občiansky súdny poriadok

§ 230.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951(1) Pro řízení o rozvod, neplatnost manželství a určení, zda tu je či není manželství (manželské věci), je příslušným soud, v jehož obvodu měli manželé poslední společné bydliště.

účinné od 1. 1. 1951(2) Jestliže manželé neměli poslední společné bydliště v Československé republice, je pro řízení příslušným obecný soud odpůrce; není-li tu ani takového soudu, je příslušným obecný soud navrhovatele.

účinné od 1. 1. 1951(3) Má-li být neplatnost manželství vyslovena z úřední povinnosti a jestliže manželé neměli společné bydliště v Československé republice, je pro řízení příslušným obecný soud jednoho nebo druhého manžela.

§ 231.

účinné od 1. 1. 1951Účastníky řízení jsou manželé.

§ 232.

účinné od 1. 1. 1951Jeden stejnopis návrhu na zahájení řízení se doručí odpůrci do vlastních rukou. Uvědomění o zahájení řízení z úřední povinnosti se doručí oběma manželům do vlastních rukou.

§ 233.

účinné od 1. 1. 1951Soud zpravidla vyslechne oba manžely osobně, a to hned při prvém ústním jednání.

§ 234.

účinné od 1. 1. 1951Návrh na zahájení řízení lze vzít zpět i za odvolacího řízení a není třeba, aby soud vzetí návrhu zpět přiznal účinnost.

§ 235.

účinné od 1. 1. 1951S výjimkou řízení o neplatnost manželství je přípustný klid řízení (§ 421).

§ 236.

účinné od 1. 1. 1951Uznání nároku nemůže soud přiznat účinnost (§ 74).

§ 237.

účinné od 1. 1. 1951Otázku neplatnosti manželství nelze řešit v jiném řízení, a to ani jako otázku předběžnou.

§ 238.

účinné od 1. 1. 1951Zemře-li jeden z manželů dříve, než se rozhodnutí stane pravomocným, soud usnesením řízení zastaví a zruší snad již vynesené rozhodnutí, jestliže zákon nedovoluje, aby se v řízení pokračovalo.

§ 239.

účinné od 1. 1. 1951Připojí-li se druhý manžel k návrhu na rozvod manželství a shodují-li se návrhy obou manželů co do viny na rozvodu, může se soud pro zjištění rozvratu a viny na něm omezit na výslech účastníků.

§ 240.

účinné od 1. 1. 1951Jsou-li zde nezletilé děti, učiní soud ještě před vyslovením rozvodu manželství opatření, aby obecný soud nezletilých dětí podmíněně — pro případ, že rozvod bude vysloven — upravil práva a povinnosti rodičů k nezletilým dětem a jejich majetku.

§ 241.

účinné od 1. 1. 1951Zemře-li jeden z manželů dříve, než se rozhodnutí stane pravomocným, soud usnesením řízení zastaví a zruší snad již vynesené rozhodnutí.

§ 242.

účinné od 1. 1. 1951V ostatních věcech týkajících se manželů, upravených v zákoně o právu rodinném, rozhoduje se po ústním jednání usnesením.

§ 243.

účinné od 1. 1. 1951Je-li s návrhem na rozvod nebo neplatnost manželství spojen návrh na úhradu osobních potřeb, nebo došlo-li k spojení takových řízení, rozhodne soud rozsudkem i o úhradě osobních potřeb.

§ 244.

účinné od 1. 1. 1951Soudem příslušným pro věci poručenské, opatrovnické a pro věci dětí v rodičovské moci je obecný soud chráněnce. Není-li tento soud znám nebo nemůže-li bez újmy pro chráněnce včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu má chráněnec pobyt; jakmile však je to možné, postoupí věc soudu příslušnému.

§ 245.

účinné od 1. 1. 1951V zájmu chráněnce může soud na návrh nebo z úřední povinnosti svou příslušnost přenést na jiný soud. Nesouhlasí-li druhý soud s přenesením, rozhodne jeho nadřízený krajský soud.

§ 246.

účinné od 1. 1. 1951Obsazení soudu.

účinné od 1. 1. 1951(1) Senát jedná a rozhoduje o výchově a výživě dětí a o úpravě styku rodičů s dětmi, o povolení uzavřít manželství (§ 252), o schvalování důležitých úkonů poručníka za poručence (§ 256), o schvalování vyúčtování ze správy poručencova jmění (§ 259), o odvolání poručníka a o příjmení, popřípadě i o jménu dítěte; dále o výkonu rodičovské moci, o jejím zániku a o všech jejích omezeních.

účinné od 1. 1. 1951(2) V ostatních případech jedná a rozhoduje soudce.

§ 247.

účinné od 1. 1. 1951Řízení se zahajuje z úřední povinnosti, jestliže z povahy věci neplyne, že má být zahájeno jen na návrh.

§ 248.

účinné od 1. 1. 1951(1) Senát rozhoduje po ústním jednání usnesením.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soudce rozhoduje bez ústního jednání.

§ 249.

účinné od 1. 1. 1951(1) V důležitých nebo pochybných případech vyslechne soud i chráněnce, pokud je tento schopen posoudit své zájmy; lze-li od toho očekávat objasnění a posouzení potřebnosti anebo vhodnosti navrženého nebo zamýšleného opatření, vyslechne soud i jeho nejbližší příbuzné nebo jiné osoby s poměry obeznámené.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soud má zpravidla, zejména jde-li o nezletilce, jednat v součinnosti s veřejnými orgány a zařízeními, které slouží k ochraně nebo prospěchu chráněnců.

§ 250.

účinné od 1. 1. 1951Rozhodnutí o rodičovské moci.

účinné od 1. 1. 1951Nedohodnou-li se rodiče o výkonu rodičovské moci, rozhodne soud, jakým způsobem se má rodičovská moc vykonávat, zejména který z rodičů má nezletilce zastupovat.

§ 251.

účinné od 1. 1. 1951Výchova a výživa dětí.

účinné od 1. 1. 1951(1) Nežijí-li rodiče nezletilého dítěte spolu, rozhodne soud o tom, komu se má dítě svěřit do výchovy a jak má každý z rodičů přispívat na jeho výživu; pokud je toho třeba, upraví též styk rodičů s dítětem. Rozhodnutí může být nahrazeno dohodou rodičů, která však vyžaduje schválení soudu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soud určí rozsah vyživovací povinnosti, i když rodiče žijí spolu, neplní-li jeden z nich své povinnosti dobrovolně.

§ 252.

účinné od 1. 1. 1951Povolení uzavřít manželství.

účinné od 1. 1. 1951(1) Osobám nezletilým, osobám stiženým duševní poruchou nebo duševně nedostatečně vyvinutým povoluje uzavření manželství soud. Před rozhodnutím vyslechne takovou osobu, a to v nepřítomnosti jiných osob, aby se přesvědčil o tom, má-li skutečně vůli vstoupit v manželství. Podle možnosti vyslechne i druhou osobu hodlající uzavřít manželství a vyšetří osobní vlastnosti obou.

účinné od 1. 1. 1951(2) Usnesení o povolení uzavřít manželství má obsahovat i jméno a příjmení obou osob, které hodlají uzavřít manželství.

§ 253.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení poručníka.

účinné od 1. 1. 1951(1) Po vhodném poučení složí poručník do rukou soudce slib, že se bude řádně starat o tělesný a duševní rozvoj poručence, zejména o jeho výchovu a výživu tak, aby byl náležitě připraven přispívat svou prací, podle svých schopností a náklonností, k prospěchu společnosti, dále že bude poručence řádně zastupovat, že bude jeho jmění spravovat s péčí řádného hospodáře a dbát přitom pokynů soudu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Po složení slibu vydá soud poručníkovi listinu o jeho ustanovení.

§ 254.

účinné od 1. 1. 1951Zjištění jmění poručence.

účinné od 1. 1. 1951Soud provede soupis všeho jmění poručence, a uzná-li to za vhodné, i jeho odhad. Provedením soupisu a odhadu může soud pověřit místní národní výbor.

§ 255.

účinné od 1. 1. 1951(1) Hotové peníze, pokud se jich v zájmu poručence nepoužije jinak, je nutno uložit v peněžním ústavu anebo koupit za ně státní dlužní úpisy nebo jiné veřejné dlužní úpisy postavené jim na roveň. V rukou poručníka lze ponechat jen tolik peněz, kolik je třeba k úhradě běžných potřeb poručence a k řádnému hospodaření.

účinné od 1. 1. 1951(2) Cennosti a důležité listiny se zpravidla uloží do soudní úschovy. U nemovitých věcí je třeba nařídit zápis nezletilosti.

účinné od 1. 1. 1951(3) Nemovité věci lze zcizit jen v případě nutnosti nebo k zřejmému prospěchu poručence.

§ 256.

účinné od 1. 1. 1951(1) Důležitými úkony poručníka za poručence, které vyžadují schválení soudu, jsou zejména zřeknutí se nebo odmítnutí dědictví, vzdání se práv, uzavření smíru, poskytnutí nebo vypovězení půjčky, zcizení, nabytí nebo zatížení nemovitých věcí a práv k nim.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soud má při schvalování právních úkonů dbát zejména o to, aby poručenec po dosažení zletilosti nebyl příliš omezován v nakládání se svým majetkem.

účinné od 1. 1. 1951(3) I usnesení, kterým se návrhu vyhovuje, musí být vždy odůvodněno. Písemné smlouvy je nutno opatřit schvalovací doložkou.

§ 257.

účinné od 1. 1. 1951Vyúčtování poručníka.

účinné od 1. 1. 1951(1) Vyúčtování ze správy jmění poručence předkládá poručník v obdobích a ke dnům, které určí soud zpravidla při jeho ustanovení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Poručníci předloží vyúčtování zpravidla písemně, a to i s doklady. Jen jednoduché vyúčtování, skládající se z několika málo položek příjmů a výdajů, může být sepsáno do protokolu.

§ 258.

účinné od 1. 1. 1951Přezkoumání vyúčtování.

účinné od 1. 1. 1951(1) K přezkoumání vyúčtování předvolá soud poručníka, poručence, je-li schopen posoudit své zájmy, popřípadě znalce, vyžaduje-li to rozsah nebo složitost vyúčtování. Přitom je nutno vyšetřit zejména:

1. účinné od 1. 1. 1951a) zda majetek byl úplně uveden tak, jak je uveden v soupise, popřípadě v soudních spisech anebo v posledním vyúčtování;
2. účinné od 1. 1. 1951b) zda jednotlivé položky vyúčtování souhlasí s doklady;
3. účinné od 1. 1. 1951c) zda veškerý majetek je náležitě uschován a zajištěn;
4. účinné od 1. 1. 1951d) zda správa byla účelná a prospěšná.

účinné od 1. 1. 1951(2) Vyjde-li najevo, že k některým právním úkonům došlo bez potřebného soudního schválení, může je soud schválit dodatečně.

účinné od 1. 1. 1951(3) Při přezkoumání vyúčtování má soud zpravidla přejít nepatrné nedostatky a nemá požadovat nákladné doklady při nepatrných položkách.

§ 259.

účinné od 1. 1. 1951Schvalování vyúčtování.

účinné od 1. 1. 1951(1) V usnesení, kterým se schvaluje vyúčtování, je třeba uvést, kdo vyúčtování podal a za kterou dobu, zda je soud uznal za správné, jaká je konečná částka čistého majetku, jaká hotovost je v rukou poručníka a jaké příjmy a výdaje měl poručenec ve vyúčtovacím období. Do usnesení je třeba pojmout také příkaz k odstranění případných chyb.

účinné od 1. 1. 1951(2) Po schválení závěrečného vyúčtování vydá soud bývalému poručenci na jeho žádost všechny doklady.

§ 260.

účinné od 1. 1. 1951Změna poručníka.

účinné od 1. 1. 1951Při změně poručníka vyzve soud poručníka dosavadního, aby odevzdal majetek, popřípadě jeho správu novému poručníkovi a soudu to vykázal.

§ 261.

účinné od 1. 1. 1951Vydání majetku po nabytí zletilosti poručence.

účinné od 1. 1. 1951(1) Po skončení poručenství je soud povinen vydat poručenci jeho majetek.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soud především vyzve poručence, aby do určité lhůty majetek převzal. Výzvu je nutno doručit do vlastních rukou. Současně vyzve poručníka, aby odevzdal majetek poručenci a odevzdání soudu vykázal. Nepřevezme-li poručenec majetek, naloží se s majetkem podle ustanovení o soudní úschově.

účinné od 1. 1. 1951(3) U nemovitých věcí soud po skončení poručenství nařídí výmaz zápisu nezletilosti.

§ 262.

účinné od 1. 1. 1951Opatrovanci a děti v rodičovské moci.

účinné od 1. 1. 1951Předchozích ustanovení o poručnících, poručencích a ochraně poručenců se užije přiměřeně na opatrovníky, opatrovance a děti v rodičovské moci.

§ 263.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soudem příslušným k rozhodnutí o osvojení je obecný soud osvojence, a je-li osvojenec poručencem, soud poručenský.

účinné od 1. 1. 1951(2) Není-li v Československé republice takového soudu, je k rozhodnutí příslušným obecný soud osvojitele.

§ 264.

účinné od 1. 1. 1951Senát rozhoduje po ústním jednání usnesením.

§ 265.

účinné od 1. 1. 1951Před rozhodnutím o osvojení vyslechne soud - podle možnosti osobně - osvojitele a jeho manžela, je-li třeba jeho souhlasu, zákonné zástupce osvojence, orgán veřejné péče o mládež, osvojence, je-li schopen posoudit dosah osvojení, a rodič, i když nejsou jeho zákonnými zástupci.

§ 266.

účinné od 1. 1. 1951V usnesení, kterým soud vysloví osvojení, uvede, jakého příjmení bude osvojenec užívat. Usnesení je vykonatelné, jakmile nabude právní moci. Jeden stejnopis pravomocného usnesení se zvláštním způsobem uloží u soudu.

§ 267.

účinné od 1. 1. 1951Soudem příslušným k rozhodnutí o zrušení osvojeneckého poměru je soud, který vyslovil osvojení. O takovém zrušení osvojeneckého poměru platí přiměřeně §§ 264 až 266.

§ 268.

účinné od 1. 1. 1951Dohodu o zrušení osvojení mezi osvojitelem a zletilým osvojencem může sepsat soudce kteréhokoli soudu; opis protokolu o zrušení osvojení zašle soudu, který osvojení vyslovil, aby ho zvláštním způsobem uložil a vyznačil zrušení ve spisech o osvojení.

§ 269.

účinné od 1. 1. 1951(1) Narodí-li se dítě, u něhož otcovství není určeno zákonnou domněnkou svědčící manželovi matky ani uznáním otcovství, vyslechne soud z úřední povinnosti matku dítěte o tom, koho označuje za otce dítěte, popřípadě s kým v rozhodné době obcovala. V tomto případě vyslechne pak soud toho, kdo je za otce označen, zda otcovství uznává a zda chce dobrovolně plnit rodičovské povinnosti.

účinné od 1. 1. 1951(2) Uznání otcovství před soudem se zapíše do protokolu.

účinné od 1. 1. 1951(3) Příslušným k řízení je obecný soud dítěte, a je-li dítě poručencem, soud poručenský.

§ 270.

účinné od 1. 1. 1951Nedošlo-li k uznání otcovství podle § 44 zákona o právu rodinném, je třeba podat žalobu o zjištění otcovství. Nepodá-li matka (poručník) žalobu v přiměřené době, ustanoví soud nezletilému dítěti opatrovníka (nového poručníka) a zmocní ho, aby jménem dítěte podal žalobu.

§ 271.

účinné od 1. 1. 1951Úkony podle §§ 269 a 270 provádí soudce bez ústního jednání.

§ 272.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951Má-li být žaloba podána proti opatrovníkovi, je příslušným obecný soud žalobce.

§ 273.

účinné od 1. 1. 1951Pro řízení o zjištění otcovství se užije ustanovení hlavy jedenácté s doplňky uvedenými v dalších ustanoveních tohoto dílu.

§ 274.

účinné od 1. 1. 1951Otázku zjištění otcovství nelze řešit v jiném řízení, a to ani jako otázku předběžnou.

§ 275.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dítě, jeho matka, domnělý otec a podle potřeby i jiné osoby, jsou povinni dát si odnít krev k provedení krevní zkoušky. Zdráhá-li se některá z těchto osob bez závažného důvodu tak učinit, může být použito donucovacích prostředků podle § 100 odst. 2 a 3 a § 103 odst. 3. Proti usnesení, kterým soud prohlásí zdráhání za bezdůvodné, může podat stížnost jen ten, kdo má být vyšetřen.

účinné od 1. 1. 1951(2) Tohoto ustanovení se užije obdobně i na jiné podobné důkazní prostředky.

§ 276.

účinné od 1. 1. 1951(1) Je-li zahájeno řízení o zjištění otcovství na žalobu jen jednoho z oprávněných, brání projednání žaloby druhého oprávněného překážka uvedená v § 57 odst. 1 písm. c).

účinné od 1. 1. 1951(2) Oprávněný, který žalobu nepodal, může do řízení vstoupit jako vedlejší účastník; účinek rozsudku se vztahuje na něj, i když do řízení nevstoupil.

§ 277.

účinné od 1. 1. 1951(1) Jestliže žalobce za řízení o zjištění otcovství zemře, řízení se přeruší. V řízení může pokračovat druhý k žalobě oprávněný. Do šesti měsíců po smrti dítěte mohou podat žalobu o zjištění otcovství též jeho potomci, prokáží-li právní zájem na tomto zjištění; za týchž podmínek a v téže lhůtě mohou potomci dítěte navrhnout, aby se v přerušeném řízení pokračovalo.

účinné od 1. 1. 1951(2) Řízení o zjištění otcovství se přeruší též tehdy, zemře-li žalovaný. V řízení lze pokračovat proti opatrovníkovi, kterého žalovanému ustanoví soud projednávající věc.

§ 278.

účinné od 1. 1. 1951Bylo-li pravomocně rozhodnuto, že pozdější manžel není otcem dítěte znovu provdané matky (§ 42 odst. 2 zákona o právu rodinném), počíná šestiměsíční lhůta k popření otcovství pro dřívějšího manžela dnem, kdy se dozvěděl o tomto pravomocném rozhodnutí.

§ 279.

účinné od 1. 1. 1951Je-li s žalobou o zjištění otcovství spojen i návrh na určení povinnosti k úhradě osobních potřeb dítěte nebo došlo-li ke spojení takových řízení, rozhodne soud rozsudkem i o úhradě osobních potřeb.

§ 280.

účinné od 1. 1. 1951Pro řízení o popření otcovství platí obdobně ustanovení dílu druhého.

§ 281.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951(1) Příslušným pro řízení je soud, v jehož obvodu má obecný soud osoba, která má být zbavena svéprávnosti. Je-li taková osoba v psychiatrické léčebně nebo v jiném podobném ústavu (dále jen „ústav“), je pro řízení příslušným soud, v jehož obvodu je ústav.

účinné od 1. 1. 1951(2) Změní-li osoba, která má být zbavena svéprávnosti, za řízení své bydliště nebo pobyt, může soud na návrh nebo z úřední povinnosti svou příslušnost přenést na soud nového bydliště nebo pobytu. Nesouhlasí-li druhý soud s přenesením, rozhodne jeho nadřízený krajský soud.

§ 282.

účinné od 1. 1. 1951(1) Řízení koná senát bez ústního jednání.

účinné od 1. 1. 1951(2) Senát nemůže pověřit předsedu nebo člena senátu výslechem vyšetřovaného nebo znalců.

§ 283.

účinné od 1. 1. 1951(1) Řízení zahájí soud na návrh nebo z úřední povinnosti.

účinné od 1. 1. 1951(2) Jde-li o zbavení svéprávnosti pro duševní poruchu a nepodal-li návrh úřad (orgán veřejné správy), může soud navrhovateli nařídit, aby do přiměřené lhůty předložil lékařské vysvědčení o duševním stavu chorého, s poučením, že jinak návrh odmítne.

§ 284.

účinné od 1. 1. 1951(1) Osoba, která má být zbavena svéprávnosti, musí soud vyslechnout osobně; za tím účelem může být předvedena k soudu. Je-li v ústavu, vyslechne se zpravidla v ústavu. Od výslechu lze upustit, nelze-li ho provést vůbec nebo bez újmy pro zdravotní stav vyšetřované osoby.

účinné od 1. 1. 1951(2) Je-li toho třeba k ochraně práv osoby, která má být zbavena svéprávnosti, ustanoví jí soud pro toto řízení opatrovníka.

§ 285.

účinné od 1. 1. 1951Toho, kdo má být zbaven svéprávnosti, musí vyšetřit alespoň dva znalci.

§ 286.

účinné od 1. 1. 1951Od vyšetření znalci i od výslechu vyšetřovaného lze upustit, byl-li stav osoby, která má být zbavena svéprávnosti, soudně vyšetřen v posledních šesti měsících při přijetí do ústavu a nenastala-li podle potvrzení správy ústavu nebo podle výsledků jiného soudního šetření od té doby podstatná změna.

§ 287.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soud může na návrh znalce nařídit, aby osoba, která má být vyšetřena, byla dodána do ústavu na dobu nejvýše tří měsíců, je-li toho nezbytně třeba pro vyšetření duševního stavu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Před vynesením takového usnesení je třeba vyslechnout jejího opatrovníka, je-li ustanoven, a pokud možno i účastníky.

§ 288.

účinné od 1. 1. 1951(1) Jsou-li tu podmínky pro zbavení svéprávnosti pro navyklé nadměrné požívání alkoholických nápojů, anebo omamných prostředků nebo jedů a lze-li podle výsledků šetření očekávat, že osoba, o kterou jde, se polepší, může soud odložit vynesení usnesení o zbavení svéprávnosti a zároveň určí přiměřenou lhůtu k polepšení. Soud může odklad učinit závislým na tom, že se tato osoba podrobí léčení v odborném ústavu po potřebnou dobu, která však nesmí převyšovat jeden rok.

účinné od 1. 1. 1951(2) Před uplynutím lhůty k polepšení vysloví soud zbavení svéprávnosti jen tehdy, ukáže-li se, že polepšení nelze očekávat, nebo opustí-li léčená osoba bez závažných důvodů předčasně odborný ústav nebo maří-li léčení.

§ 289.

účinné od 1. 1. 1951Rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951(1) Usnesení, jímž se rozhoduje o zbavení svéprávnosti, doručí se též prokurátorovi a opatrovnickému soudu; po nabytí právní moci doručí se správě ústavu, v němž je zadržena osoba stižená duševní poruchou, a bylo-li vysloveno zbavení svéprávnosti, též místnímu a okresnímu národnímu výboru, v jejichž obvodu měla osoba zbavená svéprávnosti bydliště nebo pobyt.

účinné od 1. 1. 1951(2) Osobě, která se zbavuje svéprávnosti, se usnesení nedoručí, jestliže by to bylo zřejmě škodlivé pro její stav.

účinné od 1. 1. 1951(3) Neodloží-li soud vykonatelnost usnesení, jímž bylo vysloveno zbavení svéprávnosti, učiní opatrovnický soud opatření, aby zbavení svéprávnosti bylo zapsáno u nemovitých věcí. Po právní moci usnesení uveřejní je vhodným způsobme.

§ 290.

účinné od 1. 1. 1951Náklady řízení.

účinné od 1. 1. 1951(1) Náklady řízení nese stát; náklady právního zastoupení nese sám zastoupený bez nároku na náhradu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Náklady řízení hradí osoba zbavená svéprávnosti; nelze-li na ní tyto náklady vymoci, hradí je ti, kdo jsou podle zákona povinni poskytovat jí úhradu osobních potřeb, pokud by tím nebyli zkráceni na výživě oni sami nebo jejich rodiny; nelze-li je ani takto uhradit, hradí je stát.

účinné od 1. 1. 1951(3) Skončilo-li řízení bezvýsledně, je povinen hradit náklady ten, kdo podal návrh na zahájení řízení, jestliže mu muselo být známo, že pro zahájení řízení není důvodu; v ostatních případech hradí náklady stát.

§ 291.

účinné od 1. 1. 1951Zrušení a přeměna zbavení svéprávnosti.

účinné od 1. 1. 1951(1) Ustanovení tohoto dílu se užije přiměřeně i pro zrušení usnesení o zbavení svéprávnosti a pro přeměnu částečného zbavení svéprávnosti ve zbavení svéprávnosti zcela nebo naopak.

účinné od 1. 1. 1951(2) Návrh na zrušení zbavení svéprávnosti nebo přeměnu zbavení svéprávnosti zcela v částečné zbavení svéprávnosti, jakož i stížnost proti zamítnutí těchto návrhů, může podat i osoba zbavená svéprávnosti.

účinné od 1. 1. 1951(3) Zamítne-li se však návrh na zrušení nebo přeměnu zbavení svéprávnosti a lze-li podle výsledků šetření bezpečně předpokládat, že v nejbližší době nelze očekávat vyléčení nebo značné zlepšení,může se soud usnést, že před uplynutím přiměřené lhůty, jež nesmí být delší než tři léta, je nepřípustný opětovný návrh na zrušení nebo přeměnu zbavení svéprávnosti, ledaže se dostatečně osvědčí, že se stav osoby zbavené svéprávnosti zlepšil. Byl-li návrh přesto podán, lze ho odmítnout bez dalšího řízení.

§ 292.

účinné od 1. 1. 1951(1) Správa ústavu je povinna oznámit soudu, v jehož obvodu je ústav, nejpozději do čtyřiceti osmi hodin přijetí každého chorého, který nebyl přijat na vlastní žádost.

účinné od 1. 1. 1951(2) Dobrovolný vstup do ústavu musí být potvrzen písemným prohlášením před správou ústavu a dvěma svědky; prohlášení lze kdykoli odvolat. Jakmile chorý, který byl přijat do ústavu na vlastní žádost, je omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem, je správa ústavu povinna i o takovém chorém učinit oznámení soudu nejpozději do čtyřiceti osmi hodin od doby, kdy toto omezení začalo.

§ 293.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soud, v jehož obvodu je ústav, zahájí z úřední povinnosti ihned řízení o povolení zadržení v ústavu a rozhodne o něm pokud možno do třiceti dnů po tom, kdy došlo oznámení podle § 292. Toto řízení soud nezahájí, jestliže přijetí do ústavu bylo nařízeno soudem.

účinné od 1. 1. 1951(2) Proti usnesení, jímž se nařizuje propuštění z ústavu, může podat stížnost i správa ústavu. Usnesení lze vykonat teprve po nabytí právní moci.

§ 294.

účinné od 1. 1. 1951(1) Účinnost usnesení, kterým se povoluje zadržení v ústavu, zanikne uplynutím jednoho roku ode dne jeho vydání, jestliže v usnesení není stanovena lhůta kratší. Má-li být zadržení v ústavu prodlouženo přes tuto lhůtu, je nutno provést nové vyšetření a soud musí znovu rozhodnout o povolení dalšího zadržení, nenařídil-li mezitím opatrovnický soud, aby osoba zadržená v ústavu byla nadále v něm ponechána.

účinné od 1. 1. 1951(2) Usnesení, kterým se povoluje zadržení v ústavu, nebrání tomu, aby opatrovnický soud neučinil opatření jiné.

§ 295.

účinné od 1. 1. 1951Osoba zadržená v ústavu, není-li zbavena svéprávnosti, dále její rodiče, děti, osvojitel, osvojenec, manžel, sourozenci, jakož i opatrovník, je-li ustanoven, mohou ještě před uplynutím doby uvedené v § 294 odst. 1 žádat o nové soudní vyšetření a rozhodnutí, je-li odůvodněna domněnka, že dalšího zadržení v ústavu není již třeba. Zamítne-li soud návrh na propuštění z ústavu, může se usnést, že nebude konat nové vyšetřování před uplynutím doby, pro kterou bylo zadržení v ústavu povoleno.

§ 296.

účinné od 1. 1. 1951Jinak se pro toto řízení přiměřeně užije ustanovení dílu prvého.

§ 297.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951Prohlásit nezvěstného za mrtvého je příslušným soud, který byl naposledy jeho obecným soudem v Československé republice.

§ 298.

účinné od 1. 1. 1951Řízení koná soudce bez ústního jednání.

§ 299.

účinné od 1. 1. 1951(1) Návrh lze podat již rok před tím, než uplyne doba potřebná k tomu, aby nezvěstný mohl být prohlášen za mrtvého.

účinné od 1. 1. 1951(2) O návrhu nemůže být rozhodnuto před uplynutím této doby.

§ 300.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení opatrovníka.

účinné od 1. 1. 1951Uzná-li soud, že podle údajů jsou tu zákonné podmínky pro prohlášení za mrtvého, ustanoví nezvěstnému opatrovníka, nemá-li jiného zástupce, který by ho v řízení zastupoval.

§ 301.

účinné od 1. 1. 1951Vyhláška.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soud vyhláškou vyzve nezvěstného, aby se přihlásil, a každého, kdo o něm ví, aby o něm podal zprávu soudu nebo zástupci nezvěstného uvedenému ve vyhlášce; zároveň provede všechna potřebná šetření o nezvěstném a zjistí účastníky řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Ve vyhlášce uvede podstatné okolnosti případu a oznámí, že po uplynutí lhůty uvedené ve vyhlášce rozhodne o prohlášení za mrtvého, jestliže se nezvěstný nepřihlásí nebo nedojde-li jiná zpráva o jeho životě. Vyhláškovou lhůtu určí na jeden rok od vyvěšení vyhlášky na soudní desce. Den, kdy lhůta skončí, je nutno ve vyhlášce uvést.

účinné od 1. 1. 1951(3) Vyhláška se vyvěsí na soudní desce a uveřejní v listě určeném pro soudní vyhlášky a alespoň jednou ve výtahu v denním tisku; mimo to ji lze uvést ve známost způsobem v místě obvyklým.

účinné od 1. 1. 1951(4) Vyhláška se doručí opatrovníku, známým účastníkům a prokurátorovi.

§ 302.

účinné od 1. 1. 1951Zastavení řízení.

účinné od 1. 1. 1951Zjistí-li soud, že nejsou splněny podmínky prohlášení za mrtvého, zastaví řízení usnesením.

§ 303.

účinné od 1. 1. 1951Rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951(1) Po uplynutí lhůty určené ve vyhlášce rozhodne soud o prohlášení za mrtvého. Usnesení je vykonatelné, jakmile nabude právní moci.

účinné od 1. 1. 1951(2) O doručení rozhodnutí platí totéž, co o doručení vyhlášky; kromě toho se pravomocné rozhodnutí doručí soudu příslušnému k projednání dědictví.

§ 304.

účinné od 1. 1. 1951Zrušení a oprava rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951(1) Zjistí-li soud, že osoba prohlášená za mrtvou je na živu nebo že žila ještě v den, od kterého dosud neuplynula doba potřebná k tomu, aby nezvěstná osoba mohla být prohlášena za mrtvou, zruší z úřední povinnosti své rozhodnutí o prohlášení za mrtvého.

účinné od 1. 1. 1951(2) Na návrh účastníka nebo prokurátora opraví soud den, který je uveden v jeho rozhodnutí jako den smrti, zjistí-li dodatečně, že:

1. účinné od 1. 1. 1951a) osoba prohlášená za mrtvou zemřela jiného dne, anebo
2. účinné od 1. 1. 1951b) nemohla se dožít toho dne nebo jej přežila.

účinné od 1. 1. 1951(3) O doručení rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 platí ustanovení § 303 odst. 2.

§ 305.

účinné od 1. 1. 1951Náklady řízení.

účinné od 1. 1. 1951Náklady spojené s ustanovením a činností opatrovníka, jakož i ostatní náklady řízení, nese navrhovatel; bylo-li řízení zahájeno na návrh prokurátora, nese náklady stát.

§ 306.

účinné od 1. 1. 1951Stížnost.

účinné od 1. 1. 1951Stížnost mohou podat jen účastníci, kterým mělo být rozhodnutí doručeno (§ 301 odst. 4), a prokurátor.

§ 307.

účinné od 1. 1. 1951Výlučnost rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951Otázku, zda a kdy lze nezvěstného považovat za mrtvého, nelze řešit v jiném řízení, a to ani jako otázku předběžnou.

§ 308.

účinné od 1. 1. 1951Návrh.

účinné od 1. 1. 1951(1) Je-li jisto, že někdo zemřel, ale jeho smrt se nedá prokázat veřejnou listinou, lze podat návrh na zahájení řízení o důkazu smrti.

účinné od 1. 1. 1951(2) Návrh na zahájení řízení může podat každý, kdo má právní zájem na důkazu smrti, a prokurátor.

§ 309.

účinné od 1. 1. 1951Použití jiných ustanovení.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení dílu prvého se užije přiměřeně; vyhláškovou lhůtu lze však zkrátit až na tři měsíce.

§ 310.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951K projednání dědictví je příslušným soud, který byl naposledy obecným soudem zůstavitele. Není-li takový soud v Československé republice, je příslušným soud, v jehož obvodu je majetek zůstavitele nebo jeho část; je-li podle toho příslušných soudů několik, rozhoduje mezi nimi předstižení.

§ 311.

účinné od 1. 1. 1951Řízení koná soudce bez ústního jednání.

§ 312.

účinné od 1. 1. 1951Soud zahájí řízení z úřední povinnosti, jakmile se doví, že někdo zemřel nebo byl pravomocně prohlášen za mrtvého.

§ 313.

účinné od 1. 1. 1951Oznámení o úmrtí.

účinné od 1. 1. 1951Místní národní výbor oznámí každé úmrtí v obci okresnímu soudu místa úmrtí.

§ 314.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soud příslušný k projednání dědictví nejprve vyšetří:

1. účinné od 1. 1. 1951a) zůstavitelovo jméno, příjmení, věk, stav, státní občanství, zaměstnání, jakož i zda byl odkázán na příjem z pracovního nebo obdobného poměru, nebo zda pobíral důchod z veřejných prostředků;
2. účinné od 1. 1. 1951b) den a místo úmrtí zůstavitele, jeho poslední bydliště nebo pobyt;
3. účinné od 1. 1. 1951c) jméno, příjmení, pobyt a zaměstnání manžela;
4. účinné od 1. 1. 1951d) jména, příjmení, zaměstnání, věk a pobyt dětí zemřelého a jiných osob, o nichž lze mít za to, že jsou dědici;
5. účinné od 1. 1. 1951e) zda je tu dědictví a jaké, zda jsou tu dluhy a zda tyto pravděpodobně převyšují majetek;
6. účinné od 1. 1. 1951f) je-li tu závěť a kde je uschována;
7. účinné od 1. 1. 1951g) zda a které poručenství a opatrovnictví zemřelý zastával;
8. účinné od 1. 1. 1951h) kdo by měl být ustanoven za poručníka nebo opatrovníka dětem nebo dědicům zemřelého.

účinné od 1. 1. 1951(2) Toto šetření se nekoná, jde-li o nezletilého, který byl v době úmrtí v rodičovské moci a neměl jmění.

§ 315.

účinné od 1. 1. 1951Soud učiní všechna nutná a neodkladná opatření, zejména zjistí stav a obsah závěti (§ 319) — jestliže se nalezne —, postará se o zajištění dědictví, o prodej věcí, které nelze uschovat bez nebezpečí škody nebo nepoměrných nákladů, a to i pod odhadní cenou, o vydání nedoplatků zůstavitelovy odměny za práci a opakujících se důchodů až do výše jednoměsíčního příjmu, jakož i o svěření věcí osobní potřeby pozůstalému manželu, a není-li ho, jinému členu zůstavitelovy domácnosti.

§ 316.

účinné od 1. 1. 1951Šetření a opatření uvedená v §§ 314 a 315 provede podle možnosti a potřeby již soud, v jehož obvodu zůstavitel zemřel.

§ 317.

účinné od 1. 1. 1951Šetření podle § 314 může na základě oznámení o úmrtí v odůvodněných případech vykonat z příkazu soudu notář. V obcích mimo sídlo okresního soudu může soud o provedení šetření požádat i místní národní výbor.

§ 318.

účinné od 1. 1. 1951Zajištění dědictví.

účinné od 1. 1. 1951Zajištění dědictví se provádí zejména uložením u soudu, zapečetěním v bytě zemřelého nebo uložením u schovatele a konečně zákazem výplaty vkladů a jiných pohledávek. Nezapečetěné věci se sepíší.

§ 319.

účinné od 1. 1. 1951Zjištění stavu a obsahu závěti.

účinné od 1. 1. 1951(1) Nalezne-li se závěť, zjistí soud v přítomnosti zapisovatele v protokole: datum závěti, kdo ji předložil, stav listiny, zda byla odevzdána zapečetěná či otevřená, zda v ní bylo něco vymazáno, opraveno, nebo zda byla shledána jiná závada.

účinné od 1. 1. 1951(2) K protokolu se připojí ověřený opis závěti. Prvopis závěti se zvláštním způsobem uloží.

účinné od 1. 1. 1951(3) Je-li závětí několik, postupuje se při všech podle odstavců 1 a 2.

§ 320.

účinné od 1. 1. 1951Nezanechal-li zemřelý majetek, soud řízení zastaví. Usnesení o tom se doručí jen na žádost účastníka.

§ 321.

účinné od 1. 1. 1951Je-li majetek zůstavitele tak nepatrný, že z něho lze uhradit jen náklady nemoci a přiměřeného pohřbu a jiné přednostní pohledávky, zjistí soud výslechem dědiců a věřitelů, kteří by mohli být uspokojeni, hodnotu majetku a výši dluhů. K tomu je třeba souhlasu věřitelů, kteří by mohli být uspokojeni, dále dědiců, a jestliže všichni odmítli, státu. Majetek rozdělí mezi tyto věřitele na úplnou nebo částečnou úhradu jejich nároků.

§ 322.

účinné od 1. 1. 1951Byla-li nařízena exekuční likvidace dědictví, zastaví soud projednání dědictví. Usnesení o tom se doručí jen na žádost účastníka.

§ 323.

účinné od 1. 1. 1951Neskončí-li se řízení některým ze způsobů uvedených v §§ 320 až 322, soud dědictví projedná. Projednání dědictví může přikázat notáři; ale i v tomto případě učiní všechna rozhodnutí soud.

§ 324.

účinné od 1. 1. 1951Osoby, o nichž lze mít za to, že jsou dědici, soud o tom uvědomí. Současně je poučí, že mohou do jednoho měsíce dědictví odmítnout, a jaké jsou náležitosti a následky odmítnutí. Uvědomění a poučení se doručí do vlastních rukou nebo se dá ústně a zapíše se do protokolu.

§ 325.

účinné od 1. 1. 1951(1) Vždy se sepíše přesný a úplný seznam všeho jmění, které měl zůstavitel v držbě v době smrti, nebo které je u třetích osob, s udáním jeho tehdejší obecné ceny (soupis).

účinné od 1. 1. 1951(2) Má-li na zjištění jmění zájem socialistická právnická osoba, anebo je-li dědicem osoba nesvéprávná nebo neznámého pobytu, provede se soupis i odhad neprodleně na místě samém.

účinné od 1. 1. 1951(3) Zpravidla se opustí od soupisu na místě samém a od odhadu, jde-li toliko o osobní majetek zůstavitele a dědicové žijí převážně z výtěžku vlastní práce.

§ 326.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soupis se koná v přítomnosti zapisovatele zpravidla podle údajů předvolaných dědiců a opatrovníků, dostaví-li se tito, v jejich přítomnosti.

účinné od 1. 1. 1951(2) Má-li se provést též odhad, je nutno přibrat i znalce. Při odhadu nemovité věci lze její cenu zjistit i bez znalce podle předpisů platných pro daně a veřejné dávky, podle posledního dříve vykonaného odhadu, anebo podle smlouvy o posledním zcizení, neodporují-li tomu osoby, jež mají na odhadu právní zájem.

§ 327.

účinné od 1. 1. 1951Koná-li se soupis na místě samém, je orgán, který ho provádí, povinen opatřit si za použití vhodných prostředků podle možnosti úplné vysvětlení o stavu jmění (aktiv a pasív). V protokole uvede, jakých prostředků k tomu zejména použil, a podle možnosti v prvopise nebo v opise připojí nalezené listinné doklady.

§ 328.

účinné od 1. 1. 1951Na konci soupisu se vypočte výše dluhů a čistého majetku, který zbývá po jejich odečtení. U sporných aktiv a pasív omezí se soud jen na zjištění jejich spornosti; při výpočtu čistého majetku se k nim nepřihlíží.

§ 329.

účinné od 1. 1. 1951Protokol podepíší všichni při soupisu a případném odhadu zúčastnění; dědicové tak učiní s prohlášením, že jejich údaje jsou správné a úplné a že vědomě nic z dědictví nezamlčeli. Dědice je nutno předem poučit o trestních následcích nesprávného nebo neúplného prohlášení o stavu jmění.

§ 330.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soud

1. účinné od 1. 1. 1951a) rozhoduje, zda má být proveden soupis na místě samém, nebo zda se má provést odhad znalcem;
2. účinné od 1. 1. 1951b) schvaluje sestavený soupis a určuje obecnou cenu majetku v době smrti zůstavitele, výši dluhů a hodnotu čistého majetku.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soupis nebrání dědicům ani jiným osobám, aby se domáhali svého práva mimo řízení o projednání dědictví.

§ 331.

účinné od 1. 1. 1951(1) Jestliže někdo před potvrzením o nabytí dědictví tvrdí, že je dědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, který dědictví neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a potvrdí nabytí dědictví tomu z nich, jehož dědické právo zjistí.

účinné od 1. 1. 1951(2) Závisí-li však rozhodnutí o dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkáže soud po marném pokusu o smír toho z dědiců, jehož dědické právo se jeví méně pravděpodobným, aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtu a po jejím marném uplynutí pokračuje v projednávání dědictví bez ohledu na tohoto dědice.

účinné od 1. 1. 1951(3) Byla-li žaloba podána včas, vyčká soud s dalším projednáváním dědictví až do skončení řízení o žalobě.

účinné od 1. 1. 1951(4) Pro toto řízení o žalobě je sám příslušný.

§ 332.

účinné od 1. 1. 1951Na návrh dědice vyzve soud věřitele vyhláškou, kterou vhodným způsobem uveřejní, aby do určité lhůty oznámili své nároky, a upozorní je na následky neoznámení (§ 514 občanského zákoníka).

§ 333.

účinné od 1. 1. 1951Skončení projednávání dědictví.

účinné od 1. 1. 1951Jakmile jsou splněny zákonné podmínky, potvrdí soud nabytí dědictví a prohlásí projednávání za skončené.

§ 334.

účinné od 1. 1. 1951Potvrzení o nabytí dědictví.

účinné od 1. 1. 1951Usnesení, kterým se potvrzuje nabytí dědictví, má obsahovat:

1. účinné od 1. 1. 1951a) jméno a příjmení zůstavitele a den jeho smrti;
2. účinné od 1. 1. 1951b) jméno a příjmení dědice a jeho zákonného zástupce;
3. účinné od 1. 1. 1951c) právní důvod nabytí dědictví (zákon nebo závěť);
4. účinné od 1. 1. 1951d) je-li několik dědiců, jakého dílu, anebo které jednotlivé věci nebo práva který z nich nabyl;
5. účinné od 1. 1. 1951e) jaké zápisy se mají podle tohoto usnesení vykonat ve veřejných knihách.

§ 335.

účinné od 1. 1. 1951Dohoda o rozdělení dědictví.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dědici si mohou rozdělit věci patřící do dědictví i mimosoudně. Je-li však některý z nich nesvéprávný, může se tak stát jen před soudem.

účinné od 1. 1. 1951(2) Rozdělení dědictví před soudem musí být soudem schváleno (§ 76 věta prvá).

§ 336.

účinné od 1. 1. 1951Zvláštní opatření stran některých dědiců.

účinné od 1. 1. 1951Jsou-li mezi dědici osoby pod zvláštní ochranou zákona, postará se soud, aby dědictví bylo pro tyto osoby řádně uschováno, popřípadě zasláno příslušnému poručenskému nebo opatrovnickému soudu. Tento soud je nutno také zpravit o tom, že bylo vydáno potvrzení o nabytí dědictví.

§ 337.

účinné od 1. 1. 1951Opatření po vydání usnesení, potvrzujícího nabytí dědictví.

účinné od 1. 1. 1951(1) Po právní moci usnesení, kterým bylo potvrzeno nabytí dědictví, zruší soud provedená zajištění dědictví, jakož i opatrovnictví, zruší všechny zákazy výplaty vkladů, pojistek apod., které byly v řízení o projednání dědictví nařízeny nebo příslušnými ústavy podle zákona provedeny, a těmto ústavům oznámí, komu smějí zadržené částky vyplatit.

účinné od 1. 1. 1951(2) Toto ustanovení se nevztahuje na opatření učiněná k zajištění daní a veřejných dávek.

účinné od 1. 1. 1951(3) Soud, který dědictví projednal, učiní opatření, aby se podle usnesení, kterým bylo nabytí dědictví potvrzeno, vykonaly zápisy ve veřejných knihách.

§ 338.

účinné od 1. 1. 1951Odkazy a odkazovníci.

účinné od 1. 1. 1951Ustanovení o dědictví a dědicích platí přiměřeně o odkazech a odkazovnících.

§ 339.

účinné od 1. 1. 1951Dodatečné objevení majetku.

účinné od 1. 1. 1951Objeví-li se po potvrzení o nabytí dědictví nový majetek, učiní soud potřebná zajišťovací opatření, doplní soupis a podle potřeby i usnesení, kterým bylo nabytí dědictví potvrzeno.

§ 340.

účinné od 1. 1. 1951Dodatečné objevení závěti.

účinné od 1. 1. 1951Objeví-li se po potvrzení o nabytí dědictví závěť, zjistí soud její stav a obsah (§ 319), uschová ji a zpraví o ní dědice z této závěti; dědictví však znovu neprojednává.

§ 341.

účinné od 1. 1. 1951Zrušení usnesení potvrzujícího nabytí dědictví.

účinné od 1. 1. 1951Zjistí-li se dodatečně, že zůstavitel žije, nebo zruší-li se jeho prohlášení za mrtvého, zruší soud usnesení, kterým potvrdil nabytí dědictví.

§ 342.

účinné od 1. 1. 1951Odúmrť.

účinné od 1. 1. 1951Má-li jmění zůstavitele připadnou státu jako odúmrť, učiní soud projednávající dědictví potřebná zajišťovací opatření a potom vydá toto jmění státu.