§ 148.
Odkaz účinné od 1. 1. 1951§ 148.účinné od 1. 1. 1951Forma rozhodnutí.
účinné od 1. 1. 1951Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, rozhoduje se ve věci samé rozsudkem tam, kde se rozhoduje po ústním jednání. Jinak se rozhoduje usnesením.
účinné od 1. 1. 1951Není-li v zákoně stanoveno něco jiného, rozhoduje se ve věci samé rozsudkem tam, kde se rozhoduje po ústním jednání. Jinak se rozhoduje usnesením.
účinné od 1. 1. 1951(1) Rozsudek má vyčerpat celý předmět řízení.
účinné od 1. 1. 1951(2) Soud však může rozsudkem rozhodnout, je-li to účelné, nejprve odděleně také jen o části předmětu řízení.
účinné od 1. 1. 1951(3) Je-li předmět řízení sporný co do základu i co do výše, může soud nejprve rozsudkem rozhodnout o základu; uzná-li základ opodstatněným, pokračuje v řízení teprve po právní moci tohoto rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951(1) Pro rozsudek je rozhodný stav v době jeho vynesení.
účinné od 1. 1. 1951(2) Jde-li o opětující se dávky, lze uložit i povinnost k plnění dávek, které se stanou splatnými teprve po vynesení rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951(1) Uloží-li se v rozsudku povinnost k plnění, určí soud ke splnění povinnosti lhůtu patnácti dnů.
účinné od 1. 1. 1951(2) V odůvodněných případech může soud určit lhůtu kratší nebo delší, popřípadě vyslovit, že závazek má být splněn ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí.
účinné od 1. 1. 1951(3) Je-li předmětem závazku plnění opětujících se dávek, které se stanou splatnými po vynesení rozsudku, je třeba v rozsudku určit den splnění.
účinné od 1. 1. 1951(1) Lhůty k plnění se počítají ode dne doručení rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951(2) Byl-li však podán opravný prostředek proti rozsudku bez předběžné vykonatelnosti, počítá se lhůta k plnění od právní moci rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951Soud je vázán svým rozsudkem, jakmile ho vyhlásil.
účinné od 1. 1. 1951Vynesení rozsudku se mohou zúčastnit jen soudci, za jejichž účasti se ústní jednání skončilo.
účinné od 1. 1. 1951(1) Poradě a hlasování senátu nesmí být kromě soudců a zapisovatele přítomen nikdo jiný. O poradě a hlasování se sepíše zvláštní protokol.
účinné od 1. 1. 1951(2) Soudci z lidu hlasují před soudci z povolání, a to mladší před staršími. Předseda hlasuje naposledy.
účinné od 1. 1. 1951(3) K rozsudku je třeba většiny hlasů. Všichni členové senátu jsou povinni hlasovat, i když byli přehlasováni v některé předběžné otázce.
účinné od 1. 1. 1951(1) Rozsudek je třeba vždy vyhlásit; vyhlásí ho předseda senátu.
účinné od 1. 1. 1951(2) Rozsudky se vyhlašují jménem republiky.
účinné od 1. 1. 1951(3) Vyhlášení se má stát zpravidla hned po skončení ústního jednání; není-li to možné, lze pro vyhlášení rozsudku odročit ústní jednání na dobu nejdéle patnácti dnů.
účinné od 1. 1. 1951(4) Vyhlašuje se plné znění výroku a podstatné důvody, jakož i poučení o opravném prostředku.
účinné od 1. 1. 1951(5) Rozsudek je třeba účastníkům vždy doručit.
účinné od 1. 1. 1951Vyhotovení rozsudku má po úvodních slovech „Jménem republiky“ obsahovat:
účinné od 1. 1. 1951(1) Vyhotovení rozsudku podepíše předseda senátu.
účinné od 1. 1. 1951(2) Nemůže-li předseda senátu podepsat vyhotovení rozsudku pro překážku delšího trvání, podepíše za něho jiný člen senátu; důvod se poznamenává na vyhotovení rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951(1) Chyby v psaní a počtech, jakož i jiné podobné zřejmé nesprávnosti v rozsudku nebo jeho vyhotovení, může předseda senátu kdykoli bez ústního jednání opravit, a to i z úřední povinnosti. Opravu může nařídit i soud vyšší stolice.
účinné od 1. 1. 1951(2) Opravné usnesení se doručí účastníkům, oprava se vyznačí ve vyhotovení rozsudku a podle možnosti i na stejnopisech vyhotovení již vydaných.
účinné od 1. 1. 1951(3) Provádění opravy nemá vliv na právní moc a vykonatelnost rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951(4) Jestliže se však opravou rozsudku změní jeho výrok, může účastník změnou dotčený napadnout opravenou část výroku přípustným opravným prostředkem ve lhůtě počítané od doručení opravného usnesení.
účinné od 1. 1. 1951(1) Nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech anebo o předběžné vykonatelnosti, může kterýkoli účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku žádat o jeho doplnění. V žádosti je třeba uvést určitý návrh na doplnění. Soud rozhodne o žádosti podle povahy věci buď po ústním jednání, nebo bez něho.
účinné od 1. 1. 1951(2) Vyhoví-li soud žádosti o doplnění, vynese ve věci doplňující rozsudek; nevyhoví-li, žádost usnesením zamítne.
účinné od 1. 1. 1951(3) Na doplňující rozsudek se jinak užije obdobně ustanovení o rozsudcích.
účinné od 1. 1. 1951(4) Řízení o doplnění nemá odkladný účinek na opravné prostředky proti rozsudku ani na jeho vykonatelnost.
účinné od 1. 1. 1951(1) Doručený rozsudek, který již nelze napadnout řádným opravným prostředkem, je pravomocný.
účinné od 1. 1. 1951(2) Vzdání se opravného prostředku je účinné, jen stalo-li se před soudem po vyhlášení rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951Byl-li účastník pravomocným rozsudkem odsouzen plnit dávky, které se stanou splatnými až po vynesení rozsudku, a změnily-li se podstatně okolnosti, na jejichž základě určil soud výši dávek nebo jejich trvání, může kterýkoli účastník podat návrh na změnu určené výše dávek nebo jejich trvání. Dřívější rozsudek je možno změnit jen s účinky ode dne podání návrhu.
účinné od 1. 1. 1951Předběžná vykonatelnost se bez zřetele na opravný prostředek vysloví ve výroku rozsudku odsuzujícího k plnění:
účinné od 1. 1. 1951(1) Mimo případy uvedené v § 163 lze předběžnou vykonatelnost vyslovit na návrh účastníka, jestliže by mu jinak hrozilo nebezpečí značné a těžko nahraditelné újmy, anebo je-li obava, že splnění se stane vůbec nemožným.
účinné od 1. 1. 1951(2) Vyslovení předběžné vykonatelnosti podle odstavce 1 může se týkat celého nároku nebo jeho části a může být vázáno na složení přiměřené jistoty.
účinné od 1. 1. 1951Soudní smír, který soud schválil, má účinky pravomocného rozsudku.
účinné od 1. 1. 1951(1) Soud je vázán svým usnesením, jakmile je vyhlásil, a nedošlo-li k vyhlášení, jakmile bylo odevzdáno k vyhotovení.
účinné od 1. 1. 1951(2) Soud není vázán svým usnesením, které se týká toliko vedení řízení, zejména ne usnesením a nařízením o doručení (§§ 46 až 53), usnesením, jímž se upravuje průběh řízení, nařizuje dokazování a určuje způsob jeho provedení (§§ 59, 64, 68, 71, 88, 95, 98, 106, 108, 110, 116, 119, 122), nařizuje ústní jednání a stanoví jiné roky (§§ 61, 68) nebo činí opatření k jejich přípravě (§§ 62, 68).
účinné od 1. 1. 1951(1) Usnesení je třeba přítomným účastníkům vyhlásit.
účinné od 1. 1. 1951(2) Usnesení je třeba doručit účastníkům, mají-li proti němu opravný prostředek, anebo právo vést podle něho exekuci.
účinné od 1. 1. 1951(3) Účastníkům nepřítomným při vyhlášení je nutno mimo případy uvedené v odstavci 2 doručit usnesení i tehdy, vyžaduje-li to vedení řízení.
účinné od 1. 1. 1951(4) Usnesení, jímž se zamítá návrh účastníka bez slyšení jiných účastníků, není třeba těmto účastníkům doručovat.
účinné od 1. 1. 1951(1) Písemné vyhotovení usnesení má obsahovat náležitosti uvedené v § 157 písm. a) až f); jména a příjmení účastníků se však uvedou, jen pokud to vyžaduje povaha věci, o níž se v usnesení rozhoduje.
účinné od 1. 1. 1951(2) Odůvodnění není třeba, jestliže se usneseními zcela vyhovuje návrhu, jemuž jiný účastník neodporoval.
účinné od 1. 1. 1951Usnesení je vykonatelné bez zřetele na právní moc, pokud soud vzhledem k zvláštním okolnostem případu neodložil jeho vykonatelnost, anebo pokud zákon nestanoví něco jiného. To platí i tehdy, má-li být usnesení provedeno jinak než exekucí.
účinné od 1. 1. 1951Na usnesení se jinak obdobně užije ustanovení platných pro rozsudky.