Platné znění

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí, kterým se doplňují sdělení č. 61/1991 Sb., č. 251/1991 Sb., č. 274/1996 Sb., č. 29/1998 Sb. č. 60/1999 Sb., č. 9/2002 Sb. m. s., č. 46/2003 Sb. m. s. a č. 8/2004 Sb. m. s. o vyhlášení změn a doplňků Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF), přijaté v Bernu dne 9. května 1980, vyhlášené pod č. 8/1985 Sb.

vyhlášené znění

Hodnota Tci odpovídá hodnotě LC50 dle P 200 pododdílu 4.1.4.1. Pokud hodnota LC50 není v P 200 pododdílu 4.1.4.1 uvedena, je třeba použít hodnotu LC50, která je uvedena ve vědecké literatuře.

Pokud hodnota LC50 není známa, vypočítá se index toxicity na základě nejnižší hodnoty LC50 látek s podobnými fyziologickými a chemickými účinky, nebo, je-li to jediná možnost, na základě pokusů.

  1. 2.2.2.1.6 Aerosoly

    Aerosoly (UN číslo 1950) se přiřazují k jedné z následujících skupin podle svých nebezpečných vlastností takto:

    Adusivé
    Opodporující hořeni
    Fhořlavé
    Ttoxické
    Cžíravé
    COžíravé, podporující hoření
    FChořlavé, žíravé
    TFtoxické, hořlavé
    TCtoxické, žíravé
    TOtoxické, podporující hoření
    TFCtoxické, hořlavé, žíravé
    TOCtoxické, podporující hoření, žíravé.

    Zařazení závisí na povaze obsahu aerosolového rozprašovače.

  2. Poznámka: Plyny, které vyhovují definici toxických plynů podle odstavce 2.2.2.1.5 nebo pyroforních plynů podle pokynu pro balení P 200 v pododdíle 4.1.4.1, nesmějí být použity jako hnací náplň v aerosolovém rozprašovači. Aerosoly s obsahem splňujícím kritéria pro obalovou skupinu I z hlediska toxicity nebo žíravosti nejsou připuštěny k přepravě.

    3. Platí tato kritéria:

    (a) Přiřazení ke skupině A se provede, pokud obsah nesplňuje kritéria pro žádnou jinou skupinu podle pododstavců b) až f) dále;

    (b) Přiřazení ke skupině O se provede, pokud aerosol obsahuje plyn podporující hoření podle odstavce 2.2.2.1.5;

    (c) Přiřazení ke skupině F se provede, jestliže obsah zahrnuje nejméně 85 % hm. hořlavých složek a chemické spalné teplo je nejméně 30 kJ/g. Přiřazení se neprovede, jestliže obsah zahrnuje nejvýše 1 % hm. hořlavých složek a spalné teplo je menší než 20 kJ/g. Jinak musí být aerosol odzkoušen na hořlavost zkouškami popsanými v Příručce zkoušek a kritérií, části III, oddílu 31. Lehce hořlavé a hořlavé aerosoly musí být přiřazeny ke skupině F.

  3. Poznámka: Hořlavé složky jsou hořlavé kapaliny, hořlavé tuhé látky nebo hořlavé plyny a směsi plynů, jak jsou definovány v poznámkách 1 až 3 pododdílu 31.1.3 části III Příručky zkoušek a kritérií. Tento pojem nezahrnuje pyroforní látky, látky schopné samo-ohřevu ani látky reagující s vodou. Chemické spalné teplo se určí jedním z následujících postupů: ASTM D 240, ISO/FDIS 13943:1999 (E/F) 86.1 až 86.3 nebo NFPA 30B.

    4. Přiřazení ke skupině T se provede, pokud je obsah, s výjimkou hnací náplně aerosolového rozprašovače, zařazen do třídy 6.1, obalových skupin II nebo III;

    (d) Přiřazení ke skupině C se provede, pokud obsah, s výjimkou hnací náplně aerosolového rozprašovače, splňuje kritéria pro třídu 8, obalové skupiny II nebo III;

    (e) Pokud jsou splněna kritéria pro více než jednu skupinu mezi skupinami O, F, T a C, provede se přiřazení k příslušné skupině CO, FC, TF, TC, TO, TFC nebo TOC.

  1. 2.2.2.2 Plyny nepřipuštěné k přepravě
    1. 2.2.2.2.1 Chemicky nestálé látky třídy 2 jsou připuštěny k přepravě jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění všech možností nebezpečné reakce za normálních podmínek přepravy, jako např. rozkladu, přeměně nebo polymerizaci. Za tímto účelem je zvláště třeba dbát na to, aby nádoby a cisterny neobsahovaly látky, které by tyto reakce mohly podporovat.
    2. 2.2.2.2.2 Následující látky a směsi nejsou připuštěny k přepravě:
      1. – UN 2186 CHLOROVODÍK, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ;
      2. – UN 2421 OXID DUSITÝ;
      3. – UN 2455 METHYLNITRIT;
      4. – hluboce zchlazené zkapalněné plyny, kterým nelze přiřadit klasifikační kódy 3A, 3O nebo 3 F;
      5. – rozpuštěné plyny, které nemohou být přiřazeny pod UN čísla 1001, 2073 nebo 3318;
      6. – aerosoly, u nichž jsou jako hnací náplně použity plyny, které jsou toxické podle odstavce 2.2.2.1.5 nebo pyroforní podle pokynu pro balení P 200 v pododdíle 4.1.4.1;
      7. – aerosoly s obsahem splňujícím kritéria pro obalovou skupinu I z hlediska toxicity nebo žíravosti (viz oddíly 2.2.61 a 2.2.8);
      8. – malé nádobky obsahující plyny, které jsou velmi toxické (LC50 nižší než 200 ppm) nebo pyroforní podle pokynu pro balení P 200 v pododdíle 4.1.4.1.
  1. 2.2.2.3 Seznam hromadných položek
    Stlačené plyny
    Klasifikační kódUN
    číslo    		Pojmenování látek nebo předmětů
    1 A1979PLYNY VZÁCNÉ, SMĚS, STLAČENA
    1980PLYNY VZÁCNÉ A KYSLÍK, SMĚS, STLAČENÁ
    1981PLYNY VZÁCNÉ A DUSÍK, SMĚS, STLAČENÁ
    1956PLYN STLAČENÝ, J.N.
    1 O3156PLYN STLAČENÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
    1 F1964UHLOVODÍKY, PLYNNÉ, SMĚS, STLAČENÁ, J.N.
    1954PLYN, STLAČENÝ HOŘLAVÝ, J.N.
    1 T1955PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, J.N.
    1 TF1953PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
    1 TC3304PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    1 TO3303PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
    1 TFC3305PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    1 TOC3306PLYN, STLAČENÝ, TOXICKÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    Zkapalněné plyny
    Klasifikační kódUN
    číslo    		Pojmenování látek nebo předmětů
    2 A1058PLYNY ZKAPALNĚNÉ, nehořlavé, překryté dusíkem, oxidem uhličitým nebo vzduchem
    1078PLYN JAKO CHLADÍCÍ PROSTŘEDEK, J.N., jako směsi plynů s pojmenováním R..., které mají jako:
    směs F1 při 70°C tenzi par nepřesahující 1,3 MPa (13 barů) a při 50°C hustotu, která odpovídá minimálně hustotě Dichlorfluormethanu (1,30 kg/l);
    směs F2 při 70°C tenzi par nepřesahující 1,9 MPa (19 barů) a při 50°C hustotu, která odpovídá minimálně hustotě Dichlorfluormethanu (1,21 kg/l);
    směs F3 při 70°C tenzi par nepřesahující 3 MPa (30 barů) a při 50°C hustotu, která odpovídá minimálně hustotě Chlordifluormethanu (1,09 kg/l);
    Poznámka: Trichiorfluormethan (chladicí prostředek R11), 1,1,2-Trichlor- 1,2,2-trifluorethan (chladicí prostředek R 113), 1,1,1-Trichior-2,2,2- trifluorethan (chladící prostředek R 113a), 1-Chlor-1,2,2-trifluorethan (chladicí prostředek R133) a 1-Chlor-1,1,2-trífluorethan (chladicí prostředek R133b)nejsou látkami třídy 2, mohou však být částmi směsí F1 až F3
    1968
    3163    		INSEKTICID, PLYNNÝ, J.N.
    PLYN ZKAPALNĚNÝ, J.N.
    2 O3157PLYN ZKAPALNĚNÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
    2 F1010BUTADIENY, STABILIZOVANÉ nebo BUTADIENY, SMĚS S UHLOVODÍKEM, které mají při 70°C tenzi par nepřesahující 1,1 MPa (11 barů) a jejichž hustota při 50°C není nižší než 0,525 kg/l
    Poznámka: Butadieny, stabilizované jsou klasifikovány rovněž pod UN číslo 1010, viz kapitola 3.2, tabulka A
    1060METHYLACETYLEN A PROPADIEN, SMĚS, STABILIZOVANÁ, jako směsi methylacetylenu a propadienu s uhlovodíky, kterými jsou:
    SMĚS P1 obsahující nejvýše 63% obj. methylacetylenu a propadienu a nejvýše 24% obj. propanu a propenu, přičemž procentuální podíl nasycených uhlovodíků C4 musí být nejméně 14% obj.;
    SMĚS P2 obsahující nejvýše 48% obj. methylacetylenu a propadienu a nejvýše 50% obj. propanu a propenu, přičemž procentuální podíl nasycených uhlovodíků C4 musí být nejméně 5% obj.;
    jakož i směsi propadienu s 1% až 4% methylacetylenu
    1965UHLOVODÍKY PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N., které jsou jako směsi:
    směs A při 70°C tenzi par nejvýše 1,1 MPa (11barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,525 kg/l
    směs A 01 při 70°C tenzi par nejvýše 1,6 MPa (16 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,516 kg/l
    směs A 02 při 70°C tenzi par nejvýše 1,6 MPa (16 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,505 kg/l
    směs A 0 při 70°C tenzi par nejvýše 1,6 MPa (16 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,495 kg/l
    směs A 1 při 70°C tenzi par nejvýše 2,1 MPa (21 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,485 kg/l
    směs B 1 při 70°C tenzi par nejvýše 2,6 MPa (26 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,474 kg/l
    směs B 2 při 70°C tenzi par nejvýše 2,6 MPa (26 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,463 kg/l
    směs B při 70°C tenzi par nejvýše 2,6 MPa (26 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,450 kg/l
    směs C při 70°C tenzi par nejvýše 3,1 MPa (31 barů) a při 50°C hustotu nejméně 0,440 kg/l
    Poznámka 1: Pro výše uvedené směsi jsou také přípustná jako označení látek následující obchodní pojmenování: pro směsi A, A01, A02, a A0 - Butan, pro směs C Propan
    Poznámka 2: Jestliže předchází nebo následuje námořní nebo letecká přeprava, smí být pro UN 1965 UHLOVODÍKY PLYNNÉ, SMĚS, ZKAPALNĚNÁ, J.N. použit záznam UN 1075 PLYNY ROPNÉ, ZKAPALNĚNÉ
    3354INSEKTICID, PLYNNÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
    3161PLYN ZKAPALNĚNÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
    2 T1967INSEKTICID, PLYNNÝ, TOXICKÝ, J.N.
    3162PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKÝ, J.N.
    2 TF3355INSEKTICID, PLYNNÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
    3160PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
    2 TC3308PLYN ZKAPALNĚNY, TOXICKY, ŽÍRAVY, J.N.
    2 TO3307PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, J.N.
    2 TFC3309PLYN ZKAPALNĚNÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    2 TOC3310PLYN ZKAPALNĚNY, TOXICKY, PODPORUJÍCÍ HOŘENÍ, ŽÍRAVÝ, J.N.
    Hluboce zchlazené zkapalněné plyny
    Klasifikační kódUN
    číslo    		Pojmenování látek nebo předmětů
    3 A3158PLYN, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ, J.N.
    3 O3311PLYN, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ, PODPORUJÍCÍ HOŘENI, J.N.
    3 F3312PLYN, HLUBOCE ZCHLAZENÝ, KAPALNÝ, HOŘLAVÝ, J.N.
    Rozpuštěné plyny
    Klasifikační kódUN
    čísla    		Pojmenování látek nebo předmětů čísla
    4K přepravě jsou připuštěny jen látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2.
    Aerosoly a malé nádobky obsahující plyn (plynové kartuše)
    Klasifikační kódUN
    číslo    		Pojmenováni látek nebo předmětů
    51950AEROSOLY
    2037NÁDOBKY, MALÉ, OBSAHUJÍCÍ PLYN (KARTUŠE), bez odběrního ventilu, které nelze opětovně plnit
    Jiné předměty, které obsahují plyn pod tlakem
    Klasifikační kódUN
    číslo    		Pojmenování látek nebo předmětů
    6 A2857STROJE CHLADÍCÍ, obsahující nehořlavé, netoxické plyny nebo roztoky amoniaku (UN 2672)
    3164PŘEDMĚTY POD PNEUMATICKÝM TLAKEM (s nehořlavým plynem) nebo
    3164PŘEDMĚTY POD HYDRAULICKÝM TLAKEM (s nehořlavým plynem)
    6 F3150PŘÍSTROJE MALÉ, POHÁNĚNÉ PLYNNÝM UHLOVODÍKEM, s odběrním ventilem, nebo
    3150NÁDOBKY S PLYNNÝM UHLOVODÍKEM, OPAKOVANĚ PLNITELNÉ, PRO MALÉ PŘÍSTROJE, s odběrním ventilem
    Vzorky plynů
    Klasifikační kódUN
    číslo    		Pojmenování látek nebo předmětů
    7 F3167VZOREK PLYNU, NESTLAČENÝ, HOŘLAVÝ, J.N., který není hluboce zchlazený
    7 T3169VZOREK PLYNU, NESTLAČENÝ, TOXICKÝ, J.N., který není hluboce zchlazený
    7 TF3168VZOREK PLYNU, NESTLAČENÝ, TOXICKÝ, HOŘLAVÝ, J.N.., který
    není hluboce zchlazený
  1. 2.2.3 Třída 3 Hořlavé kapaliny
    1. 2.2.3.1 Kritéria
      1. 2.2.3.1.1 Název třídy 3 zahrnuje látky, jakož i předměty, které obsahují látky této třídy, které:

        jsou kapalné podle odstavce (a) definice pojmu “kapalina“ v oddíle 1.2.1;

        1. – mají při 50°C tenzi par nejvýše 300 kPa (3 bary) a pň 20°C a standardním tlaku 101,3 kPa nejsou zcela plynné; a
        2. – mají bod vzplanutí nejvýše 61°C (viz pododdíl 2.3.3.1 k odpovídající zkoušce).

        Název třídy 3 zahrnuje také kapaliny a tuhé látky v roztaveném stavu s bodem vzplanutí nad 61°C, které jsou podány k přepravě nebo přepravovány zahřáté na teplotu rovnající se jejich bodu vzplanutí nebo vyšší. Tyto látky jsou přiřazeny k UN číslu 3256.

        Název třídy 3 zahrnuje také znecitlivěné kapalné výbušné látky. Znecitlivěné kapalné výbušné látky jsou látky, které jsou ve vodě nebo v jiných kapalinách rozpuštěny nebo rozptýleny tak, aby vytvořily homogenní kapalnou směs, která už nemá výbušné vlastnosti. V tabulce A kapitoly 3.2 jsou tyto položky pod UN čísly 1204, 2059, 3064, 3343, 3357 a 3379.

      2. Poznámka 1: Netoxické a nežíravé látky s bodem vzplanutí vyšším než 35°C, které za podmínek zkoušky hořením stanovených v Příručce zkoušek a kritérií, část IIl, pododdílu 32.2.5, samostatné nehoří, nejsou látkami třídy 3; jsou-li však tyto látky podány k přepravě nebo přepravovány zahřáté na teplotu rovnající se jejich bodu vzplanutí nebo vyšší, jsou látkami třídy 3.
      3. Poznámka 2: Odchylkou od odstavce 2.2.3.1.1 se považují paliva pro vznětové motory, plynový olej nebo topný olej (lehký) s bodem vzplanutí nad 61°C až do nejvýše 100°C za látky třídy 3, UN čísla 1202.
      4. Poznámka 3: Kapaliny, které jsou při vdechnuti velmi toxické, s bodem vzplanutí pod 23°C a toxické látky s bodem vzplanutí 23°C nebo vyšším jsou látkami třídy 6.1 (viz pododdíl 2.2.61.1).
      5. Poznámka 4: Hořlavé kapalné látky a přípravky, používané jako pesticidy, které jsou velmi toxické, toxické nebo slabě toxické a mají bod vzplanutí 23°C nebo vyšší, jsou látkami třídy 6.1 (viz pododdíl 2.2.61.1).
      1. 2.2.3.1.2 Látky a předměty třídy 3 jsou rozděleny následovně:
        FHořlavé kapaliny bez vedlejšího nebezpečí;
        F1 Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nejvýše 61°C;
        F2 Hořlavé kapaliny s bodem vzplanutí nad 61°C, přepravované nebo podávané k přepravě při teplotě rovnající se jejich bodu vzplanutí nebo vyšší (zahřáté látky);
        FT Hořlavé kapaliny, toxické;
        FT1 Hořlavé kapaliny, toxické;
        FT2 Pesticidy;
        FCHořlavé kapaliny, žíravé;
        FTCHořlavé kapaliny, toxické, žíravé.
        DZnecitlivěné kapalné výbušné látky.
      1. 2.2.3.1.3 Látky a předměty zařazené do třídy 3 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Látky, které nejsou jmenovitě uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k příslušné položce v pododdíle 2.2.3.3 a k odpovídající obalové skupině podle ustanovení tohoto oddílu. Hořlavé kapaliny musí být přiřazeny k jedné z následujících obalových skupin podle stupně nebezpečí, který představují pro přepravu:
        Obalová skupinaBod vzplanutí (uzavřený kelímek)Teplota začátku varu
        I--≤ 35°C
        IIa< 23°C> 35°C
        IIIa≥ 23°C a ≤ 61°C> 35°C
      2. a Viz též odstavec 2.2.3.1.4

        3. Pro kapalinu s vedlejším nebezpečím (vedlejšími nebezpečími) se musí zohlednit obalová skupina určená podle výše uvedené tabulky a obalová skupina vyplývající ze závažnosti vedlejšího (vedlejších) nebezpečí; klasifikace a obalová skupina se potom určí podle tabulky převažujících nebezpečí v pododdíle 2.1.3.10.

      1. 2.2.3.1.4 Kapalné nebo viskózní směsi a přípravky, včetně těch, které obsahují nejvýše 20% nitrocelulózy s obsahem dusíku v sušině nejvýše 12,6%, smějí být přiřazeny k obalové skupině III, jestliže jsou splněny následující požadavky:

        (a) výška vrstvy rozpouštědla, která se oddělí při dělicí zkoušce rozpouštědla, musí činit méně než 3% celkové výšky zkušebního vzorku (viz Příručku zkoušek a kritérií, část III, pododdíl 32.5.1); a

        (b) viskozita1) a bod vzplanutí musí odpovídat následující tabulce:

        Extrapolovaná kinematická viskozita v (při střihové rychlosti blízké 0) mm2/s při 23 °CDoba výtoku t podle ISO 2431:1993Bod vzplanutí v °C
        v spři průměru výtokové trysky v mm
        20 < v ≤ 8020 < t ≤ 604nad 17
        80 < v ≤ 13560 < t ≤ 1004nad 10
        135 < v ≤ 22020 < t ≤ 326nad 5
        220 < v ≤ 30032 < t ≤ 446nad - 1
        300 < v ≤ 70044 < t ≤ 1006nad - 5
        700 < v100 < t6- 5 a níže
      2. Poznámka: Směsi s více než 20%, ale nejvýše 55% nitrocelulózy, s obsahem dusíku nejvýše 12,6% v suché hmotě jsou látkami, které jsou přiřazeny k UN číslu 2059.

        Směsi s bodem vzplanutí pod 23°C

        1. – s více než 55% nitrocelulózy s jakýmkoli obsahem dusíku, nebo
        2. – s nejvýše 55% nitrocelulózy s obsahem dusiku větším než 12,6% v suché hmotě

        jsou látkami třídy 1 (UN číslo 0340 nebo 0342) nebo třídy 4.1 (UN číslo 2555, 2556 nebo 2557).

      1. 2.2.3.1.5 Netoxické a nežíravé roztoky a homogenní směsi s bodem vzplanutí 23°C nebo vyšším (viskózní látky, jako barvy a laky, vyjma látek obsahujících více než 20% nitrocelulózy) v nádobách o vnitřním objemu menším než 450 litrů nepodléhají předpisům RID, jestliže při dělicí zkoušce rozpouštědla (viz Příručku zkoušek a kritérií, část lIl, pododdíl 32.5.1) výška oddělené vrstvy rozpouštědla činí méně než 3% celkové výšky a jestliže látky při 23°C ve výtokovém kelímku podle normy ISO 2431:1993 s tryskou průměru 6 mm vykazují dobu výtoku:

        (a) nejméně 60 sekund, nebo

        (b) nejméně 40 sekund a neobsahují více než 60% látek třídy 3.

      1. 2.2.3.1.6 Spadají-li látky třídy 3 vlivem příměsí do jiných kategorií nebezpečnosti než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi nebo roztoky k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
      2. Poznámka: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.
      1. 2.2.3.1.7 Na základě zkušebních postupů podle pododdílu 2.3.3.1 a oddílu 2.3.4 a kritérií uvedených v odstavci 2.2.3.1.1 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedený roztok nebo jmenovitě uvedená směs, popřípadě roztok nebo směs, který(á) obsahuje jmenovitě uvedenou látku, takové povahy, že tento roztok nebo tato směs nepodléhá ustanovením pro tuto třídu (viz také oddíl 2.1.3).
    1. 2.2.3.2 Látky nepřipuštěné k přepravě
      1. 2.2.3.2.1 Látky třídy 3, které snadno peroxidují (jako ethery nebo určité heterocyklické kyslíkaté látky), smějí být přepravovány jen tehdy, jestliže jejich obsah peroxidu nepřekročí 0,3% přepočítáno na peroxid vodíku (H2O2). Obsah peroxidu se stanoví podle pododdílu 2.3.3.2.
      2. 2.2.3.2.2 Chemicky nestálé látky třídy 3 je dovoleno přepravovat jen tehdy, byla-li učiněna potřebná opatření k zabránění nebezpečnému rozkladu nebo polymeraci během přepravy. Za tímto účelem je zejména nutno zajistit, aby nádoby a cisterny neobsahovaly látky, které by takové reakce mohly podporovat.
      3. 2.2.3.2.3 Znecitlivěné kapalné výbušné látky, které nejsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2, nejsou připuštěny k přepravě jako látky třídy 3.
    1. 2.2.3.3 Seznam hromadných položek
      Obrázek
      Obrázek
  1. 2.2.41 Třída 4.1 Hořlavé tuhé látky, samovolně se rozkládající látky a znecitlivěné tuhé výbušné látky
    1. 2.2.41.1 Kritéria
      1. 2.2.41.1.1 Název třídy 4.1 zahrnuje hořlavé látky a předměty a znecitlivěné výbušné látky, které jsou tuhými látkami podle písmene a) definice “tuhý“ uvedené v oddile 1.2.1, jakož i samovolně se rozkládající tuhé nebo kapalné látky.

        Třídě 4.1 jsou přiřazeny:

        1. – lehce hořlavé tuhé látky a předměty (viz odstavce 2.2.41.1.3 až 2.2.41.1.8);
        2. – samovolně se rozkládající tuhé nebo kapalné látky (viz odstavce 2.2.41.1.9 až 2.2.41.1.17);
        3. – znecitlivěné tuhé výbušné látky (viz odstavec 2.2.41.1.18);
        4. – látky příbuzné samovolně se rozkládajícím látkám (viz odstavec 2.2.41.1.19).
      1. 2.2.41.1.2 Látky a předměty třídy 4.1 se dále dělí následovně:
        FHořlavé tuhé látky bez vedlejšího nebezpečí:
        F1 organické
        F2 organické, roztavené
        F3 anorganické
        FOHořlavé tuhé látky, podporující hoření
        FTHořlavé tuhé látky, toxické:
        FT1 organické, toxické
        FT2 anorganické, toxické
        FCHořlavé tuhé látky, žíravé:
        FC1 organické, žíravé
        FC2 anorganické, žíravé
        DZnecitlivěné tuhé výbušné látky bez vedlejšího nebezpečí
        DTZnecitlivěné tuhé výbušné látky, toxické
        SRSamovolně se rozkládající látky:
        SR1 nevyžadující řízení teploty
        SR2 vyžadující řízení teploty (nejsou připuštěny k přepravě po železnici).

        Hořlavé tuhé látky

        Definice a vlastnosti

      1. 2.2.41.1.3 Hořlavé tuhé látky jsou lehce hořlavé tuhé látky a tuhé látky, které se mohou zapálit třením.

        Lehce hořlavé tuhé látky jsou práškovité, zrnité nebo pastovité látky, které jsou nebezpečné, jestliže se po krátkém styku se zápalným zdrojem, jako např. s hořící zápalkou, mohou snadno zapálit a plamen se po zapálení rychle rozšiřuje. Nebezpečí přitom nemusí vycházet jen z ohně, nýbrž také z toxických zplodin hoření. Kovové prášky jsou kvůli obtížím při hašení ohně zvláště nebezpečné, protože normální hasící prostředky, jako oxid uhličitý nebo voda, mohou zvětšit nebezpečí.

        Klasifikace

      1. 2.2.41.1.4 Látky a předměty zařazené jako hořlavé tuhé látky třídy 4.1 jsou uvedeny v tabulce A kapitoly 3.2. Přiřazení organických látek a předmětů, které nejsou v tabulce A kapitoly 3.2 jmenovitě uvedeny, pod příslušnou položku pododdílu 2.2.41.3, podle ustanovení kapitoly 2.1, se může provést na základě zkušenosti nebo na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2.1. Přiřazení jmenovitě neuvedených anorganických látek musí být provedeno na základě výsledků zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2.1, přičemž musí být zohledněny rovněž zkušenosti, vedou-li k přísnějšímu zařazení.
      2. 2.2.41.1.5 Jestliže se jmenovitě neuvedené látky na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2.1 přiřazují k jedné z položek uvedených v pododdíle 2.2.41.3, platí následující kritéria:

        (a) Práškovité, zrnité nebo pastovité látky, s výjimkou kovových prášků nebo prášků kovových slitin, se klasifikují jako lehce hořlavé látky třídy 4.1, jestliže se mohou snadno zapálit po krátkém styku se zápalným zdrojem (např. hořící zápalkou), nebo jestliže se plamen po zapálení rychle rozšiřuje, doba vyhoření je menší než 45 sekund na měrnou vzdálenost 100 mm, nebo rychlost vyhoření je větší než 2,2 mm/s.

        (b) Kovové prášky nebo prášky kovových slitin se přiřadí ke třídě 4.1, jestliže mohou být zapáleny při styku s plamenem a reakce se rozšíří na celou délku vzorku za 10 minut nebo méně.

        Tuhé látky, které se mohou zapálit třením, se musí zařadit do třídy 4.1 analogicky k existujícím položkám (např. zápalkám) nebo v souladu s příslušným zvláštním ustanovením.

      1. 2.2.41.1.6 Na základě zkušebních postupů podle Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2.1 a kritérií uvedených v odstavcích 2.2.41.1.4 a 2.2.41.1.5 se může také zjistit, zda je jmenovitě uvedená látka takové povahy, že nepodléhá předpisům pro tuto třídu.
      2. 2.2.41.1.7 Spadají-li látky třídy 4.1 vlivem příměsí do jiných kategorii nebezpečnosti, než těch, do kterých patří látky jmenovitě uvedené v tabulce A kapitoly 3.2, přiřadí se tyto směsi k položkám, ke kterým na základě svého skutečného nebezpečí patří.
      3. Poznámka: K zařazování roztoků a směsí (jako jsou přípravky a odpady) viz také oddíl 2.1.3.

        4. Přiřazení k obalovým skupinám

      1. 2.2.41.1.8 Hořlavé tuhé látky zařazené pod různé položky tabulky A kapitoly 3.2 musí být přiřazeny k obalovým skupinám II nebo III na základě zkušebních postupů Příručky zkoušek a kritérií, části III, pododdílu 33.2.1 podle těchto kritérií:

        (a) Lehce hořlavé tuhé látky, které mají při zkoušce dobu vyhoření menší než 45 sekund na měrnou vzdálenost 100 mm, jsou přiřazeny k obalové skupině II, proběhl-li plamen navlhčenou zónou; přiřazeny k obalové skupině III, jestliže navlhčená zóna zastaví šíření plamene po dobu nejméně 4 minut.

        (b) Kovové prášky nebo prášky kovových slitin jsou přiřazeny k obalové skupině II, jestliže se reakce při zkoušce rozšíří po celé délce vzorku za 5 minut nebo méně; přiřazeny k obalové skupině III, jestliže se reakce při zkoušce rozšíří po celé délce vzorku za více než 5 minut.

        U tuhých látek, které mohou vzplanout třením, musí být jejich přiřazení k obalové skupině provedeno v analogii k existujícím položkám nebo podle odpovídajícího zvláštního ustanovení.

        Samovolně se rozkládající látky

        Definice

      1. 2.2.41.1.9 Pro účely RID jsou samovolně se rozkládající látky tepelně nestálé látky, které se mohou i bez přítomnosti kyslíku (vzduchu) silně exotermicky rozkládat. Látky se nepovažují za samovolně se rozkládající látky třídy 4.1, jestliže:

        (a) jsou výbušnými látkami dle kritérií pro třídu 1;

        (b) jsou látkami podporujícími hoření podle přiřazovacího postupu pro třídu 5.1 (viz pododdíl 2.2.51.1);

        (c) jsou organickými peroxidy podle kritérií pro třídu 5.2 (viz pododdíl 2.2.52.1);

        (d) jejich rozkladné teplo je menší než 300 J/g; nebo

        (e) jejich teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) (viz Poznámka 2 níže) je vyšší než 75°C pro kus o hmotnosti 50 kg.

      2. Poznámka 1: Rozkladné teplo může být určeno libovolnou mezinárodně uznávanou metodou, např. dynamickou diferenční kalorimetrií a adiabatickou kalorimetrií.
      3. Poznámka 2: Teplota samourychlujícího se rozkladu (SADT) je nejnižši teplota, při které může dojít k samovolnému rozkladu látky v obalu používaném během přepravy. Potřebné předpisy k určení této teploty jsou obsaženy v Příručce zkoušek a kritérií, části II, kapitole 20 a oddílu 28.4.
      4. Poznámka 3: Všechny látky, které vykazují vlastnosti samovolně se rozkládajících látek, musí být zařazeny jako takové, i když vykazují podle odstavce 2.2.42.1.5 pozitivní výsledek zkoušky pro zařazení do třídy 4.2.

        5. Vlastnosti

      1. 2.2.41.1.10 Rozklad samovolně se rozkládajících látek může být vyvolán teplem, stykem s katalytickými nečistotami (např. kyselinami, sloučeninami těžkých kovů, zásadami), třením nebo nárazem. Rychlost rozkladu se zvyšuje se stoupající teplotou a je rozdílná podle druhu látky. Rozklad může mít, zvláště jestliže nedojde k zapálení, za následek vývin toxických plynů nebo par. U určitých samovolně se rozkládajících látek musí být teplota řízena. Některé samovolně se rozkládající látky se mohou především pod uzavřením výbušně rozkládat. Tato vlastnost může být zmenšena přidáním ředidel nebo použitím vhodných obalů. Určité samovolně se rozkládající látky prudce hoří. Samovolně se rozkládající látky jsou například určité sloučeniny níže uvedených typů:
        1. alifatické azosloučeniny (-C-N=N-C-)
        2. organické azidy (-C-N3);
        3. diazoniové soli (-CN2 +Z-);
        4. N - nitroso sloučeniny (-N-N=O);
        5. aromatické sulfohydrazidy (-SO2-NH-NH2).

        Tento výčet není úplný; látky s jinými reaktivními skupinami a některé směsi látek mohou mít podobné vlastnosti.

        Klasifikace

      1. 2.2.41.1.11 Samovolně se rozkládající látky jsou na základě svého stupně nebezpečnosti rozděleny do sedmi typů. Typy samovolně se rozkládajících látek začínají od typu A, který není připuštěn k přepravě v obalu, ve kterém byl zkoušen, až po typ G, který nepodléhá ustanovením pro samovolně se rozkládající látky třídy 4.1. Zařazení samovolně se rozkládajících látek typů B až F přímo závisí na největším přípustném množství v jednom obalu. Zásady pro zařazování, jeho postupy, zkušební metody a kritéria a vzor vhodného zkušebního protokolu jsou uvedeny v Příručce zkoušek a kritérií, části II.