občiansky súdny poriadok

§ 171.

účinné od 1. 1. 1951Posuzování opravných prostředků.

účinné od 1. 1. 1951Nesprávně pojmenovaný opravný prostředek je třeba posoudit podle jeho obsahu.

§ 172.

účinné od 1. 1. 1951Přípustnost.

účinné od 1. 1. 1951(1) Odvolání je přípustné proti každému rozsudku okresního soudu. Není přípustné odvolat se jen proti důvodům rozsudku.

účinné od 1. 1. 1951(2) Není-li současně napadán výrok rozsudku ve věci samé, je proti jiným rozhodnutím pojatým do výroku rozsudku, zejména proti rozhodnutím o nákladech řízení a o procesní námitce, opravným prostředkem stížnost.

§ 173.

účinné od 1. 1. 1951Lhůta k podání odvolání.

účinné od 1. 1. 1951(1) K podání odvolání je lhůta patnáct dnů ode dne doručení rozsudku.

účinné od 1. 1. 1951(2) Odvolání není podáno opožděně, jestliže je podala oprávněná osoba po uplynutí této lhůty jen proto, že se řídila nesprávným poučením soudu, nebo podala-li je ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení rozsudku přímo u odvolacího soudu.

§ 174.

účinné od 1. 1. 1951Osoby oprávněné podat odvolání.

účinné od 1. 1. 1951Odvolání může podat účastník nebo prokurátor.

§ 175.

účinné od 1. 1. 1951Odvolání lze podat písemným podáním nebo ústně do protokolu u soudu, který vynesl rozsudek. Advokát nebo notář, i když jsou sami účastníky, mohou podat odvolání jen písemně.

§ 176.

účinné od 1. 1. 1951Odvolání má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:

1. účinné od 1. 1. 1951a) označení rozsudku, proti kterému se podává;
2. účinné od 1. 1. 1951b) odvolací návrh;
3. účinné od 1. 1. 1951c) důvody, popřípadě i nová skutková tvrzení a důkazy.

§ 177.

účinné od 1. 1. 1951Podpůrná platnost ustanovení o řízení před soudem prvé stolice.

účinné od 1. 1. 1951Jestliže z dalších ustanovení neplyne něco jiného, užije se pro řízení před odvolacím soudem obdobně ustanovení platných pro řízení před soudem prvé stolice; nelze však vzít zpět návrh na zahájení řízení.

§ 178.

účinné od 1. 1. 1951Odkladný účinek.

účinné od 1. 1. 1951(1) Podala-li oprávněná osoba včas odvolání, napadený rozsudek až do vyřízení odvolání se nestane pravomocným, a nejde-li o rozsudek předběžně vykonatelný, odkládá se jeho vykonatelnost.

účinné od 1. 1. 1951(2) Týká-li se rozsudek několika odpůrců nebo několika nároků se samostatným skutkovým základem a odvolání se výslovně vztahuje jen na některé odpůrce nebo některé nároky, nabývá nenapadená část rozsudku právní moci.

§ 179.

účinné od 1. 1. 1951(1) Má-li předseda senátu soudu prvé stolice za to, že odvolání je podáno opožděně nebo osobou neoprávněnou, nebo že je nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, předloží je spolu se spisy a se zprávou o tom příslušnému odvolacímu soudu. Totéž učiní, jestliže se marně pokusil o odstranění vad odvolání (§§ 176, 45 odst. 1 a 2).

účinné od 1. 1. 1951(2) Nejde-li o žádný z těchto případů, zašle předseda senátu jeden stejnopis odvolání odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může do patnácti dnů na odvolání odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175); o tom je třeba ho poučit. Po uplynutí této lhůty, nebo jakmile došla odpověď na odvolání, předloží předseda senátu odvolání spolu se spisy odvolacímu soudu.

§ 180.

účinné od 1. 1. 1951(1) V případech uvedených v § 179 odst. 1 odmítne odvolací soud odvolání usnesením bez ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové podmínky.

účinné od 1. 1. 1951(2) Má-li odvolací soud za to, že odvolání není podáno opožděně nebo osobou k tomu neoprávněnou, nebo že není nepřípustné proto, že napadá jen důvody rozsudku, doručí předseda odvolacího senátu jedno vyhotovení odpůrci odvolatele. Odpůrce odvolatele může na odvolání do patnácti dnů odpovědět písemným podáním nebo ústně do protokolu (§ 175), a to přímo u odvolacího soudu; o tom je třeba ho poučit.

účinné od 1. 1. 1951(3) Bylo-li podání podáno přímo u odvolacího soudu, postoupí je předseda odvolacího senátu soudu prvé stolice, aby postupoval podle § 179 odst. 2.

§ 181.

účinné od 1. 1. 1951Nebylo-li odvolání odmítnuto bez ústního jednání podle § 180 odst. 1, nařídí předseda senátu ústní jednání.

§ 182.

účinné od 1. 1. 1951Po započetí ústního jednání přednese předseda senátu nebo jím pověřený člen senátu podle obsahu spisů soudu prvé stolice stav věci, jakož i dosavadní průběh řízení, pokud je toho třeba, aby se porozumělo odvolacímu návrhu a aby se mohla přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí. Po tomto přednesu a případných poznámkách přednese předseda nebo jím pověřený člen senátu obsah odvolání a odpovědi; když se tak stalo, upozorní předseda účastníky, že mohou své návrhy ústně odůvodnit.

§ 183.

účinné od 1. 1. 1951(1) Odvolací soud není vázán skutkovým stavem, který zjistil soud prvé stolice. Účastníci mohou přednést též skutkové okolnosti a nabídnout důkazy, které nebyly v řízení před soudem prvé stolice ani uvedeny, ani nabídnuty. Odvolací soud může nařídit, aby se dokazování provedené před soudem prvé stolice opakovalo.

účinné od 1. 1. 1951(2) Odvolatel může až do skončení odvolacího jednání změnit svůj návrh ve věci samé, učiněný před soudem prvé stolice, jestliže výsledky řízení před odvolacím soudem v souvislosti s výsledky řízení před soudem prvé stolice mohou být podkladem pro řízení o změněném návrhu.

účinné od 1. 1. 1951(3) Až do skončení odvolacího jednání lze měnit i odvolací návrhy a odvolací důvody. Soud může rozsudek prvé stolice zrušit, i když je navrhována jeho změna, a naopak.

účinné od 1. 1. 1951(4) Odvolací soud však nepřipustí změnu podle odstavců 2 a 3:

1. účinné od 1. 1. 1951a) týká-li se změna účastníků, proti nimž odvolání nesměřovalo;
2. účinné od 1. 1. 1951b) týká-li se změna těch nároků uplatňovaných v řízení, které mají samostatný skutkový základ a nebyly odvoláním dotčeny.

§ 184.

účinné od 1. 1. 1951Odvolací soud projedná věc v mezích odvolacích návrhů (§ 183 odst. 3 a 4). Přitom přihlíží k vadám řízení před soudem prvé stolice jen potud, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

§ 185.

účinné od 1. 1. 1951(1) Odvolací soud rozhodne zpravidla rozsudkem ve věci samé, a to tak, že rozsudek soudu prvé stolice potvrdí nebo změní.

účinné od 1. 1. 1951(2) Ve svém rozsudku může se odvolací soud odvolat i na skutkový stav zjištěný soudem prvé stolice.

§ 186.

účinné od 1. 1. 1951(1) Odvolací soud může usnesením zrušit rozsudek soudu prvé stolice a vrátit mu věc k dalšímu řízení a k rozhodnutí, jestliže se soud prvé stolice v podstatných bodech nezabýval skutkovým stavem věci, vycházeje z jiného právního názoru než soud odvolací.

účinné od 1. 1. 1951(2) Odvolací soud může takto postupovat též tehdy, zjistí-li vady řízení uvedené v § 184 a jestliže by jejich odstranění vyžadovalo neúměrné doplnění řízení; vyžaduje-li to povaha věci, může zrušit i řízení před soudem prvé stolice.

účinné od 1. 1. 1951(3) Soud prvé stolice je vázán právním názorem odvolacího soudu.

§ 187.

účinné od 1. 1. 1951Náklady odvolacího řízení.

účinné od 1. 1. 1951(1) Ustanovení o nákladech řízení před soudem prvé stolice platí i pro řízení odvolací.

účinné od 1. 1. 1951(2) Změní-li soud druhé stolice rozsudek soudu stolice prvé, rozhodne též o nákladech předcházejícího řízení; zruší-li rozsudek, popřípadě i řízení před soudem prvé stolice, uloží tomuto soudu, aby v novém rozhodnutí rozhodl i o nákladech opravného řízení.

§ 188.

účinné od 1. 1. 1951Vzetí odvolání zpět.

účinné od 1. 1. 1951Odvolatel může vzít odvolání zpět do vynesení rozhodnutí odvolacího soudu. Co do účinnosti vzetí odvolání zpět platí přiměřeně ustanovení §§ 73 a 76.

§ 189.

účinné od 1. 1. 1951Doručení rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951Po skončení odvolacího řízení vrátí odvolací soud spisy soudu prvé stolice; soud prvé stolice doručí rozhodnutí odvolacího soudu účastníkům.

§ 190.

účinné od 1. 1. 1951Proti usnesení okresního soudu je přípustná stížnost, jde-li o usnesení, jímž je soud vázán (§ 166).

§ 191.

účinné od 1. 1. 1951Stížnost není přípustná proti usnesením dožádaného nebo pověřeného soudce; je však přípustná, pokud ji zákon nevylučuje, proti usnesení dožadujícího nebo pověřujícího soudu, který rozhodl o ohrazení postižené osoby.

§ 192.

účinné od 1. 1. 1951Stížnost není přípustná proti rozhodnutí:

1. účinné od 1. 1. 1951a) jímž byl vyloučen soudce (§ 22);
2. účinné od 1. 1. 1951b) jímž bylo vráceno podání s pokyny a poučením k odstranění vad podání (§ 45);
3. účinné od 1. 1. 1951c) jímž byla postoupena věc pro nepříslušnost soudu po slyšení účastníka (§ 56 odst. 1);
4. účinné od 1. 1. 1951d) jímž byl zamítnut návrh na vyloučení veřejnosti (§§ 63, 68);
5. účinné od 1. 1. 1951e) jímž byla nebo nebyla připuštěna změna návrhu (§ 72), anebo jímž byla nebo nebyla přiznána účinnost projevu účastníka o vzetí návrhu zpět (§ 73), uznání nebo vzdání se nároku (§ 74), anebo jímž byl nebo nebyl schválen soudní smír (§§ 40, 75);
6. účinné od 1. 1. 1951f) jímž byla prodloužena lhůta nebo zamítnut návrh na její prodloužení (§ 84);
7. účinné od 1. 1. 1951g) jímž bylo povoleno navrácení v předešlý stav (§ 86);
8. účinné od 1. 1. 1951h) jímž bylo rozhodnuto o svědečném (§ 107) anebo o nárocích třetích osob na náhradu (§ 115 odst. 2, § 120 odst. 2);
9. účinné od 1. 1. 1951ch) jímž bylo povoleno zajištění důkazu (§ 123);
10. účinné od 1. 1. 1951i) jímž bylo uloženo složení zálohy na náklady (§ 128).

§ 193.

účinné od 1. 1. 1951Novoty.

účinné od 1. 1. 1951Stížnost lze opřít o nové skutečnosti a důkazy, pokud z jiných ustanovení neplyne něco jiného a pokud to povaha věci připouští.

§ 194.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soud prvé stolice může sám vyhovět stížnosti, napadá-li se stížností usnesení, z něhož nenabyla dosud práv osoba jiná než stěžovatel, anebo jde-li o usnesení, jímž byla uložena pokuta nebo nařízeno předvedení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Nemíní-li soud prvé stolice vyhovět stížnosti nebo napadá-li se stížností i jiné usnesení než usnesení uvedené v odstavci 1, vykoná předseda senátu šetření, pokud je uzná podle obsahu stížnosti za nutné, a předloží stížnost spolu se spisy soudu druhé stolice.

§ 195.

účinné od 1. 1. 1951(1) Soud druhé stolice rozhodne o stížnosti usnesením zpravidla bez ústního jednání.

účinné od 1. 1. 1951(2) Považuje-li to soud druhé stolice za potřebné, nařídí slyšení účastníků nebo jiné šetření; bylo-li rozhodnuto v prvé stolici po ústním jednání, může nařídit i ústní jednání.

§ 196.

účinné od 1. 1. 1951Pokud neplyne z ustanovení o stížnosti něco jiného, užije se pro stížnost obdobně ustanovení platných pro odvolání.

§ 197.

účinné od 1. 1. 1951Pravomocné rozhodnutí ve věci samé lze napadnou návrhem na obnovu řízení:

1. účinné od 1. 1. 1951a) jsou-li tu nové skutečnosti, důkazy nebo pravomocné rozhodnutí soudu nebo úřadu (orgánu veřejné správy), jichž účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení, anebo lze-li provést důkazy nařízené v původním řízení, poněvadž odpadly překážky, které tehdy bránily jejich provedení; z těchto důvodů je obnova řízení přípustná, jen pokud mohly přivodit pro účastníka příznivější rozhodnutí ve věci samé;
2. účinné od 1. 1. 1951b) bylo-li rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu soudce.

§ 198.

účinné od 1. 1. 1951Soudní smír lze napadnou návrhem na obnovu řízení, pokud lze důvody obnovy vztahovat podle povahy věci i na soudní smír.

§ 199.

účinné od 1. 1. 1951Obnova řízení je nepřípustná:

1. účinné od 1. 1. 1951a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství nebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;
2. účinné od 1. 1. 1951b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti, v řízení o projednání dědictví, v řízení o soudním umoření listin a v řízení exekučním;
3. účinné od 1. 1. 1951c) je-li možno zrušení nebo změny rozhodnutí dosáhnout bez obnovy řízení, nepočítajíc v to stížnost pro porušení zákona, anebo je-li obnova řízení vyloučena povahou věci.

§ 200.

účinné od 1. 1. 1951(1) Návrh na obnovu řízení je nutno podat ve lhůtě tří měsíců.

účinné od 1. 1. 1951(2) Lhůta se počítá ode dne právní moci rozhodnutí v původním řízení, popřípadě schválení soudního smíru; dověděl-li se však účastník o důvodu obnovy teprve později, anebo mohl-li jej teprve později uplatnit, počítá se mu lhůta ode dne, kdy se dověděl o důvodu obnovy, anebo kdy jej mohl uplatnit.

účinné od 1. 1. 1951(3) Uplynulo-li pět let od doby, kdy se rozhodnutí stalo pravomocným, popřípadě kdy byl schválen soudní smír, může být návrh na obnovu řízení podán, jen byla-li účastníku nezákonným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

§ 201.

účinné od 1. 1. 1951Při zmeškání lhůty k podání návrhu na obnovu řízení není přípustné navrácení v předešlý stav.

§ 202.

účinné od 1. 1. 1951Náležitosti návrhu na obnovu.

účinné od 1. 1. 1951Návrh na obnovu řízení má vedle všeobecných náležitostí podání obsahovat:

1. účinné od 1. 1. 1951a) označení rozhodnutí nebo soudního smíru, proti němuž směřuje;
2. účinné od 1. 1. 1951b) uvedení zákonného důvodu obnovy;
3. účinné od 1. 1. 1951c) skutečnosti dokazující zachování lhůty k podání návrhu na obnovu řízení;
4. účinné od 1. 1. 1951d) určitý návrh na zrušení napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru a na vynesení nového rozhodnutí;
5. účinné od 1. 1. 1951e) skutečnosti a důkazy, odůvodňující návrh na obnovu řízení.

§ 203.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost soudu.

účinné od 1. 1. 1951O návrhu na obnovu řízení rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvé stolici.

§ 204.

účinné od 1. 1. 1951Osoby oprávněné podat návrh na obnovu řízení.

účinné od 1. 1. 1951Návrh na obnovu řízení může podat účastník nebo prokurátor.

§ 205.

účinné od 1. 1. 1951(1) Je-li návrh na obnovu řízení podán zřejmě opožděně nebo nezakládá-li se na žádném ze zákonných důvodů, anebo je-li obnova řízení nepřípustná podle § 199, odmítne soud návrh usnesením bez ústního jednání. Stejně rozhodne, zjistí-li teprve při ústním jednání, že tu jsou takové skutečnosti.

účinné od 1. 1. 1951(2) Podala-li návrh osoba neoprávněná, odmítne jej soud usnesením po ústním jednání.

§ 206.

účinné od 1. 1. 1951(1) Navrhuje-li se obnova řízení pro trestný čin uvedený v § 197 písm. b) nebo pro jiný trestný čin, oznámí soud, pokud ještě trestné řízení nebylo zahájeno, věc prokurátorovi a vyčká výsledku trestního řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Když trestní soud nebo prokurátor oznamuje soudu usnesení, že řízení nebylo zahájeno, nebo že se zastavuje, označí výslovně důvod, proč se tak stalo.

§ 207.

účinné od 1. 1. 1951(1) S řízením o návrhu na obnovu lze spojit řízení ve věci samé.

účinné od 1. 1. 1951(2) Rozhodl-li soud nejprve o povolení obnovy, může jednat ve věci samé teprve tehdy, když se rozhodnutí o povolení obnovy stalo pravomocným.

§ 208.

účinné od 1. 1. 1951(1) Jeví-li se z uplatňovaných důvodů obnovy pravděpodobným, že návrh na obnovu řízení bude mít úspěch, může soud na návrh účastníka i bez slyšení odpůrce usnesením nařídit odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebo soudního smíru.

účinné od 1. 1. 1951(2) Soud může takové své usnesení na návrh zrušit.

účinné od 1. 1. 1951(3) Proti usnesení podle odstavců 1 a 2 není opravného prostředku.

§ 209.

účinné od 1. 1. 1951(1) Pro řízení o návrhu na obnovu, počítaje v to opravné prostředky, se jinak užije ustanovení platných pro původní řízení.

účinné od 1. 1. 1951(2) Vydržení nebo promlčení práva, které nastalo za řízení nebo po jeho skončení, nelze uplatnit v řízení o obnovu na újmu účastníka, v jehož prospěch byla obnova povolena.

účinné od 1. 1. 1951(3) V novém rozhodnutí ve věci samé rozhodne soud o náhradě nákladů původního řízení i řízení o obnově.

§ 210.

účinné od 1. 1. 1951Přípustnost.

účinné od 1. 1. 1951(1) Generální prokurátor může proti pravomocnému rozhodnutí občanského soudu podat stížnost pro porušení zákona, má-li za to, že v řízení nebo při rozhodování byl zákon porušen.

účinné od 1. 1. 1951(2) Pro vady řízení lze stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jde-li o věci, které nepatří do pravomoci československých soudů nebo alespoň soudů řádných, anebo měly-li vady řízení za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

účinné od 1. 1. 1951(3) Stížnost pro porušení zákona nelze podat proti rozhodnutí nejvyššího soudu.

§ 211.

účinné od 1. 1. 1951Podání a náležitosti.

účinné od 1. 1. 1951(1) Stížnost pro porušení zákona není vázána lhůtou. Podává se písemně u nejvyššího soudu.

účinné od 1. 1. 1951(2) Mimo všeobecné náležitosti podání musí stížnost obsahovat:

1. účinné od 1. 1. 1951a) označení rozhodnutí, proti kterému směřuje;
2. účinné od 1. 1. 1951b) údaj o tom, v čem se spatřuje porušení zákona, s náležitým odůvodněním;
3. účinné od 1. 1. 1951c) určité prohlášení, zda se navrhuje jen výrok, že byl zákon porušen, anebo i zrušení či změna původního rozhodnutí a jaká.

účinné od 1. 1. 1951(3) Generální prokurátor může až do rozhodnutí o stížnosti měnit její důvody a návrh.

§ 212.

účinné od 1. 1. 1951Vyžádání soudních spisů generálním prokurátorem.

účinné od 1. 1. 1951Generální prokurátor si může od kteréhokoli soudu vyžádat spisy o pravomocně skončeném řízení, aby mohl posoudit, zda tu jsou důvody k podání stížnosti pro porušení zákona.

§ 213.

účinné od 1. 1. 1951Odložení vykonatelnosti původního rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951Navrhuje-li generální prokurátor též zrušení nebo změnu původního rozhodnutí, může nejvyšší soud i z úřední povinnosti před rozhodnutím o stížnosti odložit vykonatelnost původního rozhodnutí.

§ 214.

účinné od 1. 1. 1951(1) O stížnosti pro porušení zákona rozhoduje nejvyšší soud rozsudkem bez ústního jednání po slyšení generálního prokurátora.

účinné od 1. 1. 1951(2) Nejvyšší soud může nařídit potřebné šetření i z úřední povinnosti.

§ 215.

účinné od 1. 1. 1951(1) Nejvyšší soud v rozsudku buď vysloví, že byl porušen zákon, anebo stížnost zamítne.

účinné od 1. 1. 1951(2) Rozsudek je třeba odůvodnit; doručí se generálnímu prokurátorovi, a je-li to možné, též účastníkům nebo jejich právním nástupcům.

§ 216.

účinné od 1. 1. 1951Řízení u původního soudu.

účinné od 1. 1. 1951(1) Vyslovil-li nejvyšší soud v rozsudku, že byl porušen zákon, může účastník nebo jeho právní nástupce do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku navrhnout u soudu, který ve věci rozhodl v první stolici, zrušení nebo změnu původního rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951(2) Vyhověl-li nejvyšší soud stížnosti pro porušení zákona a navrhl-li generální prokurátor, účastník nebo jeho právní nástupce zrušení nebo změnu původního rozhodnutí, odkládá se vykonatelnost původního rozhodnutí do právní moci nového rozhodnutí ve věci.

účinné od 1. 1. 1951(3) Byl-li učiněn návrh podle odstavce 1 nebo podal-li už takový návrh generální prokurátor, učiní soud, který ve věci rozhodl v první stolici, opatření vyplývající z rozsudku nejvyššího soudu, jsa při tom vázán jeho právním názorem. Pro toto řízení se užije přiměřeně ustanovení platných pro obnovu řízení.

§ 217.

účinné od 1. 1. 1951Účinky rozsudku nejvyššího soudu.

účinné od 1. 1. 1951Mimo případ uvedený v § 216 nemá rozsudek nejvyššího soudu právní účinek na právní poměry účastníků původního řízení. Právní poměry třetích osob nemohou být dotčeny ani novým rozhodnutím ve věci, ledaže jim porušení zákona bylo nebo muselo být známo.

§ 218.

účinné od 1. 1. 1951Nepřípustnost návrhu na zrušení nebo změnu původního rozhodnutí.

účinné od 1. 1. 1951Návrh na zrušení nebo změnu původního rozhodnutí je nepřípustný:

1. účinné od 1. 1. 1951a) jde-li o rozhodnutí, jímž bylo vysloveno, že tu manželství není, nebo jímž byla vyslovena neplatnost manželství anebo rozvod, ledaže by šlo o otázku dobré víry při uzavírání manželství nebo viny na rozvodu;
2. účinné od 1. 1. 1951b) v řízení o prohlášení za mrtvého nebo o důkazu smrti;
3. účinné od 1. 1. 1951c) je-li možno zrušení nebo změny vadného rozhodnutí dosáhnout bez podání stížnosti pro porušení zákona, nepočítajíc v to obnovu řízení, anebo je-li takový návrh vyloučen povahou věci.

§ 219.

účinné od 1. 1. 1951Přípustnost.

účinné od 1. 1. 1951Soud může nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby ještě před rozhodnutím byly prozatímně upraveny poměry účastníků, anebo je-li obava, že by jinak byl výkon soudního rozhodnutí ohrožen.

§ 220.

účinné od 1. 1. 1951Příslušnost.

účinné od 1. 1. 1951Předběžné opatření nařídí soud, u něhož je zahájeno řízení ve věci samé. Nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, nařídí předběžné opatření soud, který by byl k zahájení řízení ve věci samé příslušný.

§ 221.

účinné od 1. 1. 1951Řízení podle této hlavy koná bez ústního jednání soud ve stejném obsazení jako ve věci samé; nebylo-li řízení ve věci samé dosud zahájeno, koná řízení soudce.

§ 222.

účinné od 1. 1. 1951Předběžné opatření nařídí soud na návrh oprávněného účastníka; jde-li o řízení, které se zahajuje z úřední povinnosti, může soud nařídit předběžné opatření i bez návrhu.

§ 223.

účinné od 1. 1. 1951O nařízení předběžného opatření rozhodne soud po provedení případně nutného šetření, a shledá-li to účelným a připouští-li to povaha věci, i po slyšení účastníků nebo některého z nich. Jestliže je to vhodné a připouští-li to povaha věci, může navrhovateli uložit, aby složil přiměřenou jistotu.

§ 224.

účinné od 1. 1. 1951V usnesení, kterým soud nařídí předběžné opatření, určí lhůtu, po jejímž uplynutí pozbývá předběžné opatření účinnosti; nebylo-li soudní řízení, o něž jde, dosud zahájeno a je-li k jeho zahájení třeba návrh účastníka, který předběžné opatření navrhl, uloží mu soud zároveň lhůtu, do níž má podat návrh na zahájení řízení.

§ 225.

účinné od 1. 1. 1951Obsah.

účinné od 1. 1. 1951Předběžným opatřením může soud zejména nařídit:

1. účinné od 1. 1. 1951a) odpůrci, aby v určené lhůtě složil do soudní úschovy peněžitou částku, vkladní knížku, cenný papír nebo jiný předmět hodící se k soudní úschově;
2. účinné od 1. 1. 1951b) odpůrci, aby nijak nenakládal s určitými věcmi nebo právy; týká-li se zákaz nemovité věci nebo práv k nemovité věci, zapíše se v knize pozemkové nebo železniční (dále jen „veřejná kniha“) nebo v listině uložené u soudu s účinkem proti třetím osobám; týká-li zákaz movitých věcí, může být spojen s nařízením vhodné úschovy;
3. účinné od 1. 1. 1951c) poddlužníkovi, aby v čas splatnosti složil určenou částku peněz nebo věc místo svému věřiteli do soudní nebo jiné úschovy;
4. účinné od 1. 1. 1951d) dlužníkovi, aby oprávněnému plnil předběžně určenou úhradu osobních potřeb podle zákona;
5. účinné od 1. 1. 1951e) odpůrci nebo třetí osobě, aby něco konali nebo se něčeho zdrželi anebo trpěli, aby navrhovatel něco konal nebo se něčeho zdržel.

§ 226.

účinné od 1. 1. 1951Zrušení.

účinné od 1. 1. 1951(1) Změní-li se poměry tak, že předběžné opatření není již nutné ani účelné, zruší je soud na návrh nebo z úřední povinnosti.

účinné od 1. 1. 1951(2) Předběžné opatření se kromě toho zruší z úřední povinnosti, jestliže:

1. účinné od 1. 1. 1951a) navrhovatel nesložil včas jistotu (§ 223);
2. účinné od 1. 1. 1951b) oprávněný nepodal včas návrh na zahájení soudního řízení (§ 224);
3. účinné od 1. 1. 1951c) došlo již k vydání pravomocného soudního rozhodnutí, jehož výkon měl být předběžným opatřením zajištěn, a oprávněnému nebyl zajišťovaný nárok přiznán;
4. účinné od 1. 1. 1951d) oprávněný nabyl možnosti vést exekuci a do patnácti dnů od této doby nenavrhl její povolení.

§ 227.

účinné od 1. 1. 1951Náklady.

účinné od 1. 1. 1951(1) Náklady vzniklé v souvislosti s předběžným opatřením, s výjimkou nákladů odpůrce, nese navrhovatel.

účinné od 1. 1. 1951(2) O případném nároku na náhradu těchto nákladů vůči odpůrci a o případném nároku odpůrce na náhradu jeho nákladů rozhodne soud, který rozhodl v řízení ve věci samé, a nedošlo-li k tomuto řízení, rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.

účinné od 1. 1. 1951(3) V případě odstavce 2 se užije obdobně ustanovení o náhradě nákladů.

účinné od 1. 1. 1951(4) Zruší-li se předběžné opatření z jiného důvodu než proto, že navrhovateli byl nárok přiznán, nebo že byl jeho nárok uspokojen, nahradí navrhovatel odpůrci i třetí osobě všechny újmy, které jim způsobil. O tom rozhodne soud, který nařídil předběžné opatření.

§ 228.

účinné od 1. 1. 1951Prodej movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu.

účinné od 1. 1. 1951(1) Dovoluje-li zákon, aby se věřitel uspokojil soudním prodejem movitých věcí dlužníkových bez exekučního titulu, nařídí prodej na návrh věřitele soud, v jehož obvodu jsou věci.

účinné od 1. 1. 1951(2) Prodej nařizuje a další řízení koná soudce bez ústního jednání. Prodej se nařídí bez slyšení dlužníka.

účinné od 1. 1. 1951(3) Prodej se může vykonat i tehdy, není-li usnesení nařizující prodej dosud pravomocné; byla-li však proti tomuto usnesení podána stížnost, může soud, nejde-li o věci podléhající zkáze, výkon prodeje odložit až do právní moci usnesení, kterým byl prodej nařízen.

účinné od 1. 1. 1951(4) Jinak platí pro výkon prodeje ustanovení tohoto zákona o exekučním prodeji movitých věcí.

§ 229.

účinné od 1. 1. 1951Zájemné popsání movitých věcí nájemce.

účinné od 1. 1. 1951(1) Zájemné popsání movitých věcí podle § 394 odst. 2 občanského zákoníka nařídí a provede soud, v jehož obvodu je předmět zájemného popsání.

účinné od 1. 1. 1951(2) Zájemné popsání movitých věcí je nepřípustné u věcí vyloučených z exekuce.

účinné od 1. 1. 1951(3) Řízení koná soudce bez ústního jednání; zájemné popsání provede výkonný úředník (§ 431).