Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Dohody mezi Českou republikou a Organizací pro zákaz chemických zbraní o inspekcích na místě v objektu pro ochranné účely seznamu 1

ÚLOHA SMLUVNÍCH STÁTŮ VE VZTAHU K POSTUPŮM V PŘÍPADĚ PORUŠENÍČÁST IX.3:

1. 1. Úvod: příslušné povinnosti podle Úmluvy
   1. 1.1 Ustanovení Úmluvy, která se konkrétně vztahují k účasti smluvních států při ochraně důvěrnosti, zahrnují povinnosti jednotlivých smluvních států:
      1. a) spolupracovat pokud možno s generálním ředitelem a podporovat jej při vyšetřování jakéhokoliv porušení nebo údajného porušení důvěrnosti a při přijímání příslušných opatření, pokud bylo porušení zjištěno (odstavec 21 Důvěrnostní přílohy Úmluvy);
      2. b) nakládat s informacemi a údaji, které obdrží od Organizace jako důvěrné v souvislosti s prováděním Úmluvy, jako s důvěrnými a poskytnout jim zvláštní nakládání, a nakládat s takovými informacemi a údaji výhradně ve spojení s právy a povinnostmi podle Úmluvy a v souladu s ustanoveními Důvěrnostní přílohy Úmluvy (čl. VII odst. 6);
      3. c) nakládat s informacemi, které obdrží od Organizace, v souladu s úrovní důvěrnosti stanovenou pro tyto informace (Důvěrnostní příloha Úmluvy, odstavec 4); a
      4. d) sdělit na požádání podrobnosti o nakládání s důvěrnými informacemi, které jim Organizace poskytla (Důvěrnostní příloha Úmluvy, odstavec 4).
   1. 1.2 Navíc by uplatnění ustanovení o zbavení imunity stanovené v odstavci 20 Důvěrnostní přílohy Úmluvy znamenalo, že by v případě, že se pracovník Sekretariátu dopustil vážného porušení důvěrnosti, musela platit příslušná státní jurisdikce.
   2. 1.3 Protože tato politika se zabývá prací samotné Organizace a jejím vztahem ke smluvním státům, nestanoví ani nepředepisuje tato část zvláštní interní opatření smluvního státu, která mohou být přijata při uskutečňování cílů Úmluvy v oblasti důvěrnosti, nebo pro provádění určitých povinností smluvních států v této souvislosti, jako je použití státní jurisdikce nebo ustanovení o odškodnění v případě porušení důvěrnosti. Je-li to v určitých případech nutné či žádoucí, mohla by se taková zvláštní interní opatření smluvního státu nebo jeho zvláštní povinnosti uvést a dále rozvinout ve dvoustranných dohodách nebo jiných prováděcích ujednáních mezi Organizací a smluvními státy.

1. 2. Možné scénáře

   Povinnosti smluvního státu týkající se důvěrnosti by se mohly objevit v mnoha praktických scénářích, zvláště ve vztahu k:

   1. a) vyšetřování porušení nebo údajného porušení důvěrnosti prováděnému OPCW;
   2. b) zbavení imunity generálním ředitelem OPCW v případě závažného porušení důvěrnosti;
   3. c) porušení důvěrnosti, za něž nese přímou odpovědnost smluvní stát; nebo
   4. d) porušení důvěrnosti právnickou nebo fyzickou osobou v jurisdikci smluvního státu.

1. 3. Vyšetřování porušení důvěrnosti

   Kromě obecného požadavku podle čl. VII odst. 7 Úmluvy poskytnout Sekretariátu pomoc, má každý smluvní stát určitou povinnost ve vztahu k vyšetřování porušení nebo údajného porušení důvěrnosti vedenému generálním ředitelem (jak je uvedeno v bodu 1.1 písm. a) této části). V rámci těchto povinností se má stanovit povaha podpory a spolupráce smluvních států v souvislosti s každým jednotlivým vyšetřováním na základě individuálního posouzení.

1. 4. Zbavení imunity v případě závažného porušení důvěrnosti
   1. 4.1 Úmluva (Důvěrnostní příloha Úmluvy, odstavce 20 a 21) předpokládá, že v případě, že je zbaven imunity vůči jurisdikci pracovník Technického sekretariátu, který se dopustil závažného porušení důvěrnosti, by měla jurisdikce platit. Pokud generální ředitel rozhodne v takovém případě o zbavení imunity, mělo by být zahájeno soudní řízení pod příslušnou jurisdikcí smluvního státu proti takovému pracovníkovi na základě žádosti generálního ředitele nebo smluvního státu dotčeného závažným porušením důvěrnosti. Smluvní státy by měly přijmout odpovídající administrativní a právní opatření s cílem zajistit, aby se tento mechanismus dal účinně zavést.
   2. 4.2 Smluvní státy budou mít i nadále primární odpovědnost za rozhodnutí o použitelnosti státní jurisdikce na základě individuálního posouzení. Konference může také posoudit návrhy na opatření, která by zajistila důslednou a komplexní reakci na každé závažné porušení povinností v oblasti důvěrnosti ze strany pracovníků Sekretariátu.

1. 5. Porušení dávané za vinu smluvnímu státu

   Pokud jsou informace, které poskytla Organizace smluvnímu státu jako důvěrné, zpřístupněny neoprávněným příjemcům nebo pokud dotyčný smluvní stát jinak zneužije důvěrnost, potom by bylo takové jednání v rozporu s povinnostmi smluvních států stanovenými podle čl. VII odst. 6 Úmluvy a podle odstavce 4 Důvěrnostní přílohy Úmluvy. Nakládání s informacemi, které byly obdrženy jako důvěrné, jako s důvěrnými je navíc základní částí účinného fungování Úmluvy jako celku.

   V takovém případě může být z porušení důvěrnosti viněn dotyčný smluvní stát jako porušující tyto povinnosti. To se může objevit jako nález vyšetřování porušení nebo údajného porušení důvěrnosti vedeného generálním ředitelem¹⁴, v kterémžto případě by věc měla podléhat mechanismům Úmluvy pro řešení sporů a zvláště Důvěrnostní komisi¹⁵ pod zmocněním Konference.

1. 6. Jiné uplatnění státní jurisdikce

   Jak je uvedeno v odstavci 5 výše, zpřístupnění informací, které poskytla Organizace jako důvěrné, smluvním státem takovým způsobem, že je porušena jejich důvěrnost, by bylo v rozporu s povinnostmi smluvních států stanovenými podle čl. VII odst. 6 Úmluvy a podle odstavce 4 Důvěrnostní přílohy Úmluvy. Proto se vyžaduje, aby smluvní státy přijaly odpovídající administrativní a právní opatření, o nichž soudí, že jsou potřebná pro zajištění účinného plnění těchto povinností. To se týká i zástupců jednajících s jejich zmocněním nebo pod jejich záštitou.