účinné od 1. 1. 1951K vydobytí nároku na odevzdání movitých věcí nebo cenných papírů se provede exekuce tím, že výkonný úředník je odejme povinné straně nebo třetí osobě, je-li ochotna je vydat, a odevzdá vymáhajícímu věřiteli. Není-li třetí osoba ochotna je vydat, použije se přiměřeně ustanovení o exekuci na peněžité pohledávky.
účinné od 1. 1. 1951Je-li k odevzdání věcí, na jejichž vydání nebo dodání má vymáhající věřitel nárok, potřebné nebo vhodné odevzdání listiny nebo nástroje, odejme je výkonný úředník povinné straně a odevzdá vymáhajícímu věřiteli. Na listinách se poznamená, že odevzdání bylo vykonáno k uspokojení vymáhaného nároku, který je třeba určitě označit. Písemná prohlášení, jichž je podle občanského práva jinak ještě zapotřebí k odevzdání, vydá exekuční soud nebo z jeho zmocnění výkonný úředník.
účinné od 1. 1. 1951(1) Má-li povinná strana odevzdat nebo vyklidit nemovitou věc nebo její část, odstraní výkonný úředník povinnou stranu a osoby, které jsou na vyklizované nemovité věci jen na základě práva povinné strany. Je-li to potřebné, odstraní i jejich movité věci a odevzdá nemovitou věc, popřípadě její část vymáhajícímu věřiteli.
účinné od 1. 1. 1951(2) Obdobně se postupuje i při exekuci vyklizením jiných věcí.
účinné od 1. 1. 1951(1) Pokud vláda neustanoví nařízením jinak, vykoná soud exekuci vyklizením bytu, jen prokáže-li vymáhající věřitel potvrzením místního národního výboru, že pro povinnou stranu a osoby bydlící jen na základě jejího práva v bytě, který má být vyklizen, je zajištěn náhradní byt.
účinné od 1. 1. 1951(2) Výkon se provede přestěhováním do zajištěného náhradního bytu.
účinné od 1. 1. 1951(3) O době vyklizení se uvědomí povinná strana včas předem.
účinné od 1. 1. 1951Movité věci, které mají být odstraněny, ale nejsou předmětem exekuce, odevzdá výkonný úředník povinné straně, a není-li přítomna, jejímu zmocněnci nebo dorostlé osobě její domácnosti. Není-li to možné, odevzdá je výkonný úředník místnímu národnímu výboru, který je povinen uschovávat je po dobu jednoho roku na náklady povinné strany. Po uplynutí této lhůty povolí soud na návrh místního národního výboru jejich prodej podle ustanovení §§ 508 až 526.
účinné od 1. 1. 1951Exekuce k vydobytí nároku na knihovní zápis práva k nemovité věci se vykoná příslušným knihovním zápisem. Prohlášení povinné strany, jež se vyžaduje k zápisu, je nahrazeno exekučním titulem.
účinné od 1. 1. 1951Není-li ještě pro povinnou stranu zapsáno její vlastnictví nebo jiné knihovní právo, které se má převést, může socialistická právnická osoba jako vymáhající věřitel žádat, aby přiřčené jí vlastnictví nebo jiné knihovní právo bylo zapsáno přímo pro ni, předloží-li listiny, jichž by bylo podle knihovního práva třeba k tomu, aby mohlo být zapsáno právo povinné strany.
účinné od 1. 1. 1951Vyžaduje-li zápis práva socialistické právnické osoby jako vymáhajícího věřitele předchozí zápis práva povinné strany, je socialistická právnická osoba oprávněna žádat jménem povinné strany o zápis jejího práva spolu se zápisem práva svého, přikáže-li podle knihovního práva, že povinná strana tohoto práva nabyla.
účinné od 1. 1. 1951Listiny potřebné k zápisu podle §§ 559 a 560, pokud je má povinná strana, jí výkonný úředník na příkaz soudu odejme a odevzdá exekučnímu soudu.
účinné od 1. 1. 1951Ustanovení §§ 558 až 561 platí přiměřeně i pro exekuci k vydobytí nároku na zápis práva k nemovité věci nezapsané ve veřejné knize.
účinné od 1. 1. 1951Má-li se podle exekučního titulu vykonat hmotné rozdělení společné nemovité věci nebo jiné společné majetkové podstaty, anebo mají-li se vytýčit upravené sporné hranice, vykoná tyto úkony exekuční soud s přibráním znalců.
účinné od 1. 1. 1951(1) Exekuční rozdělení společné nemovité věci prodejem se vykoná podle ustanovení o exekuční dražbě nemovité věci s těmito odchylkami:
účinné od 1. 1. 1951(2) Náklady odhadu, dražby a jednání o rozdělení nejvyššího podání se zapraví z nejvyššího podání před jeho rozdělením.
účinné od 1. 1. 1951Exekuce k vynucení činu povinné strany, který může vykonat jiná osoba, provede se tak, že soud zmocní vymáhajícího věřitele, aby čin vykonal sám nebo dal ho vykonat na náklad a nebezpečí povinné strany. Povinné straně lze uložit, aby tento soudem určený náklad předem zaplatila.
účinné od 1. 1. 1951Zůstane-li exekuce na dodání věcí určených podle druhu bezvýsledná, zmocní exekuční soud vymáhajícího věřitele, aby si věci opatřil na náklad a nebezpečí povinné strany. Povinné straně lze uložit, aby tento soudem určený náklad předem zaplatila.
účinné od 1. 1. 1951(1) Je-li povinná strana podle exekučního titulu povinna zdržet se nějakého činu nebo trpět, aby nějaký čin byl vykonán, provede se exekuce tím, že se jí za každý čin příčící se této povinnosti po povolení exekuce uloží na návrh vymáhajícího věřitele stále větší pokuta až do úhrnné částky 50000 Kčs. Vydobyté pokuty připadají státu.
účinné od 1. 1. 1951(2) Na návrh vymáhajícího věřitele může soud již při prvém uložení pokuty povinné straně uložit, aby složila jistotu za škodu, která by mohla vzniknout dalšími činy příčícími se její povinnosti. V usnesení určí soud výši a způsob jistoty, jakož i dobu, po kterou má jistota trvat. Toto usnesení provede soud z úřední povinnosti.
účinné od 1. 1. 1951Způsobí-li povinná strana změnu příčící se právu vymáhajícího věřitele, zmocní exekuční soud vymáhajícího věřitele na jeho návrh aby dal obnovit dřívější stav na náklad a nebezpečí povinné strany. Usnesení, jímž se určí náklad obnovení, je vykonatelné proti povinné straně. Protiví-li se povinná strana obnovení předešlého stavu, přidělí soud vymáhajícímu věřiteli na jeho návrh výkonného úředníka, aby odstranil odpor.
účinné od 1. 1. 1951(1) V povolení exekuce, aby byly vydobyty nepeněžité nároky, je obsaženo také povolení exekuce pro náklady určené v exekučním titulu a pro další náklady, které vzniknou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení.
účinné od 1. 1. 1951(2) Vymáhající věřitel má již při prvním návrhu na povolení exekuce označit majetek povinné strany, z něhož mají být náklady vydobyty, jakož i exekuční prostředky, jichž má být k tomu užito.
účinné od 1. 1. 1951Exekuční likvidace (dále jen „likvidace“) se provádí prodejem veškerého majetku dlužníka, pokud není vyloučen z exekuce (likvidační podstata), a rozdělením výtěžku mezi všechny věřitele.
účinné od 1. 1. 1951Účastníky řízení jsou dlužník, navrhovatel a věřitelé, kteří přihlásili včas svoje pohledávky, pokud nejsou plně uspokojeni.
účinné od 1. 1. 1951(1) Exekuční soud nařídí likvidaci na návrh osobního věřitele dlužníka nebo na návrh dlužníka samého nebo na návrh okresního národního výboru příslušného podle bydliště dlužníka.
účinné od 1. 1. 1951(2) Likvidaci právnické osoby nařídí soud též na návrh příslušného dozorčího orgánu.
účinné od 1. 1. 1951Podává-li návrh věřitel, je povinen prokázat, že má proti dlužníkovi pohledávku, třeba ještě nedospělou, a uvést okolnosti osvědčující, že dlužník je předlužen nebo neschopen platit.
účinné od 1. 1. 1951(1) Soudce provede urychleně šetření o návrhu na likvidaci, aby se zjistilo předlužení dlužníka nebo jeho neschopnost platit a zda má dlužník více věřitelů.
účinné od 1. 1. 1951(2) O návrhu rozhodne soud bez ústního jednání usnesením, které odůvodní.
účinné od 1. 1. 1951(1) Soud může nařídit likvidaci za exekuce i bez návrhu, je-li tu více vymáhajících věřitelů, kteří nemohou být uspokojeni navrženými exekucemi ani jinými exekučními prostředky.
účinné od 1. 1. 1951(2) Bez návrhu nelze nařídit likvidaci právnické osoby.
účinné od 1. 1. 1951V usnesení je třeba kromě výroku o nařízení likvidace zejména též uvést:
účinné od 1. 1. 1951(1) Usnesení se doručí dlužníkovi, navrhovateli, správci podstaty a všem známým, věřitelům; kromě toho se usnesení doručí úřadům (orgánům veřejné správy), které stanoví ministr spravedlnosti nařízením.
účinné od 1. 1. 1951(2) Usnesení se vyvěsí na soudní desce téhož dne, kdy byla exekuční likvidace nařízena; den vyvěšení se vyznačí na vyvěšeném usnesení.
účinné od 1. 1. 1951(3) Usnesení se vhodným způsobem uveřejní.
účinné od 1. 1. 1951Účinky nařízení likvidace nastávají dnem vyvěšení usnesení na soudní desce.
účinné od 1. 1. 1951Nařízení likvidace má tyto účinky:
účinné od 1. 1. 1951(1) Nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době nařízení likvidace ještě splněna dlužníkem ani druhou smluvní stranou nebo nebyla-li splněna úplně, může správce podstaty buď smlouvu splnit a žádat splnění od druhé smluvní strany, anebo od smlouvy odstoupit.
účinné od 1. 1. 1951(2) Najal-li dlužník nějakou věc, může správce podstaty nebo pronajímatel bez újmy nároku na náhradu škody smlouvu vypovědět na zákonné nebo smluvené kratší výpovědní období; ustanovení § 384 tím není dotčeno.
účinné od 1. 1. 1951Správcem podstaty má být ustanovena osoba svéprávná, nepředpojatá, občansky bezúhonná a odborně způsobilá.
účinné od 1. 1. 1951(1) Správce podstaty je povinen při výkonu své funkce postupovat s péčí, kterou vyžaduje předmět správy; odpovídá za majetkovou újmu vzešlou ze zanedbání povinností uložených mu zákonem nebo soudem.
účinné od 1. 1. 1951(2) Správce podstaty je zejména povinen zjistit veškeré jmění dlužníka a pořídit jeho seznam, pečovat o dobytí a zajištění majetku patřícího do likvidační podstaty, spravovat ho a zpeněžit. Sestaví seznam přihlášených nároků s označením pořadí a uvede, které nároky uznává, které popírá a v jaké výši a u kterých nároků popírá pořadí. Je povinen podat o správě podrobné vyúčtování. Správce podstaty je účastníkem v řízeních o žalobách týkajících se podstaty.
účinné od 1. 1. 1951(3) Správce podstaty má nárok na náhradu hotových výdajů a na odměnu; odměnu určí soud podle sazby, kterou stanoví ministr spravedlnosti nařízením.
účinné od 1. 1. 1951(1) Dlužník je povinen dát správci podstaty seznam aktiv a pasív s udáním věřitelů a jejich adres, obchodní knihy a veškeré písemnosti a poskytnout mu všechna potřebná vysvětlení.
účinné od 1. 1. 1951(2) Seznam podepíše dlužník s výslovným prohlášením, že je správný a úplný a že vědomě nic nezamlčel ani neuvedl vymyšlené dluhy.
účinné od 1. 1. 1951(3) Dlužník musí předložit seznam zároveň se svým návrhem na likvidaci. Neučiní-li návrh sám, musí seznam předložit, jakmile byl vyzván, nejpozději však do patnácti dnů po nařízení likvidace.
účinné od 1. 1. 1951(1) Popřel-li správce podstaty nárok, jeho výši nebo pořadí, vyrozumí o tom soud věřitele, o jehož nárok jde. Zároveň ho vyzve, aby nárok nebo žádané pořadí uplatnil do třiceti dnů žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak nebude k jeho nároku nebo k žádanému pořadí přihlíženo.
účinné od 1. 1. 1951(2) Popřel-li správce podstaty vymahatelný nárok, vyzve ho soud, aby do třiceti dnů uplatnil popření žalobou nebo návrhem ve správním řízení, s poučením, že jinak bude nárok posuzován jako zjištěný.
účinné od 1. 1. 1951Pro řízení o žalobách o pravost, výši a pořadí popřených nároků je příslušným soud, který nařídil likvidaci.
účinné od 1. 1. 1951Zpeněžení likvidační podstaty se provede buď prodejem z volné ruky nebo v exekučním řízení.
účinné od 1. 1. 1951(1) Prodej z volné ruky provede správce podstaty se souhlasem soudce a za podmínek, které stanoví soudce po slyšení dlužníka. Věci, které mají být prodány z volné ruky, musí být odhadnuty, pokud nemají úředně stanovenou cenu. Nebude-li dosaženo při prodeji z volné ruky odhadní nebo úředně stanovené ceny a nelze-li ani očekávat, že by se v exekučním řízení dosáhlo výhodnějšího zpeněžení, lze věci prodat i pod odhadní nebo úředně stanovenou cenu. Zejména lze tak prodat sporné a těžko dobytné pohledávky. Nemohou-li být z výtěžku prodeje věci plně uspokojeni věřitelé, kteří mají právo na uspokojení z této věci (oddělní věřitelé), nelze prodej z volné ruky provést.
účinné od 1. 1. 1951(2) Zpeněžení v exekučním řízení provede soud na návrh správce podstaty. Správce podstaty má v exekučním řízení postavení vymáhajícího věřitele.
účinné od 1. 1. 1951(1) Nedobytné pohledávky a věci, jež nebylo možno prodat, může správce podstaty, jestliže to soud na jeho návrh schválí, vyloučit z likvidační podstaty.
účinné od 1. 1. 1951(2) Ode dne vydání rozvrhového usnesení přestává být dlužníkův plat (§ 529) součástí likvidační podstaty.
účinné od 1. 1. 1951(1) Správce podstaty podává soudu zprávy o zpeněžování majetku.
účinné od 1. 1. 1951(2) Po zpeněžení majetku předloží správce podstaty soudu konečnou zprávu o zpeněžení majetku spolu s vyúčtováním odměny.
účinné od 1. 1. 1951(3) Soudce prozkoumá konečnou zprávu o zpeněžení i vyúčtování odměny a po slyšení správce podstaty odstraní případné vady nebo nejasnosti; o podání konečné zprávy a vyúčtování odměny uvědomí dlužníka a věřitele, kteří nebyli dosud plně uspokojeni, a upozorní je, že mohou podat proti konečné zprávě a proti vyúčtování odměny námitky do patnácti dnů ode dne, kdy bylo podání konečné zprávy a vyúčtování odměny oznámeno vyvěšením na soudní desce.
účinné od 1. 1. 1951(1) O námitkách proti konečné zprávě a proti vyúčtování odměny rozhodne soud při roku, k němuž obešle správce podstaty, dlužníka a věřitele, kteří podali námitky.
účinné od 1. 1. 1951(2) Usnesení o schválení konečné zprávy a úpravě vyúčtování odměny se vyvěsí na soudní desce a doručí osobám uvedeným v odstavci 1.
účinné od 1. 1. 1951Po právní moci usnesení o schválení konečné zprávy a o úpravě vyúčtování odměny vydá soud rozvrhové usnesení.
účinné od 1. 1. 1951Nejprve se uspokojí nároky na náhradu výdajů spojených s udržováním a správou podstaty, počítaje v to pohledávky z pracovního (učebního) poměru, daně a veřejné dávky dospívající za likvidačního řízení, nároky z právních úkonů správce podstaty, nároky na splnění dvoustranných smluv, do kterých vstoupil správce podstaty, a nároky z bezdůvodného obohacení podstaty (pohledávky za podstatou).
účinné od 1. 1. 1951Nestačí-li výtěžek zpeněžení na úplnou úhradu všech pohledávek za podstatou, uspokojí se nejprve hotové výdaje zapravené zálohou správcem podstaty. Ostatní pohledávky za podstatou se uspokojí poměrně.
účinné od 1. 1. 1951(1) Po úplném uspokojení pohledávek za podstatou se uspokojí ostatní nároky, nezajištěné oddělným právem, v tomto pořadí:
účinné od 1. 1. 1951(2) Nelze-li nároky téhož pořadí plně uspokojit, uspokojí se poměrně.
účinné od 1. 1. 1951Pokud nebyly plně uspokojeny nezaniklé oddělné nároky [§ 579 písm. d)] z výtěžku prodeje věcí, na nichž vázlo oddělné právo, je věřitel likvidačním věřitelem, jestliže pohledávku včas přihlásil.
účinné od 1. 1. 1951Neuspokojují se:
účinné od 1. 1. 1951(1) Nároky na vyloučení věcí z podstaty, nároky za podstatou a nároky oddělné lze uspokojit kdykoli za řízení.
účinné od 1. 1. 1951(2) Jiné nároky lze uspokojit jen na základě pravomocného rozvrhového usnesení.
účinné od 1. 1. 1951(3) Částky připadající
účinné od 1. 1. 1951se uloží do soudní úschovy a rozvrhnou novým rozvrhovým usnesením.
účinné od 1. 1. 1951Rozvrhové usnesení se doručí správci podstaty a všem účastníkům.
účinné od 1. 1. 1951(1) Po pravomocném rozdělení výtěžku zpeněžení zruší soud likvidaci.
účinné od 1. 1. 1951(2) Soud zruší likvidaci rovněž, zjistí-li se, že tu nejsou pro likvidaci podmínky,
účinné od 1. 1. 1951(3) Pro doručení a uveřejnění usnesení o zrušení likvidace se užije obdobně ustanovení § 577.
účinné od 1. 1. 1951(4) Po pravomocném zrušení likvidace zprostí soud správce podstaty jeho funkce a nařídí výmaz zápisů ve veřejných knihách.
účinné od 1. 1. 1951Zrušením likvidace nezanikají nároky věřitelů, pokud nebyly uspokojeny, a to i když nebyly v likvidaci přihlášeny.
účinné od 1. 1. 1951(1) Byl-li zůstavitel v době smrti předlužen, lze navrhnout do doby, než nabytí dědictví bude potvrzeno, likvidaci dědických podílů jako celku, nejsou-li tu podmínky, aby dědictví bylo rozděleno mezi věřitele na úplnou nebo částečnou úhradu jejich pohledávek.
účinné od 1. 1. 1951(2) K nařízení likvidace je příslušným soud, který projednává dědictví.
účinné od 1. 1. 1951Navrhnout likvidaci je oprávněn dědic, stát v případě odúmrti a věřitel zůstavitele. Není přípustno nařídit likvidaci z úřední povinnosti.
účinné od 1. 1. 1951(1) Do likvidační podstaty patří i věci jinak vyloučené z exekuce.
účinné od 1. 1. 1951(2) Při zpeněžení likvidační podstaty jsou dědicové oprávněni nabývat z ní věcí a práv, a to i v dražbě.
účinné od 1. 1. 1951Náklady zůstavitelovy nemoci a jeho slušného pohřbu a náklady řízení o projednání dědictví jsou pohledávkami za podstatou (§ 593 věta druhá).
účinné od 1. 1. 1951Pravomocným zrušením likvidace zaniknou proti dědicům neuspokojené nároky věřitelů. Vyjde-li však najevo nový majetek zůstavitele, rozvrhne ho soud bez zřetele k tomuto zániku.