Český lékopis 1997

Korekční faktor k se vypočítá ze vztahu:

v němž značí:

1. n - počet ml základního roztoku chininiumchloridu, který chutnal ještě hořce.
2. 10/k ml zkoušeného roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. 10,0 ml tohoto roztoku chutná hořce.

Vodný extrakt. 5,0 g práškované drogy (710) se smíchá s 200 ml vroucí vody R a nechá se stát 10 min za občasného protřepávání. Po ochlazení se zředí vodou R na 200 ml a zfiltruje se. 20,0 ml filtrátu se odpaří na vodní lázni do sucha. Odparek se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C. Zbytek váží nejméně 0,165 g (33 %).

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 6,0 %.

Uchovávání

Chráněn před světlem a vlhkostí.

Geranii etheroleum

Geraniová silice

Synonyma. Geranii aetheroleum, Oleum geranii

Je to silice získaná z listů různých druhů rodu Pelargonium destilací s vodní parou. Obsahuje 65,0 % až 75,0 % alkoholů, počítáno jako geraniol (C₁₀H₁₈O; M_r 154,25).

Vlastnosti

Bezbarvá až nažloutlá nebo nazelenalá čirá kapalina, charakteristického pachu. Je velmi těžce rozpustná ve vodě, mísitelná s ethanolem, etherem a mastnými oleji.

Zkoušky totožnosti

Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

Zkoušený roztok. 0,1 g se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Porovnávací roztok. 50 mg geraniolu R se rozpustí v lihu 96% R a zředí se jím na 10 ml.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl obou roztoků a vyvíjí se směsí objemových dílů ethylacetatu R a toluenu R (5 + 95) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší na vzduchu, postříká se anisaldehydem RS a suší se 5 min až 10 min při 100 °C až 105 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou a zbarvením skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu zkoušeného roztoku mohou být i další méně intenzivní skvrny.

Zkoušky na čistotu

Hustota (2.2.5). 0,884 až 0,905 g/ml.

Index lomu (2.2.6). 1,462 až 1,474.

Optická otáčivost (2.2.7). -5° až -14°.

Číslo kyselosti (2.5.1). Nejvýše 5,0; 5,0 g zkoušené látky se rozpustí v 50 ml předepsané směsi rozpouštědel.

Voda v silicích (2.8.5). Vyhovuje požadavkům zkoušky Voda v silicích.

Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice (2.8.7). Vyhovuje požadavkům zkoušky Mastné oleje a zpryskyřičnatělé silice.

Pach a chuť silic (2.8.8). Vyhovuje požadavkům zkoušky Pach a chuť silic.

Zbytek po odpaření silic (2.8.9). Zbytek po odpaření silice je nejvýše 0,150 g.

Rozpustnost v lihu (2.8.10). Je rozpustná ve třech objemových dílech lihu R 70% (V/V).

Stanovení obsahu

5,0 ml se smíchá v acetylační baňce se 7,5 ml acetanhydridu R a 1,0 g octanu sodného bezvodého R a vaří se 2 h. Pak se přidá 20,0 ml vody R a zahřívá se 15 min na vodní lázní pod zpětným chladičem za častého protřepávání. Po ochlazení se acetylovaná silice převede do dělicí nálevky, vodná vrstva se odstraní. Acetylovaná silice se protřepává vodou R, až vodná vrstva reaguje na povlhčený papír lakmusový modrý R jen slabě kysele, vodná vrstva se vždy odstraní. Acetylovaná silice se vysuší síranem sodným bezvodým R a zfiltruje se.

1,500 g acetylované silice se smíchá se 3 ml lihu 96% R a 0,1 ml fenolftaleinu RS a po kapkách se přidává hydroxid draselný v lihu 0,5 mol/l VS do trvalého zbarvení. Pak se přidá 20,0 ml hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS a vaří se 2 h pod zpětným chladičem. Po ochlazení se přidá 0,5 ml fenolftaleinu RS a titruje se kyselinou chlorovodíkovou 0,5 mol/l VS do změny zbarvení. Provede se slepá zkouška.

Obsah acetylovatelných složek v procentech, vyjádřeno jako geraniol (C₁₀H₁₈O), se vypočítá podle vzorce:

v němž značí:

1. a - rozdíl spotřeb hydroxidu draselného v lihu 0,5 mol/l VS ve zkoušce a slepé zkoušce v mililitrech,
2. m - navážku acetylované silice v gramech.

Uchovávání

Ve zcela naplněných vzduchotěsných obalech, chráněna před světlem.

† Glibenclamidum

Glibenklamid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, mírně rozpustný v dichlormethanu, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: A, B, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Teplota tání (2.2.14). 169 °C až 174 °C.
2. B. 50,0 mg se rozpustí v methanolu R, je-li potřeba, použije se ultrazvuková lázeň a zředí se methanolem R na 50,0 ml. K 10,0 ml se přidá 1,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a zředí se methanolem R na 100,0 ml. Měří se absorbance při 230 nm až 350 nm (2.2.25); roztok vykazuje maximum při 300 nm a méně intenzivní maximum při 275 nm. Specifická absorbance v maximu při 300 nm je 61 až 65 a v maximu při 275 nm je 27 až 32.
3. C. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky s bromidem draselným R se shoduje se spektrem glibenklamidu CRL. Vykazují-li spektra rozdíly, navlhčí se zkoušená látka a referenční látka methanolem R, rozetře se, vysuší se při 100 °C až 105 °C a spektra se zaznamenají znovu.
4. D. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) je polohou a velikostí shodná s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
5. E. 20 mg se rozpustí ve 2 ml kyseliny sírové R. Roztok je bezbarvý a vykazuje modrou fluorescenci v ultrafialovém světle při 365 nm. V roztoku se rozpustí 0,1 g chloralhydrátu R; během 5 min se zbarvení změní na sytě žluté a asi za 20 min vznikne hnědavý odstín.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,1 g se rozpustí v 10 ml lihu 96% R. Roztok je čirý (2.2.1) a bezbarvý (2.2.2, Metoda II).

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R. Roztoky se připraví rozpouštěním látek v rozpouštědlové směsi, kterou jsou stejné objemové díly methanolu R a dichlormethanu R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glibenklamidu CRL se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 8 mg 4-[2-(5-chlor-2-methoxybenzamido)ethyl]benzensulfonamidu CRL (glibenklamidu nečistoty A CRL) se rozpustí v rozpouštědlové směsi a zředí se jí na 100 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 ml porovnávacího roztoku (b) se zředí rozpouštědlovou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 0,2 g glibenklamidu CRL se rozpustí v 10 ml methanolu R a vaří se 10 min pod zpětným chladičem.

Na vrstvu se nanese odděleně po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů lihu 96% R, kyseliny octové, ledové R, chloroformu R a cyklohexanu R (5 + 5 + 45 + 45) po dráze 10 cm. Vrstva se vysuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) není skvrna odpovídající glibenklamidu nečistotě A CRL intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,4 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glibenklamidu nečistotě A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže porovnávací roztok (d) vykazuje dvě zřetelně oddělené skvrny.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 1,0 %; suší se 1,000 g v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí zahřátím ve 100 ml lihu 96% R, přidá se 1,0 ml fenolftaleinu RS jako indikátoru a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do vzniku červeného zbarvení.

1 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 49,40 mg C₂₃H₂ClN₃O₅S.

Uchovávání

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-[2-(5-chlor-methoxybenzamido)ethyl]benzensulfonamid.

† Glipizidum

Glipizid

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě, dobře rozpustný v dichlormethanu, mírně rozpustný v acetonu, prakticky nerozpustný v lihu 96%. Rozpouští se ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B.

Alternativní sestava zkoušek: A, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Asi 2 mg se rozpustí v methanolu R a zředí se jím na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 220 nm až 350 nm; roztok vykazuje dvě absorpční maxima, při 226 nm a 274 nm. Poměr absorbance naměřené v maximu při 226 nm k absorbanci naměřené při 274 nm je 2,0 až 2,4.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety glipizidu CRL.
3. C. Chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu, se pozorují v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
4. D. 50 mg se rozpustí v 5 ml dioxanu R. Přidá se 1 ml roztoku fluordinitrobenzenu R (5 g/l) v dioxanu R a vaří se 2 min až 3 min; vznikne žluté zbarvení.

Zkoušky na čistotu

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,20 g se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 20 ml.

Porovnávací roztok (a). 10 mg glipizidu CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 mg glipizidu nečistoty A CRL se rozpustí ve směsi stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R a zředí se stejnou směsí na 50 ml.

Porovnávací roztok (c). 0,5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 100 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (c) se zředí směsí stejných objemových dílů methanolu R a dichlormethanu R na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 5 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí porovnávacím roztokem (b) na 10 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 10 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů kyseliny mravenčí bezvodé R ethylacetatu R a dichlormethanu R (25 + 25 + 50) po dráze 15 cm.

Vrstva se usuší na vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna odpovídající glipizidu nečistoty A není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %); žádná skvrna, kromě hlavní skvrny a skvrny odpovídající glipizidu nečistoty A, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) (0,5 %) a nejvýše dvě takové skvrny jsou intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (d) (0,2 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (e) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Cyklohexylamin. Nejvýše 100 μg/g; stanoví se plynovou chromatografií (2.2.28) za použití dekanu R jako vnitřního standardu.

Roztok vnitřního standardu. 25 mg dekanu R se rozpustí v hexanu R a zředí se jím na 100 ml. 5 ml tohoto roztoku se zředí hexanem R na 50 ml.

Zkoušený roztok (a). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml hexanu R. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Zkoušený roztok (b). 3,0 g se rozpustí v 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Porovnávací roztok. 30,0 mg cyklohexylaminu R se rozpustí v roztoku kyseliny chlorovodíkové R (17,5 g/l) a zředí se jím na 100,0 ml. K 1,0 ml tohoto roztoku se přidá 50 ml roztoku hydroxidu sodného R (12 g/l) a vytřepe se dvakrát 5,0 ml roztoku vnitřního standardu. Použijí se spojené vrchní vrstvy.

Chromatografický postup se obvykle provádí za použití:

1. - skleněné kolony délky 1,5 m a vnitřního průměru 4 mm naplněné křemelinou pro plynovou chromatografii R impregnovanou 10 % makrogolu 20 000 R a 4 % hydroxidu draselného R,
2. - dusíku pro chromatografii R s průtokovou rychlostí 30 ml/min,
3. - plamenoionizačního detektoru.

Teplota kolony se udržuje na 80 °C a teplota vstřikovacího prostoru a detektoru na 120 °C.

Nastříkne se 1 μl porovnávacího roztoku. Citlivost detektoru se nastaví tak, aby výška prvního píku (dekanu) a druhého píku (cyklohexylaminu) byly nejméně 50 % celé stupnice zapisovače.

Zkoušku lze hodnotit, jestliže rozlišení mezi těmito dvěma píky není menší než 2. Nastříkne se 1 μl zkoušeného roztoku (a). Na získaném chromatogramu se ověří, že zde není přítomen žádný pík se stejným retenčním časem odpovídajícím retenčnímu času vnitřního standardu. Nastříkne se odděleně 1 μl zkoušeného roztoku (b) a 1 μl porovnávacího roztoku. Z chromatogramu porovnávacího roztoku se vypočítá poměr (R) plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Z chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se vypočítá poměr plochy píku odpovídajícího cyklohexylaminu k ploše píku odpovídajícího vnitřnímu standardu. Tento poměr není větší než R.

Těžké kovy (2.4.8). 2,0 g vyhovují limitní zkoušce C na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 4 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 C až 105 C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,2 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,400 g se rozpustí v 50 ml dimethylformamidu R a titruje se methoxidem lithným 0,1 mol/l VS za použití 0,2 ml červeně chinaldinové RS jako indikátoru do odbarvení červeného zbarvení.

1 ml methoxidu lithného 0,1 mol/l VS odpovídá 44,55 mg C₂₁H₂₇N₅O₄S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Separandum.

Nečistoty

1. A. 4-[2-(5-methyl-2-pyrazinkarboxamido)ethyl]benzensulfonamid,

1. B. cyklohexylamin.

† Glucagonum

Glukagon

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek. Je prakticky nerozpustný ve vodě a ve většině organických rozpouštědel. Je rozpustný ve zředěných minerálních kyselinách a ve zředěných roztocích alkalických hydroxidů.

Zkoušky totožnosti

1. A. Způsobuje zvýšení koncentrace glukosy v krvi ve zkoušce na zvířatech, je-li podán způsobem popsaným ve zkoušce Stanovení obsahu.
2. B. Hodnotí se elektroforeogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní zóna na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (a) se shoduje polohou s hlavní zónou na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a).

Zkoušky na čistotu

Absorbance. 2,5 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 10,0 ml. Specifická absorbance (2.2.25) měřená v maximu při 276 nm je 21 až 25, počítáno na vysušenou látku.

Příbuzné látky. Stanoví se gelovou elektroforézou na polyakrylamidu (2.2.31) za použití tyčinkového gelu délky 75 mm, průměru 5 mm a tlumivého roztoku trometamol-glycinového o pH 8,3. Elektroda v horní nádobě je katoda a v dolní nádobě anoda.

Použije se následující gelová směs: 1 objemový díl roztoku obsahujícího ve 100 ml 36,6 mg trometamolu R, 0,23 ml tetramethylethylendiaminu R a 48,0 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS a 2 objemové díly roztoku obsahujícího ve 100 ml 0,735 g methylenbisakrylamidu R a 30,0 g akryl-amidu R. Přidá se takové množství močoviny R, aby její koncentrace v konečném roztoku byla 480 g/l, a pak se roztok zředí na 7 objemových dílů vodou R. Jestliže je to nutné, zahřeje se nejvýše na 40 °C, aby se rozpustila močovina R. Po odplynění se přidá 1 objemový díl roztoku peroxodisíranu diamonného R (5,6 g/l).

Zkoušený roztok (a). 10 mg se rozpustí v 0,5 ml hydroxidu sodného 0,01 mol/l RS.

Zkoušený roztok (b). 0,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). Množství glukagonu BRP odpovídající 5 m.j. se rozpustí v hydroxidu sodném 0,01 mol/l RS a zředí se jím na 25 ml.

Porovnávací roztok (b). 8 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 6 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (d). 4 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Porovnávací roztok (e). 2 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí hydroxidem sodným 0,01 mol/l RS na 10 ml.

Na povrch gelu se nanese odděleně po 100 μl každého roztoku, přidá se tlumivý roztok a 0,2 ml modři bromfenolové RS. Elektroforéza probíhá při konstantním proudu 1 mA na trubici po dobu 30 min a pak se proud zvýší na 3 mA na trubici. Po skončení se gely ponoří do roztoku kyseliny trichloroctové R (125 g/l) nejméně na 1 h. Na každých 10 ml roztoku kyseliny trichloroctové se přidá 0,5 ml roztoku modři kyselé 90 R (2,5 g/l) a nechá se stát 12 h. Po odstranění barvicího roztoku se gely promyjí dvakrát směsí objemových dílů kyseliny octové R a vody R (1 + 4), která se vždy odstraní. Gely se uchovávají ve stejné směsi kyseliny octové R a vody R. Elektroforeogramy se pozorují za použití zdroje studeného světla. Na elektroforeogramech zkoušeného roztoku (a) žádná zóna, kromě zóny modři bromfenolové migrující v dvoj- až trojnásobku vzdálenosti hlavní zóny, není intenzivnější než hlavní zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztok (e). Na elektroforeogramu zkoušeného roztoku (b) není žádná zóna migrující těsně před hlavní zónou intenzivnější než hlavní zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (a). Zkoušku lze hodnotit, jestliže je patrna zóna na elektroforeogramu porovnávacího roztoku (e) a je zřejmé odstupňování intenzity zbarvení na elektroforeogramech porovnávacích roztoků (a) až (e).

Dusík. 16,0 % až 18,5 %, počítáno na vysušenou látku; stanoví se mineralizací s kyselinou sírovou (2.5.9).

Zinek. Nejvýše 0,15 % Zn; stanoví se atomovou absorpční spektrometrií (2.2.23, Metoda I).

Zkoušený roztok. 50,0 mg se rozpustí v kyselině chlorovodíkové 0,01 mol/l RS a zředí se jí na 25,0 ml. Je-li třeba, zředí se kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS tak, aby koncentrace zinku byla 0,4 μg/ml až 1,6 μg/ml.

Porovnávací roztoky. Použijí se čerstvě připravené roztoky obsahující 0,10 μg, 0,40 μg, 0,80 μg, 1,00 μg, 1,20 μg a 1,60 μg Zn v mililitru. K přípravě porovnávacích roztoků se použije základní roztok zinku (5 mg Zn/ml), který se ředí kyselinou chlorovodíkovou 0,01 mol/l RS.

Měří se absorbance při 213,9 nm za použití zinkové lampy s dutou katodou jako zdroje záření a vzduch-acetylenového plamene vhodného složení (např. 2 l acetylenu a 11 l vzduchu za min).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 10,0 %; 50,0 mg se suší 24 h v sušárně při 105 °C.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena pro výrobu parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Stanovení účinnosti

Účinnost se stanoví hodnocením vyvolaného hyperglykemického účinku za daných podmínek v porovnání s účinkem mezinárodního standardu nebo referenčního přípravku kalibrovaného v mezinárodních jednotkách.

Mezinárodní jednotka je specifická hyperglykemická účinnost obsažená v deklarovaném množství mezinárodního standardu, kterým je lyofilizovaný glukagon s přídavkem laktosy a chloridu sodného. Hodnotu účinnosti mezinárodního standardu v mezinárodních jednotkách vyhlašuje Světová zdravotnická organizace.

Stanovená účinnost je 80 % až 125 % deklarované účinnosti. Interval spolehlivosti (P = 0,95) stanovené účinnosti je v rozmezí 64 % až 156 % deklarované účinnosti.

Porovnávací roztok. Celý obsah ampule standardu se rozpustí ve 2 ml roztoku chloridu sodného R (9 g/l), pH se upraví na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou R a zředí se stejným rozpouštědlem tak, aby roztok obsahoval např. 0,1 m.j. v mililitru. Roztok se uchovává při 2 °C až 8 °C a použije se do 2 dnů.

Ke zkoušce se použijí zdraví králíci, jejichž rozdíl hmotnosti mezi nejlehčím a nejtěžším není větší než 1,2 kg (např. se použijí králíci o hmotnosti v rozmezí 1,8 kg až 2,8 kg). Zvířata se chovají v laboratoři v jednotných podmínkách a při jednotné dietě nejméně 1 týden před zkouškou. Vyžadují opatrné zacházení, aby se předešlo nežádoucímu vzrušení.

Každému králíkovi se 48 h před zkouškou nitrosvalově vstříkne 1 ml roztoku kortisonacetatu (25 g/l). Strava, kromě vody, se zvířatům nepodává 16 h před začátkem zkoušky, v čase zkoušky až do posledního odběru krve. Králíci se rozdělí náhodně do čtyř stejných skupin po nejméně čtyřech králících.

Připraví se dvě ředění porovnávacího roztoku s koncentrací v poměru 1 : 4, např. 0,006 m.j./ml (ředění porovnávacího roztoku 1) a 0,024 m.j./ml (ředění porovnávacího roztoku 2). Jako rozpouštědlo se použije roztok chloridu sodného R (9 g/l), jehož pH bylo upraveno na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou R. Pro rozpuštění zkoušené látky se použije stejného rozpouštědla a připraví se dvě ředění. U ředění zkoušeného roztoku 1 se na základě deklarované účinnosti předpokládá, že obsahuje stejný počet m.j. v mililitru jako ředění porovnávacího roztoku 1. U ředění zkoušeného roztoku 2 se předpokládá, že obsahuje stejný počet m.j./ml jako ředění porovnávacího roztoku 2. 1,0 ml každého ředění se vstříkne podkožně v pořadí uvedeném v následující tabulce. Druhá injekce se podává přibližně 24 h po první injekci.

Vzorky krve se odebírají z marginální ušní žíly každého králíka. 1 h po každé injekci se odebere vhodný vzorek krve a v každém vzorku se stanoví koncentrace glukosy. Optimální doba odběru závisí na chovu. Důležité při zkoušce je, aby byl pro každého králíka zachován stejný časový interval.

Účinnost se vypočítá běžnou statistickou metodou pro párový křížový pokus.

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, při teplotě pod 8 °C, přednostně při -20 °C.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - počet mezinárodních jednotek v obalu,
2. - počet mezinárodních jednotek na miligram,
3. - podmínky uchovávání,
4. - zda je látka sterilní.

Glucosum

Glukosa

Synonyma. Glucosum anhydricum, Dextrosum anhydricum, Saccharum amylaceum

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, sladké chuti. Je snadno rozpustná ve vodě, mírně rozpustná v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší. Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla mají být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

   1. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidají se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. 10,0 g se rozpustí v 15 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1), bez pachu a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5° až +53,3°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Cizí cukry, rozpustný škrob, dextriny. 1,0 g se za varu rozpustí ve 30 ml lihu R 90% (V/V); vzhled roztoku se po ochlazení nemění.

Siřičitany.

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (15 μg SO2/ g).

Chloridy (2.4.4). 4 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (125 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Arsen (2.4.2). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g).

Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S.

Vápník (2.4.3). 5 ml roztoku S zředěného vodou destilovanou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na vápník (200 μg/g).

Olovo v cukrech (2.4.10). Vyhovuje limitní zkoušce na olovo v cukrech (0,5 μg/g).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 0,50 g zkoušené látky.

Síranový popel. Nejvýše 0,1 %. 5,0 g se rozpustí v 5 ml vody R, přidají se 2 ml kyseliny sírové R, odpaří se na vodní lázni do sucha a vyžíhá se do konstantní hmotnosti. Je-li třeba, zahřívání s kyselinou sírovou R se opakuje.

Pyrogenní látky (2.6.8). Pokud je látka určena k přípravě velkoobjemových parenterálních přípravků, vyhovuje zkoušce na pyrogenní látky, při níž se na 1 kg hmotnosti králíka vstřikuje nitrožilně 10 ml roztoku zkoušené látky (50 g/l) ve vodě na injekci R.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech.

Označování

V označení na obalu se uvede, zda je látka prostá pyrogenních látek.

Glucosum monohydricum

Monohydrát glukosy

Je to monohydrát α-D-glukopyranosy.

Vlastnosti

Bílý krystalický prášek, sladké chuti. Je snadno rozpustný ve vodě, mírně rozpustný v lihu 96%.

Zkoušky totožnosti

1. A. Specifická optická otáčivost, viz Zkoušky na čistotu, je zároveň zkouškou totožnosti.
2. B. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu G R.

   Zkoušený roztok. 10 mg se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (a). 10 mg glukosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Porovnávací roztok (b). 10 mg glukosy CRL, 10 mg laktosy CRL, 10 mg fruktosy CRL a 10 mg sacharosy CRL se rozpustí ve směsi objemových dílů vody R a methanolu R (2 + 3) a zředí se stejnou směsí na 20 ml.

   Na vrstvu se nanese odděleně po 2 μl každého roztoku a nanesené skvrny se důkladně usuší.

   Vyvíjí se směsí objemových dílů vody R, methanolu R, kyseliny octové bezvodé R a dichlorethanu R (10 + 15 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Rozpouštědla mají být odměřena přesně, i malý přebytek vody může způsobit zákal. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu. Vyvíjení se ihned opakuje v čerstvě připravené směsi rozpouštědel. Vrstva se usuší v proudu teplého vzduchu, rovnoměrně se postříká roztokem 0,5 g thymolu R ve směsi složené z 5 ml kyseliny sírové R a 95 ml lihu 96% R a zahřívá se 10 min při 130 °C. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídá polohou, zbarvením a velikostí hlavní skvrně na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).

   Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) jsou čtyři zřetelně oddělené skvrny.

1. C. 0,1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 3 ml vínanu měďnatého RS a zahřeje se; vznikne červená sraženina.

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 10,0 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 100 ml.

Vzhled roztoku. 10,0 g se rozpustí v 15 ml vody R. Roztok je čirý (2.2.1), bez pachu a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok HŽ₇ (2.2.2, Metoda II).

Kysele nebo zásaditě reagující látky. 6,0 g se rozpustí ve 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, přidá se 0,3 ml fenolftaleinu RS; roztok je bezbarvý. Ke změně zbarvení roztoku na růžové se spotřebuje nejvýše 0,15 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Specifická optická otáčivost (2.2.7). +52,5° až +53,3°, počítáno na bezvodou látku. Měří se roztok připravený takto: 10,0 g se rozpustí v 80 ml vody R a smíchá se s 0,2 ml amoniaku zředěného RS1. 30 min se nechá stát a zředí se vodou R na 100,0 ml.

Cizí cukry, rozpustný škrob, dextriny. 1,0 g se za varu rozpustí ve 30 ml lihu 90% (V/V) RS; vzhled roztoku se po ochlazení nemění.

Siřičitany.

Zkoušený roztok. 5,0 g se rozpustí ve 40 ml vody R, přidají se 2,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 50,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Porovnávací roztok. 76 mg disiřičitanu sodného R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 50,0 ml. 5,0 ml roztoku se zředí vodou R na 100,0 ml. Ke 3,0 ml tohoto roztoku se přidají 4,0 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS a zředí se vodou R na 100,0 ml. K 10,0 ml tohoto roztoku se ihned přidá 1 ml roztoku kyseliny chlorovodíkové R (310 g/l), 2,0 ml fuchsinu RS1 a 2,0 ml roztoku formaldehydu R 0,5% (V/V) a 30 min se nechá stát.

Měří se absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku v maximu při 583 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému současně stejným způsobem za použití 10,0 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku není větší než absorbance porovnávacího roztoku (15 μg SO₂/g).

Chloridy (2.4.4). 4 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovují limitní zkoušce na chloridy (125 μg/g).

Sírany (2.4.13). 7,5 ml roztoku S zředěného vodou R na 15 ml vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Arsen (2.4.2). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce A na arsen (1 μg/g).

Baryum. 10 ml roztoku S se smíchá s 1 ml kyseliny sírové zředěné RS. Pozoruje se ihned a pak po 1 h. Roztok vyhovuje zkoušce, jestliže není případně vzniklá opalescence intenzivnější než opalescence směsi 1 ml vody destilované R a 10 ml roztoku S.