezpečí pro vodní prostředí musí být považována za v podstatě rovnocennou klasifikaci jiné výrobní šarže téhož obchodního produktu, vyráběného týmž výrobcem nebo pod kontrolou téhož výrobce, pokud není důvodu věřit, že došlo k významné změně, takže se změnila klasifikace šarže z hlediska jejího nebezpečí pro vodní prostředí. Pokud k tomuto dojde, je nutná nová klasifikace.

            1. 2.2.9.1.10.4.4.4 Koncentrace směsí, které jsou zařazeny do nej přísnějších klasifikačních kategorií (chronická 1 a akutní 1)

              Je-li směs klasifikována jako chronická 1 a/nebo akutní 1 a složky směsi, které jsou klasifikovány jako chronická 1 a/nebo akutní 1, jsou ještě více koncentrovány, musí být více koncentrovaná směs zařazena do stejné klasifikační kategorie jako původní směs bez dodatečných zkoušek.

            1. 2.2.9.1.10.4.4.5 Interpolace uvnitř jedné kategorie toxicity

              Jestliže jsou směsi A a B v téže klasifikační kategorii a je vytvořena směs C, v níž mají toxikologicky aktivní složky koncentrace mezilehlé mezi koncentracemi složek ve směsích A a B, potom musí být směs C v téže kategorii jako A a B. Je třeba upozornit, že totožnost složek ve všech třech směsích je stejná.

            1. 2.2.9.1.10.4.4.6 V podstatě podobné směsi

              Jsou-li dány následující předpoklady:

              (a) dvě směsi:

              (i) A + B;

              (ii) C + B;

              (b) koncentrace složky B je stejná v obou směsích;

              (c) koncentrace složky A ve směsi (i) se rovná koncentraci složky C ve směsi (ii);

              (d) klasifikace pro A a C jsou k dispozici a jsou stejné, tj. jsou v téže kategorii nebezpečí a neočekává se, že ovlivní vodní toxicitu B,

              potom není nutno zkoušet směs (ii), je-li směs (i) již charakterizována zkouškami a obě směsi jsou zařazeny do téže kategorie.

          1. 2.2.9.1.10.4.5 Klasifikace směsí, jsou-li k dispozici údaje pro všechny složky nebo jen pro některé složky směsi
            1. 2.2.9.1.10.4.5.1 Klasifikace směsi musí být založena na součtu klasifikace jejích složek. Procentní podíl složek klasifikovaných jako „akutní“ nebo „chronická“ bude zahrnut přímo do součtové metody. Detaily součtové metody jsou popsány v 2.2.9.1.10.4.6.1 až 2.2.9.1.10.4.6.4.
            2. 2.2.9.1.10.4.5.2 Směsi jsou často vytvořeny jak ze složek, které jsou klasifikovány (jako akutní 1 a/nebo chronická 1,2), tak i ze složek, pro které jsou k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek. Jsou-li k dispozici dostatečné údaje ze zkoušek pro více než jednu složku ve směsi, vypočte se celková toxicita těchto složek použitím následujícího aditivního vzorce a vypočtená toxicita se použije k tomu, aby se této části směsi přiřadilo nebezpečí akutní toxicity, které se následně použije při aplikaci součtové metody.

              kde:

              Ci = koncentrace složky i (procento hmotnosti);

              L(E)C50i = (mg/l) LC50 nebo EC50 pro složku i;

              n = počet složek, i se pohybuje od 1 do n;

              L(E)C50m = L(E)C50 části směsi s údaji ze zkoušek.

            1. 2.2.9.1.10.4.5.3 Při použití aditivního vzorce pro část směsi je vhodnější vypočítat toxicitu této části směsi tak, že se pro každou látku použijí hodnoty toxicity, které se vztahují ke stejným druhům (tj. rybám, dafniím nebo řasám), a pak se použije nejvyšší toxicita (nejnižší hodnota) (tj. použít nejcitlivější z těchto tří druhů). Nejsou-li však k dispozici údaje o toxicitě pro každou složku od stejných druhů, musí být hodnota toxicity pro každou složku zvolena stejným způsobem, jakým jsou voleny hodnoty toxicity pro klasifikaci látek, tj. použije se nejvyšší toxicita (od nejcitlivějšího pokusného organizmu). Vypočtená akutní toxicita pak musí být použita pro klasifikaci této části směsi jako akutní 1 za použití stejných kritérií, jaká jsou popsána pro látky.
            2. 2.2.9.1.10.4.5.4 Jestliže je směs klasifikována více než jen jedním způsobem, musí se použít ta metoda, která dává nejkonzervativnější výsledek.
          1. 2.2.9.1.10.4.6 Součtová metoda
            1. 2.2.9.1.10.4.6.1 Klasifikační postup

              Všeobecně převažuje přísnější klasifikace pro směsi nad méně přísnou klasifikací, např. klasifikace chronická 1 převažuje nad klasifikací chronická 2. V důsledku toho je klasifikační postup již ukončen, je-li výsledkem klasifikace kategorie chronická 1. Přísnější klasifikace než chronická 1 není možná a proto není nutné podstoupit další klasifikační postup.

            1. 2.2.9.1.10.4.6.2 Klasifikace do kategorie akutní 1
              1. 2.2.9.1.10.4.6.2.1 V úvahu se musí vzít všechny složky klasifikované jako akutní 1. Je-li součet těchto složek nejméně 25%, musí být celá směs klasifikována jako kategorie akutní 1. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie akutní 1, klasifikační postup je ukončen.
              2. 2.2.9.1.10.4.6.2.2 Klasifikace směsí z hlediska akutních nebezpečí založená na tomto součtu klasifikovaných složek je sumarizována v tabulce 2.2.9.1.10.4.6.2.2 dále.
                Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.2.2: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek
                Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy Akutní toxicita Chronická toxicita Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a chronických nebezpečí pro vodní prostředí Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.2.2: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek
                Součet složek klasifikovaných jako:Směs je klasifikována jako:
                Akutní 1 x M(a) ≥ 25 %Akutní 1
              3. (a) K vysvětlení součinitele M viz 2.2.9.1.10.4.6.4.
            1. 2.2.9.1.10.4.6.3 Klasifikace do kategorií chronická 1,2
              1. 2.2.9.1.10.4.6.3.1 Zaprvé se berou v úvahu všechny složky klasifikované jako chronické 1. Je-li součet těchto složek nejméně 25%, musí být směs klasifikována jako kategorie chronická 1. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie chronická 1, klasifikační postup je ukončen.
              2. 2.2.9.1.10.4.6.3.2 V případech, kdy směs není klasifikována jako chronická 1, uváží se klasifikace směsi jako chronické 2. Směs musí být klasifikována jako chronická 2, jestliže desetinásobek součtu všech složek klasifikovaných jako chronické 1 plus součet všech složek klasifikovaných jako chronické 2 je nejméně 25%. Je-li výsledkem výpočtu klasifikace směsi jako kategorie chronická 2, klasifikační postup je ukončen.
              3. 2.2.9.1.10.4.6.3.3 Klasifikace směsí z hlediska chronických nebezpečí založená na tomto součtu klasifikovaných složek je sumarizována v tabulce 2.2.9.1.10.4.6.3.3 dále.
                Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.3.3: Klasifikace směsi z hlediska chronických nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek
                Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy Akutní toxicita Chronická toxicita Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a chronických nebezpečí pro vodní prostředí Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.2.2: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.3.3: Klasifikace směsi z hlediska chronických nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek
                Součet složek klasifikovaných jako:Směs je klasifikována jako:
                Chronická 1 x M(a) ≥ 25 %Chronická 1
                (M x 10 x Chronická 1) + Chronická 2 ≥ 25 %Chronická 2
              4. (a) K vysvětlení součinitele M viz 2.2.9.1.10.4.6.4.
              1. 2.2.9.1.10.4.6.4 Směsi s velmi toxickými složkami

                Složky akutní kategorie 1 s toxicitami značně pod 1 mg/l mohou ovlivnit toxicitu směsi a dává se jim při použití přístupu součtové klasifikace zvýšená váha. Jestliže směs obsahuje složky klasifikované jako kategorie akutní 1 nebo chronická 1 musí se aplikovat vícevrstvý přístup popsaný v 2.2.9.1.10.4.6.2 a 2.2.9.1.10.4.6.3 za použití váženého součtu získaného vynásobením koncentrací složek akutní kategorie 1 součinitelem, namísto jen pouhého sečtení procentních podílů. To znamená, že koncentrace „Akutní 1“ v levém sloupci tabulky 2.2.9.1.10.4.6.2.2 a koncentrace „Chronická 1“ v levém sloupci tabulky 2.2.9.1.10.4.6.3.3 se vynásobí příslušným násobným součinitelem. Násobné součinitele, které se musí použít pro tyto složky, jsou definovány za použití hodnoty toxicity, jak je to sumárně uvedeno v tabulce 2.2.9.1.10.4.6.4 dále. Z tohoto důvodu musí být osoba klasifikující směs, která obsahuje složky akutní 1 a/nebo chronická1, informována o hodnotě součinitele M, aby mohla použít součtovou metodu. Alternativně smí být použit aditivní vzorec (viz 2.2.9.1.10.4.5.2), pokud jsou k dispozici údaje o toxicitě pro všechny velmi toxické složky ve směsi a existuje přesvědčivý důkaz, že všechny ostatní složky, včetně těch, pro něž nejsou k dispozici specifické údaje o akutní toxicitě, mají malou nebo nemají žádnou toxicitu a nepřispívají významným způsobem k nebezpečí, které směs představuje pro životní prostředí.

                Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.4: Násobné součinitele pro velmi toxické složky směsí
                Tabulka 2.2.7.2.1.1 Přiřazení UN čísel Tabulka 2.2.7.2.2.1 Základní hodnoty aktivity jednotlivých radionuklidů Tabulka 2.2.7.2.2.2 Základní hodnoty aktivity radionuklidy a směsi radionuklidů pro neznámé Tabulka 2.2.7.2.3.5 Hmotnostní meze na dodávku pro vyjmutí z požadavků na radioaktivní zásilky obsahující štěpné látky Tabulka 2.2.7.2.4.1.2 Meze aktivity pro vyjmuté kusy Akutní toxicita Chronická toxicita Obrázek 2.2.9.1.10.4.2 Víceúrovňový přístup ke klasifikaci směsí z hlediska jejich akutních a chronických nebezpečí pro vodní prostředí Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.2.2: Klasifikace směsi z hlediska akutních nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.3.3: Klasifikace směsi z hlediska chronických nebezpečí, založená na součtu klasifikovaných složek Tabulka 2.2.9.1.10.4.6.4: Násobné součinitele pro velmi toxické složky směsí
                Hodnota L(E)C50Násobný součinitel (M)
                0.1 < L(E)C50 ≤ 11
                0.01 < L(E)C50 ≤ 0.110
                0.001 < L(E)C50 ≤ 0.01100
                0.0001 < L(E)C50 ≤ 0.0011000
                0.00001 < L(E)C50 ≤ 0.000110000
                (pokračuje v intervalech součinitele 10)
              1. 2.2.9.1.10.4.6.5 Klasifikace směsí se složkami bez použitelných informací

                V případě, že nejsou pro jednu nebo více důležitých složek žádné použitelné informace o jejich akutním a/nebo chronickém nebezpečí pro vodní prostředí, usuzuje se, že směsi nemůže být přisouzena(y) definitivní kategorie nebezpečí (a). V této situaci se směs klasifikuje na základě známých složek jen s dodatečným prohlášením, že “x procent směsi sestává ze složky (složek) neznámého nebezpečí pro vodní prostředí“.

          1. 2.2.9.1.10.5 Látky nebo směsi nebezpečné vodnímu prostředí jinak neklasifikované pod RID
            1. 2.2.9.1.10.5.1 Látky nebo směsi nebezpečné vodnímu prostředí jinak neklasifikované pod RID musí být pojmenovány:

              UN 3070 LÁTKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, TUHÁ, J.N. nebo

              UN 3082 LÁTKA OHROŽUJÍCÍ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ, KAPALNÁ, J.N.

              Musí být přiřazeny k obalové skupině III.

            1. 2.2.9.1.10.5.2 Bez ohledu na ustanovení odstavce 2.2.9.1.10,

              (a) látky, které nemohou být přiřazeny k jiným položkám, než jsou UN čísla 3077 a 3082 ve třídě 9, nebo k jiným položkám ve třídách 1 až 8, ale které jsou uvedeny ve směrnici Rady 67/548/EHS z 27. června 1967 o sbližování právních a správních předpisů, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných věcí13, v pozdějším znění, jako látky, kterým bylo přiděleno písmeno N “Nebezpečné životnímu prostředí“ (R50; R50/53; R51/53); a

              (b) roztoky a směsi (jako jsou přípravky a odpady) látek, kterým bylo přiděleno písmeno N „Nebezpečné životnímu prostředí“ (R50; R50/53; R51/53) ve směrnici Rady 67/548/EHS, v pozdějším znění, a které podle směrnice 1999/45/ES Evropského parlamentu a Rady ze dne 31. května 1999 o sbližování právních a správních předpisů členských států, týkajících se klasifikace, balení a označování nebezpečných přípravků14, v pozdějším znění, mají také přiděleno písmeno N “Nebezpečné životnímu prostředí“ (R50; R50/53; R51/53) a které nemohou být přiřazeny k jiným položkám, než jsou UN čísla 3077 a 3082 ve třídě 9, nebo k jiným položkám ve třídách 1 až 8;

              musí být přiřazeny k UN číslům 3077 nebo 3082 třídy 9, jak je to náležité.

            2. 13 Úřední věstník Evropských společenství, č. L 196 ze dne 16. srpna 1967, str. 1 -5.
            3. 14 Úřední věstník Evropských společenství, č. L 200 ze dne 30. července 1999, str. 1 - 68.“
    1. 2.2.9.1.11 Poznámka pod čarou 13 se mění na 15.
    2. 2.2.9.1.15 Pozměnit text do tohoto znění:
      1. „2.2.9.1.15 Je-li to udáno ve sloupci (4) tabulky A kapitoly 3.2, jsou látky a předměty třídy 9 přiřazeny k jedné z následujících obalových skupin podle svého stupně nebezpečnosti:

        Obalová skupina II: středně nebezpečné látky;

        Obalová skupina III: málo nebezpečné látky.“

    1. 2.2.9.3 Pozměnit položky u klasifikačního kódu M 4 do tohoto znění:

      „3090 BATERIE LITHIOVÉ KOVOVÉ (včetně baterií ze slitin lithia)

      3091 BATERIE LITHIOVÉ KOVOVÉ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍ (včetně baterií ze slitin lithia) nebo

      3091 BATERIE LITHIOVÉ KOVOVÉ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍM (včetně baterií ze slitin lithia)

      3480 BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ (včetně baterií lithium-polymerových)

      3481 BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ OBSAŽENÉ V ZAŘÍZENÍCH (včetně baterií lithium-polymerových) nebo

      3481 BATERIE LITHIUM-IONTOVÉ BALENÉ SE ZAŘÍZENÍMI (včetně baterií lithium-polymerových)“.

    Kapitola 2.3

    1. 2.3.5 Vypustit.
    2. 2.3.6 Přečíslovat na 2.3.5,

      Namísto „Obr. 2.3.6“ uvést:

      „Obr. 2.3.5“ (dvakrát).

    ČÁST 3

    Pozměnit nadpis do tohoto znění: