občiansky súdny poriadok

§ 343.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951Pro umoření listiny je příslušným obecný soud navrhovatele, a není-li takový soud v Československé republice, soud zdejšího místa platebního.

§ 344.

účinné od 1. 1. 1951Obsazení soudu a způsob řízení.

účinné od 1. 1. 1951Řízení koná soudce bez ústního jednání.

§ 345.

účinné od 1. 1. 1951Předmět soudního umoření.

účinné od 1. 1. 1951(1) Umořit lze jen ztracenou anebo zničenou listinu, jejíž předložení je třeba k uplatňování práva.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soudně nelze umořit papírové peníze, loterní losy, kupóny a talóny cenných papírů, vkladní knížky, dále lístky a známky denního oběhu (vstupenky, jízdenky apod.).

§ 346.

účinné od 1. 1. 1951Návrh.

účinné od 1. 1. 1951Navrhovatel je povinen uvést též skutečnosti, z nichž vyplývá, že může z listiny nebo na jejím základě uplatnit nějaké právo, anebo je povinen udat skutečnosti, z nichž vyvozuje jiný právní zájem na umoření listiny. Je povinen předložit opis listiny nebo označit listinu, jejího výstavce a jeho bydliště (sídlo), popřípadě i jiné osoby podle listiny zavázané a jejich bydliště (sídlo), jakož i druh a znaky, které ji rozlišují od jiných listin téhož druhu; zní-li listina na určitou částku, je povinen uvést i tuto částku.

§ 347.

účinné od 1. 1. 1951Účastníci.

účinné od 1. 1. 1951Účastníky řízení jsou navrhovatel, osoba podle listiny zavázaná, přihlášený držitel listiny, jakož i ten, kdo podal námitky.

§ 348.

účinné od 1. 1. 1951Soud zjistí, zda byla listina s udanými znaky vystavena a zda byla ztracena nebo zničena. Zjistí-li soud, že tomu tak není, nebo že umoření listiny brání jiné překážky, řízení zastaví.

§ 349.

účinné od 1. 1. 1951(1) Nezjistí-li soud žádnou z překážek, vydá vyhlášku. Ve vyhlášce uvede:

1. účinné od 1. 1. 1951a) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště navrhovatele, popřípadě jeho název a sídlo;
2. účinné od 1. 1. 1951b) den,kdy byl návrh podán;
3. účinné od 1. 1. 1951c) popis listiny;
4. účinné od 1. 1. 1951d) výzvu, aby se držitel listiny do jednoho roku ode dne uveřejnění vyhlášky v listě určeném pro soudní vyhlášky přihlásil u vyzývajícího soudu nebo u soudu místa, kde listina je, a podle možnosti listinu předložil (přihláška), anebo aby byly podány námitky proti návrhu;
5. účinné od 1. 1. 1951e) upozornění, že po marném uplynutí lhůty prohlásí soud listinu na další návrh za umořenou.

účinné od 1. 1. 1951(2) Je-li umořována směnka, zapoví soud příjemci cizí směnky nebo výstavci vlastní směnky a jejich rukojmím její zaplacení a vydá vyhlášku (odstavec 1); vyhlášková lhůta je dva měsíce.

§ 350.

účinné od 1. 1. 1951(1) Jde-li o listinu na doručitele bez kupónu (s výjimkou pojistek), skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti pohledávky z listiny.

účinné od 1. 1. 1951(2) U listin na doručitele s kupóny skončí vyhlášková lhůta až za rok po splatnosti posledního kupónu nebo po dřívější splatnosti pohledávky z listiny. Nebude-li na poslední kupón placeno, počítá se lhůta od prvého července roku, kdy se měla stát výplata. Lhůta však neskončí nikdy dříve než za rok ode dne uveřejnění vyhlášky.

účinné od 1. 1. 1951(3) Vyhlášková lhůta u směnek se počítá: není-li směnka ještě splatná, od prvního dne od její splatnosti, a jestliže je již splatná, ode dne uveřejnění vyhlášky. Při směnkách na viděnou se počítá lhůta, jestliže v době uveřejnění vyhlášky ještě neuplynula lhůta k předložení směnky, od posledního dne této lhůty; uplynula-li již v uvedené době lhůta k předložení směnky, počítá se vyhlášková lhůta ode dne uveřejnění vyhlášky.

§ 351.

účinné od 1. 1. 1951Vyhláška se doručí navrhovateli, osobě podle listiny zavázané a jiným osobám, které by mohly přispět k objasnění věci; kromě toho se v den vydání vyvěsí na soudní desce a uveřejní v listě určeném pro soudní vyhlášky a podle potřeby i jinak.

§ 352.

účinné od 1. 1. 1951(1) Od zahájení řízení až do jeho pravomocného skončení neběží promlčecí lhůta proti navrhovateli ani lhůta určená k výplatě listiny.

účinné od 1. 1. 1951(2) Ten, komu byla vyhláška doručena, anebo kdo se o ní mohl při náležité péči dovědět, nesmí pod následky neplatnosti nakládat s právy z umořované listiny, konat výplaty nebo jiná plnění podle ní, zcizit ji nebo provést na ní změny. Osoba podle listiny zavázaná je povinna zadržet předloženou listinu a oznámit to soudu se zprávou, kdo ji předložil.

§ 353.

účinné od 1. 1. 1951Zákazy a rozkazy podle § 352 odst. 2 může soud na žádost navrhovatele vydat již před vydáním vyhlášky. Usnesení o tom doručí neprodleně účastníkům a uveřejní v listě určeném pro soudní vyhlášky.

§ 354.

účinné od 1. 1. 1951(1) Talón je neúčinný, dokud trvá umořovací řízení nebo opatření podle § 353 o listině, k níž byl vydán, nebo jestliže majitel listiny, předloživ ji zavázané osobě, odporoval tomu, aby na základě talónu byl vydán nový kupónový arch. Byl-li podán odpor, smějí být další kupóny a další talón vydány jen tomu, kdo předloží listinu, k níž byly kupóny a talón vydány.

účinné od 1. 1. 1951(2) Jestliže byly kupóny ztraceny nebo zničeny a poškozený to oznámil osobě podle listiny zavázané před promlčením nároku z toho nebo onoho kupónu, může se na této osobě domáhat plnění do roku po uplynutí promlčecí lhůty, nebyl-li v promlčecí lhůtě kupón předložen k výplatě nebo nárok z něho soudně uplatněn.

účinné od 1. 1. 1951(3) Bylo-li zahájeno umořovací řízení o směnce, je navrhovatel, který se vykáže soudní vyhláškou, oprávněn žádat zaplacení splatné směnky na příjemci cizí směnky nebo na výstavci vlastní směnky, anebo na jejich rukojmích jen tehdy, jestliže dá přiměřenou jistotu, dokud nebude směnka prohlášena za umořenou; nedá-li tuto jistotu, může žádat složení dlužné částky k soudu.

§ 355.

účinné od 1. 1. 1951Soud přezkoumá přihlášky a námitky. Zjistí-li soud, že listina není ztracena nebo zničena, anebo že nebylo jiných podmínek pro zahájení řízení, řízení zastaví.

§ 356.

účinné od 1. 1. 1951(1) Uplyne-li vyhlášková lhůta a nedojde-li k zastavení řízení podle § 355, prohlásí soud na další návrh listinu za umořenou. Návrh je třeba podat do jednoho měsíce po uplynutí vyhláškové lhůty nebo alespoň před vydáním zastavovacího usnesení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Nebyl-li takový návrh podán, soud zastaví řízení. Na tento následek je třeba navrhovatele výslovně upozornit už při doručení vyhlášky a podle možnosti znovu před zastavením řízení.

§ 357.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení o umoření směnek se užije přiměřeně na umoření šeků a poukázek na cenné papíry.

§ 358.

účinné od 1. 1. 1951Účinky umoření.

účinné od 1. 1. 1951(1) Umořovací usnesení nahrazuje umořenou listinu, dokud osoba zavázaná nevydá za ni oprávněné osobě náhradní listinu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Byla-li prohlášena za umořenou listina, je tím umořen i talón k ní vydaný.

§ 359.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951K přijetí věci do soudní úschovy je příslušný kterýkoli okresní soud. Má-li však další opatření s předmětem úschovy učinit soud jiný, je nutno ho o složení vyrozumět.

§ 360.

účinné od 1. 1. 1951Řízení koná soudce bez ústního jednání.

§ 361.

účinné od 1. 1. 1951Usnesení o přijetí věci do soudní úschovy se doručí složiteli a osobě, pro kterou je věc složena (věřiteli).

§ 362.

účinné od 1. 1. 1951(1) Peníze a cennosti se uloží do soudní úschovy u peněžního ústavu k tomu oprávněného.

účinné od 1. 1. 1951(2) Listiny se podle své povahy uloží zvláštním způsobem u soudu nebo jiným vhodným způsobem.

účinné od 1. 1. 1951(3) Při jiných movitých věcech soud na náklady navrhovatele ustanoví pro jejich opatrování vhodného schovatele.

§ 363.

účinné od 1. 1. 1951(1) Vyžaduje-li úschova nákladu, uloží soud navrhovateli, aby složil přiměřenou zálohu na dobu, po kterou zůstanou věci pravděpodobně v soudní úschově, vždy však nejdéle na jeden rok. Jestliže navrhovatel nesloží zálohu včas, odmítne soud přijmout věc do soudní úschovy.

účinné od 1. 1. 1951(2) Před vyčerpáním zálohy vyzve soud složitele přímo, a není-li to možné, veřejnou vyhláškou, aby složil zálohu další. Nesloží-li složitel zálohu včas, soud mu věc vrátí. Není-li to možné nebo zdráhá-li se složitel věc přijmout, nařídí soud prodej složené věci v dražbě podle zásad exekučního prodeje. Byla-li dražba bezvýsledná, prodá věc výkonný úředník z volné ruky. Výtěžek se uloží do soudní úschovy.

§ 364.

účinné od 1. 1. 1951Nelze-li v obvodu soudu nalézt vhodného a k přijetí ochotného schovatele, nebo jde-li o věci nehodící se k úschově, zejména podléhají-li zkáze, je třeba přijetí věci do soudní úschovy odmítnout.

§ 365.

účinné od 1. 1. 1951Soud vydá složiteli předmět soudní úschovy, dojde-li jeho žádost o vydání dříve, než byl věřitel o složení soudem vyrozuměn, anebo uznal-li soud pravomocně složení za nepřípustné; jinak soud vydá předmět na žádost věřiteli.

§ 366.

účinné od 1. 1. 1951(1) Když již soud věřitele o složení uvědomil, vydá předmět úschovy složiteli, jestliže si to vymínil, nebo jestliže věřitel předmět úschovy nepřijal. Jinak jej vydá složiteli, popřípadě jiné osobě o to žádající, jen tehdy, souhlasí-li s tím složitel i věřitel; odporuje-li některý z nich vydání, soud žádost o vydání zamítne a žadatele odkáže, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení jiného příslušného řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Nevykáže-li žadatel ve lhůtě určené soudem, že podal žalobu nebo návrh na zahájení jiného příslušného řízení, má se za to, že se nároku na vydání vzdal; na tento následek je třeba žadatele upozornit v usnesení, kterým se odkazuje, aby podal žalobu nebo návrh na zahájení jiného řízení.

§ 367.

účinné od 1. 1. 1951Soud, u něhož jsou staré úschovy, vyzve oprávněné po uplynutí pěti roků ode dne složení vyhláškou, kterou uveřejní vhodným způsobem, aby do jednoho roku od jejího uveřejnění vykázali své oprávnění. Jestliže oprávnění tak neučiní, prohlásí předměty úschovy za propadlé ve prospěch státu; o tom je třeba oprávněné poučit. Jsou-li známy osoby, které předmět úschovy složily, anebo pro něž tyto předměty byly složeny, uvědomí je soud o vydání vyhlášky zvlášť.

§ 368.

účinné od 1. 1. 1951Soud vyzve finanční prokuraturu, aby se vyjádřila o přihlášených nárocích. Považuje-li soud ohlášené nároky za zřejmě neoprávněné nebo nepřihlásí-li se nikdo, prohlásí předměty staré úschovy za propadlé ve prospěch státu; listiny uloží ve spisovně.

§ 369.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951Pro řízení podle tohoto dílu je příslušným soud, v jehož obvodu je předmět nájmu.

§ 370.

účinné od 1. 1. 1951Účastníci.

účinné od 1. 1. 1951Účastníky řízení jsou pronajímatel a nájemce.

§ 371.

účinné od 1. 1. 1951Nájemní smlouvy o věcech nemovitých může vypovědět, pokud k tomu není třeba přivolení soudu, kterákoli smluvní strana soudně nebo mimosoudně ve lhůtách a na období, jež stanoví zákon nebo zvláštní předpisy.

§ 372.

účinné od 1. 1. 1951Soudní výpověď má obsahovat zejména označení předmětu nájmu a dobu, kdy se má nájemní smlouva skončit.

§ 373.

účinné od 1. 1. 1951(1) Spolu se soudní výpovědí doručí soud odpůrci rozkaz, aby předmět nájmu v době určené v rozkazu pod exekucí odevzdal nebo převzal, anebo aby do patnácti dnů ode dne doručení výpovědi podal odpor u soudu, který rozkaz vydal. Odpor nemusí být odůvodněn.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soudní výpověď je nutno doručit spolu s rozkazem ve lhůtě uvedené v § 371. Výpovědi podané teprve po uplynutí této lhůty soud odmítne.

účinné od 1. 1. 1951(3) Výpověď nesmí být odmítnuta jen proto, že byla podána před počátkem výpovědní lhůty.

účinné od 1. 1. 1951(4) I když se doručení stalo teprve po uplynutí výpovědní lhůty, je výpověď platná, nebude-li včas podán odpor.

§ 374.

účinné od 1. 1. 1951(1) Vypovídaný může také proti mimosoudní výpovědi do patnácti dnů po jejím obdržení podat odpor u soudu příslušného podle § 369. Nepodáním odporu nepozbývá vypovídaný obranu proti výpovědi, která je základem žaloby na odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Žalobu na odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu, jejímž základem je mimosoudní výpověď, lze podat již před uplynutím výpovědního období.

§ 375.

účinné od 1. 1. 1951Rozkaz k odevzdání nebo převzetí.

účinné od 1. 1. 1951(1) U nájemních smluv, které zanikají uplynutím doby, může každá smluvní strana před uplynutím, nejpozději však do patnácti dnů po uplynutí nájemní doby, navrhnout u soudu vydání rozkazu odpůrci, aby v ustanovenou dobu pod exekucí odevzdal nebo převzal předmět nájmu, anebo aby do patnácti dnů od doručení rozkazu podal odpor u soudu, který vydal rozkaz. Odpor není třeba odůvodnit.

účinné od 1. 1. 1951(2) Byl-li nájemní poměr sjednán na více než šest měsíců, lze tento návrh učinit jen v posledních šesti měsících.

§ 376.

účinné od 1. 1. 1951Obsazení soudu a způsob řízení.

účinné od 1. 1. 1951O vydání rozkazu podle § 373 odst. 1 a § 375 odst. 1 rozhoduje soudce bez slyšení účastníků. Totéž platí o odmítnutí pozdě podaného odporu.

§ 377.

účinné od 1. 1. 1951Doručení rozkazu.

účinné od 1. 1. 1951Rozkazy podle § 373 odst. 1 a § 375 odst. 1 je třeba doručit bez prodlení odpůrci s jedním stejnopisem výpovědi nebo návrhu do vlastních rukou.

§ 378.

účinné od 1. 1. 1951(1) Byl-li odpor podán včas, ustanoví soud rok k ústnímu jednání.

účinné od 1. 1. 1951(2) Řízení se koná podle ustanovení hlavy jedenácté. Účastník, který dal výpověď nebo podal návrh, aby předmět nájmu byl vrácen nebo převzat, pokládá se za žalobce.

§ 379.

účinné od 1. 1. 1951(1) V rozsudku budiž vyřčeno, zda a pokud se výpověď nebo rozkaz vydaný podle § 375 ponechává v platnosti nebo se zrušuje, jakož i zda a kdy je žalovaný povinen předmět nájmu odevzdat nebo převzít.

účinné od 1. 1. 1951(2) Výpověď se posuzuje podle doby, kdy byla dána.

§ 380.

účinné od 1. 1. 1951(1) Proti soudním rozkazům k odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu, které jsou vydány na základě soudní výpovědi nebo na návrh podle § 375, se připouští pouze odpor; řádný opravný prostředek se nepřipouští.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soudní výpovědi a rozkazy k odevzdání nebo převzetí předmětu nájmu, proti nimž nebyl podán odpor, jakož i pravomocné rozsudky a schválené soudní smíry v těchto věcech pozbudou platnosti s výjimkou výroku o náhradě nákladů, jestliže nebude navržena exekuce do patnácti dnů po tom, kdy nastala doba určená v nich k úplnému vyklizení nebo převzetí předmětu nájmu, a nabyla-li tato rozhodnutím právní moci, nebo byly-li soudní smíry schváleny až po uplynutí této doby, do patnácti dnů po právní moci.

účinné od 1. 1. 1951(3) Ustanovení odstavce 2 platí také o soudních smírech a rozsudcích na odevzdání předmětu nájmu a na zrušení nebo vyslovení zániku nájemní smlouvy, jakož i o soudních smírech a rozsudcích v řízení podle § 374.

§ 381.

účinné od 1. 1. 1951Účinnost rozhodnutí proti jiným osobám.

účinné od 1. 1. 1951Výpovědi, rozkazy, rozsudky a soudní smíry týkající se trvání, zániku nebo zrušení nájemní smlouvy, jež byly vydány proti nájemci, jsou účinné a lze je vykonat i proti osobám, které jsou na nemovité věci jen na základě práva nájemcova.

§ 382.

účinné od 1. 1. 1951(1) Ustanovení tohoto dílu platí pro nájmy bytů, částí bytů a jiných místností (dále jen „předmět nájmu“). Nevztahují se však na nájmy:

1. účinné od 1. 1. 1951a) hostinských pokojů v ubytovacích podnicích;
2. účinné od 1. 1. 1951b) pokojů v internátech a ve studentských kolejích.

účinné od 1. 1. 1951(2) Na podnájemní smlouvy o bytech (jejich částech) se ustanovení tohoto dílu vztahují jen:

1. účinné od 1. 1. 1951a) jestliže podnájemce místnosti převážně zařídil, nebo
2. účinné od 1. 1. 1951b) vede-li v nich se svou rodinou samostatnou domácnost.

účinné od 1. 1. 1951(3) Podnájmu jsou co do ochrany postaveny na roveň nájmy:

1. účinné od 1. 1. 1951a) pokojů v budovách svobodáren;
2. účinné od 1. 1. 1951b) části bytu vlastníka domu.

§ 383.

účinné od 1. 1. 1951Účinnost ustanovení tohoto dílu nelze vyloučit ani omezit úmluvou stran.

§ 384.

účinné od 1. 1. 1951Pronajímatel může nájemní poměr ukončit, nedošlo-li mezi ním a nájemcem k dohodě, kterou nájemce dodržel, pouze s přivolením soudu (§ 389) nebo soudním smírem v řízení podle tohoto dílu. Jakýkoli jiný způsob zrušení nájemního poměru pronajímatelem je neplatný. K neplatnosti je třeba přihlížet z úřední povinnosti v každém období řízení i v řízení exekučním; namítá-li nájemce nepřípustnost výpovědi ve stížnosti proti usnesení, kterým byla povolena exekuce vyklizením, má stížnost odkladný účinek.

§ 385.

účinné od 1. 1. 1951(1) Přivolení k výpovědi může být dáno jen z důležitých důvodů.

účinné od 1. 1. 1951(2) Ze zvláště naléhavých důvodů může pronajímatel žádat též o přivolení ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi.

účinné od 1. 1. 1951(3) Ministr spravedlnosti stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením, z kterých důležitých důvodů, buď se zřetelem na potřebu pronajímatele, nebo chování nájemce, či z jiných důležitých důvodů, může být dáno přivolení k výpovědi; stejně stanoví, z kterých zvláště naléhavých důvodů může být žádáno o přivolení ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi.

§ 386.

účinné od 1. 1. 1951(1) V případech, v nichž důležitým důvodem přivolení k výpovědi je potřeba pronajímatele, může soud na návrh nájemce při přivolení k výpovědi vyslovit, že pronajímatel má nájemci po vyklizení předmětu nájmu nahradit zcela nebo zčásti potřebné stěhovací náklady, odpovídá-li to slušnosti, zvláště se zřetelem na hospodářskou situaci pronajímatele a nájemce. Stěhovací náklady určí soud podle volného uvážení.

účinné od 1. 1. 1951(2) V případech, v nichž důležitým důvodem přivolení k výpovědi je potřeba pronajímatele, je pronajímatel povinen vypověděnému nájemci znovu pronajmout předmět nájmu a nahradit mu zaviněnou škodu, nebude-li předmětu nájmu do třiceti dnů po odevzdání použito k účelu, pro který bylo dáno přivolení k výpovědi. Tato lhůta nepočne běžet dříve, než by při náležité péči mohlo být započato s používáním nájemního předmětu k uvedenému účelu.

§ 387.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951O příslušnosti platí ustanovení § 369.

§ 388.

účinné od 1. 1. 1951Účastníci.

účinné od 1. 1. 1951Účastníky řízení jsou pronajímatel a nájemce.

§ 389.

účinné od 1. 1. 1951(1) V návrhu na přivolení k výpovědi nebo ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi je třeba uvést i předmět nájmu a období, na které se dává výpověď, nebo dobu, kdy má být nájemní poměr zrušen bez výpovědi.

účinné od 1. 1. 1951(2) Návrh je třeba nájemci doručit do vlastních rukou.

účinné od 1. 1. 1951(3) Před rozhodnutím ve věci je soud povinen dát příležitost místnímu národnímu výboru, aby se mohl vyjádřit. V rozsudku, jímž soud přivoluje k výpovědi nebo ke zrušení nájemního poměru bez výpovědi, určí dobu, kdy se nájemní poměr skončí a kdy má nájemce předmět nájmu odevzdat.

§ 390.

účinné od 1. 1. 1951Náklady řízení o přivolení k výpovědi z důvodů potřeby pronajímatele hradí pronajímatel. Ustanovení § 132 tím není dotčeno.

§ 391.

účinné od 1. 1. 1951Účinnost rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951O účincích rozsudku a soudních smírů platí ustanovení § 380 odst. 2 a 3 a § 381 obdobně.

§ 392.

účinné od 1. 1. 1951Smlouvy na určitou dobu.

účinné od 1. 1. 1951Na nájemné smlouvy sjednané na určitou dobu se hledí tak, jako by byly sjednány na dobu neurčitou s výpovědí ve lhůtách a na období, jež stanoví zákon nebo zvláštní předpisy. Před uplynutím smluvené nájemní doby nelze žádat o přivolení k výpovědi z důvodů potřeby pronajímatele.

§ 393.

účinné od 1. 1. 1951Smrt nájemce.

účinné od 1. 1. 1951(1) Zemře-li nájemce, vstupují dnem jeho smrti v nájemní smlouvu příslušníci jeho rodiny, kteří v tento den s ním žili ve společné domácnosti a nemají vlastní byt, jakož i za téže podmínky osoby, které s ním žily ve společné domácnosti nejméně jeden rok před jeho smrtí a které se staraly z tohoto důvodu o společnou domácnost, anebo byly na něho odkázány výživou. Prohlásí-li však — nejsou-li dědici — do týdne po tom, co se dověděli o smrti nájemce, že odmítají pokračovat v nájemním poměru, platí, že nedošlo ke vstupu do nájemního poměru.

účinné od 1. 1. 1951(2) Tohoto ustanovení se užije přiměřeně i v případě, že nájemce trvale opustil společnou domácnost. Jeho výpověď je jen tehdy platná, prohlásí-li oprávněné osoby (odstavec 1), že odmítají pokračovat v nájemním poměru.

účinné od 1. 1. 1951(3) Za příslušníky rodiny podle ustanovení odstavce 1 se považují manžel (manželka), příbuzní v pokolení přímém (i z osvojeneckého poměru) a sourozenci.

§ 394.

účinné od 1. 1. 1951Soudní pravomoc.

účinné od 1. 1. 1951Soudy rozhodují o opravných prostředcích proti výměrům Ústřední národní pojišťovny a příplatkových ústavů a o sporech z připojištění u Ústřední národní pojišťovny.

§ 395.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951(1) Rozhodnutí o opravných prostředcích proti výměrům Ústřední národní pojišťovny, s výjimkou věcí uvedených v odstavci 2, je příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo pojišťovny (ústředny nebo jiné organizační složky Ústřední národní pojišťovny), která vydala výměr; totéž platí o opravných prostředcích proti výměrům příplatkových ústavů. Podává-li opravný prostředek pojištěnec (jeho rodinný příslušník nebo pozůstalý), může místo tohoto soudu volit svůj obecný soud.

účinné od 1. 1. 1951(2) Rozhodovat o opravných prostředcích proti výměrům, jimiž se rozhodlo o dávce důchodového pojištění, čítajíc v to dávky důchodového připojištění, je příslušným soud v sídle krajského soudu, v jehož obvodu má obecný soud ten, kdo podává opravný prostředek.

účinné od 1. 1. 1951(3) Ve sporech z připojištění je příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo toho, proti komu směřuje návrh; směřuje-li návrh proti Ústřední národní pojišťovně, je příslušným soud, v jehož obvodu je sídlo její příslušné organizační složky.

§ 396.

účinné od 1. 1. 1951(1) Opravný prostředek proti výměru Ústřední národní pojišťovny nebo příplatkového ústavu se podává návrhem s náležitostmi podle § 43.

účinné od 1. 1. 1951(2) Návrh je třeba podat do třiceti dnů ode dne doručení výměru. Požádá-li navrhovatel před uplynutím této lhůty pojišťovnu (příplatkový ústav) o sdělení výpočtu důchodové dávky, počítá se lhůta až ode dne doručení tohoto výpočtu navrhovateli.

účinné od 1. 1. 1951(3) Návrh se podává u příslušného soudu, a to písemně ve dvou stejnopisech nebo ústně do protokolu. Jde-li o návrh proti výměru Ústřední národní pojišťovny, může být podán písemně nebo do protokolu též u okresní národní pojišťovny, v jejímž obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo. Návrh se pokládá za platně podaný, i když byl podán u jiného než příslušného soudu nebo u jiné než příslušné organizační složky Ústřední národní pojišťovny.

účinné od 1. 1. 1951(4) Nepříslušná organizační složka Ústřední národní pojišťovny, u níž byl návrh podán, je povinna postoupit jej neprodleně příslušnému soudu.

§ 397.

účinné od 1. 1. 1951(1) Příslušný soud doručí návrh pojišťovně (příplatkovému ústavu), která výměr vydala. Pojišťovna (příplatkový ústav) může návrhu do třiceti dnů ode dne jeho doručení vyhovět. Neučiní-li tak, podá soudu o věci v téže lhůtě vyjádření. Vyhoví-li pojišťovna (příplatkový ústav) návrhu, sdělí to soudu, který řízení zastaví a rozhodne o náhradě nákladů navrhovatele.

účinné od 1. 1. 1951(2) Byl-li návrh podán u okresní národní pojišťovny, která výměr vydala, může mu tato pojišťovna do třiceti dnů po jeho podání vyhovět. Neučiní-li tak, je povinna předložit ho v téže lhůtě spolu s vyjádřením příslušnému soudu.

§ 398.

účinné od 1. 1. 1951(1) O opravném prostředku proti výměru Ústřední národní pojišťovny (příplatkového ústavu), jímž se rozhoduje o dávce z pojištění nebo o rodinném přídavku, jakož i o sporech o dávky z připojištění, rozhoduje se po ústním jednání.

účinné od 1. 1. 1951(2) V ostatních případech se může rozhodnout bez ústního jednání; vždy se však rozhoduje usnesením. Ustanovení §§ 129 až 131 tu neplatí.

účinné od 1. 1. 1951(3) Ministr spravedlnosti může v dohodě se zúčastněnými ministry nařízením stanovit odchylky při provádění důkazu znalci.

§ 399.

účinné od 1. 1. 1951(1) V případech uvedených v § 398 odst. 1, jde-li o opravný prostředek, jsou účastníky řízení navrhovatel a Ústřední národní pojišťovna nebo příplatkový ústav; jde-li o jiné spory, navrhovatel a jím označený odpůrce.

účinné od 1. 1. 1951(2) V případech uvedených v § 398 odst. 2 jsou účastníky Ústřední národní pojišťovna (příplatkový ústav) a každý, komu byl doručen výměr, proti němuž opravný prostředek směřuje.

§ 400.

účinné od 1. 1. 1951Vzetí návrhu zpět nevyžaduje, aby mu byla soudem přiznána účinnost, stalo-li se na podkladě vydání nového výměru Ústřední národní pojišťovny, proti němuž lze podat nový opravný prostředek.

§ 401.

účinné od 1. 1. 1951(1) Předběžnou vykonatelnost rozsudku (§ 164) lze vyslovit proti Ústřední národní pojišťovně, jen je-li vážně ohrožena nutná výživa nebo zdraví navrhovatele nebo jeho rodinných příslušníků; jde-li o opětující se dávky z důchodového pojištění, může být vyslovena předběžná vykonatelnost jen pro dávky v nejnižší zákonné výměře, pokud se stanou splatnými ode dne soudního výroku.

účinné od 1. 1. 1951(2) Předběžná opatření nejsou přípustná.

§ 402.

účinné od 1. 1. 1951K podání odvolání (stížnosti) je lhůta třicet dnů.

§ 403.

účinné od 1. 1. 1951Ve sporech o dávky z pojištění může návrh i rozsudek znít na zjištění nároku bez uvedení jeho výše; v tomto případě je pojišťovna (příplatkový ústav) povinna nejdéle do třiceti dnů po právní moci rozsudku vydat výměr o výši přisouzené dávky.