Český lékopis 1997

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 7,0 %, 1,000 g se 24 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 1,0 %; stanoví se s 1,000 g zkoušené látky.

Sírany. 18,0 % až 21,5 % (SO₄), počítáno na vysušenou látku. 0,250g se rozpustí ve 100 ml vody R a pH roztoku se upraví amoniakem 26 % R na hodnotu 11. Přidá se 10,0 ml chloridu barnatého 0,1 mol/l VS a asi 0,5 mg ftaleinpurpuru R. Titruje se edetanem disodným 0,1 mol/l VS. Když se barva roztoku začíná měnit, přidá se 50 ml lihu 96% R a pokračuje se v titraci, dokud fialovo-modré zbarvení nezmizí.

1 ml roztoku chloridu barnatého 0,1 mol/l VS odpovídá 9,606 mg síranu (SO₄).

Kolorimetrická zkouška. Zkoušená látka a streptomyciniumsulfat CRL se 24 h suší při 60 °C nad oxidem fosforečným R při tlaku nepřevyšujícím 0,1 kPa. 0,100 g vysušené zkoušené látky se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 100,0 ml. Porovnávací roztok se připraví stejným způsobem s použitím 0,100 g vysušeného streptomyciniumsulfatu CRL. Po 5,0 ml z každého roztoku se převede odděleně do dvou odměrných baněk a do třetí se převede 5 ml vody R. Do každé baňky se přidá 5,0 ml hydroxidu sodného 0,2 mol/l RS a zahřívá se přesně 10 min na vodní lázni. Chladí se v ledu přesně 5 min, přidají se 3 ml roztoku síranu amonno-železitého R (15 g/l) v kyselině sírové 0,5 mol/l RS, zředí se vodou R na 25,0 ml a promíchá se. Přesně za 20 min po přidání roztoku síranu amonno-železitého se měří absorbance (2.2.25) zkoušeného roztoku a porovnávacího roztoku ve 2cm vrstvě v maximu při 525 nm proti kontrolnímu roztoku připravenému s 5 ml vody R. Absorbance zkoušeného roztoku je nejméně 90,0 % absorbance porovnávacího roztoku.

Sterilita (2.6.1). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného sterilizačního postupu, vyhovuje zkoušce na sterilitu.

Bakteriální endotoxiny (2.6.14). Pokud je látka určena k výrobě parenterálních přípravků bez dalšího vhodného postupu odstraňujícího bakteriální endotoxiny, vyhovuje zkoušce na bakteriální endotoxiny, obsahuje-li nejvýše 0,25 m.j. endotoxinu v miligramu.

Stanovení účinnosti

Provede se mikrobiologické stanovení účinnosti antibiotik (2.7.2).

Uchovávání

Ve vzduchotěsných obalech, chráněn před vlhkostí. Je-li látka sterilní, uchovává se ve sterilních vzduchotěsných zabezpečených obalech.

Separandum.

Označování

V označení na obalu se uvede:

1. - název a množství přidaného stabilizátoru,
2. - zda je látka sterilní,
3. - zda je látka prostá bakteriálních endotoxinů.

† Strychni semen

Kulčibové semeno

Synonymum. Semen strychni

Je to usušené zralé semeno druhu Strychnos nux vomica L. Obsahuje nejméně 2,5 % alkaloidů-strychninu (C₂₁H₂₂N₂O₂; M_r 334,4) a brucinu (C₂₃H₂₆N₂O₄; M_r 394,5), vztaženo na vysušenou drogu.

Vlastnosti

Makroskopický a mikroskopický popis, viz Zkoušky totožnosti A a B.

Zkoušky totožnosti

1. A. Velmi tvrdé, terčovité, na okraji většinou ztlustlé semeno o průměru 2 cm až 2,5 cm a tloušťce až 5 mm, šedožluté až zelenavě šedé, hedvábitě lesklé, krycí chlupy orientovány paprsěitě od středu k okraji semene. Uprostřed jedné, většinou prohloubené strany semene je patrné bradavčitě vyvýšené hilům, od něhož k okraji probíhá jen málo zřetelné žebro. Endosperm bělavě šedý, rohovitý; v okrouhlé, ploché, středem semene probíhající štěrbině je uložen klíček se dvěma plochými, široce srdčitými dělohami.
2. B. Droga se upráškuje (355). Prášek je nažloutle šedý až nazelenale šedý. Pozoruje se pod mikroskopem v chloralhydrátu RS. Práškovaná droga je charakteristická těmito znaky: úlomky pokožky osemení, jejíž buňky jsou protáhlé v dlouhé, lesklé, těsně nad bází ohnuté chlupy; na vnitřní straně stěny chlupu je ztlustlá, jen zřídka anastomozující lišta, která se rozšiřuje směrem k bázi; bazální části chlupů hrubě tečkované; úlomky subepidermální vrstvy s buňkami silně ztlustlými, obliterovanými; úlomky endospermu s buňkami mnohohrannými, silně ztlustlými, s jemnými plasmodesmami; aleuronová zrna o průměru 15 μm až 30 μm.
3. C. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R

   Zkoušený roztok. 1 g práškované drogy (710) se smíchá s 0 ml lihu R 60% (V/V) a zahřívá se 15 min na vodní lázni pod zpětným chladičem, po ochlazení se zfiltruje.

   Porovnávací roztok. 10 mg strychniniumnitratu R a 10 mg brucinu R se rozpustí v 10 ml methanolu R.

   Na vrstvu se nanese odděleně do pruhů po 10 μl obou roztoků. Vyvíjí se směsí objemových dílů diethylaminu R, acetonu R a chloroformu R (10 + 40 + 50) po dráze 12 cm. Vrstva se usuší v proudu horkého vzduchu a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku. Na chromatogramu mohou být patrny další skvrny. Vrstva se postříká jodobismutitanovým zkoumadlem R. Hlavní skvrny na chromatogramu zkoušeného roztoku odpovídají polohou a zbarvením skvrnám na chromatogramu porovnávacího roztoku.

Zkoušky na čistotu

Cizí příměsi (2.8.2). Nejvýše 1 %.

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 12,0 %; 2,000 g práškované drogy (710) se suší 2 h v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Celkový popel (2.4.16). Nejvýše 3,0 %.

Stanovení obsahu

3,000 g práškované drogy (710) se smíchá s 20,0 g etheru prostého peroxidických látek R a s 10,0 g chloroformu R a protřepává se 10 min. Pak se přidají 3,0 ml uhličitanu sodného 1 mol/l RS a protřepává se 1 h. Po 24 h stání se protřepává 15 min, přidá se 7 ml vody R a znovu se protřepe. Po oddělení vrstev se horní vrstva rychle zfiltruje přes chomáček vaty. 20,00 g filtrátu (odpovídá 2,00 g drogy) se na vodní lázni odpaří na asi 3 ml a převede se do dělicí nálevky. Baňka se promyje 5 ml chloroformu R a dvakrát 5 ml etheru prostého peroxidických látek R Do dělicí nálevky se přidá 5,00 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS, 5 ml vody R a nadbytek etheru prostého peroxidických látek R Protřepává se 2 min, spodní vrstva se převede do kuželové baňky, pak se protřepává dvakrát 5 ml vody R. Ke spojeným spodním vrstvám se přidá 0,1 ml červeně methylové RS a titruje se hydroxidem sodným 0,1 mol/l VS do změny zbarvení.

1 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l VS odpovídá 36,44 mg alkaloidů, počítáno jako průměr součtu strychninu (C₂₁H₂₂N₂O₂) a brucinu (C₂₃H₂₆N₂O₄).

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněno před světlem.

Separandum.

† Succinylsulfathiazolum

Sukcinylsulfathiazol

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu a v lihu 96%, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a uhličitanů.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a D.

Alternativní sestava zkoušek: B, C, D a E, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sukcinylsulfathiazolu CRL. Jestliže spektra zkoušené látky a referenční látky v pevném stavu jsou rozdílná, rozpustí se odděleně obě látky v horké vodě R a nechají se krystalizovat. Krystaly se vysuší opatrně mezi dvěma filtračními papíry, připraví se nové tablety a zaznamenají se nová spektra.
2. B. Ke 2 g se přidá 10 ml vody R a 10 ml hydroxidu sodného koncentrovaného RS a 10 min se vaří. Ochladí se a upraví se pH na hodnotu 3,0 kyselinou chlorovodíkovou RS. Ochladí se, upraví se pH na hodnotu 7,0 hydrogenuhličitanem sodným RS a zfiltruje se. Sraženina se promyje vodou R a vysuší se při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 196 °C až 204 °C. Kapilára obsahující sraženinu se umístí do lázně při 190 °C.
3. C. 0,1 g se zahřeje ve zkumavce nad malým plamenem; vyvíjejí se páry, které zbarví papír s octanem olovnatým R černě.
4. D. 0,1 g se převede do asi 30ml zkumavky z borosilikátového skla, přidá se 0,5 g hydrochinonu R a 1 ml kyseliny sírové R. 10 min se zahřívá v glycerinové lázni při 135 °C za promíchávání do vzniku homogenní tekutiny na počátku zahřívání. Ochladí se a umístí se do ledové vody a opatrně se přidá za třepání 15 ml vody R. Poté se přidá 5 ml toluenu R, třepe se 5 s až 10 s a nechá se 2 min stát; oddělení vrstev podporuje míchání. Horní (toluenová) vrstva je intenzivně růžově zbarvená.
5. E. Asi 10 mg sraženiny ze zkoušky B se rozpustí v 200 ml kyseliny chlorovodíkové 0,1 mol/l RS. 2 ml tohoto roztoku vyhovují zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1) za tvorby oranžové sraženiny.

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 15 ml vody R- roztok je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₄ nebo HŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. Ke 2,0 g se přidá 20 ml vody R, 30 min se nepřetržitě třepe a zfiltruje se. K 10 ml filtrátu se přidá 0,1 ml fenolftaleinu RS. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebují nejvýše 2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Sulfathiazol a jiné primární aromatické aminy. 20 mg se v odměrné baňce na 50 ml rozpustí ve směsi 3,5 ml vody R, 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 25 ml lihu 96% R předem ochlazené na 15 °C. Baňka se ihned umístí do ledové vody, přidá se 1 ml roztoku dusitanu sodného R (2,5 g/l), nechá se 3 min stát, přidá se 2,5 ml roztoku kyseliny amidosírové R (40 g/l) a nechá se 5 min stát. Přidá se 1 ml roztoku naftylethylendiamoniumdichloridu R (4 g/l) a zředí se vodou R na 50 ml. Absorbance (2.2.25) roztoku měřená při 550 nm není větší než absorbance současně a stejným způsobem připravené směsi 1,5 ml roztoku obsahujícího 10 mg sulfathiazolu R a 0,5 ml kyseliny chlorovodíkové R ve 100 ml, 2 ml vody R, 6 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 25 ml lihu 96% R.

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). 4,0 % až 5,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,300 g se rozpustí ve 100 ml směsi objemových dílů kyseliny chlorovodíkové R a vody R (1 + 2) a zahřívá se 1 h pod zpětným chladičem. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 35,54 mg C₁₃H₁₃N₃O₅S₂.

Uchovávání

Chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfacetamidum natricum

Sodná sůl sulfacetamidu

Synonymum. Sulfacetamidum solubile

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek. Je snadno rozpustná ve vodě, těžce rozpustná v ethanolu, prakticky nerozpustná v etheru.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: B a F.

Alternativní sestava zkoušek: A, C, D,E a F, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. 0,1 g se rozpustí v tlumivém roztoku fosforečnanovém o pH 7,0 a zředí se jím na 100,0 ml. 1,0 ml tohoto roztoku se zředí tlumivým roztokem fosforečnanovým o pH 7,0 na 100,0 ml. Měří se absorbance (2.2.25) roztoku při 230 nm až 350 nm; roztok vykazuje absorpční maximum při 255 nm. Specifická absorbance v maximuje 660 až 720, počítáno na bezvodou látku.
2. B. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) zkoušené látky se shoduje se spektrem sodné soli sulfacetamidu CRL.
3. C. 1 g se rozpustí v 10 ml vody R, přidá se 6 ml kyseliny octové zředěné RS a zfiltruje se. Sraženina se promyje malým množstvím vody R a suší se 4 h při 100 °C až 105 °C; taje (2.2.14) při 181 °C až 185 °C.
4. D. 0,1 g sraženiny ze zkoušky C se rozpustí v 5 ml lihu 96% R, přidá se 0,2 ml kyseliny sírové R a zahřeje se; je cítit pach ethylacetatu.
5. E. Asi 1 mg sraženiny ze zkoušky C se rozpustí zahřátím v 1 ml vody R. Roztok vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1) za tvorby oranžově červené sraženiny.
6. F. Roztok S, viz Zkoušky na čistotu, vyhovuje zkouškám na sodík (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Roztok S. 1,25 g se rozpustí ve vodě prosté oxidu uhličitého R a zředí sejí na 25 ml.

Vzhled roztoku. Roztok S je čirý (2.2.1) a není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok ZŽ₄ (2.2.2, Metoda II).

Hodnota pH (2.2.3). 8,0 až 9,5; měří se roztok S.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu HF ₂₅₄R.

Zkoušený roztok. 1,5 g se rozpustí ve vodě R a zředí sejí na 15 ml.

Porovnávací roztok (a). 5 mg sulfanilamidu R se rozpustí ve vodě R a zředí se jí na 10 ml.

Porovnávací roztok (b). 5 ml porovnávacího roztoku (a) se zředí vodou R na 10 ml.

Porovnávací roztok (c). 5 mg sulfanilamidu R se rozpustí v 10 ml zkoušeného roztoku.

Na vrstvu se nanese odděleně po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku 26% R, ethanolu R, vody R a 1-butanolu R (10 + 25 + 25 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší na vzduchu a postříká se dimethylaminobenzaldehydem RS2. Na chromatogramu zkoušeného roztoku žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (a) (0,5 %) a nejvýše jedna taková skvrna je intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,25 %). Zkoušku lze hodnotit, jestliže na chromatogramu porovnávacího roztoku (c) jsou dvě zřetelně oddělené skvrny.

Sírany (2.4.13). 2,5 g se rozpustí ve vodě destilované R a zředí se jí na 25 ml. Přidá se 25 ml kyseliny octové zředěné RS, 30 min se třepe a zfiltruje se. 15 ml filtrátu vyhovuje limitní zkoušce na sírany (200 μg/g).

Těžké kovy (2.4.8). 12 ml filtrátu získaného ve zkoušce Sírany vyhovuje limitní zkoušce A na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použije základní roztok olova (1 μg Pb/ml).

Voda, semimikrostanovení (2.5.12). 6,0 % až 8,0 %; stanoví se s 0,200 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,500 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 23,62 mg C₈H₉N₂NaO₃S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfadiazinum

Sulfadiazin

Vlastnosti

Bílý, žlutavě bílý nebo narůžovělé bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je prakticky nerozpustný ve vodě, těžce rozpustný v acetonu, velmi těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 255 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfadiazinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 3 g se umístí do suché zkumavky, která se nakloní do úhlu 45°, dno zkumavky se ponoří do silikonové olejové lázně a zahřeje se na asi 270 °C; látka se rozkládá, vzniká bílý nebo nažloutle bílý sublimát, který po rekrystalizaci z toluenu Nasušení při 100 °C taje (2.2.14) při 123 °C až 127 °C.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,8 g se rozpustí ve směsi 5 ml roztoku hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅, HŽ₅ nebo ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 20 mg se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v 0,5 ml amoniaku 26% R a zředí se methanolem R na 5,0 ml. Není-li roztok čirý, mírně se zahřívá do rozpuštění.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfadiazinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). Porovnávací roztok se připraví za použití 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %; stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,200 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 25,03 mg C₁₀H₁₀N₄O₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfadimidinum

Sulfadimidin

Vlastnosti

Bílý nebo téměř bílý prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě a v etheru, dobře rozpustný v acetonu, těžce rozpustný v lihu 96%. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 197 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a B.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfadimidinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 3 g se umístí do suché zkumavky, která se nakloní do úhlu 45 °C, dno zkumavky se ponoří do silikonové olejové lázně a zahřeje se na asi 270 °C; látka se rozkládá, vzniká bílý nebo nažloutle bílý sublimát, který po rekrystalizaci z toluenu Nasušení při 100 °C taje (2.2.14) při 150 °Caž 154 °C.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 0,5 g se rozpustí ve směsi 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅, HŽ₅ nebo Z₅Ž (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄F.

Zkoušený roztok (a). 20 mg se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Zkoušený roztok (b). 0,10 g se rozpustí v 0,5 ml amoniaku 26% R a zředí se methanolem R na 5,0 ml. Není-li roztok čirý, mírně se zahřívá do rozpuštění.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfadimidinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5,0 ml.

Porovnávací roztok (b). 1,25 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R (2 + 48) na 50 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).

Ztráta sušením (2.2.32). Nejvýše 0,5 %; 1,000 g se suší v sušárně při 100 °C až 105 °C.

Síranový popel (2.4.14). Nejvýše 0,1 %, stanoví se s 1,00 g zkoušené látky.

Stanovení obsahu

0,250 g se rozpustí ve směsi 20 ml kyseliny chlorovodíkové zředěné RS a 50 ml vody R a ochladí se v ledové vodě. Provede se stanovení dusíku v primárních aromatických aminech (2.5.8) za elektrometrické indikace bodu ekvivalence.

1 ml dusitanu sodného 0,1 mol/l VS odpovídá 27,83 mg C₁₂H₁₄N₄O₂S.

Uchovávání

V dobře uzavřených obalech, chráněn před světlem.

Separandum.

† Sulfadoxinum

Sulfadoxin

Vlastnosti

Bílý nebo žlutavě bílý krystalický prášek nebo krystaly. Je velmi těžce rozpustný ve vodě, těžce rozpustný v lihu 96% a v methanolu, prakticky nerozpustný v etheru. Rozpouští se v roztocích alkalických hydroxidů a ve zředěných minerálních kyselinách.

Taje při asi 198 °C, za rozkladu.

Zkoušky totožnosti

Základní sestava zkoušek: A a C.

Alternativní sestava zkoušek: B, C a D, viz Obecné zásady (1.2).

1. A. Infračervené absorpční spektrum (2.2.24) tablety zkoušené látky se shoduje se spektrem tablety sulfadoxinu CRL.
2. B. Hodnotí se chromatogramy získané ve zkoušce Příbuzné látky, viz Zkoušky na čistotu. Hlavní skvrna na chromatogramu zkoušeného roztoku (b) se polohou a velikostí shoduje s hlavní skvrnou na chromatogramu porovnávacího roztoku (a).
3. C. 0,5 g se rozpustí v 1 ml roztoku kyseliny sírové R 40% (V/V) a mírně se zahřeje. Pokračuje se v zahřívání do vzniku krystalické sraženiny (asi 2 min). Ochladí se, přidá se 10 ml hydroxidu sodného zředěného RS, opět se ochladí, přidá se 25 ml etheru R a 5 min se třepe. Etherová vrstva se oddělí, vysuší se síranem sodným bezvodým R a zfiltruje. Filtrát se odpaří zahříváním ve vodní lázni. Zbytek po odpaření taje (2.2.14) při 80 °C až 82 °C nebo při 90 °C až 92 °C.
4. D. Asi 5 mg se rozpustí v 10 ml kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l RS. 1 ml tohoto roztoku se zředí vodou R na 10 ml. Roztok bez dalšího okyselení vyhovuje zkoušce na primární aromatické aminy (2.3.1).

Zkoušky na čistotu

Vzhled roztoku. 1,0 g se rozpustí ve směsi 5 ml hydroxidu sodného zředěného RS a 5 ml vody R; roztok není zbarven intenzivněji než porovnávací barevný roztok Ž₅, HŽ₅ nebo ZŽ₅ (2.2.2, Metoda II).

Kysele reagující látky. K 1,25 g jemně upráškované zkoušené látky se přidá 25 ml vody prosté oxidu uhličitého R, 5 min se zahřívá při asi 70 °C, potom se 15 min chladí v ledové vodě a zfiltruje se. K 20 ml filtrátu se přidá 0,1 ml modři bromthymolové RS1. Ke změně zbarvení indikátoru se spotřebuje nejvýše 0,2 ml hydroxidu sodného 0,1 mol/l VS.

Příbuzné látky. Provede se tenkovrstvá chromatografie (2.2.27) za použití vrstvy silikagelu GF₂₅₄R.

Zkoušený roztok (a). 0,10 g se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Zkoušený roztok (b). 1 ml zkoušeného roztoku (a) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) na 5 ml.

Porovnávací roztok (a). 20 mg sulfadoxinu CRL se rozpustí ve 3 ml směsi objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) a zředí se stejnou směsí na 5 ml.

Porovnávací roztok (b). 2,5 ml zkoušeného roztoku (b) se zředí směsí objemových dílů amoniaku 26% R a methanolu R(2 + 48) na 100 ml.

Na vrstvu se odděleně nanese po 5 μl každého roztoku a vyvíjí se směsí objemových dílů amoniaku zředěného RS1, vody R, nitromethanu R a dioxanu R (3 + 5 + 40 + 50) po dráze 15 cm. Vrstva se usuší při 100 °C až 105 °C a pozoruje se v ultrafialovém světle při 254 nm. Na chromatogramu zkoušeného roztoku (a) žádná skvrna, kromě hlavní skvrny, není intenzivnější než skvrna na chromatogramu porovnávacího roztoku (b) (0,5 %).

Těžké kovy (2.4.8). 1,0 g vyhovuje limitní zkoušce D na těžké kovy (20 μg/g). K přípravě porovnávacího roztoku se použijí 2 ml základního roztoku olova (10 μg Pb/ml).