občiansky súdny poriadok

§ 1.

účinné od 1. 1. 1951Účel zákona.

účinné od 1. 1. 1951(1) Zákon o řízení ve věcech občanskoprávních upravuje řízení před občanskými soudy, jejich rozhodování a výkon jejich rozhodnutí tak, aby byla zajištěna rychlá a účinná ochrana majetkových a osobních práv občanů i majetkových práv a zákonných zájmů státu a socialistických právnických osob.

účinné od 1. 1. 1951(2) Při provádění těchto úkonů postupuje soud bez zbytečných formalit. Dbá všestranně o to, aby byl zjištěn skutečný stav věci, a spravedlivým rozhodováním upevňuje socialistickou zákonnost a vychovává občany k plnění jejich občanských povinností.

§ 2.

účinné od 1. 1. 1951Dosah ustanovení části prvé.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení části prvé tohoto zákona s doplňky a odchylkami, které jsou uvedeny v částech druhé až čtvrté, platí pro řízení ve věcech občanskoprávních před řádnými soudy.

§ 3.

účinné od 1. 1. 1951Pravomoc řádných soudů.

účinné od 1. 1. 1951V občanskoprávních věcech, pokud nejsou vyňaty z pravomoci řádných soudů, rozhodují v prvé stolici soudy okresní, v druhé stolici soudy krajské. Nejvyšší soud rozhoduje v případech stanovených zákonem.

§ 4.

účinné od 1. 1. 1951Senát. Jediný soudce.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soudy vykonávají soudní moc zpravidla v senátech.

účinné od 1. 1. 1951(2) Pokud podle zákona koná řízení jediný soudce (dále jen „soudce“), má práva a povinnosti senátu a předsedy senátu.

§ 5.

účinné od 1. 1. 1951Účastníci.

účinné od 1. 1. 1951Účastníkem řízení je ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení rozhodováno, nebo ten, kdo může být rozhodnutím soudu ve svých právech přímo dotčen, anebo ten, koho zákon za účastníka označuje.

§ 6.

účinné od 1. 1. 1951Prokurátor.

účinné od 1. 1. 1951(1) Má-li prokurátor za to, že toho vyžaduje ochrana zájmu státu nebo pracujících, může v kterémkoli období vstoupit do řízení a je pak oprávněn ke všem procesním úkonům, které může vykonat účastník podle stavu řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soud uvědomí prokurátora, který vstoupil do řízení, o každém jednání, o kterém uvědomuje účastníky, a doručí mu všechny písemnosti, které se doručují účastníkům.

účinné od 1. 1. 1951(3) Zvláštní ustanovení stanoví, kdy může prokurátor učinit návrh na zahájení řízení.

§ 7.

účinné od 1. 1. 1951Návod a poučení účastníků.

účinné od 1. 1. 1951Soud dává pracujícím potřebný návod k provedení jejich úkonů u soudu, poučuje je o právních následcích spojených s těmito úkony nebo s jejich opomenutím a dbá všestranně o to, aby pro nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání neutrpěli újmu na svých právech.

§ 8.

účinné od 1. 1. 1951(1) Pro řízení v prvé stolici je příslušný obecný soud účastníka, proti němuž návrh směřuje, anebo — je-li takových účastníků několik — obecný soud jednoho z nich.

účinné od 1. 1. 1951(2) Není-li účastníka, proti němuž návrh směřuje, anebo zahajuje-li se řízení z úřední povinnosti, je příslušný obecný soud účastníka, v jehož zájmu se řízení koná.

účinné od 1. 1. 1951(3) Bylo-li by příslušných soudů několik, rozhoduje výběr navrhovatele nebo předstižení.

§ 9.

účinné od 1. 1. 1951Obecným soudem účastníka je soud, v jehož obvodu má účastník trvalé bydliště, a nemá-li bydliště, soud jeho pobytu.

§ 10.

účinné od 1. 1. 1951Nemá-li československý občan v Československé republice obecný soud, může být řízení v jeho věci zahájeno u soudu, v jehož obvodu měl zde poslední bydliště nebo pobyt.

§ 11.

účinné od 1. 1. 1951(1) Obecným soudem státu je soud, v jehož obvodu je věc, na kterou se řízení vztahuje; není-li takové věci, soud, v jehož obvodu došlo k události, z níž vznikl uplatňovaný nárok.

účinné od 1. 1. 1951(2) Obecným soudem právnických osob je soud, v jehož obvodu má právnická osoba sídlo; v pochybnosti se za sídlo považuje místo, kde se vede správa. Týká-li se věc převážně organizace nižší správy právnických osob, je jejich obecným soudem soud, v jehož obvodu je sídlo této správy. Ministr spravedlnosti může v dohodě se zúčastněnými ministry stanovit nařízením, co se rozumí organizačně nižší správou.

§ 12.

účinné od 1. 1. 1951Určení příslušnosti nejvyšším soudem.

účinné od 1. 1. 1951Je-li nepochybné, že věc patří do československé soudní pravomoci, a chybějí-li podmínky příslušnosti nebo nelze-li je zjistit, je příslušný soud, jejž určí nejvyšší soud.

§ 13.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost pro procesní úkony, které nevyžadují rozhodování.

účinné od 1. 1. 1951(1) Každý okresní soud je příslušný:

1. účinné od 1. 1. 1951a) sepisovat protokoly, jichž je třeba k platnosti právních úkonů;
2. účinné od 1. 1. 1951b) doručovat oznámení o výhradě odporu podle § 51 občanského zákoníka; oznámení se doručují do vlastních rukou;
3. účinné od 1. 1. 1951c) ověřovat opisy a podpisy.

účinné od 1. 1. 1951(2) Tyto procesní úkony provádí soudce.

§ 14.

účinné od 1. 1. 1951Trvání příslušnosti.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost soudu se posuzuje podle okolností, které jsou tu v době zahájení řízení, a trvá až do ukončení věci, i když se změnily okolnosti, které rozhodly o příslušnosti.

§ 15.

účinné od 1. 1. 1951Územní rozsah činnosti soudu.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soudy vykonávají procesní úkony jen ve svém obvodu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Je-li však nebezpečí v prodlení, anebo je-li toho nezbytně třeba pro řádné posouzení věci, může soud vykonat jednotlivé procesní úkony i mimo svůj obvod.

§ 16.

účinné od 1. 1. 1951Dožádání.

účinné od 1. 1. 1951(1) Je-li okresní soud dožádán jiným československým soudem o provedení určitého procesního úkonu, je povinen dožádání vyhovět.

účinné od 1. 1. 1951(2) Okresní soudy jsou povinny vyhovět dožádání československých úřadů (orgánů veřejné správy), pokud to zvláštní předpisy stanoví.

účinné od 1. 1. 1951(3) Nemůže-li soud provést žádaný procesní úkon ve svém obvodu, a je-li mu příslušný soud znám, postoupí mu dožádání; jinak dožádání vrátí.

účinné od 1. 1. 1951(4) Procesní úkony dožádaného soudu vykonává soudce.

účinné od 1. 1. 1951(5) Spory vzniklé mezi dožadujícím soudem (úřadem, orgánem veřejné správy) a dožádaným soudem rozhoduje krajský soud dožádanému soudu nadřízený.

§ 17.

účinné od 1. 1. 1951(1) Nemůže-li okresní soud jednat v určité věci, protože jeho soudcové jsou vyloučeni, přikáže jeho nadřízený soud věc jinému okresnímu soudu; má-li se věc přikázat okresnímu soudu v obvodu jiného krajského soudu nebo jde-li o přikázání věci jinému krajskému soudu, rozhodne o tom nejvyšší soud.

účinné od 1. 1. 1951(2) Stejně se postupuje na návrh účastníka nebo z podnětu soudu také z důvodů vhodnosti. Takový návrh nemá odkladný účinek.

§ 18.

účinné od 1. 1. 1951Spory o příslušnost mezi okresními soudy, jakož i spory o pravomoc mezi řádnými a zvláštními anebo rozhodčími soudy, rozhoduje krajský soud jim společně nadřízený; jinak rozhoduje nejvyšší soud.

§ 19.

účinné od 1. 1. 1951O přikázání věci jinému soudu (§ 17), spory o příslušnost a spory o pravomoc (§ 18) rozhoduje předseda senátu bez ústního jednání.

§ 20.

účinné od 1. 1. 1951Zvláštní zákon stanoví, kdo rozhoduje spory o pravomoc mezi soudy a úřady (orgány veřejné správy).

§ 21.

účinné od 1. 1. 1951Důvody vyloučení soudců.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soudci jsou vyloučeni z vykonávání soudcovského úřadu, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci nebo k účastníkům, jejich zákonným zástupcům nebo zmocněncům lze pochybovat o jejich nepředpojatosti.

účinné od 1. 1. 1951(2) Ve vyšší stolici jsou kromě toho vyloučeni soudci, kteří se účastnili ve stolici nižší.

§ 22.

účinné od 1. 1. 1951Rozhodování o vyloučení soudců.

účinné od 1. 1. 1951(1) K důvodům vyloučení přihlíží soud z úřední povinnosti v každém období řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Účastník je povinen upozornit soud na důvody vyloučení ihned, jakmile se o nich dověděl.

účinné od 1. 1. 1951(3) Jakmile se soudci dověděli o důvodu svého vyloučení, jsou povinni zdržet se dalších soudcovských úkonů, pokud nejde o úkony nepřipouštějící odklad, a oznámit to se svým vyjádřením předsedovi soudu. Vyskytl-li se důvod vyloučení u předsedy soudu, oznámí to předseda soudu svému zástupci, a nemá-li zástupce nebo stal-li by se soud vyloučením předsedy neschopným se usnášet, předsedovi nadřízeného krajského soudu; jde-li o předsedu krajského soudu, oznámí to předsedovi nejvyššího soudu.

účinné od 1. 1. 1951(4) Jestliže soudce (člen senátu, senát), o jehož vyloučení jde, s tím souhlasí, přidělí předseda soudu nebo jeho zástupce věc jinému soudci (senátu) nebo ustanoví do senátu místo něho soudce jiného. Jinak o vyloučení rozhodne jiný senát téhož soudu.

účinné od 1. 1. 1951(5) Stal-li by se okresní soud následkem vyloučení neschopným se usnášet, rozhodne o vyloučení nadřízený krajský soud; jde-li o krajský soud, rozhodne nejvyšší soud.

účinné od 1. 1. 1951(6) O vyloučení se rozhoduje bez ústního jednání.

§ 23.

účinné od 1. 1. 1951Vyloučení jiných orgánů.

účinné od 1. 1. 1951O vyloučení pomocných soudních orgánů a nesoudcovských orgánů soudu platí přiměřeně ustanovení §§ 21 a 22 s tou odchylkou, že o jejich vyloučení rozhoduje předseda soudu.

§ 24.

účinné od 1. 1. 1951Kdo má procesní způsobilost.

účinné od 1. 1. 1951Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v takovém rozsahu, v jakém se může vlastními úkony zavazovat.

§ 25.

účinné od 1. 1. 1951Zastoupení procesně nezpůsobilého účastníka.

účinné od 1. 1. 1951Procesně nezpůsobilý účastník musí být zastoupen zákonným zástupcem.

§ 26.

účinné od 1. 1. 1951Průkaz oprávnění k zastupování.

účinné od 1. 1. 1951Zákonný zástupce je povinen, není-li to již soudu známo, při svém prvém procesním úkonu prokázat oprávnění k zastupování, a jestliže je toho třeba, i zvláštní zmocnění.

§ 27.

účinné od 1. 1. 1951(1) K nedostatku procesní způsobilosti, zákonného zastoupení a potřebného zvláštního zmocnění přihlíží soud z úřední povinnosti v každém období řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Může-li být tento nedostatek odstraněn, dá soud pokyn k jeho odstranění v přiměřené lhůtě. Přitom může pokračovat v řízení, ale nemůže vynést rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nemůže-li být nedostatek odstraněn nebo uplynula-li marně lhůta k jeho odstranění, zruší soud dosavadní řízení; bylo-li řízení zahájeno na návrh, soud mimo to návrh odmítne.

§ 28.

účinné od 1. 1. 1951Nedostatek procesní způsobilosti nebo zákonného zastoupení je odstraněn tím, že účastník, který nabyl procesní způsobilost, pokračuje v řízení, nebo zákonný zástupce vstoupí do řízení, aniž tento nedostatek vytýkali.

§ 29.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení opatrovníka.

účinné od 1. 1. 1951(1) Je-li nebezpečí v prodlení, ustanoví projednávající soud procesně nezpůsobilému účastníku, který nemá zákonného zástupce, opatrovníka. Toto opatření může učinit i předseda senátu, a to bez ústního jednání.

účinné od 1. 1. 1951(2) Je-li nebezpečí v prodlení, platí toto ustanovení i o procesně způsobilém účastníku, který se nemůže zúčastnit řízení.

účinné od 1. 1. 1951(3) Náklady spojené s ustanovením a činností opatrovníka nese ten, kdo dal podnět k jeho ustanovení. Tím není dotčen jeho případný nárok na jejich náhradu.

§ 30.

účinné od 1. 1. 1951Zastoupení zmocněncem.

účinné od 1. 1. 1951Účastník se může dát zastupovat zmocněncem. Účastník nemůže mít v téže věci současně více než jednoho zmocněnce, i když má více zákonných zástupců.

§ 31.

účinné od 1. 1. 1951Zastupování osob neschopných srozumitelně se vyjadřovat.

účinné od 1. 1. 1951Účastníkovi (zákonnému zástupci), který není schopen srozumitelně se vyjadřovat, může soud uložit, aby si ustanovil zmocněnce; nebude-li v takovém případě zmocněnec ustanoven, postupuje soud tak, jako by byl účastník (zákonný zástupce) v řízení nečinný. O tom je třeba účastníka (zákonného zástupce) poučit.

§ 32.

účinné od 1. 1. 1951(1) Zmocněncem může být každá svéprávná osoba, která je občansky bezúhonná a není pokoutníkem.

účinné od 1. 1. 1951(2) Zmocněncem může být také jednotná odborová organizace, jde-li o zastupování jejích členů, anebo právnická osoba zřízená k zastupování; za tuto právnickou osobu a za jednotnou odborovou organizaci mohou před soudem v zastoupení účastníka jednat popřípadě i jejich zaměstnanci.

§ 33.

účinné od 1. 1. 1951Zvláštní předpisy stanoví, kdy vystupuje jako zmocněnec finanční prokuratura.

§ 34.

účinné od 1. 1. 1951Průkaz plné moci.

účinné od 1. 1. 1951Zmocnění musí být soudu prokázáno listinou (plná moc). Lze je také udělit ústně do protokolu.

§ 35.

účinné od 1. 1. 1951Druhy plné moci.

účinné od 1. 1. 1951Zmocnění lze udělit pro několik věcí nebo pro určitou věc (procesní plná moc) nebo pro jednotlivé procesní úkony.

§ 36.

účinné od 1. 1. 1951Procesní plná moc.

účinné od 1. 1. 1951(1) Procesní plná moc opravňuje zmocněnce ke všem úkonům, které může vykonat zmocnitel, a nelze ji omezit.

účinné od 1. 1. 1951(2) Není-li zmocněnec advokátem, není oprávněn ustanovit za sebe zástupce.

§ 37.

účinné od 1. 1. 1951Trvání procesní plné moci.

účinné od 1. 1. 1951Procesní plná moc nezaniká smrtí zmocnitele ani změnou jeho procesní způsobilosti anebo změnou jeho zákonného zastoupení.

§ 38.

účinné od 1. 1. 1951Odvolání a výpověď plné moci.

účinné od 1. 1. 1951(1) Odvolání plné moci zmocnitelem a výpověď plné moci zmocněncem se stanou účinnými vůči soudu okamžikem, kdy oznámení o tom dojde soudu; vůči osobám zúčastněným na řízení teprve okamžikem, kdy jim byly prostřednictvím soudu oznámeny.

účinné od 1. 1. 1951(2) Zmocněnec je ještě patnáct dnů od doručení oznámení zmocniteli, že mu plnou moc vypovídá, oprávněn a zavázán jednat za zmocnitele, pokud je toho třeba, aby zmocnitel neutrpěl právní újmu.

§ 39.

účinné od 1. 1. 1951Následky nedostatku plné moci.

účinné od 1. 1. 1951(1) K nedostatku plné moci přihlíží soud z úřední povinnosti v každém období řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Vystupuje-li někdo jako zmocněnec a neprokáže se plnou mocí, může s ním soud jednat, uloží mu však, aby plnou moc v přiměřené lhůtě dodatečně předložil. Dokud se tak nestane, nemůže soud vynést rozhodnutí, kterým se řízení končí.

účinné od 1. 1. 1951(3) Nebude-li plná moc předložena ve lhůtě soudem určené, postupuje soud tak, jako by za účastníka nikdo nejednal. O tom je třeba osobu, která vystupuje bez plné moci, poučit.

účinné od 1. 1. 1951(4) Osobě, která vystupovala bez plné moci, soud na návrh uloží, aby nahradila náklady, které způsobila.