Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňují sdělení č. 61/1991 Sb., č. 251/1991 Sb., č. 274/1996 Sb., č. 29/1998 Sb. č. 60/1999 Sb., č. 9/2002 Sb. m. s., č. 46/2003 Sb. m. s. a č. 8/2004 Sb. m. s. o vyhlášení změn a doplňků Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), přijaté v Bernu dne 9. května 1980, vyhlášené pod č. 8/1985 Sb., 34/2005 Sb. m. s., vyhlášené znění

Předchozí stránka

Kontroly a jiná podpůrná opatření pro zajištění plnění bezpečnostních požadavkůKapitola 1.8

1.8.1 Kontroly nebezpečných věcí
1. 1.8.1.1 Příslušné orgány smluvních stran mohou kdykoli na svém území provádět namátkové kontroly pro ověření, zda jsou dodržovány předpisy pro přepravu nebezpečných věcí včetně požadavků pododdílu 1.10.1.5.
  Tyto kontroly však musí být prováděny bez ohrožení osob, majetku nebo životního prostředí a bez nepřiměřeného narušení železničního provozu.
1. 1.8.1.2 Účastníci přepravy nebezpečných věcí (kapitola 1.4) musí bezodkladně v rámci svých příslušných povinností poskytnout příslušným orgánům a jejich pověřeným zástupcům informace, nezbytné pro provedení kontrol.
2. 1.8.1.3 Příslušné orgány mohou též v objektech podniků zúčastněných na přepravě nebezpečných věcí (kapitola 1.4), za účelem kontroly provádět inspekci, prozkoumat nezbytné doklady a odebrat vzorky nebezpečných věcí nebo obalů pro zkoušky, pokud tím není ohrožena bezpečnost. Účastníci přepravy nebezpečných věcí (kapitola 1.4) musí též zpřístupnit vozy nebo jejich části a zařízení a vybavení pro účely kontrol, pokud je to možné a zdůvodněné. Mohou též, pokud se jim to jeví nezbytným, určit osobu z podniku pro doprovod zástupce příslušného orgánu.
3. 1.8.1.4 Pokud příslušné orgány zjistí, že předpisy RID nejsou dodrženy, mohou zakázat odeslání zásilky nebo přerušit přepravu, dokud zjištěné nedostatky nejsou odstraněny, nebo mohou předepsat jiná vhodná opatření. Přerušení přepravy může být provedeno na místě nebo na jiném místě určeném příslušným orgánem z bezpečnostních důvodů. Tato opatření nesmějí způsobit nepřiměřené narušení železničního provozu.

1.8.2 Vzájemná úřední podpora
1. 1.8.2.1 Členské státy se mohou dohodnout o vzájemné úřední podpoře při uplatňování RID.
2. 1.8.2.2 Pokud členský stát zjistí, že bezpečnost přepravy nebezpečných věcí po jeho území je ohrožena následkem velmi vážných nebo opakovaných porušení předpisů, ze strany podniku, který má své sídlo na území jiného členského státu, musí takové přestupky oznámit příslušným orgánům tohoto členského státu. Příslušné orgány členského státu, na jejichž území byly zjištěny velmi vážné nebo opakované přestupky, mohou požádat příslušné orgány členského státu, na jehož území má podnik své sídlo, aby přijaly vhodná opatření proti viníkům. Předávání údajů osobního charakteru není dovoleno, ledaže je to nezbytné pro postih velmi vážných nebo opakovaných přestupků.
3. 1.8.2.3 Takto informované orgány musí sdělit příslušným orgánům členského státu, na jehož území byly předpisy porušeny, jaká opatření, pokud to bylo nezbytné, byla učiněna vůči tomuto podniku.

1.8.3 Bezpečnostní poradce
1. 1.8.3.1 Každý podnik, jehož činnosti zahrnují železniční přepravu nebezpečných věcí nebo s touto přepravou související operace baleni, nakládky, plnění nebo vykládky nebezpečných věcí, musí jmenovat jednoho nebo více bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí, odpovědných za pomoc při zabránění rizikům při těchto činnostech s ohledem na osoby, majetek a životní prostředí.
2. 1.8.3.2 Příslušné orgány smluvních stran mohou stanovit, že se tyto předpisy nevztahují na podniky:
  (a) jejichž činnosti se vztahují na přepravy nebezpečných věcí přepravními prostředky, které patří ozbrojeným silám nebo podléhají jejich odpovědnosti nebo
  (b) jejichž činnosti se týkají množství, která jsou v každé dopravní jednotce menší než limity uvedené v pododdíle 1.1.3.6, odstavci 2.2.7.1.2, jakož i v kapitolách 3.3 a 3.4, nebo
  (c) jejichž hlavní nebo vedlejší činnosti nejsou přeprava nebo související nakládka nebo vykládka nebezpečných věcí, ale které se příležitostně zabývají vnitrostátní přepravou nebo související nakládkou nebo vykládkou nebezpečných věcí představujících malé nebezpečí nebo riziko znečistění.
1. 1.8.3.3 Hlavním úkolem bezpečnostního poradce, při zachování odpovědnosti vedoucího podniku, je snažit se všemi vhodnými prostředky a opatřeními v mezích příslušných činností výše uvedeného podniku usnadnit provádění těchto činností v souladu s platnými předpisy a co nejbezpečnějším způsobem.
  S přihlédnutím k činnostem podniku má bezpečnostní poradce zejména tyto povinnosti:
  1. – dohlížet na dodržování předpisů pro přepravu nebezpečných věcí,
  2. – radit svému podniku při operacích souvisejících s přepravou nebezpečných věcí,
  3. – připravit výroční zprávu pro vedení svého podniku nebo pro místní orgán veřejné správy, o činnostech podniku týkajících se přepravy nebezpečných věcí. Takové výroční zprávy musí být uchovávány po dobu pěti let a musí být k dispozici státním orgánům na jejich žádost.
  Bezpečnostní poradce má rovněž povinnost sledovat zejména tyto činnosti a postupy vztahující se k dotčeným činnostem podniku:
  1. – postupy pro dodržování předpisů upravujících zařazování nebezpečných věcí určených k přepravě;
  2. – postup podniku při pořizování dopravních prostředků s ohledem na respektování všech zvláštních požadavků souvisejících s přepravou nebezpečných věcí;
  3. – postupy kontrol zařízení užívaného při přepravě, nakládce nebo vykládce nebezpečných věcí;
  4. – vlastní školení zaměstnanců podniku a vedení záznamů o tomto školení;
  5. – uplatňování vhodných nouzových postupů v případě jakékoli nehody nebo mimořádné události, která může nepříznivě ovlivnit bezpečnost přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí;
  6. – analýzy a, pokud je to potřebné, vypracovávání zpráv týkajících se vážných nehod, mimořádných událostech nebo závažných porušení předpisů zjištěných během přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí;
  7. – uplatňování vhodných opatření k zamezení opakování nehod, mimořádných událostí nebo závažných porušení předpisů;
  8. – dodržování právních předpisů a zvláštních požadavků spojených s přepravou nebezpečných věcí, týkajících se volby a využití subdodavatelů nebo jiných třetích osob;
  9. – ověřování, že zaměstnanci účastnící se přepravy, nakládky nebo vykládky nebezpečných věcí mají k dispozici podrobné pracovní postupy a pokyny;
  10. – zavádění opatření ke zvýšení informovanosti o nebezpečích spojených s přepravou, nakládkou a vykládkou nebezpečných věcí;
  11. – uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit, aby v dopravních prostředcích byly k dispozici doklady a bezpečnostní výbava, které musí doprovázet přepravu a aby tyto doklady a výbava byly v souladu s předpisy;
  12. – uplatňování kontrolních postupů s cílem zajistit dodržování předpisů pro nakládku a vykládku;
  13. – existenci bezpečnostního plánu uvedeného v pododdílu 1.10.3.2.
1. 1.8.3.4 Bezpečnostním poradcem může být též vedoucí podniku, osoba s jinými povinnostmi v podniku nebo osoba, která výše uvedeným podnikem není přímo zaměstnána, pokud je tato osoba odborně způsobilá pro vykonávání povinností bezpečnostního poradce.
2. 1.8.3.5 Každý dotčený podnik musí na požádání informovat o totožnosti svého bezpečnostního poradce příslušný orgán nebo organizaci pověřenou pro tento účel každou smluvní stranou.
3. 1.8.3.6 Kdykoli během přepravy, nakládky nebo vykládky prováděné dotčeným podnikem postihne nehoda osobu, majetek nebo životní prostředí, zajistí bezpečnostní poradce po shromáždění všech potřebných informací vypracování zprávy o nehodě pro vedení podniku nebo popřípadě pro místní orgán veřejné správy. Tato zpráva nesmí nahrazovat žádnou zprávu vypracovanou vedením podniku, která by mohla být požadována jinými mezinárodními nebo vnitrostátními předpisy.
4. 1.8.3.7 Bezpečnostní poradce musí být držitelem osvědčení o odborné způsobilosti bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí po železnici. Toto osvědčení musí být vydáno příslušným orgánem nebo organizací pověřenou pro tento účel každou smluvní stranou.
5. 1.8.3.8 K získání osvědčení se musí uchazeč podrobit školení a úspěšně složit zkoušku schválenou příslušným orgánem smluvní strany.
6. 1.8.3.9 Hlavním účelem školení je poskytnout uchazečům dostatečné znalosti o nebezpečích při přepravě nebezpečných věcí a dostatečné znalosti právních a správních předpisů, platných pro konkrétní druhy dopravy, jakož i dostatečné znalosti povinností uvedených v pododdílu 1.8.3.3.
7. 1.8.3.10 Zkouška musí být organizována příslušným orgánem nebo jím pověřenou zkušební organizací.
  Pověření zkušební organizace musí být provedeno písemnou formou. Toto schválení může být časově omezeno a musí být založeno na následujících kriteriích:
  1. – způsobilost zkušební organizace;
  2. – specifikace forem zkoušek navržené zkušební organizací;
  3. – opatření určená pro zajištění nestrannosti zkoušek;
  4. – nezávislost zkušební organizace na všech fyzických nebo právnických osobách zaměstnávajících bezpečnostní poradce.
1. 1.8.3.11 Hlavním účelem zkoušky je zjistit, zda uchazeči mají potřebnou úroveň znalostí potřebných pro výkon funkce bezpečnostního poradce, jak je uvedeno v pododdílu 1.8.3.3, pro získání osvědčení předepsaného v pododdílu 1.8.3.7, a musí zahrnovat nejméně následující témata:
  (a) znalost druhů následků, které mohou být způsobeny při nehodě s nebezpečnými věcmi a znalost hlavních příčin nehody,
  (b) ustanovení vnitrostátních předpisů, mezinárodních úmluv a dohod, zejména pokud jde o:
  1. – klasifikaci nebezpečných věcí (postup pro klasifikaci roztoků a směsí, struktura seznamu látek, třídy nebezpečných věcí a zásady jejich klasifikace, povaha přepravovaných nebezpečných věcí, fyzikální, chemické a toxikologické vlastnosti nebezpečných věcí);
  2. – všeobecná ustanovení o obalech, cisternách a cisternových kontejnerech (druhy, kódování, značení, konstrukce, první a periodické prohlídky a zkoušky);
  3. – nápisy a bezpečnostní značky, oranžové označení (nápisy a bezpečnostní značky na kusech, umísťování a odstraňování velkých bezpečnostních značek (placards) a oranžového označení);
  4. – údaje v přepravním dokladu (požadované informace);
  5. – způsob odesílání a omezení při odesílání (vozová zásilka, přeprava ve volně loženém stavu, přeprava v IBC, přeprava v kontejnerech, přeprava v nesnímatelných nebo snímatelných cisternách);
  6. – přepravu osob (cestujících);
  7. – zákazy a bezpečnostní opatření týkající se společné nakládky;
  8. – vzájemné oddělování věcí;
  9. – limity přepravovaných množství a množství vyňatá z platnosti předpisů;
    manipulaci a uložení (nakládka a vykládka, stupně plnění, uložení ve voze a vzájemné oddělování);
  1. – čištění nebo odplyňování před nakládkou a po vykládce;
  2. – odborné školení doprovodu vlaku;
  3. – příslušné doklady (přepravní doklady, kopie všech odchylek, jiné doklady);
  4. – únik znečišťujících látek během provozu a při nehodách;
  5. – předpisy týkající se dopravních prostředků.
1. 1.8.3.12 Zkouška sestává z písemného testu, který může být doplněn ústní zkouškou.
  Písemný test musí mít dvě části:
  (a) Uchazeč obdrží dotazník. Ten musí obsahovat nejméně dvacet otevřených otázek zahrnujících nejméně témata uvedená v seznamu v pododdílu 1.8.3.11. Mohou však být použity také otázky s uvedením několika možných odpovědí, z nichž pouze jedna je správná. V tomto případě se takové dvě otázky počítají za jednu otevřenou otázku. Zvláštní pozornost musí být věnována těmto tématům:
  1. – všeobecná preventivní a bezpečnostní opatření;
  2. – klasifikace nebezpečných věcí;
  3. – všeobecná ustanovení o balení, včetně cisteren, cisternových kontejnerů, cisternových vozů atd.;
  4. – označení nebezpečí a bezpečnostní značky;
  5. – údaje v přepravním dokladu;
  6. – manipulace a uložení;
  7. – odborné školení personálu;
  8. – doprovodné doklady;
  9. – předpisy týkající se dopravních prostředků.
  (b) Uchazeči musí vypracovat případovou studii podle povinností bezpečnostního poradce uvedených v pododdílu 1.8.3.3, aby prokázali, že mají nezbytnou kvalifikaci pro plnění funkce bezpečnostního poradce.
1. 1.8.3.13 Smluvní strany mohou rozhodnout, že uchazeči, kteří hodlají pracovat pro podniky specializované na přepravu určitých druhů nebezpečných věcí mohou být zkoušeni pouze z témat, která jsou spojena s jejich činností. Tyto druhy věcí jsou:
  1. – třída 1;
  2. – třída 2;
  3. – třída 7;
  4. – třídy 3, 4.1, 4.2, 4.3, 5.1, 5.2, 6.1, 6.2, 8 a 9;
  5. – UN čísla 1202, 1203 a 1223.
  Osvědčení předepsané v pododdíle 1.8.3.7 musí zřetelně uvádět, že je platné pouze pro druhy nebezpečných věcí uvedených v tomto pododdíle a pro které byl bezpečnostní poradce zkoušen podle podmínek uvedených v pododdíle 1.8.3.12.
1. 1.8.3.14 Příslušný orgán nebo zkušební organizace musí uchovávat seznam zkušebních otázek, které byly použity při zkoušce.
2. 1.8.3.15 Osvědčení předepsané v pododdíle 1.8.3.7 musí mít formu podle vzoru uvedeného v pododdílu 1.8.3.18 a musí být uznáváno všemi členskými státy.
3. 1.8.3.16 Platnost a prodloužení platnosti osvědčení
  1. 1.8.3.16.1 Osvědčení je platné po dobu pěti let.
    Doba platnosti osvědčení se prodlouží o pět let od data uplynutí jeho platnosti, pokud jeho držitel během posledního roku před uplynutím doby jeho platnosti složil zkoušku. Zkouška musí být schválena příslušným orgánem.
  1. 1.8.3.16.2 Účelem zkoušky je ověřit, zda má držitel potřebné znalosti k vykonávání povinností uvedených v pododdílu 1.8.3.3. Vyžadované znalosti jsou uvedeny v pododdílu 1.8.3.11 b) a musí zahrnovat změny předpisů, k nimž došlo od získání posledního osvědčení. Zkouška musí být organizována a dozorována na stejném základě, jak je uvedeno v pododdílech 1.8.3.10 a 1.8.3.12 až 1.8.3.14. Držitel osvědčení však nemusí vypracovat případovou studii podle ustanovení pododdílu 1.8.3.12 b).
1. 1.8.3.17 Ustanovení uvedená v pododdílech 1.8.3.1 až 1.8.3.16 se považují za splněná, jestliže byly splněny příslušné podmínky směrnice Rady 96/35/ES ze 3. června 1996 o jmenování a odborné způsobilosti bezpečnostních poradců pro přepravu nebezpečných věcí silniční, železniční a vnitrozemskou vodní dopravou¹¹ a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/18/ES ze dne 17. dubna 2000 o minimálních zkušebních požadavcích na bezpečnostní poradce pro přepravu nebezpečných věcí silniční, železniční nebo vnitrozemskou vodní dopravou¹².
2. 1.8.3.18 Vzor osvědčení

1.8.4 Seznam příslušných orgánů a jimi pověřených organizací
Členské státy oznámí Ústřednímu úřadu adresy příslušných orgánů a jimi pověřených organizací, které jsou kompetentní podle vnitrostátních předpisů pro uplatňování RID, přičemž uvedou pro každý případ příslušné ustanovení RID, jakož i adresy, na které je třeba zasílat příslušné žádosti.
Ústřední úřad pořídí na základě obdržených informací seznam a udržuje jej v aktuálním stavu. Oznamuje tento seznam a jeho změny dává na vědomí členským státům.

1.8.5 Hlášení o nehodách a mimořádných událostech při přepravě nebezpečných věcí
1. 1.8.5.1 Dojde-li během přepravy nebezpečných věcí na území členského státu k závažné nehodě nebo mimořádné události, je dopravce, popřípadě provozovatel železniční infrastruktury, povinen zajistit, aby byla pro příslušný orgán dotčeného členského státu vypracována a předložena zpráva podle vzoru předepsaného v pododdíle 1.8.5.4.
2. 1.8.5.2 Tento členský stát musí, je-li to žádoucí, zaslat zprávu na Ústřední úřad za účelem informování ostatních členských států.
3. 1.8.5.3 Události, které podléhají povinnosti vypracování zprávy podle pododdílu 1.8.5.1, je událost, při níž došlo k úniku nebezpečných věcí nebo hrozilo bezprostřední riziko úniku látky, došlo-li ke zranění osob, k hmotným škodám nebo ke škodám na životním prostředí, nebo pokud byly zapojeny orgány (úřady) a je-li splněno alespoň jedno z následujících kritérií:
  Zranění osob znamená událost, při níž došlo k usmrcení nebo zranění v přímém vztahu k přepravovaným nebezpečným věcem, přičemž zranění
  (a) vyžaduje intenzivní lékařskou péči,
  (b) vyžaduje nejméně jednodenní pobyt v nemocnici, nebo
  (c) má za následek pracovní neschopnost v trvání nejméně tří po sobě jdoucích dnů.
  Únik látky znamená uniknutí nebezpečných věcí
  (a) přepravní kategorie 0 nebo 1 v množství větším než 50 kg nebo 50 litrů,
  (b) přepravní kategorie 2 v množství větším než 333 kg nebo 333 litrů, nebo
  (c) přepravní kategorie 3 nebo 4 v množství větším než 1000 kg nebo 1000 litrů.
  Kriterium úniku látky platí také v případě bezprostředního rizika úniku látky ve výše uvedených množstvích. Zpravidla se toto riziko musí předpokládat, jestliže z důvodu poškození své konstrukce již dopravní nebo přepravní prostředky nejsou způsobilé pro další přepravu nebo jestliže z nějakého jiného důvodu již nemůže být zajištěna dostatečná úroveň bezpečnosti (např. z důvodů deformace cisterny nebo kontejneru, převrácení cisterny nebo požár v bezprostřední blízkosti).
  Dojde-li k nehodě nebo mimořádné události při přepravě nebezpečných věcí třídy 6.2, předkládá se zpráva o nehodě vždy, bez ohledu na množství uniklé látky.
  Dojde-li k nehodě nebo mimořádné události při přepravě látek třídy 7, jsou kriteria pro unik látky následující:
  (a) jakýkoli únik radioaktivních látek z kusů;
  (b) expozice vedoucí k překročení mezních hodnot stanovených v předpisech pro ochranu pracovníků a veřejnosti proti ionizujícímu záření (Schedule II of IAEA Safety Series No. 115 – „International Basic Safety Standards for Protection Against lonizing Radiation and for Safety Radiation Sources“); nebo
  (c) je-li důvod předpokládat, že došlo k významnému zhoršení bezpečnostní funkce kusu (kontejnment, stínění, tepelná ochrana nebo kritičnost), které může učinit kus nezpůsobilým pro pokračování přepravy bez dodatečných bezpečnostních opatření.
4. Poznámka: Viz ustanovení pro nedoručitelné zásilky oddílu 7.5.11, dodatečné ustanovení CW 33 (6).
1. 1.8.5.4 Vzor zprávy o nehodě nebo mimořádné události při přepravě nebezpečných věcí

Dopravní omezení stanovená příslušnými orgányKapitola 1.9

1.9.1 Členský stát může pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí na svém území stanovit určité doplňkové požadavky, které nejsou obsaženy v RID, za podmínky, že tyto doplňkové požadavky
1. – jsou v souladu s požadavky oddílu 1.9.2,
2. – nejsou v rozporu s požadavky oddílu 1.1.2, písm. b),
3. – tvoří součást vnitrostátního práva členského státu a platí také pro vnitrostátní železniční přepravu nebezpečných věcí na území členského státu,
4. – na území daného členského státu nevedou k zákazu železniční přepravy nebezpečných věcí, která je upravena těmito předpisy.

1.9.2 Dodatečná ustanovení, která mohou být uplatňována podle oddílu 1.9.1 jsou tato:
(a) dodatečné bezpečnostní požadavky nebo omezení přepravy v zájmu bezpečnosti přepravy
1. – při níž dochází k průjezdu určitou infrastrukturou, jako jsou mosty nebo tunely¹³,
2. – při níž jsou používána zařízení kombinované přepravy, např. terminály, a nebo
3. – která začíná nebo končí v přístavech, na seřaďovacích nádražích nebo v jiných přepravních terminálech.
(b) podmínky, za nichž je zakázána přeprava určitých nebezpečných věcí trasami se zvláštními a místně podmíněnými riziky, jako jsou trasy procházející obydlenými místy, ekologicky citlivými oblastmi, hospodářskými středisky nebo průmyslovými oblastmi s nebezpečnými provozy, nebo se řídí zvláštními podmínkami, kterými jsou např. provozní opatření (snížená rychlost, stanovení určité průjezdní doby, zákaz potkávání atd.). Příslušné orgány musí, je-li to možné, určit náhradní trasy, které lze použít namísto uzavřených tras, popřípadě namísto tras, pro které platí zvláštní podmínky;
(c) zvláštní předpisy, v nichž jsou uvedeny vyloučené nebo určité závazné trasy, nebo závazné předpisy, vyžadující dočasné zastavení při extrémních povětrnostních podmínkách, zemětřeseních, nehodách, demonstracích, veřejných nepokojích nebo ozbrojených povstáních.

1.9.3 Užití doplňujících požadavků podle oddílu 1.9.2 a) a b) přepokládá, že příslušný orgán prokáže nutnost takových opatření.
1.9.4 Příslušný orgán členského státu, který na svém území aplikuje doplňující požadavky podle oddílu 1.9.2 a) a b), zpravidla užití uvedených ustanovení předem sdělí Ústředním úřadu, který na ně upozorní ostatní členské státy.
1.9.5 Nehledě na ustanovení oddílů 1.9.1 a 1.9.2 mohou členské státy vydat zvláštní bezpečnostní předpisy pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí, jestliže daná oblast není upravena RID; to platí zvláště pro
1. – vlakový provoz;
2. – provozní pravidla pro činnosti podmíněné dopravními potřebami, jako je manipulace nebo odstavování;
3. – zaznamenávání údajů o přepravovaných nebezpečných věcech.
za předpokladu, že tyto předpisy tvoří součást vnitrostátního práva členského státu a platí rovněž pro vnitrostátní železniční přepravu nebezpečných věcí na území tohoto členského státu.
Tyto zvláštní předpisy se nesmí dotýkat oblastí upravených RID, zejména oblastí uvedených v oddílech 1.1.2 a) a 1.1.2 b).

Bezpečnostní předpisyKapitola 1.10

Poznámka: Pro účely této kapitoly se slovem „bezpečnost“ rozumí opatření nebo preventivní kroky ke snížení nebezpečí odcizení nebo zneužití nebezpečných věcí, v jehož důsledku by mohlo dojít k ohrožení osob, majetku nebo životního prostředí.

1.10.1 Všeobecná ustanovení
1. 1.10.1.1 Všechny osoby podílející se na přepravě nebezpečných věcí musí dodržovat bezpečnostní předpisy pro přepravu nebezpečných věcí uvedené v této kapitole v přiměřené míře ke svým odpovědnostem.
2. 1.10.1.2 Nebezpečné věci smějí být předány k přepravě pouze dopravcům, jejichž totožnost byla vhodným způsobem ověřena.
3. 1.10.1.3 Prostory terminálů pro dočasné skladování, plochy pro dočasné skladování, odstavné plochy pro vozy, kotviště a seřaďovací nádraží používané pro dočasné skladování během přepravy nebezpečných věcí musí být vhodně zabezpečeny, dobře osvětleny a, kde je to možné a vhodné, nepřístupné veřejnosti.
4. 1.10.1.4 Každý člen personálu vlaku přepravujícího nebezpečné věci musí mít během přepravy u sebe průkaz totožnosti opatřený fotografií.
5. 1.10.1.5 Bezpečnostní kontroly podle oddílu 1.8.1 se musí zaměřit také na vhodná opatření k zajištění bezpečnosti.

1.10.2 Školení o obecné bezpečnosti
1. 1.10.2.1 Úvodní a obnovovací školení uvedené v kapitole 1.3 musí zahrnovat prvky poučení o bezpečnosti. Obnovovací školení nemusí být nutně vázáno jen na změny předpisů.
2. 1.10.2.2 Školení musí být zaměřeno na povahu bezpečnostních rizik, jejich rozpoznání a postupy k jejich snížení, jakož i na opatření, která je nutno provést při narušení bezpečnosti. Musí zahrnovat seznámení s příslušnými bezpečnostními plány, v přiměřené míře k odpovědnostem a povinnostem jednotlivých pracovníků a jejich účasti při aplikaci bezpečnostních plánů.

1.10.3 Ustanovení pro vysoce rizikové nebezpečné věci
1. 1.10.3.1 Vysoce rizikovými nebezpečnými věcmi se rozumějí ty, které jsou potenciálně zneužitelné při teroristických akcích a které mohou vyvolat v jejich důsledku vážné následky, jako jsou hromadné ztráty na lidských životech nebo hromadná zkáza. Seznam vysoce rizikových nebezpečných věcí je uveden v tabulce 1.10.5.
2. 1.10.3.2 Bezpečnostní plány
  1. 1.10.3.2.1 Dopravci, odesilatelé a ostatní účastníci přepravy uvedení v oddílech 1.4.2 a 1.4.3, podílející se na přepravě vysoce rizikových nebezpečných věcí (viz tabulku 1.10.5), musí přijmout, aplikovat a dodržet bezpečnostní plán, který musí obsahovat alespoň součásti uvedené v odstavci 1.10.3.2.2.
  2. 1.10.3.2.2 Bezpečnostní plán musí obsahovat alespoň následující součásti:
    (a) specifické stanovení odpovědností za bezpečnost způsobilým a kvalifikovaným osobám, s odpovídající pravomocí k uplatnění svých odpovědností;
    (b) seznamy dotčených nebezpečných věcí nebo skupin nebezpečných věcí;
    (c) přehled běžných činnosti a rozbor bezpečnostních rizik, které z nich vyplývají, včetně všech zastávek nutných při přepravě, přítomnosti nebezpečných věcí ve voze, cisterně nebo kontejneru před zahájením dopravy, během ní a po jejím ukončení a dočasného skladování nebezpečných věcí za účelem jejich intermodální překládky nebo překládky na jiný dopravní prostředek;
    (d) jasná specifikace opatření, která je třeba učinit ke snížení bezpečnostních rizik, přiměřených k odpovědnostem a povinnostem účastníka, včetně:
    1. – školení;
    2. – bezpečnostní politiky (např. reakce na podmínky velkého ohrožení, prověření nově přijímaných zaměstnanců nebo zaměstnanců přidělovaných na některá místa atd.);
    3. – provozní praxe (např. volba nebo používání známých tras, přístup k nebezpečným věcem při jejich dočasném skladování (jak je definováno pod písmenem (c)), blízkost ohrozitelné infrastruktury atd.);
    4. – zařízení a zdrojů, které je nutno použít ke snížení bezpečnostních rizik;
    (e) účinné a moderní postupy pro ohlašování ohrožení, narušení bezpečnosti nebo případů s takovými situacemi souvisejících, a pro jednání v takových situacích;
    (f) postupy pro posuzování a testování bezpečnostních plánů a postupy pro periodickou revizi a aktualizaci těchto plánů;
    (g) opatření pro zajištění fyzické bezpečnosti dopravních informací obsažených v bezpečnost-ním plánu a
    (h) opatření pro zajištění toho, aby šíření informací týkajících se přepravy, obsažených v bezpečnostním plánu, bylo omezeno na ty osoby, které je potřebují mít. Tato opatření nesmějí být přitom překážkou sdělování informací vyžadovaných v jiných ustanoveních RID.
  3. Poznámka: Dopravci, odesilatelé a příjemci by měli spolupracovat mezi sebou a s příslušnými orgány při výměně informací týkajících se případných ohrožení, aplikaci vhodných bezpečnostních opatření a reakci na bezpečnostní incidenty.
1. 1.10.3.3 Na vlacích a vozech, kterými jsou přepravovány vysoce rizikové nebezpečné věci (viz tabulku 1.10.5), musí být nainstalovány prostředky, zařízení nebo musí být přijata opatření k ochraně proti odcizení vlaku, vozu a jeho nákladu a musí být učiněna opatření, aby se zajistila jejich funkčnost a účinnost v každém okamžiku. Použití těchto ochranných opatření nesmí ohrozit zásah záchranných jednotek.
2. Poznámka: Pokud je to vhodné a pokud jsou potřebná zařízení již nainstalována, měly by být použity telemetrické systémy nebo jiné metody nebo přístroje pro sledování pohybu vysoce rizikových nebezpečných věcí (viz tabulku 1.10.5).

1.10.4 Ustanovení oddílů 1.10.1, 1.10.2 a 1.10.3 se nepoužijí, jestliže množství připadající na každý vůz nebo velký kontejner nepřekročí množství uvedená v pododdíle 1.1.3.6.

1.10.5 Nebezpečné věci uvedené v následující tabulce jsou vysoce rizikovými nebezpečnými věcmi, jestliže jsou přepravovány v množstvích větších, než jsou množství uvedená v tabulce.

Tabulka 1.10.5: Seznam vysoce rizikových nebezpečných věcí

Kontroly a jiná podpůrná opatření pro zajištění plnění bezpečnostních požadavků Dopravní omezení stanovená příslušnými orgány Bezpečnostní předpisy Tabulka 1.10.5: Seznam vysoce rizikových nebezpečných věcí
Třída	Podtřída	Látka nebo předmět	Množství
Třída	Podtřída	Látka nebo předmět	Cisterna (kg/l)	Volně ložená látka (kg/l)	Kus (kg)
1	1.1	Výbušné látky a předměty	^a)	^a)	0
	1.2	Výbušné látky a předměty	^a)	^a)	0
	1.3	Výbušné látky a předměty skupiny snášenlivosti C	^a)	^a)	0
	1.5	Výbušné látky a předměty	0	^a)	0
2		Hořlavé plyny (klasifikační kódy, zahrnující jen písmeno F)	3000	^a)	^b)
2		Toxické plyny (klasifikační kódy zahrnující písmena T, TF, TC, TO, TFC nebo TOC), s výjimkou aerosolů	0	^a)	0
3		Hořlavé kapaliny obalových skupin I a II	3000	^a)	^b)
3		Znecitlivělé výbušné kapaliny	^a)	^a)	0
4.1		Znecitlivělé výbušné látky	^a)	^a)	0
4.2		Látky obalové skupiny I	3000	^a)	^b)
4.3		Látky obalové skupiny I	3000	^a)	^b)
5.1		Kapaliny podporující hoření obalové skupiny I	3000	^a)	^b)
5.1		Chloristany, dusičnan amonný a hnojiva obsahující dusičnan amonný	3000	3000	^b)
6.1		Toxické látky obalové skupiny I	0	^a)	0
6.2		Infekční látky kategorie A	^a)	^a)	0
7		Radioaktivní látky	3000 A₁ (zvláštní forma) nebo 3000 A₂ jak je to vhodné, v kusech typu B(U), typu B(M) nebo typu C(M)
8		Žíravé látky obalové skupiny I	3000	^a)	^b)

a) nevztahuje sa
b) ustanovení oddílu 1.10.3. neplatí, bez ohledu na množství.
Poznámka: Pro účely nešíření jaderných materiálů se na mezinárodní dopravu vztahuje Úmluva o fyzické ochraně jaderných materiálů, doplněná doporučeními Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) INFCIRC/225 (Rev.4).

Následující stránka